Herxheim – 29. června
Lubomír Vozár není v koučování na reprezentační úrovni žádným nováčkem. By český nároďák dovedl do finále už roku 1998, atmosféru finálového klání si v roli manažera na vlastní kůži vyzkoušel až minulou sobotu v Herxheimu. Šance přetavit debut do cenného kovu však vzala za své po nešastném vyřazení Josefa France.
Zdeněk Holub starší trefně přirovnal plochodrážním areál v Herxheimu k Divišovu, ovšem v mnoha větších rozměrech. Kraoučká dráha pro speedway je od dlouhodrážního oválu oddělena únikovým pásem. Navíc je tam ještě další pruh trávy pro koně, kteří tady kdysi jezdili. Do depa je to bratru 400 metrů, takže si doprovod závodníků mohl směle započítat několik naběhaných kilometrů.
Naneštěstí zaúřadoval déš, na jehož oltář museli pořadatelé položit obě v podobě doprovodného programu. „Dráhu měli zakrytou plachou,“ říká Lubomír Vozár. „Jenže když ji oddělali, začalo pršet. Laborovalo se s tréninkem. Chtěli ho zrušit a nechat zkušební kola před startem každé jízdy. Ale většina závodníků tam nikdy nebyla, takže nakonec byl trénink jednou dvě minuty.“
Český tým vstoupil do závodu rozjížďkou s číslem tři. Po rychlém startu Maksima Bogdanovse zajistili Josef Franc se Zdeňkem Simotou remízu. V šesté jízdě naše borce očekával polský tandem Sebastian Ulamek a Norbert Kosciuch.
„Poláci stáli na jedničce a trojce, Francík mezi nimi a Zdeněk na čtyřce,“ ujímá se Lubomír Vozár opět úlohy vypravěče. „Poláci vzali v první zatáčce Pepeho do presu a už se válel. Byl uklej‘, hned šel místo něho Holoubek. Jel dobře, startoval, ale zkušenosti mu chyběly.“
Přesto však v patnácté jízdě otřásl vítěznými plány ambiciózních Němců. „Kolo ved‘,“ uvádí pardubický kouč na adresu Zdeňka Holuba. „Pak ho to vytáhlo ven, ale skončil druhý před Kevinem Wölbertem. Tleskali mu i domácí diváci.“
Nicméně medailové ambice byly ty tam. „Simoák bojoval, nejel špatně, ale chyběly mu starty,“ bilancuje Lubomír Vozár. „Herxheim je krátký vajíčko a kdo odstartoval a uměl to, měl výhodu. Předjížděl prakticky jen Martin Smolinski v rozhodující jízdě s Polákama. Najel si zatáčku, zlomil to, jel rovně, zase to zlomil a předjel Sebastiana Ulamka. Z našich startoval Holoubek líp, Zdeňkovi to nešlo, proto mu nechával vnitřek.“
Za daných okolností směřovali hladce k evropskému titulu Němci, pro druhé místo se natáhli Poláci. V rozjížďce s číslem dvacet se Češi loučili se závodem střetnutím s Ukrajinci, kteří pospíchali za bronzem.
„Andrej Karpov vyhrál úplně všechno,“ vypráví Lubomír Vozár. „Jenže Aleksander Loktajev se na to po pádu ve svý druhý jízdě vykašlal. Jezdil náhradník Stanislav Mělničuk. A ten v první zatáčce sestřelil Holoubka.“ Na věži seděl Pavel Váňa. Na červená světla se čekalo marně, i když Zdeněk Holub stále zůstával na ovále.
„Holoubek neodtáh‘ motorku,“ pokračuje Lubomír Vozár. „Hrozil na rozhodčího. Ve druhé zatáčce upad‘ Ukrajinec a pak to zastavili. Rozhodčí vyloučil Zdeňka, protože si myslel, že se přetočil. Stejně bychom skončili šestí. I s remízou s Ukrajinci bychom měli stejně bodů jako Dánové, jenže ti měli více trojek.“
Foto: Zdeněk Holub st.
