Archiv pro rubriku: MČR Jednotlivců

Václava Milíka trápilo pouze nevychytané nastavení motoru

Praha – 25. dubna
Václav Milík dnes vyhrál první finále českého šampionátu jednotlivců, aniž by ztratil jeden jediný bod. Přestože předchozí věta nezní nikterak průlomově, úřadující šampión nebyl rozhodně po všech stránkách spokojený, jelikož optimální nastavení svého motocykl nalezl až v samotném závěru. Přesto dokázal kralovat závodu a to i proto, že jeho pronásledovatelé ztráceli body nejen s ním, ale také mezi sebou. Už v rozjížďce s číslem dvě vodil Tomáš Suchánek za sebou Josefa France, který využil kompletní servis svých závodnických fines. Nicméně ztratil bod a domácí tribuna vůči jeho úsilí zůstala stejně chladná jako počasí dnešního večera. Přesto se však král českých vicemistrů objevil na pódiu pod vítězným Václavem Milíkem. Tomáš Suchánek se totiž od startu desáté jízdy vracel do depa s přetrženým sekundárním řetězem v ruce a Hynek Štichauer po dvou úvodních vítězstvích skláněl hlavu před Josefem Francem i Václavem Milíkem, ale nakonec i před Eduardem Krčmářem. V rozjížďce s číslem osmnáct totiž raději přesednul na náhradní motocykl, v jehož sedle podlehnul Zdeňku Simotovi. Jeho motor cestou od slovinského ladiče bloudil cestou od slovinského ladiče asi jako Jeníček s Mařenkou v čarodějnickém lese a jihočeský borec bral buď úplně všechno anebo absolutně vůbec nic. Po zaváhání v rozjížďce s číslem jedna se o pódium popral i Eduard Krčmář, jehož naději na dodatkovou jízdu však v samotném závěru sfouknul Josef Franc. Jedinou dodatkovou jízdou se tak stal trojčlenný boj o udržení se v elitní osmičce. Patrik Mikel sice svou diskvalifikaci za prošvihnutý dvouminutový limit ve dvacáté jízdě vinou technických problémů komentoval zpod své přilby neuvěřitelnou slovní kaskádou. Nakonec však potvrdil rostoucí formu a také postavení českého plochodrážníka číslo osm, když změřil Filipa Hájka a Michala Dudka. A konec konců před podzimním vyvrcholením je nejstarší motoristický šampionát naší země stále příliš mladý.

Josef Franc, Václav Milík a Hynek Štichauer stojí na stupních vítězů
Josef Franc, Václav Milík a Hynek Štichauer stojí na stupních vítězů

 

Přehršel překvapení již na samotný úvod

Hlavní aktéři dnešního dramatu odchází do depa a Stanislav Klenovec chystá kulisy
Hlavní aktéři dnešního dramatu odchází do depa a Stanislav Klenovec chystá kulisy

Kdeže březnová vedra jsou. Duben neukázal plochodrážníkům přívětivou tvář ani při dnešní finálové ouvertuře českého šampionátu jednotlivců.  Pokud se ještě odpoledne ukázalo sluníčko, večer se oděla výhradně do odstínů šedi a k zemi se sneslo také pár dešťových kapek. Dění na ovále však už od svého samotného počátku muselo zahřát každého fanouška. A to tím spíše, stal-li se svědkem překvapivých výsledků prakticky ihned poté, co závodníci vrátili z nástupu.

Václav Milík v rozjížďce s číslem jedna ujíždíí Zdeňku Simotovi
Václav Milík v rozjížďce s číslem jedna ujíždíí Zdeňku Simotovi

Letmý start rozjížďky s číslem jedna jen na pár okamžiků oddálil nástup Václava Milíka. I když v depu stále hledal optimální nastavení svého motocyklu, i po restartu se ujal vlády, aby nakonec projel pod šachovnicovou vlajkou v rukách Stanislava Klenovce s náskokem půl roviny.

Pakliže jsme mluvili o překvapeních, první servíroval Patrik Mikel. Už v sobotu v Plzni poškorpil Eduarda Krčmáře a také tentokrát na něho odstartoval. Slánský závodník však svého vyzývatele objel v prvním oblouku. Nicméně Patrik Mikel držel spodní stranu a ve výjezdu proniknul opět na druhou příčku.

Patrik Mikel vzdoruje Eduardu Krčmářovi
Patrik Mikel vzdoruje Eduardu Krčmářovi

Ani zdaleka však neměl dva body v kapse. „Mám jen jeden motor a ten už je odlítanej‘,“ svěřoval se později Eduard Krčmář. Navzdory handicapu proháněl Patrika Mikela až do cíle. Teprve až s bílou čárou za deflektorem uznal porážku.

Trucující svíčky nepustily Martina Málka na start druhé jízdy. „Vyměnil jsem dvě…,“ povzdechl si nešťastně. Václav Hromas jej tlačil z vrat depa, ale motor si nechtěl dát říct. Březolupskému borci nezbylo, než se rovnou z trávníku otočit jako na obrtlíku a se svěšenou hlavou se vrátit do svého boxu hledat nápravu.

Místo, aby bojoval o body, musel Martin Málek před startem druhé jízdy odejít do depa
Místo, aby bojoval o body, musel Martin Málek před startem druhé jízdy odejít do depa

Příležitost k debutu v mistrovství republiky jednotlivců se tak naskytla Janu Kvěchovi, jenž měl na svých zádech sedmnáctku. Mladý junior pražské Markéty nesplnil ani jedno z kvalifikačních kritérií, ale po zraněních a dalších okolnostech obsadil post jediného náhradníka, které VV SPD nakonec ponechal plně v gesci pořádajícího klubu.

Stylem start – cíl se však mezi vítěze zapsal Michal Dudek, mezi jehož hlavní ambice patřil především průnik mezi první osmičku, jíž se vyhnou kvalifikační starosti pro zářijový závod ve Mšeně. Rozjížďka s číslem tři však vyložila na stůl karty s nejvyššími trumfy. Tomáš Suchánek nebyl po tréninku spokojený s nově připraveným motorem. A tak raději na závod poskládal druhý motocykl, aby po vylétnutí pásky vystřelil dopředu.

Josef Franc popisuje průběh rozjížďky s číslem tři:

„Neměl jsem špatnej‘ start, ale všichni v první zatáčce tancovali po lajně. Venkem se tam dostal Tomáš. Motorku jsem měl rychlou, ale už jsem to nedohnal.“

Michal Dudek míří k vítězství v rozjížďce s číslem dvě před zraky Jaroslava Petráka
Michal Dudek míří k vítězství v rozjížďce s číslem dvě před zraky Jaroslava Petráka

Přitom startovní reakci na pohyb pásky měl lepší Josef Franc. Jenže Tomáše Suchánka by na vnějšku úvodního oblouku nedokázal zadržet snad ani policejní zátaras. Pražan se však před chladnými domácími tribunami nehodlal smířit s porážkou jenom tak. Neustále byl v těsné blízkosti vedoucího Pardubičana.

Tomáš Suchánek vodí za svými zády Josefa France
Tomáš Suchánek vodí za svými zády Josefa France

Ve druhém kole zkusil vnějškem první zatáčky, aby se v následujícím oblouku přesunul na opačnou stranu. Jenže jeho touha po předjetí byla stejně velká jako marná. Protáhnul nájezd do druhé zatáčky ve třetím okruhu, jenže Tomáš Suchánek neudělal sebemenší chybičku. O chviličku později už byl vyhlašován jako vítěz rozjížďky s číslem tři.

