Růžená – 20. prosince
Příliš teplé počasí se začalo vybírat své oběti i v kalendáři ledařského šampionátu republiky. Petr Moravec, šéf VV SPD, po dopolední konzultaci s Miroslavem Topinkou z pořadatelského týmu z Růžené musel dospět k rozhodnutí zrušit novoroční ouverturu mistrovství republiky jednotlivců. Náhradní termín 7. ledna prozatím zůstává v platnosti.

Pardubice a Živanice – 18. prosince
Není žádnou výjimkou, když na redakční e-mail dorazí ze zahraničí prosba od nějakého závodníka o pomoc se zajištěním startu v českých závodech. Platí to i při ledové ploché dráze, kde se tímto způsobem k nám dostal Angličan Mark Uzzell. Nyní je velikánským lákadlem plánované trojdenní vyvrcholení šampionátu jednotlivců ve Svítkově, Hamru a Růžené. Startovní listina je však už plná a nevešel se do ní ani Nor Jo Saertre. Důležité je, že její většinu tvoří čeští závodníci, jejichž počet se neustále zvyšuje. Vladimír Višváder se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se bude o motocykl dělit se svým mechanikem Jiřím Němcem.

„Tři dny jsou lákavé pro každého, ale už máme v těchto dnech tak trochu přes stav, takže spíše ne,“ reagoval na e-mail od Jo Saertreho Petr Moravec. „Zájem mají Rakušané, Švýcaři, Poláci. A přiznávám, že budeme upřednostňovat ty, co dají závody našim klukům, kterých je dnes dvanáct.“

Tím dvanáctým je Vladimír Višváder. V jeho případě by slovo nováček bylo hodně dehonestující. V jeho živanické garáži už stojí ledařský speciál. „Už mám motorku,“ září jeho majitel. „Už jsme ji nastartovali, byl tu i Josef Suchánek a Rambo. Když se nad tím zamyslíš, vidíš ty hřeby, nedá se na to vlízt, jen s přilbou a tmavýma brejlema (smích). Ale už to mám snížený na svou vejšku. Klatováci jsou habáni, já jsem menší. Ale dnes je trend vysokých motorek.“

Ledařský debut Vladimíra Višvádera však byl ohrožen. „Je to asi šest neděl, vylezl jsem z vany a s manželkou jsme si všimli, že mám na břiše flek,“ líčí Vladimír Višváder. „Mám boreliózu a musím brát antibiotika.“

Zdravotní patálie záhorského matadora paradoxně stály u zrodu kariéry nového ledaře. „Jirka Němec, můj mechanik, jak mu říkáme Fif, co se letos potápěl na šroubkách,“ představuje ho Vladimír Višváder. „Když se dozvěděl, že jsem nemocný, asi za půl hodiny řek‘, že by jel. Já pojedu taky, však mě znáš, ne? Máme ale jen jednu motorku, tak se budeme střídat. Když pojedeme proti sobě, třeba nám někdo další půjčí svou motorku.“

Nicméně letošní zima se prozatím podobá spíše březnovému předjaří a má daleko do arktické krutosti. Pakliže se minulý víkend rybníky potáhly slaboučkou ledovou krustičkou, v následujících dnech zase obnažily vodní hladinu.

„Pojmu to, že se prvního svezu v Růžený,“ plánuje Vladimír Višváder. „Ale z mýho pohledu je takový nezávodnický jít rovnou do závodu. Chtělo by to ještě někde vyzkoušet. To ale rozhodne ten nahoře, pánbůh…“

Foto: Zdeněk Holub st.

Pardubice – 24. listopadu
Kromě plochodrážním speciálů se už po svítkovském stadiónu prohánělo ledacos. V sedmdesátých letech dokonce autokrosové buginy či obouchané peugeoty francouzských kaskadérů. Automobily tu řádily i v posledních letech v rámci Autoslide, závodní mopedy otevírají nedělní program Zlaté přilby a mívají tu i jednu ze zastávek Stadion Cupu. Když se tu letos v lednu střeli pardubičtí hokejisté v extraligovém mači s Brnem, nikoho by nenapadlo, že ledová plocha se na tradičním plochodrážním závodišti bude budovat také napřesrok. Pokud počasí dovolí, v pátek 20. ledna se zde uskuteční třetí podnik mistrovství republiky na ledové ploché dráze.

