AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. května
Sobotní mezinárodní český šampionát na dlouhé dráze přinesl další titul Zdeňku Schneiderwindovi. Pražský závodník zaváhal pouze jedenkrát. Po třetím startu rozjížďky s číslem osm projel cílem až jako třetí. Ve všech ostatních případech však znal jedině vítězství. V rozhodujícím finále A pak za sebou nechal nebezpečného Sirga Schützbacha i Markuse Eibla. Ostatní čeští závodníci si vesměs vybrali větší či menší díl smůly. Pavel Ondrašík ve snaze vylepšit si pátou příčku v posledním kole finále A upadl. Richard Wolff, který si na splátky a s finanční podporou rodičů pořídil nový dlouhodrážní speciál, nakonec nepostoupil do áčka o jediný bod. Ve finále B však porazil všechny s výjimkou Alessandra Milaneseho. Jaroslav Pták ujel v béčku jen pár metrů, protože mu vypadla druhá rychlost. Antonín Klatovský byl rád za další zkušenosti, zatímco Karel Kadlec by na sobotu nejraději zapomenul.

Hvězda kolonády
Pokud jste se během závodního víkendu vydali také na lázeňskou kolonádu, narazili jste na Richarda Wolffa takřka na každém rohu. Jeho snímek, jak v plném nasazení vyjíždí ze zatáčky, se stal oficiálním symbolem letošního podniku. A protože se pořadatelé činili i v otázce reklamy, nešlo pražského závodníka na křiklavě žlutých plakátech přehlédnout.

Samotný závodník se trošku styděl za svůj styl mírně šmrncnutý krátkými ovály. Ovšem motocykl z plakátu, který by se kvůli svému odpružení zadního kola dvěma jednotkami hodil spíše do boxů veteránů, si své mediální slávy letos neužil. Richard Wolff si totiž s finanční pomocí svých rodičů pořídil z druhé ruky nový stroj.

„Po letech jsem si musel koupit taky černobílej povlak,“ žertoval na téma svých výdajů před závodem. A zároveň doufal, že smůla se spokojila s daní vybranou v dopoledním tréninku v podobě prasklého řetězu.

Jenže start rozjížďky s číslem jedna byla katastrofa. Zdeněk Schneiderwind na čele dával jasně najevo, kdo je nejvážnější uchazeč o titul. Ale Richardu Wolffovi všichni ujeli už po vylétnutí pásky. A jeho zoufalý oblouk v úvodním nájezdu přinesl nakonec skalp pouze Nizozemce Henry van der Steena.

„Neviděl jsem zelený světlo,“ upozorňoval Richard Wolff na typicky rychlé zvedání pásky rozhodčího Pavla Váni. „Když se na něj podíváš, hned vyletí páska a ty tam máš čtvrt plynu, co ti zbyde?! Ale teď vyhraju…“

Proroctví Richarda Wolffa vypadalo hodně troufalé. Vždy na startovní rošt rozjížďky s číslem šest s ním přijeli také Zdeněk Schneiderwind a Marius Rökeberg, vítězové z první série. V první zatáčce však upadl Klaus Gerdemann a startovalo se znovu. Červená světla však zastavila pětici pozůstalých opět už na začátku protilehlé rovinky.

Zatímco ve dvou předchozích případech byl mašinkou ve vláčku závodníků Zdeněk Schneiderwind, nyní přišla chvíle Richarda Wolffa. Když páska vystřelila, nekoukal ani vpravo, ani vlevo. Nechal za sebou Zdeňka Schneiderwinda a usadil se na druhé příčce za Mariusem Rökebergem.

Čtyři body mu ovšem byly málo. A proto nedopřál vedoucímu Norovi ani vteřinku oddechu. Klubový motor v rámu jeho motocyklu měl ve svém ocelovém srdci početné koňské stádo od Luboše Tomíčka. V první zatáčce posledního kola se Richard Wolff po vnitřní straně probil do čela. A vzápětí za jásotu diváků projel vítězně cílem.

Chutný předkrm mistrovství světa
Už dávno před závodem bylo jasné, že sobotní závod mistrovství republiky bude nanejvýš vyrovnaným partnerem nedělnímu šampionátu světa. Tyto předpoklady se naplnily beze zbytku. A čeští závodníci dostali soupeře zvučných jmen. K radosti publika, které od cesty do ochozů lázeňského oválu neodradily ani husté mraky, s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii.

Zdeněk Schneiderwind byl předurčen být hercem hlavní role nejen v neděli, ale také samozřejmě o den dříve. Své ambice v sedle tovární Jawy naznačil už v úplně první jízdě dne. Výtečně zvládl start i průjezd první zatáčkou. A když na něho ve druhém kole zaútočil exmistr Evropy na trávě Sirg Schützbach, uletěl mu jako nadzvukový tryskáč předpotopnímu dvojplošníku.

Nic nenasvědčovalo, že by fenomenální Pražan měl z hvězdné role vypadnou také při šesté jízdě. Dvakrát se dostal na čelo, ale dvakrát se mávalo červenými praporky. Napotřetí se před něj dostali Marius Rökeberg s Richardem Wolffem. Zdeněk Schneiderwind protnul metu jako třetí. „Dělal jsem spoustu chyb,“ vysvětloval o chvilku později.

Pomyslný post dočasné české jedničky převzal Pavel Ondrašík. V rozjížďce s číslem tři využil cejchy, kterou poslal Marius Rökeberg do obličeje Jaroslava Ptáka, a usadil se na druhé příčce za Norem. A vzápětí se stal hrdinou páté jízdy.

V ní rychle odstartoval, avšak v úvodním výjezdu se kolem něho přehnal Markus Eibl. Závodník pražského Olympu se však držel v dostřelu. Udeřil ve druhé zatáčce a spodem se dostal zpátky do čela. Další oblouk ovšem vynesl do vedení opět německého závodníka, který se tentokrát od Pavla Ondrašíka v zatáčce u depa nenechal podjet.

