Archiv pro rubriku: MČR Na dlouhé dráze

Mariánské Lázně chystají svátek dlouhé dráhy

Mariánské Lázně – 4. května
Tak už je to tady. Před námi je jeden z vrcholů letošní plochodrážní sezóny u nás. Na legendárním pískovém ovále v Mariánských Lázních se o nadcházejícím víkendu rozhoří boje, ve kterých půjde nejen o titul šampióna naší země, ale především o postup do rozhodující části kvalifikace MS. Před sebou máme dva dny plné závodění. V sobotu se můžete těšit na Mezinárodní mistrovství České republiky, doplněné o atraktivní závody plochodrážních veteránů. V neděli pak na vrchol v podobě závodu kvalifikace mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. Připravili jsme pro vás vyčerpávající pozvánku spolu s profily jednotlivých jezdců MS.

Sobota – Mezinárodní mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze:

Již popáté v řadě se na jediném českém kilometrovém ovále uskuteční závody otevřeného šampionátu naší země. Touto formou se jezdí od roku 2003 a nutno dodat, že zahraniční konkurence našich jezdců je rok od roku kvalitnější. Letmý pohled do startovní listiny dává tušit, že ten letošní ročník bude skutečně napínavý.

Vždy na startu jsou takové hvězdy jako exmistr Evropy na travnaté dráze Němec Sirg Schûtzbach, jeho krajan a světový finalista na dlouhé dráze Marcus Eibl nebo dravý Ital Alesandro Milanese. Chybět nemůže ani miláček publika, pekelně rychlá Holanďanka Nynke de Jong, která svými předjížděcími manévry na rovinkách již zaskočila nejednoho zkušeného borce. Své jméno ve světě mají i Norové Kenneth Borgenhaug a Marius Røkeberg.

A v neposlední řadě jsou tu naši jezdci. Letos jich startuje šest. Josef Franc se na poslední chvíli ze závodu odhlásil, Antonín Šváb ještě nedostal od doktorů zelenou k závodění a Jiří Petrásek ukončil opět kariéru. Startovat nebudou ani nemocný Jan Jaroš nebo Marek Čejka, který neunesl loňskou nehoráznou dávku smůly a k lítosti svých fanoušků s plochou dráhou skončil.

I přesto budí kohorta našich jezdců mezi soupeři značný respekt. V čele s dvojnásobným evropským šampiónem a úřadujícím mistrem ČR Zdeňkem Schneiderwindem má spadeno jednoznačně na nejvyšší mety. Tam mají namířeno i český mistr z roku 2004 Pavel Ondrašík nebo domácí eso Jaroslav Pták.

Na první šestku rozhodně pomýšlí Richard Wolff a bez šancí není ani Karel Kadlec. Ten se na tento závod pečlivě připravoval a s novým motorem by rád minimálně zopakoval páté místo z roku 2005.

Zapomenout nemůžeme ani na Antonína Klatovského. Úspěšný reprezentant na ledové ploché dráze si vloni odbyl svou dlouhodrážní premiéru a i v této disciplíně prokázal velký talent. Nechybí mu odvaha a do soubojů na dráze dává své velké závodnické srdce. Může jenom překvapit.

Startovní listina – Mezinárodní mistrovství ČR:

1 Alessandro Milanese (ITA)
2 Nynke de Jong (NED)
3 Zdeněk Schneiderwind (CZE)
4 Sirg Schützbach (GER)
5 Henry Van der Steen (NED)
6 Richard Wolff (CZE)
7 Ronny Stüdemann (GER)
8 Markus Eibl (GER)
9 Karel Kadlec (CZE)
10 Lisandro Husman (ARG)
11 Kenneth Borgenhaug (NOR)
12 Klaus Peter Gerdemann (GER)
13 Kim Rudi Mortensen (NOR)
14 Antonín Klatovský (CZE)
15 Marius Røkeberg (NOR)
16 Jaroslav Pták (CZE)
17 Pavel Ondrašík (CZE)
18 Sjoerd Rozenberg (NED)

Sobota – Evropská série veteránů:
Závody starých pánů mají na zdejším stadionu úspěšnou tradici. Pořádají se zde pravidelně od roku 1999 a za tu dobu si našly početnou skupinku svých příznivců. Není se co divit. Nostalgický pohled do depa na ty nádherně opečovávané staré Jawy, Japy, Weslaky a Goddeny vás ve vzpomínkách přenese o pěkných pár let zpátky. Když je pak tito gentlemani plochodrážního sportu osedlají, budete jen zírat, co ještě dovedou. Kdo by čekal poklidnou exhibiční jízdu, bude zklamán. Tvrdé souboje, které občas končí i pádem, vám dokáží, že i ve starším těle může bít srdce závodníka. Vybroušený styl jízdy by jim dnes mohl leckterý mladý jezdec závidět. V minulých letech se těchto závodů zúčastnila i taková jména jako Malcolm Simmons nebo vloni Gerald Short.

Závody veteránů jsou podle strojů rozděleny na kategorii čtyřventilů a dvouventilů. V početnější skupině dvouventilových strojů se očekává velký souboj mezi rychlými Angličany Garry Smithem a Mauricem Jonesem, kteří budou vzdorovat náporu německých dravců Franze Greisela a Hartmuta Ernsta. Posledně jmenovaný je mezi veterány legendou a pověstným stylem jízdy si získal srdce řady diváků. Do boje o přední příčky budou chtít zasáhnout i silní Norové Kaare Heia a Jan Jacobsen. Mezi čtyřventily si to o prvenství rozdají Ital Francesco Barbetta, bývalý šampión NDR Oswald Lasarzik a duo Angličanů Paul Evitts a John Hartley.

Startovní listina – Evropská série veteránů:

Dvouventily:
1 Peder Jensen (DK)
2 Walter Johansen (N)
3 Roy Gomm (GB)
4 Per Prytz (N)
5 Frank Yales (GB)
6 Jan Jacobson (N)
7 Franz Greisel (D)
8 Geoff Urban (GB)
9 Tom Blackwood (SCO)
10 Maurice Jones (GB)
11 Mick Cooke (GB)
12 Kaare Heia (N)
13 Hartmunt Ernst (D)
14 Gerry Smith (GB)
15 Jurgen Bruckner (D)
16 Bill Haynes (GB)
17 Jan Kilen (N)
18 Brian Bassett (GB)
 
Čtyřventily:
1 Jens Munkedal (DK)
2 John Freeman (GB)
3 Oswald Lasarzik (D)
4 Jurgen Jucknies (D)
5 Ian Leverington (GB)
6 Francesco Barbetta (I)
7 John Hartley (GB)
8 Kevin Howse (GB)
9 Paul Evitts (GB)
10 Dave Hammond (GB)
11 Silvano Soattin (I)
12 Guiseppe Furlan (I)

Neděle – Kvalifikace mistrovství světa:
Osmnáct jezdců z deseti zemí se utká o čtyři postupová a dvě místa náhradníků do závodu Grand Prix Challenge, tedy rozhodující části kvalifikace mistrovství světa na příští rok. Poprvé po devíti letech tak mariánskolázeňský ovál může hostit podnik takového formátu. Představme si nyní všechny startující podle jednotlivých zemí.

