Mariánské Lázně – 9. a 10. dubna
Ač se téměř celou republikou proháněl déšť, ve Slavkovském lese v Mariánských Lázních tomu bylo o minulém víkendu přesně naopak. Sluneční paprsky dovolily, aby se na zdejším kilometrovém oválu mohli prohánět jezdci sedlající dlouhodrážní speciály, flattracky a sajdkáry, jež se zde objevily ve své novodobé podobě vůbec poprvé.
V sobotu se Pavol Pučko byl podívat na Prague Open, avšak v neděli nechyběl na lázeňském kilometruJosef Franc v plné tréninkové práci
Pod vedením ředitele místních závodů Míry Musila a plzeňského matadora Karla Kadlece se konal tréninkový víkend, při kterém měli jezdci možnost vyzkoušet správné nastavení svých strojů, které je pro kilometrový ovál nemálo důležité. Díky Martinu Šiškovi, jenž se týden po oválu proháněl s traktorem, byla trať v optimálním stavu, díky čemuž se jezdily výborné časy jednotlivých tréninkových jízd.
Sajdkáry se v této podobě objevily v Mariánských Lázních poprvé
Z našich jezdců využili možnosti tréninku náš nejlepší specialista na dlouhé a travnaté ovály Josef Franc, navrátivší se Michael Hádek, stále ještě dlouhodrážní nováčci Martin Málek, Hynek Štichauer, Michal Škurla, nestárnoucí Karel Kadlec a k velké radosti domácích Roman Tomany. Dále ze zahraničních jezdců zkušený Sjoerd Rozenberg, Stefan Drofa a také několik z veteránistů. Ze sajdkáristů účastníci evropského finále Florian Kreuzman a jeho půvabná mitfára Nicole Balz, flattrackáři Pavol Pučko, Jan Vondrášek, Roman Janošťák a Jan Halbich
Hynek Štichauer při testování motocyklu
Ke spokojenosti státního trenéra Milana Špinky bylo, že všichni naši jezdci dosahovali vyrovnaných časů, kdy se jádro našeho týmu vešlo do rozmezí jedné vteřiny při měření časů na jedno letmé kolo. Nejlepší čas zajel Josef Franc (27.80), zatímco Martin Málek, Hynek Štichauer a Michael Hádek se všichni vešli do 28.20 sekund.
Martin Málek v akci
Je tomu tak, mariánskolázeňský jezdec je opět na scéně. Během posledních deseti let jsme měli možnost vidět dva místní jezdce při účasti v mistrovství republiky. Roman Tomany startoval v letech 2005, 2009 a 2010 a Marek Čejka 2005, 2006 a 2009. Roman Tomany se rozhodl oprášit prach ze své závodní kombinézy a vyjede, respektive vyjel na dráhu opět letos, budeme mu držet palce, ať nadšení, které v sobě má zůstane.
Děkujeme Všem lidem, kteří se podílí na tom aby se dlouhá plochá dráha v Mariánských Lázních stále jezdila, v čele s Mírou Musilem, Jirkou Dubským a celému místnímu týmu nadšenců, bez kterých by to nešlo.
Dlouhodrážní comeback Michaela Hádka byl jednou z hlavních událostí lázeňského víkendu
Akce na lázeňském kilometru v roce 2016:
9 – 10.4.
TRÉNINK
7.5.
EVROPSKÁ SERIE VETERÁNÚ + DMV QUAD CHALLENGE + SPEEDKARTS
8.5.
MEZINÁRODNÍ MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY
15.6.
TRÉNINK reprezentace Francie
16.7.
SVĚTOVÉ FINALE MS Družstev + MISTROVSTVÍ SVĚTA FLATTRACK
17.7.
MISTROVSTVÍ REPUBLIKY FLATTRACK + MEMORIÁL ZDEŇKA KUDRNY
Roman Tomany se postaral, aby AMK Mariánské Lázně letos nebyly v českém šampionátu zastoupeny jen pořadatelsky
Mariánské Lázně – 10. května
Projekt pomoci české dlouhé dráze se prozatím náramně povedl, o čemž se na vlastní oči musel přesvědčit každý z návštěvníků včerejšího šampionátu republiky v Mariánských Lázních. Z dlouhodrážních nováčků se nejvíce blýsknul Martin Málek, který si sice domů vezl jen bramborovou medaili, ovšem zároveň tři pozvánky na reprezentační starty.
„Potvrdil svou kvalitu,“ hodnotil jeho výkon Milan Špinka. „Proto pojede Evropu v Bielefeldu, mančafty v Mühldorfu a mistrovství světa v Tayacu. Náhradníky pro Mariánky budou Hynek Štichauer a Roman Čejka.“
Manažer české reprezentace byl spokojen po všech stránkách. „Jsem hrozně rád, že máme nový závodníky,“ říkal včera v západočeských lázních. „Martin Málek, Štichi, Roman Čejka, Michal Dudek, Klatovští už jedou. Je dobře, že je z čeho vybírat do týmu na dlouhou. Klukům to chutná, musí je to bavit, dlouhá dráha je fofr, jedeš tam o kilo víc než na krátký. Je škoda, že jediná dráha u nás je tady a kluci se nesvezou. Budeme pro ně hledat závody v Německu.“
Martin Málek včera v Mariánských Lázních peláší do reprezentace
Mariánské Lázně – 10. května
Přesně do roka a do dne započal Josef Franc obhajobu svého loňského domácího titulu v rozjížďce s číslem jedna. Skvěle prokormidloval úvodním nájezdem do čela a už na konci prvního kola vedl bratru o dvacet metrů před Richardem Wolffem, který se netajil přáním ve své zřejmě poslední závodní sezóně jej z trůnu sesadit. Na konci třetího okruhu ale Josef Franc evidentně zpomalil, protože dojížděl na prázdném ráfku předního kola. Nepříliš běžný defekt byl však poslední překážkou na cestě za zlatým hattrickem. Vyhrál všechny další rozjížďky včetně klíčového finále A, jehož start se bezmála o hodinu opozdil. Ve finále flat trackové kategorie FT1 totiž Jan Wilem Jansen nešťastně upadl. Přivodil si zranění na noze, byl odvezen do chbeské nemocnice a notnou část času zabrala oprava proraženého mantinelu. Vicemistrem se stal Nor Björn G. Hansen, bronz připadl Richardu Wolffovi. Z dlouhodrážních nováčků nejlépe uspěl Martin Málek. Ve finále B nejprve sebral postup Hynku Štichauerovi, aby nakonec skončil čtvrtý.