„Již několik let se snažíme vyplnit zimní přestávku něčím, co by využívalo náš nádherný stadion,“ vysvětluje Petr Moravec, místopředseda klubu, jak revoluční myšlenka vznikla. „Proto třeba dva roky Autoslide, proto jsme letos v lednu rádi byli u lednové parády našeho pardubického hokejového klubu. My samozřejmě nemáme prostředky na to, abychom natáhli pod drahou chladící zařízení, nebo jsme věřili tomu, že se to zaplatí z akce a instalovali ho, ale máme lidi, kteří chtějí využít případného příznivého počasí a dráhu vytvoří. Je to pro někoho možná šílený nápad, ale Pardubice léta ledovou plochou dráhu podporují a fandí i pomáhají těm nadšencům z jihu i severu naší země. Teď jsme si řekli, že je na čase ten závod také zkusit udělat sami. Ten nápad, že to bude ve Svítkově, jsme si ještě z legrace řekli letos v Togliatti s Petrem Makuševem, tam to dělají přesně tak, jako to chceme udělat my. To co bylo původně šílený nápad, je najednou na stole a pracuje se na tom, jenom škoda, že na rozdíl od Rusů nemáme tu jistotu správné a pro náš účel potřebné zimy.“

AMK Zlatá přilba se od počátku sedmdesátých let více než dvacet let pořadatelsky podílel na konání ledařských závodů ve Svratouchu, letos hodně pomáhal Radku Hutlovi při jeho premiéře v Mělicích. Co všechno však bude obnášet vytvořit ledovou vrstvu na obrovském plochodrážním letišti?

„Budovat začneme ve chvíli, kdy bude předpověď příznivá pro naše plány,“ rozvíjí Petr Moravec své plány. „Na současné dráze bychom rádi vytvořili ovál o délce 391 metrů. Široký bude deset metrů. Samozřejmě to bude především o dobrovolné práci a určitě to spolyká několik nocí, ale věřte, že už je z tohoto nápadu několik lidí nadšeno a dobrovolně se hlásí k tomu, že obětují svůj volný čas. Na dráhu přijde nalít hodně vody, navíc musíme dát pod led do zatáček folii, abychom co nejméně minimalizovali škody na dráze. To samozřejmě bude chtít hodně lidí a já jsem šastný, že takové lidi v klubu i mimo něj máme.“

Přivřeme oči a představme si, že letošní nástěnný kalendář už byl spolknut bezedným kontejnerem na tříděný odpad, a že jeho mladší bratříček právě zobrazuje pátek 21. ledna 2012…

„Počítáme s tím, že poprvé v historii české ledové ploché dráhy se na našem území pojede závod na ledové ploché dráze za umělého osvětlení,“ pomáhá Petr Moravec nabudit lákavou představu. „Takže začátek v osmnáct hodin. Přáli bychom si, aby čerstvě nasněžilo a byla skutečně super zimní atmosféra. To, že k takovému počasí patří svařák nebo punč, je zcela jasné. Parkoviště závodních strojů umístíme v prostorách normálního depa a samozřejmě počítáme s tím, že hned po závodech jej otevřeme, aby si diváci mohli vše prohlédnout zblízka. Vstupné jsme ještě neprojednávali, nepředpokládáme však, že půjdeme přes sto korun, ale co víme určitě, děti budou moci tento závod navštívit bezplatně tak, jak je u nás zvykem. No, a nakonec by třeba mohl být i nějaký ten ohňostroj.
Takže teď už si jenom přát, aby byla super zima a my mohli na našem stadionu přivítat nejenom naše závodníky, ale samozřejmě i nějakou tu zahraniční ozdobu startovní listiny.“

Foto: Petr Makušev a Jiří Havlíček

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Růžená – 19. února
Andrej Diviš a Petr Klauz, vedoucí muži průběžné klasifikace šampionátu ledařských družstev, museli v dnešním posledním kole čelit náporu osečenských závodníků. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem na ně získali jednobodový náskok, což v konečném součtu znamenalo vyrovnaný výsledek. Ten se udržel až do konce mítinku a ke slovu musel přijít rozjezd o titul. Jan Pecina se sice nerad objevuje v dodatkových jízdách, avšak u vědomí vysoké sázky v banku se vydal na startovní rošt ještě jednou. Andrej Diviš mu ovšem ukázal výfuk už po vylétnutí pásky a udržel titul ve svém týmu. Dnešní odpoledne plně opanovali oba bratři Klatovští, jimž v závěrečné klasifikaci chyběl k šanci bojovat o bronz v dodatkové jízdě s Ebnerovic týmem jediný bod.

Mlhavý kolotoč
Paní Zima je sveřepá dáma. A jen nerada se vzdává otěží své vlády. Ještě v pátek si Miroslav Topinka mohl pochvalovat, že tentokrát byli úplně ušetřeni odhrnování sněhu. Jenže nad ránem to přišlo. Čím více jste se blížili jižním Čechám, tím úpěnlivěji se z rádia ozývala upozornění na psí podmínky na silnicích, varování před havarovanými vozidly a obligátní spílání silničářům, které kalamita zaskočila.

Pěticentimetrová nadílka čerstvého sněhu byla ovšem to poslední, co by pořadatelům z Růžené dokázalo udělat kříž přes rozpočet. Rybník Pařezitý vítal příchozí obligátní mlhou, za níž by se možná viktoriánský Londýn červenal hanbou, ale na české poměry to bylo akorát. Mnohem větší překvapení se rýsovalo na zamrzlé hladině. Takové krátké kolečko nikdo nečekal. Hned se mu začalo přezdívat kolotoč. „Na tom a si Topas jezdí v Anglii,“ nechal se slyšet Antonín Klatovský starší.

Letošní české ledy překonaly mnoho rekordů a pouze v sedmasedmdesátém se u nás konalo více závodů. Přímo úměrně počtu podniků stoupá i závodnická společnost. Dnes v ní ovšem chyběl jeden z nestorů. „Bolí mě zápěstí,“ vysvětloval Jan Klauz, proč se tentokrát nepřevlékne do kombinézy. „Klukovi jde o titul a nemá nikoho k sobě a tak mu pomáhám s motorkou. Já na příští sezónu postavím novou. Svez‘ jsem se na jeho a je to úplně něco jinýho!“

V rámci férových podmínek přelosoval VV SPD startovní listinu, aby se pretendenti mistrovských vavřínů utkali ve vzájemných duelech už na začátku závodu na kvalitním ledu. Andrej Diviš a Petr Klauz měli jednobodovou převahu na Jana Pecinu s Lukášem Volejníkem, což se ovšem mělo změnit hned v samotném úvodu. Jana Klatovského, jenž se domácímu publiku představil v netradiční zeleno-žluté kombinaci ze švédské ligy, totiž v týmu doplnil jeho starší bratr Antonín.

Hned v rozjížďce s číslem jedna rozehráli mítink svým duelem s vedoucím tandemem. A jejich vítězství bylo až překvapivě hladké a bez problémů, pomineme-li krizový okamžik mladšího z jihočeských sourozenců v díře na vnitřní straně z úvodního výjezdu. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem vzápětí rozdrtili Markuse Jella s Thomasem Rathgebem. Jejich pět bodů je posunulo do čela průběžné klasifikace šampionátu. Avšak protože osečenské závodníky čekal Klabo Team, šlo o vedení skutečně podmíněné.

Mnohem důležitější se pro vývoj bitvy o titul jevila rozjížďka s číslem pět, v níž se střetly oba vedoucí týmy. Andrej Diviš s Petrem Klauzem vyjeli na ovál jako první. Na protilehlé rovince si vyzkoušeli start a pak už mířili k roštu. O něco později se objevil Lukáš Volejník, zatímco Jan Pecina si dával na čas a své depo opustil až jako poslední.

Po vylétnutí pásky vystřelil do čela Andrej Diviš. Jan Pecina převzal vedení ještě během úvodního kola, avšak Lukáš Volejník zároveň přišel o třetí příčku ve prospěch Petra Klauze. V úvodní zatáčky druhého okruhu Lukáš Volejník upadl, doklouzal se na vnějšek dráhy a pak rezignovaně odešel. „Byl jsem pomalej’, vlít‘ do díry a bylo to,“ vysvětloval. Za jeho zády se urputně mávalo červenými praporky, které zastavily rozjeté borce. Při repete se Jan Pecina nenechal zaskočit a dovedl Andreje Diviše a Petra Klauze do cíle za svými zády.

Bod nahoru, bod dolů
Remíza obou hlavních pretentendů mistrovského trůnu ovšem nic neřešila. A to tím spíše, čekal-li na Osečnou ještě duel s Klabo Teamem, v němž mohli severočeští závodníci klidně dopadnout jako Petr Klauz a Andrej Diviš. Bratři Klatovští ve čtvrté jízdě rychle ujeli Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou a pak už je čekala rozjížďka s číslem osm s Janem Pecinou a Lukášem Volejníkem.

„Dráha je krátká,nemám na to ani převody,“ přemítal Lukáš Volejník před důležitým střetnutím. Antonín Klatovský předvedl parádní start, ovšem jeho mladší bratr Jan byl až třetí za Janem Pecinou. Zkusil ho podjet v první zatáčce, ale Severočech jeho záměr včas prohlédl a nenechal mu místo.

Jan Klatovský přesunul ohnisko svých útoků na vnější stranu. Byl pomalejší až do třetího kola. Ve druhé zatáčce byl hodně rychlý, leč Jan Pecina druhé místo ještě uhlídal. Do předposledního oblouku najížděl Jan Klatovský spodem. Jan Pecina trefil nerovnost na ledovém povrchu a jihočeský závodník se mohl těšit ze dvou bodů.

„Pecka odstartoval, byla to jednokolejka,“ líčil Jan Klatovský. „Zkoušel jsem to zleva, zprava, o tý díře jsem se přesvědčil už v první jízdě. Čekal jsem, až povolí a on povolil.“ A jak viděl napínavý duel jeho protivník? „Vletěl jsem do díry, nakoplo mě to a vytrh‘ se mi přitom tlumič řízení,“ popisoval Jan Pecina a hlásil přitom neopravitelné škody na svém motocyklu.

V šampionátu se Osečná opět vrátila na druhé místo s jednobodovou ztrátou. Jenže hned v deváté jízdě byla situace opět vyrovnaná. Andrej Diviš s Petrem Klauzem narazili na Ebnerovic tým. V něm se po zranění otce a syna zabydlel Thomas Rathgeb, jehož dnes doplnil Němec Markus Jell. Povolení startu čtvrtého závodníka bylo ze strany VV SPD už hodně velkým ústupkem z litery řádů, nicméně ledy jsou hodně operativní a na druhou stranu dnes nikdo neřešil banality typu stejné barvy povlaků zástupců jediného týmu.

Markus Jell se nakonec ukázal jako rozhodující faktor při rakouské obhajobě bronzové medaile před tandemem bratří Klatovských. Svůj potenciál naznačil už v šesté jízdě, kdy na jeho skalpu zůstal Miroslaw Daniszewski. Polský borec jel úvodní dvě jízdy sám. Jeho kolega Kevin Rowand dorazil na břeh Pařezitého opět pozdě a navíc svůj vstup do rozjetého klání pojal vskutku s klidem Angličana.

