Praha a Pardubice. To jsou nejčastější jména vítězů české ligy, a už se jmenovaly Rudá hvězda nebo Olymp a SVS či Zlatá přilba. V tomto ohledu jsou i jisté výjimky. Pohár Světa motorů 1967 vyhrála Viktoria Žižkov, regulérní ligu o dva roky později Slaný. Středočeský klub na svůj první primát navázal až po šestatřiceti letech v sezonách 2005 a 2006. Pražsko-pardubický monopol se poprvé podařilo narušit až roku 1994 Plzní. Její cestu za letošním zlatem dobře znáte z reportáží magazínu speedwayA-Z, a tak se podívejme, jak Západočeši vyhráli extraligu poprvé.
Dolů a zase zpátky
Sezona 1986 nezastihla dlouholetého účastníka extraligy, AMK ČSAD Plzeň, v obvyklé fazóně. Bratři Dominikové na sklonku svých kariér již nebyli takovými oporami jako v minulosti, což platilo i o Jaroslavu Hauptmannovi a Jaromíru Bartošovi. Tým nebyl schopen čelit generačně obměněné RH Praha ani pardubickému SVS a Slanému.
Ve všech utkáních patřilo Plzni poslední místo. Jedinou výjimku v tomto směru tvořil dubnový závod na Borech. Plzeňáci se vzchopili a dokázali vyjet třetí příčku. Krutou odměnou za špatnou sezonu byl pád do nižší 1. ligy.
Plzeňská prvoligová léta nebyla ničím mimořádným. V reorganizované podobě ligy, jejíž nadstavbovou část tvořil souboj o šampiona družstev, západočeský tým ničím nepřekvapil. Jeho hody nastaly až roku 1991, kdy se naše liga vrátila k systému dvoutkání.
Hned při premiéře nového rozpisu Plzeň před svým publikem doslova rozdrtila Čakovice. Šlo o outsidera, takže takový výsledek se dal předvídat. Jenže z pardubického SVS se navrátivší Bořivoj Hádek troubil k útoku. A s adekvátní podporou svého mladšího bratra Jana a Jaroslava Ptákaem si Plzeňáci odvezli vítězství i ze všech ostatních mítinků doma i na drahách soupeře.
V dvaadevadesátém se tak Plzeň opět představila v extralize. Čtvrtým místem se zařadila mezi lepší průměr. Stejné umístění zopakovala také o rok později. Vedle osvědčených bratří Hádkových celek posílil stálým angažmá Jiřího Štancla a hostováním březolupského Vlastimila Červenky.
Plzeň byla silná, nicméně rozhodující faktor na misce vah, který by ji zařadil mezi špičku, jí stále chyběl. Když se v zimě čtyřiadevadesátého objevily soupisky, jen málokdo přikládal význam jménu Simona Wigga v řadách družstva ze západočeské metropole. Vždy Pardubice léta proklamovaly ve své sestavě Jeremy Doncastera a Armanda Castagnu. A nebýt krize Východočechů v devětadevadesátém, nikdo z nich by se u nás ani nesklouzl.
Debut, co se málem nestal
Česká liga počátku devadesátých let postrádala pravidelný řád a organizaci. Utkání se konala v termínech, kdy se to pořadatelům hodilo do krámu. O regulérních kolech jako v Polsku se nám mohlo jen zdát a průběžná tabulka byla po většinu sezony znehodnocena rozdílným počtem odjetých klání. Když se tak pražský Olymp v dubnu 1994 vydával na cestu na Bory, měl za sebou zhruba dvacet hodin starý triumf nad Březolupy. Plzeň začínala, zatímco pro další tři týmy – ZP Pardubice, Chabařovice a Slaný – byla extraligová kampaň ještě hudbou budoucnosti.
