Před 20 lety: patnáctiletý Tomáš Suchánek těsně přišel o zlatý hattrick v domácích juniorkách

Březolupy – 5. září 1999
Osmiletí prckové se prohánějí v sedlech stopětadvacítek při seriálu Speedway Mini Cup. O čtyři roky starší chlapci již chtějí motocykl kolibří kubatury odložit, protože pošilhávají po dvěstěpadesátce. Od čtrnácti se oficiálně trénuje s půllitrem a sotva sfouknete patnáct svíček na narozeninovém dortu, ve svém životopise jste otočili na stránku s prvním opravdickým závodem. Před dvaceti lety však něco takového bylo neslýchané. Avšak Petr Moravec si uvědomoval, že česká plochá dráha potřebuje zachytit trend snižování věku závodníků. A tak se roku 1999 mohli prvně do juniorských šampionátů zapojit borci, jimž bylo v den závodu alespoň patnáct let. Tomáš Suchánek byl jedním z nich a titul v juniorce mu v souboji s Josefem Francem unikl jen o vlásek. Přesto se stal dvojnásobným mistrem republiky a jeho primát nejmladšího českého plochodrážního šampióna všech dob v klasické kubatuře až loni prolomil Daniel Šilhán. Nicméně pojďme se vrátit o dvě desítky let nazpět a nechme si vyprávět další z polozapomenutých příběhů, jenž sport levých zatáček za bezmála století své existence napsal.

 

Harmonika po ráně jako z děla

Tomáš Suchánek mohl ve svých patnácti letech vyhrát všechny tři juniorské tituly mistra republiky

Byl to průšvih jako vrata! A to doslova a do písmene, protože o vjezd do domu šlo především. Malý Pepík Suchánků chtěl prostě být plochodrážním závodníkem jako jeho tatínek, po němž ostatně nosil své jméno. Avšak u rodičů nenašel ani zbla pochopení pro své touhy. A tak jednoho dne potajmu usedl v dílně na nastartované ESO svého otce.

Než se nadál, projel skrz zavřená vrata ven. Útěk z domu skončil rychle a prolomená dřeva opravil dědeček tesař. Mnohem horší bylo, že jej otec zapsal do hudební školy v Opočínku, kde jej mistr Handlíř učil hrát na harmoniku, kam jej spolu s jeho sestrou vozil svou Volhou.

Ve své podstatě však šlo o trest pro samotného hudebního pedagoga. Zatímco sestřička Josefa Suchánka uměla na basu už vcelku obstojně, on se trápil i s nakreslením houslového klíče. Se dvěma prsty se i Ovčáci, čtveráci proměnili ve složitou kompozici a mistr Handlíř trpěl jako zvíře. Až jednoho dne vysvětlil pardubickému plochodrážníkovi, že jeho syn prostě hudební sluch nemá. A že kde nic není, ani čert nebere.

A tak Josef Suchánek skončil v sestavě hokejové Tesly Pardubice, aby se však ke sportu levých zatáček přece jen pořádnou oklikou vrátil. „Tátu si neumím představit s hudebním nástrojem,“ usmívá se jeho syn Tomáš, který měl cestu za plochodrážní řidítka přece jen přímočařejší. „Jako první jsme hráli fotbal s bráchama. Ten starší, Robert, byl na motoristickej‘ sport moc vysokej‘.“

Nicméně Josef Suchánek už jezdil s Václavem Milíkem jako mechanik a tak na plochou dráhu přece jen jednoho dne došlo. „Robert zkoušel plochou dráhu s Mrštíkem v Bohdanči, co tam měl ovál,“ pokračuje Tomáš Suchánek ve svém vyprávění. „Ale neměl talent. Nenechal si nic vysvětlit, nic poradit. Zkusil jsem to já a mně to šlo.“

 

Jedině půllitr

Josef Suchánek umožnil svému synovi Tomášovi poznávat plohcodrážní sport již v dětském věku

Kdo z mladých chlapců by nesnil o své vlastní motorce?! „Původně jsem si myslel, že budu jezdit něco jinýho,“ připouští Tomáš Suchánek, že jeho první setkání s plochodrážním speciálem nebylo bez překvapení. „Slibovali mi na Vánoce motorku a já si myslel, že to bude superbajk. A oni nakonec přitáhli sedmičku. A tím jsem začal jezdit plochou dráhu.“

Takový čin pochopitelně vyžadoval porušení všech platných předpisů a to i očima dnešní legislativy. „Bylo mi osm a s půllitrem jsem jezdil od devíti,“ vysvětluje Tomáš Suchánek. „Začínal jsem na šroubcích na ledě. Nejdřív pětikilo a pak jsem teprve šel zpátky na Simsony ve Svítkově.“

Premiérový ročník mistrovství republiky stopětadvacítek byl vypsán roku 2004. A to ještě na klasických oválech, jelikož Zdeněk Schneiderwind zorganizoval první památný mítink na malé Markétě až na sklonku října 2007. Markéta Cup, předchůdce dnešního Speedway Mini Cupu, odstartoval až další rok a prvního českého mistra minioválů vyprodukovala až sezóna 2009.