Ondřej Smetana (žlutá) a Hynek Štichauer (bílá) dnes pomýšleli hodně vysoko
Ondřej Smetana (žlutá) a Hynek Štichauer (bílá) dnes pomýšleli hodně vysoko

Seznam vítězů první série uzavřel Hynek Štichauer. Jeho start se blížil k dokonalosti a jeho motocykl překypoval rychlostí. Ondřej Smetana dnes cílil na útok na první pětici, ale nyní musel sledovat, kterak mu Pardubičan v černobílé kombinéze rychle mizí z dohledu.

 

Osamělý leader již po třech sériích

JIří Georgiev naštěstí vyměnil povlak Josefa France včas
JIří Georgiev naštěstí vyměnil povlak Josefa France včas

Při sestavování startovních listin se mnohdy jde dramatu naproti, když se hlavní favorité objevují naráz v jediné jízdy. Nicméně v případě dnešního prvního finále hrál hlavní slovo pouhý los. Pravděpodobnost a Štěstěna však dokázaly i tak závod pořádně zamotat.

A tak se Josef Franc s Václavem Milíkem utkali již v rozjížďce s číslem sedm. Duel úřadujícího mistra s vicemistrem však mohl skončit ještě dříve, než začal. Pražan totiž dorazil ke startovnímu roštu s modrým povlakem na své přilbě. Z časového limitu uběhla polovina, když se vraty z depa hnal Jiří Georgiev s červeným hadříkem v rukou sjednat nápravu.

V osmé jízdě Tomáš Suchánek (bílá) udolal pouze Martina Málka (modrá)
V osmé jízdě Tomáš Suchánek (bílá) udolal pouze Martina Málka (modrá)

Stejně jako prve proti Tomáši Suchánkovi Josef Franc odstartoval nejlépe i nyní. Avšak Václav Milík si to v půlce úvodní zatáčky namířil spodem dopředu, aby na rovinku vyjel jako vedoucí závodník. Se šesti body zůstal na čele průběžné klasifikace, což se však podařilo také Hynku Štichauerovi.

Ten sice ještě cítil následky nemoci, která se minulý čtvrtek podílela na jeho výkonu při pardubické extralize, avšak jeho motory se již dostaly do formy. V první zatáčce rozjížďky s číslem osm objel Eduarda Krčmáře, aby se mu pokoušel ujet. Slánský borec však útočil až do konce.

V rozjížďce s číslem deset smůla Tomáše Suchánka kulminovala
V rozjížďce s číslem deset smůla Tomáše Suchánka kulminovala

Rozhodující nájezd si naplánoval do poslední zatáčky, v níž se po vedoucím Pardubičanovi hnal zvenčí. Hynek Štichauer ale profitoval ze střední stopy, aby metou proburácel již podruhé v úloze vítěze. Třetím místem se začal plnit pohár hořkosti Tomáše Suchánka. Špatně odhadl převod a nechal za sebou pouze Martina Málka.

Pád Martina Mejtského v rozjížďce s číslem dvanáct
Pád Martina Mejtského v rozjížďce s číslem dvanáct

Co čert nechtěl, desátá jízda se opakovala kvůli letmému startu Filipa Hájka. Při repete se Tomáš Suchánek ani nerozjel a do depa si přinesl přetržený sekundární řetěz. Stupně vítězů se mu vzdalovaly, zatímco Václav Milík začínal kralovat. Hynek Štichauer totiž přišel o bod v rozjížďce s číslem devět, kde Josef Franc jezdil první od startu až do cíle. Pardubičan se snažil tlačit dopředu, avšak český vicemistr byl pekelně rychlý.

Josef Franc vede před Hynkem Štichauerem, Patrikem Mikelem a Jaroslavem Petrákem
Josef Franc vede před Hynkem Štichauerem, Patrikem Mikelem a Jaroslavem Petrákem

Václav Milík posléze o délku flotily titaniků vyhrál jedenáctou jízdu. Po třech sériích vedl o bod před Hynkem Štichauerem. Josef Franc ztrácel dva body stejně jako Ondřej Smetana, jenž zjara sklízí sladké plody své tvrdé zimní práce. Přitom nechybělo mnoho, aby byl v průběžné klasifikace ještě více než na sdílené třetí příčce!

V rozjížďce s číslem čtyři mu rychle ujel Hynek Štichauer, jak jsme si již vyprávěli. Hned po přestávce se mu však do cesty nedokázal postavit ani Patrik Mikel, jehož také letošní jaro zastihlo na vzestupné vlně. V rozjížďce s číslem dvanáct jej odvedl Eduard Krčmář, ale záhy se rozblikala červená světla po pádu Martina Mejtského ve druhé zatáčce.

Martin Mejtský líčí svůj pád v rozjížďce s číslem dvanáct:

„Ubral jsem, natáhlo mě to a zase jsem šel. Ale jsou to další zkušenosti.“

Martin Málek na cestě k nápravě vodí Martina Gavendu
Martin Málek na cestě k nápravě vodí Martina Gavendu

Po startu repete byl však Ondřej Smetana vpředu. Spodem první zatáčky se ale řítil Eduard Krčmář, který od něho ve výjezdu převzal vedení. A pražský závodník si odnesl lekci, že i majitelé hubenějšího konta mu mohou zkomplikovat cestu vzhůru výsledkovou listinou. Dvě závěrečné série se toho měly stát jasným důkazem.

 

Rozjezd ano, ale o elitní osmičku

Tomáš Suchánek právě ve třinácté jízdě odstartoval na Jakuba Valkoviče
Tomáš Suchánek právě ve třinácté jízdě odstartoval na Jakuba Valkoviče

Povstání bodově chudších odstartoval Tomáš Suchánek v rozjížďce s číslem třináct. Suverénně triumfoval před Patrikem Mikelem, s nímž rázem sdílel sedmibodový osud. Jen o bod více měl vzápětí Ondřej Smetana. Zatímco Josef Franc rozjížďce s číslem čtrnáct kraloval, on se dostal do křížku s Martinem Málkem.

Josef Franc (žlutá) má za sebou Ondřeje Smetanu (modrá) a Zdeňka Simotu
Josef Franc (žlutá) má za sebou Ondřeje Smetanu (modrá) a Zdeňka Simotu

Březolupský závodník prvně bodoval až ve třetí sérii, ale nyní naháněl pražského rivala. Ve druhé zatáčce takřka pronikl po vnějšku před něho. Nedopřál si pokoje, dokud se mu na počátku třetího okruhu předjížděcí manévr vskutku nepodařil. Nyní byl rázem v roli nájezdníka Ondřej Smetana. Sice útočil až do cíle, ale ani rozhodný nápor vnitřkem poslední zatáčky jej na druhé místo nevrátil.

Jaroslav Petrák vysvětluje své zastavení v rozjížďce s číslem šestnáct:

„Nedolili mně metyl, vydrželo to, co vydrželo. Prskalo to, vadlo, říkal jsem si ‚co se děje, snad se to nezadírá‘! Podívám se do nádrže a bylo to jasný.“

Jaroslav Petrák se do depa vrací s prázdnou nádrží
Jaroslav Petrák se do depa vrací s prázdnou nádrží

Hynek Štichauer kul pikle, jimiž by vyzrál v rozjížďce s číslem patnáct na Václava Milíka. Nicméně dopředu letěl vládnoucí šampión i za cenu drobné kolize se svým klubovým kolegou na prvním výjezdu. Hynek Štichauer se vmžiku propadnul až za Martina Mejtského. Před něho se probil v první zatáčce druhého kola, ale to už měl Václav Milík nedostižný náskok.