Jenže Čech opět vystrčil růžky opět v první zatáčce třetího kola. Robert Eibl byl ve střehu a takřka okamžitě kontroval. Bitvu, s jakou se mnohdy nesetkáváme ani na krátkých drahách, nakonec rozhodl Pavel Ondrašík. V posledním oblouku se hnal zvenku okolo Němce, aby projel cílem jako první. „Jakž takž jsem si zazávodil,“ smál se Pavel Ondrašík o pár minut později v depu.

Hořké lázeňské oplatky
Pavel Ondrašík, Zdeněk Schneiderwind a Richard Wolff mohli být po polovině základní části se svým bodovým kontem navýsost spokojeni. Ovšem Jaroslav Pták s Karlem Kadlecem vypadali jako, kdyby jim někdo sladké kulaté lázeňské oplatky posypal černým pepřem.

Plzeňský matador nezastíral, že v Mariánských Lázních neměl svůj den. A na domácího borce se nesmálo příliš štěstí. Jeho kočkování s Mariusem Rökebergem v rozjížďce s číslem tři využil Pavel Ondrašík, aby mu sebral druhé místo. V další jízdě pak Jaroslav Pták skončil až pátý.

„Jede to, ale nevychází to od startu,“ líčil Jaroslav Pták své úvodní dvě představení na lázeňském ovále. „Oni odjedou a je to v prdeli. Nejdřív jsme šli na držku s Rökebergem, jak ho to natáhlo. Teď mě zasypali a bylo to.“

Beznaděj však nebyla v žádném případě na místě. Sedmou jízdu ovládl Markus Eibl. Jaroslav Pták ovšem vyjel z první zatáčky hned za ním. A dral se dokonce na první příčku. v druhém oblouku zkusil nájezd vnitřkem. Leč ve výjezdu se nechal vynést příliš doprava. A rázem měl na krku Mariuse Rökeberga a Alessandro Milanesem.

V infarktovém závěru se na druhou příčku prosadil italský závodník. Tři body však posílily naděje Jaroslava Ptáka na finále A. Tuto teoretickou možnost ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct skácel Zdeněk Schneiderwind. Jaroslav Pták sice odletěl od pásky jako první, ale pražský závodník letěl do čela už v prvním výjezdu.

Když se všechno sečetlo, scházel Jaroslavu Ptákovi jeden bod. „Štve mě, že jsem neprohrál jedinej start, ale mydlili mě v první zatáčce,“ říkal po svém posledním vystoupení. „Kdybych ztrácel třicet metrů do nájezdu, bylo by jasný, že neumím startovat. Takhle je vidět, že je to v motoru.“

Přesně jeden bod sebral účast v áčku také Richardu Wolffovi. V osmé jízdě bouchly saze v Karlu Kadlecovi. Dostal se do čela. A zatímco Pavel Ondrašík a Nynke de Jong šli před Plzeňáka ještě na začátku protilehlé roviny, Richard Wolff visel na čtvrtém místě až do druhého nájezdu. V něm se posunul na třetí místo, ale na další posun v pořadí už nebylo ani pomyšlení.

V rozjížďce s číslem deset nakonec Richardu Wolffovi sebral třetí místo Pavel Ondrašík. Nynke de Jong hned nato stačilo, aby skončila třetí. A mohla v depu radostně tancovat s anglickými slovy: „It‘s my day!“ Už věděla, že je ve finále A.

Sólo mistra Schneiderwinda
Pakliže někdo pokládal zaváhání Zdeňka Schneiderwinda v šesté jízdě za začátek nové tradice, hluboce se mýlil. Česká dlouhodrážní jednička hned v další sérii prokázala, že to s obhajobou titulu myslí vážně.

Rozjížďka s číslem devět viděla jeho velikánské sólo. A jak už bylo řečeno, Jaroslav Pták mu o tři jízdy později komplikoval život jen k prvnímu výjezdu. Zdeněk Schneiderwind se tak mohl chystat na finále A. Kvalifikoval se do něj s osmnácti body stejně jako Sirg Schützbach a Markus Eibl.

Roli leadera závodu si však dlouho udržoval Pavel Ondrašík. V osmé jízdě rychle předčil Karla Kadlece. A pak už mu nestálo nic v cestě k další pětibodové porci. Třetí místo v jeho posledním účinkování v základní části mu pak garantovalo luxusní postup.

Před rozhodující bitkou o titul zbývalo odjet zbylé dvě umísovací jízdy. Řady účastníků finále C rychle prořídly. Klaus Gerdemann už v závodě po svém pádu nepokračoval. Karel Kadlec nedokončil ani úvodní kolo. Angličan Jamie Isherwood ve druhém kole upadl a přišel tak o druhé místo. Ve stylu start – cíl se předvedl Sjoerd Rozenberg, zatímco Antonín Klatovský se nakonec posunul na třetí místo.

Smůla se Jaroslavu Ptákovi lepila na paty také ve finále B. Vybral si místo až u mantinelu, které se mu zdálo nejvýhodnější. Jeho cesta k šachovnicové vlajce ovšem došla svého konce ještě před první zatáčkou. „Asi řemen,“ krčil rameny cestou do depa. „Zařadil jsem dvojku a nic…“ Nakonec se svým otcem v roli mechanika zjistili, že mu druhá rychlost vypadla. Před nedělním mistrovstvím světa o starost víc.

Vpředu mezitím Alessandro Milanese v první zatáčce vystřídal ve vedení Richarda Wolffa. Ihned si vypracoval solidní náskok. A a pražský závodník dělal, co chtěl, vzdálenost od vedoucího Itala nemohl zkrátit. Jakoby mezi nimi byla natažená železná tyč.

Ve finále A úřadoval Zdeněk Schneiderwind svým obvyklým způsobem. Z místa u prken letěl nezadržitelně vpřed. Sirg Schützbach a Markus Eibl ho nechytli ani v první zatáčce, ani později. A museli se zařadit za jeho záda a odpočítávat kola, která mu zbývala k obhajobě loňského a předloňského zlata.

