Praha – 3. června
Obrovským plochodrážním svátkem bylo konání SGP2 A SGP České republiky v Praze na Markétě zkraje června. V první řadě vyprodaný závod a díky tomu i super atmosféra. Pořadatelé zvládli všechno na jedničku s hvězdičkou ostatně jako vždy. Oba závody v pátek i v sobotu měly super kvalitu i díky všem jezdcům. Dlouho jsem takové bitvy na dráze neviděl.
Samozřejmě jsme my Češi fandili Václavu Milíkovi. Tentokrát se mu nedařilo, ale on nám časem ukáže, že je stále velikým borcem. Češi kromě něho fantasticky podpořili loňského vítěze, slovenského jezdce, Martina Vaculíka. Pamatuji si, jak jsem ho v jeho sedmnácti letech vyhlašoval jako mistra České republiky ve Slaném.
Je obdivuhodné, kam se svoji pílí a profesionálním přístupem až dostal. Stále se nevzdává naděje získat titul mistra světa. V Praze se netajil s tím, že by rád loňské vítězství obhájil. No, a přání se stalo skutečností.
V pátek i v sobotu jsme měli obrovskou možnost vidět v depu i v ostatních prostorách stadiónu spoustu bývalých jezdců včetně legend.
Pozdravil jsem se nejdříve se známým jezdcem, ledařem, Němcem Güntherem Bauerem, který letos ukončil bohatou a dlouhou kariéru. Posléze s Nickim Pedersenem a Armandem Castagnou. Krásné setkání jsem prožil v depu s velikým přítelem klubu Mšeno, a s přítelem i mým, legendou jezdeckou, ale i skvělým člověkem, Američanem, který žije ve Švédsku, Gregem Hancockem. Povídali jsme si, a vzpomínali na krásné zážitky ve Mšeně.
U kafe jsem potkal svého super kamaráda, se kterým jsem jezdil léta za Chabařovice, Bohuslava Poláka, a také dalšího super kámoše Martina Morávka.
A také obrovskou legendu, Australana Jasona Crumpa. Když před lety začal se závody stopětadvacítek dnes 180 centimetrů vysoký Jaroslav Vaníček, poznal jsem i jeho tátu. Byl věrným dvojníkem právě Jasona Crumpa. Ostatně posuďte sami ze snímku.
V sobotu večer jsem se sešel na velké ceně v Praze se svými bývalými spolujezdci a hlavně vynikajícími kamarády ze Speedway Clubu Chabařovice, Bohuslavem Polákem a Martinem Morávkem. Klábosili jsme o všem možném, ale hlavně o době, kterou jsme zažili společně při závodění v Chabařovicích. Řekl jsem jim, že chci svolat naši partu bývalých jezdců Ústí nad Labem a Chabařovic. A tam jsem jim sdělil, že chci pozvat také mého přítele, jednoho z největších, co jsem měl a mám. Vynikajícího plošináře, a hlavně člověka, který moc dobře věděl o čem život je. Pavla Mareše.
Nedávno jsem přišel o moji dceru, od té doby jsem mnoho věcí, co se týká života, přehodnotil. Třeba to, že když mi zemře opravdový kamarád, tak pláču. To se děje právě teď, když píši tento článek. V tu chvíli se s tím nedá nic dělat.
Pavla jsem poznal v Polepech u Litoměřic na ploché dráze. Bylo mi pět. Ústí nad Labem mělo v Polepech určitou dobu své zázemí. Náš dům byl od dráhy sto dvacet metrů. Hodně jezdců si po závodech mylo své motorky u nás na dvorku, i Pavel. Moje maminka jim, dělala k svačině chleba se sádlem a cibulkou. To doslova milovali.
Pokukovali po mé starší sestře, černovlásce, ale táta, tajemník místního svazarmu a hlasatel při závodech, byl přísný. Byla to super parta. No, ale Pavel Mareš, měl něco navíc. On měl v sobě človíčka, to byl přímo dar, který nemá každý. Na dráze to uměl, jeho jízdy po zadním kole byly světoznámé, a souboje s Jardou Volfem vešly do dějin.
Pavel miloval život, jezdil na kole, měl vlastní loď. Určitě toho zažil mnoho krásného. Pak ale přišla zlá nemoc. Pavel bojoval. Mnozí z nás věděli, že to není dobré, ale lhali jsme sami sobě, že to nakonec dobré bude. Posílal jsem Pavlovi fotky z Polep. Byl nesmírně rád. Připomínaly mu krásné zážitky. Také jsme si volali. To bylo vždy nejtěžší. Musel jsem se moc držet, abych neudělal chybu.