Plzeňáci avizovali účast Simona Wigga s dostatečným předstihem. A tak se pár minut před začátkem utkání vinul u borských pokladen neuvěřitelně dlouhý had diváků. V depu probíhala technická přejímka, ale po britském jezdci prozatím nebylo ani vidu, ani slechu. Z výrazů přítomných by slušný malíř dokázal zaplnit průměrně velkou galerii. Od zoufalství domácích gradujících přímou úměrou s tempem hodinové ručičky nezadržitelně směřující k šestnácté hodině, přes vševědoucí pohledy pochybovačů až po škodolibou radost škarohlídů.
Ale pak kde se vzala, tu se vzala – v depu přistála obrovitá dodávka americké provenience a z ní vyskočil sympatický blonďák s orlím nosem. Malý krok pro člověka, ale obrovský pro celou českou ligu, dal by se parafrázovat známý výrok Neila Armstronga, prvního člověka na Měsíci. Rázem se totiž začaly přepisovat naše plochodrážní dějiny. Zpoždění se také vysvětlilo. Simon Wigg cestoval z Hannoveru od svého ladiče Hanse Zierka. Své udělalo nečekané zdržení na hranicích, navíc hledání zastrčeného plzeňského oválu dlouho přinášelo jen bloudění odnikud nikam. A o pár dekagramech plastu a kovu v podobě mobilního telefonu spojujícího naši kapsu bezmála s celým světem se ve čtyřiadevadesátém mohlo všem jen zdát.
Věc s pozdním příjezdem však měla pořádný háček. Simon Wigg totiž prošvihnul i ten nejzazší limit a stačil jediný protest z pražské strany a byl by vyloučen. Leč Milan Špinka, kouč Olympu, se zachoval velkoryse. „Příslušná pravidla sice byla porušena, ale nemá cenu protestovat,“ prohlásil. „Byl by z toho zbytečný konflikt a co by tomu navíc řekli diváci. Kdyby to však udělal kterýkoliv z pražských jezdců, je mi jasné, že by bylo zle.“ O několik dnů později se do stejné situace jako Simon Wigg dostal slánský Roman Matoušek. Ze strany hostujících Pardubic se mu však podobného gentlemanského gesta nedostalo. Nebyl připuštěn ke startu a Pardubice, by oslabený Slaný porazily, si pak na stránkách svého regionálního tisku mohly stěžovat na podmínky podobné peklu, které jim rozhořčení diváci připravili.
Vítězství s otazníkem
Simon Wigg si tedy mohl na svou typicky zelenobílou kombinézu obléknout vestu s nápisem Marco Polo a startovním číslem pět. Ve dvojici s ním nastoupil tehdy pětačtyřicetiletý veterán Václav Verner. Další dvě dvojice domácích tvořili bratři Hádkové a Jiří Štancl s Janem Holubem, který právě na západ Čech přestoupil z Chabařovic. V pozici náhradníků čekali připraveni bratři Boučkové. Také sestava Olympu nevypadala špatně. Antonín Kasper s Richardem Wolffem, Antonín Šváb se Zdeňkem Schneiderwindem a Petr Vandírek s Dušanem Kšírem tvořili páry základní sestavy. Náhradnická čísla nesli Pavel Ondrašík a David Suchan.
Hned úvodní rozjížďka přinesla šokující výsledek. Bořivoj Hádek přivezl do cíle tandem hostí Antonín Kasper a Richard Wolff. Nerozhodné skóre se vzápětí otočilo k hlavnímu městu. Antonín Šváb se Zdeňkem Schneiderwindem si smlsli na Jiřím Štanclovi a Janu Holubovi. A pak přišel hvězdný debut. Simon Wigg s Václavem Vernerem dlouho vedli, leč nakonec se přece jen mezi ně vklínil Petr Vandírek.