Björn G. Hansen, Josef Franc a Richard Wolff na stupních vítězů
Skvělí nováčci z klasické speedway
Obytný dům je novinkou panoráma depa
Mariánskolázeňské depo si již v minulosti zvyklo na pořádný nápor, byť jeho prostory jsou skutečně úctyhodné. Dnes již byly pryč veteráni, ale přijali flattrackeři. Co však bylo hlavní početně ožila startovní listina šampionátu republiky a to především domácími účastníky. I když nedorazil Klaus Peter Gerdemann a o startu Francesco Barbetty po operaci nohou nemohlo být řeči, do boje o titul se pustila osmnáctka závodníků.
Roman Čejka míří za svým ostrým dlouhodrážním debutem
Po včerejším dešti, který zkomplikoval program veteránské série ELVS, nebylo ani památky. Byť se dopoledne Mariánské Lázně halily do mraků, mezi nimi začalo vykukovat sluníčko. Nástup na lázeňské tisícovce bývá tradičně okázalý, závodníci míří na ovál postupně podle svých startovních čísel.
Hynka Štichauera museli však volat opakovaně, protože po dopoledním odpočinku se ve své garáži objevil na poslední chvíli. „Spal jsem asi dvě hodiny,“ vysvětloval borec, který ještě včera večer závodil v Berwicku. „Letěl jsem z Edinburghu a let byl náročnej‘.“
Michal Škurla platit daň za technické problémy a těžší jízdy
Nicméně svůj debut v dlouhodrážním závodě v rozjížďce přece jen stihnul. A dojel čtvrtý mezi dalšími dvěma nováčky Romanem Čejkou a Michalem Dudkem. Na čele ovšem úřadoval Josef Franc, který si již na konci prvního ze tří okruhů vybudoval dvacetimetrový náskok.
Převaha se mu nakonec náramně hodila. V poslední zatáčce citelně zpomalil a Richard Wolff, jemuž po vylétnutí pásky nezbylo než se usadit na čele stíhajících svého klubového kolegu, se nebezpečně blížil. Pět bodů však nakonec uhájil.
Josef Franc vysvětluje své patálie na konci první jízdy:
„Píchnul jsem přední kolo, dojel jsem jen po ráfku.“
Antonín Klatovský v akci
Další vystoupení Josefa France na západočeské tisícovce byla tak dramatických okolností prosta. Za svým druhým triumfem v rozjížďce s číslem čtyři vyrazil pěkně zostra. Markus Eibl sice na Pražana zkoušel uplatnit útok po rychlém vnějšku první zatáčky. Ve druhé jízdě byl úspěšný, předčil tudy výtečně odstartovavšího Michala Škurlu a položil základ svému triumfu. Avšak nyní musel kapitulovat před rychlostí úřadujícího českého šampióna.
Navíc se na jeho perimetru objevila nová hrozba. Martin Málek dopoledne ještě měnil spojkový koš své tovární Jawy, ale stejně nebyl spokojený se svými starty. Útočení zezadu si vyzkoušel již v rozjížďce s číslem tři, kdy v první zatáčce druhého okruhu podjel Paula Evittse. Dál už to nešlo, neboť Björn G. Hansen měl už v úvodním výjezdu bratru dvacetimetrový náskok.
Björn G. Hansen se záhy zařadil mezi favority
Nyní začínal jako čtvrtý, ale ve druhém kole poslal za svá záda Hynka Štichauera. To však od ambiciózního dlouhodrážního nováčka nebylo ani zdaleka všechno. Martin Málek totiž dotáhl druhého Markuse Eibla. V posledním kole držel v první zatáčce vnitřní stopu, dostal se před Němce, avšak ve výjezdu se přetočil. Po protilehlé rovince však byl rychlejší a sebral Markusu Eiblovi čtyři body.
V rozjížďce s číslem pět dostal Josef Franc společníka na hrotu průběžné klasifikace. Björn G. Hansen předvedl opět pekelně rychlý start. Richard Wolff se tlačil do vnitřku úvodního oblouku, avšak stačil jen Rodneyho McDonalda, zatímco Nor se hnal za druhou pětkou.
Doktor Jekyll versus Mr. Hyde v české dlouhé dráze
Ve startovní listině nemohl samozřejmě chybět ani Jan Boháč
Vedoucí duo mělo po dvou sériích za svými zády hned čtveřici osmibodových. O druhých příčkách Richarda Wolffa a Martina Málka již byla řeč stejně jako o Markusu Eiblovi. Osmi body se však mohl pyšnit rovněž Roman Čejka. Poprvé vyjel na ovál v rozjížďce s číslem jedna, kde se upasoval na třetím místě za oběma zkušenými Pražany.
Paul Evitts závod nedokončil, aby stihnul trajekt
Ryze česká jízda, do níž bez uzardění můžeme počítat i Holanďana Anne Spaana vládnoucí kromě licence AČR také naší mateřštinou slovem i písmem, přinesla Romanu Čejkovi skvělé okamžiky. Do čela pronikl současně s vylétnutím pásky. Odrazil Antonína Klatovského deroucího se vpřed vnější stranou první zatáčky a nakonec triumfoval s náskokem celé roviny. A ta je v Mariánských Lázních ještě delší než šichta v uranových dolech!
Plzeňský nezmar Karel Kadlec v akci
Za jeho zády to vřelo. Dave Hammond na počátku druhého okruhu ztrestal chybu Jana Klatovského a odsunul jej za sebe na poslední příčku. Anne Spaan zase na poslední chvíli pronikl na třetí příčku před Karla Kadlece. Plzeňský nezmar sice připouštěl úbytek sil, ale na druhou stranu si pochvaloval nejen své správné závodnické libido, ale i fungující projekt záchrany české dlouhé dráhy.
Josef Franc dnes neprohrál jedinou rozjížďku
Samozřejmě vše je v počátcích a všechny závodníky čeká ještě dlouhá cesta a to nejen v otázce technického zázemí. Michal Dudek poznal, že smysl pro fair play funguje i tady, když mu bratři Klatovští půjčili spojku, aby vůbec mohl dnes závodit. Nicméně mistrovský podnik byl pro dlouhodrážní nováčky především sběrem nových zkušenosti. A poznání, že dlouhá dráha může mít odvrácenou tvář jako měl filantrop doktor Jekyll hrubiána Hydea.
Björn G. Hansen má za sebou Richarda Wolffa
Martin Málek v sedmé jízdě útočil na Rodneyho McDonalda, zatímco Josef Franc byl už dávno v ten tam. Jen samotný březolupský závodník ovšem věděl, že svádí boj sám se sebou. „Položil jsem nohu na zem,“ vysvětloval o chvilku později v depu své kulhání. „Byla tam díra a převrátil jsem si koleno. Nevěděl jsem, jestli mám pokračovat, ale rozhodl jsem se vydržet.“
Roman Čejka zase v rozjížďce s číslem jedenáct ochutnal nefalšovanou lázeňskou cejchu. A Michal Škurla zase zůstal stát ještě v první zatáčce deváté jízdy, protože mu prasknul primární řemen. U vidiny natřískané poslední rozjížďky základní části na díru do výsledkové listiny nemohl pomýšlet.
Roman Čejka popisuje své první setkání s odvrácenou dlouhodrážní tváří v jedenácté jízdě:
„Dostal jsem pěknou cejchu. Větší šutr mě trefil do kličky a hrozně to bolí. Pocit jak když to mám zlomený, to znám.“
Jan Klatovský míří na start
Třetí série na hrotu průběžné klasifikace žádnou změnu nepřinesla. Josef Franc si v sedmé jízdě jel svou vlastní ligu a stále zůstával bez porážky. Stejně naložil hned vzápětí Richard Wolff s Björnem G. Hansenem, nicméně na Nora mu stále bod scházel.
Finále se soumrakem na krku
Rodney McDonald míří do finále A
Hynek Štichauer se svého prvního dlouhodrážního vítězství dočkal v deváté jízdě. Po rychlém startu se usadil pevně v čele, aby si s obrovským náskokem dojel pro pět bodů před Romanem Čejkou. Jenže po přestávce měl také on poznat odvrácenou dlouhodrážní minci. Po diskvalifikaci Paula Evittse za najetí do pásky, vystřelil dopředu Markus Eibl. Byť startoval od vnitřního okraje dráhy, briskně se dostal na rychlý venek. Po vnitřní straně se dopředu dral i Hynek Štichauer, který ovšem záhy upadl.
Pád v rozjížďce s číslem deset očima Hynka Štichauera:
„Natáhla mě díra, zvedlo mě to. Němec mě přikrejval na lajnu. Já si o něj líznul a vystoupil jsem z toho.“
Anne Spaan v akci
Repete zvládl nejlépe Markus Eibl, který při předchozí přestávce musel měnit zapalování. Se čtrnácti body mohl pomýšlet na finále A, jehož brány se však nezabouchly ani Hynku Štichauerovi. Dnešní mítink se totiž konal dle evropského vzoru, když z béčka vedla do klíčové jízdy cestička pro první dva v cíli.
Pakliže Richard Wolff skutečně přestane na podzim závodit, bude jeho triumf v osmé jízdě před Björnem G. Hansenem jeho posledním vítězstvím v mistrovství republiky
Existenční starosti ovšem nemusel řešit ani Josef Franc. I když byl Björn G. Hansen nesmírně pohotový při startu jedenácté jízdy, úřadující mistr jej překonal velkorysým vnějším obloukem první zatáčky. Zato Richard Wolff zůstal trčet vzadu. Maximem jeho snahy se stal posun na čtvrté místo před Romana Čejku ve druhém okruhu. Rodney McDonald hned nato v rozjížďce s číslem dvanáct vyhrál stylem start – cíl. Čtvrté místo v áčku bylo jeho, zatímco Richard Wolff si své účinkování protáhle přes finále B.
Také Michal Dudek přišel dlouhé dráze na chuť
K výběru finálových pozic nepřišel Paul Evitts, který se již převlékal, aby mu neujel trajekt. Dave Hammond, jehož problémy před cílem dvanácté jízdy připravily o vyvzdorovanou čtvrtou příčku na Karlu Kadlecovi, toužil zastoupit svého krajana. Avšak Petr Moravec v roli předsedy jury musel jeho nadšení zchladit citací reglementů.
Hynek Štichauer (červená) versus Martin Málek
Ve finále C si spravil chuť Michal Škurla. Finále byla vypsána na čtyři kola a pražský junior byl už v tom druhém asi čtyřicet metrů před Anne Spaanem. V béčku se poslední šance chopil za pačesy Richard Wolff, který si zkušeně budoval rozhodující náskok. Za sebou měl Hynka Štichauera, k němuž se ovšem vytrvale blížil Martin Málek.
Spíkr Miloslav Čmejla si nemohl nechat ujít příležitost jako první vyzpovídat Josefa France
„Změnili jsme převod, ale jak přišel start a já nemám zatím zkušenosti, byl jsem třetí,“ popisoval později březolupský závodník, který na Pardubičana udeřil ve třetím okruhu. Pokus o podjetí v první zatáčce nevyšel, tak to v následujícím oblouku zkusil zvenku. Byl rychlejší, pronikl na druhou příčku a tím pádem i do finále A.
Jaroslav Pták zpovídá Richarda Wolffa
Nešťastný pád při flat tracku časový harmonogram roztrhal na kousíčky. Po krátkém smykování bez kropení se konečně deset minut po osmnácté hodině rozběhl časový limit pro rozhodující jízdu. Ani tady Josef Franc nezaváhal a po dokonalém startu jen ukrajoval metr po metru z čtyřkilometrové vzdálenosti dělící jej od hattricku. Za jeho zády k žádné změně v pořadí nedošlo, vicemistrem je Björn G. Hansen, zatímco Richard Wolff se s šampionátem republiky loučil bronzem.
Hlasy z depa
Josef Franc nemohl být nespokojen
„Lehký to nebylo,“ vyprávěl Josef Franc sotva se vrátil do depa coby už trojnásobný dlouhodrážní šampión naší země. „Musím pochválit celý organizační tým od A do Z. První jízdu byl malej‘ defekt, ale pak se už nic nesralo. Mám z toho radost, doufám, že jsem to dobře poladil na Grand Prix ve čtvrtek. Chtěl bych se pokusit o stejnej‘ výsledek.“
„Prášilo se jak sviňa,“ konstatoval Richard Wolff se zeleným věncem okolo krku. „Pepa byl bezkonkurenční. Na druhý místo bylo, dělali jsme změny. Jedna jízda byla tragická. Jednu jízdu to bylo mokrý, jednu suchý. Na finále to prášilo, lítaly kameny. Když je to namočený, nezvedá se to, na druhý místo bylo, ale Pepe zaslouží. Za rok myslím, že už nepojedu, na devadesát šest procent to bylo mý poslední mistrovství republiky.“
Martin Málek si vysloužil reprezentaci
„Docela dobrý zkušenosti,“ svěřoval se Martin Málek, co mu dnešní den přinesl. „Nejslabší článek jsou starty. Hlavně spojka, před závodem jsem přehazoval koš. Ve třetí jízdě jsem položil nohu na zem. Byla tam díra, převrátil jsem si koleno. Stáhnul jsem si to obinadlem. Nevěděl jsem, jestli v jízdě pokračovat, rozhodl jsem se vydržet a bylo to bez problémů. Chce dopilovat starty. Musím si zvyknout, vím, kde jsem dělal chybičky, seděl jsem na té motorce potřetí v životě. V duchu jsem si přál, že by bedna mohla vyjít, ale zase to byl ten start, jinak tovární Jawa nejela špatně.“
Hynek Štichauer v akci
„Dobrý svezení, škoda pádu,“ přemítal Hynek Štichauer. „Blbej‘ centrální tlumič, jak jsem vymet‘ díru, vyskočilo i zadní kolo. Kdyby mě Martin nepředjel, byl bych v áčku. Spal jsem asi dvě hodiny, letěl jsem z Edinburghu, let byl náročnej‘, nebylo magi. Dlouhá dráha se mi líbí, ale je to o tom, jestli máš prachy nebo ne.“
Až na ránu od kamene byl Roman Čejka spokojený
„Na to, že to bylo poprvý, to bylo docela dobrý,“ říkal Roman Čejka. „V jízdě před finále jsem dostal pěknou cejchu. Větší šutr mě trefil do kličky a hrozně to bolí. Pocit, jak když to mám zlomený, to znám, ale neodradilo mě to. Je to hezký, ale hezčí je, když se jezdí vpředu.“
„Dobrý, ale jsem unavenej‘,“ nechal se slyšet Antonín Klatovský. „Na Teterow to byla dobrá příprava. Máme naladíno, dál uvidím, jsem spokojenej‘. Ještě to nemá člověk ohmataný, nemám natrénovaný. Kdybych to jezdil víc, klukům bych stíhal, i když oproti ostatním motorkám je ta moje harapajda.“
Ledaři v lázních: Jan Klauz a Antonín Klatovský starší, kteří svého času tady rovněž závodili
„V pohodě,“ zastihl konec závodu Michala Dudka v dobré náladě. „Závody se mi líbily, pěkný. Napoprvý jsem se svez‘, dobrý to bylo. V béčku se mi nepoved‘ start, navíc se mi povolil tlumič předního kola, lítaly šrouby ze spojkovýho koše. Díky Klatovákům, že mi půjčili spojku, abych moh‘ vůbec závodit.“
„Ale jo, šlo to,“ opáčil Michal Škurla na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Na to, že to bylo poprvý, dobrý. Líbilo se mi to. Škoda, že mi prasknul primární řemen, to mě stálo dost bodů. Bavilo mě to, dlouhá se mně libí.“
Jan Klatovský se přijel především bavit
„Jelo se mi líp,“ porovnával Jan Klatovský dnešní mítink s dubnovými dny otevřených dveří. „Každé svezení na dlouhý dráze je líp. Začíná se mi to líbit, ale já to beru jako zábavu. Hlavní jsou ledy. Přes léto nestíhám, táta teď pět tejdnů ležel v nemocnici. Tak jsem v práci šest dnů v tejdnu od sedmi do sedmi. Za čtrnáct dnů je Teterow. Dnes byla taková příprava, ale super. Líbí se mi to, neřeším svý třináctý místo, ale člověk se na tom začíná cejtit. Přijel jsem včera, kouknul se na veterány a s mechánem si prošel kolonádu. Tohle je zábava, jinak se to brát nedá.“
Michael Hádek nezávodil, přesto si dokázal vychutnat nejen závod
„Je to podivný, ale je mi lepší než včera,“ zamýšlel se Karel Kadlec. „To jsem měl blbej‘ den. Dneska se mi jelo dobře, nestačil jsem fyzicky. Bylo toho moc, práce, organizování tutěch závodů, dvacet mailů, čtyřicet telefonátů za den. Jsem rád, že to tak dopadlo, myslím, že všichni jsou spokojený. I Míra Musil jako organizátor a i to, co jsme dělali, ten nábor, přináší výsledky. Já se nikam necpu, do smrti jezdit nebudu, jsem rád, že to tak dopadlo.“
„Jel jsem ležák naposledy,“ svěřoval se Jan Boháč. „Motorka potřebuje investici a já budu spíš investovat do stojáka na veterány. Hezky jsem se svez‘, mně se to líbilo. Včera jsem předjel jednoho kluka, začal jsem se radovat. Nekoukal jsem na startmaršála a nevšim‘ si, že se jede ještě jedno kolo. U veterána mi odešla jednička, vypadávala a nedržela, tak jsem poslední dvě jízdy musel startovat na dvojku.“
Josef Franc upaluje za svým třetím mistrovským titulem
TOT
C
B
A
1. Josef Franc, Praha
5 5 5 5
20
1.
2. Björn G. Hansen, N
5 5 4 4
18
2.
3. Richard Wolff, Praha
4 4 5 2
15
1.
3.
4. Martin Málek, Březolupy
4 4 3 3
14
2.
4.
5. Markus Eibl, D
5 3 2 5
14
5.
6. Rodney McDonald, AUS
4 3 4 5
16
6.
7. Hynek Štichauer, Pardubice
2 2 5 X
9
3.
8. Roman Čejka, Slaný
3 5 4 1
13
4.
9. Antonín Klatovský, Klabo Team
2 4 3 4
13
5.
10. Michal Dudek, Slaný
1 1 3 4
9
6.
11. Michal Škurla, Praha
3 1 E 0
4
1.
12. Anne Spaan, NL (ACCR)
1 3 1 3
8
2.
13. Jan Klatovský, Klabo Team
1 0 0 3
4
3.
14. Karel Kadlec, Liberec
2 2 2 2
8
4.
15. Bill Haynes, GB
0 0 1 2
3
5.
16. Paul Evitts, GB
3 2 2 T
7
–
17. Dave Hammond, GB
0 1 1 1
3
18. Jan Boháč, Slaný
0 0 0 0
0
Na tandemu motocyklu svého syna Martina se veze Pavel Málek
Foto: Mirek Horáček a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Stadión v Mariánských Lázních ožije zase příští měsíc
Josef Franc při MS v Mariánských Lázních musel startovní číslo přelepovat již loni
Mariánskolázeňské boxy se naplní k prasknutí již v sobotu v rámci evropské série veteránů. Hlavní pozornost však bude upřena na nedělní mistrovský závod. Startovní listina se od své první verze příliš nezměnila, byť neúčast Michaela Hádka a Jana Holuba byla oficiálně potvrzena. V rozpise na dvanáct jízd a tři umísťovací rozjížďky, kdy budou pokaždé stát u pásky šestice závodníků, chybí jednička. Měl ji původně vozit úřadující šampión, který však nastoupí se svým vlastním číslem 444.
Petr Moravec, předseda VV SPD, odmítá, že by netradiční čísla po vzoru Speedway Grand Prix pronikla i do českých šampionátů:
„Zatím nepronikla, akceptovali jsme to pouze pro Mariánské Lázně a závod na dlouhé dráze, protože závodníci musí mít číslo na motocyklu a nám se zdálo nelogické, aby si jej Josef Franc musel týden před Herxheimem přelepovat. Pro kvalifikační závod mistrovství světa v Mariánských Lázních ho to vak nemine, pravidla FIM jsou tam neúprosná.“
Mezinárodní mistrovství republiky – neděle:
444 Josef Franc, Praha
2 Richard Wolff, Praha
3 Hynek Štichauer, Pardubice
4 Francesco Barbetta, I (ACCR)
5 Michal Dudek, Slaný
6 Roman Čejka, Slaný
7 Anne Spaan, NL (ACCR)
8 Michal Škurla, Praha
9 Klaus – Peter Gerdemann, D
10 Markus Eibl, D
11 Antonín Klatovský, KLABO Team
12 Rodney McDonald, AUS
13 Paul Evitts, GB
14 Karel Kadlec, Liberec
15 Martin Málek, Březolupy
16 Björn G. Hansen, N
17 Jan Boháč, Slaný
18 Jan Klatovský, KLABO Team
19 Dave Hammond, GB
20 Bill Haynes, GB
Evropská série veteránů – sobota:
dvouventily:
13 Josef Goldbruner, D
77 Knut Olsen, N
5 John Wheatley, GB
16 Gerald Short, GB
14 Rainer Borchers, D
3 Keith Snelling, GB
7 Geoff Urben, GB
9 Roy Gomm, GB
1 Kevin Teager, GB
17 Alfred Pflügl, D
12 Karl-Heinz Suske, D
4 Bill Haynes, GB
6 Hartmut Ernst, D
15 Svein Geitsund, N
2 Franz Greisel, D
čtyřventily:
17 Jan Boháč, CZ
4 Arne Andersen, D
21 Hilbert Tel, NL
8 Steen Larsen, DK
27 Yngvar Nilsen, NL
20 Roel Geersing, NL
6 Johan Last, NL
19 John Freeman, GB
2 John Hartley, GB
23 Leonard Eibl, D
7 Bart Uil, NL
10 Francesco Barbetta, I (ACCR)
22 Rainer Arndt, D
1 Bob Dolman, GB
18 Henk Snijder, NL
5 Peter Barker, GB
25 Dave Hammond, GB
11 Andreas Blache, D
16 Paul Evitts, GB
12 Karel Kadlec, CZ
3 Graeme Brown, GB
14 Kevin Howse, GB
13 Ulrich Büschke, D
15 Wolfgang Barth, D
28 Paul Morfey, GB
30 Henk Jager, NL
31 Ricci Salamon, I
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Mariánské Lázně – 21. dubna
Projekt pomoci české dlouhé dráze, který v zimě nastartovali Karel Kadlec, Vladimír Vopat a Miroslav Musil, nese své ovoce. Po dvou dnech otevřených dveří, kdy si dlouhodrážní motocykl vyzkoušela postupně řada borců z klasického speedway, dostali adepti páteční termín, aby se vyjádřili, zda pojedou květnové mistrovství republiky. Všichni se k němu postavili jednomyslně jako někdejší zastupitelé za komunistické éry. Předběžná startovní listina tudíž čítá dvacet jmen, z toho je dvanáct Čechů a dva další držitelé naší licence.
Předběžná startovní listina MEZ MR na dlouhé dráze – Mariánské Lázně, 10. května:
1 Josef Franc, Praha
2 Richard Wolff, Praha
3 Hynek Štichauer, Pardubice
4 Francesco Barbetta, I (ACCR)
5 Michal Dudek, Slaný
6 Roman Čejka, Slaný
7 Anne Spaan, NL (ACCR)
8 Jan Holub, Plzeň
9 Michael Hádek, Plzeň
10 Markus Eibl, D
11 Antonín Klatovský, Klabo Team
12 Rodney McDonald, AUS
13 Paul Evitts, GB
14 Karel Kadlec, Kadlec
15 Martin Málek, Březolupy
16 Björn G. Hansen, N
17 Jan Boháč, Slaný
18 Jan Klatovský, Klabo Team
19 Klaus Peter Gerdeman, D
20 Dave Hammond, GB
Mezi dlouhodrážními nováčky se skvěle prezentoval také Jan Holub
Mariánské Lázně – 10. května
Bezmála sedmdesát závodníků se svými motocykly zaplnilo všechny prostory mariánskolázeňského depa. V celodenní podívané, jež se na západočeské tisícovce odehrála, hrálo prim mezinárodní mistrovství republiky. Josef Franc nedal sebemenší důvod k pochybám o obhajobě svého loňského titulu. Při absenci Andy Appletona se okruh jeho nejvážnějších rivalů smrskl na Richarda Wolffa, jemuž ukázal výfuk již v rozjížďce s číslem sedm. V klíčovém finále Josef Franc si posléze vybral pozici od mantinelu, odkud triumfoval ve stylu start – cíl. Richard Wolff se během úvodního okruhu probil před Markuse Eibla, ovšem příslovečný klobouk dolů si zasloužil Karel Kadlec. Jednapadesátiletý plzeňský nezmar pokračoval po bedně ve veteránských čtyřventilech nadchnul zejména tirumfem v rozjížďce s číslem osm, jenž mu otevřel brány finálové jízdy a startu v kvalifikačním kole mistrovství světa.
Neporažení jsou jen oba závodníci pražského klubu
Veteráni končili svůj lázeňský program a účastníci mezinárodního dlouhodrážního šampionátu republiky, jenž byl přece jen hlavním chodem lázeňského menu, si urovnávali tréninkové dojmy. Že v Mariánských Lázních včera pršelo, bylo evidentní již na první pohled.
V garáži vedle Karla Kadlece ošetřovali ruku Francesco Barbettovi. Ovšem mnohem větší díru ve startovní listině způsobila absence Andy Appletona. „Dostal nejvíc, 250 euro, v Lübbenau řek‘, že pošle podepsanou smlouvu, kterou chtěl jako jedinej‘,“ vysvětloval Karel Kadlec, který měl podobu startovní listiny na triku. „Teď asi tři dny před závodem napsal, že se omlouvá, že má motory u ladiče. Aspoň tuten ročník mistrovství republiky bude opravdový mistrovství republiky bez účastníků mistrovství světa.“
Místo Itala s českou licencí dostal příležitost další dobře známý veterán Bill Haynes, zatímco rozhodnutí Andy Appletona otevřelo dveře debutu Jana Klatovského. Český ledař číslo jedna se v lázeňském prostředí orientoval více než dokonale, vždy sem coby mechanik svého staršího bratra Antonína poprvé dorazil před osmi lety.
Nicméně jízdu za řidítky dlouhodrážního speciálu si poprvé vyzkoušel při volném tréninku předevčírem, kdy ho vedle staršího sourozence instruoval i Karel Kadlec. „Kluci mi vysvětlili, jak na tom sedět,“ svěřoval se Jan Klatovský.
Josef Franc naproti tomu není na dlouhých oválech nováčkem, avšak letos seděl na dlouhodrážním motocyklu vůbec poprvé. Za své největší konkurenty v boji o obhajobu loňského zlata považoval především Richarda Wolffa a Markuse Eibla.
Nicméně vstříc finálové rozjížďce, v níž se lámal chleba, vykročil nejrazantněji on sám. Z výjezdu z první zatáčky v rozjížďce s číslem jedna měl už bratru padesátimetrový náskok před Angličanem Anthony Bougourdem, který postupně navýšil o celou rovinu.
Stejným způsobem změřil o tři rozjížďky později i Paula Evittse, zatímco nevyzpytatelný Australan Rodney McDonald už podruhé kvůli defektu neviděl cíl prvního kola. Když lázeňský kilometr už podruhé ovládly mechanismy upravující dráhu, mohl se osmi body pochlubit jen Richard Wolff.
Obvyklé srandičky v Pražanově depu byly možná přece jen o kapánek strojenější než jindy. Poté, co jej o pódium v Lübbenau připravily zavřené kohoutky přívodu paliva, nemohl dnes cílit výše než na nejvyšší stupeň. Věčný perfekcionista v otázce nastavení svých motocyklů však neprožil zrovna klidnou noc. Jeho starší syn Sebastian zrovna prodělával jakousi virózu, hodně blinkal a jeho tatínek měl na nerušený spánek zhruba hodinu od pěti do šesti.
Přesto jeho start do rozjížďky s číslem tři byl slibný. Leč vnějškem první zatáčky se dopředu hnal Markus Eibl. Rcihard Wolff měl ovšem před sebou ještě Sjoerda Rozenberga, jehož se ale definitivně zbavil na počátku druhého okruhu. V jeho druhé zatáčce přišel na řadu i Marcus Eibl. Pražan jej podjel, jako když ho potká.