Když jsem ale slyšel, jak byl za to zavolání šťastný, moc mi to pomohlo. Řekl jsem mu, že chci svolat posezení, a že bych ho moc rád navštívil. On mi řekl, že momentálně mu není dobře, a až se to zlepší, zavolá. Posílal jsem mu emaily, ale dlouho se neozýval, a tam jsem pochopil, že to asi není dobré.
V neděli jsem jel z garáže asi v devatenáct hodin a zvonil telefon. Zastavil jsem, a říkám dobrý večer. Dobrý večer ozvalo se z druhé strany. Tady dcera pana Pavla Mareše. V tu chvíli jsem okamžitě věděl, že je zle. Pavel Mareš v neděli večer zemřel, oznámila mi paní Radka Benešová, Pavlova dcera.
V tu chvíli se mi vybavila podobná scéna, když mi do auta volali lékaři, že mi zemřela moje milovaná dcera Martinka. To jsme s vnukem jeli z ploché dráhy na Markétě. V krátkém období příliš mnoho bolesti. Dopisuji tuto vzpomínku opět se slzami v očích.
Nevím co je dál, když člověk zemře. Já sám sebe přesvědčuji, že se s lidmi, které jsem miloval, tam nahoře jednou setkám, a dám si s nimi nebeské kafíčko. Drahý Pavle, měl jsem Tě moc rád, budu na Tebe myslet, a doufám, že mě jednou svezeš na Tvé krásné lodi.
Praha – 31. května
Důvěru promotéra pořádat Speedway Grand Prix v České republice má pražská Markéta. Není to žádná náhoda, neboť pořadatelé mnohokrát dokázali, že si tuto poctu opravdu zaslouží. Jejich práce byla vždy hodnocena na výbornou.
Pro všechny fandy ploché dráhy je tato událost velikou zážitkem a také tím pravým plochodrážním svátkem u nás v České republice. Nejprve se brány pražského stadionu otevřou v pátek 2. června, kdy se pojede závod SGP2 alias mistrovství světa juniorů.
V nabitém závodě budou startovat dva čeští jezdci, Petr Chlupáč a Daniel Klíma. V roli náhradníků pojedou Jaroslav Vaníček a Matouš Kameník.
V sobotu 3. června se jede Grand Prix České republiky. Zatím jsou odjeté dva závody. První v Goričanu v Chorvatsku, kde zvítězil Polák, několikanásobný mistr světa Bartosz Zmarzlik.
Druhý závod se konal ve Varšavě. Tam zvítězil Švéd Fredrik Lindgren. Na čele aktuální klasifikace dlí dva jezdci, Bartosz Zmarzlik a Fredrik Lindgren, kteří mají shodně 36 bodů.
V Praze uvidíme i další hvězdy ploché dráhy, mezi nimi loňského vítěze Martina Vaculíka, který je po dvou závodech na sedmém místě s 21 body. Na pražskou SGP dostal divokou kartu Václav Milík, náhradníky jsou Jan Kvěch, a Eduard Krčmář.
V pátek se brány stadiónu otevírají pro veřejnost v šestnáct hodin, v sobotu o půl jedné. Začátky obou závodů jsou v 18:45. Na oba dva dny je též připraven doprovodný program, a v sobotu tradiční ohňostroj. Pořadatelé hlásí vše připraveno a těší se na diváky.
Praha – 25. května
V krásných prostorách Autoklubu ČR v Praze se konala ve čtvrtek 25. května tisková konference Speedway Grand Prix České republiky, jenž se koná příští víkend. Dozvěděli jsme se nové informace.
Divokou kartu na celý seriál SGP2 dostal rovněž český jezdec Petr Chlupáč. Divokou kartu na pražskou SGP2 přidělil pořadatel Danielu Klímovi, náhradníky jsou Jaroslav Vaníček a Matouš Kameník.
Tiskovou konferenci řídil Pavel Ondrašík. Hosty byli výkonný ředitel Autoklubu české republiky Richard Gironi a Michal Volf, ředitel Olymp centra sportu Ministerstva vnitra.
Novinářům byli k dispozici Daniel Klíma, Petr Chlupáč a novopečený vítěz prvního světového finále na dlouhé dráze v letošním roce, Josef Franc, který přivezl i vítěznou trofej, stříbrnou přilbu.