Bořivoj Hádek dojel vítězně do cíle také v rozjížďce s číslem čtyři, kdy na jeho štítě zůstali Antonín Šváb a Zdeněk Schneiderwind. Hned poté Jiří Štancl vyzrál na Petra Vandírka a Jan Holub na Davida Suchana. A 4:2 pro Plzeň srovnalo průběžné skóre na 15:15. Pak přišel čas remíz. Antonín Kasper zajel v šesté jízdě rekord dráhy. To ovšem nebylo pranic platné Richardu Wolffovi, jenž se stal snadnou kořistí nejen pro Simona Wiga, ale také pro Václava Vernera. Také následující dvě jízdy vyhráli Pražané. Jenže Plzeňáci dokázali bodové zisky Petra Vandírka a Antonína Kaspera (ten zlepšil svůj rekord dráhy na 67,10) neutralizovat porážkou jejich kolegů.
Stav utkání byl 24:24, když přišel první klíčový moment. Takticky jedoucí Simon Wigg odrážel útoky Antonína Švába a Zdeňka Schneiderwinda, zatímco Václav Verner v čele nerušeně upaloval pro vítězství. Náhle nabyté čtyřbodové vedení pak Plzeň udržela dalšími dvěma nerozhodnými výsledky. A v rozjížďce s číslem dvanáct Simon Wigg odvedl Antonína Švába, zatímco Jan Hádek udržel třetí místo před Pavlem Ondrašíkem.
Tohle vítězství však mohlo být Pyrrhovo. Plzeňský náskok se totiž zvýšil na šest bodů. Milan Špinka tak mohl použít taktickou rezervu. Po boku Petra Vandírka se skutečně objevil Antonín Kasper. Obě pražská esa na hlavu porazila Jiřího Štancla a Václava Vernera. Náskok domácích se tak snížil na dva body. Leč vzápětí Bořivoj Hádek pokořil Antonína Švába a jedním bodem do společné pokladničky přispěl také Jan Holub. Za těchto okolností by i 5:1 pro Prahu v poslední jízdě znamenalo jen remízu 45:45. Proti takovému kompromisu se však ostře ohradil Simon Wigg. Antonín Kasper mu sice ujel, ale anglický počtář dobře věděl, že k vítězství jeho celku stačí i druhá příčka. A tu před Zdeňkem Schneiderwindem uhájil.
Celkově tedy Plzeň zvítězila 46:44. Jenže vynořil se problém. Zjistilo se, že Václav Verner má dvě licence. Kromě české také britskou. Pražský Olymp vyrukoval s protestem, že tedy na plzeňské soupisce figuruje jako neoprávněný host. Plochodrážní komise na svém zasedání 25. května Václavu Vernerovi českou licenci odebrala. Nicméně pražský návrh anulovat sedm bodů, které v utkání proti Olympu získal, smetla pod stůl. Avšak Pražané se odvolali proti tomuto rozhodnutí k národnímu disciplinárnímu soudu České motocyklové federace. Ten se však sešel až na podzim, takže situace v tabulce byla de facto jen provizorní.
Dvě tvrdé rány
Důvěrně známé pořekadlo o prvním vítězství znají všichni. A na své kůži se o jeho pravdivosti přesvědčili také Plzeňáci. Zřejmě trochu podcenili své následující utkání v Chabařovicích, kam přijeli bez Simona Wigga. Na záludné dráze, navíc rozbité díky závodům aut, se však domácí projevili jako těžký oříšek k rozlousknutí.
Jejich hlavní oporou se stal Karel Průša. Pouze při svém úvodním startu prohrál s Bořivojem Hádkem, jinak vozil samá vítězství. Jeho příkladu následovali především Pavel Koten, Zdeněk Holub a Pavel Ráliš. Chabařovice se tak dostaly do čela. Naproti tomu plzeňskou zástavu drželi vysoko pouze Jiří Štancl a Bořivoj Hádek.
Ve třinácté jízdě dotlačil Bořivoj Hádek k vítězství svého kolegu Tomáše Boučka. A rázem tu bylo nerozhodné skóre. Zdeněk Holub však vzápětí přelstil dvojici Jiří Bouček – Jiří Štancl. V závěrečné jízdě pak zářili Pavel Koten s Karlem Průšou, kteří upravili stav na konečných 47:43 pro Chabařovice. Pikantní na celé výhře byl fakt, že další a poslední tabulkový bod celé sezony Severočeši přidali za remízu s Březolupy. Sestoupit a přitom porazit jedině budoucího mistra je opravdu paradox.
