Archiv autora: Antonín Škach

První ligu nakonec vyhrály Pardubice

Plzeň – 7. 10. 2004
Barva zlátnoucího listí v okolí plzeňských Borů ve středu korespondovala s náladou pardubického béčka. Nejenže vyhrálo poslední závod letošní první ligy, ale nakonec na pomocné body i celou soutěž. Třetí místo za pražskou Markétou stačilo Plzni k celkovému stříbru a tím i k vyzvání Mšena, posledního týmu vyšší ligy, k baráži o účast v extralize 2005.
Praha, Pardubice či Plzeň?
Zadání úkolů pro poslední prvoligový závod bylo prosté. Pardubice musely k zisku celkového zlata vyhrát. Plzeňákům stačilo druhé místo se současnou podmínkou porážky východočeského družstva. Jejich hlavním motivem však byla baráž. Dostačujícím ziskem pro ni byly alespoň dva tabulkové body. Ani Praze, ani Mšenu už o vylepšení pozice v průběžné tabulce nešlo. Nicméně Pražané jsou družstvem, které nerado prohrává, zatímco Mšeno mohlo plnit úlohu jakési páté kolony. Kdyby se jim totiž podařilo odsunout domácí na poslední místo, na překonání pauzírujícího Slaného by Plzni mohly scházet pomocné body. A tím by se baráž vrátila do pozice hypotetického článku plochodrážních pravidel.


Pakliže se však některé z předpokladů nenaplnily, pak jedině ten o aktivní roli Mšena. V prvé sérii totiž dokázal bodovat pouze Věroslav Kollert třetím místem v rozjížďce s číslem jedna. Jezdící kouč František Liebezeit přišel o stejné umístění díky pádu ve čtvrté jízdě. Stalo se tak v první zatáčce posledního kola. A by zkušený jezdec znovu bleskově vsedl na svůj motocykl, ztrátu už logicky dohnat nemohl. Čtvrté místo pak v úvodní pětině obsadil nejen Zdeněk Šuranský, ale překvapivě i Filip Šitera. Skokan roku, jak bývá plochodrážními fandy někdy přezdíván, špatně odstartoval do juniorské jízdy. Tím pádem bylo rozhodnuto.

Mšeno tedy stálo mimo bitvu o vítězství. Zbylé celky se jí však zúčastnily s o to větší vervou. Jako první do ní vstoupil Radek Smolík, ovšem způsobem, jakým si nemohl přát. Porucha zapalování mu zabránila by jen přejet startovní čáru první rozjížďky. A tak nic nestálo v cestě pozitivně naladěnému Antonínu Gallianimu. Záhy ukázal výfuk Martinu Málkovi, hostujícímu za Plzeň, i Věroslavu Kollertovi.


Už vzápětí se však prosadili domácí. Rutinér Petr Vandírek triumfoval ve stylu start – cíl. Třetí rozjížďka viděla vítěze ze třetího klubu. Nejlepší start předvedl Tomáš Suchánek. A jak známo, v takových případech už většinou není, co řešit. A nebylo ani tentokrát. Na Zdeňka Simotu si totiž vyšlápl Luboš Tomíček. V prvém oblouku se drze vecpal pod Plzeňáka. Na rovince klesl zpět, ale nakonec se ve třetím kole přece jen prosadil na druhé místo.

Pražskou věc ve čtvrté jízdě pojistil Richard Wolff. Díky jeho brilantnímu vítězství šla Markéta do průběžného vedení. Za Pražanem odstartoval Vladimír Višváder. Ovšem rychlost jeho motocyklu nebyla v přímé úměře k jezdcově nasazení. A tak jej v prvé zatáčce vystřídal Marián Jirout, ve druhé i František Liebezeit. Nebýt jeho zmiňovaného pádu, Plzeň by vyšla naprázdno.

V čele tak byla Praha s dvoubodovou převahou nad Plzní a Pardubicemi. Avšak dvě následující rozjížďky jí dokonale nevyšly. Nejprve Michal Matula neviděl cíl, vzápětí Antonín Galliani neudržel za sebou útočícího Filipa Šiteru. Ten stejně jako při svém úvodním vystoupení nezvládl startovní manévr. Z prvé zatáčky vyjížděl jako poslední. Zpočátku se nezdálo, že by si své postavení měl vylepšit. Až ve druhé zatáčce předčil Petra Vandírka, jehož na stejném místě o kolo dříve objel Antonín Galliani. Jenže mšenský junior se s jedním bodem nespokojil. V nájezdu do třetího kola byl rychlejší než Pražan jedoucí na druhé příčce.


Žádné nervy si však v úvodních jízdách druhé série nepřipouštěli Pardubáci. Jak Tomáš Suchánek, tak Marián Jirout začali udávat tempo již s vylétnutím startovní pásky. Počínaje rozjížďkou s číslem sedm se to však začalo otáčet. Radek Smolík se v prvém oblouku propadl z druhé pozice za Richarda Wolffa. Na čele úřadoval Zdeněk Simota, avšak vzápětí Vladimír Višváder protnul metu až na třetím místě. Porazil však Hynka Štichauera a Plzeň tak od Pardubic dělil jediný bod.

Do čela se však vrátila Markéta. Luboš Tomíček totiž předvedl skvělou stíhací jízdu z posledního místa po startu. V prvém oblouku předjel Hynka Štichauera, ve druhé Vladimíra Višvádera. Vedoucí Věroslav Kollert však byl po výtečném startovním manévru mnohem větším problémem. Avšak ve druhé zatáčce třetího kola musel před zleva útočícím Lubošem Tomíčkem přece jen kapitulovat.


Boj o vítězství bez Plzně
Praha 15, Pardubice 14, Plzeň 13 a Mšeno 6. Takové byly průběžné bodové zisky před začátkem třetí pětiny. Právě v ní začal Plzni v boji o vítězství docházet dech. V rozjížďce s číslem devět si Luboš Tomíček odpustil jakýkoliv nervák. Své soupeře vodil od začátku až do konce.

Pardubice však pražský nápor zachytily. V deváté jízdě Marián Jirout ještě před prvním výjezdem objel Martina Málka. A vzápětí Tomáš Suchánek vyhrál i při svém třetím účinkování a stal se po třech sériích jediným neporaženým jednotlivcem. Pardubice tak dotáhly Prahu v průběžném pořadí. Svým způsobem jim pomohl rovněž Petr Vandírek. Richard Wolff totiž neodstartoval dobře. Z prvé zatáčky vyjel třetí, když překonal Věroslava Kollerta. To však bylo maximum. Petr Vandírek se předjet nenechal. Závěrečný útok v poslední zatáčce zmařil nekompromisním zavřením na mantinel. Jeho manévr měl dohru po průjezdu cílem a také v boxech.


Zbývající dvě rozjížďky série Plzni body už nepřinesly. Nejprve musel Zdeněk Simota opustit ve druhém kole jedenácté jízdy vedoucí pozici kvůli přetrženému primárnímu řetězu. A pak náhradník Karel Kadlec v nájezdu do posledního kola podlehl Jakubu Fabianovi. Bitva o zlatý věnec se tedy zúžila na Prahu a Pardubice. Po dvanácti jízdách to však bylo nerozhodně.

By Antonína Gallianiho natlačil ve druhém oblouku Zdeněk Simota na prkna a sebral mu tak vedení, po Plzeňákově odstoupení se pražský borec do čela vrátil. Hynek Štichauer byl druhý, stejně jako o chvilku později Radek Smolík. Toho však překonal Filip Šitera, jehož muziku však Mšeno netvrdilo. Bod Jakuba Fabiana tak na poslední chvíli udržel Prahu na stejné úrovni s Pardubicemi.

Nikdo z obou týmů definitivně nedokázal strhnout vývoj závodu ve svůj prospěch. V rozjížďce s číslem třináct se díky Petru Vandírkovi z vítězství radovali opět Plzeňáci. Luboš Tomíček se dokázal probít před Františka Liebezeita i Radka Smolíka, ovšem domácí veterán byl už nad jeho síly. V další jízdě se prosadil opět Filip Šitera, když v prvním výjezdu podjel Martina Málka. Boj o vítězství i tentokrát přinesl více Praze. Richard Wolff dokončil jako třetí před Hynkem Štichauerem.


Jenže v patnácté jízdě Pardubice šmahem vyrovnaly svou dvoubodovou ztrátu. Beznadějně poslední Michal Matula totiž ve třetím kole upadl. Rozhodčí Petr Ondrašík rozsvítil červená světla. Nicméně ani při repete se na dominantním sólu Mariána Jirouta nic nezměnilo. A Zdeněk Simota opět dorážel marně. Překvapivého výsledku jsme se dočkali vzápětí. Na čele se usadil Antonín Galliani a hned za ním Vladimír Višváder. A teprve potom Tomáš Suchánek. Jeho útoky však žádné výrazné zlepšení nepřinášely. Až náhlý nájezd spodní stranou předposlední zatáčky posunul pardubického borce na druhou příčku.

