Praha – 19. února
Je příkladem rychlé kariéry a důkazem, jakým tempem může čas pádit. Zatímco před třemi léty se musel do širšího podvědomí probíjet, dnes není závodník či divák, který by neznal jeho jméno a dravý a odhodlaný styl. Pražský junior Jan Jaroš poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. A ohlíží se v něm za uplynulou sezónou, ale třeba také popisuje svou zimní práci barmana, vysvětluje důvody své zářijové závodní absence a líčí pozadí dramatického boje o domácí juniorský titul. V neposlední řadě se odpovědí na své otázky dočkají také naši čtenáři.


speedwayA-Z: „Zbývá ti již jen necelý týden do odjezdu do Anglie. Jak jej vyplníš? A jak jsi vlastně strávil zimu?“
Jan Jaroš: „ Budu se válet u televize (smích)! Doladím motorky, sbalím si dvoje trenky, dvoje ponožky a zubní kartáček. Beru to normálně. Teď čekám, až budou spojky. Už pětadvacátýho tam máme večeři se sponzorama a seznámení s týmem. Zimu jsem strávil pracovně v Anglii. Zdokonalil jsem si jazyk a poznal Angličany i z druhý stránky. Ve finále jsem tam nakonec podepsal kontrakt. Spřátelil jsem se se spoustou místních lidí. Dělal jsem v hotelu v baru, kde pátek, sobota a neděle byly diskotéky. Byl to nářez a v noci to bylo párkrát hodně drsný. Taky jsem tam pracoval na fyzičce. Chodil jsem běhat a do práce jezdil na kole. Tam a zpátky je to šestnáct kiláků. A když jsem tam jel první den, hned se mi rozsypala přehazovačka a já dojel pozdě. V práci jsem nachodil minimálně padesát kiláků denně. Nikdy bych nevěřil, že se barman takhle nalítá.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o Velké Británii, jaká byla tvá tamní loňská sezóna? Starty za King‘s Lynn v Premier League nedopadly, ale objevil jsi se v Belle Vue v Elite League.“
Jan Jaroš: „Byla zajímavá tím, že jsem tam odjel s tím, že budu závodit za King‘s Lynn. A tejden před odjezdem mi řekli, že se nevejdu do týmu. Sice o málo, ale nevejdu. Až prej vstoupíme do Unie, average spadne. Dva měsíce jsem tam žil, jezdil s klubem na závody a trénoval. Pak jsem se vracel na kontrolák a čekal, že ten average spadne, jak říkali. Jenže nespadnul. Tak jsem všude sháněl něco jinýho. A nakonec mi Tesáček (Zdeněk Tesař – pozn.
redakce) vyjednal Belle Vue. Určitě to byla super zkušenost. Šel jsem do Elite League s cílem snížit si average na Premier League. Přitom jsem jezdil s Jasonem Crumpem, Joe Screenem, Kennethem Bjerre a Rory Schleinem. Zkušenost to byla fakt suprová. A average jsem si sundal, takže teď můžu jet v King‘s Lynn. Bez problémů s dráhama to nebylo. Chce se to naučit. Je to o tom, jít tam a naučit se to. Dráhy jsou úplně jiný než u nás. Třeba Swindon byl velkej, ale klopenej, což v Čechách není. Rye House je zase malinká dráha, ale hrozně tvrdá. Tyhle dlaždičky, co tady mají na podlaze (rozhovor se uskutečnil v jedné pražské pizzerii – pozn. redakce), jsou proti tomu hlubina. Nejlepší dráha je samozřejmě King‘s Lynn. Není až tak malá, je trošku klopená a hluboká. Nebo možná ani ne tak hluboká, ale je tam jíl, takže je to takový državý.“

speedwayA-Z: „Jako většina Čechů jsi v Anglii sám a nikdo se o tebe nepostará. Jaké tam máš zázemí? A jak řešíš přesuny do Čech?“
Jan Jaroš: „Super je, že tam mám Topase. Bydlí sice jinde než já, ale když je nejhůř, poradí. Když jedeme někde venku, zeptám se ho třeba na převod. Bydlím v jedný anglický rodině a jsou to super lidi. Rychle mě přijali skoro jako za svýho. Spousta Angličanů je hodně přátelskejch. Teď tam jedu autem, na závody budu lítat. Možná abych ušetřil, zkusím autobus nebo jít na stopa (smích). Motorky budu mít taky tady a budu je vozit klubovým autobusem. Přemejšlel jsem taky, že bych si objednal helikoptéru a nechal se odvézt třeba rovnou do Pardubic na stadión rovnou na motorku (smích). Ale to je přísně tajný, to bude jako bonbónek, tak to tam nepiš (smích). V Anglii se o motorku starám sám. Ale na závody se mnou jezdí jeden Angličan, Tom. Pomůže mi i s řízením.“

