AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 12. února
Pláž Hamerského jezera zažila už ledacos, pamatuje legendárního Jaroslava Marvana v roli bručouna Gustava Anděla, protože se na ní natáčel známý film Anděl na dovolené. Vyhlášení ledařského mistra republiky se tu ovšem uskutečnilo vůbec poprvé. Nechyběl ani obhájce trofeje Jan Klatovský, který se se svým předloňským primátem rozloučil vskutku důstojně. Neprohrál ani jednu rozjížďku. Andrej Diviš si však ohlídal ostatní soupeře a vůbec poprvé v kariéře se postavil na nejvyšší stupeň. Třetí místo stačilo Lukáši Volejníkovi na titul vicemistra. Jana Pecinu nepustila na stupeň vítězů smolná poslední jízda, zatímco Petra Klauze přibrzdily dva úvodní defekty. Slavit však mohl Miloslav Čmejla. Populární spíkr totiž v polovně příštího týdne oslaví šedesátku, ale z jeho nadšeného vystoupení v Hamru na Jezeře je patrné, že mikrofon rozhodně ještě odkládat nebude.

Čtrnáct ledařů na prosluněné písečné pláži
Hamr na Jezeře je vskutku nádherné místo. Není divu, že tu v minulosti vzniklo nádherné letovisko s přídomkem severočeské Riviéry. Jenže okolí bylo bohaté nejen na přírodní krásy a stavební památky, ale především i na cenný uran. Kvůli těžbě museli vypustit i Hamerské jezero, z jehož dna během deseti suchých let rostly stromy. Naštěstí je od roku 1994 voda opět zpátky a zamrzlá hladina poskytuje již druhým rokem spolehlivý azyl ledařům.

Ti sem dnes zamířili letos už potřetí. A Hamr jim opět ukázal svou přívětivou tvář. Po sněhu ani památky a písek na pláži evokoval vzpomínky na horké letní dny, které ještě zvyšovalo sluníčko, jehož paprsky se blyštily na ledové ploše. Z břehů vedla do depa prkna, pod nimiž byly prasklinky s vodou. Žádný div, že první otázky směřovaly na tloušku ledu.

„Asi tolik,“ odpovídal Jan Pecina. Mezi jeho dlaněmi, které ukazovaly sílu ledového povrchu, byla asi čtvrtmetrová mezera. „Jo, na břehu je písek, tam je to slabší a láme se to.“ Luboš Pytloun, jeho mechanik a kolega z organizačního týmu, řešil zase úplně jiné starosti. Od osvědčeného dodavatele si objednali ceny pro vítěze, jenže dnešní pošáci mají daleko k ideálu Čapkových pohádek. Zásilka se kdesi ztratila, takže nezbylo, než objednat nové poháry u místní firmy.

Radek Hutla se svým synem Lukášem si cestu ze včerejšího závodu z rakouského St. Johannu ještě zpestřili krátkým ranním spánkem ve své Přelouči. Lukáš Volejník a Martin Běhal přijeli rovnou na hamerskou pláž. Aniž by po tom toužili, stali se posly špatných zpráv ohledně startovní listiny.

Charlie Ebner včerejší mítink opět nedokončil. Pádu, bohužel těžkému, a přejetí od soupeře se nevyhnul ani jeho syn. Vyvrcholení českého šampionátu se tak muselo obejít bez tradičního inventáře našich ledů v sedlech červenobílých motocyklů. Osečenští ledaři lákali do Hamru na Jezeře jiné závodníky. Ovšem s výjimkou Němce Markuse Jella, debutujícího v naší zemi, nepochodili.

Josef Kreuzberger sice na sever Čech přijel, avšak po pádu ve švýcarském Flimsu měl pravou ruku zavěšenou na pásce a působil jen jako rádce svého krajana Thomase Rathgeba. Svou účast kvůli bolavému zápěstí zvažoval rovněž Jan Klauz, avšak nakonec neodolal. A ve svých čtyřiapadesáti letech se stal suverénně nejstarším účastníkem, jenž však rozhodně neplánoval se pouze zúčastnit.

Jan Klatovský nechce prohrát bez boje
Sluníčko se opíralo do ledu, když se krátce po půl jedné vrátili závodníci z nástupu ke svým motocyklům. Hned rozjížďka s číslem jedna aspirovala přinést nečekaný výsledek. Jan Pecina se netajil přáním zaútočit před zraky svých sousedů a známých na hamerské pláži na průběžné vedení Andreje Diviše. Pravidlo o škrtání jednoho výsledku ze tří dávalo jeho snům reálný základ. Jenže hned na úvod ho čekal Jan Klatovský, jako stále ještě úřadující šampión s jedničkou na zádech své vesty.

Jan Pecina efektně odstartoval po zadním kole, nicméně za mírné pomoci natažené pravé nohy skládal svůj motocykl do první zatáčky jako vedoucí závodník. Jenže už na protilehlé rovince byl příliš daleko na vnějším okraji dráhy. Jan Klatovský v těsném závěsu to nemohl pochopit jinak než jako pozvání do čela.

„Zkurvil jsem to,“ netajil se severočeský vousáč po návratu do svého stanového přístřešku. „V nájezdu jsem chyt‘ díru, vytáhlo mě to a byl jsem hned v kuželech. Škoda, ale zazávodili jsme si.“ Navzdory peripetiím se Jan Pecina udržel na druhé příčce, aby až k šachovnicovému praporku předváděl, že dva body mu jsou málo. až v předposledním oblouku, v němž se opět setkal s dírou na dráze, polevil ve svém úsilí.