Před poslední pěticí jízd byla skóre Prahy a Pardubic vyrovnána na devětadvaceti bodech. Sedmnáctá jízda však přinesla pád Jakuba Fabiana. A Radek Smolík z přerušení vytěžil vskutku maximum. Zatímco prve překonal Vladimíra Višvádera až v prvním výjezdu, tentokrát mu ujel už po vylétnutí pásky. Přes Plzeňáka se za Smolíkův deflektor v prvním oblouku probil takticky nasazený Filip Šitera. Avšak Pardubák jel mistrovsky. Na dráze se orientoval podle stínu mšenského juniora, který mu ostře zapadající sluníčko kreslilo před motocykl. A tak byl každý útok Filipa Šitery de facto zmařen už v zárodku.

Na pradubický trhák zareagoval v rozjížďce s číslem sedmnáct Richard Wolff. V první zatáčce sice neuhlídal Zdeňka Simotu, ovšem druhou příčku udržel až do cíle. A Hynek Štichauer bral bod až po dalším lehkém pádu Františka Liebezeita ve třetím kole. Uzmutí jednoho bodu však bylo to poslední, co Pardubice pražské Markétě dovolily. V předposlední jízdě ukázal Marián Jirout další velikánské sólo, jemuž Antonín Galliani jen přihlížel.

Pardubice tak vedly už o tři body, což na vítězství už samo o sobě teoreticky postačovalo. Tomáš Suchánek se však nespokojil s žádným kompromisem. By mu Filip Šitera ujel už po startu, druhou příčku si nenechal vzít. Ke vší pražské smůle se Luboš Tomíček musel probíjet opět z posledního místa. Tentokrát však stihl pouze v nájezdu do druhého kola předjet Petra Vandírka. I když Filip Šitera svou poslední jízdu vyhrál, postaral se o tragikomickou tečku za celou ligou. Po průjezdu cílem si totiž v zatáčce ustlal. Škodu na motocyklu později vyčíslil na dvacet tisíc.

A tak si Pardubice ze západu Čech odvážely skutečně všechno, co mohly. Nejen čtyři tabulkové body, ale také vítězství v celé lize. Ústředním mottem většiny rozhovorů se však stalo druhé místo Plzně. A ve všech pádech se tak skloňovala baráž. To ovšem ještě nikdo nemohl tušit, jak se věci vyvinou. S napětím očekávaný prolínací závod tak po hození ručníku do ringu Mšenem zůstal i nadále nenaplněným odstavcem plochodrážních řádů.


Komentáře hlavních protagonistů
„Náladu jsem si spravil v tý poslední jízdě,“ řekl při balení svého boxu Radek Smolík. „Dnes to totiž byla jediná dobrá rozjížďka. V první jízdě mě hned na startu upadl konektor u cívky. Pak jsem se nemohl na druhý motorce srovnat. Nebylo to ono. Sedl jsem tedy na tu první a s ní jsem se skamarádil. Potom jsem se naštval a šlo to líp. Bohužel až tu poslední rozjížďku. Filipa jsem si hlídal podle stínu na dráze. První zatáčku jsi musel jet proti sluníčku naslepo. Vymejšlet něco se dalo jedině v zatáčce u depa. Hlavně, že se dařilo i ostatním a vyhráli jsme. Nejen dneska, ale i celkově.“ Proskočily hlasy, že bychom Radka Smolíka na oválech v sezóně 2005 už neměli vídat… „Nejsou peníze, je málo závodů,“ povzdechl si pardubický závodník. „Teď nebudu dělat žádný unáhlený závěry. Kdyby se ale tak našel nějaký kloudný sponzor… Každopádně pojedu ještě v Murecku.“

„Dneska jsem to podělal já,“ sypal si na hlavu popel Richard Wolff. „Omlouvám se klukům. Pro devět bodů jsem sem nepřijel. Ale vůbec jsem do nedoladil. Naštěstí Luboš s Galičem jeli dobře. V poslední sérii na nás však Pardubice naskočily. Druhý místo je však dobrý, neudělali jsme ostudu.“ A co jeho incident s Petrem Vandírkem? „Normálně jsem ho čistě objížděl,“ komentoval situaci Richard Wolff. „On mě však vyprasil na prkna. Kdybych neklapnul, musel bych pravou rukou a hákem jet po prknech. V depu mi pak vytelil dělo. Ještěže jsem měl přilbu. Prát se s ním nebudu. Ale nechápu, že někdo někoho sprasí a pak mu ještě přijde dát na držku.“