Německo: Naši západní sousedé budou mít v Neděli hned trojité zastoupení. Jejich asi nejsilnější zbraní bude sedmadvacetiletý Daniel Bacher. Dani je bezesporu jedním z největších dlouhodrážních talentů nového tisíciletí. Jeho doménou jsou právě pískové dráhy. Doslova jako kometa vlétl mezi německou i světovou elitu. V roce 2000 vybojoval v Scheesselu překvapivý bronz v domácím šampionátu a už o rok později se dostal přes jízdu poslední šance z pozice náhradníka i do Grand Prix. A jeho nástup byl přímo drtivý. V prvním závodě v Parchimu se probojoval až do finále A, kde se o třetí pozici za Rissem a Tatumem připravil až jezdeckou chybou, po které se propadl na šesté místo. Stejné umístění si zopakoval i v druhém závodě tentokrát na trávě v britském Tonbridge. Jeho cesta vedla úspěšně přes Last Chance Heat i ve třetím závodě v Herxheimu, kde dosáhl svého životního úspěchu. Nejenže se dostal potřetí do finále A, ale dokonce skončil na bedně. Třetí místo ho katapultovalo na čtvrtou pozici v průběžném hodnocení šampionátu a schylovalo se k senzaci. Ta se však nekonala. V posledním závodě ve francouzském Morizes se Bacher, který přijel se zraněnou nohou, do závodu nedostal a v celkové klasifikaci klesl na osmé místo. I tak se ve své premiérové sezóně zařadil mezi nejlepší světová esa na dlouhých drahách. V Grand Prix startoval ještě v letech 2002, 2005 a 2006. I když v nich zaznamenal další velké úspěchy (6. místo Scheessel 2002, 4. místo Mühldorf 2005), o šanci na lepší celkové umístění ho většinou připravila zranění. V Mariánských Lázních bude tento vítěz semifinále MS 2005, kterému motory připravuje exmistr světa Marcel Gerhard, bezesporu patřit k největším kandidátům na vítězství.

Druhým německým esem v rukávu je Otto Niedermeier. I tento zkušený 34letý jezdec a loňský světový finalista bude žhavým kandidátem na stupně vítězů. Otto je žákem mistra světa Aloise Wiesböcka (Mariánské Lázně 1979) a zdejší dráhu si zkusil už v roce 2004, když v našem otevřeném mistrovství obsadil druhou příčku. V roce 1999 přerušil z osobních důvodů na pět let svou závodní kariéru, ale na jezdeckém umění mu to nikterak neubralo. To dokázal vloni, když se s přehledem kvalifikoval do finále MS i ME. Motory GM mu připravuje Anton Nischler.

Třetím do německé party je Benjamin Hegener. Devětadvacetiletý Benny si v minulosti vyzkoušel všechny plochodrážní disciplíny včetně ledové dráhy, největších úspěchů však dosáhl na dlouhé a trávě. Na nich dokáže být velmi rychlý a v Mariánských Lázních to bude určitě tvrdý soupeř. Ve finále MS nikdy nestartoval, ale přes kvalifikační kola do semifinále se již několikrát dokázal probojovat. Střídá Jawu s GM.

Velká Británie: Prvním zástupcem ostrovní říše bude v Mariánských Lázních Mitch Godden. Připadá vám to jméno povědomé? Samozřejmě, Mitch je synem Sira Donalda Goddena, mistra Evropy na dlouhé dráze z roku 1969 a později ještě slavnějšího konstruktéra plochodrážních motorů. Pohaslou slávu této legendární značky se již léta pokouší oživit jeho syn, proto nemůže sedlat jiný materiál než Godden Magnum. Jak se mu v neděli povede, je velkou otázkou. Dvaatřicetiletý Mitch je jednoznačně specialista na travnatou dráhu, v níž patří mezi nejlepší britské jezdce. Písková tisícovka sice není úplně jeho parketa, ale i tam dokázal uspět, když si v roce 1999 v Haarsewinkelu vybojoval místo náhradníka pro Grand Prix. V konečném účtování světového šampionátu mu nakonec patřila 16. příčka. V roce 2004 startoval i ve finále ME na trávě. Na poslední chvíli byli do startovní listiny doplněni jezdci Shayne Colvin a Steve Braidford jako náhrada za dva závodníky Ruska, kteří se nepřihlásili, což komplikuje situaci Jaroslavu Ptákovi. Colvin i Braidford jsou podobně jako Godden specialisty na trávu a jejich případný úspěch na kilometrovém oválu je ve hvězdách.

Nizozemí:
Dvě místa ve startovním poli nedělního závodu jsou rezervována pro holandské závodníky. Tím prvním je Erik Eijbergen. Zkušený osmatřicetiletý plochodrážník má za sebou účast už v sedmi evropských finálových závodech na trávě. Dvakrát startoval i v Grand Prix na dlouhé dráze. Poprvé v roce 2000 a podruhé vloni. Motory GM, které si ladí sám, montuje do rámů vlastní výroby. Na písku sice není tak doma jako na trávě, ale vloni se do finále MS dostal právě přes pískový ovál ve Pfarrkirchenu. Ještě o rok starší je druhý z Holanďanů Sjoerd Rozenberg. Sympatický závodník, který je v civilním životě dlaždičem, je rovněž evropským finalistou na travnaté ploché dráze. Není sice tak dobrý jezdec jako Eijbergen, ale zato může těžit ze znalosti dráhy. V Mariánských Lázních startoval už v roce 1998 při semifinále MS. Po znovuzrození MČR na dlouhé dráze se našeho otevřeného šampionátu zúčastnil v letech 2004 a 2006. Jeho silnou zbraní jsou starty, přesto nepatří k horkým kandidátům na postup.

Norsko: Stejně jako v sobotu v MČR se i v nedělním závodě MS představí osvědčená norská dvojice Røkeberg – Borgenhaug. Oba už poznali, jak chutná start ve finále MS. Røkeberg v roce 2003 a vloni, když obsadil v semifinále shodně desátá místa, která mu tak umožňovala účast v bojích poslední šance. Borgenhaug se do Grand Prix probojoval v roce 2000, když v prvním závodě série v Jübecku obsadil dokonce páté místo. Kvůli zranění však zbytek šampionátu nedokončil. Oba již měli možnost startovat na této dráze v závodech otevřeného mistrovství ČR. Røkeberg byl v roce 2003 u obnovené premiéry tohoto šampionátu a obsadil čtvrté místo. Borgenhaug byl předloni čtvrtý a vloni dokonce druhý. Je vidět, že jim zdejší ovál vyhovuje a to z nich dělá velice silné soupeře v bojích o postupové příčky.