Avšak ani vítězný Jan Klatovský nebyl prost všech starostí. „Je extrémní vedro a mně nefungujou karburátory,“ nechal se slyšet. Nicméně už po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem pět znovu exceloval. Potrápil ho ovšem Andrej Diviš, který si evidentně řekl, když už titul, tak se skalpem úřadujícího mistra. Udržel vnitřní stopu v prvním oblouku a posunul se po ní do čela. Jenže Jan Klatovský se nevzdal a jeho útok vnějškem úvodní zatáčky mu ve druhém okruhu přinesl úspěch.

Cíl nakonec viděli jen dva borci. Martin Běhal přispěchal k roštu na poslední chvíli, aby ovšem skončil v efektním přemetu přes záda. „Nezařadil jsem si rychlost, pustil plyn, naložil, nepřemejšlel a pod plynem tam dal jedničku,“ prozradil tajemství úspěchu efektní kaskadérské vložky, za níž byl samozřejmě vyloučen. Pozitivní byl ale fakt, že šlo o jediný pád za celé dnešní odpoledne. Samozřejmě nepočítáme-li Romana Andrusiva, jemuž při šroubování na motocyklech rodiny Hutlových ujely v depu nohy.

Petr Klauz musel zase ve třetím kole zastavit kvůli prasklému sekundárnímu řetězu. Oprávněně mohl skloňovat slovo smůla, protože v první sérii přišel o prakticky jisté druhé místo vinou tlaku unikajícímu z předního kola.

Po dvou sériích Jan Klatovský na čele průběžné klasifikace osaměl. Andrej Diviš, jenž na úvod ujel Lukáši Volejníkovi a Radkovi Hutlovi podlehl Janu Klatovskému, jak už bylo řečeno. To se stalo i Janu Pecinovi, který ale v šesté jízdě suverénně odvedl Thomase Rathgeba. Gerrit Schukken v rozjížďce s číslem sedm vodil Lukáše Volejníka. Tomu se však vyplatilo zůstávat ve střehu, protože v poslední zatáčce Holanďana přece jen udolal. „Klesal mi tlak v předním kole,“ odhalil příčinu Gerrit Schukken, což ovšem místnímu borci mohlo být absolutně šuma fuk. Bod navíc se hodil do klasifikaci nejen dnešního závodu, ale i celkové pořadí.

V rozjížďce s číslem osm objel Markus Jell velkorysým obloukem Radka Hutlu už v první zatáčce, by po první zkušenosti s dnešním hamerským oválem měnil převody. „Dráha je stejná jako minule, převod by měl bejt‘ tak akorát, ale musel jsem jít o dva zuby,“ kroutil hlavou Přeloučan.

Nic není zadarmo
Po osmi jízdách se za neporazitelným Janem Klatovským vytvořila skupina hned pěti pětibodových pronásledovatelů – Jan Pecina, Andrej Diviš, Lukáš Volejník, Thomas Rathgeb a Markus Jell. Stačila jediná série a všechno se začalo prosívat. Andrej Diviš odstartoval v rozjížďce s číslem deset na Jana Pecinu, aby mu v dalších čtyřech kolech nedovolil cokoliv vymyslet. Thomas Rathgeb vzápětí dojel poslední za triem českých závodníků a ve druhé půli mítinku byl již jen stínem dravce z úvodu. Něco podobného v bledě modrém platilo i pro Markuse Jella.

Zato Lukáš Volejník zvýšil hodnotu svých akcií, když v rozjížďce s číslem dvanáct. V ní přivedl k metě Jana Klauze a Martina Běhala, avšak pražský veterán o dva body přišel kvůli svému vyjetí z dráhy. Přes plochodrážní specifikum, které trestá závodníky za prodloužení dráhy diskvalifikací se však přenesl snadno. „Budu jezdit až do šedesáti,“ svěřil se na mikrofon Miloslava Čmejly. „Pak na to kašlu, ale to je ještě asi šest let!“

Jan Klatovský však dál hrál roli suveréna. V rozjížďce s číslem devět si nechal zahrát sólo. Na začátku předposlední pětiny si na něho ovšem brousil zuby Lukáš Volejník. „Musím se hlavně srovnat sám se sebou,“ přemítal cestou ke startovnímu roštu. Vzápětí už všechny přítomné přesvědčil, že se mu meditace povedly.

Do první zatáčky skládal svůj motocykl jako první. Jan Klatovský se žlutým povlakem na své přilbě zůstal tentokrát pozadu, leč už v úvodním oblouku minul Miroslawa Daniszewskeho. Lukáš Volejník byl však zapeklitějším hlavolamem na vyřešení. Jihočech se však ve druhém kole dostal ve druhé zatáčce pod něho a převzetí vedení při nájezdu na protilehlou rovinku se stalo dílem okamžiku.

Jana Klatovského mohla z nejvyššího stupně vítězů sestřelit už jen nehorázná smůla. V rozjížďce s číslem čtrnáct srovnal Jan Pecina desetibodové skóre Lukáše Volejníka. Radek Hutla se sice v prvním oblouku dral dopředu, ale stihnul jen Gerrita Schukkena, zatímco místní matador uhlídal vedení. Andrej Diviš nezadržitelně mířil k titulu. V patnácté jízdě se musel drát dopředu melou první zatáčky, avšak vyjel z ní na čele před Markusem Jellem a Lukášem Hutlou. Ten však nakonec neviděl cíl, když ve třetím kole odstavil motocykl na střed ledového kolečka. „Ušlo mu přední kolo,“ líčil vzápětí v depu jeho otec Radek. „Dávali jsme tam čtyři a byly tam dvě. Teď jsme to dofoukli a drží to. Nechápu…“

Mezi Přeloučanovým vysvětlováním skončila poslední přestávka a on musel nasadit přilbu a na start sedmnácté jízdy. V ní opět exceloval Jan Klatovský, který předčasně zodpověděl otázku dnešního vítěze. Vše ostatní však zůstávalo v banku. „Teď tam mám Pecku s Mazňou (přezdívka Lukáše Volejníka – pozn. redakce),“ přemítal Petr Klauz nad programem s prstem zapíchnutým do řádku s osmnáctkou u čísla rozjížďky. „Když odstartuju…“

Po dvou úvodních patáliích hvězda Petra Klauze stoupala vzhůru. V jedenácté jízdě dojel do cíle vítězně před rodinným tandemem Hutlových. O pět rozjížděk později jeho sólu bezprostředně přihlíželi otec Jan a Robert Růžička. A nyní se o jeho výkonností měli na vlastní kůži přesvědčit i oba ledaři z Osečné.

