Račice – 4. února
Konec račického veslařského kanálu se ztrácel kdesi v mlze. Samotu rybářů s vlascem v dírkách vyvrtaných do čtvrtmetrového ledu narušoval tu a tam jen některý z početné komunity duhových pstruhů, který se chytil na háček. Pokud si ryby vyprávěly o druhém díle českého šampionátu ledařských družstev, které tady pořádal populární spíkr Miloslav Čmejla, těm chyceným na vějičku už to stejně bylo jedno. Stačila jemná rána a jejich dušičky už skládaly účty v rybím nebíčku. Mlha jakoby je chtěla ještě naposledy obejmout, takže houstla stejně jako drama vlastního závodu, který na tribunu a ochozy Labe Arény přilákal bratru pětadvacet stovek diváků. Lukáš Volejník a Jan Klauz vykročili za obhajobou vítězství v Chrastné. Nicméně ztráceli bodík po bodíku. A po vzájemném souboji v páté jízdě přišel Lukáš Volejník o pár drátů v předním kole. Jan Pecina si uvědomil, že jeho pravá noha, která onu spoušť měla na svědomí, může závodit dále. Mnohem horší pro ambice prvního osečenský pár byla voda, jíž se na povrch dráhy dralo víc a víc. Lukáš Volejník si sice v rozjížďce s číslem devatenáct vydřel vítězství na Charly Ebnerovi, nicméně gejzír životodárně kapaliny v karburátoru jej nakonec srazil na druhou příčku. Hned vzápětí Radek Hutla přece jenom uštval Jana Pecinu, aby svému vítěznému synovi Lukášovi pomohl dvěma body. Tím pádem byli přeloučští ledaři v pardubických vestách o bod před Lukášem Volejníkem a Janem Klauzem, jenže jejich skóre v jednadvacáté jízdě vyrovnali Markus Jell a Luca Bauer. Lukáš Hutla se během dnešního odpoledne neváhal sázet o bankovky s portrétem Boženy Němcové, že se mu start na měknoucím ledě nevydaří. V rozjezdu by opět vyhrál, avšak nakonec uspěl i ve výsledkovém ohledu, i když Markus Jell vyrazil po vylétnutí pásky jako raketa. V hustém mlžném závoji se oba závodníci pohybovali po zmrzlém ovále jako duchové, ačkoliv opravdická strašidla by nedělala rámus svými motory. Z depa nešlo takřka dohlédnout do výjezdu napříč dráhy, nicméně jásot mnoha hrdel sem v posledním okruhu vyslal jasný signál, že Lukáš Hutla své vedení získané v předchozím oblouku udržel. Hutlové díky tomu vyhráli závod a před víkendovými mítinky v Mělicích a v Soběslavi jsou na čele průběžné klasifikace. Miloslav Čmejla jim na stupních vítězů zazpíval českou hymnu a symbolicky se postavil mezi ně. Tak totiž chutná pořadatelský triumf!

Chrastenští vítězové se ujímají vedení

Pohled na račický kanál shůry vám vskutku vyrazí dech. Ledové kolečko se takřka ztrácelo v celé jeho délce, jejíž konec nešlo kvůli mlze vůbec dohlédnout. Ještě dopoledne patřila jeho přední část rybářům. Na dírkách lovili duhové pstruhy, které tady vysadili, aby pomáhali čistit vodu.

Dlužno podotknouti, že vztah rybářů k závodním motocyklům nebyl ani náhodou tak vyhraněný jako v Nepomuku, kde jsou členové Petrova cechu pokládáni za pachatele zničení připraveného závodního oválu. V Račicích všichni respektovali červenobílou pásku, na níž cedulky upozorňovaly, aby za ní nikdo nevrtal žádné otvory do ledu.

V úvodních fázích vykročili Lukáš Volejník s Janem Klauzem za obhajobou svého přesně týden starého triumfu z Chrastné. Lukáši Hutlovi zhasnul motor při výjezdu z depa na ovál, což se však ukázalo jako prkotina. Start vyšel nejlépe Janu  Klauzovi, avšak z prvního oblouku se venkem do vedení prosadil Andrej Diviš, debutující v letošním šampionátu po boku svého bratra Josefa.

To ovšem bylo něco, s čím se Lukáš Volejník nechtěl smiřovat. A Andrej Diviš byl stejně na hony vzdálený úvahám o kapitulaci, takže se početné publikum dočkalo hned na samotný úvod skvělé podívané. Lukáš Volejník stupňoval svůj tlak, aby ve třetím okruhu spodní stranou úvodní zatáčky pronikl do čela.