„Štve mě ta poslední rozjížďka,“ ulevil si po závodech Petr Vandírek. „Ta je snad za trest. Uděláš nejvíc bodů a pak je ztratíš. Jenže dnes jsem se trápil a nešlo mi to. Doufám, že Mšeno vyzveme k baráži. Ale stejně asi skončím. Možná. No, ještě uvidíme…“ A jak plzeňský matador viděl onen incident s Richardem Wolffem? „Když jako kluk přišel před lety na Markétu, bylo to pane Vandírek tam, pane Vandírek sem,“ reagoval. „Se vším jsem mu poradil a on mi teď řekne, že jsem prase! A jede, když je rychlejší, ale já mu přednost dávat nebudu. To je plochá dráha. Já to jezdím pro zábavu, on je profík a měl by mě porážet. A a váží slova. Ve Mšeně jsem taky jel normálně a on to pode mě fláknul!“

„Docela dobrý,“ vystihl závod Zdeněk Simota. „I když mi táhla spojka a nemohl jsem odstartovat. Potřeboval bych nějakýho otroka, aby držel tu motorku. Nohama jsem to nemohl udržet. A jednou mi prasknul primární řetěz. Tři body mi tak schází, měl jsem mít dvanáct. Mistři sice nejsme, ale baráž jedeme, a to je hlavní. Poslední závod to není, měl bych ještě jet na jeden do Anglie.“

„Závody to byly docela pěkný,“ prohlásil Filip Šitera, aby se vzápětí dotknul svých dvou extempóre. „Až na tu první jízdu a poslední dojezd cílem. V první jízdě jsem startoval ze čtyřky. Byl tam písek a já se zahrabal. Nikdo tam dnes neodstartoval, ta čtvrtá dráha je tady hrozná. A ten závěrečnej pád? V nájezdu byla hrozná díra. Chytil jsem ji předním kolem. Zasekly se mi řidítka, přelítnul jsem a už to bylo. Škoda na motorce je asi tak za dvacet tisíc. Ale jinak jsem měl samý lepší pozice na startu, takže jsem bodoval. Z tý čtyřky jsem jel zase až v poslední jízdě a to už jsem se před Radka nedostal.“

 

38

3 3 3 2 2

13

2 3 2 3 3

13

2 0 2 0 1

5

E 1 2 1 3

7

 

34

3 1 3 3 2

12

1 R – X –

1

3 2 1 1 2

9

2 3 3 2 1

11

1 X

1

 

28

1 1 – 1 1

4

1 3 E 2 3

9

3 0 2 3 0

8

2 2 1 2 0

7

0

0

 

20

0 L 0 0 –

0

1 2 0 1 1

5

0 2 3 3 2 3

13

0 1 1 0 0

2

1. ZP Pardubice 2

Tomáš Suchánek

Marián Jirout

Hynek Štichauer

Radek Smolík

 
2. AK Markéta Praha

Antonín Galliani

Michal Matula

Richard Wolff

Luboš Tomíček

Jakub Fabian

 
3. PK Plzeň

Vladimír Višváder

Zdeněk Simota

Petr Vandírek

Martin Málek

Karel Kadlec

 
4. PDK Mšeno 2

Zdeněk Šuranský

Věroslav Kollert

Filip Šitera

František Liebezeit

Aktuální prvoligová tabulka:

1. Pardubice 8 278 24
2. Plzeň 8 267 24
3. Slaný 8 275 23
4. Praha 8 241 20
5. Mšeno 8 134 9

Foto: Pavel Fišer

Odstartovala jednání o rozšíření extraligy

Praha – 19. října
Ačkoliv ještě nedozněly dozvuky skandálu ohledně vycouvání Mšena z baráže, začíná se jednat o rozšíření vyšší soutěže na pět celků. Včera se sešli zástupci Českého svazu ligových družstev, aby projednali start Mšena v extralize 2005. Jak už bývá v české ploché dráze v podobných případech bohužel zvykem, žádná zpráva pro média ze schůzky nevzešla. Nicméně magazín speedwayA-Z přece jen zjistil některé podrobnosti.
Vedle Mšena, jenž svůj nárok startovat v extralize i bez baráže opírá především o morální právo dané zásluhami o rozvoj české ploché dráhy, patří k zastáncům zvýšení počtu družstev ve vyšší soutěži také pražský Olymp. Těsné vazby šéfů obou klubů, Petra Ondrašíka a Vladimíra Wasyliwa, lze vypozorovat už delší dobu.