V rozjížďce s číslem šest se Richard Wolff setkal na startovním roštu s Markusem Eiblem znovu. Nyní vystřelil dopředu Němec, avšak pražský závodník se jej držel jako ono příslovečné klíště. Tlačil se na něho po spodní straně ve všech zatáčkách. Z druhého výjezdu Markus Eibl nepovolil, by Richard Wolff kousal až do cíle úvodního kola.
Stejně tak odrazil i Pražanův nájezd po spodní straně druhé zatáčky druhého okruhu. Úspěch slavil i v první zatáčce třetího okruhu, v rámci dlouhodrážního šampionátu republiky tradičně posledního. Jenže Richard Wolff byl ochotný skládat zbraně stejně jako ukrajinští separatisté po přečtení výzev politiků evropské unie. Na protilehlé rovince závěrečného okruhu se prohnal do čela jako žíznivá čára.
Josef Franc II.
Vzhledem k náročnému časovému harmonogramu dnešního dne, byla třetí série jízd poslední možností nahromadit body nutné k postupu do finále. Magnetem se stala rozjížďka s číslem sedm lákající duelem obou neporažených závodníků pražského klubu. Jenže on se vlastně vůbec nekonal.
Josef Franc vystřelil do čela, zatímco Richardu Wolffovi výhled na jeho záda zakrýval Sjoerd Rozenberg. „Ten start jsem zkurvil já,“ sypal si popel na svou hlavu později. Nicméně nyní neměl čas plakat nad rozlitým mlékem. Ve druhém okruhu se po protilehlé rovině přehnal okolo Nizozemce jako žíznivá čára. Ovšem Josef Franc byl v té chvíli už stejně dosažitelný asi jako Proxima Centauri.
Sjoerd Rozenberg se s Richardem Wolffem paradoxně setkal třikrát a ve všech případech dojížděl do cíle jako třetí. O bod přišel o start finále. Vedle trojice favoritů Josef Franc, Richard Wolff a Markus Eibl sem postoupili i borci, jimž přál rozpis více. V tomto směru překvapil Angličan Marcus Bisson, jenž v rozjížďce s číslem dvě uhlídal v úvodní zatáčce zle dotírajícího Paula Evittse, který rovněž v rozjížďce šesti nejlepších mohl bojovat o český titul.
Ve finále nechyběl ani Karel Kadlec. By měl za sebou program ve veteránech, nechtěl si ujít mistrovství republiky již jen kvůli jako kvalifikačního charakteru pro reprezentaci. Ve druhé jízdě mu oba Angličané ujeli. Třetí skončil rovněž v rozjížďce s číslem pět, avšak o tři rozjížďky později se postaral, aby i línější diváci vstali ze svých sedaček či dek.
Na let startovní pásky reagoval nejrychleji Jan Klatovský, avšak plzeňský nezmar jej ve vedení vystřídal vnější stranou první zatáčky. Rozhodně však neměl vyhráno, protože na čtyři body si brousil zuby i Anthony Bougourd.
Celá tři kola nedopřál Karlu Kadlecovi klidu, avšak na předjetí mohl rovnou zapomenout. „Chtěl jsem ukázat, že nejsem žádnej‘ sráč a nejedu blbě,“ nechal se slyšet Karel Kadlec v depu, přičemž znovu připomněl náročný povrch lázeňské tisícovky. „I Eibl říkal, že už nemůže a nepojede Plattling, aby si odpočinul.“
Zbývající česká trojice sice na finále nedosáhla, avšak atmosféru závodu si užívala plnými doušky. Jan Boháč dokonce ve společnosti členů svého holandského fanklubu. Jan Klatovskému se debut líbil a hovořil o dalších pokračováních. Jeho starší bratr Antonín si zase vyčistil hlavu od každodenního zápřahu úspěšného podnikatele.
Přitom mu finále uniklo doslova o vlásek! V rozjížďce s číslem jedna mu sice Klaus Peter Gerdemann záhy zmizel natolik, aby se mohl obávat o své třetí místo. V páté jízdě mu ovšem jihočeský ledový muž všechno vrátil i s úroky. Nejprve v první zatáčce vyřešil Karla Kadlece, aby ve druhém okruhu na stejném místě objel i vedoucího Němce.
Klaus Peter Gerdemman se sice na protilehlé rovince vrátil zpátky, šlo ovšem o epizodní záležitost, protože Antonín Klatovský záhy znovu opanoval dění na hrotu. Sedmá jízda však byla z těch těžších, jak již bylo řečeno. Navíc dravci se s ním v první zatáčce nikterak nemazlili. „Dostal jsem cejchu,“ komentoval jejich počínání Antonín Klatovský. „Než si vyčistíš slídu, je to jedno s druhým. Je to jako když se učíš jezdit na kole.“
Když dokončil metaforu o svém dlouhodrážním comebacku, kniha příběhu letošního dlouhodrážního šampionátu měla jedinou bílou stránku. Pera se ve finále chytil Josef Franc. Od prken skvěle odstartoval a jeho záměr objet všechny své protivníky vnějškem první zatáčky, klapnul rovněž dokonale. Jeho druhý titul se stal realitou během jedné minuty a 53,59 sekund a o nejpomalejší čas šlo jenom kvůli skutečnosti, že klíčová jízda měla o jedno kolo navíc oproti základnímu rozpisu.
Richard Wolff v prvním oblouku za sebou nechal Markuse Eibla, aby si už na své stříbro nenechal sáhnout. „Když jsem setřás‘ Eibla, snažil jsem se atakovat Pepu,“ vyprávěl. „Přišlo mi, že ho doklepávám. Byl ale rychlej‘, je to přece jen grandprista. Věděl jsem, že když ho nechytnu po startu, bude to těžký.“
Karel Kadlec ve druhé zatáčce vyjel příliš daleko na venek, což si oba Angličané vyložili jako pozvánku k předjetí. „Finále jsem vypustil, než abych si někde rozbil držku,“ nehledal Karel Kadlec vůbec žádné výmluvy.