Francie: Philippe Ostyn a Jérome Cottier jsou dvě jména, která budou v Mariánských Lázních reprezentovat zemi galského kohouta. Zatímco prvně jmenovaný má už značné zkušenosti ze tří evropských finálových závodů na trávě, druhý nepatří mezi nejlepší francouzské jezdce. Ostyn startoval několikrát na divokou kartu i v Grand Prix. V roce 2005 obsadil ve velké ceně Francie v Marmande dvanácté místo. Pokud se někdo z této dvojice v závodě prosadí, bude to nejspíše Philippe Ostyn, ale ani on však nepatří v favoritům celého závodu.

Ukrajina: Při postupném zaplňování startovní listiny kvalifikace MS v Mariánských Lázních se jediné jméno, které mělo reprezentovat Ukrajinu, určitě nestalo oblastí velkého zájmu. Jezdci jako Fedyk nebo Myronov, kteří hájili modrožluté barvy své země v posledních letech, by v takovémto závodě byli, bez urážky, opravdu jen do počtu. Jaké překvapení ale bylo, když se tohoto reprezentačního místa zhostil Vladimir Trofimov. Takovými zkušenostmi, jako disponuje tento veterán plochodrážních oválů, se ve startovní listině může pochlubit snad jen Zdeněk Schneiderwind. Trofimov dokázal v minulosti sbírat velké úspěchy na krátké, dlouhé i travnaté ploché dráze. Mimo jiné je držitelem bronzové medaile z ME na trávě z roku 1999. Postupně se však z plochodrážních oválů vytratil a vypadalo to na ukončení kariéry. Jak se však nyní zdá, na odchod Trofimov ještě nemyslí. V Mariánských Lázních startoval naposledy v roce 1997 při finále Grand Prix (tehdy Trophy). Pokud bude mít k dispozici rychlý motor, může soupeře ještě pořádně prohnat.

Itálie: Jediným zástupcem z Apeninského poloostrova je u nás dobře známý Alessandro Milanese. Tento usměvavý Ital je nástupcem slavnějšího Massima Mory a naši jedinou dlouhou dráhu poměrně dobře zná. Startoval zde již v roce 1998 při semifinále MS a nevedl si úplně špatně. O šest let později se objevil na startu našeho mezinárodního mistrovství republiky, kde se dokázal vyrovnat s těžkou dráhou poznamenanou deštěm a obsadil třetí místo. V Mariánkách se představil i vloni a působil velice silným dojmem. Letos by měl po oba dny patřit k velkým favoritům a naše jezdce určitě pořádně potrápí.

Finsko: Po dlouhé době se na mezinárodní scéně objevuje finský jezdec Mikko Rahko. Jezdec, který mnohé zaskočil, když se v roce 1999 kvalifikoval šestým místem ze semifinále v Haarsewinkelu do finálové série MS. Jak se objevil, tak také zmizel. V posledních letech se občas sporadicky objevoval v závodech na dlouhé dráze ve Skandinávii, ale výraznějších zpráv o něm nebylo. Jak se mu v neděli povede, si asi málokdo troufne odhadnout, vždy už jednou dokázal překvapit. Druhým finským reprezentantem je Marcus Helin, jezdec bez výraznějších mezinárodních zkušeností, který vloni obsadil v kvalifikaci MS v Mulmshornu sedmnácté místo. V nordickém šampionátu ve Forsse se dokázal protlačit na druhé místo mezi Røkeberga a Borgenhauga.

Česká republika: Našimi prezentanty končíme sice výčet účastníků závodu, ale ve výsledkové listině by se měli podle předpokladů pohybovat podstatně výše. Na zlatý věnec právem pomýšlí náš první zástupce Zdeněk Schneiderwind. Dvojnásobný mistr Evropy a čtyřnásobný mistr republiky je v současné době naší suverénní jedničkou v této disciplíně. Na svém kontě má i páté a dvě šestá místa z mistrovství světa. Dokázal se zotavit z těžkého zranění a nyní je zdá se opět ve formě, která ho řadí k favoritům obou závodů. Bude sice handicapován zlomeninou klíční kosti, ale jeho značné zkušenosti, rychlé tovární motocykly Jawa a především dokonalá znalost dráhy z něj dělají dokonalou zbraň na všechny soupeře.

Druhým zástupcem našich barev je Pavel Ondrašík. Mistr republiky z roku 2004 a bývalý světový finalista dokázal v minulosti atakovat přední příčky v MS i ME. Jeho forma ale začala postupně ztrácet na lesku a posledních pár let již nepatří mezi jezdce světového formátu. Jediným místem, kde však vždy dokázal dokonale prodat své umění, byly Mariánské Lázně. I letos patří k největším favoritům v sobotním mistrovství republiky a bez šance není ani v boji o MS. Jeho forma jde letos nahoru i na krátké dráze a případný úspěch na domácí půdě v Mariánských Lázních by ho mohl vrátit mezi elitu.

Startovní listina – kvalifikace mistrovství světa:

1 Volodymyr Trofimov, UKR
2 Erik Eijbergen, NED
3 Alessandro Milanese, ITA
4 Daniel Bacher, GER
5 Mitch Godden, GBR
6 Mikko Rahko, FIN
7 Pavel Ondrašík, CZE
8 Benjamin Hegener, GER
9 Shayne Colvin, GBR
10 Sjoerd Rozenberg, NED
11 Marius Røkeberg, NOR
12 Otto Niedermeier, GER
13 Zdeněk Schneiderwind, CZE
14 Philippe Ostyn, FRA
15 Kenneth Borgenhaug, NOR
16 Steve Braidford, GBR
17 Marcus Helin, FIN
18 Jérome Cottier, FRA
19 CZE
20 CZE

Časový harmonogram:

sobota  
8:30 – 11:30 trénink
12:30 slavnostní nástup
13:00 start 1.jízdy
17:10 start finále A
17:30 slavnostní vyhlášení
 
neděle  
9:00 – 11:20 trénink
13:30 slavnostní nástup
14:00 start 1.jízdy
17:10 start finále C
17:30 start finále B
17:50 start finále A
18:00 slavnostní vyhlášení

Pokladny otevřeny od 8:30 v sobotu a od 9:00 v neděli.
Vstupné: sobota 100,– neděle 150,– oba dny 200,– děti do 15 let zdarma.