Dopředu sice vystřelil Jan Pecina, ale dopředu chtěli i Lukáš Volejník. Vnitřkem úvodní zatáčky ovšem převzal vedení právě Petr Klauz. O kolo později se v nájezdu do první zatáčky posunul Lukáš Volejník na druhou příčku. Ta se stala úhelným kamenem jeho umístění na pódiu, zatímco Janu Pecinovi k němu jeden bod chyběl. „Lukáš závodil v blbou chvíli,“ komentoval počínání svého klubového kolegy. „Prdnul mě to tam, kdybych to tam dal, šli jsme na držku!“ Lukáš Volejník se bránil. „Šel jsem pod něj, vyvezlo mě to a on musel ubrat.“

Šampionát byl ovšem rozhodnut. I kdyby nakrásně Andrej Diviš v poslední jízdě nebodoval, škrtal by se mu jeho dnešní výsledek. Součet z předchozích dvou kol by byl však vyšší než celkový zisk Lukáše Volejníka. Andrej Diviš si ale žádný krizový scénář nepřipouštěl. Stylem start – cíl v rozjížďce s číslem dvacet potvrdil dnešní druhé místo a dal zdařilou tečku za svým premiérovým titulem. „Kdyby jeli Anton a Honza, byl by ten mistr republiky zaslouženější,“ zněla jedna z jeho prvních vět po zisku zlata.

Hlasy z depa
„Potřebuju na tom sedět,“ svěřil se Jan Klatovský se svým hladem po závodění. „Dobrý, že Andrej je mistr. Pořád čekám, až mi bráška přiveze z Ruska můj motor. Nemáš špičkový věcí v každým motoru. A zejtra v noci odjíždím do Švédska na ligu. Tam je to jak speedway v Polsku. Tam musím. Chtěj‘ výsledek. Dneska to bylo dobrý, je extrémní vedro a mně nefungovaly karbce, půjčil mi ho kámoš z Rakouska.“

„Dobře,“ odtušil Andrej Diviš na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Jeden bod jsem ztratil s Honzou, Klatováci jsou lepší. Dneska to bylo pěkný, to jako jo. Jsem docela spokojenej‘. Cíl s titulem by byl, kdyby jeli Anton a Honza, pak by mistr republiky byl zaslouženější. Aspoň trochu jsem se jim přiblížil a jsem rád, že s nima jedu družstva v Berlíně. V družstvech nevím, říkaj‘, když bude led, že se pojede.“

„Super závod,“ zářil Lukáš Volejník. „Konečně to se mnou vypadá, jak má. Tak jsem si to představoval, ale nemoh‘ jsem se dostat do tempa. Zapracoval jsem na technice a přináší to ovoce. Super, jsem maximálně spokojenej‘. Včera jsem zatrénoval v Rakousku a tady do toho šel naplno. Byl průser, že jsme s Peckou šli do sebe. Sukli jsme se po startu a Petr nám odjel. Šel jsem pod něj, vyvezlo mě to a Pecka musel ubrat.“

„Závody dobrý, bouračky žádný,“ odtušil Jan Pecina. „Škoda poslední jízdy, Lukáš závodil v blbou chvíli. Příště mu to nedaruju a bude to tvrdý na tvrdý. Nejsem zklamanej‘ z výsledku, jsem rád, že se všechno vyvedlo, akorát s tím Lukášem mě to nasralo. Prdnul mě to tam, kdybych to tam dal, šli bychom na držku. To je život, potřebuje školení. Chci poděkovat všem pořadatelům, co mi pomáhali.“

„První dvě jízdy, přední kolo a řetěz, s tím nenaděláš nic,“ krčil rameny Petr Klauz. „Ale ty další tři jízdy ukázaly, kdo má vrch. Škoda, moh‘ bejt‘ věnec. Příště. Až ale příští rok, to je chyba. Letos už úspěch nebude. Uvidím, jestli se pojedou družstva. Škoda, ale jak pro koho, nám by to s Andrejem stačilo (smích). V jednotlivcích byl ale smolík. Nejdřív páska a guma, teď guma a řetěz. V létě budu jezdit motokros pro radost na tátově trati, možná i závody.“

„Přijeli jsme ráno asi před pátou hodinou,“ vrátil se Radek Hutla ke svému návratu z rakouského St. Johannu. „Spali jsme asi tři hodiny. Cestou z Rakouska pršelo, ale mrazy byly až za Prahou a námrazu jsme nepotkali. Led byl dneska tvrdší, bylo to víc rozbitý. Ale nějak se nám dneska nevedlo. Zkurvil jsem převody na první jízdu. Dráha je stejná, převod by měl bejt‘ tak akorát, ale dnes jsem musel jít o dva zuby. Teď to půjdem‘ zapít.“

„Teď jsem trefil kužel,“ vrátil se Martin Běhal ke svému vystoupení v devatenácté jízdě. „Myslel jsem, že mi upadne ruka, ale slez‘ mi nehet. Dneska dobrý, až na tu krásnou svíčku. Nezařadil jsem si rychlost, pustil plyn, naložil, nepřemejšlel a pod plynem tam dal jedničku. A bylo, jak bylo. Počasí bylo super, chtělo by to další závody. Záleží na Honzovi a počasí.“

1. Jan Klatovský, CZ	3 3 3 3 3	15
2. Andrej Diviš, CZ	3 2 3 3 3	14
3. Lukáš Volejník, CZ	2 3 3 2 2	12
4. Jan Pecina, CZ	2 3 2 3 1	11
5. Petr Klauz, CZ	1 E 3 3 3	10
6. Miroslaw Daniszewski, PL	3 1 1 1 3	9
7. Gerrit Schukken, NL	2 2 2 1 2	9
8. Markus Jell, D	2 3 1 2 0	8
9. Radek Hutla, CZ	1 2 1 2 2	8
10. Thomas Rathgeb, A	3 2 0 0 1	6
11. Lukáš Hutla, CZ	1 1 2 E 2	6
12. Martin Běhal, CZ	1 X 2 0 1	4
13. Jan Klauz, CZ	0 0 ex 2 0	2
14. Robert Růžička, CZ	0 0 0 1 1	2

Poznámka: Jan Klauz byl v rozjížďce s číslem dvancát, kde dojel druhý, vyloučen za vyjetí z dráhy.

Konečné pořadí seriálu:

	Růžená	Hamr	Hamr	TOTAL
	8.1.	9.1.	12.2
1. Andrej Diviš, CZ	14	(12)	14	28 (40)
2. Lukáš Volejník, CZ	(5)	13	12	25 (30)
3. Jan Pecina, CZ	11	(10)	11	22 (32)
4. Charlie Ebner, A	8	14	NS	22
5. Petr Klauz, CZ	(8)	9	10	19 (27)
6. Radek Hutla, CZ	(4)	10	8	18 (22)
7. Lukáš Hutla, CZ	(2)	10	6	16 (18)
8. Josef Kreuzberger, A	8	8	NS	16
9. Jan Klatovský, CZ	NS	NS	15	15
10. Charlie Ebner ml., A	5	8	NS	13
11. Mario Schwaiger, D	13	NS	NS	13
12. Günther Bauer, D	12	NS	NS	12
13. René Dünki, CH	4	7	NS	11
14. Martin Posch, A	10	NS	NS	10
15. Florian Fürst, D	10	NS	NS	10
16. Miroslaw Daniszewski, PL	NS	NS	9	9
17. Gerrit Schukken, NL	NS	NS	9	9
18. Markus Jell, D	NS	NS	8	8
19. Robert Růžička, CZ	DNR	6	2	8
20. Martin Běhal, CZ	(2)	3	4	7 (9)
21. Jan Klauz, CZ	4	3	(2)	7 (9)
22. Thomas Rathgeb, A	NS	NS	9	6
23. Mark Uzzell, GB	NS	3	NS	3

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá a v případě bodové rovnosti rozhoduje lepší umístění v posledním závodě.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Hamr na Jezeře – 10. února
Za celou dobu trvání samostatné České republiky se nemohli diváci vypravit pětkrát na závody na ledové ploché dráze. Letošní sezóna však překonává všechny rekordy, takže to bude možné v sobotu. Startovní listina posledního kola mistrovství republiky se navíc vyznačuje převahou českých závodníků. Je jich rovná desítka a chybět bude pouze Antonín Klatovský.

Startovní listina – MR na ledové dráze, 3. závod: Hamr na Jezeře – sobota 12:30:

1 Jan Klatovský, CZ

2 Jan Pecina, CZ

3 Lukáš Hutla, CZ

4 Jan Klauz, CZ

5 Andrej Diviš, CZ

6 Charlie Ebner, A

7 Lukáš Volejník, CZ

8 Radek Hutla, CZ

9 Petr Klauz, CZ

10 Charlie Ebner ml., A

11 Gerrit Schukken, NL

12 Miroslaw Daniszewski, PL

13 Martin Běhal, CZ

14 Thomas Rathgeb, A

15 Robert Růžička, CZ

16

17

18

Foto: Jiří Havlíček

Hamr na Jezeře – 9. února
Teplé počasí potrápilo ledaře v Mělicích, zrušilo Růženou a v pondělí překonalo sedmnáct historických rekordů. Sluníčko přes den je vystřídáno nočními mrazíky, což náramně svědčí ledovému oválu vytyčenému v Hamru na Jezeře. Právě v sobotu by tady měl vyvrcholit letošní český šampionát jednotlivců. Jan Pecina se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je v otázce konání závodu optimistou.

„Led je krásnej‘, všechno je připravený, jdem‘ do toho,“ říkal dnes odpoledne, aby vzápětí pozval všechny na hamerskou pláž. Úderem půl jedné po obědě se s konečnou platností začne rozmotávat uzel letošního mistrovství republiky jednotlivců, v němž vede Andrej Diviš s náskokem čtyř bodů před Charlie Ebnerem a pěti právě před Janem Pecinou.

„Jednotlivci budou zajímavější pro lidi,“ odmítá severočeský ledař spekulaci, zda by pro něho nebylo lepší uspořádat raději mítink družstev, kde je ztráta Osečné přece jenom menší. „Andrej má sice náskok, ale znáš to, stát se může cokoliv.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mělice – 5. února
Písník Mělice u Přelouče zažil dnes svou ledařskou premiéru, by se okolní louky zelenaly a teplota atakovala desetistupňovou hranici. Na zamrzlé hladině se vytvářely díry, jimiž nahoru tekla voda. A kvůli trhlině v nájezdu do druhé zatáčky musela být v závěru pozměněna tra. Mítink opanovali Jan Klatovský s Rakušanem Martinem Leitnerem, jemuž patří primát použití nového tlumiče výfuku v podniku ranku českého šampionátu. Jediný bod jim dokázal uzmout Jan Pecina. Tomu však společně s Lukášem Volejníkem nevyšel plán převzít průběžné vedení od Andreje Diviše s Petrem Klauzem. Oba týmy skončily se stejným bodovým ziskem a v rozjezdu o druhé místo ujel Andrej Diviš Lukáši Volejníkovi.

Expresní tempo
Počínaje lednem 2005, kdy se zásluhou Divišova konal první ledařský mítink od Větřkovic 1997, zažívá zimní plochodrážní disciplína v Čechách nevídanou renesanci. Zimy 2007 a 2008 byly sice hodně teplé, ale nadšení pořadatelů neuplavalo s tajícím ledem. A poslední tři roky zažíváme vskutku zlaté období, jenž má v naší historii obdoby maximálně v hodně studených sedmdesátých letech.

Podobné myšlenky nemohly minout nikoho, kdo dnes zavítal na hráz mělického písníku. Jenže jaro bylo cítit ve vzduchu a cesta od silnice k zamrzlé vodě byla samé bahno. Důležité bylo, že ledový ovál zůstával stále intaktní, by se na něj mnoha prasklinami valila voda.

„Všechno bylo hrozně narychlo,“ svěřoval se Radek Hutla, hlavní iniciátor návratu ledové plošiny do bezprostředního okolí Pardubic, aniž by mohl nezmínit povětrnostní eskapády. „Ještě před čtrnácti dny, než začalo znovu mrznout, jsme netušili, že se to pojede. A teď budeme rádi, když se to vůbec dojede.“

Rtu teploměru se neostýchala dotýkat se kulaoučké desítky. Mezitím dorazil Miroslav Topinka se špatnou zprávou, že na Pařezitém v Růžené panuje stejný stav. A že jakýkoliv další boj s dírami a valící se vodou by byl zbytečný. I v Mělicích se na stranu spojenců oblevy přidal čas. Závod se proto musel valit stejně rychlým tempem jako modré expresy Pendolino řítící se závratným tempem po trati nedalekého železničního koridoru.

A vskutku, úvodních čtrnáct rozjížděk netrvalo déle než hodinu. Na počátku se Radek Hutla změnil z organizátora na závodníka a ve vzorné párové spolupráci se svým synem Lukášem záhy ukázali výfuky Robertu Růžičkovi s Martinem Běhalem. Ob dvě jízdy směřoval rodinný tandem Hutlových znovu na startovní rošt, avšak Jan Klauz odmítl myšlenku, že by se stal lacinou návnadou.

Před závodem si se svým kolegou Markem Uzzellem stanovili strategii. Stačila jim slůvka inside, oustide, venek, vnitřek a pár gest, aby bylo jasné, že anglický dobrodruh bude preferovat vnější stranu. Janu Klauzovi vyhovoval opačný pól, o čemž přesvědčil právě oba Hutlovy v rozjížďce s číslem čtyři.

Domácí sice rychle zamířili do čela, avšak Jan Klauz je oba v první zatáčce podjel. A teprve na počátku druhého kola se otec Hutla dostal dopředu, ale jeho syna pražský borec dokázal odrážet až do cíle. Devět bodů Přeloučanů však bylo na úvod skvělým počinem.

Boj o hrot celkové klasifikace
Po dvou startech se stejným bodovým inkasem mohli pochlubit jedině oba borci z Klabo Teamu. Jak Jan Klatovský, tak Martin Leitner ještě o minulém víkendu bojovali o místa v mistrovství Evropy v ruském Togliatti. Zatímco Rakušan si s sebou přivezl oba motocykly a postaral se o premiéru nového tlumiče výfuku v podniku českého šampionátu, Jan Klatovský nechal svůj stroj v Rusku. Během týdne společně se svým týmem narychlo postavil motocykl, s nímž se postavil na start dnes v Mělicích.

„Je to v Čechách, nejde říct, že nepojedu,“ konstatoval, když připomněl, že technická příprava finišovala včera okolo osmé večer. Hned na úvod ho čekala jízda jako řemen, protože na roštu na Klabo Team čekali Andrej Diviš a Petr Klauz. Tentokrát však šlo o čekání nejen obrazné, ale přímo doslova a do písmene. Martinu Leitnerovi totiž během tréninkových koleček, které tradičně předcházely úvodním rozjížďkám, vypověděl službu motocykl.

V depu mu mezitím připravili náhradní a rakouský závodník si pro něho dosprintoval napříč oválem. Když vystřelila guma nahrazující klasickou pásku, ujal se vedení, do něhož pustil jen svého kolegu. „To mě nasralo, bylo málo plynu,“ komentoval Petr Klauz porážku 1:5, zatímco jeho parák Andrej Diviš viděl příčinu v příliš hladkém ledu.

A tak či onak, bodová ztráta leaderů průběžné klasifikace nahnala dost vody na mlýn Jana Peciny s Lukášem Volejníkem. Oba se po startu třetí jízdy dostali dopředu, Jan Pecina s efektním wheelie. Z rodinného týmu Ebnerových se v útocích víc činil syn, jehož horkou hlavu ochladil až krizový moment v posledním výjezdu druhého kola. Otec vzápětí dovedl svého potomka k vítězství před Markem Uzzellem a Janem Klauzem v rozjížďce s číslem sedm. Potom se s mítinkem rozloučil a pustil ke slovu náhradníka Thomase Rathgeba.

Osečenští závodníci se ze skoku do čela průběžné klasifikace netěšili dlouho. Andrej Diviš s Petrem Klauzem v páté jízdě hladce porazili Martina Běhala a Roberta Růžičku. Hned vzápětí se Jan Pecina s Lukášem Volejníkem střetli s Klabo Teamem. A svým příznivcům přitom pořádně zabrnkali na nervy.

Jan Klatovský s Martinem Leitnerem stáli u startovní čáry, ale jejich soupeři nikde. O notnou chvíli po nich se zjevil Lukáš Volejník. Jan Pecina se však ještě se svým mechanikem Lubošem Pytlounem stále skláněl u vjezdu na ovál nad svým motocyklem. „Ty vole, upaď karburátor, nevím, jak je to možný,“ divil se později severočeský matador.

Náprava se naštěstí udála během dvouminutového limitu a mohlo se startovat ve čtyřech. Jan Klatovský hrál opět velké sólo. Rychle předčil Lukáše Volejníka, zatímco Jan Pecina mezitím pacifikoval Martina Leitnera. Uhlídal ho za sebou, ale když střídal svého kolegu na druhé příčce, Rakušan se ho držel jako na provázku.

V nájezdu do druhé zatáčky se Martin Leitner spodem nasunul před Jana Pecinu. Ten ovšem nezaváhal ani jedinou sekundu a okamžitě se vrátil zpátky na druhé místo. „Nezbejvalo, než to podržet, aby byl ten bod navíc,“ líčil po návratu do svého depa. Právě tento bod udržel jeho tým na stejné úrovni v průběžné klasifikaci šampionátu s Andrejem Divišem a Petrem Klauzem.

Čas maximálních zisků
Po sedmi jízdách už zamrzlá plocha mělického písníku připomínala obrovskou kaluž plnou studené vody. „Led je měkký,“ líčil stav dráhy Mark Uzzell. „Nevěřím si na tom, je to jako v tom prvním Hamru. Ale to je moje chyba, dráha je dobrá a hlavně stejná pro všechny.“ Na čele průběžné klasifikace závodu mezitím zuřil boj mezi devítibodovými Klabo Teamem a Hutla Racing Teamem s Osečnou a Andrejem Divišem s Petrem Klauzem v těsném závěsu.

Právě na posledně jmenovaní závodníky narazili domácí v rozjížďce s číslem osm. Lukáš Hutla se sice po startu držel Andreje Diviše, avšak Petr Klauze se vnějškem úvodní zatáčky posunul před něho. Dalšího pětibodového maxima se vítězové úvodního podniku dočkali hned při svém dalším startu ve třinácté jízdě. V ní stejně nekompromisně ujeli Ebnerovic týmu, kde otce nahrazoval Thomas Rathgeb.

Také výsledky Osečné a Klabo Teamu byly ve druhé třetině absolutně nekompromisní. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem se záhy ujali vlády v rozjížďce s číslem deset. Jan Klauz se však zejména v posledních dvou okruzích usilovně snažil atakovat největší soupeře v boji o titul týmu jeho syna. Ve dvanácté jízdě čekal na Osečany pouze Martin Běhal. Robert Růžička totiž opravoval škody, které mu napáchal spadlý sekundární řetěz.

Jan Klatovský a Martin Leitner zaznamenali snadné vítězství v deváté jízdě, když ujeli Martinu Běhalovi, jehož kolega Robert Růžička musel o třicet metrů zpátky na trestnou čáru kvůli dotyku startovací gumy. Podobně v rozjížďce s číslem čtrnáct odjeli Janu Klauzovi a Marku Uzzelovi. Avšak i v tomto případě byl otec Klauz vitálním soupeřem a v předposledním kole se neváhal cpát mezi oba suverény dnešního odpoledne.

Druhá třetina tak ve své podstatě dostala mimo boj o stupně vítězů jen rodinný tandem Hutlových. O porážce od Klabo Teamu, za níž se Přeloučané nemohli stydět, přišla remíza s Ebnerovými v rozjížďce s číslem jedenáct. Syn Lukáš nebyl po svém hamerském pádu evidentně ještě ve své kůži, avšak otec Radek překypoval bojovností.

Po startu rozjížďky s číslem jedenáct sice směřovali do čela Charlie Ebner mladší a Thomas Rathgeb. Radek Hutla však z mely úvodní zatáčky vytěžil druhé místo. A i nadále pořád proháněl vedoucího Rakušana. V předposledním oblouku se už málem posunul před něho. Rakušan ho udržel, avšak vítězství měl stále ještě podmíněně. V poslední zatáčce ho Radek Hutla podjel a za jásotu zaplněného břehu protnul metu jako první.

Dírečky, dírky a díry
Sotva však odložil v depu přilbu, musel se ujmout povinností pořadatele. Na ledové ploše byly stále víc znát následky bombardování předčasného jara. A zdálo se, že je s podnikem amen, jelikož v první zatáčce zeje zlověstný černý otvor. „Díra to úplně není,“ vyvracel Radek Hutla nejhorší obavy, když se osobně vrátil z inspekce. „Spíš takovej‘ lavor.“

Závod pokračoval rozjížďkou s číslem patnáct, v níž se Radek Hutla opět přeměnil do role závodníka s velkým Z. nyní to měli poznat Jan Pecina s Lukášem Volejníkem. Oba vystřelili dopředu, aby stále pracovali na snu o obhajobě titulu. Radek Hutla ovšem číhal za nimi v těsném závěsu. A chybu Lukáše Volejníka v prvním oblouku posledního kola nemohl nechat bez trestu.