Pavel Ondrašík odstartoval až jako předposlední. Pustil se však srdnatě do boje, v němž se však Marius Rökeberg projevil jako zdatný soupeř. Ve druhém kole to ve výjezdu z první zatáčky vypadalo nadějně. Jenže Pavel Ondrašík vlétl do díry a o sekundu později už ležel na dráze. Nynke de Jong se mu naštěstí stačila vyhnout, takže pražský závodník mohl o svých dojmech vyprávět novinářům na tiskové konferenci.

Hlasy z depa
„Když vyhraješ, je vždycky dobrá dráha,“ smál se Zdeněk Schneiderwind. „Byla těžká, to je pravda, ale nikde jinde se s náma taky nemažou. Tady to padne na úrodnou půdu, kluci z Mariánek udělali spoustu práce. Báli se deště, protože třeba v Plzni už pršelo.“ Zatímco v minulosti sbíral na svých cestách k titulům jen samé pětky, nyní se Zdeněk Schneiderwind musel smiřovat se třetím místem v rozjížďce s číslem šest. „Jsem spokojenej, akorát v týhle jízdě jsem dělal sám dost chyb,“ komentoval svou bodovou ztrátu staronový šampión. „Nevím proč a doufám, že to zejtra bude lepší. Začátek mi utek‘, ale na konci jsem byl spokojenej.“ Zdeněk Schneiderwind není žádným statistikem, který by se probíral, kolikrát se už zapsal do seznamu mistrů. „Tituly a medaile nepočítám,“ připustil. „Ale říkám, že jsem rád, že jsem vyhrál. Titul samozřejmě hřeje, ale je to také úspěch mýho klubu Olymp Praha, Jawy a mých sponzorů.“

„Posral jsem to,“ netajil se Pavel Ondrašík, aby vzápětí vylíčil situaci po startu finále A. „Start rozhodl. Škrtl jsem si o něčí kolo a měl co dělat sám se sebou. Chtěl jsem něco utrhnout. Aspoň je to poučení na zejtra. To se pojede už na čtyři kola a bude víc času. Chtěl jsem to doklapnout, ale natáhla mě díra. Podklouzlo mi zadní kolo. A už jsem jen koukal, jestli mě ta holčina netrefí.“

„Taky jsem to posral,“ ztotožnil se Jaroslav Pták s Pavlem Ondrašíkem. „Začátek byl špatnej. Rökeberga to natáhlo a málem jsme šli na držku. Ve druhý jízdě jsem lítal v trávě, úplně mě zasypali. Pak jsem měl těžkou sedmou jízdu. Myslel jsem, že přivezu bod, ale nakonec byl třetí. Vyhrabal jsem se tak z průměru, ale nakonec mi chyběl bod do áčka.“ Ve finále B ovšem domácí závodník nevybředl ze smůly. „Myslel jsem, že mě opustil řemen, ale vypadla mi dvojka,“ vysvětlil příčinu, proč vypadl už před první zatáčkou. „Den blbec! Fakt je, že Eiblovi a Zdeňkovi to jede o maličko víc.“

„Co ti budu povídat,“ odtušil Richard Wolff. „Když jsem viděl, že ve finále B je na modrý pozici Milanesse, řek‘ jsem si, že si ho musím hlídat. Jeli jsme úplně stejně. Bylo to o startu a první zatáčce. Nedokázal jsem to doladit. V půlce závodu jsem byl spokojenej, teď se vymydlily díry. To mně ale sedí, když je to rozbitý.“ Pražskému jezdci chyběl na postup do áčka opravdu jen kousíček. „Škoda bodu, škoda první jízdy,“ souhlasil Richard Wolff. „Byl to průšvih ten můj první start. A jednu jízdu, kdy Káča odstartoval, mě zbrzdil a Nynke mě podjela po lajně. Už jsem jí během třech kol nestačil předjet, když jsem přeskákal přes Káču.“

„Dobrý,“ netajil se Antonín Klatovský svou spokojeností. „Mám lepší pocit než loni. Člověk to dostává do ruky. A dostává se do tajů. Víš sám, jak to je. Ale budu s dlouhou pokračovat.“ Má ledařský mistr kromě německého motokrosu plochodrážních strojů v Teterowě nějaké další závody? „Připravujeme v Milevsku motorkářskou restauraci,“ odpověděl. „V srpnu budeme otevírat, aby se začalo ještě v létě. Takže jsem spíš teď od rána do večera na stavbě. A dvě věci dělat nejde.“

		TOT	C	B	A
1. Zdeněk Schneiderwind, Praha	5 3 5 5	18			1.
2. Sirg Schützbach, D	4 5 4 5	18			2.
3. Markus Eibl, D	4 4 5 5	18			3.
4. Marius Rokeberg, N	5 4 2 4	15			4.
5. Nynke de Jong, NL	2 3 4 3	12			5.
6. Pavel Ondrašík, Praha	4 5 5 3	17			F
7. Alessandro Milanese, I	3 3 4 1	10		1.
8. Richard Wolff, Praha	1 5 3 2	11		2.
9. Manfred Knappe, D	5 4 2 E	11		3.
10. Kenneth Borgenhaug, N	2 2 2 4	10		4.
11. Ronny Stüdemann, D	3 2 3 3	11		5.
12. Jaroslav Pták, Mariánské Lázně	3 1 3 4	11		E
13. Sjoerd Rozenberg, NL	2 2 1 2	7	1.
14. Henry van der Steen, NL	0 0 1 2	3	2.
15. Antonín Klatovský, Klabo Team	1 1 0 1	3	3.
16. Jamie Isherwood, GB	0 0 0 1	1	F
17. Karel Kadlec, Plzeň	1 1 1 R	3	R
18. Klaus Gerdemann, D	E F/R – –	0	–
res Matěj Kůs, Praha		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Karlovy Vary – 5. května
Věnec nebo smůla se střídá ve výsledcích Jaroslava Ptáka ve čtyřech ročnících obnoveného mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Před čtyřmi lety získal bronz, ale o rok později ho vezla sanitka do nemocnice s vykloubeným ramenem. Předloni skončil opět třetí, avšak v minulé sezoně ho o pódium připravil rozsypaný převodový řemen. Karlovarský závodník bude usilovat o skvělý výsledek také dnes. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že pro úspěch udělal maximum. Nad jeho zítřejším startem v kvalifikačním kole mistrovství světa se ovšem stále ještě vznáší otazník.