Foto: Jiří Bayer

Josef Franc nemá motocykl, Richard Wolff sedlá veterána

Mariánské Lázně – 3. května
Během zimy zvažoval Josef Franc svou účast v mistrovství republiky na dlouhé dráze. A snil o šňůře všech domácích titulů. Nakonec však ve startovní listině sobotního závodu v Mariánských Lázních bude chybět. Magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že za změnou jeho plánů stojí problémy s technikou. Ty ostatně řeší i Richard Wolff, který usilovně vylepšuje svůj starý motocykl.

„Dlouhá nebude,“ říká Josef Franc s jistou dávkou smutku v hlase. „Není mechanizace. Navíc máme závody v Anglii. Prostě to nevyjde. Těšil jsem se, ale nemám motorku a nepojedu na paskvilu. Kdybych jel, chtěl bych vyhrát. Je to naplánovaný, takže třeba příští rok…“

A jak je na tom s technikou Richard Wolff, který se na dlouhé ovály vrátil loni? „Novou motorku nemám, tak uvidím,“ nezastírá. „Budu platit pentli za motory a nevím, kde bych si půjčil. Musím s tím něco udělat, s tou starou rámovinou by nemělo cenu vůbec do Mariánek jezdit. Je to už oficiálně veterán, má osm let. Snažil jsem se motorku faceliftovat a zdokonalit. Před pěti, šesti lety nastal zlom, jezdí se centrální tlumič, já mám pořád dva.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mariánské Lázně chtějí zvednout vlnu v FIM

Mariánské Lázně – 19. dubna
Nádherná tisícovka v Mariánských Lázních v minulosti prožívala oslnivá období stejně jako báječná léta. Na počátku milénia se už zdálo, že místo legendárních soubojů Ivana Maugera, Simona Wigga, Jiřího Štancla, Aleše Drymla a dalších hvězd nenávratně zmizí z povrchu zemského. Nicméně někdejší závodník Miroslav Musil dokázal dlouhodrážní tradici povznést z popela. Přespříští týden čeká jeho partu závod mistrovství světa, které se za českými diváky vrací poprvé po devíti letech. Tím však plány pořadatelů nekončí, jak zjistil magazín speedwayA-Z.


„Situace v této disciplíně byla u nás vždycky specifická,“ začíná zeširoka Petr Moravec, předseda VV SPD, své hodnocení na mariánskolázeňský comeback do dlouhodrážního světa. „Existoval jen jeden stadión zasazený v nádherném prostředí. Jsem rád, že nyní v Mariánských Lázních existuje tým pod vedením Míry Musila. Nejdřív obnovil závodní tradici pořádáním veteránských závodů. Pak si vzal větší krajíc v podobě mezinárodního mistrovství republiky. A nyní si ukrojili krajíc největší a Česká republika je tak třetí zemí mezi pořadateli světového šampionátu.“

„Spojil jsem dohromady lidi, co tradici Mariánek ctili,“ líčí svůj postup Miroslav Musil, šéf západočeského klubu. „Začal jsem u našich členů, pak nabíral další. A v roce 2003 se mi podařilo obnovit tradice mistrovství republiky. Celý areál byl zanedbaný. Staré vedení neprovádělo žádné investice.“

Někdejší klubový management zanechal svým nástupcům také další neblahé dědictví. Pošramocené image klubu, který neváhá zašmelit světové finále do Německa. Nebo nechat ležet ladem materiál na nové ohrazení, na nějž čerpal miliónovou dotaci od AČR. Miroslav Musil ovšem věří, že po čtyřech brilantních závodech leží nepříznivá nálepka už dávno stržená kdesi v koutě.

„Obnova se nám daří,“ říká. „Už jen tím, že nám byl přidělen závod mistrovství světa. Mám vizi, abychom tu samou vlnu zvedl na FIMu. A seriál světového šampionátu byl pořádán lépe. I v takovém Mühldorfu se bojí žádat o finále, protože je to stojí 80 tisíc euro. Tam je asi něco špatně. Proto bychom chtěli spolupracovat i s dalšími pořadateli v cizině.“

Dlouhá dráha se však netěší takové pozornosti závodníků jako před několika lety. Specializace pokročila a obojživelníků, kteří provozují současně klasický speedway a zároveň také dlouhou a trávu ubývá.

„Tato disciplína šla trochu níž,“ připouští Petr Moravec. „Je hlavně o zkušenostech. Málokdo se tam prosadil v mladým věku. Ani Aleš Dryml či Jiří Štancl. Ale třeba v Pardubicích stále ještě existují motocykly na dlouhou dráhu. Dlouhány najdete i v garáži u Drymlů. Ale všichni z těch mladších říkají, že na tuhle disciplínu mají ještě čas. Je pravda, že pro ni nelze mladé vychovávat, je to spíše o jejich přechodu z krátké.“

A nebo možná o počtu závodů. Stěží někdo investuje do technické vybavení, má-li jistý jediný podnik domácího mistrovství. VV SPD v současné době vyráží na cestu potírání jednodenních finálových závodů a podporuje dlouhodobé seriály. Nicméně dlouhá dráha se ho asi v nejbližší době nedočká.

„Každá disciplína je závislá, aby pořadatel dokázal zaplatit závodníka,“ komentuje Petr Moravec vizi dlouhodrážního seriálu. „U nás nemáme jiné pořadatele a jsme plně závislí, co Mariánské Lázně ekonomicky snesou. V tuto chvíli je to mistrovství republiky, evropská série veteránů a mistrovství světa. Hluboce se před nimi skláním. Za mistrovství republiky jsem jim vděčný. Pokud by jich chtěli víc, budeme jen rádi.“

A jaký je názor pořadatele? „Je to jak pan Moravec říká,“ souhlasí Miroslav Musil s názorem českého plochodrážního předsedy. „Je to především věc financí. Jeden závod v tomto podání vyjde asi na 150 tisíc korun. Kdyby se nám to povedlo dostat to do dvou, třech závodů, uvítal bych to. Ale na to musíme dát hlavy dohromady.“

Mariánské Lázně využívají servisu agentury Cerbiatto TV. A její šéf Martin Čepela si uvědomuje chybějící mediální podporu. „Dlouhá plochá dráha je popelkou,“ nezastírá. „Nikdo o ní nic neví. Musíme ji dostat víc mezi lidi. Už mizí z podvědomí i v Mariánkách. Dnes je přetlak zábavy a my se pereme o každého diváka. Seriál by byl fajn. Ale v letošním roce pořádáme tři závody v jednom. To je pro nás ekonomicky únosnější, než je rozdělit. Navíc na mistrovství republiky přispívá jen kraj a město. Velké peníze nesou kouzelná dvě slůvka. Mistrovství světa. Naším hlavním cílem je nyní dlouhou dráhu zviditelnit.“

Mariánské Lázně mají další jména

Mariánské Lázně – 30. března
Startovní listina mariánskolázeňského mistrovství republiky na dlouhé dráze, které bude v sobotu 5. května předcházet kvalifikaci světového šampionátu, už doslova praská ve švech. Pořadatelům se hlásí další a další borci, nicméně zatím jsou odmítáni.

Během víkendového soustředění potvrdili Karlu Kadlecovi svou účast dva Italové. Alessandro Milanesse v Mariánských Lázních před třemi léty vybojoval titul druhého vicemistra. Přijede také šedovlasý Francesco Barbetta. Toho pořadatelé nemohou odmítnout. Všeobecně se totiž předpokládá, že se u přejímky opět vytasí s českou licencí.

Lákadlem však bude účast Sirga Schützbacha. Němec jezdící se švýcarskou licencí je někdejším evropským šampiónem na travnaté dráze a svůj start potvrdil v minulých dnech přímo Miroslavu Musilovi. Ve spojení s předem ohlášenými závodníky je provizorní startovní listina už kompletní. Německý závodník Markus Eibl tak byl prozatím zařazen do rezervy stejně jako jeho potenciální švagr Peter Jäckel.

Foto: Pavel Fišer

Startovní listina dlouhodrážního šampionátu se zaplňuje

Mariánské Lázně – 17. března
Už jen necelé dva měsíce nás dělí od víkendu v Mariánských Lázních. Jeho vyvrcholením se bezesporu stane nedělní mistrovství světa. Zajímavou podívanou však bezesporu přinese také sobotní program. Vedle mezinárodního závodu starých pánů nás totiž bude čekat mistrovství republiky. Na tvorbě startovní listiny se z velké části podílel plzeňský matador Karel Kadlec. A ten magazínu speedwayA-Z exkluzivně prozradil detaily z doposud tajné startovní listiny.

„Startovka je z devadesáti procent hotová,“ chlubí se Karel Kadlec. „Akorát si Míra Musil nechal volné místečko pro eventuálního dalšího českého jezdce. Plus pro některé zahraniční jezdce, kteří se vynoří s českou licencí. Loni ji měl například italský veterán Barbetta, letos ji možná budou mít i další.“

Nicméně pojďme ke konkrétním jménům. „Zatím víme český jezdce,“ začíná Karel Kadlec z národnostní stránky. „Beru to podle pořadí loňskýho mistráku. Zdeněk Schneiderwind, Pavel Ondrašík, Jaroslav Pták, Richard Wolff a já. Slyšel jsem, že Pepa Franc by měl zájem, takže ten je do závorky. Opět Tonda Klatovský, jestli bude chtít opět jet.“

Zbytek startovní listiny doplní cizinci. „Českých jezdců máme sedm,“ počítá Karel Kadlec. „Pak jede Musilovo lákadlo na diváky Nynke de Jong. A její bývalý přítel Rony Stüdemann. Z Holandska přijedou Sjoerd Rozenberg a Henry van der Steen. Potom norská výprava Kenneth Borgenhaug, Marius Rokeberg a Kim Rudi Mortensen. Ti s sebou vezmou i Argentince Lisandra Husmana. Ten přes zimu závodí doma a přes léto je v Norsku.“

Pracovní podoba startovní listiny MR dlouhá – Mariánské Lázně 5.5. 13:00:

Česká republika Zdeněk Schneiderwind, Pavel Ondrašík, Jaroslav Pták, Richard Wolff, Karel Kadlec, Josef Franc?, Antonín Klatovský?
Nizozemí Nynke de Jong, Sjoerd Rozenberg a Henry van der Steen
Německo Rony Stüdemann
Norsko Kenneth Borgenhaug, Marius Rokeberg a Kim Rudi Mortensen
Argentina Lisandro Husman

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Zdeněk Schneiderwind opět vládl Mariánským Lázním

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 18. června
Zdeněk Schneiderwind včera v Mariánských Lázních potvrdil post české plochodrážní jedničky. V podniku, jehož jízdy byly s ohledem na namáhání motorů v tropickém vedru zkráceny na tři kola, nepoznal ani jednou hořkost porážky a stal se po zásluze domácím šampiónem. Druhý skončil Nor Kenneth Borgenhaug před Pavlem Ondrašíkem, který si třetím místem spravil chu po Bielefeldu. Do áčka se kvalifikoval ještě Jaroslav Pták, avšak po špatném startu nakonec skončil s rozsypaným převodovým řemenem. Richard Wolff, pronásledovaný technickými problémy, vyhrál béčko. Karel Kadlec v něm po několika hutných sprškách dojel třetí. Ledař Antonín Klatovský se hlavně učil. A že je pilným žákem, potvrdil výhrou ve finále C. Smůlu měl Marek Čejka. Po čtvrteční tréninkové kolizi s traovým maršálem se mu hned v první jízdě rozpadnul motor.

Češi v rolích hlavních hrdinů
Sedm českých závodníků se objevilo ve startovní listině letošního domácího šampionátu na dlouhé dráze. A to ještě dvě jména vypadla. Jiří Petrásek si ze záludného horského okruhu v Teterowě přivezl také poukaz na berličky a svůj start si na poslední chvíli rozmyslel Jan Jaroš.

Naštěstí někteří z britských veteránů měli s sebou ležaté motory a pořadatel je nechal jet také mistrovství republiky. Startovní listina tak byla opět zaplněná od jedničky až po osmnáctku. Scházel však náhradník, což se projevilo jako problém už od první série. V poslední zatáčce třetího kola totiž odešel Marku Čejkovi motor a domácí borec se už na ovále neobjevil.

Právě namáhání motorů na dlouhatánském kilometrovém ovále přimělo jury po dohodě se závodníky snížit počet kol na tři. Aby to však náhodou nebylo někomu líto, kompenzací byla dvě semifinále. Zatímco posledních šest čekalo už jenom finále C, jejich dvanáct lepších kolegů mělo jednu šanci bodovat navíc.

V roli žhavého favorita nastupoval do závodu Zdeněk Schneiderwind. „Ve čtvrtek se mi dařilo, včera vůbec a tak doufám, že dnes zopakuju spíš ten čtvrtek než včerejšek,“ nechal se slyšet před závodem. A už v první jízdě dne nenechal nikoho na pochybách, že to myslí smrtelně vážně.

Startovní manévr se musel opakovat, protože se páska zvedla pouze na jedné straně. Napodruhé vše klaplo a Pražan vystřelil rychle do čela. Jenže vnějškem první zatáčky se před něj dostali Alessandro Milanesse a Klaus Gerdeman. Zdeněk Schneiderwind ovšem protáhl nájezd do druhé zatáčky a vyjížděl z ní jako první. Ital na cílové rovince kontroval, leč už před následujícím obloukem jel ve vedení opět Zdeněk Schneiderwind.

O pět bodů se musel servat také Pavel Ondrašík. Sice nejlépe odstartoval, avšak v prvním oblouku ho předčili Sjoerd Rozenberg a Karel Kadlec. Pražan však ze třetího místa osnoval pomstu. Na konci prvního kola se jí dočkal plzeňský závodník, ve druhé zatáčce následujícího okruhu rovněž vedoucí Holanďan.

Zatímco Zdeněk Schneiderwind a Pavel Ondrašík museli o vítězství válčit, Jaroslav Pták vyhrál třetí jízdu ve stylu start – cíl. „Připravil jsem se na to a zbytek se uvidí na dráze,“ nechtěl před závodem komentovat názor, že právě on může v boji o zlato sehrát úlohu černého koně. Po výsledku třetí jízdy však mnohým tato slova připadala jako prorocká.

Trio českých vítězů však na sebe narazil v páté jízdě. A tady to nejlépe vyšlo Zdeňku Schneiderwindovi, jenž vodil pole závodníků od startu až do cíle. Jaroslav Pták svedl úspěšnou bitvu o druhé místo s Pavlem Ondrašíkem, jemuž nedal ani náznak šance na předjetí.

České triumfy i potíže
Trojlístek českých závodníků logicky opanoval první příčky průběžné klasifikace. Zdeněk Schneiderwind zůstával po dvou jízdách neporažen, Jaroslav Pták ztratil bod, Pavel Ondrašík dva. Z cizinců se mezi ně dokázal vklínit pouze devítibodový Alessandro Milanesse.

Toho, jak jsme se už zmiňovali, na začátku odvedl Zdeněk Schneiderwind. Ital však v rozjížďce s číslem čtyři však porazil Nynke de Jong. Blonďaté Holanďance se před startem trošku zvedla hladina adrenalinu. Teprve na dráze zjistila, že se jí nevrací plyn. Improvizovaná oprava přímo na ovále nevedla k úspěšnému konci, takže nakonec padlo rozhodnutí rychle skočit na druhý motocykl.

Po startu pak společně s Alessandrem Milanessem objeli v prvním výjezdu doposud vedoucího Richarda Wolffa. Ten se ovšem vzápětí pořádně prošel, protože mu na stejném místě o kolo později vypověděl službu motocykl. „Zadřeno,“ hlásil později v depu a vzápětí si uvědomil, proč jej Nynke de Jong předjela také v předešlé sérii. „V tý předchozí jízdě to už ztrácelo výkon. Našli jsme prasklou gumu na sání. Mysleli jsme, že tohle je příčina mých problémů, že je to ono, ale teď vidím, že je to natvrdo.“

Problémy měl i Jaroslav Pták. Také on se musel vracet do depa pro náhradní motocykl. „Předtím mi to neřadilo a teď jsem zjistili, že mi to moc utáhli,“ vysvětloval příčinu hektického hemžení svého týmu před rozjížďkou s s číslem devět. V ní měl nakonec raketový start Alessandro Milanesse, jemuž domácí závodník tentokrát sekundoval. „Z tý pětko nešlo odjet,“ posteskl si. „Navíc motorka byla studená a chtělo to o zoubek těžší převod.“

Také ve dvanácté jízdě se ovšem musel smiřovat s porážkou. Tentokrát mu vypálil rybník Richard Wolff, jenž prve v rozjížďce s číslem osm vzhledem k vadnoucímu motoru nakonec protnul metu až jako pátý. Nyní však dokonale využil starostí Jaroslava Ptáka, který téměř celé dlouhé kilometrové kolo trčel za Rony Stüdemannem.

Zato Pavel Ondrašík se Zdeňkem Schneiderwindem šli ve zbytku jízd základního rozpisu už jen od úspěchu k úspěchu. Pavel Ondrašík nejprve v sedmé jízdě převálcoval Sjoerda Rozenberga i Kenneta Borgenhauga. Norovi však trvalo hodně dlouho, než se dostal před Richarda Wolffa. Kenneth Borgenhaug měl být hrozbou Pavlu Ondrašíkovi také v rozjížďce s číslem deset. To však byla jen teorie a předloňský šampión zaznamenal další triumf ve stylu start – cíl.

Zdeněk Schneiderwind pokračoval ve vítězném tažení osmou jízdou. Ta se ovšem musela opakovat kvůli pádu italského dědečka Francesca Barbetty v úvodním výjezdu. Jediný, kdo pak při repete zkřížil triumfální cestu úřadujícího mistra byl plzeňský Karel Kadlec.

Ten si neplánovaně zařídil prodloužení noční šichty, když mu v dalekém nizozemském Opende praskla jednotka centrálního odpružení. S mechanikem Josefem Novákem, kvůli vysoké postavě řečeným Tyčka, toho skutečně moc nenaspali. Plzeňský matador začal třetím místem a pokračoval pátým. „Neubral jsem a předjížděli mě to nájezdu,“ krčil v depu rameny. „Je to na mě moc suchý!“

Nicméně jeho startovní reakce byla příkladná. V inkriminované osmé jízdě se o tom přesvědčila také Nynke de Jong. Trvalo jí nekonečně dlouho dostat se přes něho v první zatáčce. „Karle, ty nejsi vůbec gentleman,“ vyčetla mu v žertu při čekání na odvoz potlučeného Itala. „To víš, že jsem jí tam tu nohu dával,“ mrkal zase spiklenecky Karel Kadlec.

Ovšem při restartu se mu povedlo, co málokomu. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu jako raketa. Teprve za ním jel Zdeněk Schneiderwind. Karel Kadlec jel v úvodním nájezdu dlouho rovně, aby vyvezl ostatní soupeře. Jenže český šampión se kolem něho jen mihl. Stejně jako Nynke de Jong o pár metrů později.

Jedenáctá jízda zastihla Zdeňka Schneiderwinda opět ve skvělé fazóně. Tři kola jezdil suverénně v čele a základní část završil bez jediné porážky. Nicméně také v ostatních českých depech mohli být spokojeni, samozřejmě s výjimkou nešastného Marka Čejky. Ale pět našich borců chystalo své motocykly na semifinálové jízdy, které s definitivní platností rozdělili nejlepších dvanáct do finále A a B.

Výuka profesora Schneiderwinda
Jediným českým závodníkem, který se nedostal mezi nejlepších dvanáct, byl debutant Antonín Klatovský. Ledový šampión se neuvařil v tropickém horku, ani se neztratil mezi soupeři, by na dlouhém oválu závodil vůbec poprvé. Společně s bratrem Janem museli po tréninku opravovat převodovku. A stále se učili něco nového, třeba i bodový klíč, v němž vítěz bere rovnou pět bodů.

