Třebsín – 18. dubna
Sezóna se ani ještě nestačila pořádně rozběhnout. Ve dvou jízdách Prague Open, kde chtěl bojovat o svou další velkou cenu, inkasoval po bodu. V rozjížďce s číslem dvanáct se konečně dostal dopředu, avšak skončil v nafukovacím mantinelu. Po přestávce se objevil na ovále pražské Markéty ještě jednou. Cíl ovšem neviděl, bolela ho pravá ruka. A pozdější lékařské vyšetření odhalilo frakturu, které přináší nemilou závodní přestávku. Michal Škurla, který dnes přijede na juniorku do Slaného jako divák, ji odhaduje zhruba na měsíc.
Michal Škurla během nešťastného Prague OpenMichal Škurla se dnes musí bohužel jen dívat
„Blbě jsem se tam zamotal,“ vrací se Michal Škurla ke svému pádu při Markéta Open. „Kůsák mi to tam poslal. Dojel jsem k nafukovačkám, škrtnul jsem si a šel.“
Protože nebyl diskvalifikovaný, pospíchal napříč travnatým prostředkem stadiónu do depa. Otec Tomáš spolu s Pavlem Ondrašíkem v jeho patách nesli poničený motocykl.
„Zkusil jsem ještě jednu jízdu,“ pokračuje pražský junior. „A zjistil jsem, že to nejde. Je to zlomený. Naštěstí to není tříštivá, ale normální zlomenina. Mám to tak na měsíc, takže se do Slanýho pojedu jen kouknout.“
Praha – 14. dubna
Čtenáři magazínu speedwayA-Z mají o držiteli divoké karty pro českou velkou cenu naprosto jasno. Alespoň soudě dle průběžných výsledků ankety, kde neotřesitelné postavení Václava Milíka dává najevo jeho popularitu. Počet příznivců v ochozech může být jedním z faktorů při rozhodování, ale pakliže by v tomto ohledu měli být v Praze pragmatičtí, museli by na základě loňských zkušeností zavolat Martina Smolinskeho. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel AK Markéta, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že návrhy na FIM a BSI dříve než příští týden neodejdou.
Pavel Ondrašík se souhrou osudu dostal při nástupu mezi Matěje Kůse, Václava Milíka a Zdeňka Holuba, jejichž nominace na 23. května by nebyla překvapivá
„Upřímně musím říci, že ulehčenou práci rozhodně nemáme,“ povzdechne si Pavel Ondrašík při vzpomínce na sobotní Prague Open. Václav Milík v něm triumfoval, což mu dle slibu klubu garantovalo náhradnický post. Jenže on sám by si přál mít na své vestě šestnáctku a upřímně řečeno, nebyl by rozhodně sám.
Avšak o divokou kartu si svým sobotním výkonem hodně nahlas řekl i Matěj Kůs. Při vzájemném střetu Václava Milíka porazil a ten nakonec dokončil rozjížďku s číslem pět jako poslední. Podobně jako při loňském finále šampionátu republiky v Březolupech však dokázal svou ztrátu eliminovat.
Odstoupení Matěje Kůse a Tomáše Suchánka skrz síť fotbalové branky
V tomto ohledu ovšem Matěj Kůs rozhodně nezůstal pozadu. Když kvůli defektu duše musel v rozjížďce s číslem devatenáct odstavit svůj červenobílý motocykl, v rozjezdu s Josefem Francem a Zdeňkem Holubem nepřipustil ani náznak pochyb, že by měl ve finále chybět.
K druhému duelu s Václavem Milíkem však nedošlo po tvrdém nájezdu Patryka Malitowskeho na konci úvodního kola. Zdeněk Holub tak zůstal jediným, kdo získal skalp Matěje Kůse regulérním způsobem. A přesto, že se v ploché dráze slůvko kdyby neboduje, jistě se v hlavách odpovědných za nominaci na Grand Prix mihne myšlenka, jak by asi závod skončil, nezůstal-li by Matěj Kůs v devatenácté jízdě stát a mohl si v závěrečné jízdě dne vybrat startovní rošt dle svého gusta.