V té době však již Tomáši Suchánkovi bylo pětadvacet, pyšnil se titulem juniorského vicemistra světa i mnoha domácími primáty a poznal britskou i polskou ligu. A byť by nakrásně byl o celé desetiletí mladší, motocykly kolibřího objemu by jej neuchvátily. Vždyť již okolo půlky devadesátých let trénoval s dospělými závodníky.

„Od jedenácti jsem jezdil s půllitrem na škváře,“ přibližuje. „Jezdil jsem ukázkový jízdy. Nebo i tréninky, když mě na ně pustili. Ve čtrnácti jsem jel první závody v Německu, byla to J-lizenz v Güstrowě a skončil jsem druhej‘ za Christianem Hefenbrockem.“

V České republice v té době musel mít plochodrážník alespoň šestnáct let, aby se mohl postavit na start regulérního závodu, jenže ani Německo nepředstavovalo východisko. „Další závod byl Ludwigslust,“ pokračuje Tomáš Suchánek. „Bylo to na konci sezóny, zase jsem skončil druhej‘. Poslední závody v Güstrowě jsem vyhrál a od tý doby jsem se tam nesvez‘. Starej‘ Hefenbrock chtěl, aby vyhrával jeho mladej‘. A jak jsem ho porazil, zajistil, abych v Německu už nejezdil. Jenže to už patnáctiletý mohli jezdit u nás a tak jsem jel v Čechách.“

 

Déšť v pravou chvíli

Autoklub ČR, který získal sportovní autoritu na motocyklový sport v naší zemi místo ČMF, prolomil hranici šestnácti let. Od roku 1999 platil nový reglement, který umožňoval postavit se na start plochodrážníkům, jimž v den konání juniorského mítinku bylo alespoň patnáct let.

Hrdina našeho vyprávění tuto podmínku splnil sedmého dubna. Hned následující pátek jej čekala kvalifikace juniorského šampionátu ve Svítkově, která měla určit patnáct postupujících do sobotního prvního finále. Své místo měl totiž jisté pouze Josef Franc, který v osmadevadesátém získal první ze svých třech domácích juniorských titulů.

V devětadevadesátém se juniorské kvalifikace nemusel účastnit pouze Josef Franc jako úřadující šampión

Jenže od rána pršelo, jen se lilo. Internet byl v Čechách ještě v plenkách, už jen proto, že vesměs vyžadoval pevnou telefonní linku. Ani s mobily to nebylo příliš růžové, takže na stadiónu ve Svítkově zvonil telefon již od rána. Josef Laštovka s trpělivostí sobě vlastní všem volajícím odpovídal, že se v podvečer určitě pojede.

Navzdory rozbahněné dráze se vskutku jelo, jenže bez patnáctiletých. „Udělali nám licence,“ vzpomene si Tomáš Suchánek okamžitě. „A nějak těsně před závodem nám řekli, že nejedeme. Vznikla obří hádka proč, když změnili pravidla. Ale závodili jsme jen zvláštní jízdy.“

Chybělo totiž posvěcení lékařské komise tehdejšího řídícího orgánu. Jenže zasáhla vyšší moc, protože déšť spláchnul nejen poslední sérii kvalifikace, nýbrž rovněž první finále nazítří. Nový termín byl stanoven až na další pátek. Mezitím na popud Petra Moravce zasedla řídící rada AČR a závodění patnáctiletých plochodrážníků dala legislativně do pořádku.

Zároveň bylo potvrzeno, že čtyři nejrychlejší z vložených jízd pardubické kvalifikace dostanou divoké karty. Kromě pražského Marka Knížete, chabařovického Vladimíra Pospíšila a slánského Miroslava Fencla byl mezi nimi také Tomáš Suchánek.

