Stockholm – 8. prosince
Jako jeden z nejslibnějších českých ledařských nováčků vletěl před třemi ledy do šampionátu republiky v Holicích s takovou razancí, že mu až pád ve finálové rozjížďce sebral vidiny vavřínů. Etabloval se v reprezentaci, odjel evropský i světový šampionát. Není proto divu, že jej prosinec zastihnul ve Švédsku. Ovšem ze závodního hlediska o zas tak dobrou zprávu nejde.
Jiří Wildt ukončil kariéru ledaře | foto Pavel Fišer
„Nic neplánuju,“ reaguje Jiří Wildt na otázku po svých přípravách na letošní ledařskou kampaň. „Řek‘ jsem si, že to možná stačilo. A jestli se spíš nebudu více věnovat kariéře v práci a osobnímu životu.“
A tak již čtvrtým měsícům pracuje na stavbě metra ve Stockholmu. „Budu tam asi i v příštím roce,“ plánuje. „Že jsem ve Švédsku, pro ledy by se hodilo, že je to blízko. Určitě se pojedu podívat na ligu a do Erviku na kvalifikaci.“
Sám ovšem za řidítka ohřebovaného speciálu neusedne. „Nemám tady ani žádné věci,“ krčí rameny. „Minulá sezóna se mi nelíbila. Jak dlouho jsem byl ve Švédsku, myslel jsem, že to bude lepší. Nějak se mi do toho nechce investovat tolik peněz, což bude v příštím roce problém.“
Praha – 2. prosince
Na podzim prodloužil svůj kontrakt se Zielenou Gorou na další dva roky. Nicméně první ligu v sezóně 2023 stráví na hostování v Rybniku. Jan Kvěch si však verdikt svého polského zaměstnavatele pochvaluje. Byť mu házeli laso také z Anglie, nechává ostrovní ligu být a raději počká na seriózní nabídku ze Švédska.
Jan Kvěch letos ukázal záda hodně svých soupeřů | foto Pavel Fišer
„V Zielonej Goře jsme se domluvili,“ přibližuje Jan Kvěch současný stav svých polských záležitostí. „Podepsali Luke Beckera, má poslední rok jako U24. Proto jsme se dohodli, že mě půjčí do Rybniku a příští rok se vrátím. V Rybniku jsem už jel ligový závod loni, dařilo se mi, předtím jsem tam závodil také v juniorských družstvech.“
O borce, který se s juniorským věkem rozloučil titulem světového vicemistra, je zájem i jinde. „Do Anglie se neženu,“ říká. „Nechám to zatím bejt. Na konci sezóny jsem tam měl jet dva závody, ale padlo to, když přesunovali extraligu a mistrák. Nechám tomu čas, spíš bych si chtěl najít Švédsko.“
V tomto směru však zatím k žádné dohodě nedošlo. „Zatím vyjednáváme,“ připouští Jan Kvěch. „Čekám na nabídku, kde budu mít jisté místo v týmu. Dánsko neplánuju, nechal bych motorky ve Švédsku a v Polsku a lítalo by se.“
Praha – 10. října
Před čtrnácti dny bavil diváky ve fan zóně pražské Markéty před Memoriálem Luboše Tomíčka. Jeho plány vrátit se do sedla po červnovém pádu na pouťáku v Altripu ještě letos, vzaly bohužel za své. Než se však Josef Franc začne připravovat na příští sezónu, čeká jej operace.
„Devátýho nastupuju na operaci,“ svěřoval se na potemnělé Markétě Josef Franc, jehož neopouštěl jeho charakteristický humor. „A budu ladit na příští rok. V září mě donutili na fyzické testy. I se zlomenou rukou jsem udělal tři sta wattů. To mě vážně překvapilo, když nic nedělám.“
Josef Franc se po operaci bude připravovat na další sezónu | foto Pavel Fišer
Bernardov – 28. září
Finále mistrovství Evropy v Pardubicích v pátek. Nazítří finále první polské ligy s postupem do vyšší soutěže napřesrok. V neděli druhé místo při Zlaté přilbě města Pardubice. A nakonec předevčírem finále Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze, v němž jeden bodík navíc mohl pomoci k výběru výhodnější pozice na startovním roštu a možná… Víkend snů pro většinu plochodrážníků, ale co na to Václav Milík?