Na domácím duelu se Slaným již Simon Wigg nechyběl. Hosté se opírali především o Romana Matouška. Jenže ten bez výraznější podpory sám na všechno nestačil. A tak se z triumfu radovali domácí. Počátkem června je ale čekala další tvrdá pecka v Pardubicích.
A to hned na začátku. Simon Wigg sice ujel remízu s Alešem Drymlem, pochopitelně starším, a Janem Schináglem. Vzápětí však Marián Jirout, Vladimír Kalina, Václav Milík a Pavel Karnas zatížili pardubické konto maximálním počtem deseti bodů. Plzeň tak musela začít překonávat osmibodovou propast. Během šesti jízd se jí to skutečně podařilo a stav utkání byl 27:27. Jenže vzápětí Vladimír Kalina s Janem Schináglem zajeli 4:2 proti Bořivoji Hádkovi a Jiřímu Boučkovi.
Simon Wigg odpověděl remízou nad Mariánem Jiroutem a Pavlem Karnasem a Jiří Štancl s Janem Hádkem vydolovali čtyři body na úkor zkušeného páru Václav Milík – Aleš Dryml. A skóre bylo opět nerozhodné. V závěrečné sérii však nejprve Marián Jirout s Pavlem Karnasem a pak i Vladimír Kalina s Janem Schináglem dodali pardubickému půlkoni po pěti bodech. Tím pádem bylo prakticky rozhodnuto, nebo ani závěrečné sólo Jana Holuba a Simona Wigga už nemohlo stav mítinku otočit. Plzeň vezla z východu Čech porážku 43:47.
Červencové utkání proti Březolupům na domácí dráze bylo pro Plzeň víceméně formalitou. Moravanům dokonale zklamal Rakušan Heinrich Schatzer, navíc ani osvědčená esa Jaroslav Gavenda, Vlastimil Červenka a Vladimír Višváder nebodovala svým obvyklým způsobem. Březolupy, které o den dříve remízovaly s Chabařovicemi, příliš brzy rezignovaly a nenasadily ani žádnou taktickou rezervu. Výsledek 60:30 tomu odpovídal.
Klíčová výhra na Markétě
Dvě porážky Plzně hrály do pražských karet. Po prohře na Borech totiž pražský Olymp šel od vítězství k vítězství. Ve Slaném měl sice namále, protože domácí vedení Zdeňkem Tesařem a Robertem Králem je pořádně prohnali, ale pak to na Markétě proti Chabařovicím a v Březolupech a Pardubicích byla jednoznačná pražská záležitost.
Pro další vývoj však byl nesmírně klíčový duel Olympu s Plzní, naplánovaný na pražskou Markétu na 19. července. Jenže pár dnů před ním se Antonín Kasper vrátil z projížďky na horském kole se zlomeným zápěstím. Obrovský pech pro družstvo, ale především pro závodníka samotného. Musel totiž rezignovat na světové semifinále šampionátu jednotlivců, které se konalo v Praze a v němž si věřil na postup mezi nejlepší šestnáctku naší planety.
Navzdory absenci svého kapitána Pražané neprodali kůži zadarmo. Bylo jim všem jasné, že právě tady jedou o titul. Rozehráli závod remízou, když za Simonem Wiggem dojeli Petr Vandírek a Richard Wolff. Jenže vzápětí hosté nasadili k trháku. Jan Holub s Jiřím Štanclem porazili Antonína Švába, zatímco Pavel Ondrašík byl vyloučen kvůli pádu. Ve třetí jízdě bratři Hádkové utrhli čtyři body na úkor Lubomíra Jedka s Davidem Suchanem.
Západočeši se tak dostali do vedení již o šest bodů. Jenže posléze je defekt Jana Holuba stál remízu. Bořivoj Hádek a Simon Wigg sice své jízdy vyhráli, ovšem před kompletními pražskými páry. Na začátku třetí série domácí svou ztrátu snížili na dvoubodový rozdíl. Petr Vandírek porazil Bořivoje Hádka a Richard Wolff jeho mladšího bratra. Simon Wigg a Jiří Bouček odpověděli výsledkem 4:2 nad tehdejšími juniory Antonínem Švábem a Pavlem Ondrašíkem.
Pak přišla devátá jízda. Dlouhými léty společného ježdění sehraná dvojice Lubomír Jedek a Zdeněk Schneiderwind dovezla pět bodů. Ihned po přestávce Zdeněk Schneiderwind dokázal to samé s Petrem Vandírkem. A Olymp tak rázem vedl o čtyři body. Leč Simon Wigg s Janem Holubem vrátili skóre do nerozhodného stavu. Milan Špinka odpověděl nasazením náhradníka Zdeňka Schneiderwinda k Lubomíru Jedkovi. Jenže to skončilo jejich vzájemnou kolizí. První byl zraněn, druhý vyloučen. Do hry se tak vrátil Richard Wolff, jehož Zdeněk Schneiderwind původně nahradil. Díky excelentnímu startu dokázal vyšachovat Jiřího Štancla s Janem Hádkem a udržet stav na vyrovnaných 36:36.
Nervy všech přítomných byly před poslední sérií napnuty doslova k prasknutí. Bořivoj Hádek vyhrál rozjížďku s číslem třináct před Antonínem Švábem. Protože Jiří Bouček dojel třetí před Davidem Suchanem, ujala se Plzeň znovu vedení. Její dvoubodová převaha však okamžitě vzala za své, když Pavel Ondrašík s Petrem Vandírkem odvedli Jiřího Štancla a Jana Hádka. Za stavu 43:41 pro Olymp vyjel naposledy na dráhu Simon Wigg. Taktickou jízdou pomohl Janu Holubovi, a společně tak vyzráli na Richarda Wolffa. Předchozím pádem otřesený Lubomír Jedek vzdal. A Plzeň tak podruhé porazila Prahu, shodou okolností stejným poměrem 46:44.
Na dráze již jen formalita
Druhá porážka Prahy měla pro Plzeň nedozírný význam. Díky ní se totiž bodová konta obou celků v průběžné tabulce vyrovnala. Navíc bilance vzájemných utkání hovořila ve prospěch Plzně, by o pouhopouhé čtyři body. Ty však měly doslova a do písmene cenu zlata, protože za pomocné kritérium v případě rovnosti tabulkových bodů posloužilo právě skóre z obou vzájemných duelů.
Takže západočeskému týmu šlo už o jediné. Nezopakovat fatální chyby z Chabařovic a Pardubic a neprohrát. A to se dařilo. Nejprve poslední prázdninový pátek ve Slaném. Roman Matoušek sice při svých šesti startech našel přemožitele pouze v osobě Simona Wigga, leč ostatní s výjimkou Roberta Krále nehráli vysokou hru. Plzeň tak vyhrála o deset bodů.
Obavy však vzbuzovaly Pardubice, které na začátku září zavítaly na borský ovál. Ovšem repríza červnového výsledku se nekonala. Kromě Václava Milíka totiž všichni Pardubáci zůstali za očekáváním. Dva tabulkové body tak zůstaly doma, a to po nečekaně nevyrovnaném výsledku 54:36.
Na poslední výjezd se Plzeň vydala do Březolup. Byla to neděle a to obyčejně Simon Wigg jezdíval lukrativní volné závody na dlouhých či travnatých drahách v Německu. „Já jsem grasstrack rider, co ve všední dny jezdí speedway, zatímco většina ostatních jsou speedway riders, kteří o víkendech závodí na dlouhé dráze,“ říkával. Nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy jej pouze necelý týden dělil od finále světového šampionátu v Mariánských Lázních. Nicméně i bez něho Plzeň dobyla přesvědčivého vítězství.
Extraligová kampaň pro Plzeň skončila tam, kde o pět měsíců dříve začala. Na domácích Borech. A zatímco na úvod sezony čekal Plzeňáky nejsilnější soupeř, na její závěr ten nejslabší. Duel s Chabařovicemi připomínal vraždění neviňátek. Hosté přijeli bez náhradníků jen v šesti a během šesti jízd přišli vinou pádu a defektu o další dva. Výsledek 64:25 tuto situaci výmluvně dokresloval.
Na dráze tedy Plzeň získala titul. Ovšem ve hře byl stále protest pražského Olympu proti startu Václava Vernera v úvodním závodě. Na rozhodnutí národního sportovního soudu, zda bude jeho sedm bodů anulováno, čímž se skóre ze 46:44 pro Plzeň změní na 44:39 pro Prahu, jsme si však museli počkat do druhého dne po klání Plzeň v. Chabařovice. Pražský protest byl ale zamítnut, a tak se na západě Čech mohlo slavit oficiálně.
Konec jedné krátké éry
Když Simon Wigg projel 28. září cílem patnácté jízdy duelu s Chabařovicemi, nikdo z přítomných si neuvědomil, že v české lize skončila jedna epocha. Ta bohužel trvala jeden jediný rok. Od té doby neměla pravidelná účast hvězdy světového formátu na našich ligových stadiónech žádné obdoby. Ani Simon Wigg již nikdy plzeňskou vestu neoblékl, by na soupisce zůstal ještě rok.
Hvězdná jména se u nás sice objevila, ovšem výkony Marka Lorama, Grega Hancocka či Leigha Adamse vzbuzovaly někdy spíše úsměv, než obdiv. A ke všemu šlo o epizodní záležitosti. Navíc Simon Wigg by je všechny strčil do kapsy již jen svým nadšením pro tým, taktickou jízdou a motivačními schopnostmi. I ten nejslabší Plzeňák se snažil ze všech sil, když s ním v týmu startoval světový šampion.
Leč česká plochá dráha i tuto svou příležitost propásla. Přítomnost hvězdy světového nebe ještě dokázali propagačně využít v Plzni. Na jiných stadionech ji však prezentovali minimálně. A tak zatímco na Bory proudily většinou davy, jinde počet diváků zůstával na nelichotivých číslech. Postupně slábl i počáteční zájem médií. Zatímco kupříkladu bulvární Blesk přinesl z Wiggovy premiéry hned tři články, o dalším průběhu extraligy téměř už ani čárku.
Přitom soutěž byla v letech nudných klání osmičlenných družstev jako jediná, v níž šlo o regulérní souboj o titul. V ostatních případech to bylo vlastně jen o tom, kdy se utká Olymp s Pardubicemi a porazí je. A tím pádem posune otázku svého sesazení z trůnu do ryze teoretické roviny.
Při vší úctě ke všem sedmdesáti závodníkům, kteří se v sestavách extraligových týmů ve čtyřiadevadesátém objevili, byla tehdejší soutěž především o Simonu Wiggovi. To on jí dal punc světovosti. Kromě extraligového titulu u nás v onom roce vyhrál i Zlatou přilbu a finále šampionátu na dlouhé dráze. Pamětníci na něj vzpomínají dodnes. Nikdy nepřehlédl napřaženou pravici, nikdy neodmítl autogram a nikdy si nezapomněl doma svou pověstnou dobrou náladu a široký úsměv. A možná i tím byl v našich depech výjimečný. Dnes již na něho můžeme bohužel jen vzpomínat. Simon Wigg podlehl těžké nemoci v listopadu roku 2000.