 

První triumf ve druhém závodě

Tomáš Suchánek hned ve své první sezóně 1999 útočil na titul - první závod vyhrál v květnu ve Slaném, kde na snímku ze Slaného stojí nad Josefem Francem (vlevo) a Romanem Andrusivem
Tomáš Suchánek hned ve své první sezóně 1999 útočil na titul – první závod vyhrál v květnu ve Slaném, kde na snímku ze Slaného stojí nad Josefem Francem (vlevo) a Romanem Andrusivem

Ve vložených jízdách provázející kvalifikaci Tomáš Suchánek třikrát přijel na start. A třikrát zvítězil, přičemž dvakrát se tak stalo na úkor slánského Miroslava Fencla, s nímž měl na oválech svést ještě nejednu vyrovnanou bitku. Jenže jeho finálový debut zrovna excelentní nebyl. V rozjížďce s číslem dvě se na startovním roštu postavil až k mantinelu. Vzápětí se však chytil do pásky a mohl jen sledovat, kterak se na ovál místo něj z depa spouští náhradník Petr Polášek.

„Skočil jsem do pásky kvůli přímazu na primár!“ kaje se Tomáš Suchánek i po dvaceti letech. „Na někoho se na roštu dlouho čekalo. Měl jsem motorku opřenou na háku, volej kapal a nacákalo mně to do spojky. Ale pak jsem vyhrál všechny jízdy. A kdyby nebylo toho přímazu, vyhrál jsem i celý závody!“

Divoká kolize ve Slaném: Petr Vacek (žlutá), Dušan Beneš (bílá) a Vladimír Pospíšil (modrá)
Divoká kolize ve Slaném: Petr Vacek (žlutá), Dušan Beneš (bílá) a Vladimír Pospíšil (modrá)

Tomáš Suchánek přesto na stupních vítězů nechyběl. Závod se stal kořistí Romana Andrusiva, jenž ve své druhé kompletní a poslední juniorské sezóně vyhrál svůj jediný mítink domácí juniorky. Vytěžil maximum ze smůly Josefa France, jinak obhájce titulu, který se vinou technických trablů do rozjížďky se číslem dvacet vlastně ani nerozjel. V rozjezdu však vyzrál na Tomáše Suchánka, Pavla Navaru a Miroslava Fencla.

Josef Franc mířil za triumfem o měsíc později ve Slaném. Jenže ve třetím kole jedenácté jízdy přišel o vedení kvůli defektu motocyklu. Tomáš Suchánek s ním sice prohrál v rozjížďce s číslem tři, ale rázem byl na koni. Čtrnáct bodů celkově mu stačilo, aby vyhrál svou první juniorku. Uběhl přesně měsíc a pardubický blonďák mával v Praze z nejvyššího stupínku pódia podruhé. Josefa France porazil již ve čtvrté jízdě, a jelikož od té doby neztratil ani bod, inkasoval své první patnáctibodové maximum.

„Vyhrál jsem s Wolfíkovou helmou,“ vybaví si Tomáš Suchánek okamžitě. „Já si tu svou zapomněl doma. Půjčil jsem si přilbu od Pražáka, tak jsem v Praze prostě musel vyhrát (smích)!“

 

Verdikt v Březolupech

V úterý se junioři z Markéty rozjížděli domů jen proto, aby se již v sobotu setkali v Chabařovicích. Tady létal Josef Franc, který přemožitele našel až v nadstavbovém Memoriálu Jiřího Hurycha. V jeho prvním semifinále totiž prošvihnul dvouminutový limit. Nicméně patnáct bodů mělo v průběžné klasifikaci svou váhu.

Část juniorského startovního pole sezóny 1999: zleva Vladimír Pospíšil, Miloslav Prokop, Jiří Tomas, Petr Vacek, Miroslav Fencl a Jan Hlačina

Jenže Tomáš Suchánek, jemuž v Hurychově memoriálu sebral primát Květoslav Šebela, ztratil jediný bod. A v pátek dvacátého srpna dojel do svitavské Cihelny jako leader aktuální klasifikace s náskokem dvou bodů. Závod přišel o jednoho z favoritů, jelikož Miroslav Fencl dorazil pozdě a jury jej již na start nepustila.

Josef Franc opět vyhrál všechny rozjížďky, když Tomáš Suchánek ztratil jediný bod pouze s ním v rozjížďce s číslem jedenáct, v níž za najetí do pásky pykali slánský Miloslav Prokop a chabařovický Vladimír Pospíšil. V aktuální klasifikaci přišel na řadu nový fenomén. V devětadevadesátém se totiž do konečné klasifikace počítaly jen čtyři nejlepší výsledky ze šesti závodů.

Oběma pretendentům mistrovského trůnu se prozatím odpočítávalo po dvanácti bodech. Do Březolup první zářijovou sobotu přijel v postavení pozice leadera Tomáš Suchánek. Josef Franc však zůstával pozadu jen o jediný bod. Že Pražan obhájí svůj loňský titul, rozhodla již čtvrtá jízda odpoledne. Pardubičan vystřihnul jeden ze svých raketových startů a Pražanovi nezbylo než útočit.

„Měl jsem náskok,“ povzdechne si Tomáš Suchánek nad líčením, co se přihodilo těsně před cílem. „Nevím, jestli mě líznul. Nebo jsem se leknul. Nemůžu ale říct, že to od Pepy bylo stoprocentně čistý předjetí. Jel jsem první, on to pode mě v poslední zatáčce vsadil a protáhnul to. Byl to fofr, spadnul jsem. A stálo mě to titul.“

 

Dlouhý rekord

Michal Pospíšil před dvaceti lety nemohl tušit, že jednoho dne bude pracovat v týmu Jana Kvěcha, který tehdy ani nebyl vůbec na světě

Josef Franc posléze v Březolupech již potřetí v řadě dosáhnul patnáctibodového maxima a získal druhý ze svých třech titulů juniorského mistrovství republiky. Tomáš Suchánek vítězil, ale nakonec vyšel bodově naprázdno. V závodě byl pátý, ale březolupský výsledek se mu stejně škrtal a on v juniorce debutoval jako vicemistr.

„Na patnáct let, na první rok to nebylo špatný,“ bilancuje Tomáš Suchánek svůj dvacet let starý výsledek, nicméně do spokojenosti se přece jen vloudí lítost. „Škoda, že ten titul nevyšel…“

Nejmladším mistrem českých jednadvacítek je tedy dodnes Eduard Krčmář, který titul získal v Pardubicích na sklonku srpna 2012, bratru pět měsíců po svých šestnáctých narozeninách. Tomáš Suchánek se prvního titulu českého šampióna dočkal, když byl takřka na chlup o rok mladší než současné slánské eso.

Dva dny před březolupským vyvrcholením juniorky 1999 totiž pod umělým osvětlením ve Mšeně získal s Pardubicemi titul v juniorském šampionátu družstev. Koncem měsíce přidal zlato z devatenáctek, další novinky sezóny 1999.

Prakticky se však stalo již na sklonku srpna ve Svitavách, protože druhý a závěrečný mítink ve Slaném spláchl déšť a náhradní termín se nenašel. „Že zrušili devatenáctky ve Slaným, mi zas tak nevadilo,“ usmívá se Tomáš Suchánek. „Můj největší konkurent byl Mirda Fencl a jelo by se na jeho domácí dráze.“

Ve své první kompletní sezóně mohl Tomáš Suchánek zaznamenat hattrick všech domácích titulů. Takový kousek se povedl jen Filipu Šiterovi v letech 2006 a 2007, když ve druhém případě zvedl laťku do prozatím nepřekonané výše vítězstvím ve Zlaté stuze, Matěji Kůsovi (2008) a Janu Holubovi (2010). Janu Kvěchovi tuto metu letos sebralo pouze zranění ruky, ale po titulech do devatenácti a jednadvaceti let asistoval v žarnovických družstvech svým kolegům Petru Chlupáčovi a Danielu Klímovi alespoň v roli kouče.

Díky loňskému triumfu Pardubic v extralize je Daniel Šilhán nejmladším českým mistrem plochodrážních pětistovek
Díky loňskému triumfu Pardubic v extralize je Daniel Šilhán nejmladším českým mistrem plochodrážních pětistovek

Každopádně Tomáš Suchánek zůstával nejmladším plochodrážním šampiónem v pětistovkách až do loňského roku. Tehdy se Daniel Šilhán s Pardubicemi radoval z prvenství v extralize a přitom mu bylo jen patnáct let, dva měsíce a jeden den.

Bavíme-li se o nadstandardních výkonech, nemusíme ještě končit ani náhodou. Tehdejší šampión Josef Franc stále závodí na nejvyšší úrovni. Nebýt předloňské Zlaté přilby SNP, platilo by to s největší pravděpodobností také pro Tomáše Suchánka. Ten se totiž opakovaně vyjadřoval o čtyřicítce jako o stropu své kariéry. Slavit ji bude až za pět let.

A pokud se týká ostatních třiadvaceti účastníků české juniorky 1999, pravidelně na závodech potkáváme jen dva. Jan Hlačina, tehdy devátý, jehož čekal tuhý duel se zákeřnou leukémií, dnes po vzoru svého otce Stanislava, vede ke sportu levých zatáček své syny Jana a Matěje. A patnáctka celkového pořadí Michal Pospíšil jezdí s Janem Kvěchem coby mechanik. Na velkých podnicích čas od času potkáte březolupského Jindřicha Hudečka či bratry Šebelovy. Po ostatních však jakoby se vesměs slehla zem.

Celkové pořadí české juniorky anno domini 1999: zleva Tomáš Suchánek, Josef Franc a Roman Andrusiv

šestý závod MR juniorů 1999 – Březolupy:

1. Josef Franc, Praha 3 3 3 3 3 15
2. Květoslav Šebela, Praha 3 3 2 3 2 13
3. Roman Andrusiv, Pardubice E 2 3 3 3 11
4. Miroslav Fencl, Slaný 3 2 1 1 3 10
5. Tomáš Suchánek, Pardubice F 3 3 3 0 9
6. Pavel Hlaváček, Pardubice 2 E 3 1 3 9
7. Jan Hlačina, Divišov 1 2 2 2 2 9
8. Ondřej Šebela, Praha 3 2 E 2 1 8
9. Marek Kníže, Praha 2 1 2 0 2 7
10. Petr Vacek, Slaný 2 1 1 2 1 7
11. Jiří Hudeček, Březolupy 2 0 2 2 0 6
12. Vladimír Pospíšil, Chabařovice 0 3 E 1 0 4
13. Petr Polášek, Březolupy 1 1 1 0 1 4
14. Michal Pospíšil, Chabařovice 1 1 0 1 0 3
15. Miloslav Prokop, Slaný 0 0 0 F 2 2
16. Fritz Teffner, Březoupy 0 0 M – – 0
res Filip Musil, Markéta 1 0 1 2

Mistrovství republiky juniorů 1999:

KV – PCE PCE SLA PHA CHA SVI BŘE TOT
16.4. 23.4. 29.5. 29.6. 4.7. 20.8. 5.9.
1. Josef Franc, Markéta nasazen (12) (12) 14 15 15 15 59 (83)
2. Tomáš Suchánek, Pardubice + (12) 14 15 14 14 (9) 57 (78)
3. Roman Andrusiv, Pardubice 4. 13 11 12 (6) 13 (11) 49 (66)
4. Květoslav Šebela, Praha 3. 11 NS 10 (10) 11 13 45 (55)
5. Miroslav Fencl, Slaný + 12 NS 9 13 NS 10 44
6. Pavel Hlaváček, Pardubice 14. 9 11 (8) 9 (0) 9 38 (46)
7. Ondřej Šebela, Praha NS NS (6) 12 7 10 8 37 (43)
8. Petr Vacek, Slaný 5. (4) 11 (6) 9 8 7 35 (45)
9. Jan Hlačina, Divišov 7. (1) 10 8 (5) 6 9 33 (39)
10. Jiří Toms, Slaný 2. 9 7 8 (6) 8 NS 32 (36)
11. Marek Kníže, Praha + 9 (6) 7 8 (6) 7 28 (40)
12. Jiří Hudeček, Březolupy 6. NS 3 (2) 3 10 6 22 (24)
13. Pavel Navara, Pardubice 1. 12 8 NS NS NS NS 20
14. Vladimír Pospíšil, Chab. + 6 4 3 (1) (1) 4 17 (19)
15. Michal Pospíšil, Chab. 13. NS 3 3 6 4 (3) 16 (19)
16. Petr Polášek, Březolupy 15. NS 3 (2) 4 3 4 14 (16)
17. Milan Nosek, Praha 11. 4 5 (1) 2 2 NS 13 (14)
18. Miloslav Prokop, Slaný 9. 6 NS NS NS 2 2 10
19. Petr Dvořák, Kopřivnice 15. NS 3 NS NS NS NS 3
20. Filip Jícha, Praha 8. 2 NS NS NS NS NS 2
21. Filip Musil, Praha NS NS NS NS NS NS 2 2
22. Dušan Beneš, Kopřivnice NS NS 1 NS NS NS NS 1
23. David Grund, Chab. 10. 0 NS NS NS NS NS 0
24. Fritz Teffner, Březolupy 16. NS NS 0 NS NS 0 0
25. Petr Kotek, Pardubice + 0 NS NS NS NS NS 0

Poznámka: do celkové klasifikace se počítaly čtyři nejlepší výsledky; účastníci vložených jízd závodníků mladších 16 let při pardubické kvalifikaci jsou označeni +

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Josef Štěpánek, laskavostí Josefa Suchánka a archív speedwayA-Z