„Udělali jsme pro to všechno,“ komentuje Jaroslav Pták své vyhlídky na dnešní závod. „Když jsme tady minulej čtvrtek trénovali, bylo vidět, že Zdeňkovi to jede líp. Dáme dvojku a on jde ode mě. Je to prostě fabrika. Ještě jsme něco zkusili a uvidí se. Dnešní mistrovství republiky bude dost náročný.“

Jaroslav Pták přijede na naši jedinou tisícovku dobře připraven. V kuloárech se dokonce proslýchá cosi o speciálním pohonném agregátu od netradičního ladiče… „Zkoušeli jsme, aby jeden motor udělali kluci, co se zabejvaj‘ autama,“ prozrazuje Jaroslav Pták, odkud vítr vane. „Teď byl v Německu na vystárnutí. Budeme ho mít v rezervě. Jinak jsou připravený ještě tři další. Mám už jen jednu motorku, víc už ekonomicky nezvládnu. A tak se budu třást, aby to vyšlo.“

V neděli chtěl být Jaroslav Pták náhradníkem pro kvalifikační kolo mistrovství světa v naději, že někdo nepřijede a on se dostane do hlavní osmnáctky. „Nemám jistotu,“ připouští pochybnosti, zda jeho plán vyjde. „Budu čekat, jestli někdo nepřijede. Pokud se to nestane, dá mi Petr Moravec čas na rozmyšlenou do nedělního rána. Zatím ještě nevím, jak se rozhodnout.

Jaroslav Pták v obnovených ročnících MR na dlouhé:

27. dubna 2003	bronz
28. září 2004	dvanácté místo a vykloubené rameno
24. července 2005	bronz
18. čevna 2006	šesté místo s rozsypaným řemenem ve finále A

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Josef „Tyčka“ Nový

Mariánské Lázně – 4. května 14:30
Překvapivá informace dorazila před chvílí z Mariánských Lázní. Vedle zkušených specialistů se zítra do sedla dlouhodrážního motocyklu posadí také Matěj Kůs. Magazín speedwayA-Z zjistil okolnosti, které pražského juniora k účasti v mezinárodním mistrovství republiky vedly.

Matěj Kůs si chce dlouhou dráhu vyzkoušet. Protože se jedná o jeho první setkání s touto disciplínou, má domluvenou účast v dopoledním tréninku. Aby měl krytá záda v případě pádu, Miroslav Musil ho dopsal do startovní listiny na pozici náhradníka. Zda závodníka pražské Markéty uvidíme i odpoledne v ostré akci, bude známo až zítra.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mariánské Lázně – 4. května
Tak už je to tady. Před námi je jeden z vrcholů letošní plochodrážní sezóny u nás. Na legendárním pískovém ovále v Mariánských Lázních se o nadcházejícím víkendu rozhoří boje, ve kterých půjde nejen o titul šampióna naší země, ale především o postup do rozhodující části kvalifikace MS. Před sebou máme dva dny plné závodění. V sobotu se můžete těšit na Mezinárodní mistrovství České republiky, doplněné o atraktivní závody plochodrážních veteránů. V neděli pak na vrchol v podobě závodu kvalifikace mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. Připravili jsme pro vás vyčerpávající pozvánku spolu s profily jednotlivých jezdců MS.

Sobota – Mezinárodní mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze:

Již popáté v řadě se na jediném českém kilometrovém ovále uskuteční závody otevřeného šampionátu naší země. Touto formou se jezdí od roku 2003 a nutno dodat, že zahraniční konkurence našich jezdců je rok od roku kvalitnější. Letmý pohled do startovní listiny dává tušit, že ten letošní ročník bude skutečně napínavý.

Vždy na startu jsou takové hvězdy jako exmistr Evropy na travnaté dráze Němec Sirg Schûtzbach, jeho krajan a světový finalista na dlouhé dráze Marcus Eibl nebo dravý Ital Alesandro Milanese. Chybět nemůže ani miláček publika, pekelně rychlá Holanďanka Nynke de Jong, která svými předjížděcími manévry na rovinkách již zaskočila nejednoho zkušeného borce. Své jméno ve světě mají i Norové Kenneth Borgenhaug a Marius Røkeberg.

A v neposlední řadě jsou tu naši jezdci. Letos jich startuje šest. Josef Franc se na poslední chvíli ze závodu odhlásil, Antonín Šváb ještě nedostal od doktorů zelenou k závodění a Jiří Petrásek ukončil opět kariéru. Startovat nebudou ani nemocný Jan Jaroš nebo Marek Čejka, který neunesl loňskou nehoráznou dávku smůly a k lítosti svých fanoušků s plochou dráhou skončil.

I přesto budí kohorta našich jezdců mezi soupeři značný respekt. V čele s dvojnásobným evropským šampiónem a úřadujícím mistrem ČR Zdeňkem Schneiderwindem má spadeno jednoznačně na nejvyšší mety. Tam mají namířeno i český mistr z roku 2004 Pavel Ondrašík nebo domácí eso Jaroslav Pták.

Na první šestku rozhodně pomýšlí Richard Wolff a bez šancí není ani Karel Kadlec. Ten se na tento závod pečlivě připravoval a s novým motorem by rád minimálně zopakoval páté místo z roku 2005.

Zapomenout nemůžeme ani na Antonína Klatovského. Úspěšný reprezentant na ledové ploché dráze si vloni odbyl svou dlouhodrážní premiéru a i v této disciplíně prokázal velký talent. Nechybí mu odvaha a do soubojů na dráze dává své velké závodnické srdce. Může jenom překvapit.