Václav Milík (modrá) letí do čela patnácté jízdy před Hynka Štichauera (červená), Martina Mejtského (bílá) a Michala Dudka (žlutá)
Václav Milík (modrá) letí do čela patnácté jízdy před Hynka Štichauera (červená), Martina Mejtského (bílá) a Michala Dudka (žlutá)

Zdálo se být rozhodnuto. Václav Milík spěl k dalšímu maximu a vše nasvědčovalo, že se Josef Franc a Hynek Štichauer střetnou ještě jednou v dodatkové jízdě o stříbro. Ovšem poslední série se jakoby nechtěla nechat zahanbit od své úvodní sestřičky a doopravdy přinesla pár dalších neuvěřitelných překvapení.

Eduard Krčmář (bílá) má za sebou Filipa Hájka (bílá), Jaroslava Petráka (modrá) a Martina Gavendu (červená)
Eduard Krčmář (bílá) má za sebou Filipa Hájka (bílá), Jaroslava Petráka (modrá) a Martina Gavendu (červená)

Všechno odstartoval Patrik Mikel v rozjížďce s číslem sedmnáct. Laboroval s motocyklem, nakonec u pásky osaměl bez něho a kolej si vykopal nadarmo. Jeho otec František vyjel na ovál v sedle náhradního stroje, ovšem než uplynul dvouminutový limit, stačil ujet jen zhruba deset metrů.

Patrik Mikel si kolej hloubil zbytečně
Patrik Mikel si kolej hloubil zbytečně

„Mohlo být víc bodů,“ komentoval pardubický junior své sedmibodové skóre a jedním slovem dodával, že si příště svou bilanci vylepšil. Ještě netušil, že pojede na dráhu ještě jednou, protože v duchu nových kvalifikačních pravidel bude rovnost na osmém místě vyřešena rozjezdem.

Do něho mohl zasáhnout také Martin Málek. Jenže ten se ve výjezdu z první zatáčky sedmnácté jízdy ocitnul na zemi. Byl pochopitelně vyloučen a v repete se pro vítězství a konečných sedm bodů natáhnul Filip Hájek.

Rovněž osmnáctá jízda se startovala nadvakrát. Martin Gavenda, jenž prve v rozjížďce s číslem pět zůstal stát vinou haprující cívky zapalování, skončil v pásce. Než se v depu nachystal náhradník Jan Kvěch, dostal se do patálií Hynek Štichauer, jenž ze startovního roštu signalizoval patálie se svým motocyklem.

Martin Gavenda bude pykat za najetí do pásky
Martin Gavenda bude pykat za najetí do pásky

Vladimír Kalina v depu bleskově připravil druhý motocykl. Luboš Vrtáček usedl do jeho sedla, aby se nechal roztlačit Zdeňkem Holubem, jemuž role zasvěceného diváka příliš neseděla. A tak se více než na tribuně pohyboval v depu, kde mohl přiložit ruku k dílu.

„Když jsem otočil plynem, motorka vynechávala,“ svěřoval se později pardubický závodník. „Kluci přivezli druhou, ale ta byla studená.“ A tak se s vylétnutím pásky dostal dopředu Zdeněk Simota, který odvracel všechny nájezdy Hynka Štichauera, dokud jejich duel neukončil Stanislav Klenovec šachovnicovou vlajkou ve svých rukách. Jihočech v plzeňských službách prožil skutečně zajímavý den.

Zdeněk Simota (modrá) pádí před Hynka Štichauera
Zdeněk Simota (modrá) pádí před Hynka Štichauera

Motor, který mu odeslal jeho slovinský ladič, skončil omylem v Brně. Nakonec přece jen doputoval na Markétu, nicméně Zdeněk Simota v první jízdě jen přihlížel sólu Václava Milíka a souboji Patrika Mikela s Eduardem Krčmářem. Následná dvě vítězství devalvovala další nula ze čtrnácté jízdy. Tím pádem se Zdeněk Simota na pódium nedostal, zatímco jím poražený Hynek Štichauer měl k tomu před koncem závodu nakročeno více než nadějně.

Václav Milík pospíchá zkompletovat patnáctibodové maximum před zraky Tomáše Suchánka (modrá), ONdřeje Smetany (bílá) a Jaroslava Petráka (žlutá)
Václav Milík pospíchá zkompletovat patnáctibodové maximum před zraky Tomáše Suchánka (modrá), ONdřeje Smetany (bílá) a Jaroslava Petráka (žlutá)

Nicméně pardubický vousáč nemohl hovořit o jistotě ani po skončení devatenácté jízdy, v níž Václav Milík jednoznačným triumfem nad Tomášem Suchánkem, Ondřejem Smetanou a Jaroslavem Petrákem rozhodl o svém vítězství v dalším závodě ranku finále individuálního šampionátu republiky. Klíč pro personální obsazení jeho společníků při vyhlašování třímal Eduard Krčmář.

Rozjezd o udržení se v osmičce: zleva Patrik Mikel, Filip Hájek a Michal Dudek
Rozjezd o udržení se v osmičce: zleva Patrik Mikel, Filip Hájek a Michal Dudek

Kdyby totiž slánský junior dodal své trojce z šestnácté jízdy také v závěrečné rozjížďce celého večera, srovnal by krok s Hynkem Štichauerem. Jenže takový scénář se nelíbil Josefu Francovi, jenž svým triumfem ve stylu start – cíl dostal na druhé místo sám sebe a na třetí Hynka Štichauera.

Přesto jsme však nebyli ochuzeni o dodatkovou jízdu. Nový systém pružné kvalifikace totiž udržuje ve finále pouze osmičku nejlepších mužů. Na ni aspirovali hned tři borci. Z nich se ve vzájemné konfrontaci posléze ukázal nejlepší Patrik Mikel, když za sebou nechal Filipa Hájka a Michala Dudka.

 

Hlasy z depa

Václav Milík vraštil čelo jen nad nastavením svého motoru
Václav Milík vraštil čelo jen nad nastavením svého motoru

„Pohoda,“ liboval si Václav Milík. „Akorát jsme měli malý problémy s nastavení. Na startech to nebylo špatný, ale v jízdě už to nebylo, jak bejvalo. Až na tu poslední jízdu jsme to trefili, že to jelo dopředu. Jsem spokojenej‘ a těším se na další závody.“

Josefa France mrzela hlavně prohra s Tomášem Suchánkem
Josefa France mrzela hlavně prohra s Tomášem Suchánkem

„Pěkný závody, pěkný, líbilo se mi to, rozhodčí nic nezkurvil, takže spokojenost,“ svěřoval se Josef Franc. „Mrzí mě, že jsem neodved‘ Suchoše. To jediný mě štve, jinak to ostatní je závodní. Venca po mě jde jako slepice po flusu, na další závody se musíme odhodlat.“

Hynek Štichauer po letech na pódiu českého individuálního šampionátu
Hynek Štichauer po letech na pódiu českého individuálního šampionátu

„Na tu bídu dobrý,“ ocenil Hynek Štichauer své umístění na pódiu. „Extraligu v Pardubicích jsem jel s horečkou a měl problém s motorkou, něco se pokazilo v motoru. Dneska tu nemoc ještě cejtím, ale bylo to dobrý. V poslední jízdě jsem otočil plyn a motorka vynechávala, kluci přivezli druhou a ta byla studená.“

„Hrozný, nešlo mi to,“ odtušil Eduard Krčmář. „Měl jsem jen jeden motor, už byl odlítanej‘. Nemoh‘ jsem s tím nic udělat, za boha to rychlejc‘ nejelo.“

„Po pardubický extralize jsem jel s motorem do Slovinska,“ vyprávěl Zdeněk Simota. „Měl mi přijít dnes sem na vrátnici. Spletli si adresu a přišel někam do Brna. Nakonec ho pé-pé-elka dovezla sem na vrátnici. Strčil jsem ho do rámu a nejelo to. Na hovno. Hlavně na dvojice v Plzni budu muset něco vymyslet, aby to fungovalo.“

Tomáš Suchánek nejprve porazil Josefa France, avšak pak se mu na kola lepila černá smůla
Tomáš Suchánek nejprve porazil Josefa France, avšak pak se mu na kola lepila černá smůla

„Na hovno, smolnej‘ den,“ vraštil čelo Tomáš Suchánek, který přitom do závodu vstoupil porážkou Josefa France. „Začal jsem hezky, ale to bylo všechno. Loni jsem tady letěl, ale teď jsem nově udělanej‘ motor po tréninku vyřadil a složil druhou motorku s motorem, co jsem tady nejel. Druhej‘ start jsem zkurvil převodem, už to chtělo něco jinýho. A pak zadní řetěz. Smůla! Naštěstí jsou ještě dvě finále, snad to doženu.“

„Byly to fajn závody,“ konstatoval Ondřej Smetana. „Ale škoda, že jsem neměl o dva body víc. Sám jsem si to pokazil jezdeckejma chybama, ale tím se člověk učí. Náš cíl však byla první pětka.“

Patrik Mikel se po rozjezdu udržel v nejlepší osmičce
Patrik Mikel se po rozjezdu udržel v nejlepší osmičce

„Už jsem si vykopal kolej,“ povzdechl si Patrik Mikel nad svým předčasným vyřazením v rozjížďce s číslem sedmnáct. „Asi motor. Mohlo být víc bodů, příště to doženu. Zas to byl dobrý závod, užil jsem si ho. Ještě loni jsem jel v mistrovství republiky na hovno, letos vidím zlepšení. Motorka byla dneska super, bombový a mám natrénováno na juniorák v úterý.“

Tomáš Suchánek (žlutá) trápí Josefa France
Tomáš Suchánek (žlutá) trápí Josefa France
1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Josef Franc, Praha 2 2 3 3 3 13
3. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 2 2 2 12
4. Eduard Krčmář, Slaný 1 2 3 3 2 11
5. Zdeněk Simota, Plzeň 0 3 3 0 3 9
6. Tomáš Suchánek, Pardubice 3 1 E 3 2 9
7. Ondřej Smetana, Praha 2 3 2 1 1 9
8. Patrik Mikel, Pardubice 2 2 1 2 M 7+3
9. Filip Hájek, Praha 1 1 1 1 3 7+2
10. Michal Dudek, Slaný 3 1 2 0 1 7+1
11. Martin Mejtský, Pardubice 0 2 X 1 2 5
12. Martin Málek, Březolupy M 0 2 2 X 4
13. Martin Gavenda, Březolupy 1 E 1 2 T 4
14. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 1 0 E 0 3
15. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica 1 0 1 0 1 3
16. Josef Novák, Pardubice 0 0 0 1 0 1
17. Jan Kvěch, Praha (res) 0 1 0 1
Václav Milík neztratil jediný bod
Václav Milík neztratil jediný bod

Foto: Kiril Ianatchkov a Mirek Horáček

Martin Málek neměl na Markétě štšstí ani dnes
Martin Málek neměl na Markétě štšstí ani dnes

Finalisté mají startovní čísla pro úterní Prahu

Plzeň – 22. dubna
Včerejší juniorka v Plzni stanovila také podobu startovní listina prvního finále českého šampionátu jednotlivců, jenž je na pořadu úterního večera na pražské Markétě. Smutnou informací je, že se nelosovala čísla pro ani jednoho z trojlístku zraněných Pražanů. Divoká karta po Michalu Škurlovi byla přidělena Zdeňku Simotovi.

Tipujte:

Kteří tři závodníci dle Vašeho soudu nebudou chybět v úterý na pódiu?

View Results

Loading ... Loading ...

Vylosovaná startovní čísla:

1 Patrik Mikel, Pardubice
2 Zdeněk Simota, Plzeň
3 Václav Milík, Pardubice
4 Eduard Krčmář, Slaný
5 Michal Dudek, Slaný
6 Jaroslav Petrák, Pardubice
7 Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
8 Martin Málek, Březolupy
9 Martin Gavenda, Březolupy
10 Martin Mejtský, Pardubice
11 Josef Franc, Praha
12 Tomáš Suchánek, Pardubice
13 Ondřej Smetana, Praha
14 Josef Novák, Pardubice
15 Filip Hájek, Praha
16 Hynek Štichauer, Pardubice
Zdeněk Simota převzal divokou kartu pro první finále po Michalu Škurlovi
Zdeněk Simota převzal divokou kartu pro první finále po Michalu Škurlovi

Foto: Karel Herman

Zrušený přebor přece jen rozhodl o finalistech pro Prahu

Pardubice – 6. dubna
Když na mimořádném brífinku po třetí jízdě včerejšího prvního přeborového podniku zazněl verdikt, že se závod ruší, vmžiku se vynořily otázky, kterak dojde svého řešení kvalifikační otázka pro první finále mistrovství republiky jednotlivců. Nejspravedlivější řešení v podobě souboje na dráze se navíc dostalo mimo realitu. Pardubice, které prodělaly již na druhém zrušeném závodě během třech dnů, totiž deklarovaly, že se přeborový mítink už v žádném náhradním termínu neuskuteční. Navíc v kalendáři nebyl do termínu pražského finále žádný jiný přeborový mítink a nikdo z ostatních pořadatelů se nehrnul, aby svůj termín posunul do následujících dvou týdnů. A tak se východiskem pro sedmičku finalistů nakonec přece jen stal včerejší nedokončený závod.

 

Martin Málek figuruje v seznamu finalistů
Martin Málek figuruje v seznamu finalistů

Petr Moravec ještě včera ve Svítkově vymyslel návrh, který ještě před odjezdem ze Svítkova konzultoval s Tomášem Topinkou a Lubomírem Vozárem, tedy manažery, kteří mají v přeboru nejvíce přihlášených jezdců. Český plochodrážní šéf záhy svůj nápad sepsal do elektronické podoby a rozeslal do e-mailových schránek všech členů VV SPD.

Dnes po obědě řídící orgán tento návrh přijal. Dle něho sedmička zbývajících finalistů pro Prahu byla vytvořena závodníky, kteří byli loni klasifikování ve finále mistrovství republiky a přihlásili se ke včerejšímu mítinku v Pardubicích. Divokou kartu obdržel Michal Škurla, jemuž nečekaná operace ramene drasticky zkřížila jarní plány. Pořadí náhradníků určily celkové výsledky loňského přeboru.

Kvalifikovaní finalisté:

Václav Milík, Pardubice
Josef Franc, Praha
Matěj Kůs, Praha
Eduard Krčmář, Slaný
Hynek Štichauer, Pardubice
Tomáš Suchánek, Pardubice
Zdeněk Holub, Praha
Ondřej Smetana, Praha

Dosazení jezdci pro pražský závod:

Martin Málek, Březolupy
Jaroslav Petrák, Pardubice
Filip Hájek, Praha
Michal Dudek, Slaný
Patrik Mikel, Pardubice
Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)
Martin Gavenda, Březolupy

Divoká karta pro pražský závod:

Michal Škurla, Praha

Ranking list náhradníků:

Martin Mejtský, Pardubice
Michal Hádek, Plzeň
Josef Novák, Pardubice
Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
Michal Tomka, SK – Žarnovica
Václav Kvěch, Praha

Foto: Mirek Horáček

Finále šampionátu republiky se postará o další kritérium pro velkou cenu

Praha – 3. dubna
Po zítřejším bodovaném tréninku juniorských reprezentací České republiky, Dánska a Švédska se brány pražské Markéty opět otevřou tuto sobotu. Na programu bude Prague Open, jenž opět napoví o držiteli startovního čísla sedmnáct české velké ceny. Kdo bude divokou kartou, se stále nebude vědět. Další kamínek do mozaiky přidá poslední dubnové úterý první finále mistrovství republiky jednotlivců. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel pražské Markéty, vysvětlil filozofii, která preferuje dubnový termín na úkor případného vyhlášení mistra.

 

Pavel Ondrašík nevylučuje, že se jeho klub v příštím roce vrátí k sobotním termínům
Pavel Ondrašík nevylučuje, že se jeho klub v příštím roce vrátí k sobotním termínům

„V Praze se už léta snažíme dělat co nejvíce závodů na začátku sezóny, tak aby čeští jezdci byli co nejvíce rozjetí před závody mistrovství světa a Evropy,“ říká Pavel Ondrašík. „Pro divokou kartu bude již ale důležitý sobotní Prague Open, jako tomu bylo v předchozích letech. Ale mistrovství republiky bude určitě dalším pomocným kritériem.“

Kandidaturu Václava Milíka však bude těžké zpochybnit… „Divokou kartu dostane ten jezdec, který jede nejlépe v Praze,“ komentuje toto téma Pavel Ondrašík. „A ten nejlepší český jezdec to nutně být nemusí.“

Finále šampionátu jednotlivců napoví o kandidátech na divokou kartu
Finále šampionátu jednotlivců napoví o kandidátech na divokou kartu

V tomto ohledu bude moudřejší až květen. Nicméně na Markétě se mistr republiky jednotlivců vyhlašoval teprve třikrát. Poprvé roku 1980 a pak dvakrát s odstupem deseti, resp. dvaceti let. Pražskému stadiónu by podívaná na korunovaci domácího plochodrážního krále nepochybně slušela, ovšem v dubnu bude finálový seriál teprve začínat. V září tu sice vyvrcholí extraliga, avšak zkraje pracovního týdne, což se řadě fanoušků nehodí do plánu na rozdíl od víkendu osvědčeného v předchozích letech.

„Co se týká sobotních závodů, tak s tím je pořád v Praze trochu problém,“ krčí Pavel Ondrašík rameny. „Proto sobotu více jak dvakrát, třikrát za rok nedáváme. Letos to bude Prague Open, Speedway Grand Prix a tréninkový kemp FIM. Ale třeba příští rok ten mistrák nebo extraligu dáme opět na sobotu. Ale letos to určitě nebude, pokud nám ovšem nějaký závod neodplave…“


Tudy kráčely plochodrážní dějiny:

Rozhodně se nedá konstatovat, že by se bez závodu na pražské Markétě neobešel žádný z ročníků mistrovství republiky jednotlivců. Taková tvrzení by obstála jen v sedmdesátých a jen částečně v osmdesátých letech. Důvody jsou různé.

Misrovské pódium v Praze v květnu 2008 - Lukáš Dryml, Luboš Tomíček a Filip Šitera
Misrovské pódium v Praze v květnu 2008 – Lukáš Dryml, Luboš Tomíček a Filip Šitera

Především po prvních dvou ročnících ještě pod taktovkou Autoklubu v letech 1949 a 1950 se o mistra republika bojovalo každoročně počínaje sezónou 1954, ovšem na pražské Markétě se závodí od počátku šedesátých let.

V minulosti navíc termínový kalendář ovlivňovala řada faktorů jako například rozhodnutí strany a vlády šetřit pohonnými látkami. V éře jednodenních finále zase Pražané klub nechtěli příliš konkurovat menším klubům.

Každopádně závod ranku finále mistrovství republiky jednotlivců se na pražské Markétě koncem letošního dubna pojede již po dvaatřicáté. A je pochopitelné, že se na zdejším pódiu vystřídali plochodrážníci, kteří ve svých epochách udávali trend našeho sportu levých zatáček.

 

Přehled vítězů závodů ranku finále mistrovství republiky jednotlivců na Markétě:

datum: obsazení stupňů vítězů první – druhý – třetí:
1. 29.8.1964 Luboš Tomíček – Jaroslav Volf ml. – Pavel Mareš
2. 23.7.1965 Luboš Tomíček – Pavel Mareš – Antonín Kasper
3. 18.4.1970 Jiří Štancl – Václav Verner – Jan Holub
4. 18.4.1971 Miloslav Verner – Václav Verner – Jiří Štancl
5. 18.6.1972 Petr Ondrašík – Jiří Štancl – Milan Špinka
6. 13.7.1973* Petr Ondrašík – Milan Špinka – Jiří Štancl
7. 6.4.1974 Milan Špinka – Jiří Štancl – Petr Kučera
8. 4.7.1975 Jiří Štancl – Jan Hádek – Petr Kučera
9. 16.7.1976 Jiří Štancl – Václav Verner – Jan Verner
10. 18.6.1977 Jiří Štancl – Václav Verner – Jan Verner
11. 1.4.1978 Václav Verner – Jan Verner – Jiří Štancl
12. 14.6.1979 Jiří Štancl – Zdeněk Kudrna – Jiří Jirout
13. 28.6.1980 Jiří Štancl – Jan Verner – Petr Ondrašík
14. 25.6.1981** Aleš Dryml – Jiří Štancl – Zdeněk Kudrna
15. 27.5.1983 Jiří Štancl – Antonín Kasper – Petr Ondrašík
16. 10.5.1984 Antonín Kasper – Zdeno Vaculík – Petr Ondrašík
17. 13.4.1985 Antonín Kasper – Jiří Štancl – Zdeněk Schneiderwind
18. 24.4.1986 Antonín Kasper – Stanislav Urban – Petr Vandírek
19. 7.5.1987 Antonín Kasper – Roman Matoušek – Zdeněk Schneiderwind
20. 26.4.1988 Lubomír Jedek – Zdeněk Schneiderwind – Petr Vandírek
21. 18.4.1989 Roman Matoušek – Petr Vandírek – Lubomír Jedek
22. 9.10.1990*** Antonín Kasper – Zdeněk Tesař – Petr Vandírek
23. 5.7.2000 Bohumil Brhel – Antonín Šváb – Pavel Ondrašík
24. 4.10.2001 Bohumil Brhel – Antonín Šváb – Pavel Ondrašík
25. 13.5.2008 Luboš Tomíček – Lukáš Dryml – Filip Šitera
26. 4.10.2010 Lukáš Dryml – Matěj Kůs – Aleš Dryml
27. 3.10.2011 Matěj Kůs – Tomáš Suchánek – Aleš Dryml
28. 15.10.2012**** Josef Franc – Matěj Kůs – Václav Milík
29. 6.10.2014 Václav Milík – Matěj Kůs – Tomáš Suchánek
30. 2.6.2015 Václav Milík – Matěj Kůs – Josef Franc
31. 26.4.2016 Václav Milík – Eduard Krčmář – Josef Franc

Poznámka: * původní termín 6.6.1973, ** původně plánováno na 1.5.1981 do Mšena, *** původně plánováno na 23.9.1990 do Žarnovice, ****šampionát konal pod gescí ČSMS, nikoliv AČR; kromě stadiónu na Markétě se na území hlavního města konalo mistrovství republiky jednotlivců rovněž na stadiónu ČAFC na Spořilově a v Čakovicích

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Absence ligových závodů přiživuje neuvěřitelný březolupský rekord

Březolupy – 22. prosince
Ať už se bavíte o extralize čtyřčlenných družstev, dle nichž se česká vyšší liga pořádala druhou sezónu, se závodníky, manažery, funkcionáři i diváky, řada z nich se s klidným svědomím podepíše pod tvrzení, že na letošní svátek svatého Václava viděli v Březolupech excelentní podívanou. Extraliga se na náves jihomoravské vesnice vrátila po patnácti letech. A nyní je již jasné, že další ročník je ve hvězdách. Nicméně klub, jehož vedení se po rezignaci dlouholetého šéfa Miloše Plzáka ujal Jaroslav Gavenda, nebude ani napřesrok ochuzen o jeden z vrcholů českého kalendáře. Josef Mizera, tajemník AK Březolupy, se magazínu speedwayA-Z svěřil s podrobnostmi, proč si zdejší stadión ještě upevní své výsostné postavení mezi čtyřiadvacítkou lokalit, kde od roku 1949 vyhlašovali individuálního šampióna.

 

Josef Mizera - na snímku s Milošem Plzákem - je rád, že březolupskému klubu zůstalo poslední finále šampionátu jednotlivců
Josef Mizera – na snímku s Milošem Plzákem – je rád, že březolupskému klubu zůstalo poslední finále šampionátu jednotlivců

„Tož nebylo s kým,“ odpovídá Josef Mizera na otázku, proč Březolupy nepokračují ani v extralize, ani v její nižší sestřičce. „Plzeň nechtěla, Mšeno taky ne a Žarnovica taky ne. Proto nemáme ani tu první ligu, nenašel se sparingpartner.“

Rozpad koaličního týmu je o to trpčí, že před rokem koaliční uskupení Březolup a Plzně stálo na prahu letošní extraligy s o poznání vyššími ambicemi, než věčně čekat alespoň na třetí příčku pódia. „Letos to nesplnilo naše očekávání,“ nezastírá Josef Mizera. „Chtěli jsme do toho jít jiným stylem, kdyby byli cizinci, bylo by to lepší. Ale v Plzni došlo k nějaké revoluci ve výboru a už to nešlo dát dohromady.“

Klub v západočeské metropoli rozdělovala otázka, zda pokračovat v plochodrážní činnosti nebo se borského areálu zbavit. V říjnu nakonec členská základna poměrem pouhých šesti hlasů rozhodla, že se o prodeji stadiónu vůbec hlasovat nebude. V prosincových volbách Leopold Klíma rezignoval po mnoha letech na post předsedy, za nějž byl zvolen Jiří Štrobl.

Skvělé březolupské publikum vidělo v září excelentní extraligový mítink
Skvělé březolupské publikum vidělo v září excelentní extraligový mítink

Bez spolupráce s jiným klubem by Březolupy nemohly dát ligový tým dohromady. „Martin Málek avizoval, že se bude věnovat hlavně dlouhé dráze,“ konstatuje Josef Mizera. „Zůstal by nám jen Patrik Mikel, Martin Gavenda a Honza Kraus. Ten to brousí, má licenci, ale ještě nezávodí.“

Poslední jiskřička naděje na extraligový závod v Březolupech přinesla pražská idea kombinovaného extraligového družstva. „Pavel Ondrašík přišel s návrhem českého společného mančaftu,“ přibližuje Josef Mizera. „Ale to se nepovedlo, takže zaplaťpánbůh, že nám zůstal mistrák!“

Po červencovém přeboru přijde vrchol březolupské sezóny v sobotu 7. října. Po dubnovém podniku v Praze a zářijovém Mšenu tady třetím finálovým mítinkem vyvrcholí mistrovství republiky jednotlivců.

 

Nejčastěji se mistr vracel z Březolup:

Finále MR jednotlivců v Březolupech v září 1991 - zleva Bohumil Brhel, Václav Milík a Lubomír Jedek
Finále MR jednotlivců v Březolupech v září 1991 – zleva Bohumil Brhel, Václav Milík a Lubomír Jedek

Během své existence vrcholil nejstarší motoristický šampionát naší země na čtyřiadvaceti různých stadiónech. Dvanáct z nich již zaniklo nebo ploché dráze neslouží a Kopřivnice balancuje mezi oběma skupinami. Boj mezi městskými úředníky a nadšenci sportu levých zatáček totiž prozatím nedospěl do svého rozuzlení.

Přitom Letní stadión v Kopřivnici zaujímá mezi stadióny, kde šampionát republiky končil, výrazné místo. Novému mistru zde aplaudovali čtyřikrát, což město tatrovek staví na roveň s Polepy a Slaným. A svým způsobem i s Plzní, na jejímž borském stadiónu vrcholil prestižní šampionát již pětkrát. Jenže předloni letěl ručník do ringu již po rozpravě.

Ze statistického hlediska je problematická také Žarnovica. Sem bylo v září 1990 naplánováno vůbec první jednodenní finále v historii mistrovství republiky. Ovšem vzhledem k řádění živlů se závod konal až o tři týdny později na pražské Markétě.

Ve Mšeně korunovali mistra republiky desetkrát
Ve Mšeně korunovali mistra republiky desetkrát

První ročníky šampionátu se konaly stylem seriálu závodů. Pořadatel závěrečného mítinku se střídal, takže až do roku 1965 byl mistr republiky korunován dvakrát pouze na žatecké Flóře a zmiňovaném Městském stadiónu v Žarnovici.

Hned vzápětí však rekord vytvořil asfaltový ovál v severočeských Polepech, kde se končilo nepřetržitě čtyřikrát za sebou v letech 1966 – 1969. Nicméně záhy je překonaly Březolupy. V sedmdesátých letech odsud mistr republiky odjížděl osmkrát, z toho v letech 1970 – 1976 v řadě.

Václav Milík získal v Březolupech titul třináct let po svém otci
Václav Milík získal v Březolupech titul třináct let po svém otci

Březolupy držely pořadatelství závěrečného podniku seriálu ještě pětkrát a v jednadevadesátém se zde jelo jediné finále. V devadesátých letech nastala éra mšenských finále, která roku 1997 překonala Polepy. Naproti tomu se Březolupy na patnáct let v otázce korunovace mistra odmlčely. Další pauza trvala osm let. Avšak na druhou stranu se chlubí primátem jediného stadiónu, kde byl za mistra korunován otec i syn, byť tady měl předloni Václav Milík dost namále.

Každopádně sedmý říjnový den příštího roku skončí mistrovství republiky v Březolupech již posedmnácté. Ojedinělost rekordu potrhuje nejen náskok sedmi závodů před Mšenem a dvanácti před plzeňskými Bory. Ale také skutečnost, že na patnácti stadiónech se mistr vyhlašoval pouze jednou.