Naproti tomu ve Slaném, kde měli včera klubový výbor, údajně nejsou myšlence rozšíření extraligy příliš nakloněni. Protože Evžen Erban, předseda ZP Pardubice, dlí v současné době na kongresu FIM, nebyl na zasedání Českého svazu ligových družstev zastoupen hlas mistrovského celku. Stejně tak chyběli Plzeňáci, protože nejsou členem tohoto seskupení. Západočeský klub však minulý týden deklaroval expanzivním snahám své jednoznačné ne.

By na kongresu FIM je také Miloslav Verner, prezident VV SPD, na přání Petra Ondrašíka se dnes uskutečnila schůzka VV SPD s kluby – účastníky seniorských soutěží družstev v letech 2004 a 2005. V době uzávěrky tohoto článku však ještě nebyly k dispozici žádné bližší údaje. Jasné je pouze to, že o konečné podobě soutěží má pravomoc rozhodnout jedině valná hromada ploché dráhy. A ta se uskuteční 30. října v Praze.

Svůj názor na téma rozšíření extraligy 2005 mohou vyjadřovat také čtenáři magazínu speedwayA-Z, a už prostřednictvím vloženého komentáře nebo v naší anketě. ZDE

Luboš Tomíček skončil druhý

Dohren – 16. října 2004
Volný mezinárodní závod v německém Dohrenu vyhrál v sobotu domácí Tobias Kroner (12 bodů). Na druhém místě skončil Luboš Tomíček (10). Společnost na stupních vítězů jim dělal Holanďan Henk Bos (8). A dojmy jediného Čecha ve startovní listině? „Z těch 213 metrů se mi motala šiška,“ řekl se smíchem pro magazín speedwayA-Z pražský junior.

Češi stáli na pódiu

Diedenbergen – 17. října
Nedělní závod dvojic v německém Diedenbergenu se stal kořistí druhého páru Polska Adam Pietraszko (11 bodů) – Adam Pawliczek (15). Také na druhé příčce skončili Poláci Piotr Baran (7) a Stanislaw Bursa (17), kteří na své krajany ztratili dohromady jediný bod. O jediný bod za nimi zůstali Češi. Aleš Dryml (18), který vyhrál všechny své rozjížďky, a Luboš Tomíček (5).

Pavel Ondrašík: „Titul v Mariánkách přinesl zahojení na duši!“

Praha – 14. října 2004
Právě končící plochodrážní sezónu nehodnotí jako zrovna vydařenou. Během své třináctileté kariéry dozajista zažil už mnohé lepší, takže dnes nepokrytě hovoří o nenaplněných plánech a zvažuje svou budoucnost. V exkluzivním rozhovoru s Pavlem Ondrašíkem, závodníkem PSK Olymp Praha, se podíváme na jeho letošní výsledky, společně s ním prožijeme finálovou jízdu v Mariánských Lázních, zamyslíme se nad financemi a zafilozofujeme si na téma budoucnosti české ploché dráhy.

speedwayA-Z: „Právě končící sezóna ti přinesla zranění ruky a trochu tě také výkonnostně přibrzdila. Na druhou stranu ti také dala třeba úspěch v podobě titulu v Mariánských Lázních. Mohl by jsi ji nějak v kostce vystihnout?“
Pavel Ondrašík: „Do týhle sezóny jsem nastupoval s plány, který nebyly naplněný. Původně jsem neměl jít do Anglie. A tak jsem se soustředil na mistrovství světa a Evropy. Pak však přišla nabídka z Newportu a já řadu věcí přehodnocoval. A sedmýho května jsem si udělal úraz, když se mi zrovna čtrnáct dnů předtím začalo dařit. To zranění nebylo stěžejní, ale přišlo více pádů. Nenechaly sice zdravotní následky, ale nabouraly mi psychiku a to sebevědomí, který potřebuješ. Měl jsem třeba pět závodů během pěti dnů a pořád jsem padal. Podvědomí to prostě neskouslo. A takhle se to táhlo až do konce sezóny. Náplast přišla až v podobě Mariánek předminulý úterý. Titul mi přinesl takový zahojení na duši, jak říkám já. Ale závodění mě pořád baví. Kdyby ne, už jsem dávno skončil. Po nezdarech v Británii koncem července jsem to i navrhoval promotérovi. Moje výsledky totiž brzdily tým. Ale on nechtěl. I když mě to baví, člověk kouká na živobytí. Děláš to sice z lásky, ale je třeba myslet sám na sebe. Aby sis třeba mohl koupit oblečení a mít co do pusy.“