Andrej Diviš před závodem připravoval svůj motocykl ve tříčtvrtečních kalhotách, avšak před startem rozjížďky s číslem devět se pořádně zapotil. Na roštu mu zhasnul motor. Ochotní pomocního ho tlačili sem a tam, než konečně vzduch prořízl také zvuk jeho motocyklu. Po startu se ovšem ujal vlády Markus Jell. Petr Klauz mezitím ohlídal Thomase Rathgeba, aby v první zatáčce spolu s Andrejem Divišem vyřídili Markuse Jella.

Zdálo se, že je rozhodnuto. Jenže v posledním okruhu se Andrej Diviš stal obětí díry ve druhé polovině první zatáčky, s níž se už prve natrápili Jan Klatovský a Jan Pecina. Během zlomků sekundy se musel dívat na záda Markuse Jella. A bod, o který na poslední chvíli přišel, vyrovnal pořadí na hrotu průběžné klasifikace šampionátu.

Úzkostlivé udržování rovnováhy průběžného vedení
Ani boj o bronzovou medaili nepostrádal prvky dramatické podívané. KLABO Team sice musel úvodní klání v Hamru na Jezeře vynechat, avšak s o to větší vervou syslil body nejen v Mělicích, ale i dnes v Růžené. Jejich čtvrté pětibodové maximum přišlo na úkor rodinného družstva Hutlových v jedenácté jízdě.

Podobně se vedlo v rozjížďce s číslem patnáct i Miroslawu Daniszewskemu a Kevinem Rowandem. A stejný osud ob dvě jízdy sdíleli i Markus Jell a Thomas Rathgeb, stále ještě držitelé třetí příčky průběžné klasifikace šampionátu. Jim hodně pomohla čtrnáctá jízda. Robert Růžička v ní opravoval škody napáchané spadlým sekundárním řetězem, který mu prve shodila on zákeřná díra na výjezdu s první zatáčky. A Martin Běhal mohl jen přihlížet, jak mu oba Germáni mizí na čele.

Duel s bratry Klatovskými však spadal do úplně jiné kategorie. Mladší Jan se sice musel z roštu vracet do depa, aby bílý povlak visící na řidítkách promptně vyměnil za správný žlutý. Po vylétnutí pásky sice Markus Jell oba sourozence rozdělil, avšak Jan Klatovský ho ve druhé zatáčce objel vnějším obloukem.

Z třiceti body byli oba Klatovští suverénními vítězi dnešního podniku a pro celkový bronz nemohli udělat více. Jenže větší porce rozjížděk z úvodního kola v Hamru na Jezeře stále hrál do karet Rakušanům. Nicméně, aby se s definitivní platností mohli radovat z třetího místa, museli porazit otce a syna Hutlovy v úplně poslední jízdě dne.

Přeloučané začali najetím do pásky, jehož se dopustil otec Radek. Z trestné čáry nemohl pomýšlet na útok na Miroslawa Daniszewskeho. Litovat mohl o to více, že krátký kolotoč na hladině Pařezitého nebyl rozhodně podle Polákova gusta a jeho parák Kevin Rowand se teprve na břehu rozkoukával.

V sedmé jízdě Hutlovi porazili Martina Běhala a Roberta Růžičku, avšak pak přišla série tří proher s Klatovskými, Osečnou a konečně i Andrejem Divišem a Petrem Klauzem. V ní Radek Hutla zůstal beznadějně viset na startovním roštu, jako ospalec, který si nenařídí budík. „Mám dlouhou páčku,“ vysvětloval ve svém depu. „Chytla se mi o rukavici a zůstal jsem stát na místě. Párkrát se to už stalo, ale takhle ještě ne. Na příští sezónu jí budu muset uříznout.“

Lukáš Hutla však v Růžené předváděl, že horší časy jsou snad už za ním. Nyní bránil Petru Klauzovi ke druhému místu až na začátek druhého kola, v němž ho nakopla díra důvěrně známá pro více borců. Za těchto okolností nebyla remíza s rakouským týmem nereálnou záležitostí. Jenže na startu se motocykl Radka Hutly zvedl na zadní a jeho majitel se ho marně snažil krotit. „Co jsem předtím zkurvil, udělám to samý,“ kroutil hlavou. Při repete se Lukáš Hutla dokázal na sklonku třetího kola probít přes Thomase Rathgeba. Jeho bod v kombinaci s triumfem Markuse Jella ovšem na bronz stačil.

Bratři Klatovští mohli začít nakládat, rozjezd o poslední medaili jim unikl o jediný bod. Zato o titul se rozjíždět muselo. Oba týmy dělící se o průběžné vedení se úzkostlivě snažili vyvarovat sebemenší chybičky. Andrej Diviš a Petr Klauz ve dvanácté jízdě ujeli Miroslawu Daniszewskemu a Kevinu Rowandovi ještě před prvním nájezdem. Vzápětí Jan Pecina a Lukáš Volejník kontrovali porážkou Hutlových, když útočné aspirace otce Radka zklidnilo setkání s nechvalně proslulou dírou ve druhém kole.

Jak už bylo řečeno, v rozjížďce s číslem šestnáct Lukáš Hutla komplikoval život Andreje Diviše a Petra Klauze, ovšem jen necelá dvě kola. A co na to Jan Pecina a Lukáš Volejník? Pět bodů od Martina Běhala a Roberta Růžičky. Ti se však stali posledními soupeři Andreje Diviše a Petra Klauze a střetnutí skončilo stejným výsledkem.

Osečenští závodníci museli chtě, nechtě dosáhnout maximálního zisku také při svém posledním startu. Povedlo se, i když Miroslaw Daniszewski urputně usiloval o opak. A bylo jasné, že o mistru musí rozhodnout dodatková jízda. Nastoupily k ní zkušenější poloviny svých týmů. Andrej Diviš na vnitřní straně lépe odstartoval. Jan Pecina, handicapovaný poškozeným tlumičem řízení, zkusil útok vnějškem první zatáčky. Avšak Andrej Diviš odolal, aby se o zhruba minutu později mohl radovat ze svého druhého letošního titulu mistra republiky.

Hlasy z depa
„Na hovno, jako vždycky, jak v Grand Prix na hovno, tak tady na hovno,“ smál se Antonín Klatovský s pusou od ucha k uchu. „Ale dobrý, zaplapánbůh, že někdo u nás a český stavy se zaplňujou. Hlavně, že jezdí a jde to dál. Dráha byla kolotoč, když přijedeš z mistrovství světa, zpomalíš na tom dvakrát. Ale dobře, že ty kluci jsou. Nejde to ze dne na den, ale tady maj‘ možnost kouknout se na moji motorku a zeptat se na hodně věcí. Klobouk dolů před organizátory, a jim to jde dál. Bez jezdců by nebyly závody, ale bez organizátorů by zase nebyli jezdci.“

„Dobrý, závody šly, ale dráha hrozná,“ svěřoval se Jan Klatovský. „Malá, rozbitá, kolotoč, nic. Jsou to závody, je to sranda. Mohla bejt bedna celkově, ale hlavní je teď Berlín. Nějak to dopadne, uvidíme. Je tam šance na medaili, ale závody jsou závody.“

„Je to hustý,“ reagoval Andrej Diviš na dotaz, jaké to je být už dvojnásobným mistrem republiky. „Dneska byly nervy. A hlavně začátek jsem vidět černě. Zkurvil jsem to s Rakušákama a musel jsem ten bod vybojovat zpátky. O fous se to podařilo. Na týhle dráze záleželo na startech. A pak udržet lajnu, venek se jel blbě. A v rozjezdu to vyšlo.“

„Zezačátku horší, pak se ale dařilo,“ hodnotil svůj výkon Petr Klauz. „Nemoh‘ jsem se tam vejít, ale pak to šlo. Jinak se to podařilo a jsem rád za titul. Anetka bude mít doma další poháry. Už od rána jsem měl nervy. Škoda, že Andreje předjel ten Němec. Jinak nebyl ten rozjezd. Ale dal to tam!“

„Pozdě jsme přidali,“ popisoval Jan Pecina důvody ztráty titulu. „Měli jsme s Klauzíkem a Andrejem vyhrát 5:1. Rozjezd jsem prohrabal na startu. A když jsem viděl, že je to tutový, jel jsem na jistotu. Škoda je dobrýho člověka, ale i tý rundy, že Mazňa neudělal bod. Ale bylo to dramatický. Dráha byla dobrá, Klatováci se sice rozčilovali, že je to krátký, ale pro každýho stejný. Škoda, že mě Honza předjel. Vytrh‘ se mi tlumič řízení a já jel na tom až do konce závodu. A s tím nešlo jet lajnu. Na venku musíš jet palbu a já to tam neudržel.“

„Bída,“ odtušil Lukáš Volejník na otázku magazínu speedwayA-Z po jeho dnešním výkonu. „Škoda pádu, ale nevím, jestli by nám to pomohlo. Spíš škoda těch dvou závodů předtím. Těma to začalo, nemůžu chtít to teď dohnat. Dráha byla super, ale výsledek by bída. Doufám, že jsem si vybral to špatný a příští rok to bude lepší.“

„Musím uříznout tu páčku, nesedí mi to na dva prsty,“ plánoval Radek Hutla úpravy na svém motocyklu. „Teď se to postavilo a obě trubky na řidítkách jsou pryč. A já se žahnul do kolena. Budu se připravovat na další sezónu. Když seženu prachy, chci jet trénovat do Ruska.“

1.	Antonín Klatovský	3 3 3 3 3 3	18	30
	Jan Klatovský	2 2 2 2 2 2	12(6)
2.	Jan Pecina	3 3 1 3 3 3	16	24
	Lukáš Volejník	2 X 0 2 2 2	8(4)
3.	Andrej Diviš	1 2 1 3 3 3	13	23
	Petr Klauz	0 1 3 2 2 2	10(4)
4.	Markus Jell, D	1 3 2 2 1 3	12(1)	17
	Thomas Rathgeb, A	0 1 0 3 0 1	5
5.	Radek Hutla	2 3 0 1 0 X	6	13
	Lukáš Hutla	1 2 1 0 1 2	7(2)
6.	Miroslaw Daniszewski, PL	3 2 3 1 1 1	11	12
	Kevin Rowand, GB	– – 1 0 0 0	1
7.	Martin Běhal	1 1 2 1 1 1	7	7
	Robert Růžička	0 0 E – 0 0	0

Konečné pořadí šampionátu:

	Hamr	Mělice	Růžená	TOT
	30.1.	5.2.	19.2.
1. Andrej Diviš – Petr Klauz	29	24	23	76
2. SK Osečná: Jan Pecina – Lukáš Volejník	28	24	24	76
3. Charlie Ebner – Charlie Ebner ml. – Thomas Rathgeb – Markus Jell	27	16	17	60
4. Klabo Team: Jan Klatovský – Martin Leitner – Antonín Klatovský	NS	29	30	59
5. Hutla Racing Team: Radek Hutla – Lukáš Hutla	17	16	13	46
6. Miroslaw Daniszewski – Kevin Rowand	19	NS	12	31
7. Martin Běhal – Robert Růžička	14	7	7	28
8. Mark Uzzell – Jan Klauz	9	9	NS	18
9. René Dünki – Markus Birn	9	NS	NS	9

Poznámka: jeden bod Jana Klauze z Hamru na Jezeře nebyl týmu s Miroslawem Daniszewskim započten, jelikož závodník může bodovat jen pro jeden tým a Jan Klauz v Mělicích startoval s Markem Uzzellem. Podobně byly škrtnuty týmu Mark Uzzell – Jan Klauz dva body, které získal Kevin Rowand v Hamru na Jezeře, protože ten bude startovat s Miroslawem Daniszewskim. O titulu rozhodla dodatková jízda, v níž Andrej Diviš porazil Jana Pecinu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)