Zato Andrej Diviš s Petrem Klauzem v sedmnácté jízdě nezaváhali a změřili Jana Klauze a Marka Uzzella hned v úvodních metrech. Otec Klauz se s mítinkem rozloučil třetím místem, avšak byl vyloučen za vyjetí z dráhy. Na poslední sérii nemohl nastoupit, jelikož mu prasklo spojkové lanko.

Osmnáctá jízda byla pro další osud dnešního mítinku osudová. Jan Klatovský stínovaný Martinem Leitnerem bez problémů vodil otce a syna Hutlovy, když ve druhé zatáčce druhého kola upadl. Ostatní závodníci se mu dokázali vyhnout, Lukáš Hutla obrovským obloukem mimo tra.

Praporkáři mávali červenými vlajkami, avšak Pavel Kubeš v roli arbitra se nemusel uchylovat k diskvalifikaci. Pád Jana Klatovského zapříčinila díra asi půldruhého metru dlouhá a patnáct centimetrů široká. Radek Hutla operativně vytasil řešení. „Posune se lajna o kousek dál a jede se dál.“

Rychlý brífink vedení závodu s jezdci přinesl potvrzení jeho myšlenky. Vnitřní čára se přemístila zhruba o metr a půl, druhá zatáčka se tím zúžila a změnila tvar, ale jelo se dál. Při repete osmnácté jízdy už Klabo Teamu nestálo nic v cestě pětibodového inkasa. Hned nato vrátil Mark Uzzell porážku Martinu Běhalovi z Hamru na Jezeře. A pak už přišel jeden z vrcholů dnešního odpoledne.

Osečná jela v rozjížďce s číslem dvacet s Andrejem Divišem a Petrem Klauzem nejen o umístění v dnešním mítinku, ale především o vedení v průběžné tabulce. V ní měli obhájci loňského zlata jednobodovou ztrátu. Celá čtveřice moc dobře věděla, že sázka u tohoto stolu je vskutku vysoká. Od startovního roštu se Jan Pecina a Andrej Diviš odlepili takřka současně, avšak na protilehlé rovince nabyl vrchu severočeský ledař.

„Když Pecka odstartuje jede se mi blbě i na rozbitým ledu,“ řekne Andrej Diviš po návratu ze stupňů vítězů. V tomto okamžiku však nemohl nic jiného, než čekat na případnou chybu někdejšího světového finalisty. Čekání ohraničené šachovnicovým praporkem však bylo marné. Řešení hlavolamu průběžného pořadí třímal ve svých rukou Lukáš Volejník. Snažil se povznést z posledního místa a nakonec se doopravdy sunul před Petra Klauze.

Pražan mu to však na protilehlé rovince vrátil i s úroky. V konečném důsledku to přineslo dnešní remízu a nutnost rozjezdu a upevnění pozice Andreje Diviše a Petra Klauze na čele průběžné klasifikace. Severočechů nezbývá než čekat, zda přijde dřív nějaký další závod v náhradním termínu a nebo pondělí 28. února, jenž v duchu reglementů ukončí šampionát, mrazy, nemrazy.

V poslední jízdě základního rozpisu stačil Klabo Teamu jediný bod, aby se ozdobili zlatým věncem. Na ovále ovšem nezbyl žádný prostor pro kompromisy. Jan Klatovský a Martin Leitner vystřelili dopředu, jenže mladý Charlie Ebner se chtěl vytáhnout. Ve druhém oblouku podjel svého krajana, aby se okamžitě prohnal i okolo vedoucího Čecha. Ten ovšem nechtěl připustit žádnou prohru.

Ve čtvrtém kole prodloužil nájezd do druhé zatáčky a vytlačil Charlie Ebnera ven. Rakouský závodník se přitom dostal mimo ovál a byl dodatečně diskvalifikován. Vítězové se mohli chystat na pódium se škraloupkem jednobodové ztráty, zbývalo ještě vyřešit otázku druhého místa.

„Když jsem jel rozjezd, šel jsem vždycky na držku,“ vysvětloval Jan Pecina, proč do něho poslal svého paráka. „Kdyby šlo o mistra, jel bych, ale kvůli věncům? Těch máš stejně doma tři prdele.“ Andrej Diviš vzápětí odvedl Lukáše Volejníka. A všichni přítomní jen doufali, že nešlo o symbolickou tečku za letošními ledy v Čechách.

Hlasy z depa
„Dobrej‘,“ odpověděl Jan Klatovský na otázku magazínu speedwayA-Z, jaký byl jeho comeback na české ledové ovály po dvou letech. „V Rusku mi zůstala motorka, mám také naplánovanej‘ malej‘ zákrok v nemocnici. Narychlo jsme dali motorku dohromady a skončili včera v osm večer. Funguje to, jezdit se na tom dá. Startovat tady byla povinnost. Kluci s tím maj‘ práci a nejde jim říct, že nepojedu. Jelo se mi dobře, odjelo se to nádherně.“

„O chlup jsme udrželi náskok,“ měl Andrej Diviš bleskově spočítaný stav na čele průběžné klasifikace. „Jelo mi to dobře, až když se to rozbilo. Na čistým ledě ne. Měli jsme tam Honzu s Leitnerem a oni na tom jedou. A když Pecka odstartuje, jede se blbě i na rozbitým.“

„Zezačátku nám to nesedlo,“ souhlasil Petr Klauz se svým kolegou. „První jízda mě nasrala, bylo málo plynu, pak se ho dalo víc. Vyšlo nám to, jak jsme si řekli. I když ta poslední jízda mohla bejt lepší, Pecka ujel.“

„Dojmy jsou dobrý, škoda, že to uteklo,“ komentoval Jan Pecina skutečnost, že se Osečné nepodařilo převzít vedení v průběžné klasifikaci. „Parák moh‘ škubnout víc, ale je to ještě mladej‘ kluk. Ještě se poperem‘ o mistra jednotlivců, jestli bude mrznout.“

„Teď mi mechanik řek‘, že to bylo o sto procent lepší,“ přivítal Lukáš Volejník reportéra magazínu speedwayA-Z. „Po tom minulým tejdnu jsem neměl, co ztratit. Škoda toho rozjezdu. Ale jinak super, teď to ze mě spadlo. Jsem víc v pohodě proti Hamru. Spravil jsem si chu.“

„Dobrý,“ odtušil Radek Hutla. „Jede se mi tady dobře, ale musej‘ na to bejt‘ dva. Aspoň že tak.“

1.	Jan Klatovský	3 3 3 3 3 3	18	29
	Martin Leitner, A	2 1 2 2 2 2	11(5)
2.	Andrej Diviš	1 3 3 3 3 2	15+3	24
	Petr Klauz	0 2 2 2 2 1	9(5)
3.	Jan Pecina	3 2 3 3 3 3	17	24
	Lukáš Volejník	2 0 2 2 1 0	7(3)+2
4.	Radek Hutla	3 3 1 3 2 1	13	16
	Lukáš Hutla	2 1 0 0 0 0	3(1)
5.	Charlie Ebner, A	0 3 – – – –	3	16
	Charlie Ebner ml., A	1 2 2 1 3 ex	9(1)
	Thomas Rathgeb, A	– – 1 0 2 1	4(2)
6.	Mark Uzzell, GB	0 1 0 0 1 3	5	5
	Jan Klauz	2 E 1 1 ex –	4
7.	Martin Běhal	0 1 1 1 1 2	6	7
	Robert Růžička	1 0 E – 0 –	1

Poznámka: Jan Klauz v rozjížďce s číslem sedmnáct a Charlie Ebner ml. v jednadvacáté jízdě byli vyloučeni za vyjetí z dráhy.

Průběžné pořadí seriálu:

	Hamr	Mělice	TOT
	30.1.	5.2.
1. Andrej Diviš – Petr Klauz	29	24	53
2. SK Osečná: Jan Pecina – Lukáš Volejník	28	24	52
3. Charlie Ebner – Charlie Ebner ml. – Thomas Rathgeb	27	16	43
4. Hutla Racing Team: Radek Hutla – Lukáš Hutla	17	16	33
5. Klabo Team: Jan Klatovský – Martin Leitner	NS	29	29
6. Martin Běhal – Robert Růžička	14	7	21
7. Mark Uzzell – Kevin Rowand – Jan Klauz	11	9	20
8. Miroslaw Daniszewski	19	NS	19
9. René Dünki – Markus Birn	9	NS	9

Poznámka: jeden bod Jana Klauze nebyl týmu s Miroslawem Daniszewskim započten, jelikož závodník může bodovat jen pro jeden tým a Jan Klauz v Mělicích startoval s Markem Uzzellem.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mělice – 5. února
Počasí předvedlo opět jednu ze svých eskapád. Zatímco ještě předevčírem panovaly kruté mrazy, od včerejška se do Čech cpe opět teplý vzduch. Druhý podnik českého šampionátu ledařských družstev v Mělicích nestačil ohrozit. Avšak pokračování plánované zítra do Růžené muselo být zrušeno, když pořadatelé dopoledne našli na ploše Pařezitého vodu, jenž tam pronikla mnoha otvory. V žádném případě ovšem není vyloučeno, že jsme dnes viděli ledy naposledy. Jan Pecina magazínu speedwayA-Z prozradil, že hodlá uspořádat třetí podnik individuálního mistrovství republiky v Hamru na Jezeře příští sobotu. Vyloučen není ani náhradní termín v Růžené.

„V tuto chvíli je na rybníce spousta vody, dělají se díry stejné jako byly dnes k vidění v Mělicích v depu, a tyto se pomalu zvětšují,“ konstatoval Miroslav Topinka rezignovaně dnes odpoledne. „Vzhledem k venkovní teplotě a předpovědi je jasné, že už se to bude jen zhoršovat. Pokud ještě do konce sezóny znovu zamrzne, pokusíme se závod uskutečnit v náhradním termínu. Uvidíme.“

Foto: Milan Dvořák

Dällikon – 4. února
Ve své první opravdové sezóně v sedle ledařského speciálu měl švýcarský silničář René Dünki velké plány. Chtěl absolvovat co nejvíce závodů a těšil se ze svého debutu v mistrovství světa v Saalfeldenu. Startoval také ve všech českých mítincích, avšak ten poslední v neděli v Hamru na Jezeře se stal osudným pro jeho plány. Po pádu v rozjížďce s číslem devět a následné kolizi s Markusem Birnem skončil v liberecké nemocnici. Nyní je už v domácím ošetřování a prostřednictvím magazínu speedwayA-Z pozdravujte ledařskou veřejnost v Čechách.

„Jel jsem domů až v neděli večer, když jsem byl propuštěn z nemocnice v Liberci,“ vypráví obrýlený Švýcar. „Mám zlomeniny kyčelního kloubu, stehenní kosti a bederního obratle, takže ledařská sezóna je pro mě u konce. Stoprocentně budu na neschopence do konce dubna. Teď jsem se zotavoval pět dnů v nemocnici ve Švýcarsku a nyní jsem už doma.“

Majitel bodů z mistrovství světa silničních motocyklů už ovšem osnuje plány na nadcházející sezónu. „Zranění je na sto procent v pořádku, zlomeniny nejsou komplikované, takže se naštěstí nebudou muset šroubovat. Příští zimu zase budu bojovat na ledech a nyní se budu moct dobře připravit na silniční sezónu.“

Foto: Milan Dvořák