Místa náhradníků se dávají juniorům, z ncihž byl v sobotu nejlepší Zdeněk Holub, jenž však v rozjezdu o finále musel gratulovat Josefu Francovi
Za daných okolností je tudíž rozhodnutí nelehký proces, navíc i na místa obou náhradníků je přetlak vhodných kandidátů. „Postup bude, že do konce týdne si sedne výbor AK Markéta a posoudí všechny varianty,“ říká Pavel Ondrašík. „Do FIM a BSI to zašleme až příští týden, kluci odjedou ještě pár závodů. Názor Petra Moravce a Milana Špinky jsme již obdrželi.“
A co tak si skvělý závod v sobotu zopakovat ještě jednou? „Jo, jo, ale bude se to jmenovat Varšava Open,“ odráží Pavel Ondrašík se smíchem žert, avšak pocity ze sobotního podniku má pozitivní. „Kulisa byla konečně trochu důstojná. Měli jsme tady asi pět set lidí.“
Kdo ví, zda se právě tady nerozhodlo o majiteli divoké karty – Václav Milík (žlutá) versus Matěj Kůs
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
A ještě jednou rozjížďka s číslem pět, v níž se střetli horcí favorité – Matěj Kůs, Josef Franc, Eduard Krčmář a Václav Milík
Praha – 11. dubna
Dnešní Prague Open slibovalo nejlepšímu Čechovi minimálně startovní číslo sedmnáct při SGP České republiky příští měsíc. A pořadatelům logicky mělo napovědět, koho nahlásit na lukrativnější šestnáctku. Vodítko nabídl Matěj Kůs, který excelentně triumfoval v úvodních třech jízdách. V rozjížďce s číslem čtrnáct mu ujel Zdeněk Holub, avšak o pět jízd později již zase mířil za triumfem. Jenže prasklá duše jeho zadního kola jej donutila zastavit už ve druhém okruhu. Nic však nemuselo být ztraceno. Hned vzápětí vedle něho zaroloval Tomáš Suchánek s přidírajícím se motorem svého náhradního motocyklu. Na samotný závěr lehce zaváhal i Eduard Krčmář, takže se Matěj Kůs s jedenácti body ocitnul se Zdeňkem Holubem a Josefem Francem na startovním roštu rozjezdu, v jehož cíli čekala dvě místa v klíčovém finále. Matěj Kůs tady nezaváhal, posléze upřednostnil čtvrtou pozici před třetí u finálové pásky. Po startu zaváhal, ale záhy pronikl jako blesk za záda vedoucího Václava Milíka. Jenže ve druhé zatáčce jej Patryk Malitowski tvrdě poslal do nafukovacích mantinelů. Sekundy, než se Matěj Kůs zvedl, se táhly jako tisíciletí, avšak nakonec byl zásah sanitky zaplaťpánbůh zbytečný. K repete však nenastoupil kvůli poničenému motocyklu. Triumf si nakonec odvezl Václav Milík, z jehož triumfálního zástupu trojek vybočuje pouze kulaťoučká nula z páté jízdy. Smolařem se stal Roman Čejka, který po pádu v rozjížďce s číslem dvě nemohl pokračovat s ohledem na bolesti ve svém zápěstí.
Josef Franc, Václav Milík a Matěj Kůs na stupních vítězů
Smůla Romana Čejky nekončí
Eduard Krčmář (červená) útočí na Zdeňka Holuba (žlutá), zatímco Roman Čejka (bílá) bojuje s Michalem Škurlou (modrá) a jen pár sekund zbývá do jeho pádu
Hodinky už dávno ukázaly šestnáctou, kdy podle plánu měl startovat nejen dnešní mítink, ale i celá ostrá sezóna v České republice. Jenže od okénka pokladny se táhl had dychtící po vstupenkách až kamsi za roh vstupní budovy, kam oko šťastlivců na druhé straně turniketů už nedohlédlo. Dlouhá zimní pauza, kde ani tentokrát fanouškovi nepomohli od půstu ledaři, kvalitní startovní listina, krásné počasí a sobotní termín daly dohromady množinu se slušně zaplněným stadiónem.
Martin Málek neviděl cíl rozjížďky s číslem tři vinou defektu
Jako první se s publikem rozloučil Roman Čejka. V rozjížďce s číslem dvě se přetočil v nájezdu do druhé zatáčky a piruetu následoval drsný highsider. Slánský závodník stačil přeběhnout od nafukovacích mantinelů do bezpečí zeleného trávníku, avšak jeho motocykl zůstával u bariéry, takže rozhodčí Miroslav Topinka raději zmáčknul ovladač červených světel.
Roman Čejka na téma svého pádu v rozjížďce s číslem dvě
„První jízda, říkám si mladý junioři, ty musím povozit. Start jsem měl na nic, dal jsem to nad ně, že je třeba objedu. Trošku jsme do sebe bouchli se Škurličem. Jak to bylo mokrý, uklouz‘ jsem, přetočil jsem se a narazil si pravý zápěstí. Nejdřív jsem si říkal, že to bude dobrý, ale uběhlo patnáct minut a je to úplně v hajzlu. Nemůžu s tím hnout, s tím se nedá jet.“
Matěj Kůs vstoupil do závodu triumfem před Hynkem Štichauerem, Patrykem Dolnym a Filipem Šiterou
Akutní zánět apendixu sebral Romanu Čejkovi loňskou velkou cenu, letos v zimě jej trápila EB viróza a první závod seniorské éry pro něho skončil již po dvou stech metrech. Pozornost se ovšem soustředila na borce bojující o minimálně startovní číslo sedmnáct v české velké ceně, jak organizátoři deklarovali.
Hned na úvod se Josef Franc nechal zaskočit rychlým startem Patryka Malitowskeho.
Eduard Krčmář (červená) bojuje se Zdeňkem Holubem
Vzápětí při repete druhé jízdy Zdeněk Holub odletěl od mantinelu jako řízená střela. Eduard Krčmář mu však záhy dal nad slunce smějící se z pražské oblohy najevo, kdože to před přerušením vedl. Po protilehlé rovince se přiřítil zleva, protáhl nájezd do druhé zatáčky a Stanislav Klenovec jej šachovnicovou vlajkou přivítal coby vítěze.