speedwayA-Z: „Reprezentace se pro tebe omezila prakticky na jeden start – semifinále juniorského mistrovství světa ve Wiener Neustadtu. Jaké to bylo? A nelitoval jsi, že jsi v pardubické národní kvalifikaci skončil až jedenáctý a nikam jinam jsi se tak nekvalifikoval?“
Jan Jaroš: „Výsledky z Wiener Neustadtu mám ještě v živý paměti. Byl to skoro můj nejhorší závod, co jsem kdy absolvoval. Hlavně co se týče psychiky. Zbytečně jsem se nervoval. Kdybych jel v klidu, musel bych postoupit. Takhle to dopadá, když člověk chce až těžce přes wint. Třeba jsem odstartoval, jeli jsme do chumlu. A já si říkal, rychle, rychle, musím je předjet, jinak je postup v prdeli. Šel jsem do toho, ale ono to nevyšlo. Pomalu každou jízdu jsem byl na držce. Byly to ale další zkušenosti. V Pardubicích rozhodlo, že jsem měl v jedný jízdě kiks. Ke konci se to hodně předjíždělo. I v tom rozjezdu se to pořád mydlilo. Já z toho vyšel nejhůř. Ale svezl jsem se v mistrovství Evropy ve Mšeně. Jako náhradník jsem jel dvakrát a vždycky se přetočil na stejným místě.“

speedwayA-Z: „Loni jsi určitě nebyl spokojen se svým účinkováním v mistrovství republiky jednotlivců. Z Divišova jsi do finále postoupil jen jako náhradník. Jak k tomu došlo?“
Jan Jaroš: „Měl jsem problémy s technikou. Zradila mě! Nebudu to vokecávat, blbě jsem se připravil technicky. Rád závodím, chu byla veliká, ale ta technika… Nemá cenu to dál rozvádět. Asi propustím mechanika. Takže mám padáka jako mechanik (smích)! Kopřivnice je škoda. Ale já stejně nebyl fit, protože jsem měl po Pardubicích rozseklý koleno. Možnost jet byla, ale já byl rozbitej. Letos pojedu semifinále ve Svitavách, protože středa na Markétě se mi kreje s domácím závodem v Anglii. Dráhu neřeším, prostě závody beru jako závody. Stejně si moc vybírat nemůžu. Prostě se to tam jede, mám volno a tak do toho jdu. Mšeno se pak jede v úterý a hned ve středu zase závodím v Anglii. Takže hodně nabitý a hned po Mšeně poletím. Buď ještě večer nebo ráno. Oslava titulu by tedy musela bejt krátká (smích)!“