Startovní listina – Mezinárodní mistrovství ČR:

1 Alessandro Milanese (ITA)

2 Nynke de Jong (NED)

3 Zdeněk Schneiderwind (CZE)

4 Sirg Schützbach (GER)

5 Henry Van der Steen (NED)

6 Richard Wolff (CZE)

7 Ronny Stüdemann (GER)

8 Markus Eibl (GER)

9 Karel Kadlec (CZE)

10 Lisandro Husman (ARG)

11 Kenneth Borgenhaug (NOR)

12 Klaus Peter Gerdemann (GER)

13 Kim Rudi Mortensen (NOR)

14 Antonín Klatovský (CZE)

15 Marius Røkeberg (NOR)

16 Jaroslav Pták (CZE)

17 Pavel Ondrašík (CZE)

18 Sjoerd Rozenberg (NED)

Sobota – Evropská série veteránů:
Závody starých pánů mají na zdejším stadionu úspěšnou tradici. Pořádají se zde pravidelně od roku 1999 a za tu dobu si našly početnou skupinku svých příznivců. Není se co divit. Nostalgický pohled do depa na ty nádherně opečovávané staré Jawy, Japy, Weslaky a Goddeny vás ve vzpomínkách přenese o pěkných pár let zpátky. Když je pak tito gentlemani plochodrážního sportu osedlají, budete jen zírat, co ještě dovedou. Kdo by čekal poklidnou exhibiční jízdu, bude zklamán. Tvrdé souboje, které občas končí i pádem, vám dokáží, že i ve starším těle může bít srdce závodníka. Vybroušený styl jízdy by jim dnes mohl leckterý mladý jezdec závidět. V minulých letech se těchto závodů zúčastnila i taková jména jako Malcolm Simmons nebo vloni Gerald Short.

Závody veteránů jsou podle strojů rozděleny na kategorii čtyřventilů a dvouventilů. V početnější skupině dvouventilových strojů se očekává velký souboj mezi rychlými Angličany Garry Smithem a Mauricem Jonesem, kteří budou vzdorovat náporu německých dravců Franze Greisela a Hartmuta Ernsta. Posledně jmenovaný je mezi veterány legendou a pověstným stylem jízdy si získal srdce řady diváků. Do boje o přední příčky budou chtít zasáhnout i silní Norové Kaare Heia a Jan Jacobsen. Mezi čtyřventily si to o prvenství rozdají Ital Francesco Barbetta, bývalý šampión NDR Oswald Lasarzik a duo Angličanů Paul Evitts a John Hartley.

Startovní listina – Evropská série veteránů:

Dvouventily:

1 Peder Jensen (DK)

2 Walter Johansen (N)

3 Roy Gomm (GB)

4 Per Prytz (N)

5 Frank Yales (GB)

6 Jan Jacobson (N)

7 Franz Greisel (D)

8 Geoff Urban (GB)

9 Tom Blackwood (SCO)

10 Maurice Jones (GB)

11 Mick Cooke (GB)

12 Kaare Heia (N)

13 Hartmunt Ernst (D)

14 Gerry Smith (GB)

15 Jurgen Bruckner (D)

16 Bill Haynes (GB)

17 Jan Kilen (N)

18 Brian Bassett (GB)

Čtyřventily:

1 Jens Munkedal (DK)

2 John Freeman (GB)

3 Oswald Lasarzik (D)

4 Jurgen Jucknies (D)

5 Ian Leverington (GB)

6 Francesco Barbetta (I)

7 John Hartley (GB)

8 Kevin Howse (GB)

9 Paul Evitts (GB)

10 Dave Hammond (GB)

11 Silvano Soattin (I)

12 Guiseppe Furlan (I)

Neděle – Kvalifikace mistrovství světa:
Osmnáct jezdců z deseti zemí se utká o čtyři postupová a dvě místa náhradníků do závodu Grand Prix Challenge, tedy rozhodující části kvalifikace mistrovství světa na příští rok. Poprvé po devíti letech tak mariánskolázeňský ovál může hostit podnik takového formátu. Představme si nyní všechny startující podle jednotlivých zemí.

Německo: Naši západní sousedé budou mít v Neděli hned trojité zastoupení. Jejich asi nejsilnější zbraní bude sedmadvacetiletý Daniel Bacher. Dani je bezesporu jedním z největších dlouhodrážních talentů nového tisíciletí. Jeho doménou jsou právě pískové dráhy. Doslova jako kometa vlétl mezi německou i světovou elitu. V roce 2000 vybojoval v Scheesselu překvapivý bronz v domácím šampionátu a už o rok později se dostal přes jízdu poslední šance z pozice náhradníka i do Grand Prix. A jeho nástup byl přímo drtivý. V prvním závodě v Parchimu se probojoval až do finále A, kde se o třetí pozici za Rissem a Tatumem připravil až jezdeckou chybou, po které se propadl na šesté místo. Stejné umístění si zopakoval i v druhém závodě tentokrát na trávě v britském Tonbridge. Jeho cesta vedla úspěšně přes Last Chance Heat i ve třetím závodě v Herxheimu, kde dosáhl svého životního úspěchu. Nejenže se dostal potřetí do finále A, ale dokonce skončil na bedně. Třetí místo ho katapultovalo na čtvrtou pozici v průběžném hodnocení šampionátu a schylovalo se k senzaci. Ta se však nekonala. V posledním závodě ve francouzském Morizes se Bacher, který přijel se zraněnou nohou, do závodu nedostal a v celkové klasifikaci klesl na osmé místo. I tak se ve své premiérové sezóně zařadil mezi nejlepší světová esa na dlouhých drahách. V Grand Prix startoval ještě v letech 2002, 2005 a 2006. I když v nich zaznamenal další velké úspěchy (6. místo Scheessel 2002, 4. místo Mühldorf 2005), o šanci na lepší celkové umístění ho většinou připravila zranění. V Mariánských Lázních bude tento vítěz semifinále MS 2005, kterému motory připravuje exmistr světa Marcel Gerhard, bezesporu patřit k největším kandidátům na vítězství.