Na vítěznou strunu v rozjížďce s číslem tři zahrál i Václav Milík. Pozici leadera neopustil od startu až do cíle. Tomáš Suchánek záhy odkázal Michal Dudka za svá záda.
Létající Matěj Kůs
Mela první zatáčky rozjížďky s číslem pět: Matěj Kůs (červená), Josef Franc (modrá), Václav Milík (žlutá) a Eduard Krčmář (bílá)
V zimě se Matěj Kůs netajil svými ambicemi znovu nakouknout do světa velkých cen. A nyní oblečený v červenobílých barvách svého britského Redcaru se jal dát jim reálný rámec. Po brilantním startu rozjížďky s číslem čtyři měl už ve druhém okruhu náskok už více než půl rovinky. A tak se bojovalo o druhé místo. Hynek Štichauer ukázal Patryku Dolnemu, že polská licence není sama o sobě zárukou úspěchu a v předposlední zatáčce mu vnějškem sebral druhé místo.
Jan Holub byl u pásky v sedmé jízdě včas – jenže Stanislav Klenovec jej poslal zpátky, protože měl startovat až v osmé jízdě
Rozjížďka s číslem pět svedla ke svému startovnímu roštu trojici medailistů loňského šampionátu jednotlivců. A aby oleje v ohni nebylo málo, o společnost se jim postaral Eduard Krčmář. Červená světla tentokrát zablikla již záhy. Na vině ovšem byl letmý start a po chvilce stanula velká čtyřka u pásky znovu.
Matěj Kůs opět perfektně odstartoval. Václav Milík se po něm hnal vnějškem první zatáčky, avšak Pražan své vedení uhájil. Pardubický závodník ale klesl na chvost a na Eduarda Krčmáře či Josefa France už nedokázal najít recept.
Václav Milík na téma rozjížďky s číslem pět:
„Špatně jsem odstartoval a Matěj se mnou jel. Sice jsem se rozčiloval, ale to bylo v zápalu boje. Když jedeš v první jízdě po úpravě, těžko se s tím zezadu něco dělá.“
Tomáš Suchánek za sebou na cestě ke svému prvnímu vítězství nechal i Hynka Štichauera
Na sklonku druhé série se Matěj Kůs musel ještě dělit o průběžné vedení s Patrykem Malitowskim. Polák však přišel o punc své neporazitelnosti v rozjížďce s číslem jedenáct. Václav Milík se v ní po předchozí nule vrátil na vítěznou dráhu a Patryka Malitowskeho o druhé místo připravil i Zdeněk Holub.
Dramatický závod poutal pozornost samotných aktérů
Matěj Kůs se ovšem vrátil se štítem i z dvanácté jízdy. V její první zatáčce si Michal Škurla škrtnul o nafukovací bariéru a pádu se již nemohl vyhnout. Zatímco samotný závodník svižným tempem odběhl do depa, poničený motocykl museli do depa odnést jeho otec Tomáš za vydatné pomoci Pavla Ondrašíka.
Tomáš Škurla a Pavel Ondrašík s poničeným motocyklem Michala Škurly
Repete se stalo jednoznačnou záležitostí Matěje Kůse, který s devíti body osaměl na čele průběžné klasifikace. Jeho nejbližším sousedem se stal Tomáš Suchánek. Na úvod se sice skláněl před Václavem Milíkem, ale od té doby jen vítězil. V rozjížďce s číslem osm sice odletěl Zdeněk Holub, avšak Miroslav Topinka jeho start posoudil nikoliv jako bleskový, ale jako letmý.
Zdeněk Holub byl jediný, kdo dnes dokázal v přímém souboji porazit Matěje Kůse
Napodruhé už úřadoval Pardubičan, který zahrál velké sólo rovněž v desáté jízdě. V deváté jízdě se svého prvního triumfu dočkal i Josef Franc. Po vjezdu na ovál vyměnil motocykl. Držel se vnitřní stopy, kudy ve druhé zatáčce podjel vedoucího Hynka Štichauera. A po třech pětinách mítinku se s Patrykem Malitowskim dělil o průběžné postavení muže číslo tři. Jenže do finále bylo ještě daleko.
Finále bez vyvrcholení
Václav Milík dohání bodové zpoždění – v osmnácté jízdě je zachycený před Ondřejem Smetanou a Hynkem Štichauerem
V rozjížďce s číslem čtrnáct se Zdeněk Holub konečně potkal s nastavením. Start nebyl ideální, avšak každopádně v první zatáčce objel nejprve Ondřeje Smetanu, aby ve výjezdu z první zatáčky podjel Matěje Kůse. Dosavadní neotřesitelný vládce dnešního mítinku se dočkal první prohry. Nicméně hodnota jeho akcií rozhodně nepoklesla, ovšem jeho přemožitel záhy viděl své ambice zcela jinou optikou.
Takovou pohromu favoriů nečekal nikdo – Matěj Kůs a Tomáš Suchánek čekají na konec rozjížďky s číslem devatenáct
O jízdu dříve totiž Josef Franc ztrestal Tomáše Suchánka, který se ve druhé zatáčce nechal vynést příliš daleko, avšak Patryk Dolny mezitím v čele upaloval pro tři body. Navíc v patnácté jízdě Eduard Krčmář objel Patryka Malitowskeho v prvním oblouku. Devět bodů měli nejen no oba, ale také Josef Franc a Tomáš Suchánek.
Jan Holub se právě přimíchal do finálových ambicí Eduarda Krčmáře
Na stejnou hranici se v šestnácté jízdě dostal i Václav Milík. Jan Holub, který prve přesedlal na druhý motocykl, mu znepříjemňoval život v první zatáčce, avšak Pardubičan zůstal pánem situace. Konec konců, co mu zbylo jiného, chtěl-li se dostat do finále.
Mezi diváky nechyběl ani Jan Verner
Stejný úmysl pojal i Zdeněk Holub. Ještě během úvodního kola sedmnácté jízdy za sebou nechal Josefa France, aby oba dokončili mítink na jedenácti bodech. Václav Milík hned nato odvrátil hrozbu v osobě Ondřeje Smetany, jehož posléze předčil Hynek Štichauer, a mohl se chlubit jedním bodem navíc.
Patryk Malitowski vede za sebou Tomáše Suchánka, Josefa France a Michala Škurlu
Mnohem větší houpačkou finálových aspirací přinesla rozjížďka s číslem devatenáct. Vedení se ujal Matěj Kůs. Z jeho zadní pneumatiky však dírou v duši unikal vzduch a Pražanovi ve třetím kole nezbylo, než zajet setrvačností na trávník. Tam již stál Tomáš Suchánek.
Pád Filipa Hájka naštěstí neměl vážnější následky
„Seknul se mi plyn, asi tam spadnul kámen,“ popisoval pardubický závodník, proč těsně před startem narychlo usedl na druhý motocykl. Jenže změna nebyla optimálním řešením, jelikož se motor záhy začal přidírat a sny o finálovém postupu narazily na tvrdou realitu.
Josef Franc nespouští oči z dráhy
Zato Patryk Malitowski byl na koni. Po odstoupení Matěje Kůse zdědil vítězství, jež jej posunulo na dvanáctibodovou hranici. Ta sama o sobě stačila na finále se stejnou jistotou, jakou byl rozjezd o minimálně jedno místo na jeho startovním roštu. Řešení otázky měl v rukou Eduard Krčmář. Avšak zatímco Patryk Dolny vyrazil za svým druhým dnešním triumfem, slánského juniora v první zatáčce objel Jan Holub.
Matěj Kůs míří v rozjezdu neomylně za triumfem sledovaný Zdeňkem Holubem (bílá) a Josefem Francem (šervená)
„Jedinou jízdu jsem neodjel a to mě stálo finále,“ svěřoval se později. Fakticky vzato, chyběl mu jediný bod k rozjezdu o dvě finálová místa. Ten se nakonec nesl plně v režii Matěje Kůse. Ještě před úvodním nájezdem vystřídal ve vedení Josefa France. Toho za sebou nechal rovněž Zdeněk Holub, avšak houževnatý Pražan zatáhl a ve druhém kole zachránil v prvním oblouku svou finálovou příslušnost.
Josef Franc nakonec v rozjezdu nechal Zdeňka Holuba za sebou
Před finálovou rozjížďkou napětí dovolilo dýchat jen obtížně. Matěj Kůs nakonec preferoval postavení u mantinelu, takže se Josef Franc nakonec na ovále objevil s bílým povlakem přilby. Václav Milík profitoval z výhody nejlepšího muže základní části a z červené dráhy se usadil na čele.
Matěj Kůs opouštěl rošt jako čtvrtý, ale jako blesk z čistého nebe se na protilehlé rovince objevil na druhém místě. Patryk Malitowski po něm šel vnitřní stranou druhé zatáčky. Jenže jejich střet skončil hrozivým letem Matěje Kůse do mantinelu.
Josef Franc, coby bezprostřední svědek kolize ve finále:
„Viděl jsem Poláka, jak na mě jde. Slevil jsem a pak měl pád Matěje před sebou jako v přímým přenosu.“
Při repete finále se na oválu objevili jen Václav Milík (červená) a Josef Franc
Naštěstí vzduchový vak a Pražanův motocykl doznaly největší úhony, zatímco Matěj Kůs se mohl vrátit do depa po svých. Při repete však chyběl. Stejně tak vyloučený Patryk Malitowski. Ten si po závodě poplakal polským médiím na své údajně nespravedlivé vyloučení. Korunu všemu nasadila formulace, že jej Miroslav Topinka svým verdiktem připravil o životní postup do velké ceny. Protože se dnes rozhodovalo o pozici náhradníka pro nejlepšího Čecha, obrázek si každý soudný člověk udělá sám.
Turnikety pražské Markéty prošly bezmála čtyři stovky diváků
Každopádně opakované finále se jelo pouze ve dvou a Václav Milík se ukázal lepší Josefa France. V této chvíli má jistý post prvního náhradníka české velké ceny. Po nulovém zisku z páté jízdy psal podobný příběh jako při loňském finále českého šampionátu v Březolupech.
Pakliže se pořadatelé rozhodnou dát mu divokou kartu, jejich verdikt bude nezpochybnitelný. Spousta fanoušků bude nadšená. Avšak rozhodování nebude snadné. Dnešní Prague Open dalo jasně najevo, že úřadující mistr republiky bude silného konkurenta v osobě Matěje Kůse. S výjimkou Zdeňka Holuba prohrál dnes jen s vlastní pneumatikou. Vždyť kdo ví, co by se stalo ve finále, kdyby vyhrál i devatenáctou jízdu a startovní pole ve finále by si vybíral jako první?!
Hlasy z depa
Václav Milík si nakonec triumfem pojistil minimálně sedmnáctku při české velké ceně
„Super,“ zářil Václav Milík. „První jízdu jsem vyhrál, ve druhý špatně odstartoval. Matěj se mnou jel, sice jsem se rozčiloval, ale to bylo v zápalu boje. V první jízdě po úpravě se zezadu těžko něco dělá. Nakonec to vyšlo, vyhrál jsem, byly to nervy, ale jak jsme to poladili, jelo to do konce.“
„Před závodem jsem byl plnej‘ optimismu, po závodě zklamání,“ nezapřel Josef Franc svůj sklon k filozofování. „Nesmím se jich bát. Druhý místo je úspěch, nezasloužil bych si ho. Štěstí přišlo, sám pro sebe spokojenej‘ nejsem. Sere mě číslo jednička, po úpravě nejde závodit, to je jediný číslo, co si nepřeju. A dvakrát mě vychytal rozhodčí na startu.“
Matěji Kůsovi by na stupních vítězů za předvedený výkon slušel větší pohár a především úsměv
„Nebylo to fér,“ svěřoval se Matěj Kůs celému stadiónu na stupních vítězů. „Jezdím tvrdě, ale tohle bylo za hranou. Dá se říct škoda, ale já to tak neberu, jsem rád, že jsem zdravej‘. Utrpěla technika.“
„Na ten začátek to dopadlo dobře,“ konstatoval Zdeněk Holub. „Nemoh‘ jsem se spasovat s dráhou, pak jsem to doladil a už to šlo. A teď už je konec. Škoda rozjezdu, nepoved‘ se. Škoda, za pár let se tomu budu smát. Ještě snad budou další příležitosti se probojovat do Grand Prix.“
„Klasika, furt doleva,“ žertoval Eduard Krčmář nad klasickou otázkou magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Akorát jednu jízdu jsem neodjel, tu poslední, to mě připravilo o finále. Zajezdil jsem si ale pěkně.“
Hynek Štichauer neopouštěl Markétu zklamaný
„Začátek dobrý, konec špatnej‘,“ pokrčil Tomáš Suchánek rameny. „Seknul se mi plny na motorce, asi tam spadnul kámen. Skočil jsem na druhou motorku a ta se přidřela. Jedna jízda nevyšla, nenaděláš nic.“
„Dobrý, dobrý,“ odtušil Hynek Štichauer. „Pak jsem se nespasoval s dráhou, když to ztvrdlo. Pokazil jsem dva starty. Chtělo to o dva body víc, kdyby o tři byl jsem tam. Nejel jsem si sem pro divokou kartu, ale poznat, jak na tom jsem. A není to zlý, není to zlý.“
„Posrali jsme první dvě jízdy s motorem,“ bilancoval Jan Holub. „První jízdu to bylo od startu dobrý, pak ale pomalý. Skočil jsem na druhou motorku, bylo to lepší, ale pozdě. Uvidíme, co v pátek při extralize. Tohle byl první závod, drobet spokojenost.“
Prague Open nabídlo na úvod sezóny závod jako řemen – důkaz na snímku podávají Michal Škurla (žlutá),, Martin Málek (bílá), Matěj Kůs (červená) a Jan Holub (modrá)
FIN
1. Václav Milík, Pardubice
3 3 3 3 3
12
1.
2. Josef Franc, Praha
2 2 3 2 2
11+2
2.
3. Matěj Kůs, Praha
3 3 3 2 E
11+3
F/R
4. Patryk Malitowski, PL
3 3 1 2 3
12
U
5. Zdeněk Holub, Praha
2 1 2 3 3
11+1
6. Patryk Dolny, PL
1 3 0 3 3
10
7. Eduard Krčmář, Slaný
3 1 2 3 1
10
8. Tomáš Suchánek, Pardubice
2 3 3 1 E
9
9. Hynek Štichauer, Pardubice
2 2 2 1 2
9
10. Jan Holub, Plzeň
0 0 2 2 2
6
11. Filip Šitera, Mšeno
0 2 1 1 0
4
12. Martin Málek, Březolupy
E 2 1 0 1
4
13. Ondřej Smetana, Praha
1 1 0 1 1
4
14. Filip Hájek, Praha (res)
0 0 0 F 2
2
15. Michal Dudek, Slaný
1 E 1 0 0
2
16. Michal Škurla, Praha
1 1 0 E –
2
17. Roman Čejka, Slaný
X – – – –
0
Drama finálové jízdy: Václav Milík (červená) jede na čele, Matěj Kůs (žlutá) záhy podjede Josefa France (bílá) i Patryka Malitowskeho (modrá)
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Praha – 11. dubna
Čtvrteční slova Zdeňka Schneiderwinda o dalších aspirantech na místa na improvizovaných stupních vítězů ze sudů Fuchs Oil se ukázala jako prorocká. Ve druhém díle stopětadavcítkového Speedway Mini Cupu se totiž ani jeden z trojice nejlepších kolibříků čtvrteční ouvertury nedostal do finále A. Nejvýše nakonec čněl Filip Šifalda, jehož triumf však ani náhodou nebyl jednoduchý. V rozjížďce s číslem šestnáct se mu rozsypal motor a on musel více než dvě kolečka oběhnout po svých. Na startu áčka se objevil v sedle vypůjčeného stroje od Františka Kliera, přesto dokázal udržet na uzdě Václava Kvěcha. Ten se svým druhým místem postaral o největší senzaci dne, na níž si zadělal již v devatenácté jízdě, když jako jediný dnes dokázal nasypat písek do transmise skvěle fungujícího stroje na vítězství v podání Dana Šilhána.
Dan Šilhán, Filip Šifalda a Václav Kvěch na stupních vítězů
Být u malé dráhy klasické depo, praskne ve švech
Lukáš Vitner jezdí před Dušanem Hlaváčkem
Kdeže sněhy minulého týdne jsou! Stejně jako ve čtvrtek rovněž dnes se na plochodrážní kolibříky smálo sluníčko od ucha k uchu. Chyběl sice Pavel Čermák, nicméně krátce po jedné hodině odpolední se na oválku za první zatáčkou pražské Markéty prezentovala čtrnáctka závodníků.
Zdeněk Schneiderwind s Jiřinou Šifaldovou a Jiřím Štanclem, který se záhy ujal obsluhy rozhodcovského pultíku, kontrovali vytištěný program. Zahrnoval celkem dvacet rozjížděk základního rozpisu plus pětici finálových jízd. A trojice dobrých organizátorských duší ještě pro jistotu proklepla, zda se skutečně každý ze závodníků objeví na dráze čtyřikrát.
Dan Šilhán vede před Pavlem Kuchařem a Janem Kvěchem
Nad barevným hemžením v improvizovaném depu pamětníci plesali a vzpomínky na časy šesti stopětadvacítkářů byly zapadlé stejně jako předloňské daňové přiznání. Jezdecký zájem ovšem paradoxně nesluší rozpisu jízd. Jednak je zapotřebí mít hodně šťastnou ruku při losování startovních čísel. A za druhé zatímco většina účastníků má již základní část za sebou, majitelé startovních čísel čtyři a sedm absolvují v závěrečných třech jízdách hned dva starty.
Jiří Štancl se uajl role sudího
Mítink nejlépe rozehrál Milan Dobiáš. V rozjížďce s číslem jedna triumfoval ve stylu start – cíl, zatímco za jeho zády si Lukáš Vinter ve druhém kole vyvzdoroval druhé místo na Dušanu Hlaváčkovi. Další akce však chabařovického závodníka očekávala až v desáté jízdě. A s ní rovněž ambiciózní Filip Šifalda a Pavel Kuchař.
Filip Šifalda s dokonalým přehledem vyhrál rozjížďku s číslem čtyři, Pavel Kuchař se ve druhé jízdě musel sklánět před Danem Šilhánem. Nyní však vystřelil dopředu u vědomí, že na startovní rošt finále A je velká tlačenici a každý bod se počítá. Jenže Filip Šifalda zůstával v bitevní vzdálenosti.
Filip Šifalda rozehrál mítink vítězstvím
Ve druhé zatáčce druhého kola pražského benjamínka podjel. Další trojku přivezl hned vzápětí, když s ním k pásce postavil jen Adam Pajkr. Jeho řadu třech vítězství vzápětí vyrovnal Petr Chlupáč.
Domácí borec se vydal za obhajobou čtvrtečního triumfu v rozjížďce s číslem pět. A upřímně řečeno mladší Adam Bím mu mnoho starostí nepřidělal. Horší to bylo v sedmé jízdě. Jan Kvěch nešetřil odhodláním. Rychle odstartoval, a byť se v úvodním výjezdu před Petrem Chlupáčem motal jako vítr v bedně, ujal se vedení.
Senzace prvního řádu se však nekonala. Mladší syn někdejšího reprezentanta v enduru upadl ve druhém okruhu. Petr Chlupáč bral tři body. Ve dvanácté jízdě odvedl Milana Dobiáše a Michala Bašteckého a byl jednou nohou v áčku. Jenže k jedné končetině je vždy zapotřebí přidat i druhou
Tři vítězství nestačí na finále A
Petr Chlupáč letí do čela před Adama Bíma
Základní část se sotva přelomila do své druhé půle a Dan Šilhán měl prozatím prakticky jedinou možnost pořádně se předvést. V rozjížďce s číslem dvě skvěle odstartoval. A když jej atakoval dravý Pavel Kuchař, vyvezl jej v prvním výjezdu na mantinel. Méně ostřílení Michal Baštecký a Adam Pajkr pro severočeského závodníka nepředstavovali pražádnou překážku k dalšímu tříbodovému inkasu.
Sindy Weber prozatím drží Lukáše Vintera na uzdě
Sotva Dan Šilhán projel vraty po skončení deváté jízdy, byl sice neporaženým, ovšem na další start musel vyčkávat až do rozjížďky s číslem osmnáct. A mezitím se na minioválku děly věci! Pavel Kuchař suverénně ovládl rozjížďku s číslem čtrnáct. Dušan Hlaváček mu v úvodním výjezdu sice vrazil do zadního kola, nicméně oba borci krizový okamžik zvládli bez pádu.
Hned v následující jízdě si Pavel Kuchař vyšlápnul na Sindy Weber, kterou v prvním oblouku uzamknul k vnitřní čáře. S deseti body mohl jen počítat, zda se mezi trojicí nejlepších představí i dnes. V rozjížďce s číslem šestnáct si o áčko řekl Filip Šifalda. Sotva páska letěla nahoru, usadil se v čele.
Jan Kvěch přichází o vedení v sedmé jízdě před zraky Petra Chlupáče
Na konci protilehlé rovinky jej však překonal Jan Kvěch. Chabařovičan však měl situaci pevně pod svou kontrolou a už na začátku druhého okruhu jel v čele. Jan Kvěch záhy zaznamenal svůj čtvrtý dnešní pád, ale za do problémů se dostal i Filip Šifalda.
V půlce třetího kola jej však nechal na holičkách motor a vedení převzal Adam Bím. Sázka v banku byla vskutku vysoká, takže se Filip Šifalda rozběhl pro dva body. Cestou si ulevil, když odhodil plechovou botu. Potlesk, který jej v cíli uvítal, musel jeho uším znít jako rajská hudba. Ať tak či onak, jedenáct bodů na áčko mělo stačit.
Milan Dobiáš stojí u pásky, kam míří Pavel Kuchař
Drama v podání Filipa Šifaldy ani nestačilo pořádně odeznít a všem přítomným se opět zatajil dech. Milan Dobiáš předvedl nejlepší start do rozjížďky s číslem sedmnáct. V jejím výjezdu brilantně zmařil útok Petra Chlupáče, který však ve druhém kole zůstal stát.
„Vypad‘ karburátor,“ hlásil ještě z dráhy. Bylo mu jasné, že tím pádem ani tři vítězství nemusí na áčko stačit. Na devět bodů se dostal i Milan Dobiáš a vzápětí i Dan Šilhán. Ten hladce odvedl v osmnácté jízdě Lukáše Vintera a stejně jako Petr Chlupáč se mohl chlubit třemi vítězstvími. Avšak na rozdíl od Pražana, měl ještě jednu jízdu k dobru.
Petr Chlupáč byl poslední, kdo v základní části dokázal porazit Pavla Kuchaře
V ní začala zářit hvězda Václava Kvěcha. Ten ve třetí jízdě odstartoval na Sindy Weber, avšak v rozjížďce s číslem osm přišel o prakticky jisté vítězství vinou omylem neotevřeného přívodu paliva. Na devatenáctou jízdu čekal dlouho, ale triumfoval stylem start – cíl před Danem Šilhánem, jenž se do áčka dostal i s jedenácti body. A když se Václav Kvěch hladce prosadil i ve dvacáté jízdě, mohl se rovněž on počítat mezi finalisty.
Triumf v sedle vypůjčeného motocyklu
Filip Šifalda běží pro dva body, které mu nakonec otevřou bránu k vítězství
Maratón finálových jízd zahájil Jan Kvěch svým triumfem ve finále E. Říká se, že na chudáka s nepříjemným nadělením ve spodním prádle spadne i záchod. Jakoby čtveřice předchozích pádů byla málo, dorazil Jan Kvěch na startovní rošt s obráceně nasazenou vestou.
Adam Bím míří k vítězství v rozjížďce s číslem šestnáct
Šestku ze zadní strany měl sice na břiše, ale konečně se dočkal svého prvního dnešního vítězství na úkor Adama Pajkra. V déčku kalila vodu Sindy Weber, když se nekompromisně v prvním kole nacpala protilehlou rovinkou pod Františka Kliera. Céčko přineslo triumf Lukáši Vinterovi, který odstartoval na Dušana Hlaváčka a Adama Bíma.
Dan Šilhán míří do finále A
Medailisté čtvrtečního podniku se shodou okolností dostali na start finále B. Vrch si udržel Petr Chlupáč, který dokázal udržet na uzdě permanentně útočícího Pavla Kuchaře. Milan Dobiáš tentokrát uzavíral řadu.
Filip Šifalda si musel na finále A vypůjčit motocykl od Františka Kliera, jehož dečky s logem Smestav upomínaly na stopětadvacítkové časy Ondřeje Smetany. Přesto se v jeho sedle ujal vedení. Odhodlaný Václav Kvěch se však evidentně rozhodl proměnit svůj první postup do finále A i v premiérový triumf při Speedway Mini Cupu.
František Klier vede před Michalem Bašteckým
Jenže jeho útok skončil ranou do ohrazení. Byť se extempore obešlo bez pádu, Jiří Štancl raději jízdu zastavil. K repete přijeli všichni tři. A tentokrát to byl Václav Kvěch, který zatáhl za nejdelší konec provazu.
Ovšem Filip Šifalda nehodlal kapitulovat jen tak. Do druhé zatáčky namířil neomylně spodem a do druhého kola projel už jako vítěz. Václav Kvěch ještě jednou rozduněl mantinely. Stalo se tak na ve výjezdu z druhé zatáčky ve druhém kole, ale své postavení před Danem Šilhánem udržel.
Filip Šifalda v sedle vypůjčeného motocyklu se právě usadil před Václavem Kvěchem a Danem Šilhánem
E
D
C
B
A
TOT
1. Filip Šifalda, Chabařovice
3 3 3 2
6
17
2. Václav Kvěch, Praha
3 1 3 3
4
14
3. Dan Šilhán, Liberec
3 3 3 2
2
13
4. Petr Chlupáč, Praha
3 3 3 E
3
12
5. Pavel Kuchař, Praha
2 2 3 3
2
12
6. Milan Dobiáš, Chabařovice
3 1 2 3
1
10
7. Lukáš Vinter, Praha
2 3 2 2
3
12
8. Dušan Hlaváček, Pardubice
1 3 3 2
2
11
9. Adam Bím, Divišov
2 2 2 3
1
10
10. Sindy Weber, D
2 2 1 2
3
10
11. František Klier, Mšeno
2 2 1 2
2
9
12. Michal Baštecký, Praha
1 2 1 1
1
6
13. Jan Kvěch, Praha
F 1 F F
3
4
14. Adam Pajkr, Divišov
– 1 2 1
2
6
Jan Kvěch si ve finále vzal vestu obráceně, avšak s borci jeho kalibru nevypadá budoucnost české ploché dráhy černě
Praha – 9. dubna
Speedway Grand Prix České republiky absolvoval již čtyřikrát. Divokou kartu mu přidělili v letech 2003, 2012 a 2013 a před osmi lety byl prvním náhradníkem. Před třemi lety se blýsknul třemi vítěznými jízdami, avšak loni se na čísla mezi šestnáctou a osmnáctkou nedostal. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ani letos v šanci nedoufá, nicméně zítřejší triumf by mu každopádně udělal radost.
Na autogramiádě před svým parádním výkonem v květnu 2012
„Doufám,“ odtuší Josef Franc na otázku, zda plánuje zkomplikovat život plochodrážním mladíkům během Prague Open. „To se dozvíme až v sobotu, nebudu předbíhat.“
Přitom mítink, který bude určující pro majitele vesty minimálně s číslem sedmnáct pro českou velkou cenu, přinese jeho první ostrý výjezd na ovál během letošní sezóny. „Bude to moje letošní premiéra, nedělám si žádný naděje,“ konstatuje. „Chtěl bych, aby to dobře dopadlo a byl v plný formě.“
Přimíchat se do soubojů mladší generace však pro ostříleného matadora zní lákavě. „Chci jim zavařit,“ netají se svými ambicemi. „Vím, že i když vyhraju, velkou cenu nepojedu. Karty jsou už rozdaný, jsou tam určitě zákulisní boje. Jedu, aby nás bylo šestnáct. A když vyhraju, budu mít radost.“
Nicméně zítřejším Prague Open plochodrážní sezóna anno domini 2015 rozhodně nekončí, ba právě naopak. „Teď se soustředím na trénink v Mariánkách,“ odhaluje Josef Franc své plány na nejbližší období. „Pak je extraliga, to je momentálně můj cíl. A pak Anglie. Tam jedu s Káčou Kadlecem mistrovství Evropy.“
A co bude dál? „Začnu shánět závody,“ reaguje úřadující vicemistr republiky. „Nevím, jestli mě budou chtít v Polsku. Od toho se to bude odvíjet, chtěl bych se zase vrátit do Anglie.“
Po souboji s Václavem Milíkem při loňském prvním finále mistrovství republiky jednotlivců na Markétě
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Praha – 9. dubna
Loni poznal, jak skvělé je být ve správný čas na správném místě. Na poslední chvíli se řešila otázka druhého náhradníka pražské Grand Prix, protože nešťastný Roman Čejka ležel ve slánské nemocnici o svůj apendix kratší. A tak vlastně debutoval ve světě velkých cen inkognito. Jméno slánského juniora bylo vytištěné v programech i na vestě, což zmátlo i některé žurnalisty. Michal Škurla by se letos do české velké ceny rád vrátil s plnou parádou, k čemuž mu může napomoct skvělý výsledek zítřejšího Prague Open.
Loni se zmocnil vesty s číslem osmnáct místo Romana Čejky
„Je na ní moje jméno,“ opravuje informaci o závodní vestě s číslem osmnáct při loňské Velké ceně České republiky. „Původně tam byl Čejen, ale vymysleli to, abych tam byl já. V programu jsem nebyl, ale na vestě jo. Ale letos by to chtělo vymyslet, aby to nemuseli předělávat.“
Řešení je přitom nasnadě, jelikož nejlepší Čech ze zítřejší finálové jízdy poveze 23. května na svých zádech sedmnáctku. „Uvidí se zejtra,“ zůstává pražský junior poněkud opatrný ve svých prognózách. „Příprava byla dobrá, na motorce se cejtím v pohodě.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Michal Škurla absoloval loni jedinou velkou cenu svého života