Hlasy z depa
„Pro mě to byl spíš takovej‘ trénink k tomu mýmu hlavnímu seriálu mistrovství světa na dlouhý dráze,“ říkal Josef Franc. „Na dlouhý to letos pro mě byla premiéra a odzkoušení, a nám z motorky něco neupadne. Závodit se dnes dalo s Andy Appletonem, kterej‘ nepřijel, s Ríšou a Eiblem. Kdybych nevyhrál, byla by to ostuda. Všechno fungovalo úplně perfektně, jsem rád, ale ty nebudeš mít, o čem psát. O tréninku byly kaluže, kdyby to byly závody, bylo by to hodně na fyzičku. Pak to vysychalo a bylo to perfektní, cejchu jsem nedostal, tak o tom nemůžu vyprávět.“
„Dobrý,“ odtušil Richard Wolff. „Byl jsem rychlej‘, Pepa taky. Rozhodly starty, Pepa je měl lepší, mně tam něco chybělo a on vyhrál. Po Lübbenau jsem se cejtil v pohodě a chtěl jsem na nejvyšší stupínek. Udělal jsem všechno, ale nevyšlo to. O tréninku byla dráha dost nezávodivá. Pak to jelo, byla pořád těžká, vypadalo to jako tvrdý, ale prosychalo to jen nahoře. Dalo se předjíždět. Eibl na mě vždycky odstartoval. Na finále jsem udělal změnu k lepšímu, ale pořád to na Pepu nestačilo a po startu mi něco chybělo, i když motorka byla rychlá. Na Lübbenau jsem si předělával převodovku, vyplatilo se a v obou případech se ukázalo, že to funguje. Neříkám, že tu nejsou mouchy, teď je to větší alchymie, ale já podal ze sebe maximum. Zlato jsem si přál, byl jsem nervózní jak es, i když jsem si říkal, že takhle sezóna by měly bejt‘ ve znamení pohody.“
„Ráno bych na sebe nevsadil ani zlomenou grešli,“ připouštěl Karel Kadlec. „Dráha mi neseděla, hlubočina, sice jsem se uklidnil veteránama, ale trošku si zase vzal síly. Už jsem na tom jen visel, ale pak jsem se vybláznil. Dvě finále za den není nic špatnýho. Ohlasy na to byly dobrý, všichni viděli, že to nebylo zadarmo. Mohly bejt‘ snad ještě dva body navíc, kdyby člověk nejel veterány a byl vybuzenej‘. Finále jsem vypustil, po startu jsem byl čtvrtej‘, pak jsem je nechal jet. Nechtěl jsem hodit tlamu, aby to stálo peníze. Jsem rád, že jsem i bojoval a jen se nevozil. S tím Gerdemanem jsem chytil asi deset cejch, motorka byla opískovaná, prasklej‘ kšilt na helmě a modrej‘ ksicht, ale musíš pro lidi udělat show pro lidi. Jel jsem na Jawě, byl jsem spokojenej‘, a asi jedinej‘, co s ní byl až ve finále.“
„Chtěl jsem se svýzt a máme Teterow,“ vyprávěl Antonín Klatovský, co ho motivovalo k návratu za řidítka dlouhodrážního motocyklu. „Asi se vykašlu na podnikání, člověk se všeho přejí a závodění mi chybí. Myslel jsem si, že člověk přiveze vědomosti ze světa a lidi to ocení, ale ono ne. To závodění mě naplňuje, kdybych mu dal tolik jako podnikání, jsem mistr světa. Spíš se budu věnovat závodění, chci Teterow a sháním nějakou trávu. Pořád na něčem sedíš a je to příprava i pro ledy. Klukovi je šest let, hraje dobře hokej, je hubenej‘, malej‘ a vzteklej‘. Srdcař po mým tátovi a trošku odrzlej‘ člověk po tchánovi. Chtěl bych, aby jezdil škváru. Ze závodu mám radost, první jízdu jsem to měl šoupnout nad toho Němčoura. Dnešek beru jako únik od stereotypu, sedm dnů jsem v práci, plány jsou totiž jedna věc, realita druhá. Jsem rád, že začal brácha, když jsme dva, jeden druhýho hecujeme a výkony jdou nahoru.“
„Dobrý dojmy,“ hodnotil Jan Klatovský svoji dlouhodrážní premiéru. „Motokros je dobrej‘, ale tohle je lepší. Starty a bejt‘ s motorkou v kontaktu, což je lepší k ledům. I kvůli sponzorům, aby to v létě vypadalo. Škoda, že je tak málo jezdců. Líbí se mi to. Hlavně chci Teterow, i když dlouhá je zajímavější. Bylo super, že jsem se dostal do závodu. Poprvý jsem na tom seděl ve středu, Káča a brácha mi to tady vysvětlili, jak na tom sedět. Chci sehnat nějakou trávu, zkusit něco domluvit a příští rok se na to zaměřit víc.“
FIN
1. Josef Franc, Praha
4 4 4
12
1.
2. Richard Wolff, Praha
4 4 3
11
2.
3. Markus Eibl, D
3 3 4
10
3.
4. Marcus Bisson, GB
4 2 1
7
4.
5. Paul Evitts, GB
3 3 2
8
5.
6. Karel Kadlec, Liberec
2 2 4
8
6.
7. Anthony Bougourd, GB
3 1 3
7
8. Antonín Klatovský
1 4 1
4
9. Sjoerd Rozenberg, NL
2 2 2
6
10. Klaus-Peter Gerdemann, D
2 3 E
5
11. Andy Ter Schurr, NL
1 1 2
4
12. Rodney McDonald, AUS
E E 3
3
13. Jan Klatovský, CZ
0 1 1
2
14. Jan Boháč, Divišov
1 0 0
1
15. Billy Haynes, GB
– 0 E
0
Poznámka: Francesco Barbetta nenastoupil kvůli poranění ruky
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