V závodě jel Antonín Klatovský vcelku vyrovnanou partii s britskými veterány, které dokázal i obírat o body. Ovšem dlouhán John Hartley na něho ve druhé zatáčce deváté jízdy zaútočil s takovou razancí, že se polekaný ledař takřka ocitnul na zemi.

„Vždycky se leknu,“ komentoval Antonín Klatovský se smíchem situaci. „Tady prostě jednou zaváháš a jseš v prdeli. Jedeš tady tak na čtyřicet procent, abys neupad‘. Jednou padneš a můžeš skončit.“ Své přítomnosti v Mariánských Lázních ovšem vůbec nelitoval. „Rád to pozoruju,“ svěřil se. „Jsem rád, že to jde v rámci možností. Je to rachot, chtěl bych se tomu rozhodně v budoucnu věnovat.“

Než se však Antonín Klatovský mohl postavit na startovní rošt finále C, čekaly na diváky semifinálové jízdy. V té první nebylo vůbec nic složitého na řešení. Zdeněk Schneiderwind viděl soupeře u bílé startovní pásky a pak zas až v parkovišti závodních strojů. Společně s ním do áčka pronikli i Kenneth Borgenhaug s Alessandro Milanessem.

Druhé semifinále ovšem nabídlo větší drama. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Pavel Ondrašík. Karel Kadlec se ho držel jako klíště, jenže po projetí úvodním obloukem klesnul na čtvrté místo.

Druhou příčku mu sebrali Nynke de Jong a Jaroslav Pták. Karlovarský závodník během úvodního kola vyřešil holandskou blondýnku a okamžitě se vrhnul také na Pavla Ondrašíka. V nájezdu do první zatáčky třetího kola se dostal pod něho, aby vzápětí byl ve výjezdu na čele.

Během třech kol stačil Richard Wolff předstihnout Karla Kadlece, ale na start v áčku to bylo stejně málo. Bodové zisky tam dostaly Jaroslava Ptáka, Pavla Ondrašíka a Nynke de Jong.

Ovšem na pořadu dne bylo nejprve finále C. Vzhledem k předchozím událostem se na jeho startovním roštu objevil pouze Antonín Klatovský s dvojicí britských veteránů. „Anton, změř je,“ povzbuzoval ho cestou na dráhu Milan Špinka, jemuž se z jezdcových úst dostalo odpovědi: „Jenže já nemám s sebou metr!“

Pole účastníků se ještě více smrsklo, protože Paul Evitts zůstal po vylétnutí pásky stát. Dopředu letěl jako první John Hartley. Antonín Klatovský četl nápis 2tall (too tall, příliš vysoký – pozn. redakce) na dlouhánově pozadí celé jedno kolo. Pak však přišel jeho úspěšný útok v první zatáčce. „V tom vinglu jsem se až lekl,“ komentoval později svůj manévr. „Připadalo mi, že ten Anglán stojí!“

Na finále B se Richard Wolff objevil v sedle motocyklu, který mu půjčil klubový kolega Pavel Ondrašík. A hned po startu se dostal do vedení. Jenže v prvním oblouku zezadu přiletěl Sjoerd Rozenberg a okamžitě se cpal před našeho borce.

Z první zatáčky už vyjel jako první Holanďan. Jeho spanilá jízda však byla drasticky přerušena defektem na konci druhého kola. Richard Wolff tím pádem protnul metu jako první. Karel Kadlec, druhý nás zástupce na startu finále B, opět dobře odstartoval, ale na protilehlé rovině byl třetí.

„Já odjedu, ale motorka to nevezme,“ lomila rukama. „Navíc mě v první zatáčce vzali mezi sebe a cejchovali tak, že jsem neměl už, co shazovat. Dostal jsem takovou cejchu, že jsem málem šel do prken.“ Plzeňský matador tak stejně jako předloni bojoval bez brýlí. Proto není divu, že jej ve druhém kole překonal i o generaci mladší Rony Stüdemann.

Ve finále A se pak opakovala situace důvěrně známá z celého odpoledne. Zdeněk Schneiderwind nenašel konkurenci. Z místa úplně u mantinelu brilantně odstartoval a nikdo jej neměl šanci dostihnout.

Zato o druhou příčku zuřila lítá bitva po celá tři kola. Pavel Ondrašík se pokoušel dohánět metry ztracené bezprostředně po vylétnutí pásky. Jenže Kenneth Borgenhaug neudělal sebemenší chybičku.

Zatímco Zdeňku Schneiderwindovi se jeho přání, které vyřkl před závodem vyplnilo, na Jaroslava Ptáka čekal pech jako hrom. Před startem áčka si zkusil start, ale hned se v obavách vrátil k depu a nakonec nastoupil s jiným motocyklem. Od startu odjížděl jako poslední.

Nicméně tentokrát jsme se nedočkali další skvělé stíhací jízdy v jeho podání. A záhy začalo být jasné, že na vině je také něco jiného než fakt, že pátá Nynke de Jong urputně proháněla Alessandra Milanesse. Karlovarský závodník evidentně zpomaloval a cílovou čárou se doslova a do písmene proploužil.

Na vině byl převodový řemen, který se takřka rozsypal. Seznam lidí, kteří litují, že se v Mariánských Lázních jezdí pouze jednou do roka, se tím pádem rozšířil o dalšího ortodoxního člena. Vždy nikdo jiný z účastníků to nemá tak blízko domů jako právě Jaroslav Pták!

Hlasy z depa
„Pocity jsou jako, když vyhraješ,“ smál se Zdeněk Schneiderwind nad plechovkou svého oblíbeného Semtexu. „Je to bezvadný. Musím doopravdy poděkovat Jawě. Ti kluci jsou obdivuhodný. Tady ta spolupráce s nima ovoce přinesla. Tady je to hodně o motorce. Celej závod jsem nemohl odstartovat. Trápil jsem se, ale finále bylo špičkový.“ A jak se už čtyřnásobnému domácímu mistru dlouhých oválů v západočeských lázních závodí? „Opět musím co nejvíc poděkovat Mírovi Musilovi,“ odpověděl. „Tyhle lidi obdivuju. Já sám dělám jen tréninky a vím, co to obnáší. Jak tyhle pořadatelé skončej, můžeme to zabalit. O nich bys měl psát, ne o nás. Taky mě žene podpora firem MPM Trading, Pinelli, Fuchs Oil a PRO TEC. Když jsem byl loni špatnej, pomohli mi po psychický stránce. A já jím to tímhle můžu vracet.“ Staronový mistr republiky nakonec ještě pro magazín speedwayA-Z zhodnotil úroveň šampionátu. „Závody byly dobrý,“ nešetřil superlativy. „Nevěděl jsem, jak pojedu já. Včera jsem se v Opende trápil, dnes se musím pochválit. Úroveň soupeřů byla dobrá. Překvapil Pavel Ondrašík a Wolffík. Přál jsem i Jardovi. Vím, co to obnáší a jemu to v nejméně vhodnou chvíli praskne.“

