Landshut – 2. května
Nastoupil k první velké ceně jako svého života jako stálý účastník. Nebylo to přímočaré. Jeho dráhu do finále charakterizovalo najetí do pásky, ale také triumf v poslední šanci. Postup do finále. V něm se Daniel Bewley a Robert Lambert věnovali sami sobě. Když se dva perou, třetí se směje. Kacper Woryna se vskutku smál. Ujal se vedení a přivedl do cíle za sebou Daniela Bewleyho a Bartosze Zmarzlika, jenž nakonec za svá záda poslal Roberta Lamberta. Samozřejmě se na mediální přetřes dostal i jeho dědeček.

„Můj dědeček Antoni byl legenda,“ uznává Kacper Woryna. „Co v ploché dráze dosáhl, nemůžeš jen tak dosáhnout. Nesnažím se s ním soupeřit, vždycky jsem bral jako privilegium mít aspoň stejné příjmení. Pokusím se s ním možná, možná se mu částečně vyrovnat svými úspěchy. Bylo mi pět, když umřel. Jediná vzpomínka na něj je, že mi sundal postranní kolečka z mého malého kola, když jsem se na něm ve čtyřech, pěti letech. Prostě mi je sundal a já jel.“