Druhým německým esem v rukávu je Otto Niedermeier. I tento zkušený 34letý jezdec a loňský světový finalista bude žhavým kandidátem na stupně vítězů. Otto je žákem mistra světa Aloise Wiesböcka (Mariánské Lázně 1979) a zdejší dráhu si zkusil už v roce 2004, když v našem otevřeném mistrovství obsadil druhou příčku. V roce 1999 přerušil z osobních důvodů na pět let svou závodní kariéru, ale na jezdeckém umění mu to nikterak neubralo. To dokázal vloni, když se s přehledem kvalifikoval do finále MS i ME. Motory GM mu připravuje Anton Nischler.

Třetím do německé party je Benjamin Hegener. Devětadvacetiletý Benny si v minulosti vyzkoušel všechny plochodrážní disciplíny včetně ledové dráhy, největších úspěchů však dosáhl na dlouhé a trávě. Na nich dokáže být velmi rychlý a v Mariánských Lázních to bude určitě tvrdý soupeř. Ve finále MS nikdy nestartoval, ale přes kvalifikační kola do semifinále se již několikrát dokázal probojovat. Střídá Jawu s GM.

Velká Británie: Prvním zástupcem ostrovní říše bude v Mariánských Lázních Mitch Godden. Připadá vám to jméno povědomé? Samozřejmě, Mitch je synem Sira Donalda Goddena, mistra Evropy na dlouhé dráze z roku 1969 a později ještě slavnějšího konstruktéra plochodrážních motorů. Pohaslou slávu této legendární značky se již léta pokouší oživit jeho syn, proto nemůže sedlat jiný materiál než Godden Magnum. Jak se mu v neděli povede, je velkou otázkou. Dvaatřicetiletý Mitch je jednoznačně specialista na travnatou dráhu, v níž patří mezi nejlepší britské jezdce. Písková tisícovka sice není úplně jeho parketa, ale i tam dokázal uspět, když si v roce 1999 v Haarsewinkelu vybojoval místo náhradníka pro Grand Prix. V konečném účtování světového šampionátu mu nakonec patřila 16. příčka. V roce 2004 startoval i ve finále ME na trávě. Na poslední chvíli byli do startovní listiny doplněni jezdci Shayne Colvin a Steve Braidford jako náhrada za dva závodníky Ruska, kteří se nepřihlásili, což komplikuje situaci Jaroslavu Ptákovi. Colvin i Braidford jsou podobně jako Godden specialisty na trávu a jejich případný úspěch na kilometrovém oválu je ve hvězdách.

Nizozemí:
Dvě místa ve startovním poli nedělního závodu jsou rezervována pro holandské závodníky. Tím prvním je Erik Eijbergen. Zkušený osmatřicetiletý plochodrážník má za sebou účast už v sedmi evropských finálových závodech na trávě. Dvakrát startoval i v Grand Prix na dlouhé dráze. Poprvé v roce 2000 a podruhé vloni. Motory GM, které si ladí sám, montuje do rámů vlastní výroby. Na písku sice není tak doma jako na trávě, ale vloni se do finále MS dostal právě přes pískový ovál ve Pfarrkirchenu. Ještě o rok starší je druhý z Holanďanů Sjoerd Rozenberg. Sympatický závodník, který je v civilním životě dlaždičem, je rovněž evropským finalistou na travnaté ploché dráze. Není sice tak dobrý jezdec jako Eijbergen, ale zato může těžit ze znalosti dráhy. V Mariánských Lázních startoval už v roce 1998 při semifinále MS. Po znovuzrození MČR na dlouhé dráze se našeho otevřeného šampionátu zúčastnil v letech 2004 a 2006. Jeho silnou zbraní jsou starty, přesto nepatří k horkým kandidátům na postup.

Norsko: Stejně jako v sobotu v MČR se i v nedělním závodě MS představí osvědčená norská dvojice Røkeberg – Borgenhaug. Oba už poznali, jak chutná start ve finále MS. Røkeberg v roce 2003 a vloni, když obsadil v semifinále shodně desátá místa, která mu tak umožňovala účast v bojích poslední šance. Borgenhaug se do Grand Prix probojoval v roce 2000, když v prvním závodě série v Jübecku obsadil dokonce páté místo. Kvůli zranění však zbytek šampionátu nedokončil. Oba již měli možnost startovat na této dráze v závodech otevřeného mistrovství ČR. Røkeberg byl v roce 2003 u obnovené premiéry tohoto šampionátu a obsadil čtvrté místo. Borgenhaug byl předloni čtvrtý a vloni dokonce druhý. Je vidět, že jim zdejší ovál vyhovuje a to z nich dělá velice silné soupeře v bojích o postupové příčky.

Francie: Philippe Ostyn a Jérome Cottier jsou dvě jména, která budou v Mariánských Lázních reprezentovat zemi galského kohouta. Zatímco prvně jmenovaný má už značné zkušenosti ze tří evropských finálových závodů na trávě, druhý nepatří mezi nejlepší francouzské jezdce. Ostyn startoval několikrát na divokou kartu i v Grand Prix. V roce 2005 obsadil ve velké ceně Francie v Marmande dvanácté místo. Pokud se někdo z této dvojice v závodě prosadí, bude to nejspíše Philippe Ostyn, ale ani on však nepatří v favoritům celého závodu.

Ukrajina: Při postupném zaplňování startovní listiny kvalifikace MS v Mariánských Lázních se jediné jméno, které mělo reprezentovat Ukrajinu, určitě nestalo oblastí velkého zájmu. Jezdci jako Fedyk nebo Myronov, kteří hájili modrožluté barvy své země v posledních letech, by v takovémto závodě byli, bez urážky, opravdu jen do počtu. Jaké překvapení ale bylo, když se tohoto reprezentačního místa zhostil Vladimir Trofimov. Takovými zkušenostmi, jako disponuje tento veterán plochodrážních oválů, se ve startovní listině může pochlubit snad jen Zdeněk Schneiderwind. Trofimov dokázal v minulosti sbírat velké úspěchy na krátké, dlouhé i travnaté ploché dráze. Mimo jiné je držitelem bronzové medaile z ME na trávě z roku 1999. Postupně se však z plochodrážních oválů vytratil a vypadalo to na ukončení kariéry. Jak se však nyní zdá, na odchod Trofimov ještě nemyslí. V Mariánských Lázních startoval naposledy v roce 1997 při finále Grand Prix (tehdy Trophy). Pokud bude mít k dispozici rychlý motor, může soupeře ještě pořádně prohnat.

Itálie: Jediným zástupcem z Apeninského poloostrova je u nás dobře známý Alessandro Milanese. Tento usměvavý Ital je nástupcem slavnějšího Massima Mory a naši jedinou dlouhou dráhu poměrně dobře zná. Startoval zde již v roce 1998 při semifinále MS a nevedl si úplně špatně. O šest let později se objevil na startu našeho mezinárodního mistrovství republiky, kde se dokázal vyrovnat s těžkou dráhou poznamenanou deštěm a obsadil třetí místo. V Mariánkách se představil i vloni a působil velice silným dojmem. Letos by měl po oba dny patřit k velkým favoritům a naše jezdce určitě pořádně potrápí.

Finsko: Po dlouhé době se na mezinárodní scéně objevuje finský jezdec Mikko Rahko. Jezdec, který mnohé zaskočil, když se v roce 1999 kvalifikoval šestým místem ze semifinále v Haarsewinkelu do finálové série MS. Jak se objevil, tak také zmizel. V posledních letech se občas sporadicky objevoval v závodech na dlouhé dráze ve Skandinávii, ale výraznějších zpráv o něm nebylo. Jak se mu v neděli povede, si asi málokdo troufne odhadnout, vždy už jednou dokázal překvapit. Druhým finským reprezentantem je Marcus Helin, jezdec bez výraznějších mezinárodních zkušeností, který vloni obsadil v kvalifikaci MS v Mulmshornu sedmnácté místo. V nordickém šampionátu ve Forsse se dokázal protlačit na druhé místo mezi Røkeberga a Borgenhauga.

Česká republika: Našimi prezentanty končíme sice výčet účastníků závodu, ale ve výsledkové listině by se měli podle předpokladů pohybovat podstatně výše. Na zlatý věnec právem pomýšlí náš první zástupce Zdeněk Schneiderwind. Dvojnásobný mistr Evropy a čtyřnásobný mistr republiky je v současné době naší suverénní jedničkou v této disciplíně. Na svém kontě má i páté a dvě šestá místa z mistrovství světa. Dokázal se zotavit z těžkého zranění a nyní je zdá se opět ve formě, která ho řadí k favoritům obou závodů. Bude sice handicapován zlomeninou klíční kosti, ale jeho značné zkušenosti, rychlé tovární motocykly Jawa a především dokonalá znalost dráhy z něj dělají dokonalou zbraň na všechny soupeře.

Druhým zástupcem našich barev je Pavel Ondrašík. Mistr republiky z roku 2004 a bývalý světový finalista dokázal v minulosti atakovat přední příčky v MS i ME. Jeho forma ale začala postupně ztrácet na lesku a posledních pár let již nepatří mezi jezdce světového formátu. Jediným místem, kde však vždy dokázal dokonale prodat své umění, byly Mariánské Lázně. I letos patří k největším favoritům v sobotním mistrovství republiky a bez šance není ani v boji o MS. Jeho forma jde letos nahoru i na krátké dráze a případný úspěch na domácí půdě v Mariánských Lázních by ho mohl vrátit mezi elitu.

Startovní listina – kvalifikace mistrovství světa:

1 Volodymyr Trofimov, UKR

2 Erik Eijbergen, NED

3 Alessandro Milanese, ITA

4 Daniel Bacher, GER

5 Mitch Godden, GBR

6 Mikko Rahko, FIN

7 Pavel Ondrašík, CZE

8 Benjamin Hegener, GER

9 Shayne Colvin, GBR

10 Sjoerd Rozenberg, NED

11 Marius Røkeberg, NOR

12 Otto Niedermeier, GER

13 Zdeněk Schneiderwind, CZE

14 Philippe Ostyn, FRA

15 Kenneth Borgenhaug, NOR

16 Steve Braidford, GBR

17 Marcus Helin, FIN

18 Jérome Cottier, FRA

19 CZE

20 CZE

Časový harmonogram:

sobota
8:30 – 11:30	trénink
12:30	slavnostní nástup
13:00	start 1.jízdy
17:10	start finále A
17:30	slavnostní vyhlášení
neděle
9:00 – 11:20	trénink
13:30	slavnostní nástup
14:00	start 1.jízdy
17:10	start finále C
17:30	start finále B
17:50	start finále A
18:00	slavnostní vyhlášení

Pokladny otevřeny od 8:30 v sobotu a od 9:00 v neděli.
Vstupné: sobota 100,– neděle 150,– oba dny 200,– děti do 15 let zdarma.

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 3. května
Během zimy zvažoval Josef Franc svou účast v mistrovství republiky na dlouhé dráze. A snil o šňůře všech domácích titulů. Nakonec však ve startovní listině sobotního závodu v Mariánských Lázních bude chybět. Magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že za změnou jeho plánů stojí problémy s technikou. Ty ostatně řeší i Richard Wolff, který usilovně vylepšuje svůj starý motocykl.

„Dlouhá nebude,“ říká Josef Franc s jistou dávkou smutku v hlase. „Není mechanizace. Navíc máme závody v Anglii. Prostě to nevyjde. Těšil jsem se, ale nemám motorku a nepojedu na paskvilu. Kdybych jel, chtěl bych vyhrát. Je to naplánovaný, takže třeba příští rok…“

A jak je na tom s technikou Richard Wolff, který se na dlouhé ovály vrátil loni? „Novou motorku nemám, tak uvidím,“ nezastírá. „Budu platit pentli za motory a nevím, kde bych si půjčil. Musím s tím něco udělat, s tou starou rámovinou by nemělo cenu vůbec do Mariánek jezdit. Je to už oficiálně veterán, má osm let. Snažil jsem se motorku faceliftovat a zdokonalit. Před pěti, šesti lety nastal zlom, jezdí se centrální tlumič, já mám pořád dva.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mariánské Lázně – 19. dubna
Nádherná tisícovka v Mariánských Lázních v minulosti prožívala oslnivá období stejně jako báječná léta. Na počátku milénia se už zdálo, že místo legendárních soubojů Ivana Maugera, Simona Wigga, Jiřího Štancla, Aleše Drymla a dalších hvězd nenávratně zmizí z povrchu zemského. Nicméně někdejší závodník Miroslav Musil dokázal dlouhodrážní tradici povznést z popela. Přespříští týden čeká jeho partu závod mistrovství světa, které se za českými diváky vrací poprvé po devíti letech. Tím však plány pořadatelů nekončí, jak zjistil magazín speedwayA-Z.


„Situace v této disciplíně byla u nás vždycky specifická,“ začíná zeširoka Petr Moravec, předseda VV SPD, své hodnocení na mariánskolázeňský comeback do dlouhodrážního světa. „Existoval jen jeden stadión zasazený v nádherném prostředí. Jsem rád, že nyní v Mariánských Lázních existuje tým pod vedením Míry Musila. Nejdřív obnovil závodní tradici pořádáním veteránských závodů. Pak si vzal větší krajíc v podobě mezinárodního mistrovství republiky. A nyní si ukrojili krajíc největší a Česká republika je tak třetí zemí mezi pořadateli světového šampionátu.“

„Spojil jsem dohromady lidi, co tradici Mariánek ctili,“ líčí svůj postup Miroslav Musil, šéf západočeského klubu. „Začal jsem u našich členů, pak nabíral další. A v roce 2003 se mi podařilo obnovit tradice mistrovství republiky. Celý areál byl zanedbaný. Staré vedení neprovádělo žádné investice.“

Někdejší klubový management zanechal svým nástupcům také další neblahé dědictví. Pošramocené image klubu, který neváhá zašmelit světové finále do Německa. Nebo nechat ležet ladem materiál na nové ohrazení, na nějž čerpal miliónovou dotaci od AČR. Miroslav Musil ovšem věří, že po čtyřech brilantních závodech leží nepříznivá nálepka už dávno stržená kdesi v koutě.

„Obnova se nám daří,“ říká. „Už jen tím, že nám byl přidělen závod mistrovství světa. Mám vizi, abychom tu samou vlnu zvedl na FIMu. A seriál světového šampionátu byl pořádán lépe. I v takovém Mühldorfu se bojí žádat o finále, protože je to stojí 80 tisíc euro. Tam je asi něco špatně. Proto bychom chtěli spolupracovat i s dalšími pořadateli v cizině.“

Dlouhá dráha se však netěší takové pozornosti závodníků jako před několika lety. Specializace pokročila a obojživelníků, kteří provozují současně klasický speedway a zároveň také dlouhou a trávu ubývá.

„Tato disciplína šla trochu níž,“ připouští Petr Moravec. „Je hlavně o zkušenostech. Málokdo se tam prosadil v mladým věku. Ani Aleš Dryml či Jiří Štancl. Ale třeba v Pardubicích stále ještě existují motocykly na dlouhou dráhu. Dlouhány najdete i v garáži u Drymlů. Ale všichni z těch mladších říkají, že na tuhle disciplínu mají ještě čas. Je pravda, že pro ni nelze mladé vychovávat, je to spíše o jejich přechodu z krátké.“

A nebo možná o počtu závodů. Stěží někdo investuje do technické vybavení, má-li jistý jediný podnik domácího mistrovství. VV SPD v současné době vyráží na cestu potírání jednodenních finálových závodů a podporuje dlouhodobé seriály. Nicméně dlouhá dráha se ho asi v nejbližší době nedočká.

„Každá disciplína je závislá, aby pořadatel dokázal zaplatit závodníka,“ komentuje Petr Moravec vizi dlouhodrážního seriálu. „U nás nemáme jiné pořadatele a jsme plně závislí, co Mariánské Lázně ekonomicky snesou. V tuto chvíli je to mistrovství republiky, evropská série veteránů a mistrovství světa. Hluboce se před nimi skláním. Za mistrovství republiky jsem jim vděčný. Pokud by jich chtěli víc, budeme jen rádi.“

A jaký je názor pořadatele? „Je to jak pan Moravec říká,“ souhlasí Miroslav Musil s názorem českého plochodrážního předsedy. „Je to především věc financí. Jeden závod v tomto podání vyjde asi na 150 tisíc korun. Kdyby se nám to povedlo dostat to do dvou, třech závodů, uvítal bych to. Ale na to musíme dát hlavy dohromady.“

Mariánské Lázně využívají servisu agentury Cerbiatto TV. A její šéf Martin Čepela si uvědomuje chybějící mediální podporu. „Dlouhá plochá dráha je popelkou,“ nezastírá. „Nikdo o ní nic neví. Musíme ji dostat víc mezi lidi. Už mizí z podvědomí i v Mariánkách. Dnes je přetlak zábavy a my se pereme o každého diváka. Seriál by byl fajn. Ale v letošním roce pořádáme tři závody v jednom. To je pro nás ekonomicky únosnější, než je rozdělit. Navíc na mistrovství republiky přispívá jen kraj a město. Velké peníze nesou kouzelná dvě slůvka. Mistrovství světa. Naším hlavním cílem je nyní dlouhou dráhu zviditelnit.“