V loňském roce se Autoklubu Divišov podařil opravdu husarský kousek. Poprvé od února 1997 se na našem území jel závod na ledové ploché dráze. Otevřené mistrovství České republiky byl pořadatelský úspěch a dozajista potěšil spoustu diváků a fanoušků. Kdekdo si pak kladl otázku, zda se podobný podnik podaří uspořádat i napřesrok. Odpověď přišla nedávno a byla velice překvapivá. Zásluhou aktivity šéfa divišovského klubu Milana Hajného a Antonína Klatovského staršího bude Česká republika v lednu hostit významný mezinárodní závod seriálu Golden Spike. Ten má za sebou dva ročníky, ve kterých sehráli význačnou úlohu právě naši jezdci.
2004: elitní jezdci rozšířili pole
Historie tohoto seriálu se začala psát na počátku roku 2004. Původním plánem organizátorů bylo uspořádat závody pro jezdce nestartující v seriálu Grand Prix, ale v zájmu větší atraktivity pro diváky se nakonec do startovního pole dostala řada elitních jezdců. Ti však neměli nárok na body do klasifikace seriálu Golden Spike.

První závod třídílného seriálu spatřil světlo světa 16. ledna 2004 ve švýcarském Flimsu. Z původní startovní listiny plné hvězd sice odpadla některá jména, konkurence na startu však stále zůstávala dost silná. Pro zranění nepřijel Markus Schwaiger, Robert Eibl se pro změnu potýkal s virózou. Startu ve Švédsku dal přednost Tjitte Bootsma a Sergej Kasakov zůstal bez platného víza za hranicemi.

Na startu se však objevila další zvučná jména jako Günter Bauer, Franz Zorn nebo Antonín Klatovský. Právě tato trojice podle předpokladů ovládla celý závod a obsadila stupně vítězů v pořadí Bauer 15 bodů, Zorn 14, Klatovský 13. Za nimi skončili Markus Skabraut 11, Johny Tuinstra 11 a překvapení závodu Jan Klatovský 9. Ten mohl dopadnout ještě lépe nebýt jednoho vyloučení za přejetí vnitřní čáry oběma koly. Přišel tak o tři body za vítězství v této jízdě a vlastně i celkové prvenství mezi jezdci klasifikovanými do seriálu Golden Spike. Takhle z toho bylo patnáct bodů za třetí místo.

V pořadí druhý podnik seriálu zavítal 28. a 29. února do moderní rychlobruslařské haly v německém Erfurtu. Extrémně dlouhé rovinky a úzké zatáčky byly základními atributy dráhy, se kterými se jezdci museli vypořádat. Dvakrát čtyřiadvacet napínavých jízd shlédlo na dva tisíce nadšených diváků. Těm udělal radost především domácí Bauer, který nenašel po oba dny přemožitele a bez ztráty bodu vystoupal na stupeň nejvyšší. Tam mu dělali společnost v sobotu Eibl a Tuinstra, v neděli pak exmistr světa Serenius a jeho krajan Björklin. Naše barvy hájil v Erfurtu pouze mladší z bratrů Klatovských Jan. První den skončil jedenáctý, když v každé ze svých pěti jízd nasbíral po jednom bodu. Druhý den zvítězil ve finále C a polepšil si tak o dvě příčky. Celkem tedy nasbíral devět bodů do průběžného hodnocení seriálu, což mu stačilo na udržení své třetí pozice. Do čela se před Skabrauta vyhoupl Johny Tuinstra.

Vyvrcholení prvního ročníku závodů o zlatý hřeb bylo na programu v předvečer závodu Grand Prix v nizozemském Assenu, tedy 12. března. Oba předchozí závody se lišily systémem jízd. Ke klasickému rozpisu na dvacet jízd, jaký se jel ve Švýcarsku, se v Erfurtu přidala finále A-D. Ani holandští pořadatelé nezůstali pozadu a použili jiný model.

Schema závodu bylo uzpůsobeno pro větší počet jezdců a ke slovu přišly kvalifikační a opravné jízdy. Do závodu nastoupil po boku Jana Klatovského i další člen Klabo teamu Josef Šiška a oba úspěšně vstoupili do kvalifikačních bojů, když obsadili shodně druhá místa. Jízda s číslem pět svedla oba naše borce dohromady. Klatovský projel cílem jako třetí za Samorodovem a Weberem, zatímco Šiška nedokončil pro defekt.

V opravných jízdách však opět pozvedli naše barvy, když Klatovský vyhrál a Šiška skončil druhý. Osud tomu tak chtěl, že se oba znovu potkali v deváté jízdě. Dmitrij Chomicevič a Marian Kreklau byli však nad jejich síly a našim borcům ukázali záda. V opravné jízdě si Jan Klatovský vybral notnou dávku smůly. Po horším startu se ze třetí pozice propracoval do čela a mířil směle k vítězství, ale půl kola před šachovnicovým praporkem mu vypověděl službu motor. Z postupu se nemohl radovat ani Šiška, když ve své opravě skončil třetí. Triumf v závodě nakonec vybojoval Dmitrij Chomicevič před Danilem Ivanovem a Tuinstrou, který si tak zajistil vítězství v seriálu a tím i trofej v podobě velkého zlatého hřebu. Jan Klatovský se i přes veškerou smůlu udržel na bronzové příčce.

2005: Triumf Antonína Klatovského
Druhý ročník seriálu Golden Spike s sebou přinesl odklon od původní myšlenky, když umožnil bodovat i jezdcům startujícím v Grand Prix, což představovalo především z pohledu diváka změnu vítanou. Další změnou oproti úvodnímu ročníku byla změna německého pořadatele. Erfurt, který v tomto roce hostil mistrovství Evropy, přepustil své místo v seriálu Steingadenu. Zbylé dva podniky zůstaly ve Flimsu a Assenu.

První boje se rozpoutaly na Tři krále ve Steingadenu a počasí závodu příliš nepřálo. Teploty se pohybovaly vysoko nad nulou a na kvalitě ledu se notně podepsal i d隝, který se na dráhu snášel den předtím. Finský borec Antti Aakko se po tréninku vyjádřil na adresu povrchu ve smyslu, že je to sněhová a ne ledová dráha. Nicméně hodnotu závodu tento fakt nikterak nesnížil a diváci se měli opravdu na co koukat.

Největší favorité na sebe narazili hned ve druhé jízdě. Pro tři body si dojel Aakko před Zornem a Antonínem Klatovským, zatímco své třiatřicáté narozeniny slavící Günter Bauer musel po dvou kolech odstoupit pro poruchu motoru. Aakko v sedmé jízdě zaváhal, když projel cílem až jako třetí za Tuinstrou a domácím Stefanem Pletschacherem, čehož dokonale využil Zorn, který všechny své zbývající jízdy proměnil ve vítězství a zaslouženě vystoupal na nejvyšší stupínek. Aako obsadil druhé místo a na stupně vítězů se postavil i Bauer, který v rozjezdu porazil Klatovského a Tuinstru. V závodě se objevil i Jan Klatovský, ale ten coby náhradník zasáhl do bojů pouze dvakrát. Přesto dokázal získat tři body a obsadil třináctou příčku.

Druhý podnik na perfektně připravené dráze ve švýcarském Flimsu byl vypsán na dva dny 22. a 23. ledna a byl doplněn domácím šampionátem. Králem celého víkendu se stal Antonín Klatovský, který ztratil pouze jediný bod v souboji s Zornem a dokázal triumfovat i ve finálové jízdě vypsané pro čtyři nejlepší jezdce v součtu obou dnů. Druhý skončil ve finále Robert Eibl před Bauerem a Stefanem Svenssonem ze Švédska. Zorn, který v sobotu nasbíral 14 bodů, se v neděli omluvil pro nemoc a byl klasifikován jako devátý, jednu příčku za Janem Klatovským. Závodů se zúčastnil i třetí český jezdec Josef Šiška. V sobotu na sebe upozornil v závodě švýcarského šamiponátu a v neděli startoval mezi jezdci Golden Spike, kde získal dva body.

Stejně jako v předchozím ročníku se vyvrcholení celého seriálu odehrálo v nizozemském Assenu pod hlavičkou Memoriálu Roelofa Thijse. Stejný byl i atraktivní systém vylučovacích a opravných jízd. Vedle Antonína Klatovského, který po úspěchu ve Flimsu figuroval v čele průběžného hodnocení, se na start postavili i jeho mladší bratr Jan a veterán Jan Pecina.

Ten po třetím místě ve své první jízdě zamířil do oprav. Jan Klatovský byl na tom o poznání lépe a druhým místem jistil svůj postup. Brzy ho následoval i bojovník Pecina, který dokázal vyhrát opravnou jízdu. Mladší z bratrů Klatovských nezaváhal ani v sedmé jízdě a druhým místem za Markusem Skabrautem mohl jít dál. Pecina tolik štěstí neměl a po dalším třetím místě mohl balit.

V jedenácté jízdě se poprvé představil Antonín Klatovský a projel cílem jako druhý za Skabrautem. Stejného výsledku dosáhl v následující jízdě i Jan, kterému pro změnu ukázal záda Ilja Drozdov. V jízdě s číslem sedmnáct, kterou vyhrál Robert Eibl, skončil Jan Klatovský až čtvrtý za domácím Tuinstrou a musel do oprav, zatímco jeho bratr si poradil s Polikarpovem a Pletschacherem a projel cílem osmnácté jízdy jako druhý za Drozdovem. V opravné jízdě Jan Klatovský skončil třetí a bylo z toho nakonec deváté místo v závodě i v celém seriálu.

Starší Klabo mezitím pokračoval dál. Potřetí za sebou obsadil druhé místo, čímž si zajistil postup do velkého finále a zároveň zarmoutil domácí publikum, nebo vyřadil jejich miláčka Tuinstru. Tomu však pátá pozice v závodě stačila na bodové předstižení Bauera, který se v tréninku vážně zranil a nemohl tak svoje konto rozšířit. Na start velkého finále se kromě Klatovského postavili ještě Drozdov, Skabraut a jediný muž, který ještě mohl českého jezdce připravit o celkový triumf – Robert Eibl.

V nájezdu do první zatáčky se nedokázal srovnat Drozdov a poslal Klatovského do balíků slámy. Kontakt s asfaltem odnesly hřeby na jeho motocyklu a Klatovský byl nucen startovat na náhradním stroji. To však už v tuto chvíli bylo jedno, nebo diskvalifikací Drozdova si Klabo zajistil třetí příčku a tím i poslední body, které potřeboval k zisku trofeje. Finále vyhrál Eibl před Skabrautem a Klatovským. V celkovém hodnocení se Eibl posunul na druhé místo, třetí v seriálu skončil Tuinstra.

2006: Vyjde nám počasí?
V nadcházející sezóně bude Golden Spike rozšířen ze tří na šest podniků. Po závodech v rakouském Svatém Johannu (7.1.) a tradičním švýcarském Flimsu (21.-22.1.) přijde na řadu Česká republika (Divišov 28.-29.1.). Následovat budou rakouský Saalfelden (11.-12.2.), nizozemský Assen (10.3.) a celý seriál vyvrcholí 25. a 26.3. v německém Erfurtu.

Pokud bude na straně divišovských pořadatelů stát i počasí, může se tento závod zapsat zlatým písmem do naší plochodrážní historie. Nejen, že se jedná o dosud největší podnik na ledové ploché dráze, jaký se u nás kdy jel, ale může znamenat i krok mezi stálou evropskou pořadatelskou základnu. V posledních letech se u nás rozšiřuje i počet závodníků a snad můžeme doufat, že doby, kdy nás reprezentovali pouze dva nebo tři jezdci, jsou nenávratně pryč. Za výkony, jaké čeští jezdci předváděli v obou předchozích ročnících seriálu Golden Spike, si určitě zaslouží bojovat o zlatý hřeb i před domácím publikem. Přejeme jim hodně štěstí.

Foto: Jiří Bayer