„Až do toho finále to nebylo špatný,“ řekl magazínu speedwayA-Z Pavel Ondrašík. „To finále mě mrzí. Udělali jsme nějaký změny, protože v semifinále mě Jarda předjel. A nechtěl jsem, aby se to opakovalo. Start ve finále nebyl dobrej, trošku jsem to podcenil. Spokojenost je, navíc mám přislíbený místo na challenge do Marmande. To je moc důležitý a Marmande mám docela rád.“ Ještě před tím se však Pavel Ondrašík chce dát do pořádku po zranění zápěstí z britské ligy. „Jak skončí semifinále mistrovství republiky, jdu na operaci,“ svěřil se se svými záměry. „Abych mohl držet krok silově na rozbitejch drahách. Na dlouhý bych měl jet to challenge. Teď uvidím, jestli se ještě někde svezu. Jestli ne, dám se zdravotně do pořádku. Z Anglie zatím nevolaj´, takže nic moc. Ale ta zdravotní stránka a semifinále jsou priority. Po operaci bych měl mít tak dva tři týdny rehabilitaci.“

„Ten konec nestál za nic,“ ulevil si Jaroslav Pták. „Před finále jsem si zkoušel start. Bylo to bohatý a mně to připadalo na svíčku. A tak jsem si vyměnil motorku. Je stejně dobrá. Když jsem odstartoval, zvedlo se to. Vůbec moje starty byly dnes příšerný a musel jsem dřít zezadu. Ve třetím kole najednou jak, když vypadne kvalt. Ale nakonec to byl řemen. Támhle leží úplně rozdrcenej na zemi.“ Karlovarský matador se tak letos na stupně vítězů nedostal. „Mrzí mě to,“ připustil. „Jednou za rok jedeš doma, to pak mrzí. Ale odvedl jsem maximum.“

„Tři defekty, z toho dvakrát zadřenej motor a jednou prasklá guma na sání,“ vypočítával Richard Wolff své technické trable. „Dvakrát jsem se prošel pět set metrů. Ale cejtil jsem se dobře, jelo se mi pěkně. Kdyby byla technika, finále A by mě určitě neminulo. Je to škoda. Ale s těma problémama, co jsme měli… A děkuju moc Pavlovi Ondrašíkovi, že mi půjčil motorku. Tím pádem jsem byl sedmej, jinak bych se na béčko jen koukal.“ A co čeká pražského závodníka v nejbližší době na dlouhých a travnatých drahách. „Momentálně za nima dávám tečku,“ odpověděl. „Nemám nic nasmlouvanýho. Když seženu závody, určitě pojedu. Po Bielefeldu jsem si tady totiž udělal radost. Dráha byla trošku rozbitá, ale vyhovovalo mně to. Fakt mě to hodně bavilo. A když jsem dojel třetí, dojížděl jsem s defektem.“

„S průběhem závodu moc spokojenej nejsem,“ netajil se Karel Kadlec. „Zezačátku mi nesedla dráha. Byla na mě moc tvrdá. Nevím, jestli to bylo víc motorkou nebo mnou, ale v nájezdech jsem se víc přetáčel.“ Plzeňský nezmar měl po defektu z Opende plnou hlavu starostí. „Včera jsme jeli tisíc kiláků tam a tisíc zpátky,“ popisoval. „Spali jsme dvě hodiny. A protože mám jen jednu motorku, museli jsme ji předělávat. Ale zas tak špatný to nebylo. Závod byl těžší než loni. A podívej, kdo byl v áčku. Ve svý podstatě jsem spokojenej.“

„Když to jde a nedávaj‘ ti kolo, dá se to,“ svěřoval se Antonín Klatovský se svými dojmy ze svého prvního závodu na dlouhé dráze. „Ještě dopilovat ty startíky. Jinak to mám v rukách asi na padesát procent. Jezdím pomalejší převody. Z ledů znám lajnu, ale tady zažívám kontakt s jezdci. A pořád se učím. Koupili jsme třeba slídy a ty nešly utrhávat, když jedeš se sklopenou hlavou.“ V táboře naší ledařské jedničky, v němž vedle bratra Jana byla i manželka, panovala spokojenost. „Jo, jsem spokojenej,“ netajil se Antonín Klatovský. „A taky táta s mámou budou mít radost. Až budou mít junioři soustředění v Divišově, chci tam přijet a zkusit si plochou dráhu od začátku. Dlouhá se mi líbí, ale bude to doplňkový sport k ledům. Nechci, aby kvůli ní vázly výsledky v zimě.“ Antonín Klatovský neopomněl také na slova díků. „Chci poděkovat Jawě, to je hlavně její přispění, že jsem dneska tady,“ řekl. „První je táta, pak táta, potom zase táta a hned po něm Jawa. A rodina to musí utáhnout. Teď předěláváme barák v Milevsku, chtěl bych tam mít motorkářskou hospodu.“ A jaká je nejbližší budoucnost Antonína Klatovského na dlouhých oválech? „Momentálně nemám žádný závody,“ pokrčil rameny. „Ale Robert Barth mi slíbil nějaký B lizenz. Ale na ledech mi taky nedali nic hned.“

    SMF1 SMF2 TOT C B A
1. Zdeněk Schneiderwind, Olymp 5 5 5 5 5   25     1.
2. Kenneth Borgenhaug, N 2 5 4 4 4   19     2.
3. Pavel Ondrašík, Olymp 5 3 5 5   4 22     3.
4. Alessandro Milanesse, I 4 5 5 4 3   21     4.
5. Nynke de Jong, NL 4 4 4 3   3 18     5.
6. Jaroslav Pták, Mar. Lázně 5 4 4 4   5 22     6.
7. Richard Wolff, Olymp 3 E 2 5   2 12   1.  
8. Rony Stüdemann, D 2 2 3 3 2   12   2.  
9. Karel Kadlec, Plzeň 3 1 3 2   1 10   3.  
10. Dave Hammond, GB 0 3 0 3   0 6   4.  
11. Jürgen Jicknies, D 1 2 2 2 0   7   5.  
12. Sjoerd Rozenberg, NL 4 4 3 2 1   14   E  
13. Antonín Klatovský, CZ 2 1 1 1     5 1.    
14. John Hartley, GB 1 0 2 0     3 2.    
15. Paul Evitts, GB 1 2 1 –     4 3.    
16. Klaus Peter Gerdemann, D 3 3 R E     6    
17. Francesco Barbetta, I T 0 X –     0    
18. Marek Čejka, Mar. Lázně E – – –     0    

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)