speedwayA-Z: „Když jsme spolu hovořili po tvém triumfu v Mariánských Lázních, přiznal jsi, že zvažuješ možný konec kariéry. Opravdu je to tak žhavé?“
Pavel Ondrašík: „Žhavý je to i z toho důvodu, že sezóna byla špatná i po finanční stránce. Prostředků na zimu moc není. Snažím se najít nějakou práci. Mám už něco rozjednaný, takže je to otázka pár dnů. Ideální by bylo, kdyby člověk našel práci, co by ho bavila a mohl při ní jezdit mistrovství světa a republiky. Už jsem taky starší a chtělo by to i nějaký děti. Tenhle sport mě nebude živit věčně. I kdyby se dařilo, stejně můžeš jezdit maximálně do čtyřiceti let. Ale zatím nekončím. Bude hlavně záležet na práci, co seženu, a jak to bude se závoděním, když třeba skrouhli mistrovství světa.“

speedwayA-Z: „Finance jsou samozřejmým synonymem každodenního života. Nicméně nezdá se ti zvláštní, že je má i nejúspěšnější plochodrážní klub v České republice?“
Pavel Ondrašík: „Na to by ses měl spíš zeptat někde jinde. Do finanční stránky klubu nevidím. Je to těžký, obzvl᚝ v Praze. Je tady hodně sportů a upřednostňuje se fotbal a hokej. Není to jednoduchá věc. Peníze nerostou na stromě, musíš je někde sehnat. Nevím, jak na tom jsou ostatní kluby, ale z kuloárů slyším, že asi nic moc. Na druhou stranu zaplapánbůh za to, co máme tady na Olympu. Tréninkový podmínky jsou dobrý a zázemí máme na docela vysoký úrovni. Snažíme se to oplácet výsledky. Přestup do jinýho klubu si možná představit dokážu. Jenže jsem starší a tak by třeba neměli zájem. Ale sám od sebe přestoupit, asi ne. Ti kluci, co nemají hodně závodů, to mají těžký. Vidím to na sobě. Letos se mi nedařilo a ty finance není, odkud brát. Divím se, že závodníci typu Vlada Višvádera závodí. A že se vůbec u nás dají dohromady závody jako junioři či první liga. Škoda, že není víc mladejch. Pro mládež asi plochá dráha není atraktivní, i když adrenalin v sobě má.“

speedwayA-Z: „Závodíš již třináctou sezónu a za tu dobu jsi na oválech již něco prožil. Kam se dle tvého názoru ubírá česká plochá dráha?“
Pavel Ondrašík: „Když jsem začínal, bylo dost závodníků. Na juniorskou kvalifikaci přijelo šedesát, sedmdesát jezdců. I v seniorský kategorii jich bylo víc než dnes. Možná chodilo také víc diváků. Jenže co si pamatuju, divácky to na vzestupu nebylo. Teď v junioráku vidíš osmnáct, dvacet závodníků. A jsou mezi nima velký výkonnostní rozdíly. Pět nebo šest z nich je na nějaký úrovni, že s náma závodí, ale jinak? To máš Fenclíka, Suchánka, Jaroše, Tomíčka a Simoáka se Šiterou, ale jinak to jsou výkonnostní vzestupy a pády. Jde taky o to, jak nalákat lidi. Závody jsou hezký a vstupný není zas tak veliký. Ale ta doba je dnes asi jiná. Děti mají zájem o počítače a televizi. Není to ale jenom problém plošiny. Loni na Slavii dávali vstupný pro děti zadarmo, dospělí za padesát a bylo tam třista lidí. Také mediální podpora je špatná. Vezmeš si denní tisk a přečteš si jen malou zprávičku, že Wind byl čtvrtej. A že Bohouš vyhrál je jen v krátkém článečku. V televizi se toho taky moc neobjeví. Jak z toho ven? To je otazník. Myslím, že klubů je málo. Je blbý, že se nedokážou domluvit na společným postupu. Kolem plochý dráhy se motá pár desítek lidí a nenajdou východisko. I nás závodníky to znechucuje. Sice se snažíme závodit, ovšem následky to určitě nechává.“


