Praha – 5. června
Že vraj je u vás akýsi dobrý mladý pretekár… Zajímal se Martin Vaculík již před lety o Jana Kvěcha. Pražský závodník už věděl, že takové příjmení nemusí být jen herec nebo spisovatel, ale také elitní plochodrážník. Oba pojí přátelství, přesto jsou na ovále soupeři. Letos již druhým rokem také v seriálu Speedway Grand Prix.

Český a slovenský mistr, kamarádi a rivalové

Bude to deset let, co se Jan Kvěch vrátil z bavorského Olchingu s obrovským pohárem za třetí místo v evropské trofeji stopětadvacítek. O dvanáct let starší Martin Vaculík již platil za eso světového formátu.

„Teprve před jedenácti lety jsem zjistil, že nějaká plochá dráha existuje,“ připomíná pražský závodník svůj trošku nečekaný vstup do Speedway Mini Cupu zaranžovaný prostřednictvím Shupy. „Než jsem sám začal závodit, nevěděl jsem, že se nějaké velké ceny jezdí, a že jakýsi Martin Vaculík vůbec existuje. Ale jsem rád, že je to dneska, jak to je, jsem závodník Speedway Grand Prix.“

V Praze český šampión byl opět ve velké ceně lepší slovenského mistra. „Povedlo se mi ho porazit dvakrát,“ připomíná Jan Kvěch. „Jsou to závody, nekoukám, jestli je tam on nebo Bartosz Zmarzlik. Chci porazit každýho. S Martinem jsme kamarádi, ale na ovále rivalové. Pomáháme si, jsme v kontaktu, ale na ovále jedeme proti sobě.“

Buď pozdě nebo vůbec

Letošní seriál Speedway Grand Prix má za sebou tři zastávky a Jan Kvěch je prozatím na jedenácté pozici. „První dvě velké ceny nic moc,“ bilancuje své účinkování. „Hodně jsem se trápil, měli jsme problémy s technikou. Jsem rád, že jsme to vyřešili. Je to lepší, víme, že je co zlepšovat. A lepší to může bejt vždycky.“

Na Landshutu i Varšavě by ovšem šla najít pozitiva. „Vždycky jsem vyhrál jednu jízdu,“ zamýšlí se. „Když to vezmeš, tu nejlepší. Nemohli jsme se trefit do nastavení.“

Sprint se do aktiv nepočítá, byť mu přinesl čtyři body navíc. „To je úplně jiná disciplína,“ reaguje. „Závodíme s časem. Pak o Grand Prix závodíme od pásky sami se sebou. Když už někdo odjede, volí si stopu a má výhodu.“

Ve Varšavě nechybělo moc a měl skalp Bartosze Zmarzlika. „Škoda, že se mi ho nepovedlo uhlídat až do konce,“ lituje. „Problém vždycky byl, že jsme nastavení dotrefili pozdě. Anebo ho netrefili vůbec.“

Nezmenšené ambice

Pražská velká cena začala odstartovala skvěle, když se Jan Kvěch prohnal jako vítěz rozjížďky s číslem dvě. „Začátek dobrej,“ odtuší. „V půlce závodu jsme zaspali s nastavením. V první jízdě jsem měl tři body. A v dalších čtyřech jízdách jsem měl tři další body dohromady. To se nevedlo. Dráha se měnila strašně rychle, bylo těžký reagovat.“

Nakonec se dostal do rozjížďky poslední šance. „Kdybych měl o pár bodů víc, moh‘ jsem si v ní vybrat lepší pozici,“ povzdechne si. „Zbyla na mě trojka, jak se změnila dráha, byla nejhorší. V semifinále i ve finále se ukázalo, že čtyřka byla lepší než jednička.“

Ať tak či onak, letošní seriál ještě nekončí. „Máme tři čtvrtiny sezóny před sebou,“ souhlasí Jan Kvěch. „Jsme na začátku, chci zase poslední šanci a třeba i finále. Hezký by bylo, kdybych Grand Prix vyhrával.“