Týden půlící letní prázdniny na dvě části si u nás naordinoval plochodrážní klid. Zpráva o triumfu Adama Bubby Bednáře ve druhém díle SGP2 v lotyšské Rize přišla jako blesk z čistého nebe. Pražský borec nebude chybět ve středu při české juniorce v Pardubicích. Ale my se ještě ohlédneme nejen za ním, ale i dalšími našimi plochodrážníky do zahraničí.
Riga – 2. srpna
Déšť, který zkomplikoval přípravy páteční SGP2, se do Rigy vrátil rovněž v sobotu. Lotyšská velká cena se díky němu musela na bratru hodinu zastavit. Závod se dojel a Brady Kurtz třetím triumfem v řadě za sebou zkrátil náskok vedoucího Bartosze Zmarzlika pouhé tři body. Jan Kvěch obsadil čtrnáctou příčku, Martin Vaculík skončil hned za ním.
Riga – 1. srpna
Podobně jako ve velkých cenách dneška ani jejich juniorská obdoba SGP2 nevyžaduje pro triumf v závodě vykládanou sestavu trojek jako v partii žolíkových karet. Adam Bubba Bednář se ve druhém závodě série o mistra světa juniorů mohl po dvou výjezdech na rižský ovál opřít pouze o jediný bodík. A nakonec stál na nejvyšším stupínku vítězů jako první Čech v historii. Pravda promotér pomíjí ve svých tiskových zprávách předchozí éru a tím pádem i tituly Lukáše Drymla a Antonína Kaspera. Ale pražský plochodrážník oba své krajany trumfnul svými sedmnácti lety v občance. Co je ale důležitější, před zářijovým vrcholem ve Vojensu nemá medaili daleko jako hvězdu Betelgeuze.
Riga – 1. srpna
Při prvním závodě v SGP2 v Malille málem věšel hlavu. Dostal se do seriálu na divokou kartu. Vyhrál jednu jízdu, ale celkově byl třináctý. A to hned bylo kritiků. Dnes jim vytřel zrak. V Rize začal zvolna. V poslední šanci si ale řekl o místo ve finálové rozjížďce. Opakovala se dvakrát, jednou upadl i sám pražský závodník. Ale napotřetí to byl právě on, kdo projel metou jako první. A komu hráli Kde domov můj.
Přelouč – 1. srpna
V únoru se zde prvně zapsal na seznam českých ledařských mistrů. V Hamru na Jezeře konečně mrazy šly na ruku ledařským touhám. Ačkoliv se led probrousil předčasně, závod byl uznán platným. Lukáš Hutla neodjížděl s prázdnou. Ostatně ani minulou sobotu, kdy se na hamerskou pláž vrátil jako jeden z hostů letního festivalu. Světe, nediv se, zase mu dali cenu.
Březen je takový kecálek. Slibuje, slibuje. Málokdy drží slovo. Chechtá se, když místo hlazení slunečními paprsky vám bičuje hlavy chumelenicí. Pak ho dožene splín. A schovává se za hábit mlhy. Prostě umí zradit jako falešný kamarád. Mikulov jej za nějakých tisíc let už zná. Nic si z jeho povahy nedělá. On rozhodně svými krásami své návštěvníky nezklame, ačkoliv si na obzoru musí vystačit jen s šedivými tóny nebeské palety. Navíc má co nabídnout rovněž příznivcům ploché dráhy. Žije zde muž, který oblékal vesty třech klubů. A nebýt jednoho zasněženého víkendu na sklonku sedmdesátých let, kdo ví, jak by jeho kariéra pokračovala.