Přišlo hodně novinářů, kteří měli spoustu dotazů. Přítomný Tomáš Topinka potvrdil, že dráha bude opět vzorně připravena. Asi nejvíce dotazů směřovalo na Václava Milíka, který si již vyzkoušel, jaké to je být při GP na pódiu, které by rád zopakoval.
Atmosféra nasvědčovala tomu, že se všichni na pražskou GP moc těší.
V Polepech na Litoměřicku, kde jsem se v roce 1951 narodil, jsem100 metrů od baráku měl plochou dráhu. Můj otec, který byl učitel, byl v tehdejším svazarmu tajemníkem, a při závodech hlasatelem. Nutno říci, že byl v této roli vynikající. Já jsem začal chodit na stadión zhruba v pěti letech. Přičichl jsem, a bylo rozhodnuto. Moji životní láskou se stala plochá dráha.
Chodil jsem pomáhat, a v jedenácti letech jsem obdržel průkaz člen Svazarmu, který mám dodnes. V této době jsem zažil a viděl hvězdy tehdejší ploché dráhy na živo. Jména Tomíček, Kasper, Průša, Volfové, Mareš, Šváb, Ledecký, Holub a mnoho dalších, jezdila do Polep rádi. Jedno období, v roce 1968 až 1972 byly Polepy domovským přístavem pro celek Ústí nad Labem. Tehdy jsem se poprvé svezl na ESu.
Po návratu z vojny v roce 1972, jsem se stal členem a jezdcem celku Ústí, později po výstavbě stadionu členem Chabařovic, kde jsem zůstal po celou kariéru. Tu jsem ukončil v roce 1983. Už v tu dobu jsem koketoval s mikrofonem, hlavně akce pro děti, a tak jsem se stal od roku 1983 po vzoru svého otce plochodrážním hlasatelem v Chabařovicích. Tam v tu dobu nebyl žádný stálý spíkr.
Od začátku mě to hrozně bavilo. Měl jsem výhodu, že jsem plošinu jezdil, a tím pádem o ní něco věděl. Hned ten první rok, si mě všiml čakovický závodník a zároveň činovník a také kamarád Standa Klenovec, který mě nabídl, abych hlásil také v Čakovicích. Tam si mě všimli další a řetězec pokračoval. Dlužno říci, že hlasatelé určitě nestáli na každém rohu, a že jich mnoho nebylo.
Já jsem měl tři vzory. Legendu pana Pecháčka, další legendu pana Jenču, a mého otce. Já jsem si ale šel vlastní cestou. Líbilo se mi, když se lidi bavili. Velmi mě těší, že to, kam jsem se za 40 let dostal, bylo jen a jen mým přičiněním. Bez jakékoliv tlačenky a cizí pomoci. Za svoji kariéru, jsem vyhlásil odhadem 200 mistrů republiky, Evropy a mistrů světa. K tomu mnoho dalších vítězů různých závodů.
Před lety jsem měl na dosah rekord. Shodou okolností jsem vyhlásil v jednom roce osm mistrů z devíti. Ten devátý mi chyběl v juniorech na Markétě. No nevyšlo to. Měl jsem postupně u mikrofonu mnoho slavných jezdců a legend. G.RISS, R. BARTH, KYLMAKORPI, ADAMS, NIKI PEDERSSEN, MULER, LORAM, ZORN a mnoho dalších. Nejvíce si ale vážím, toho, že jsem měl u mikrofonu Grega HANCOCKA a Ivana MAUGERA.
V roce 1999, jsem spolu s německým spíkrem GUNTEREM KORNEM, hlásil světové finále na dlouhé dráze v MUHLDORFU. Čtyřikrát jsem hlásil závody v Žarnovici. Za tuto možnost zaslouží poděkování pánové REPISKÝ, BŮRI a můj veliký kamarád Jozef TREŠČÁK, který je na speedway veliký odborník.
V současné době jezdím moderovat již 10 let silniční závody do Holíče na Slovensku, kam mě zve legenda Peter BALÁŽ. Díky tomu jsem měl u mikrofonu 15tinásobného mistra světa AGOSTINIHO. V Holíči jsem také poznal člověka, který píše krásné knihy o motorismu a skvěle moderuje. Již asi pět let komentujeme závody v Holíči spolu. Je to pro mě vždy veliký zážitek. Jmenuje se Richard KARNOK a mám ho moc rád a vždy se velmi těším na setkání.
Za svoji karieru jsem hlásil na všech stadionech v české republice, a to mnohokrát. Měl jsem sen, že si někdy zahlásím alespoň jednou Zlatou přilbu v Pardubicích a Grand Prix v Praze. Jsou to jediné dva stadiony, kde jsem závodil, ale nikdy nemoderoval. Dlouho jsem se tím trápil. Říkal jsem si, vždyť by stačilo tak málo. No asi to už nevyjde.
Pak jsem si uvědomil, že světová legenda LENDL, taky nikdy nevyhrál Wimbledon, a přesto je legendou. No, ve svých vzpomínkách, chci poděkovat za spolupráci mnoha lidem. V Plzni Jardovi Lucákovi, klubům v Březolupech, Svitavách, Holicích, Kopřivnici, Liberci, Slaném, kde jsem hlásil 25 let, panu Václavu Harmáčkovi, který mě přijímal v roce 1994 do Mariánských Lázní, veliké poděkování patří klubu ve Mšeně,panu Jiřímu Opočenskému a panu Rudovi Greplovi. Byly to krásné doby.
Čas je neúprosný, ještě nedávno jsem hlásil mladé kluky na 125 ccm, a dnes jsou z některých reprezentanti. Krčmář, Kvěch, Milík, Chlupáč, a čerstvě Bednář jsou toho důkazem. Ve Slaném jsem vyhlásil mistrem české republiky sedmnáctiletého Martina Vaculíka, A podívejte, kde je dnes.
Ještě chci v tomto vzpomínání poděkovat všem sponzorům, a v neposlední řadě divákům, se kterými se po léta potkávám, a mám mezi nimi i spoustu fandů a přátel. Pokud zdraví dovolí, budu dál pořádat pro děti a veřejnost akce MOTOSHOW a pokud počasí dovolí, rád si zopakuji moji nejslavnější akci, to jest závody na ledě. Věřím, že spousta z Vás při čtení tohoto článku vzpomínala se mnou. Přeji všem milovníkům plošiny pevné zdraví, a těším se na setkání s Vámi.
Štětí – 1. března
Zima pomalu doznívá a probouzí se i plochá dráha. Protože propagace a reklamy není nikdy dost, byli naši plochodrážní jezdci pozváni do talk show ve Štětí. Povedlo se a přijeli rovnou naši dva nejlepší. Vítěz Zlaté přilby a mnohonásobný mistr české republiky Václav Milík, a Jan Kvěch, který již okusil mnohá pódia včetně pardubického závodu všech závodů. A mimochodem má stříbrnou medaili z mistrovství světa juniorů.
Oba jezdci mají těch úspěchů hodně, a určitě se k nim připojí další. Město Štětí je známé výrobou papíru, hodně se zde sportuje, a tak byla jen otázka času, kdy se zde objeví i plochá dráha. Již po několik let se ve Štětí koná Moto show. K ní se přidaly i závody chlapců na stopětadvacítkách, neboť je zde stará atletická dráha dlouhá 360 metrů, a tak se na ní závodí.
Do dějin určitě vstoupí mistrovství České republiky družstev na ledové dráze v nedalekých Račicích. Ve středu 1. března se v místním kině konala talk show zaměřená na plochou dráhu. Tři sta sedadel zaplnili studenti z místních tří základních škol, a když oba závodníci přicházeli do sálu, přivítal je obrovský aplaus.
Povídalo se o všem možném, o začátcích jejich kariér, o tom, za jaké kluby závodí a tak došlo i na propagaci a reklamu klubu Pardubic a Prahy, kde oba závodí, včetně pozvánek do jejích ochozů na letošní závody.
Václav Milík i Jan Kvěch vyprávěli o svých angažmá v Polsku a přípravě na letošní sezonu a svých cílích. Diváci měli i možnost se na cokoliv zeptat. Celou akci snímala kabelová televize, takže se záběry a tím i reklama objeví i v dalších regionech.
Protože jsou naši nejlepší jezdci zvyklí při jejich vítězstvích slyšet naši krásnou hymnu, účastníci štětské talk show jim ji zazpívalo. Přidali se i oba protagonisté. Myslím, že něco podobného se v České republice ještě nestalo.
Přítomní dostali také možnost se s oběma borci vyfotit, prohlédnout si zlatou přilbu a na památku získat i fotku s podpisem. Divákům se talk show moc líbila. Štětí těmito akcemi velmi přispívá k dobré propagaci krásného sportu. Návštěva našich vynikajících sportovců skončila na společném obědě, kde jsme ještě probrali, co jsme nestihli. Co si více přát?
Snad jen to, aby česká plochá dráha zažívala hodně úspěchů. A k tomu všem pevné zdraví. Tak na shledanou na ploché dráze. Již brzy…