Přehled stadiónů dle počtu uspořádaných závěrečných závodů MR jednotlivců:

počet:

stadión:

rok a šampión:

16 Březolupy 1970 Jiří Štancl
1971 Václav Verner
1972 Jiří Štancl
1973 Jiří Štancl
1974 Jiří Štancl
1975 Jiří Štancl
1976 Jiří Štancl
1979 Jiří Štancl
1982 Aleš Dryml
1984 Aleš Dryml
1985 Antonín Kasper
1988 Roman Matoušek
1989 Petr Vandírek
1991 Václav Milík
2006 Adrian Rymel
2014 Václav Milík ml.
10 Mšeno 1960 Jaroslav Machač
1994 Antonín Kasper
1995 Zdeněk Tesař
1996 Tomáš Topinka
1997 Antonín Kasper
2002 Antonín Kasper
2003 Tomáš Topinka
2005 Lukáš Dryml
2011 Aleš Dryml ml.
2012 Václav Milík ml.
5 Plzeň 1981 Jiří Štancl
1983 Jiří Štancl
2013 Aleš Dryml ml.
2015 Václav Milík ml. **
2016 Václav Milík ml.
4 Kopřivnice 1957 Rudolf Havelka
1987 Antonín Kasper
2000 Bohumil Brhel
2004 Bohumil Brhel
Polepy 1966 Antonín Šváb
1967 Antonín Šváb
1968 Jan Holub
1969 Jan Holub
Slaný 1978 Jiří Štancl
1986 Antonín Kasper
1998 Bohumil Brhel
2007 Martin Vaculík
3 Praha – Markéta 1980 Jiří Štancl
1990 Antonín Kasper*
2010 Matěj Kůs
2 Žatec 1954 Hugo Rosák
1956 Hugo Rosák
Žarnovica* 1963 Luboš Tomíček
1965 Luboš Tomíček
1 Bratislava 1949 Hugo Rosák
Plzeň – Pod Výstavištěm 1950 Rudolf Havelka
Chrudim 1955 Hugo Rosák
Kyjov 1958 Richard Janíček
Banská Bystrica 1959 František Richter
Krupka 1961 Luboš Tomíček
Partizánske 1962 Luboš Tomíček
Olomouc 1964 Luboš Tomíček
Zohor 1977 Jiří Štancl
Čakovice 1992 Bohumil Brhel
Chabařovice 1993 Bohumil Brhel
Divišov 1999 Michal Makovský
Pardubice 2001 Bohumil Brhel
Liberec 2008 Lukáš Dryml
Svitavy 2009 Lukáš Dryml

Poznámka: * pořadatelem finále roku 1990 byla Žarnovica, avšak kvůli počasí byl závod přeložen na pražskou Markétu; **roku 2015 mělo finále vrcholit v Plzni, jenže mítink byl zrušen vinou deště

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Lubomír Hrstka

Václav Milík se pohybuje mezi elitou také v historických statistikách

Čtvrtý titul mistra republiky jednotlivců, který Václav Milík získal v Plzni na sklonku září, byl v mnoha směrech výjimečný také pro nového kapitána extraligových Pardubic. K rozjezdu o zlato, jehož se účastnil pravidelně v sezónách 2012 – 2014, sice nedošlo už loni. Jenže to byl druhý finálový mítink v Plzni zrušen. A tak, i když se stal mistrem republiky s plným počtem bodů už roku 2015, sám teprve od letošního září uznává, že vyhrál nejstarší motoristický šampionát naší země bez ztráty květinky až letos. Díky trojici patnáctibodových maxim se v historických statistkách vyšvihl po bok plochodrážních veličin typu Rudolfa Havelky a Jiřího Štancla.

 

Ošemetné mistrovské alias tabulkové body

Václav Milík se letos v září stal v Plzni teprve třetím mužem, který dokázal vyhrát šampionát jednotlivců v seriálové podobě bez ztráty jediného bodu
Václav Milík se letos v září stal v Plzni teprve třetím mužem, který dokázal vyhrát šampionát jednotlivců v seriálové podobě bez ztráty jediného bodu

„Super, mám radost, předloni jsem si to v Březolupech posral, letos jsem to podržel a zkompletoval třikrát patnáct bodů,“ radoval se bezprostředně, sotva se se soškou plochodrážníka v rukou vrátil ze stupňů vítězů. „Konečně jsem udělal maximum.“

Nicméně jako mistr s plným počtem bodů se do historie zapsal již o rok dříve. „Jenže to jeden závod zrušili,“ připomněl smutný osud říjnového finále. A mimoděk se dotknul problému mnoho srovnání napříč desítkami let, protože pokaždé panovaly jiné podmínky.

Ve svých pětašedesáti ročnících zažilo mistrovství republiky jednotlivců nejen 237 finálových podniků, ale také bezpočet modelů. Především kolísal počet závodů. V živé paměti máme především jednodenní finále, nicméně ve třech případech bojovala československá elita o prestižní titul dokonce osmkrát.

Hugo Rosák vyhrál první titul, ale své maximum získal v klasifikaci domácích jezdců
Hugo Rosák vyhrál první titul, ale své maximum získal v klasifikaci domácích jezdců

Navíc až do poloviny sedmdesátých let fungovaly ve všech československých šampionátech mistrovské body, které známe z dnešního přeboru jednotlivců. K maximu bylo potřeba vyhrát nejen všechny závody, ale také všechny rozjížďky.

Něco takového se odehrálo hned v prvním ročníku mistrovství republiky roku 1949. Tehdejší pětidílný seriál se odbýval v rámci mezinárodních závodů, přičemž mistrovské body do konečné klasifikace bralo prvních deset Čechoslováků. Hugo Rosák sice nevyhrál všechny mítinky, nicméně v konfrontaci se svými krajany byl pokaždé nejlepší a tak inkasoval maximum.

Bohumil Brhel vyhrál titul s maximálním započteným ziskem třikrát - a jako jediný v jednom finále i v seriálu
Bohumil Brhel vyhrál titul s maximálním započteným ziskem třikrát – a jako jediný v jednom finále i v seriálu

Něco podobného zažila česká plochá dráha o půl století později, kdy se individuální šampionát inspiroval světem velkých cen. Roku 2000 spatřil světlo světa rozpis vyřazovacího KO systému, v němž s nebodovalo vůbec. Bohumil Brhel vyhrál titul s maximem padesáti tabulkových bodů. Učinil tak nejúspornějším způsobem, kdy ani v Praze, ani v Kopřivnici nemusel do žádné opravy. Dohromady absolvoval jen osm jízd, avšak v Praze ho jednou porazil Adrian Rymel.

Rozpis nepřežil sezónu 2000, avšak filozofii Grand Prix mistrovství republiky jednotlivců neopustilo ani napřesrok. Po dvaceti jízdách základního rozpisu přišla na řadu čtveřice umísťovacích finálových rozjížděk. Ruku v ruce s tabulkovými body se šampionát vrátil do padesátých let, kdy taková formule byla na československých plochých drahách zcela běžná. Mistrem anno domini 2001 se stal Bohumil Brhel. Díky triumfům v Divišově, Praze a Pardubicích dal dohromady maximum pětasedmdesáti tabulkových bodů, avšak v jednotlivých rozjížďkách mu po bodu sebrali Antonín Šváb a Antonín Kasper.

 

Věčné rekordy Rudolfa Havelky a Jiřího Štancla

Rudolf Havelka vyhrál roku 1957 všechny tři závody, všechny jízdy a ještě všude vylepšil traťové rekordy
Rudolf Havelka vyhrál roku 1957 všechny tři závody, všechny jízdy a ještě všude vylepšil traťové rekordy

Po dvou ročnících organizovaných pod hlavičkou Autoklubu republiky Československé se individuální šampionát na ploché dráze dočkal renesance v rámci svazarmovského projektu přeborů ve všech motoristických disciplínách roku 1954. Jeho styl zůstal prakticky totožný, nejlepší v klasifikaci každého závodu brali mistrovské body, ovšem účast cizinců byla vyloučena.

Prvním fenoménem se stal pardubický Rudolf Havelka ve vestě Rudé hvězdy Praha. V sezóně 1957 vyhrál nejen všechny mistrovské podniky v Žatci, Žarnovici a Kopřivnici. Ani v jedné z rozjížděk jej nikdo neporazil a navíc ve všech případech ustavil nové traťové rekordy. V tomto ohledu mu zůstane primát na věky.

Již léta totiž pořadatelé plochých drah nemusí zvát na své akce časoměřiče. Časy se tak mnohde oficiálně neměří vůbec a ve světle této skutečnosti může být řada uváděných traťových rekordů úspěšně zpochybněna.

Jiřího Štancla je obtížné předehnat i po třiceti letech od konce jeho hvězdné kariéty
Jiřího Štancla je obtížné předehnat i po třiceti letech od konce jeho hvězdné kariéty

Výjimečnost výkonu Rudolfa Havelky ze sedmapadesátého umocňuje fakt, že se dlouho žádnému ze závodníků nepodařilo napodobit. Finále šedesátých let měla vesměs tři nebo čtyři zastávky, až směrem ke konci dekády jejich počet stoupal, a navíc československá špička slynula vyrovnaností.

Teprve po dlouhých devatenácti letech posunul hranice nemožného Jiří Štancl. Sezóna 1976 byla první bez mistrovských bodů. Nejúspěšnější závodník celé naší historie dobyl patnáctibodová maxima v Praze, Slaném, Pardubicích a Březolupech. Na trůn usedl jako druhý mistr se všemi vyhranými jízdami jako druhý muž v historii, nicméně jako první ve čtyřdílném seriálu. A protože se i příští rok má mistrovství republiky opět tři finále, tento rekord minimálně rok vydrží.

Otec současného šampióna vyhrál s patnácti body finále v Březolupech v září 1991
Otec současného šampióna vyhrál s patnácti body finále v Březolupech v září 1991

Ani Jiří Štancl to v nejlepších letech své hvězdné slávy neměl se soupeři jednoduché. Sice se tradovalo, že jej není možné porážet, ale porazit ano, což zvyšovalo motivaci soupeřů. Do cesty k obhajobě čistého skóre se mu roku 1977 postavilo rovněž dvojnásobné navýšení počtu závodů.

Jenže československý plochodrážní fenomén připravil pádnou odpověď. V osmi závodech mistrovského seriálu si pro zlatý věnec nešel jen ve Slaném a v Liberci. Ke všemu v prvním závodě v Liberci, v Čakovicích, na Markétě, v Pardubicích, v Žarnovici a v Zohoru inkasoval patnáct bodů. Šest maximálních triumfů je dalším z rekordů, který Jiřímu Štanclovi evidentně zůstane navěky. Vždyť věřit, že by se u nás v dohledné budoucnosti konal alespoň sedmidílný seriál mistrovství republiky jednotlivců, nemá co do činění s nezdolným optimismem, nýbrž spíše duševní poruchou.

 

Příspěvek úřadujícího mistra

Aby se Lukáš Dryml stal šampiónem, musel ve Mšeně vyhrát jen pět jízd, ale i finále
Aby se Lukáš Dryml stal šampiónem, musel ve Mšeně vyhrát jen pět jízd, ale i finále

Seriálová podoba vydržela šampionátu jednotlivců až do sezóny 1989. Polistopadová doba měla tendence bořit zavedené pořádky také na ploché dráze. Ještě než se ligové soutěže vrátily ke stylu dvojutkání, vůbec poprvé se na naší scéně prosadil jediný finálový závod o individuálního šampióna.

V devadesátém však Antonín Kasper musel v Praze svůj titul potvrdit v rozjezdu proti Zdeňku Tesařovi. Až Václav Milík o rok později v Březolupech triumfoval bez ztráty bodu. Jeho výkon napodobil napřesrok Bohumil Brhel v Čakovicích. Nicméně éra jediného finále nevyprodukovala žádného vyloženého suveréna, nýbrž úchvatné souboje. Jejich synonymem byla vyrovnaná elita a rozjezdy, jimiž závody vesměs končily.

Je září 2006 a Adrian Rymel (modrá) přijímá gratulace od Josefa France, jehož ve finále o malou chvíli předjel a stal se mistrem republiky bez ztráty květinky
Je září 2006 a Adrian Rymel (modrá) přijímá gratulace od Josefa France, jehož ve finále o malou chvíli předjel a stal se mistrem republiky bez ztráty květinky

Jak již bylo řečeno, v letech 2000 a 2001 našlo mistrovství republiky svůj vzor v cyklu velkých cen. Bohumil Brhel v nich potvrdil svou třídu, takže v seznamu mistrů s maximálními triumfy vede díky třem zápisům. A jako jediný zvítězil s plným zářezem, ať se šampionát konal jako seriál dvou či tří závodů či formou jediného finále.

Sezóna 2002 předznamenala návrat do časů jediných finálových klání. Pouze dvakrát se však nový šampión mohl chlubit čistým štítem. Výkony Lukáše Drymla ze Mšena 2005 a Adriana Rymela z Březolup o rok později podtrhuje vítězství ve finálové jízdě. Chcete-li důkaz, že to nebylo nikterak jednoduché, zeptejte se Josefa France.

Václav Milík má potenciál lámat rekordy, byť v mnoha případech je proti němu i doba s odlišnými podmínkami
Václav Milík má potenciál lámat rekordy, byť v mnoha případech je proti němu i doba s odlišnými podmínkami

Byť v obou případech vedl, nakonec si začal budovat pověst věčného vicemistra. A milovníci statistických rarit ostrouhali, protože se tak nikdy nestalo, že by patnáct bodů ze základní části nestačilo na titul.

Další změnu v organizaci prožil prestižní šampionát roku 2008. Od té doby se konal jediný finálový závod pouze loni, kdy říjnové slejváky poničily plzeňský ovál natolik, že pořadatelé mohli zapomenout i na náhradní termíny. Václav Milík se tak zapsal mezi maximální mistry jaksi vis major. Až letošek mu dal příležitost srovnat historicky krok s Rudolfem Havelkou a Jiřím Štanclem. Byť každý patří do jiné éry, spojuje je exkluzivita neprohrané rozjížďky v celém seriálu mistrovství republiky jednotlivců.

Tituly mistra republiky jednotlivců s plným počtem bodů:

sezóna: závody: mistr:
1949 Plzeň, Brno, Pardubice, Ostrava, Bratislava Hugo Rosák*
1957 Žatec, Žarnovica, Kopřivnice Rudolf Havelka
1976 Praha, Slaný, Pardubice, Březolupy Jiří Štancl
1991 Březolupy Václav Milík st.
1992 Čakovice Bohumil Brhel
2000 Praha, Kopřivnice Bohumil Brhel*
2001 Divišov, Praha, Pardubice Bohumil Brhel*
2005 Mšeno Lukáš Dryml**
2006 Březolupy Adrian Rymel**
2015 Praha Václav Milík
2016 Praha, Pardubice, Plzeň Václav Milík

Poznámka: symbol * označuje titul mistra republiky získaný za maximální počet tabulkových bodů, ** označuje patnáct bodů v základní části a triumf ve finálové jízdě navíc

Foto: Pavel Fišer, Karel Herman, Mirek Horáček a archív autora