Krosenští Vlci na cestě do extraligy
„Největší úspěch z celýho víkendu bylo Polsko, to mě živí,“ bilancuje Václav Milík. „Závod absolutně super, mega super. Co se má v závodě vidět, tam bylo. Ještě teď nemám hlas, jak se celé poslední kolo pod přilbou řval.“
Václav Milík prožil vskutku neobyčejný víkend | foto Štěpán Ševčík
Drama bylo neskutečně. Zielona Gora na svém domácím kolbišti ukrajovala stále větší díl z desetibodového náskoku, které si na ni Krosno najelo na svém domácím stadiónu. A po třinácti rozjížďkách sobotní odvety byl stav utkání 44:34.
„Čtrnáctá jízdě se pořád opakovala,“ líčí pardubický závodník. „Třikrát si nasadíš helmu a zase si ji sundáš. S Andrzejem Lebeděvsem jsem jel poslední rozjížďku. A tak vypjatou patnáctou jízdu jsem v Polsku ještě nezažil. V Krosně je pokrok s plochou dráhou obrovskej, něco takového by chtělo i u nás. Bude to ještě hezčí stadión, extraligu si fakt zaslouží. Je to nejvíce profesionální klub, kde jsem byl.“
Jenže extraliga 2023 nebyla před sobotní závěrečnou rozjížďkou za stavu 46:38 vůbec jasnou věcí. „S Andrzejem jsme vybojovali postup v patnácté jízdě,“ září Václav Milík. „Neměli jsme nejlepší startovní pozice a Piotr Protasiewicz šel do čela. My jsme blokovali Rohana Tungata. A vyšlo nám to. Z toho budu žít ještě půl zimy.“
Do finále těžce, ale přece
Červený povlak byl pro úspěch při Zlaté přilbě poměrně podstatný | foto Štěpán Ševčík
Přesun finále polské ligy z původní nedělního termínu na sobotu bylo klíčové, aby se Václav Milík po roční pauze zase objevil na startu Zlaté přilby města Pardubice. „Bylo to dramatické,“ netají se. „Startovní pozice jedna na startu byla jasná výhoda a ze zadní totální tragédie. Věděl jsem, že předjíždět ze zatáčky se dát nebude.“
Čtyřiasedmdesátý ročník závodu všech závodů byl dramatický, s jak hodně odřenýma ušima se mnohdy postupovalo. Sám vítěz z roku 2017 mohl posloužit jako exemplární příklad nejen ve čtvrtfinále, ale i v semifinále. V jeho druhé skupině měl po dvou rozjížďkách pouhé dva body a cesta do finále nemohla vést jinudy než přes vítězství.
„Věděl jsem, že z třetí jízdy postoupím,“ netají se Václav Milík. „Viděl jsem šanci, že mám jedničku na startovním roštu. Klaplo to. Ale bylo jasný, že na startu finále na mě nezbyde žádná extra výhodná pozice.“
Učiněná blbost dokonale funguje
Očekávání se naplnila a Václav Milík si na klíčovou bitvu o zlatou přilbu nasazoval černobílý povlak, s nímž se postavil hned vedle mantinelu. „Překopali jsme motorku,“ přibližuje, že se svým týmem nečekal v boxu trpně na svůj osud. „Startuješ od prken, což je strašný. A tak musíš s nastavením udělat úplnou blbost. Ale ta blbost fungovala!“
Václav Milik (ČB) se ve finále Zlaté přilby města Pardubice žene za vedoucím Danielem Bewleyem | foto Štěpán Ševčík
Po vylétnutí pásky se vedení ujal Daniel Bewley, kdežto Václav Milík se záhy stal jeho jediným vážným soupeřem. „Bylo to jako přilepený,“ kvituje svůj set up. „Ale po startu jsem měl nechat motorku jet po venku. To bych byl o půl rovinky před nima. Měl jsem to rychlejší než on, pětkrát jsem musel brzdit.“
A tak šlo kolo za kolem a Angličan stále vedl. „Udělal jsem spoustu chyb,“ připouští. „Ohlíd‘ jsem se až ve čtvrtým kole. Měl jsem už ve druhým. Myslel jsem, že ostatní jsou hned za náma. Čekal jsem, že něco pokazí Daniel. Jenže udělal jedinou chybičku ve druhým kole. Musel bych mu to tam prdnout na prasáka, ale je konec sezóny.“
O rok prodloužené čekání na Tomíčka
Nakonec se Václav Milík musel dívat, jak klenotník Pavel Lejhanec dekoruje svou krasavicí Daniela Bewleyho. „Mrzí mě to,“ nezastírá. „Z hlediska diváka bych měl bejt za druhý místo šťastnej. Jenže já byl smutnej a plácal blbosti do televize. Ale oni za mnou s tou kamerou přišli tak rychle…“
Václav Milík v duelu s Norickem Blödornem | foto Karel Herman
Příležitost k rehabilitaci nakřáplé dušičky přinesl pondělní pražský večer. „Abych řek‘ pravdu, jel jsem tam vyhrát,“ říká Václav Milík. „Velkej plán. Dráha byla super připravená, stejnoměrná a rovná. Postaralo se o to počasí, že tolik pršelo.“
Po základní porci dvaceti rozjížděk skončil Václav Milík pátý. „Prima závod,“ bilancuje. „Poztrácel jsem bodíky a zbyla na mě pětka. Nebylo to nejhorší, ale Marko Levišin nám ukázal. Startovní rošt zúžili pro pět závodníků a trojka byla vlastně jako dvojka.“
Pardubický závodník se nakonec na pražské pódium nedostal. „Vjel jsem do materiálu, ale motorka mě nevytáhla ven,“ líčí klíčové okamžiky první zatáčky. „Bylo to schválně, nastavili jsme ji tak, myslel jsem, že odjedu. Když jsem startoval od prken, nebyla ani jiná šance.“
A tak se Václav Milík na seznam vítězů Memoriálu Luboše Tomíčka prozatím nezapsal. „Každej rok se říká, že to klapne příští rok,“ filozofuje. „Ale je to možná jedinej závod, co jsem ještě nevyhrál.“
Na domácí scéně
Václav Milík cílí na české tituly | foto Štěpán Ševčík
Možnost dalších triumfů ovšem přináší česká scéna. Hned tuto neděli se vyhlásí individuální mistr v Plzni, pak přijdou dvojice v Kopřivnici. A nakonec extraliga, s jejímž odloženým závěrečným mítinkem se v návrhu sportovní komise pracuje s nedělí šestnáctého.
„Už mám náskok,“ uvědomuje si Václav Milik situaci na hrotu aktuálního pořadí mistrovství republiky jednotlivců před plzeňským finále. „Budu to chtít dotáhnout do konce. Nedá se předvídat, ale chci vyhrát. Za čtyři roky jsem v Plzni ztratil jeden bod. Ale mladí kluci rostou, Kvěchoun jede krásně, je tady Eda. Dvojice pojedu, ale s kým, to je zatím tajný.“
Praha – 26. září
Finále včerejšího Tomíčkova memoriálu bylo u konce a tak pokynul Václavu Milíkovi. Chtěl s ním objet čestné kolo, nicméně Pardubičan jeho gesto pochopil, že má bavit publikum jízdou po zadním kole. Než předal post pražského startmaršála Filipu Hájkovi, přesto se rozloučil ve velkém stylu. Ano, Stanislav Klenovec včera ukončil jednu velkou epochu.