Jenže Andrej Diviš byl po vnějšku rychlejší. Ve druhé zatáčce předposledního kola však stejně vnitřkem útočícího Lukáše Volejníka neudržel. První pár Osečné inkasoval na úvod sice jen čtyři body, avšak zvítězil nad papírově silnějším soupeřem. Němci a Hutlové sice brali po pěti, ovšem v duelech, v nichž to tak nepředpokládatelné zase nebylo.

Markus Jell si v rozjížďce s číslem dvě vyměnil s Lucou Bauerem své postavení na startovním roštu. A po vylétnutí pásky vypálil do čela, aby už v prvním výjezdu měl svého krajana za sebou. Jan Pecina kousal jako nenažraný vlk. Na protilehlé rovince Lucu Bauera na druhém postu chvíli vystřídal. A byť jej syn ikony německých ledů poslal záhy zase za svá záda, osečenský ledař nepokládal svou věc za ztracenou.

Avšak ve třetím kole zůstal stát. „Prd‘ mi primerák, už jsem měl Bauera skoro na lopatě,“ říkal smutně. To už však Ladislav Šifalda se svou manželkou Jiřinou, který měl dnes na starosti pořádek v depu, dával pokyn účastníkům třetí jízdy. Opanovali ji Lukáš Hutla se svým otcem Radkem, který srdnatě čelil nájezdům Roberta Růžičky.

Václav Hutla si však dobře tušil, že úvodních pět bodů zase tolik růžové pozadí nemá. „Lukino jel na Radkově motorce,“ povzdechl si. „Na jeho se hnul předstih.“ Mezitím se Lukáš Volejník s Janem Klauzem ujali vedení v průběžné klasifikaci závodu. Do rozjížďky s číslem čtyři nejlépe odstartoval Jan Klauz, ale za sebou měl Jana Pecinu. Lukáš Volejník se na protilehlé rovině dostal vedle něho, aby ve druhé zatáčce pronikl na druhou pozici.

Jan Pecina na něho zaútočil úvodním obloukem třetího okruhu a ve výjezdu mu pravá noha vyletěla, jakoby se neúspěšně pokoušel řadit vypadnutý druhý rychlostní stupeň. „Jeli jsme s Mazňou vedle sebe, najednou jsem cejtil bolest a bylo to,“ líčil Jan Pecina, že onen pohyb nebyl ničím jiným než snahou dostat své chodidlo ven z drátů předního kola Lukáše Volejníka.

Lukáš Volejník si po páté jízdě průběžné vedení moc neužíval:

„Přední kolo je po smrti. Zadní péra jsem předtím opravil, teď je kolo na sráč, jsou vytrhaný niple. Vítězství s Andrejem bylo dobrý, ale ty těžký jízdy ještě přijdou…“

Jan Pecina mohl jen zastavit motocykl a čekat pomoc. V posledním kole jen sledoval, kterak kolem něho burácí Jan Klauz a Lukášem Volejníkem. Jejich devět bodů neměl dnes ještě dlouho nikdo překonat. Rozjížďka s číslem šest totiž svedla na startovní rošt oba zbývající silné páry, které prve rozehrály závod pěti body.

 

Po dvou sériích se o vedení dělí tři týmy

Prvé slovo do duelu dvou neporažených z úvodní série řekli Markus Jell a Luca Bauer. Jenže Lukáš Hutla se jako tradičně rozjížděl zezadu. V nájezdu do první zatáčky druhého okruhu navedl svůj motocykl na spodní stranu. Luca Bauer byl v mžiku za ním. Markus Jell byl horším oříškem k rozlousknutí. Avšak břitva přeloučského ledaře se dostala i k jeho tváři.

Závodníci již vjeli do posledního kola, když se německý závodník v první zatáčce ubránil náporu Lukáše Hutly. Ten se však držel vnitřní čáry i nadále. Znovu udeřil v závěrečném oblouku, aby cílovou metu protnul o malý okamžik dříve než Markus Jell.

Václav Hutla vysvětluje, kterak nastavil časování motoru svého vnuka Lukáše přímo na račickém ledě:

„Nemám s sebou časák. Dal jsem předstih báj voko a vono to jede!“

Díky remíze se Němci a Přeloučané ve vestách s pardubickým koníkem dělili o druhou příčku se ztrátou jediného bodu na vedoucí Lukáše Volejníka a Jana Klauze. Odstup ostatních týmů se zvyšoval. A to tím spíše, mávala-li v jejich řadách svou kosou paní smůla. Své by o tom mohl vyprávět zejména Charly Ebner.

Ve druhém kole čtvrté jízdy uštval Andreje Diviše. Ovšem v dalším okruhu zastavil jeho parťák Erwin Schuster, pro jehož bod se dychtivě natáhnul Josef Diviš. Rakušanův mechanik přitlačil jeho zelený motocykl do depa, kde nad zadřeným motorem mohl jen bezmocně rozhodit rukama.  Charly Ebner musel pokračovat v závodě sám. V sedmé jízdě si vychutnal Robert Růžičku, který si však musel nechat zajít chuť na remízu už s letem pásky vstříc stále mlhavější obloze.

Jeho kolega David Lizák se totiž ani nerozjel. „Vytrh‘ jsem si chcípák,“ vysvětloval. „Provázek se mi zamotal kolem ruky a já s ním škubnul. Tak snad nebudeme poslední…“ Závodníkovo přání se stalo ústředním motivem také pro další páry. Nohu Jana Peciny v depu ošetřoval lékař a osamocený Martin Běhal se z osmé jízdy vrátil s jediným bodem. Andrej Diviš projel triumfálně cílem se zdviženým předním kolem před svým bratrem Josefem.

Nepomučtí sourozenci začali dýchat na záda vedoucímu triu. Rozjížďku s číslem jedenáct vyhrál Andrej Diviš stylem start – cíl. Josef Diviš se v první zatáčce dostal na druhou příčku před Roberta Růžičku, jenže na začátku třetího kola se nechal předjet od lepšícího se Davida Lizáka. Západočeši tím pádem končili druhou třetinu s jednobodovou ztrátou na nejlepší tři týmy, které se dostaly na patnáct bodů. Pomohli jim, že se favorité obírali o body navzájem.

Perfektní start vynesl Němec do čela rozjížďky s číslem devět. Avšak Luca Bauer se ještě během úvodního kola propadl za Jana Klauze, aby mu v první zatáčce druhého kola sebral třetí příčku Lukáš Volejník. Markus Jell měl však v té chvíli náskok už půl rovinky.

Hned vzápětí Lukáš Hutla zničil Charly Ebnerovi punc neporazitelnosti již v první zatáčce. A jeho otec Radek mohl při absenci Erwina Schustera dojet v klidu na bod. „Sázka o pětikilo, že odjedu poslední,“ nechal se slyšet Lukáš Hutla, když s nasazenou přilbou mířil vstříc dvanácté jízdě. Lukáš Volejník si vyměnil své místo na roštu s Janem Klauzem, který vystřelil do vedení jako první.

Jan Klauz vysvětluje tajemství svých rychlých startů:

„Dal jsem hliníkový lamely, musíš se naučit dotáhnout to. Pracuju se spojkou a naučil jsem se to.“

Lukáš Hutla svou sázku neprohrál. Po vylétnutí pásky zůstal poslední. Ke všemu zlému pro ambice přeloučského tandemu Lukáš Volejník rychle poslal Radka Hutlu na třetí místo a vystřídal svého kolegu na čele jízdy.  Ovšem letošní zima na českých kolbištích stvořila ledařského terminátora. Ve druhém kole Lukáš Hutla ve druhé zatáčky rozpůlil osečenský tandem. A pak dotíral na Lukáše Volejníka, dokud jen v předposledním oblouku nepodjel.

 

O vítězi rozhoduje rozjezd vodních duchů

Ještě před koncem druhé třetiny se Jan Pecina v roli maroda začal nudit. Nechtěl, aby jeho tým ztrácel body, takže se vrátil do sedla a rozjížďku s číslem třináct vyhrál o třicet metrů před tandemem Robert Růžička – David Lizák. „Jsou tam tři prdele vody,“ líčil v depu a připomínal, že tento živel ruku v ruce s houstnoucí mlhou bude faktorem, s nímž bude nutno během posledních sedmi jízd kalkulovat.

Přitom v konečném součtu mohl být rozhodující každičký bodíček. To si plně uvědomoval Lukáš Hutla, který by si za rámeček nedal svůj start v patnácté jízdě. Jenže otec Radek mu rychle vyklidil svou druhou příčku a sám se soustředil na hlídání Josefa Diviše. Jeho syn v gejzírech stříkající vody rozpoutal další strhující thriller, kde se ovšem do hlavní role obsadil také Andrej Diviš.

I když se Lukáš Hutla řítil dopředu vnějškem druhé zatáčky jako raketa, zůstal v čele. Ovšem přeloučský borec už ve třetím závodě v řadě neprohrál jedinou jízdu. Neustále tlačil na Andreje Diviše, dokud nepřišlo druhé kolo, kde se ve výjezdu z druhé zatáčky prohnal dopředu.

Jan Klauz s Lukášem Volejníkem se vzápětí v průběžné klasifikaci dostali o bod před Hutlovy. V šestnácté jízdě za sebou nechali Davida Lizáka s Robertem Růžičkou. Jejich tempu nestačili v rozjížďce s číslem osmnáct ani Němci. „Urazil jsem si řadičku a ještě jsem nezařadil dvojku,“ vysvětloval Josef Diviš, proč dojel jen na konec úvodní zatáčky. Jeho bratr Andrej byl v té chvíli druhý mezi Markusem Jellem a Lucou Bauerem.

Takové pořadí zůstalo až do cíle. Tím pádem sourozenci Divišovi nemohli dosáhnout na stupně vítězů. Svou pouť dnešním závodem už skončili, zatímco zbývající družstva včetně třech vedoucích musela na mokrý led ještě jedenkrát. Lukáš Volejník s Janem Klauzem vedli o bod před Markusem Jellem s Lucou Bauerem a otcem a synem Hutlovými.

Zápletka se však zamotávala víc a víc. Charly Ebner měl v devatenácté jízdě ještě lepší start než Jan Klauz., který si opět na roštu vyměnil místo s Lukášem Volejníkem, aby startoval z vnitřní dráhy. Nicméně Lukáš Volejník dobře věděl, co leží v banku a ve druhé zatáčce překonal vedoucího Rakušana.

Osečenský ledař však vydržel ve vedení jen necelé kolo. „Voda cákala do karbecu, než to schroupal, Charly mě předjel,“ vysvětloval v depu, proč se Rakušan ve třetím kole v nájezdu do druhého oblouku dostal zase před něho. Všude kolem se horečně počítalo.

Charly Ebner nechtěl uvěřit, že sám se svými šestnácti body skončil až pátý. Lukáš Volejník a Jan Klauz zaknihovali čtyřiadvacet bodů. A u Hutlů a u Němců věděli, že cestě před první pár Osečné vede jen před maximální bodový zisk v duetu závěrečných dvou rozjížděk.

Že to nebude jednoduché, vysvětlil Přeloučanům Jan Pecina. Prve v sedmnácté jízdě za sebou vedl Charly Ebnera více než celé kolo, než jej Rakušan konečně podjel v prvním výjezdu toho druhého. A teď ve dvacáté jízdě odvedl kompletní Hutla Team.

Radek Hutla komentuje dvacátou jízdu:

„Věděl jsem, že musím bejt‘ druhej‘ před Peckou. Nebo věděl… Spíše jsem to tušil, moc jsem vývoj závodu nesledoval.“

Lukáš Hutla se prosadil do čela spodní stranou druhé zatáčky. Když jeho otec Radek provedl Janu Pecinovi stejný kousek v první zatáčce třetího kola, Přeloučané byli o bod před Janem Klauzem a Lukášem Volejníkem. V závěrečné jízdě však Markus Jell a Luca Bauer vyřídili Davida Lizáka s Robertem Růžičkou 5:1 a srovnali krok s Hutlovými.

Ke slovu musel přijít rozjezd. Lukáši Hutlovi se zakuckal motocykl ještě cestou na start. Ochotných rukou, které ho roztlačily se naštěstí našel celý přehršel. Lukáš Hutla obkroužil depo a zamířil k roštu, kde už čekal Markus Jell.

Němec vystřelil dopředu. Lukáš Hutla se dostal do role útočníka, která mu kromobyčejně sedí. Gejzíry vody lítaly vysoko. Mlha byla tak hustá, že z depa nešlo přehlédnout ovál diagonálním úhlem pohledu. Závodníci připomínali duchy, kteří jen pár metrů před okem pozorovatele se proměnili ze stupnice šedivých odstínů v barevné osoby na barevných motocyklech.

Vrch si držel Markus Jell. Přišlo poslední kolo a Lukáš Hutla se dostal dopředu spodní stranou první zatáčky. Jásot diváků, kteří stáli blíže druhého oblouku, prozradil, že český ledař své postavení před útočícím Němcem udržel. Šachovnivový prapor v rukou Jaroslava Kocka tuto skutečnost potvrdil. A Miloslav Čmejla, který závod v Račicích vymyslel, organizoval a komentoval, mohl na stupních vítězů zazpívat Kde domov můj českým vítězům.

 

Hlasy z depa

„Hlavně, že vydržel led a neprolomilo se to,“ oddechl si Lukáš Hutla. „Teď v tom rozjezdu to už byla hrůza. Celý kolo mi to nejelo, jinak bych mu dal půl kola. Na rovinkách mi to zdechávalo, Markus naštěstí vrávoral taky. Hodně vody bylo hlavně ke konci, jinak to bylo dobrý.“

„Dobrý plavecký závody,“ glosoval Radek Hutla podmínky na ovále. „Povedlo se nám to, každá jízdě se počítá. V poslední jízdě jsem věděl, že musím bejt‘ druhej‘ před Peckou. Nebo spíš jsem to tušil, moc jsem to nesledoval. A dopadlo to dobře.“

„Dneska to byl zážitek,“ usmíval se Lukáš Volejník. „Jsem zmrzlej‘ jako ratlík. Dneska to byl zajímavej‘ závod. Škoda, že jsme nevyhráli. V poslední jízdě to cákalo a voda lítala do karbecu. Než to schroupal, Charly mě předjel a bylo to v prdeli.“

„Bylo moc vody, připomínalo to podvodní svět,“ bilancoval Jan Klauz. „Mám rád měkkej‘ led, ale všeho moc škodí. Musím si teď dát hodně rumu, abych se z toho dostal (smích).“

„Mám krásně umytou motorku,“ komentoval Andrej Diviš s nadsázkou spousty vody na ovále. „Už to bylo hodně. Nebylo to o závodění, ale aby tě nespláchla vlna. Souboj s Mazňou byl pěknej‘, on na čistým ledu umí. Škoda, že zejtra nejedeme k nám do Nepomuku. Jak jsem to říkal do televize, byl bych rád, aby se hrdinové s motorovejma pilama přihlásili.“

„Jsem spokojenej‘, že jsem předhonili Růžana,“ smál se Jan Pecina za volantem své dodávky s pusou od ucha k uchu. „Noha je modrá, ale jinak je to dobrý. Odjíždím na hasičskej‘ ples do Osečný zapít žal.“

1.	Lukáš Hutla	3 3 3 3 3 3	18+3	24
ZP Pardubice	Radek Hutla	2 0 1 0 1 2	6(2)
2.	Luca Bauer, D	2 1 0 1 1 2	7(3)	24
	Markus Jell, D	3 2 3 3 3 3	17+2
3.	Lukáš Volejník	3 2 1 2 2 2	12(3)	23
Osečná 1	Jan Klauz	1 3 2 1 3 1	11(2)
4.	Andrej Diviš	2 2 3 3 2 2	14	18
Nepomuk	Josef Diviš	0 1 2 1 0 E	4(2)
5.	Charly Sheen Ebner, A	3 3 2 2 3 3	16	16
	Erwin Schuster, A	E – – – – –	0
6.	Jan Pecina	E R – 3 2 1	6	10
Osečná 2	Martin Běhal	1 1 1 0 1 0	4(1)
7.	David Lizák	0 E 2 1 1 1	5(1)	10
	Robert Růžička	1 2 0 2 0 0	5

Průběžné pořadí šampionátu:

	CHR	RAČ	TOT
	28.1.	4.2.
1. Lukáš Hutla – Radek Hutla	5	6	11
ZP Pardubice	23	24	47
2. Lukáš Volejník – Jan Klauz	6	4	10
Osečná 1	26	23	49
3. Luca Bauer, D – Markus Jell, D	NS	5	5
		24	24
4. David Lizák – Robert Růžička	4	0	4
	12	10	22
5. Jan Pecina – Martin Běhal	3	1	4
Osečná 2	11	10	21
6. Andrej Diviš – Josef Diviš	NS	3	3
Nepomuk		18	24
7. Charly S. Ebner, A – Erwin Schuster, A	NS	2	2
		16	16

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Karel Herman a Alena Dvořáková