Plzeňská cesta za titulem 1994:
| 20.4. Plzeň | Plzeň 46 | Bořivoj Hádek 12(1), Jan Hádek 3, Jiří Štancl 8(1), Jan Holub 4(2), Simon Wigg 12(1), Václav Verner 7(1), Tomáš Bouček a Jiří Bouček DNR |
| Praha 44 | Antonín Kasper 16(1), Richard Wolff 1(1), Antonín Šváb 10, Zdeněk Schneiderwind 4(2), Petr Vandírek 13, Dušan Kšír 0, Pavel Ondrašík 0, David Suchan 0 | |
| 26.4. Chabařovice | Chabařovice 47 | Zdeněk Holub 9(2), Pavel Koten 12, Robert Ráliš 8, Jaroslav Pták 4(1), Karel Průša 13(1), Miroslav Vondráček 1(1), Milan Vondráček DNR, Petr Šach DNR |
| Plzeň 43 | Jan Holub 7, Tomáš Bouček 6(1), Jiří Štancl 13(1), Alan Zubr 0, Bořivoj Hádek 13(2), Jan Hádek 0, Lubomír Lang 2(2), Jiří Bouček 2 | |
| 18.5. Plzeň | Plzeň 49 | Bořivoj Hádek 12(1), Jan Hádek 2(1), Jiří Štancl 10(1), Jan Holub 7, Simon Wigg 15, Karel Kouba 0, Jiří Bouček 3, Lubomír Lang 0 |
| Slaný 40 | Roman Matoušek 13, Aleš Filip 0, Roman Pergler 6(1), František Liebezeit 5(2), René Juna 8(1), Robert Král 5(1), Václav Buranda 3(1), Daniel Boháč DNR | |
| 8.6. Pardubice | Pardubice 47 | Jan Schinágl 5(2), Aleš Dryml 3, Marián Jirout 12, Vladimír Kalina 10(3), Václav Milík 9, Pavel Karnas 8(3), Jiří Šovíček 0, Petr Pozdník DNR |
| Plzeň 43 | Simon Wigg 13(1), Jiří Bouček 0, Jiří Štancl 10(2), Jan Holub 9, Bořivoj Hádek 10, Jan Hádek 1, Karel Kouba 0, Josef Lukšík DNR | |
| 6.7. Plzeň | Plzeň 60 | Bořivoj Hádek 13(1), Jan Hádek 3(1), Jiří Štancl 14(1), Jan Holub 11(2), Simon Wigg 14, Jiří Bouček 5, Karel Kouba DNR, Josef Lukšík DNR |
| Březolupy 30 | Vlastimil Červenka 10, Milan Žůrek 0, Jaroslav Gavenda 10, Martin Šerý 0, Vladimír Višváder 8, Heinrich Schatzer 2(1), Miroslav Škubal 0, Jiří Polášek DNR | |
| 19.7. Praha | Praha 44 | Petr Vandírek 13(1), Richard Wolff 7(1), Antonín Šváb 8, Pavel Ondrašík 4(1), Lubomír Jedek 7, David Suchan 0, Zdeněk Schneiderwind 5(3), Dušan Kšír 0 |
| Plzeň 46 | Simon Wigg 15, Jiří Bouček 2, Jiří Štancl 8(1), Jan Holub 7(2), Bořivoj Hádek 12, Jan Hádek 2(1), Karel Kouba DNR, Josef Lukšík DNR | |
| 26.8. Slaný | Slaný 40 | Roman Pergler 5(1), Václav Buranda 1(1), Robert Král 11, René Juna 1, Roman Matoušek 17, Václav Koucký 2(1), Daniel Boháč 3 |
| Plzeň 50 | Simon Wigg 13, Jiří Bouček 0, Jiří Štancl 14, Jan Holub 6(2), Bořivoj Hádek 12, Jiří Štrobl 5(3), Jan Hádek 0, Josef Lukšík DNR | |
| 7.9. Plzeň | Plzeň 54 | Bořivoj Hádek 12(1), Jan Hádek 4, Jiří Štancl 15, Jan Holub 7(3), Simon Wigg 12, Jiří Štrobl 1, Jiří Bouček 3, Josef Lukšík DNR |
| Pardubice 36 | Jan Schinágl 4, Vladimír Kalina 6(1), Václav Milík 14(1), Gašpar Forgáč 2, Pavel Karnas 3(1), Lubomír Batelka 5(1), Jaroslav Petrák 0, Petr Pozdník 2 | |
| 18.9. Březolupy | Březolupy 36 | Vlastimil Červenka 12, Miroslav Škubal 1(1), Heinrich Schatzer 5(2), Vladimír Višváder 6, Jaroslav Gavenda 10, Milan Žůrek 2, Jiří Polášek DNR |
| Plzeň 53 | Jiří Štancl 14, Jiří Bouček 6(2), Jan Holub 11, Jiří Štrobl 6(3), Bořivoj Hádek 14, Jan Hádek 2(1), Josef Lukšík DNR, Milan Pulda DNR | |
| 28.9. Plzeň | Plzeň 64 | Bořivoj Hádek 15, Jiří Bouček 4(1), Jan Holub 14(1), Jiří Štancl 11(4), Simon Wigg 15, Jiří Štrobl 4(2), Jan Hádek 1, Josef Lukšík 0 |
| Chabařovice 25 | Pavel Koten 8(1), Milan Vondráček 0, Zdeněk Holub 6(1), Miloš Müller 2(2), Robert Ráliš 9, Jaroslav Pták 0 |
Legenda: v závorkách jsou bonusové body, DNR znamená náhradníka bez jediného startu
Závěrečná tabulka extraligy 1994:
| závody | bilance výsledků | skóre | body | |
| 1. Plzeň | 10 | 8-0-2 | 508:389 | 16 |
| 2. Praha | 10 | 8-0-2 | 532:368 | 16 |
| 3. Pardubice | 10 | 7-0-3 | 472:426 | 14 |
| 4. Slaný | 10 | 3-0-7 | 427:468 | 6 |
| 5. Březolupy | 10 | 2-1-7 | 401:497 | 5 |
| 6. Chabařovice | 10 | 1-1-8 | 352:544 | 3 |
O titulu ve prospěch Plzně rozhodlo vzájemné skóre z obou závodů s Olympem – 92:88.
Top 15 extraligy 1994:
| závody | jízdy | body(bonus) | average | |
| 1. Antonín Kasper, Olymp Praha | 7 | 36 | 99(2) | 2,81 |
| 2. Simon Wigg, Plzeň | 8 | 40 | 109(2) | 2,78 |
| 3. Marián Jirout, Pardubice | 7 | 33 | 87(1) | 2,67 |
| 4. Roman Matoušek, Slaný | 6 | 32 | 83(1) | 2,63 |
| 5. Bořivoj Hádek, Plzeň | 10 | 50 | 125(6) | 2,62 |
| 6. Petr Vandírek, Olymp Praha | 10 | 46 | 115(2) | 2,55 |
| = Bohumil Brhel, Olymp Praha | 4 | 20 | 50(1) | 2,55 |
| 8. Jiří Štancl, Plzeň | 10 | 52 | 117(11) | 2,47 |
| 9. Jaroslav Gavenda, Březolupy | 10 | 53 | 120(5) | 2,36 |
| 10. Zdeněk Tesař, Slaný | 5 | 27 | 61(2) | 2,34 |
| 11. Karel Průša, Chabařovice | 6 | 34 | 75(2) | 2,27 |
| 12. Václav Milík, Pardubice | 10 | 51 | 109(4) | 2,22 |
| 13. Vlastimil Červenka, Březolupy | 10 | 52 | 110(3) | 2,18 |
| 14. Lubomír Jedek, Olymp Praha | 8 | 40 | 67(14) | 2,03 |
| 15. Pavel Karnas, Pardubice | 9 | 42 | 75(9) | 2,00 |
| = Antonín Šváb, Olymp Praha | 3 | 15 | 28(2) | 2,00 |
V sestavách všech týmů se objevilo celkem sedmdesát jezdců, z toho sedmadvacet bylo juniorů, dva cizinci (kromě Simona Wigg ještě Rakušan Heinrich Schatzer v barvách Březolup) a dva (Michal Makovský z Pardubic a plzeňský Milan Pulda) neabsolvovali ani jednu jízdu.
Foto: Lubomír Hrstka a archív autora