speedwayA-Z: „Český juniorský šampionát pro tebe začal velice slibně. Triumfem ve Slaným. O zlato jsi se statečně pral až do konce, nicméně nakonec jsi skončil až třetí a pouhý bod od titulu. Jak jsi to všechno prožíval?“
Jan Jaroš: „Jako těžký zklamání. Třetí místo absolutně neberu jako úspěch. Už třetí sezónu jsem třetí! Tím se chlubit nemůžu. Slaný bylo dobrý. Vyhrál jsem. V Březolupech jsem pak byl třetí. V Pardubicích jsem měl na vyhrání, ale v poslední jízdě jsem tam udělal to show. Když se teď zpětně ohlížím, o ten titul jsem přišel možná tady. Pak jsem ten juniorák měl hodně hektickej. Před Kopřivnicí jsem závodil v Anglii. Přijel jsem nevypalej a nemocnej. Nechápu, jak jsem mohl v létě nastydnout a mít horečky. Navíc jsem jezdil před Filipem Šiterou a v poslední zatáčce mi bouchla zadní guma. Prošudlal jsem se aspoň pro bod. Plzeň už byla s nervama. Každej věděl, že se tady láme chleba. Nejelo se mi tam ale dobře. Byl jsem unavenej. A pak ještě ty bláznivý hádky. Bral jsem je tak, že to jde úplně mimo mě. A pak jsem si dal voraz. Nazbrojil jsem se na Zlatou stuhu. Měl jsem naplánováno dojíždět všechny jízdy a bodovat. V první rozjížďce mě změřil Simoák. Ale říkal jsem si, že dva body jsou dobrý. Pak byla druhá jízda. Neodstartoval jsem vůbec dobře. Dal jsem to pod Tomáše Suchánka. Čekal jsem, že ho to vytáhne ven a mě to kopne před něj. V půlce zatáčky jsem ale viděl, že se na lajně drží jako klíště. Chtěl jsem to tedy dát nad něho. Jenže mě to natáhlo a brknul jsem si o něj. Zavřely se mi rejdy a vystoupil jsem z toho. To si ještě pamatuju, pak už jen rentgen v nemocnici. Řekli mi, že mám otřes mozku. S Hynkem jsme si tam do rána pospali. Druhej den jsem jel do Prahy. Přišel jsem domů a přestal hejbat rukou. V pondělí
jsem si došel do Motola a tam mi oznámili, že mám zlomenou lopatku. Když jsem řekl, že mám za tejden mistrák, doktor se mě zeptal, jestli jsem nespadnul z jahody na znak. Dal mi ortézu, ale den před závodem přišel, aby mi dal injekce. Ve finále mi ta ruka ztuhla, jako kdyby mi ji zavařil. Sice to nebolelo, ale ruku jsem vůbec necejtil. Takže ta Praha probíhala tak, že zkusím trénink a uvidím. Zdálo se mi, že je to dobrý. Věděl jsem, že to nemůžu dát do hlubiny, kde potřebuju sílu. Šel jsem do toho s tím, že chci vyhrát. Jenže v první jízdě jsem přijel do nájezdu a potřeboval to dát do hrany, ale byl jsem pomalej. Bylo to špatný a po třech jízdách to bolelo jako prase. Nemohl jsem si natáhnout ani povlak na helmu. Říkal jsem si, jdi do toho, jseš blízko, třeba budeš mít štěstí a zamíchá se to. Jenže to štěstí nepřišlo. Mrzelo mě to hodně. Bylo to fakt o kousek.“

speedwayA-Z: „Nastoupit za těchto okolností do posledního závodu byl vskutku heroický výkon. Prahnul jsi tolik po titulu? A nebo to byl příkaz klubu, pro něhož by titul byl hojivou náplastí na neúspěchy v extralize?“
Jan Jaroš: „Touha byla. Někdo si možná řekne blbej titul. Jenže já ho chtěl. Sezóna byla dobře rozjetá. Rád vyhrávám a chtěl jsem bejt mistr republiky v jednotlivcích. To jsem ještě nebyl. Každopádně titul by byl dobrej i pro Markétu. Od Pepeho neměli v juniorech mistra a já tomu byl hodně blízko. A ještě na domácí dráze. Ale z klubu na mě netlačili. Já jsem chtěl i kvůli tátovi. Aby na mě byl pyšnej, že se mi odmalička věnoval a teď by měl mistra.“

speedwayA-Z: „Co se s tebou vlastně dělo v září? Po juniorském šampionátu v Plzni jsi nezávodil ani doma, ani v Anglii a vynechal i evropský pohár klubových družstev…“
Jan Jaroš: „Udělal jsem si volno. Mám totiž únavovej syndrom. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem skončil s motokrosem. Vytrvalostní sporty jsou totiž pro mě problematický. Mám známou, co trpí tím samým a teď jde na transplantaci jater. To je následek, když nedodržuješ správnej režim. Kolem mě to bylo takový téma a spousta lidí si to vykládala, že jsem se vykašlal na Markétu s evropským pohárem. A že jsem nechal klub ve štychu, protože jsem si usmyslel, že jsem unavenej. Jenže v daným okamžiku to bylo nejlepší řešení, už s ohledem na bezpečnost.“

speedwayA-Z: „Svůj jediný start v šampionátu juniorských družstev jste s Lubošem Tomíčkem proměnili v jasný triumf. Kdyby jste jeli celou sezónu, Slaňákům byste určitě zatopili, že? A proč jsi s Lubošem Tomíčkem nejel šampionát dvojic?“
Jan Jaroš: „Myslím, že kdybychom startovali s Lubošem, toho mistra uděláme. Třeba by se něco stalo, ale když to vezmeš, velkou šanci bychom měli. Je to ale plochá dráha, takže nikdy nevíš. Mistrák dvojic byl v období, kdy jsem marodil s tou nohou z Pardubic. Nehledě na to, že my s Lubošem jsme taková dvojice, že každej chce vyhrát sám. Nejsme super sladěná dvojka. Je tam pořád taková rivalita. Milionkrát si v depu řekneme taktiku, pak odstartujeme a každej jede jináč. Po stránce dvojic si neumíme moc vyhovět. Vždycky to bylo stylem jednotlivců. Nechci to svalovat na něj, ale s Mirdou mi přišlo, že ten je v tomhle lepší. Jel jsem s ním jednou nějakej pouák. On je venkař, já univerzál, takže by bylo dobrý jet s ním.“

speedwayA-Z: „Ve více než půlce extraligy jsi aktivně ovlivňoval její dění. Olympu se však moc nedařilo. Jak jsi to viděl ty?“
Jan Jaroš: „Tahle otázka je taková ošidná. Nemůžu mluvit za ostatní kluky. Já jel každou extraligu s tím, že tam předvedu maximální výkon. Nakonec to ale dopadlo dobře, baráž nebyla. Pro mě byla nejhorší extraliga na Markétě. První jízdu jsem měl juniorskou. Trenér očekával tři body a s tím jsem do toho šel i já. Utáhl jsem si spojku, ale když jsem si zkoušel start, přišla mi hodně tvrdá. Povolal jsem teda mechanika. Přeskočil prkna a já se s ním domlouval nacvičenejma gestama. Jenže jsme si blbě rozuměli a on mi tu spojku povolil úplně celou. Já na něj nekoukal, hlídal jsem si čas. Pak jsem si na startu stoupnul do kolejky. Rozsvítilo se zelený světlo a vylétla páska. Reflex jsem měl výbornej, ale jel jsem jako na babetě. Nejdřív jsem koukal, co se děje, ale pak mi to došlo. Spojka byla rozžhavená jako blázen. Vrátil jsem se do depa a myslel, že mě trenér zaživa stáhne z kůže. Nejlepší extraliga byla asi ve Mšeně. Měl jsem od Tondy Kaspera udělanej jeden motor speciálně na Čechy. Dařilo se mi na něm. V první jízdě jsem dokonce tři kola vodil Aleše Drymla. Ale pak to přestávalo jet. Ála mě předjel a já nakonec dojel druhej. V druhý motorce jsem měl půjčenej sériovej motor z Jawy. Nebyl přizpůsobenej a naladěnej, tak jsem ho nechtěl jet a jen přehodil karburátory. Ve druhý jízdě jsem odstartoval a jezdil vepředu, ale pak to mělo zase ten samej průběh. Už to ztrácelo kompresi. V depu jsme to dali na stojánek a já odchytil Tondu. Vzali jsme za kolo a komprese byla zase dobrá. Něco jsem poladil. Běhal jsem tam jak makrela a nevěděl, co s tím. Potom jsem objel dvě kola a zastavilo se to. Ve čtvrtý jízdě jsem skočil už na tu druhou motorku. Šel jsem z červený. Neodlítnul jsem dobře, ale zabojoval jsem. Ve druhý zatáčce jsem se proboxoval, ale jak motor nebyl dělanej na mě, odcouval jsem. Byl to ale bojovnej závod. Takhle jsem to loni měl celou extraligu. Jednou jsem zajel, ale pak se tam vždycky něco vypastilo. Letos vyhrajeme! Máme osm závodů a v klubu jsme na extraligu dva junioři. Vychází to tedy čtyři závody ku čtyřem. Další starty se samozřejmě budou řešit podle vývoje.“

speedwayA-Z: „Před svým druhým odjezdem do Anglie jsi závodil také v první lize. Jak se ti to zamlouvalo?“
Jan Jaroš: „Na skóre to bylo lepší než extraliga. První liga je taková záležitost, že to jsou pomalu juniorský závody. Takovej lepší juniorák. Jsou tam ale i dobrý starší závodníci. A na ty závody se dá určitě koukat. Kolikrát mi přijde, že je to pestřejší než extraliga. Předjíždí se a to je dobrý pro diváky. Náš výsledek byl ovlivněnej tím, že já a Luboš jsme jezdili v Anglii a přestali se sem na první ligu vracet. Tým táhnul Richard Wolff a byl na to sám. A co si budeme povídat, když se nevyhrávaj jízdy a vidíš, že druhý jezděj vzadu v pasti, nálada je vždycky horší. Mančaft se skládal z mladejch kluků a byl celkově takovej oslabenej.“

speedwayA-Z: „V průběhu roku jsi zkoušel GM od Antonína Kaspera, ale pak jsi jezdil Jawy. U nich zůstáváš také v letošním roce. S italskými motory jsi nebyl spokojen?“
Jan Jaroš: „S GM jsem byl spokojenej, nicméně z finančních důvodů jsem zůstal u Jaw. Trvalo mi tři závody si na GM zvyknout. To pak chce už mít celej strojovej park s GM. Aspoň dva nebo tři, kdyby se ti něco stalo. Jenže to už dělá velkej ranec. A proto zůstávám u Jaw. Jsem s nima spokojenej a mám je dobře udělaný.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Petr Horáček: „O Slaným se často říká, že to není plochá dráha, ale motokros. Myslí si to Jan Jaroš jako bývalý motokrosař také? Kde se mu závodí nejlíp a kde nejhůř? U nás, v Evropě a v Anglii? Děkuji a a se daří!“
Jan Jaroš: „Slaný je takový rozbitější, nicméně do motokrosu to má trochu daleko. Je to však dráha, která se u nás řadí mezi nejvíc hopsavý. U nás je ale pro mě nejlepší. Nejhůř se mi loni dařilo v Pardubicích. V Evropě jsem toho v loňské sezóně moc nejel, ale mám rád Debrecen a nerad Wiener Neustadt. A v Anglii je nejlepší King‘s Lynn a blbá třeba Arena Essex nebo Rye House.“

Anonym: „Už uteklo dost vody od Plzně, kde jsi měl defekt, ale byl to údajně letmák. Rozhodčí byl Pražák, ty jsi taky Pražák. Řekneš nám teď, jak to bylo doopravdy? Byl tam defekt nebo ti chtěl pomoct?“
Jan Jaroš: „Na to bych odpověděl, že v první řadě jsem zadřel motor. Zůstal jsem stát. Stalo se to, když vylétla páska. Jak to bylo v otáčkách, setrvačností jsem přejel čáru. A koukám, jízda byla zastavená. Pražák a jako co?! Já jsem závodník a rozhodčí rozhodl jízdu zastavit. Měl k tomu asi důvod a já to nezkoumal. Bafnul jsem druhou motorku a jel na jízdu. Dál jsem to neřešil. A na rozdíl od vás se pod to podepíšu.“

Ilona Nádvorníková: „Jak zvládáš náročné přesuny z Anglie do Čech? Může se po takové cestě letadlem ještě závodit? Děkuji za odpověď a přeji hodně štěstí!“
Jan Jaroš: „Určitě je to náročný, nicméně to bychom se zase vraceli k tý jedný otázce v rozhovoru. Cesta je náročná a já loni měl ještě blbý spojení. Musel jsem vstávat ve dvě ráno. Člověk si přeruší noční režim a je nevyspalej. V letadle se moc spát nedá. Kdybych jezdil autobusem, bylo by to lepší. Lehnul bych si tam na podlahu a dlouho spal (smích). Jenže na to nemáš čas, závody jsou ze dne na den. Možná bych to mohl zkusit přeplavat. Jeden den bych plaval sem, závodil, pak plaval zpátky a zase závodil v Anglii. Možná bych se tak zapsal i do Guinessovky (smích).

Jan Jaroš děkuje:
„Chtěl bych poděkovat v první řadě tátovi. Potom rodině, přítelkyni, Tesáčkovi a Topasovi. A samozřejmě sponzorům. Bez nich by to bylo těžší a komplikovanější tenhle sport provozovat. Jsou to pan Stárek z MPM trading, který mi hodně pomohl, pan Cholenský z Fuchs Oil, Tonda Kasper z TK motors, pan Uher z firmy Stuha, společnost LJ line, pan Kříž z Čerpací stanice MK Strakonice, pan Sladký ze SýS, firma Scott a Alan Zubr z Z engineering. Můj dík patří také vedení AK Markéta. A rád bych všechny čtenáře pozval na své internetové stránky www.jan-jaros.com.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Jana Jaroše.
Fotografie z internetových stránek Jana Jaroše www.jan-jaros.com byly publikovány se závodníkovým souhlasem.