Třebusice – 1. srpna
Vyšetření, které Josef Franc postoupil u pardubického primáře Tomáše Brože, naštěstí neodhalila žádná zranění. Pražský závodník, potlučený během svého pádu při semifinále evropského šampionátu ve Werlte, si dává týden pauzu. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by měl být fit pro mistrovství republiky dvojic, avšak nebude nic lámat přes koleno.

„Z pádu si nic nepamatuju,“ říká Josef Franc. „Vybavuju si jen závody předtím. Kluci se o mě pěkně postarali a teď rehabilituju se svou přítelkyní Terezkou. Pěkně se o mě stará, ale možná jí už lezu na nervy (smích).“

Pražský závodník, který do travnatého finále šampionátu Evropy, postoupil jako náhradník, naštěstí svůj pád neodskákal žádným zraněním. „Byl jsem v nemocnici v Pardubicích na cétéčku hlavy,“ svěřuje se. „To je OK, mám ještě něco s kolenem, ale na rentgenu se nic nepoznalo. Chodit můžu, mám doporučenou magnetickou rezonanci, kam jdu zejtra.“

Do závodního kolotoče by měl naskočit opět až příští týden. „Dávám si tejden volno,“ odhaluje své plány. „Uvidím, jestli se zregeneruju, ale nebudu nic lámat přes koleno. Zdraví je přednější.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 11. července
Skvělé zprávy přivezl Václav Milík během včerejšího přeboru přímo do pardubického depa. Levá ruka, na níž mu minulý pátek během přípravy na odjezd na světový pohár v King’s Lynnu spadl motor, není zlomená. Pardubický junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že vynechá sobotní juniorku v Liberci a začne závodit, až umáčkne spojku.

„Mám to jen naražený,“ hlásil. „Ale pojedu až příští tejden. Možná by to šlo i v sobotu, ale nechci to pokoušet, až umáčknu spojku, pojedu. Teď je to splasklý, akorát to trošku bolí.“

A co se vlastně v pátek v jeho dílně odehrálo? „Motor už tam držel,“ popisuje Václav Milík. „Hledal jsem šroub, motor najednou vypad‘ a přirazil mi ruku, kde jsem měl šroubovák. Myslel jsem, že to do Anglie splaskne, ale nesplasklo. King’s Lynn je nádherná dráha, snad se tam někdy svezu, teď to nešlo ani o tréninku.“

Nebýt nešastné události, nastupoval by dnes v Malille jako člen národního týmu. „Je to pech, sklouz‘ bych se ve Švédsku, ale třeba příště,“ krčí rameny nad svým osudem. „Těšil jsem se i do Liberce. Pěkná dráha a docela mi to tam jde, ale já si udělám takovou blbost. Jeden výsledek se ale škrtá, tak snad žádnou kravinu už neudělám.“

Foto: Eva Palánová

Divišov – 30. června
Sotva bývalá motokrosařka debutovala na oválech, mladí plochodrážníci záhy poznali, že tato severočeská slečna disponuje potenciálem lámat nejen jejich srdce, ale rovněž pálit jejich ambice jako papír. Rychle se etablovala mezi stopětadvacítkářskou špičku, by titul jí prozatím uniká. Nyní jí však slabší kubatury oslovují především na travnatých drahách, jelikož hlavním předmětem jejího zájmu jsou pětistovky, jak potvrdila magazínu speedwayA-Z.


„Stopětadvacítky mě zajímaj‘ hlavně už jen na dlouhý dráze,“ svěřila se Michaela Krupičková, sotva na divišovském ovále uhájila druhé místo na úkor dravého Adama Fencla. „Dvěstěpadesátky Plzeň, ale spíš mě bavěj‘ ty dlouhány. Pojedu světa a Evropu, a když bude volnej‘ závod. Teď jsem měla jet v Mulmshornu, ale bylo tam plno. To mě hrozně mrzí, ale budou další závody.“

Nejbližším bodem reprezentačního programu Michaely Krupičkové bude druhý, závěrečný díl zlatého poháru dvěstěpadesátek, který se na plzeňských Borech koná počátkem srpna. „Beru to, jak to přijde,“ říká Michaela Krupičková, která po dramatickém pádu v prvním kole v Goričanu prozatím figuruje na desáté pozici průběžné klasifikace.

„Samozřejmě chci vyhrát,“ doplňuje jedním dechem. „Ale ve dvě pade mi záleží víc na trávě, i když tohle je taky důležitější. Je to mezikubatura, do pětistovek mi to hodně pomohlo. Je jasný, že mi to v pětistovkách nepůjde hned na stupně, jako jsem zvyklá teď. Tím si musí projít každej‘. Nemůžu se rovnat třeba s Vaculdou, ale s juniorama jo, tam mám větší šanci.“

Nepočítáme-li různá klání tréninkového charakteru, ostrý oficiální debut Michaely Krupičkové v sedle motocyklu s plnoobjemovým motorem se odehrál při juniorských družstvech v Liberci hned den po jejích patnáctých narozeninách. Pak přišla extraliga ve čtvrtek, kdy trojkoaliční tým rozdrtil Slaný na plzeňských Borech. V rozjížďce s číslem jedna skončila třetí. Michal Průcha, jenž byl v plánech Františka Liebezeita jejím hlavním soupeřem, bohužel upadl cestou na startovní rošt.

„Jsem ráda za ten bod,“ neskrývá dívka, která je na ovále snadno rozpoznatelná podle žabičkově zelených barev na kombinéze a motocyklech, svou radost. „I když jsem si to chtěla vyválčit. Ve čtvrtek bude v Divišově další šance si to vynahradit. Je jasný, že nemůžu dělat tři body za jízdu, ale jsem ráda, že se to extraligy dostanu. Moc lidem se nepovedlo, aby se ve čtrnácti letech do extraligy dostali.“

Nicméně nejen extraligou živ je český plochodrážník. „Extraliga a junioráky, co půjde,“ odpovídá Michaela Krupičková na otázku o svém nejbližším závodnickém programu. Do juniorského šampionátu může vstoupit už příští sobotu na ovále v libereckých Pavlovicích, který důvěrně zná. „Jedu,“ říká jednoznačně. „Uvidíme, jak to půjde. Není to moje nejoblíbenější dráha, ale uvidíme. Teď tam byly půlmetrový díry, ale to nevadí, dalo se to. Všechno se dá.“

A s jakými ambicemi přistupuje k letošní sezóně? „Letos chci získávat zkušenosti a co nejlepší výsledky,“ tvrdí jednoznačně. „Zkušenosti musíš získávat tak rok, dva. Mohla jsem bejt‘ mistr ve stopětadvacítkách. Ale když budu mistrem tady, to mě nepomůže na pětistovkách. Stopětadvacítky jsou jen příprava. Dá se kombinovat obojí, ale ten výkon pak do pětistovky nedáš, když jedeš dva závody naráz. To mi přijde jako kravina. Chci se naplno věnovat jednomu závodu.“

Foto: Antonín Škach, Wojta Zavřel a Jan Kobzáň

Czestochowa – 19. června
Slaný patřil ke klubům, kde velice brzy pochopili, že pro extraligový úspěch jsou nezbytní zahraniční závodníci. Kouč Milan Mach se dlouhodobě orientuje především na polské závodníky. A by se nevyhýbá experimentům, sází raději na osvědčenou kvalitu. Tu mu léta garantoval Sebastian Ulamek, jenž měl lví podíl na obou titulech z let 2005 a 2006. O to větší překvapení přinesla sezóna 2010, kdy začal oblékat vestu Mšena. Letos je však Sebastian Ulamek zpátky ve Slaném a magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými ambicemi vrátit středočeský trůn opět na mistrovský trůn.

„Poprvé jsem byl v Čechách na závodech o Pohár pivovaru Krušovice, který jsem vyhrál,“ vzpomíná Sebastian Ulamek na své začátky v Čechách. „Při tomto závodě došlo k prvnímu kontaktu se slánským klubem. Milan Mach potom několikrát přijel na závody do Polska, kde jsme se dohodli na mých startech v české extralize za družstvo AK Slaný.“

Od vítězství v závodě dotovaném krušovickým pivovarem v říjnu 2001 však uběhla poměrně dlouhá doba, než Sebastian Ulamek roku 2003 debutoval v české extralize. Slaný atakoval titul, avšak musel se smiřovat se stříbrem stejně jako následující sezónu.

Avšak v roku 2005 konečně po předlouhých šestatřiceti letech podruhé zasedl na extraligový trůn, aby svůj titul obhájil hned v následující sezóně. Úspěch sezóny 2006 byl o to výraznější, že ve vyrovnané soutěži se slánský tým radoval ze zlatých medailí již po skončení předposledního extraligového kola.

„Na ty dva tituly v barvách Slaného vzpomínám moc rád,“ vrací se Sebastian Ulamek do nejskvělejšího období slánského klubu. „Byly to nezapomenutelné chvíle získat dvakrát po sobě zlaté medaile vítězů extraligy. Navíc, když to byly zisku titulu pro klub ze Slaného po tak dlouhé době od roku 1969. A teď, když jsem se do Slaného vrátil, chtěl bych tyto okamžiky štěstí znovu zažít a pomoci opět vyhrát slánskému týmu zlaté medaile.“

Jenže hattrick se nepovedl. Navíc Sebastian Ulamek už na českých extraligových oválech nebýval tak častým hostem a v sezóně 2008 nastoupil dokonce pouze v jednom jediném závodě. „Ano,“ souhlasí polský závodník. „Mé starty potom nebyl tak časté, měl jsem podepsány kontrakty ve Švédsku a Dánsku a s nimi termíny závodů v Čechách často kolidovaly.“

Jenže přišel rok 2010, česká extraliga se vrátila k systému dvojutkání. A Sebastian Ulamek se nečekaně objevil na soupisce Grepl PDK Mšeno. „Ze Mšena jsem dostal nabídku po sezóně 2009,“ objasňuje svůj nečekaný přestup. „Byla pro mě zajímavá a tak jsem se po mnohých konzultacích s Milanem Machem rozhodl změnit klubové barvy.“

Mšenské prostředí pro něho nebylo neznámé. „Petr Vandírek jezdil v Czestochowé v době, kdy jsem se učil jezdit plochou dráhu,“ odhaluje své vazby na mšenského kouče. „Často jsem mu v depu pomáhal, rád na to vzpomínám.“

Mšeno profitovalo z jeho služeb rovněž při svém loňském vítězném tažení extraligou. Avšak z kuloárů se neslo, že Sebastian Ulamek nebyl spokojený se svým nasazováním, a že ho mrzelo, že se opět nevešel do mšenské finálové sestavy. Je toto důvod jeho návratu do Slaného?

„V roce 2011 mi rovněž řada termínů v české lize kolidovala s mými zahraničními kontrakty,“ odpovídá. „I s kvalifikačními závody polského mistrovství jednotlivců, proto mé starty nebyla tak časté. Po odchodu ze Slaného jsme zůstali s Milanem přáteli a mně bylo opravdu těžko jezdit proti klubu, kde je můj přítel manažerem. Milan se mnou mluvil o možnosti návratu. A když mně dal nabídku, přijal jsem ji s tím, že bych chtěl využít maximum termínů a pokusit se znovu vyhrát ligu za Slaný. Hlavním důvodem mého návratu do Slaného je můj přítel Milan Mach.“

Sebastian Ulamek již českou extraligu vyhrál čtyřikrát, dvakrát za Slaný, dvakrát za Mšeno. Avšak zlato z šampionátu dvojic mu prozatím uniká… „Ano, třikrát jsem byl ve finále dvojic druhý,“ vypočítává. „Vždycky byly nějaké technické problémy mého partnera a tak vždy chybělo pár bodů, abychom vyhráli. Pokud bude možnost, rád letos pojedu znovu a budu bojovat o zlato.“

Sebastian Ulamek v českých ligách:

Sebastian Ulamek v mistrovství republiky dvojic:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 8. června
Dvakrát v rozpětí jednoho jediného týdne závodil Richard Wolff na francouzských oválech. V Artigues de Lussac vybojoval postup do finále evropského šampionátu, zatímco v Tayacu mu místo v zářijovém challenge v Mariánských Lázních uniklo. Oba mítinky však měly jednoho společného jmenovatele. A tím byl předčasný konec.


„Cejtil jsem se hodně dobře,“ vypráví Richard Wolff o svém rozpoložení před cestou do Artigues de Lussac. „Luboš Tomíček mi udělal motor speciálně na tuhle dráhu, jsou to takový Pardubice. Nastavení motorky mohlo bejt‘ malinko o bod lepší. Kromě první jízdy jsem všechny jízdy prohrával jen o koňskou dýlku.“

O ní byl v cíli dříve nejprve Stephane Tresarrieu ve čtvrté a poté Theo di Palma v osmé jízdě, v rozjížďce s číslem dvě skončil Richard Wolff nejen za vítězným Dirkem Fabriekem, ale i za Keijo Bünningem. Potom ovšem zhasla světla na stadiónu a pořadatelům se je nepovedlo opravit.

„Výsledek moh‘ bejt‘,“ komentuje Richard Wolff předčasný konec. „Ale postup je, i když to mohlo bejt‘ příjemnější. Mrzí mě, i že Andy Appleton šel na hubu a udělal si koleno. Spolu si pomáháme, takže mě to mrzí.“

Pražský závodník, jehož od letošní sezóny už nevídáme na klasických oválech, se může chystat na finále evropského travnatého šampionátu v Eenrumu. „Je to sedmisetmetrová dráha,“ přemítá. „Snad nebude dlouhodobě pršet. Už jsem tam objednával nocleh, ještě jsem tam podepsal jeden závod ve Staphorstu, pojedu si tam zatrénovat. A Sjoerd Rozenberg mi nabíd‘, že si u něj na baráku můžu udělat motorky.“

Zato minulou sobotu nezačalo kvalifikační kolo světového šampionátu v Tayacu zrovna optimálně. „Trénink byl v pohodě, motorka dopasovaná,“ líčí Richard Wolff. „Ale v první jízdě jsem jel k pásce a zjistil jsem povolenej‘ plyn. Zkusil jsem to podotáhnout rukou. Zkoušel jsem dojet, kdyby to zastavili, abych si vzal druhou motorku, ale dojel jsem na zero.“

Potížím však zdaleka nebyl konec. „Upravil jsem plyn, ale prasknul šteft na spojce,“ popisuje pražský závodník. „Na dlouhánu je to všechno zakrytovaný a spojka mi shořela. Hned jsem skočil na druhou motorku a udělal další dvě trojky. Už to bylo dobrý, ale při mistrovství světa potřebuješ každou jízdu a nemůžeš si dovolit nulu.“

S devíti body dohromady hleděl Richard Wolff vstříc semifinálové jízdě s odhodláním. „Honil jsem se s Fabriekem,“ vrací se ještě k rozjížďce s číslem dvanáct. „Motorka jela, chtělo to odject druhý místo v semifinále a postup bych dal.“

Jenže na semifinále vůbec nedošlo. „Přišla bouřka,“ krčí Richard Wolff rameny. „Fakt slejvák. Jak byla dráha nagumovaná, pozabíjeli bychom se tam. A d隝 znamenal neúspěch postupu do Mariánek.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)