Pavel Ondrašík předal Stanislavu Klenovcovi pohár | foto Pavel Fišer
„Memoriálem to začalo, Memoriálem to skončilo,“ komentoval Stanislav Klenovec své rozhodnutí pověsit řemeslo startmaršála na hřebík. „Život jde dál a pivo lacinější nebude, když už nebudu stát u pásky. Odmával jsem finále a končím, ale kolem plochý dráhy budu pořád.“
Václav Milík při svém wheelie | foto Štěpán Ševčík
Bývalý čakovický závodník se poprvé k pásce postavil v osmadevadesátém. „Při Tomíčkově memoriálu jsme se vystřídali s Tondou Kubíčkem,“ vzpomíná. „A od té doby jsem to dělal dodnes. Kdyby nebyl covid, měl bych pětadvacet Memoriálů. Grand Prix jsem mával od devětadevadesátého do letoška. Akorát v roce 2012 jsem byl na dovolené, to za mě vzal Martin Kurz. Loni jsem měl jen jednu Grand Prix, druhou měl kluk z Plzně, Petr Vaic.“
Finále Memoriálu Luboše Tomíčka byla poslední jízda, kterou Stanislav Klenovec absolvoval coby startmaršál | foto Štěpán Ševčík
Pardubice – 22. září
Letošní Memoriál odstartuje opět až v devatenáct hodin. Posun z loňských osmnácti je způsobený televizním přenosem. Kvůli televiznímu přenosu není jiné volby, protože pořadatelé v něm chtějí mít i začátek závodu. V té chvíli bude mít Jan Kvěch za sebou již tři další důležité závody. Jeho série odstartuje zítra v Pardubicích, kam již přijel dnes kvůli večerní kontrole u lékaře.
Tipujte:
Loading ...
Jan Kvěch na pódiu předloňské Zlaté přilby | foto Karel Herman
„Zítra na Evropě mám divokou kartu,“ svěřuje se pražský závodník. „Těším se na závody, nebudu bojovat o celkové umístění, ale budu se snažit klukům zatopit. Zelenka není daleko, takže tam z Pardubic pojedeme až v sobotu.“
Přesunutí finálové odvety první polské ligy vedle Václava Milíka dostal na startovní listinu závodu všech závodů rovněž Jana Kvěcha. Rekord dědečka, jenž v dvaašedesátém v sedle motokrosového motocyklu postoupil do malého finále, vnuk výrazně překonal předloňským druhým místem.
„Dědu jsem překonal,“ s úsměvem potvrzuje pravidlo, že s jídlem roste chuť. „Ale když jsem byl druhej, mám větší ambice. Chtěl bych zabojovat o vyšší stupínek. Když jsem se na zlatou přilbu díval z nižšího stupínku, nabudilo mě to. Letošní trofej jsem viděl jen na fotkách, ale chtěl bych o ni zabojovat.“
Divácká lákadla Tomíčkova memoriálu:
Pokladny se v pondělí otevřou úderem patnácté, brány stadiónu o další dvě hodiny později. Depo bude pro diváky přístupné mezi 17:45 a 18:15 a v době mezi 18:15 a 18:45 si zájemci mohou pořídit vlastní snímek na plochodrážním speciálu za asistence Josefa France. Po vyhlášení vítězů nebude chybět tradiční ohňostroj.
Jan Kvěch pojede čtyři klíčové závody během následujících čtyř dnů | foto Karel Herman
Čtvrtým závodem během čtyř dnů se pro něho stane Tomíčkův memoriál. Jenže jeho Štěstěna a pražská Markéta si evidentně spolu nesedly stejně jako žárlivé milenky. Loni ve finále zadřel, letos mu v závěru SGP2 uletěl vypínač zapalování. A ztracené číslici z jeho vesty při červnové první lize se lze jen pousmát.
„Markéta je pro mě trochu prokletá,“ uvažuje. „Ale Tomíčkův memoriál jsem ještě nevyhrál, je to pro mě výzva. A přece jen to je moje domácí dráha.“
Loading ...
