Heerenveen – 31. března
Na oslavu dnešních narozenin nemá rozhodně čas. Včera večer ve Frýdku Místku usedl sám do svého vozu, po cestě vyzvedl u Jana Hlačiny repasovaný motor a pak se hnal přes Německo do Heerenveenu. Před zítřejším volným závodem o Pohár Roelofa Thijse jej čeká trénink.
Lukáš Hromádka debutoval v české ledařské reprezentaci | foto Pavel Fišer
„Motor potřeboval repasovat, ještěže jsem ho v Tomaszowě nejel, rozsypal by se,“ vysvětluje Lukáš Hromádka svou noční zastávku v Postupicích, odkud mu do cíle cesty zbývaly ještě devět stovek kilometrů.“
„Udělal jsem dva body, když tam lidi spadli,“ vrací se k evropskému mítinku v Tomaszowě Mazowieckem. „Neriskoval jsem, byl jsem tam sám, tři roky jsem na leďáku neseděl. Závodil jsem poprvé v hale, nevěděl jsem, jak to jet. Ale v reprezentaci jsem byl.“
Lukáš Hromádka v akci v Tomaszi Mazowieckem | foto Pavel Fišer
Rovněž do Holandska vyrazil sám. „Ve čtvrtek trénink, v pátek závod,“ plánuje. „Nevím, jestli zůstanu do soboty na mistrovství světa. „Všechny hotely jsou obsazené, budu muset spát v autě.“
Po návratu čeká Lukáše Hromádku další práce. „Pojedu na tréninky do Mühldorfu a Pfarrkirchenu,“ říká. „Chci se soustředit na dlouhou dráhu, ale ledy mi přišly vhod. A přes léto chci udělat všechny své motorky modré, aby vypadaly stejně.“
Po naložení druhého motocyklu mu po dnešní půlnoci do cíle zbývalo devět set kilometrů | foto Lukáš Hromádka
Praha – 30. března
Nikdo mu nemůže vyčítat, že se na svůj první závod světového šampionátu ledařů dostal díky vyloučení ruských borců. V kvalifikaci v Örnsköldsviku skončil jako první vyřazený bod od postupu. V úvodním finále Togliatti měl svůj portrét vytištěný v programu, ale proti operativní letecké cestě na východ se postavil koronavirus. Dnes v noci však Jiří Wildt vyráží do Heerenveenu, kde před svým debutem musí ještě vyřešit jeden dloužek z evropského šampionátu v Tomaszi Mazowieckem.
Problém jménem zadní tlumič
Jiří Wildt se chystá na svůj debut v mistrovství světa | foto Pavel Fišer
„Těším se,“ neskrývá pražský ledař, sotva vyslovíte jméno nizozemského městečka. „Ale uvidím, co bude po tom mém výkonu na mistrovství Evropy. Nemůžeme doladit zadní tlumič. Vyhrál jsem první jízdu, pak mě to dvakrát vykoplo.“
Po dvou pádech dojel Jiří Wildt dvakrát třetí a v celkové klasifikace obsadil třináctou pozici. „Byl jsem rád, že jsem dojel,“ odtuší. „Měl jsem z tý motorky strach.“
Práce před pátečním tréninkem
V Tomaszowě Mazowieckem trápil Jiřího Wildta nefungující tlumič odpružení | foto Jiří Wildt
Na víkendový světový šampionát je ovšem Jiří Wildt připravený dokonale. „Objednal jsem nový tlumič,“ říká. „Venku je plus patnáct, takže ho tady neotestujeme. Dáme ho před tréninkem. Jedeme ve čtvrtek v noci, v pátek je Thijsův pohár. Ve čtvrtek se koukneme na jejich trénink, my máme trénink až v pátek v devět ráno.“
A s jakými ambicemi se český reprezentant pustí do svého prvního mistrovství světa? „Uvidím,“ přemítá. „Budu dělat všechno, ať mám nějaký body. Měly by se dát sebrat, bude to podobné jako na Evropě.“
Před prvním ze svých dvou pádů vede Jiří WIldt (žlutá) před Lukášem Hutlou (bílá), Haraldem Simonem (červená) a Jo Saertrem (modrá) | foto Pavel Fišer
Zhůř – 29. března
Jediný závod v posledních pěti sezónách! Až tak tristní je bilance ledové ploché dráhy v České republice. Kontinentální část Evropy samozřejmě s výjimkou Ruska na tom není o moc lépe. Přesto naši závodníci dokážou významně přispět do startovních listin šampionátu světa a Evropy, z nichž Vladimir Putin svým barbarským útokem na Ukrajinu své fenomenální krajany diskvalifikoval.
Andrej Diviš je v tomto týdnu opravdu v jednom kole | foto Pavel Fišer
Andrej Diviš neřekl ne nabídce naskočit do rozjetých mistrovství Evropy a světa. „První jízdu jsem vyhrál,“ vrací se ve svých vzpomínkách k vyvrcholení šampionátu starého kontinentu předminulou sobotu. „Pak to ale kvůli sytiči nezaklapávalo a táhlo mě to do balíků.“
Po pádu se muž, který se stále může pyšnit titulem posledního šampióna českých ledů, vrátil na mazowiecký ovál trojicí třetích míst. V závodě skončil šestý a jediné vystoupení v seriálu mu přineslo závěrečnou patnáctou pozici.
V Tomaszi Mazowieckem doplatil Andrej Diviš na problémy s karburátorem | foto Pavel Fišer
„Celkově to hodnotím nic moc, bylo málo závodů,“ nepřeceňuje svůj výsledek Andrej Diviš, jehož o víkendu čeká poslední závodní akce při vyvrcholení mistrovství světa v Heerenveenu. „Motorky jsem udělal už v neděli, jsou naložený. Teď jezdím v náklaďáku, ve středu večer z něho vyskočím a jedu do Heerenveenu.“
Hronské Klačany – 27. března
Na pozici muže číslo dvě za Martinem Vaculíkem na slovenské scéně jen nedostal jen úbytek jezdecké základny, ale také vlastní výkony. Jakub Valkovič však nespí na vavřínech a připravuje se na novou sezónu. Absolvoval soustředění s Lublinem, jemuž se upsal pro extraligu U24, a má za sebou i první výjezdy na žarnovický ovál.
Příprava bez vládních restrikcí
Jakub Valkovič si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
Letošní podmínky pro přípravu na sezónu se s těmi loňskými nedají vůbec srovnat. „Soustředění v Polsku bylo super,“ rozplývá se Jakub Valkovič. „Měli jsme dva, tři tréninky a do toho ještě další program. Měli jsme k dispozici všechny možné sportoviště a tělocvičny. Snažil jsem se připravit se na sezónu co nejlíp. Chodím do posilovny, běhat a chodili jsme hrát florbal.“
Slovenský plochodrážník od města Levice se loni dostal do přelomového bodu své kariéry. „Nevětší rozdíl byl v počtu závodů, bylo jich za poslední dvě sezóny málo,“ přibližuje a dodává další mínus. „Škoda, že jsem se nedostal do české extraligy, byly to pro mě dobré závody.“
Velký závod
Jakub Valkovič v elitní společnosti účastníků challenge o SGP 2022 | foto Pavel Fišer
Českou extraligu musel ze svých plánů škrtnout, když otázku čtvrtého týmu vyřešilo Gniezno s polskými závodníky. A v českých klubech byl rázem přetlak. Na druhou stranu Jakub Valkovič jel loni závod, o němž si většina plochodrážníků za celou svou kariéru může jen nechat zdát. Byla pro něho účast v challenge o SGP motivací, aby stál se světovými esy u pásky častěji?
„Bylo to super, že jsem mohl jet takový velký závod, jako byl challenge,“ hodnotí atmosféru žarnovického mítinku. „A určitě také motivace být jednou na takové úrovni a jezdit velké závody. Ale mrzí mě, že se mi nepodařilo udělat aspoň pár bodů.“
Domácí prvoligové vítězství
Jakub Valkovič (modrá) má za sebou Josefa France (červená) | foto Karel Herman
V Čechách jsme loni Jakuba Valkoviče nevídali příliš často. Do přeboru zasáhl jen v jeho kopřivnickém závěru a do individuálního mistrovství republiky byl nominován ex offo.
„Chtěl jsem jet první dva přebory, ale byly jen pro domácích Čechů,“ připomíná loňské koronavirové patálie. „Většina přeborů se jela přes týden anebo se mi kryly s jinými závody, které pro mě byly důležitější. Takže jsem kvůli nim většinou nejel přebory.“
V první lize však chybět nemohl. „Jsem rád, že se nám podařilo skončit na třetím místě,“ bilancuje. „Ale vždy to může být lepší a tuto sezónu se budu snažit, abychom skončili ještě lépe. V Žarnovici to bylo super, že jsme vyhráli před domácími fanoušky, doufám, že letos se nám povede víc takových výsledků.“
Usilí při smazání domácího dluhu
Jan Macek (žlutá) útočí na Jakuba Valkoviče (bílá) | foto Karel Herman
Na slovenské scéně má ovšem Jakub Valkovič z loňského roku jeden vroubek. Vždyť sedmnácté místo v domácím šampionátu a dvanácté ze Zlaté přilby SNP musí být daleko za jeho očekáváními!
„Ano, to bylo pro mě velké zklamání,“ povzdechne si. „Hlavně mistrovství Slovenska, když o rok předtím jsem v něm skončil na čtvrtém místě. Ty závody mi vůbec nevyšly. Na Zlaté přilbě to již bylo lepší. Na motorce jsem se cítil dobře, ale nebodoval jsem dostatečně. Pracuju na tom, aby to letos bylo lepší.“
Jakub Valkovič děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, sponzorům, fanouškům, SC Žarnovica, Motoru Lublin a všem, co mě podporují.“
Přelouč – 22. března
Po diskvalifikaci ruských závodníků byl jedním z kandidátů na medaili v evropském šampionátu ledařů. Na úvod sice prohrál s Jimmym Olsenem a pak i s Haraldem Simonem, jenž šel za titulem. Ve čtrnácté jízdě přišla i prohra s Lucou Bauerem. Ovšem Jasper Iwema, jenž před závodem mužem číslo dvě průběžné klasifikace, řešil technické patálie. Lukáš Hutla se však dostal do rozjížďky poslední šance. Nechtěl bláznit a přijít o další porci bodů ve finále. Spokojil se s druhou pozicí, což jej nakonec stálo medaili.
Lukáš Hutla se mohl spolehnout na skvěle připravený motocykl | foto Pavel Fišer
„Doufal jsem, že prohraju jen s Haraldem,“ říká Lukáš Hutla. „Ale pak jsem ztratil v posledním kole bod i s Bauerem. Dělal jsem na fyzičce a na motorce jsem se cejtil líp. V depu jsem měl absolutní klid, jindy se to sere, něco upadne nebo jdeš na držku, ale teď jsem si jen vždycky prošel motorku.“
Po základní části se do finále rovnou kvalifikovali Harald Simon a Luca Bauer. Lukáš Hutla mířil do jízdy poslední šance. Za soupeře měl Jimmyho Olsena, který famózně doháněl bodové zpoždění z únorového Sanoku. Ztratil jen díky pádu v sedmé jízdě. Spolu s nimi stáli na roštu Aki-Ala Riihimäki a Franz Mayerbüchler.
„Trošku jsem tu jízdu o finále…“ nemusí český reprezentant dokončovat větu, protože o jejím přísudku nemůže být ani pochyb. „Jel jsem druhej za Jimmy. První dvě kola jsme ujížděli, pak zpomalil. Já taky. Říkal jsem si, že pojedu vnitřkem, ale Riihimäki to tam nakouřil po venku. A udělal nás oba.“
Když smůla, tak se vším všudy
Medaile paradoxně ještě nebyla v čudu. Z boje o evropské ledařské zlato nejprve vypadl Jasper Iwema. Bývalý tovární závodník stále FGR z Ústí nad Orlicí ve světovém silničním šampionátu laboroval s technikou. A nakonec prošvihnul dvouminutový limit.
Jimmy Olsen (bílá) se dere před Lukáše Hutlu (modrá), Franze Mayerbüchlera (žliuá) a Mikko Jetsonena (červená) | foto Pavel Fišer
„Jasper měl Evropu rozjetou na druhej flek,“ uvažuje Lukáš Hutla. „V první jízdě zadřel motor, pak řešili technický problémy. Až mi ho bylo líto. Říkal jsem mu, ať příště přijde, že mu půjčím rezervní motorku. Prostě si pomáháme.“
Před finálovou jízdou byl Harald Simon již jistým šampiónem. Jho šestadvacet bodů nemohl nikdo překonat. Luca Bauer s jednadvaceti body potřeboval ke stříbru jen třetí místo. Lukáš Hutla byl za ním o bod, Jimmy Olsen o tři. Kvůli pádu Aki-Ala Riihimäkiho se muselo opakovat a v repete celá trojice jela, jak potřebovala. Švéd vyhrál, sebral Čechovi bronz a Němec bral potřebný bod k postavení vicemistra.
„Koukal jsem na finále,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Že třeba ještě pojedu rozjezd. Ale Jimmy vyhrál a dopadlo to, jak dopadlo. Riihimäli upad‘ a já přitom čekal, že právě on to zamíchá jako v poslední šanci.“
Směr Heerenveen
A tak se Lukáš Hutla vrátil do Přelouče s nevděčnými bramborami. „Říkal jsem si, že je lepší bejt druhej,“ vrací se ještě ke klíčovému momentu sobotní rozjížďky poslední šance. „“Nechtěl jsem zbytečně jít po tom prvním. Nedal jsem to toho sto procent, stává se, ale sere mi to.“
Bod ztracený s Lucou Bauerem (modrá) Lukáše Hutlu zamrzel | foto Pavel Fišer
Na obzoru je však závěrečné dvojice finálových mítinků mistrovství světa „Na Heerenveen se těším,“ netají se. „Motorky jsou v pohodě, teď ještě potrápit tělo. Přítelkyně je osobní trenérka, ta mi dá. Teď čtrnáct dnů mám čas na mordu v posilce.“
Leaderem ořezané průběžné klasifikace je Hans Weber, Lukáš Hutla se dělí o čtvrté místo s Ove Ledströmem. Švédové vrchol evropského šampionátu vesměs vynechali vinou jeho termínové kolize se svým vlastním národním mistrovstvím. V Nizozemí ale chybět nebudou.
„Závody budou vyrovnaný,“ uvažuje Lukáš Hutla. „Weber bude asi vyhrávat, zbytek nás bude mít tak deset bodů na postup do finále. Uvidím, už se tam těším.“
Nechybělo mnoho a na pódiu vlála česká vlajka | foto Pavel Fišer
Svätý Anton – 5. března
Začal s pětistovkou. Ostatně v Žarnovici to jinak ani nešlo. Předloni se však rozhodl, že získá první závodní zkušenosti za řidítky dvěstěpadesátky, byť za cenu dlouhých výjezdů do České republiky. Jenže sezóny 2020 a 2021 byly poznamenány koronavirovými opatřeními. Letošní plochodrážní kampaň vnímá Juraj Šuška jako zlomovou a tak v přípravě nic neošidil.
Závodní možnosti přináší pouze dvěstěpadesátka
Po dvou sezónách ve dvěstěpadesátkách míří Juraj Šuška do půllitrů | foto Pavel Fišer
„Keďže sa v Žarnovici od začiatku trénuje len na 500ccm, bola to pre mňa výzva vyskúšať niečo nové a hlavne vyskúšať si ostré preteky s rovesníkmi na 250ccm,“ vysvětluje slovenský závodník svůj předloňský krok. „Pretože by som naďalej mohol len trénovať na žarnovickom ovály, kým by som mal vek na to, aby som mohol reálne pretekať na 500ccm.“
Většina závodníků se vydává opačným směrem, tedy ze slabší k silnější kubatuře. „Určite to bolo niečo nové,“ zamýšlí se Juraj Šuška nad svou cestou dolů se zdvihovým objemem. „Pretože predtým som hlavne trénoval sám na našom okruhu, aby som sa lepšie zdokonaľoval. Na 250ccm som zažil skutočné preteky so súpermi. V tejto prvej sezóne som viac menej zbieral nové skúsenosti na nových tratiach a snažil som sa vžiť s motorkou. Jazdenie na 250ccm bola pre nás veľká neznáma kvôli nastaveniam. Ale určite som využil aj skúsenosti z jazdenia na 500ccm.“
Juraj Šuška jezdik do Čech sbírat cenné závodní zkušenosti | foto Karel Herman
Koronavirus předloni dvěstěpadesátkám paradoxně pomohl. Místo jediného závodu o titul českého mistra přišel osmidílný seriál. Juraj Šuška nestartoval ve třech jeho podnicích a nakonec obsadil osmou pozici.
„Sezónu 2020 hodnotím pre mňa celkom pozitívne,“ říká. „Hoci sme mali na začiatku veľké technické problémy s motorom, kvôli ktorému som musel aj niektoré preteky vynechať, väčšinu pretekov sa mi podarilo odjazdiť a nazbierať cenné body a skúsenosti.“
Problematický rok
Juraj Šuška si při pádu ve Slaném poranil ruku | foto Karel Herman
Loni už koronavirové restrikce nebyly tak drsné, sezóna začala dříve než předloňská a také trvala déle. České mistrovské dvěstěpadesátky začínaly v červnu ve Slaném. Pro Juraje Šušku však nešlo o vydařenou ouverturu…
„Na sezónu 2021 sme mali nachystanú techniku vo veľmi dobrom technickom stave,“ ujímá se slova. „Pri tréningoch na žarnovickom ovály sme vychytali aj nastavenia na 250ccm. Nastúpil som s veľkou motiváciou do prvých pretekov, ktoré pre mňa žiaľ skončili dosť škaredým pádom, kde som mal pohmoždený lakeť a narazený bedrový kĺb.“
Juraj Šuška v akci | foto Pavel Fišer
Po rekonvalescenci však nastaly další potíže. „Z týchto zranení som sa musel dlhšie zotavovať, ale hneď ako som mal dovolené od doktora trénovať, som sadol na motorku, aby som sa čo najrýchlejšie dostal do formy,“ svěřuje se Juraj Šuška. „Našťastie som nemal nič zlomené, najviac si to odniesla motorka. Najbližšie preteky, na ktorých som štartoval, boli v Divišove. Tu som tiež získal cenné body. Preteky v Liberci nám spôsobovali trošku problémy, kvôli nastaveniu motorky na dráhe, pretože som na tejto dráhe ešte nejazdil.“
Loňský rok mu vystavil závěrečný účet s devítkou v konečném pořadí českých dvěstěpadesátek, ačkoliv vyšší mety nebyly zas až tak daleko. „Ďalších pretekov som sa bohužiaľ nemohol zúčastniť kvôli zdravotnému stavu môjho mechanika, zároveň otca,“ povzdechne si. „A preto sme túto sezónu predčasne ukončili. Uvedomujem si, že som si mohol polepšiť svoje bodové skóre, ale zdravie je prednejšie.“
Nová výzva
Juraj Šuška se vrací na pětistovky, s nimiž v Žarnovici začínal | foto Martin Mesiarik
Své umístění v mistrovství republiky dvěstěpadesátek si už Juraj Šuška nevylepší. „Sezóna 2022 bude pre mňa opäť zlomová, pretože sa vraciam na jazdenie a pretekanie na 500ccm,“ zdůvodňuje. „Celú zimu sme pracovali na technike a ja na svojej kondičke, aby sme boli čo najlepšie pripravení na novú sezónu. Uvedomujem si, že to bude dosť náročné vzhľadom na silnú konkurenciu, ale dôležité je pre mňa, zbierať cenné skúsenosti a stále sa zdokonaľovať.“
Juraj Šuška děkuje:
Juraj Šuška se svým otcem | foto Pavel Fišer
„Vzhľadom na to, že aj tento šport ako každý, si vyžaduje veľa odriekanie a hlavne tvrdej disciplíny, je potrebné k tomu zodpovedne pristupovať , ale zároveň prináša obrovskú radosť z jazdenia a hlavne pri získaní nejakého bodu. Je to pre mňa taká dávka adrenalínu. Preto sa chcem hlavne poďakovať mojim rodičom, ktorí tvoria môj tím od začiatku mojej plochodrážnej kariéry a ktorí vždy stoja pri mne a stále ma motivujú.“
