Březolupy – 10. října
V současné době měl být na palubě letadla deset kilometrů někde nad Atlantikem, aby v Auburnu posílil výběr světa v jeho tradičním test matchi proti týmu USA. Jenže všechno se to nějak zamotalo, takže místo Kalifornie si v sobotu bude užívat moravské Březolupy. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že být čtvrtý o bod za Eduardem Krčmářem nepředstavuje žádnou jistotu.

 

„Neměl jsem ani jet,“ svěřuje se Zdeněk Simota, že se konečnou klasifikací mistrovství republiky jednotlivců mohl zřítit pořádně dolů. „Dostal jsem totiž od Luboše Tomíčka nabídku letět na utkání USA versus Zbytek světa. Nakonec to padlo. Pan Moravec neměl radost, že jsem nechtěl jet Březolupy. Ale pak, když jsem mu poslal esemesku, jestli přece jen nemůžu jet mistrák, odpověděl, že do startovky ještě nikoho nedal.“

Sobotní závod tak dostává pořádný náboj. Eduard Krčmář totiž bude útočit na Jana Kvěcha, jenž by rád zase udeřil na Václava Milíka. Jenže na druhou stranu si slánské eso bude muset dát ukrutný pozor na Zdeňka Simotu, aby mu v konečném součtu nevyfouknul třetí místo.

„Jsem o bod za Edou, o čtyři za Kvěchounem,“ přemítá Zdeněk Simota. „To je třeba jeden defekt. Jen doufám, že nebude u mě. Hodně tím bude míchat Pepa. Bude brát body všem, ale mně snad ne.“

Uplynulý víkend jihočeský borec oblékající plzeňskou vestu nechyběl na startu závodu všech závodů. „Když jsem viděl tu dráhu v první zatáčce, říkal jsem si, že doufám, že nepostoupím,“ netají se. „Ale zlepšovalo se to a šel jsem do čtvrtfinále. V první jízdě jsem byl blízko Milíčka a Frickeho. Nebylo to špatný, ale měl jsem udělat změny.“

Do nastavení však sáhnul, když bylo pozdě. „Přišel za mnou ten anglickej vousatej‘ rozhodčí, co nám v depu říkal povlaky,“ povzdechne si Zdeněk Simota. „A že musím vyhrát poslední jízdu, abych postoupil. Změnil jsem to, ale startoval jsem od prken a to bylo bez šance.“

Pretendenti českých medailí:

Václav Milík:	leader – 30 bodů
	Kapitán extraligových Pardubic se ještě během léta několikrát nechal slyšet, že se těší až devatenáctku na konci letopočtu vystřídá dvacítka a letošní zatrolená sezóna skončí. Pravda, zažil už lepší, mnohem lepší časy. Navíc všechno rozhodně nemůže hodit na skládku nepovedených zmetků. Skvěle se osvědčil jako kapitán českého týmu při Speedway of Nations a také stříbro z evropských dvojic má svou skvělou hodnotu. A v nejhorší extraligové sezóně Pardubic od roku 2006 má individuální šampionát své nesporné místo ve výkladní skříni Václava Milíka. Dvěma maximálními triumfy v dubnové Praze a v zářijové Plzni má po dvou letech nakročeno k návratu na trůn a to s plnou parádou. V Březolupech si v sobotu může jako jediný dovolit luxus tu a tam nějaký ten bodík ztratit. Pakliže vskutku bude mistrem, získá svůj již pátý primát v pořadí, čímž se postaví na roveň s Lubošem Tomíčkem nejstarším. Více titulů by měli již jen Bohumil Brhel (6), Antonín Kasper mladší (7) a pochopitelně nedostižný Jiří Štancl (12). A necháme-li u slova ještě statistiku, ze současných finalistů nevyhrál závod ranku mistrovství republiky nikdo jiný než on, Josef Franc a Martin Málek.
Jan Kvěch:	2. místo – 25 bodů (5 bodů ztráta na Václava Milíka)
Když Václav Milík ve Mšeně v říjnu 2012 v rozjezdu porazil Lukáše Drymla a stal se prvně českým šampiónem, chodil se svými bratry na motokros a snil, že se bude jednoho dne také prohánět terénem za řidítky závodního motocyklu. Ostatně při rodinné tradici se nebylo, čemu divit. Dědeček Václav byl svého času továrním závodníkem strakonické ČZ a střídal silniční okruhy a terénní závody. Otec Václav jezdil enduro, v němž to strýc Petr dotáhl k evropským vavřínům a dvěma nominacím do prestižního Trophy Teamu v šestidenní. Jan Kvěch ještě v dubnu v Praze možná šokoval svým třetím místem, ale vzhledem k progresu v sezóně se již jeho stříbro z Plzně bralo tak nějak automaticky. Na Václava Milíka ztrácí v aktuální klasifikaci pět bodů, což znamená, že před Březolupy musí sbalit dceru matky Štěstěny.
Eduard Krčmář:	3. místo – 22 bodů (8 bodů ztráty na Václava Milíka, 3 body ztráta na Jana Kvěcha)
	Už je to dlouhých čtrnáct let, když si jako malý kluk chodil pro medaile z fidorky, které vyráběla Jana Kasperová. S elegancí sobě vlastní se probil na špičku stopětadvacítek i dvěstěpadesátek a v pětistovkách se s ním jako s favoritem počítalo tak nějak automaticky. Roku 2016 přišel o bronz v šampionátu jednotlivců až po rozjezdu s Matějem Kůsem. Předloni byl vicemistrem, loni mu vysněný titul unikl o jeden bod a ještě mu v dodatkové jízdě sebral Václav Milík stříbro. Vsaďte se, že pozítří přijde na nástup v Březolupech s kamennou tváří a neřekne vůbec nikomu žádnou prognózu. Ale jakmile se spustí dolů z depa, nechá mluvit zcela jiné argumenty. Vždyť stříbro nemá zas až tak daleko a za půl roku tak či onak začne nová sezóna.
Zdeněk Simota:	4. místo – 21 bodů (9 bodů ztráty na Václava Milíka, 4 body ztráty na Jana Kvěcha a 1 bod ztráty na Eduarda Krčmáře)
Budeme-li se držet těsně při pevné zemi, Zdeňkem Simotou seznam uchazečů o letošní medaile ve své podstatě končí. Svou první medaili v nejstarším motoristickém šampionátu naší země získal již před čtrnácti lety ve Mšeně. Bystrým čtenářům není třeba dávat najevo, že v té době Jan Kvěch nechodil ani do první třídy. Bronz se stal jeho dosavadním mezníkem, protože jej zopakoval v letech 2006 a 2017. Shodou okolností se tak pokaždé stalo v Březolupech. Jenže v ploché dráze nikdy neplatí teorie pravděpodobnosti, obzvlášť je-li potřeba porazit takové veličiny, které má v aktuální klasifikaci před sebou. Na druhou stranu, nikdy nevíte, co se stane.

Foto: Pavel Fišer a Karel Herman

Praha – 10. října
Včera večer se vrátil ze Zielonej Gory,která se o jeho služby uchází. V závodě cyklu Rytíři speedway přišel o pódium až ve finálové jízdě. Na sklonku sezóny prožívá poměrně hektické období. Po pardubickém super víkendu nebude mít volno ani nyní. V neděli jej čeká pouťák v Olchingu, ale o den předtím bude v centru pozornosti v Březolupech. Na Moravě totiž vrcholí český individuální šampionát a Jan Kvěch stojí v klasifikaci jako druhý o pět bodů za vedoucím Václavem Milíkem.

---

Tipujte:

---

Déšť kazí plochodrážní dílo již v pátek

V pátek velká část českých fanoušků proudících do ochozů svítkovského stadiónu ve skrytu svých dušiček věřila, že Jan Kvěch při vyvrcholení finálového juniorského mistrovství světa dokáže zopakovat güstrowské pódium.  A on vskutku na začátku vyhnal své ambice až kamsi na hranice stratosféry.

Ve třech prvních sériích podlehl pouze s Robertem Lambertem v rozjížďce s číslem pět, jehož po svém slabším startu již nedokázal dohonit. „Vypadalo to zezačátku famózně,“ vypráví Jan Kvěch. „První tři jízdy jsme to měli naladěný dobře.“

Jenže déšť, který měl nazítří zrušit celý pardubický závodní program, si bral svou daň již v pátek. „Trošku zapršelo,“ pokračuje pražský junior. „Měli jsme hnout s tryskama, ale nedopasovali jsme to.“

Úvodní fůra bodů však stačila na postup do semifinále, které však tentokrát znamenalo konečnou. „Šlo by postoupit dál,“ přemítá Jan Kvěch. „Postoupit jde vždycky. Ale nedopasovali jsme to a dojel jsem až třetí.“

 

Slibný, leč marný útok na dědečkův rekord

Bilance Jana Kvěcha v jeho prvním finále juniorského mistrovství světa je přesto úžasná. V Lublinu i v Pardubicích se zastavil až v semifinále, v Güstrowě byl třetí. V závěrečném pořadí mu náleží šestá příčka. A to se ještě na konci května o jeho postupu do finále psalo jako o obrovském překvapení.

Triumf ve Zlaté stuze mu však stále uniká. „Sobota byla úplně nejlepší, ani jsme si nezašpinili motorky,“ žertuje na téma sobotních událostí. „Užívali jsme si to jako diváci, ale pak nám řekli, že je to zrušený. Ruku jsem měl staženou páskou, aspoň jsem si odpočinul.“

V neděli se na nebeské báni nad Svítkovem objevilo sluníčko a žhnulo samou zvědavostí, zda Jan Kvěch postupem do malého finále vyrovná poněkud fousatý rekord jeho dědečka Václava z dvaašedesátého. Málem se dočkalo, protože vnuk měl postup do semifinále na dosah své pochroumané ruky.

„Nepovedla se mi jedna jízda,“ vypráví o rozjížďce s číslem sedmnáct, druhé jízdě první čtvrtfinálové skupiny. „Byl jsem před Dudkem, on mě trošku poslal. Málem jsem spad‘, byl to tvrdší souboj. Už bych je nedojel, tak jsem se na to vykašlal.“

 

V boji o českého šampióna

Závěr jeho čtvrtfinálové skupiny se opakoval kvůli pádu Pontuse Aspgrena a Jan Kvěch při repete dojel druhý za Patrykem Dudkem. Porazil Mateje Žagara,ale do semifinále doprovodil Poláka a Tera Aarnia Slovinec. Janu Kvěchovi scházel bodík. V Březolupech, kam v sobotu dorazí jako muž číslo dvě aktuální klasifikace mistrovství republiky, mu jich na vedoucího Václava Milíka chybět však rovnou pět.

„Dá se všechno,“ uvažuje Jan Kvěch nad otázkou po svých šancích dostihnout pardubického kapitána. „Ale myslím, že to úplně nevyjde. Musel bych všechno vyhrát a on pokazit dvě jízdy.“

Při plochodrážních závodech se však může vskutku odehrát ledacos. Jenže i v opačném gardu. Václav Milík zatím nemá jistý titul, ale ani Jan Kvěch nemůže kalkulovat se stříbrem. O pouhé tři body za ním číhá Eduard Krčmář, po jehož skalpu zase s odstupem dalšího bodu šilhá Zdeněk Simota. Panečku, to bude zase finále jako řemen!

 

---

Plochodrážní zázraky se již staly:

Není možné, než souhlasit s Janem Kvěchem, že překonat pět bodů Václava Milíka bude na hranici reálnosti. Nicméně dlouhatánská historie plochodrážního mistrovství republiky podobné případy pamatuje. Ostatně i sám Václav Milík by mohl vyprávět.

V říjnu před pěti lety právě v Březolupech. Tříbodový náskok na druhého Matěje Kůse promarnil v rozjížďce s číslem dvanáct. Blížil se vstříc šachovnicové vlajce s obrovským náskokem a chtěl potěšit diváky efektním průjezdem cílem s motocyklem na zadním kole. Jenže o vteřinku později se již sbíral ze země.

Nakonec titul vyhrál, ale až po dvakrát zastaveném rozjezdu s Josefem Francem a Matějem Kůsem, jenž měl tehdy ke svému druhému mistrovskému primátu blízko jako již nikdy. A připravily jej o něj pády jiných soupeřů, protože se v opakovačkách nedokázal vrátit do čela.

Anebo Svitavy přesně před deseti lety. Sem přijel Josef Franc v roli leadera, přičemž druhý Lukáš Dryml ztrácel tři body. Pražan se pekelně soustředil, navíc ochotně využil nabídky svého kamaráda Adriana Rymela, ať jede trénovat místo něj ještě jednou. Proti jejich plánu se postavil bdělý předseda jury Petr Moravec.

Lukáš Dryml posléze svou ztrátu vygumoval a v klíčovém rozjezdu o titul Josefa France porazil. Pravda. Namítnete-li, že v obou případech šlo o ztrátu třech bodů. Jenže v Březolupech 2014 Václav Milík ztratil další s Martinem Málkem a nakonec pykal diskvalifikací za drsný nálet na Martina Gavendu.

Ale budiž, chcete-li jiný příběh, nemusíme opouštět březolupský stadión. Jen se po časové ose posuneme do roku 1974. Tehdy Jiří Štancl plnil do puntíku zdánlivě nemožné zadání. Vyhrál všechny tři závěrečné mítinky seriálu včetně toho úplně posledního právě na jihomoravském stadiónu. V systému tabulkových bodů potřeboval Milan Špinka stát v poslední trojce mítinků alespoň jednou na pódiu.

To se mu nepovedlo ani v Čakovicích, ani v Kopřivnici, ale v Březolupech byl blízko splnění podmínky. V rozjezdu o třetí místo vedl, ale Jan Verner ho přece jen překonal. A tak se Jiří Štancl stal popáté šampiónem, zatímco Milan Špinka se může chlubit titulem mistra světa, ale domácí mistrovství jednotlivců nevyhrál nikdy.

---

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív