Osečná – 23. listopadu
Inzertní portály jsou plné motocyklů všech druhů, značek a kubatur na prodej. Nicméně když se objeví ledařský speciál, navíc takový, s nímž jeho majitel ještě loni v únoru bojoval o titul mistra republiky, je nutno zvýšit pozornost. Lukáš Volejník však stále v koutku duše doufá, že se nenajde žádný šílenec, co by do jeho ohřebované Jawy investoval sto šedesát tisíc.

 

„Prodal jsem to, aby se o mně psalo,“ směje se Lukáš Volejník, aby ovšem jedním dechem připustil, že jeho motocykl stále říká pane jemu samotnému. „Ne. To víš, že se neprodal. Takovej druhej magor, co by ho koupil, se nenajde.“

Že by si stále ještě úřadující vicemistr republiky pořídil novou techniku a tak si může dovolit motocykl pustit, se nezdá příliš pravděpodobné. „Rád bych, strašně rád bych, aby to tak bylo,“ říká. „Přimotaly se mi k tomu nějaký věci. Mám jiný priority, který teď musím upřednostnit.“

Zatímco Rusové již vyjeli na led, jejich čeští protějškové mohou zatím jenom plánovat. Zima sedmnáctého roku se sedmi závody a osmým pokaženým bezohledným nepomuckým vandalem se zdá strašně daleko. A bodejť by ne, když od té doby u nás ledaři závodili jen loni v únoru v Holicích a to jim ještě led tál doslova před očima.

„Kdyby se jezdilo, mělo by to smysl,“ filozofuje Lukáš Volejník. „Ale takhle to nikam nevede. Musíš se připravovat i přes léto, ale to mám jiný aktivity a nemůžu. A teď ještě vidíš svět, jak zkrouhli kvalifikace.“

Meteorologové již slíbili chladnější zimu než letos, na druhou stranu koronavirus a politici se svými opatřeními mohou být horšími nepřáteli ledů než obleva. „Motorka mi zůstane,“ uvažuje čečenský ledař. „Když se zadaří a bude čas, vytáhnu to. Třeba za pět let. Teď ale musím ty prostředky cpát někam jinam.“

Foto: Karel Herman