speedwayA-Z: „Začneme-li otázky týkající se roku 2004 právě koncem minulého měsíce, nabízí se spekulace, že ti právě Tomíčkův memoriál a dlouhá dráha v Mariánských Lázních přiložily hojivou náplast na méně podařené závody letošní sezóny. Je tomu opravdu tak?“
Pavel Ondrašík: „V Tomíčkově memoriálu mně motorka nešla, jak bych potřeboval. V tý poslední jízdě jsem věděl, že na to nemám. Nechci snižovat něčí kvality, ale nejelo mi to tak, jak bych si představoval. Už jsem se totiž po technický stránce soustřeďoval na Mariánky. Bylo by příjemný Tomíčkův memoriál vyhrát, ale příjemný byl i titul na dlouhý. Jel jsem tam s tím, že bych chtěl zvítězit. A podařilo se. Byla mlha, ale pro mě svítilo sluníčko. Štěstíčko mi přálo. Letos jsem ho moc neměl, dobře, že se v Mariánkách ke mně přitočilo stranou, kterou jsem rád viděl. Dráha byla sice těžší než obvykle, ale pořadatelé odvedli kus práce. V základních rozjížďkách jsem si vyzkoušel dvě motorky a snažil se vybrat tu lepší na finále. Nakonec jsem nevěděl, kterou zvolit. Vybral jsem dobře, ale po startu jsem udělal chybu. Soustředil jsem se na jinýho závodníka než na toho, co tam nakonec byl. Dostal jsem cejchu. Odjel mi a já si říkal, že je to ztracený. Rozhodl jsem se ho však dojet. Asi bych ho i dohonil, ale nevím, jestli bych ho stačil předjet. Pak mu to prasklo. Rozvodovej řemen. A nebylo, co řešit. Byl to výbornej začátek tejdne. Škoda, že nepřišel hned zkraje sezóny.“


speedwayA-Z: „Býval jsi závodníkem britského Trelawny, ovšem obnovení těžby v nedalekém lomu přineslo zavření bran jeho stadionu. Sehnal jsi však angažmá v Newportu. Jaký byl rok ve Velké Británii z tvého úhlu pohledu?“
Pavel Ondrašík: „Loňská sezóna tam byla dobrá, proto je letošek zklamání. Mé představy se nenaplnily. Pár závodů se podařilo, ale převládalo zklamání. V Trelawny bylo jiný zázemí, chodilo víc lidí. Newport asi nebyla zas až tak šastná volba. Měl jsem shodou okolností ještě jednu nabídku. Místo zraněnýho Simona Steada do Workingtonu, než se uzdraví. Nevím, proč jsem se pro Newport rozhodl. Asi proto, že je to blíž lidem, co jsem znal z Trelawny. Teď zatím žádný angažmá není. Nevím, jestli nějaká nabídka přijde. Jestli se najde někdo, kdo mě bude chtít. Záleží, kolik bude lig a mančaftů a taky na average. Britská liga začíná ale až tak v prosinci. Je čas si srovnat osobní záležitosti, co za rok nestihneš. Záleží, na co se člověk bude soustředit. Jestli bude chodit na pivo nebo závodit (smích).“


speedwayA-Z: „Koncem dubna jsi se v Pardubicích kvalifikoval do reprezentace na krátké dráze. Při pražské Grand Prix jsi však chodil s rukou v sádře. O týden později jsi přesto nastoupil do čtvrtfinále mistrovství světa jednotlivců ve Slaném…“
Pavel Ondrašík: „To byl první závod po třech nedělích marodění. Nebyla fyzická síla. Jel jsem tam s tím, že to zkusím a byl smířenej, že to nebude to pravý ořechový. Ta ruka byla ještě slabá, což mě mrzí. Kdyby to zranění přišlo aspoň až po tomhle závodě… Myslím, že ze závodnickýho i diváckýho hlediska není zrušení mistrovství světa moc dobrý. V Grand Prix tak nemusí být jezdci, co ten rok nebo dva jedou dobře. Nebo se třeba taky objeví talent a nebude-li mít zázemí, mistrem světa se nestane. Nevím, jak to plánují na další roky, jestli týmy si budou jezdce najímat. Každopádně je to škoda.“

speedwayA-Z: „Mistrovství světa na dlouhé dráze ti vinou zranění uteklo. Nakonec jsi se tedy objevil až v semifinále travnatého ME ve Folkestone. Jaký to byl závod? A čím tě právě dlouhé a travnaté ovály přitahují?“
Pavel Ondrašík: „Ovál ve Folkestone se od evropských moc neliší. Dráha je docela dobrá. Ty britské jsou těžší a fyzicky náročnější. Ale to je třeba i v Holandsku a dá se to jet. V tréninku jsem však zadřel motor, co se mi líbil. Měl jsem sice rezervní, ale tyhle dva už nebyly tak, jak jsem si to představoval. Nedařily se mi starty. Odjel jsem poslední, předjel jednoho nebo dva, ale to bylo maximum. Lépe zapomenout. Bylo to navíc v období, kdy se nedařilo, takže na to nemám zrovna dobrý vzpomínky. Dlouhá a travnatá dráha mě chytla už před lety. Jako junior jsem byl na bedně v mistrovství světa. Tehdy bylo hodně dobrejch závodníků a já se nedostával do reprezentace. Každej si však chce šáhnout na světovou špičku a dlouhá tuhle šanci dávala. A naděje byla větší než na krátký. A tak jsem to zkoušel a dvakrát byl ve finále. Je pravda, že se to časem změnilo a zprofesionalizovalo. Peníze jsou potřeba a v Německu a Francii jsou připraveni dobře. Navíc tam každej tejden tyhle závody absolvujou. A my, když jedeme jeden nebo dva podniky za rok, není to žádná sláva.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi se objevil ještě v ME jednotlivců. Ze Mšena jsi nakonec našel postupovou cestičku jako náhradník do Stralsundu. To ale byla konečná.“
Pavel Ondrašík: „Do Mšena jsem šel s tím, že chci postoupit. Ale bylo to zklamání. Dvě jízdy se nepovedly a vlastníma chybama jsem se připravil o postup. Pak mě čekalo překvapení, že jsem v Německu byl v šestnáctce. Závod byl ovlivněn deštěm. Pořád pršelo. Těžko soudit, jestli mi d隝 vadí nebo nevadí. Když člověk neodjede od startu, je jedno, jestli prší nebo ne. Shodou okolností jsem letos odjel víc závodů za deště než za celou svoji kariéru. Takže mi už asi nevadí. Teď po zrušení mistrovství světa se spousta závodníků bude chtít do ME angažovat. A určitě to získá na prestiži. Už příští rok to bude obsazený ještě lépe než letos. Dostat se do finále bude těžké. Budoucnost to mít bude. A jednodenní finále přitáhne víc lidí.“

speedwayA-Z: „A jaký byl tvůj rok na českých oválech? Olymp se jen tak tak vyhnul baráži, v šampionátu jednotlivců v Kopřivnici jsi skončil desátý.“
Pavel Ondrašík: „Určitě nám v extralize chyběl závodník, co by svým výkonem tým podržel. Za dob Tondy Kaspera celek táhnul víc bodově i psychicky. Tonda udělal body všude. Ovšem nemůžu říct, že nejsme parta. To ne. Atmosféra je výborná. První závody nám ale nevyšly. Nedařilo se mně, ani ostatním. Škoda, že se nám začalo dařit až v těch posledních dvou závodech. Možná už nebyly tak dobře obsazený, ale to nic nemění, že jsme na začátku měli smůlu. Tým nebyl špatnej. Pomáháme si, co to jde. A škoda zranění Tondy Švába. V Lublani taky kluci jeli dobře. Trošku jsem to pokazil já. Škoda, že se to nejelo v Praze. Asi bychom s tím víc zamotali. A jednotlivci? Co ti mám říct?! Ty mě mrzej ze všeho nejvíc! V Kopřivnici se mi dříve dařilo. Vždycky jsem tam sbíral body. Už kvůli lidem, co mi pomáhali, mě štve, že jsem ten výsledek neudělal lepší. Asi to bylo celou tou sezónou. Nepovedla se a psychika nebyla na tý správný nabuzený úrovni.“


Pavel Ondrašík děkuje:
„Tenhle sport je hodně finančně náročnej. Stojí spousta prostředků a psychickejch záležitostí kolem dokola. Proto bych chtěl poděkovat tím spíš lidem, co se mnou i tuhle nepříliš úspěšnou sezónu dotáhli do konce. Firmám VS Kladno, Fuchs Silkolene, Kohút s.r.o. a TOI TOI. A také Antonínu Kasperovi a svým mechanikům.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív