Archiv pro rubriku: MČR

MČR Jednotlivců

Patrik Linhart urval vítězství až v poslední rozjížďce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 30. dubna
Kvalifikační trénink o devět volných míst v semifinále mistrovství republiky jednotlivců měl dnes v Pardubicích překvapivého suveréna. Roman Andrusiv osedlal nově naladěný motor od Alexandra Kopeckého. Po perfektních startech nenašel v úvodních rozjížďkách přemožitele. Patrik Linhart však prahnul po odvetě. A v závěrečné jízdě se mu vskutku podařilo domácího závodníka udržet za svými zády. Vzhledem k nastaveným pravidlům rozpisu pěti jezdců v jízdě rozhodl o celkovém triumfu slánského plochodrážníka právě tento výsledek. Třetí byl Martin Gavenda, který po sérii fatálních defektů v předchozích závodech musel sáhnout po motoru, s nímž se svého času učil jezdit.

O vítězství jde vždy až v první řadě
Nebývalý zájem o účast v semifinále mistrovství republiky jednotlivců se odrazil také ve startovní listině. Z dvaceti přihlášených chyběl pouze Michal Pospíšil. Protože si ještě nevyřídil licenci a podobně vypekl už pořadatele ve Slaném a v Chabařovicích, s největší pravděpodobností se jeho comeback neuskuteční.

Kvantita nešla tentokrát na úkor kvality. Atraktivnost podniku zvyšoval rozpis pro pět závodníků na startu každé rozjížďky. O vítězství se nakonec seprali tři borci. Roman Andrusiv má vskutku nabitý program. Chodí do práce, stará se o rodinu a kromě toho finišuje s přípravou na maturitní zkoušku na automobilové průmyslovce v Ústí nad Orlicí.

Není divu, že se letos svezl pouze při národní kvalifikaci. Nestíhal si ani dle svých představ připravit motocykl, nicméně čas na osazení nově repasovaného motoru od technického čaroděje Alexandra Kopeckého si našel. Bohatě se mu to vyplatilo.

V rozjížďce s číslem jedna vystřelil od pásky jako raketa. Michal Matula ho nechytil ani v první zatáčce a pak už to nešlo. „Dobře to startuje,“ říkal udýchaný Roman Andrusiv o chvilku později v depu. „Ale mám pocit, že půl kola to je dobrý a pak už nemůžu (smích)!

Mistrovský kousek si ovšem Roman Andrusiv připravil do rozjížďky s číslem pět. V ní mu sekundovali především Patrik Linhart a Martin Gavenda. Oba by za normálních okolností neměli v kvalifikaci, co pohledávat. Jenže Patrik Linhart loni vypadl kvůli následkům hrůzostrašné kolize s Věroslavem Kollertem ze závodního kolotoče už na konci dubna. A Martin Gavenda a láska k divišovské dráze nejsou zrovna synonyma. O to větší smůla, jede-li se tam semifinále.

Jaroslav Gavenda, otec pražského závodníka, měl ovšem před závodem dost starostí. „V Opole nám bouchnul poslední dobrý motor,“ líčil pohromu týmového strojového parku. „A tak jsme vytáhli ten, na kterým se mladej kdysi učil jezdit.“ Očividně to byla dobrá volba. Martin Gavenda hladce triumfoval ve třetí jízdě. A hned nato dostál své pověsti favorita také Patrik Linhart.

Jenže jejich vítězné časy byly rázem u konce. Start sice zvládl nejlépe Patrik Linhart s Martinem Gavendou těsně za zády. Ovšem v prvním oblouku je oba překonal právě Roman Andrusiv. „Nic moc,“ odpověděl Patrik Linhart o pár minut později, jak se dívá na svou porážku. „Hlídal jsem si Martina. Roman mě objel a už jsem ho nechytnul. Ale pojedeme spolu ještě jednou…“

Roman Andrusiv vyhrál start rozjížďky s číslem devět. Na chvilku si vyměnil vedoucí příčku s Pavlem Fuksou, aby od půlky protilehlé roviny jel opět v čele. Sotva se však zbavil svého dotěrného klubového kolegy, vynořila se nová hrozba. František Liebezeit v sedle motocyklu GM, s nímž loni bojoval Věroslav Kollert, mu nedopřál ani chvilku klidu až k šachovnicové vlajce.

Čtyři body na svá konta ve třetí sérii dodali i Patrik Linhart s Martinem Gavendou. „Dnes není důležité vítězství, ale postup,“ říkal před závodem Petr Moravec, předseda VV SPD a duchovní otec myšlenky kvalifikačního tréninku. Nicméně závodníci samotní mu nakonec podali pádný důkaz, že o vítězství jde vždy až v první řadě. I když za ně není žádná prémie, ani zlatý věnec.

Patrik Linhart dal do startu třinácté jízdy úplně všechno. A po vylétnutí pásky rychle pronikl do čela. Roman Andrusiv sice uplatnil svůj pekelně rychlý výjezd vnějškem první zatáčky, ale vedoucí Slaňák mu strčil do cesty motocykl. „Přece se nemusím na nějaký kvalifikačce rozbít,“ vysvětloval pardubický závodník, proč se nakonec spokojil s druhým místem. Nejen v jízdě, ale i v závodě, protože při rovnosti bodů i lepších umístění rozhodoval právě poslední vzájemný duel. Martin Gavenda vyhrál rozjížďku s číslem šestnáct a byl na pomyslné bedně třetí.

Čarodějnický rej o česká semifinále
Po dvou sériích se čistým skóre mohl pochlubit také Michael Hádek. Vcelku hravě vyhrál třetí jízdu. A ve dvakrát restartované rozjížďce s číslem sedm vyřešil Patrika Doubka během průjezdu úvodní zatáčkou. Ve třetí sérii se musel sklánět před Martinem Gavendou, aby nakonec jen asistoval duelu Patrika Linharta s Romanem Andrusivem.

O čtvrté místo plzeňského juniora nakonec obral Pavel Fuksa, aniž by se spolu vůbec střetli na dráze. Domácí závodník doplácel na nezdařené starty. Díky nim se pořádně zapotil, avšak diváci měli o zábavu postaráno. Jako ve třetí jízdě.

Zatímco Martin Gavenda skvěle projel skrumáží úvodní zatáčky, Pavel Fuksa měl na protilehlé rovince za sebou pouze Karla Kadlece. Pustil se však do boje. Na konci druhého kola předstihl Dominika Jecha, aby v dalším okruhu takřka na stejném místě dostal i Patrika Doubka.

Triumf v rozjížďce s číslem osm, kdy v nájezdu do druhého oblouku sebral Dominiku Jechovi vedení, jej v průběžné klasifikaci vyšvihl vysoko. Cíl deváté jízdy zastihl Pavla Fuksu na třetím místě. Sice atakoval neporazitelného Romana Andrusiva, však sám se stal kořistí Františka Liebezeita. Teprve ve čtrnácté jízdě vyhrál ve stylu start – cíl. A ke slovu přišel hod korunovou mincí. „Chci pannu,“ křičel Pavel Fuksa dvojsmyslně. A ona skutečně padla a poslala ho před Michaela Hádka.

Zatímco osud čarodějnice vystavené na hranici před vedlejší restaurací se začal naplňovat, závodníci se prali o poslední volná místa v semifinále. Žádné existenční starosti si nepřipouštěl František Liebezeit. V Liberci si stěžoval na křeče, ovšem v Pardubicích bez uzardění kradl druhá místa mnohem mladším soupeřům.

„Závodím, viď?,“ chlubil se reportérovi magazínu speedwayA-Z, když v deváté jízdě prohnal Romana Andrusiva a porazil Pavla Fuksu. Vysekl poklonu půjčenému motocyklu: „Baví mě, když to jede. Akorát já to kurvím, ale teď mám ještě Matulu.“ Pražský závodník nedal během celého závodu prostor pochybnostem, že by měl mezi semifinalisty chybět.

V úplně poslední jízdě se však musel dívat na výfuk staršího soupeře. František Liebezeit ho v první zatáčce objel, aby v té následující zbavil Dominika Jecha vedení. Do semifinále se však dostali všichni. Dominik Jech dokonce navzdory úvodnímu předposlednímu místu překonal svého konzistentního kolegu Patrika Doubka.

Nabídka postupových pozic byla však mnohem menší než poptávka po nich. Hodně by k tomu mohl říct Petr Babička. Stejně jako včera v Chabařovicích si vypůjčil stroj od Františka Liebezeita. Semifinále měl hodně blízko, když v předposlední jízdě jezdil druhý za Martinem Gavendou. Do cíle chybělo jen pár metrů. A v tom mu v poslední zatáčce vypověděl službu motocykl. „Zatáhlo se to,“ říkal nešastně. „Nečekal jsem, že se to stane, když už to bylo všechno jasný.“

Zdařilou tečkou se stal tříčlenný rozjezd o desáté místo. To mělo původně garantovat pouze post rezervisty, avšak vzhledem k situaci se zřejmě v semifinále sveze nejen desátý. Příležitost chytil za pačesy Jaromír Otruba. Po startu vyletěl dopředu jako první. Nicméně také Pavel Pučko a Jan Markvart jeli jako o život.

Ve druhém kole převzal vedení Pavel Pučko, jemuž při tréninku explodoval lepší z dvojice motorů. Ve třetím okruhu se před mšenského závodníka dostal i Jan Markvart. „Měl jsem blbej převod,“ vysvětloval Jaromír Otruba po návratu do depa. „Mydlilo to a nemoh‘ jsem to dát na lajnu.“

Hlasy z depa
„Bylo to pěkný,“ nezastíral Patrik Linhart. „A hlavně zejtra ve Mšeně, aby to bylo ještě lepší. Motorka jela.“ Během závodu se slánský závodník musel sklánět pouze před Romanem Andrusivem. „Nechal jsem se předjet,“ přiznal, aby vzápětí poukázal na jejich druhý vzájemný duel. „Ale napravil jsem to.“

„Jsem spokojenej,“ řekl magazínu speedwayA-Z Roman Andrusiv. „Dnes to tady ale není žádná konkurence. Pro mě jo, ale v podstatě není, čím se chlubit. Na to, že se Patrik pořád válí někde po manáku (smích).“ Nicméně slánský závodník ho v poslední rozjížďce porazil. Při rovnosti bodů právě poslední duel poslal na pomyslný nejvyšší stupeň vítězů slánského závodníka. „Rozhod‘ start,“ vrátil se Roman Andrusiv ke klíčovému momentu. „Vyhnal mě ven a já nechtěl jít moc do souboje. Nemusím se na nějaký kvalifikaci rozbít. To mi nestojí za to.“

„Jelo se dobře,“ pochlubil se Martin Gavenda. „Zezačátku jsem měl obavy, že nevydrží motor. Nakonec to ale bylo super. Šly mi starty.“ Technický park pražského juniora utrpěl nejen během ligového zájezdu do Opole. „Všechno jsem zadřel,“ připustil. „Už jsem nevěděl, na čem jet. A tak jsem vytáh‘ motor, na kterým jsem začínal.“

„Vůbec jsem nestartoval,“ zpytoval Pavel Fuksa svědomí. „Když to na roštu promydlíš, vypadá, že spíš. Odstartoval jsem až v poslední jízdě.“ Domácí borec tak musel dohánět zpoždění. „V první jízdě jsem se nadřel, abych je všechny předjel. Stálo mě to dost sil. Musím už začít startovat. Když ti starty jdou, je všechno snadnější.“

„Super,“ vystihl své pocity Michael Hádek. „Až na ty dvě poslední rozjížďky. Martinovi jsem nechal místo u prken. Ale byl to jen sranda mač. V tý další jízdě jsem jel zbytečně moc ven. Už jsem je nedohnal.“ Včera v Chabařovicích nedokončil závod kvůli bolavé ruce. „Dnes to je dobrý,“ naznačil zlepšení. „Ruka drží.“

„Už včera v Chabařovicích jsem se začal bavit,“ smál se František Liebezeit. „Dnes jsem si musel zvyknout na letadlo. Bez obou Věroušů, který mi půjčili svoje GM, bych těžko něco vymyslel. Kdyby závody začaly až teď, bylo by to ještě lepší.“

„Bylo to dobrý,“ chválil Dominik Jech. „Zezačátku jsem se ale trápil. Dost to mydlilo. A tak jsme dali novou hranu a nižší tlak a já se vyhecoval.“ Nakonec z toho byl postup do semifinále. „Řek‘ jsem si, že tam musím bejt,“ prozradil svou motivaci. „A jsem. Semifinále byl můj cíl a splnil jsem si ho.“

„Ani jsem s postupem moc nepočítal,“ přiznal Michal Matula. „Až po první jízdě se to začalo rýsovat. Co jsem předved‘, jsem nečekal. Fakt jsem rád. O to víc, že jedu v Kopřivnici. Je to doma, napiluju to a snad to vyjde i tam.“ Kopřivnický odchovanec se na ovály vrací po svém loňském zranění. „Občas mě jen chytaj‘ křeče do svalů nebo třísel,“ pochlubil se svým zdravotním stavem. „Nejhorší mám za sebou.“

„Přijeli jsme pozdě,“ líčil Patrik Doubek svou honičku. „Nestíhali jsme. Ale nakonec se mi to líbilo. Jenom, že Dominik Jech a Michal Matula jsou lepší se mi nelíbí (smích). Teď sbalím a hned jedu s Martinem Gavendou na závod dvojic do Murecku.“ Stejně jako loni se pražský junior představí v semifinále mistrovství republiky jednotlivců. „Hlavně, že jsem postoupil,“ připustil. „Ale potřebuju do druhýho semifinále, protože dvacátýho je už maturita.“

1. Patrik Linhart, Slaný 4 3 4 4 15
2. Roman Andrusiv, Pardubice 4 4 4 3 15
3. Martin Gavenda, Praha 4 2 4 4 14
4. Pavel Fuksa, Pardubice 3 4 2 4 13 (los)
5. Michael Hádek, Plzeň 4 4 3 2 13 (los)
6. František Liebezeit, Liberec 3 3 3 4 13
7. Dominik Jech, Praha 1 3 4 3 11
8. Michal Matula, Praha 3 4 2 2 11
9. Patrik Doubek, Praha 2 3 3 3 11
10. Pavel Pučko, Praha 2 2 1 2 7+4
11. Jan Markvart, Plzeň 3 0 1 3 7+3
12. Jaromír Otruba, Mšeno 2 0 3 2 7+2
13. Richard Frištenský, Březolupy 1 2 2 1 6
14. Michal Dudek, Slaný 1 1 2 1 5
15. Petr Babička, Slaný 2 2 1 E 5
16. Jaroslav Slavata, Praha 0 1 0 1 2
17. Matěj Veselý, Praha 1 1 0 – 2
18. Karel Kadlec, Plzeň R 1 E 1 2
19. Jakub Fabian, Praha 0 E – – 0

Nasazovací klíč postupujících do semifinále:

skupina A (Kopřivnice, Březolupy) 1. Patrik Linhart
  4. Pavel Fuksa
  5. Michael Hádek
  8. Michal Matula
  3. Martin Gavenda
 
skupina B (Svitavy, Liberec) 2. Roman Andrusiv
  9. Patrik Doubek
  6. František Liebezeit
  7. Dominik Jech
 
náhradníci od 10. budou nasazováni dle umístění – pokud závodník vystartuje v jedné jízdě určité skupiny, nemůže být nominován do druhé skupiny

Poznámka: VV SPD schválil výměnu semifinálových míst mezi Martinem Gavendou preferujícím domácí závod a Patrikem Doubkem, jemuž by v účasti 19.5. v Kopřivnici zabránila příprava na maturitní zkoušku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Jednotlivců

Na zítřejší Čarodějnice přijede do Pardubic dvacet jezdců

Pardubice – 29. dubna
Celkem dvacet závodníků se samo osobně nebo prostřednictvím svých klubů přihlásilo do zítřejší akce Ploché dráze asistují čarodějnice. Nebývalý zájem o trénink na pardubickém letišti má prozaické vysvětlení. Na základě jeho výsledků totiž bude doplněna startovní listina semifinálových závodů mistrovství republiky jednotlivců.

VV SPD na podzimní valné hromadě protlačil zrušení kvalifikace nejen pro juniorský šampionát, ale i pro mistrovství republiky jednotlivců. Ve druhém případě tomu nahrála skutečnost, že se loni ani v Liberci, ani v Divišově nesešel dostatečný počet uchazečů.

Nyní se však do individuálního šampionátu přihlásila takřka padesátka jezdců. Žádný z klubů se nehrnul o pořadatelství čtvrtfinálového podniku. Odpověď, jak z patové situace, přišla z Pardubic. Zítra se od 17:00 bude trénovat a o hodinu později odstartují kvalifikační jízdy.

Ty mají podobu závodu s pěti startujícími na startu. Každý ze závodníků se během šestnácti rozjížděk objeví na startu čtyřikrát. Případný rozjezd přijde ke slovu pouze, pokud nastane rovnost na osmém až desátém místě. Přesně tolik volných míst je prozatím k mání v semifinále.

Pořadatelé upozorňují, že každý z účastníků musí být držitelem platné licence. Lékařská asistence a metyl jsou zajištěny.

Startovní listina:

1 Roman Andrusiv, Pardubice
2 Michal Pospíšil, Slaný
3 Patrik Doubek, Praha
4 Richard Frištenský, Březolupy
5 Michal Matula, Praha
6 Michael Hádek, Plzeň
7 Pavel Fuksa, Pardubice
8 Jaromír Otruba, Mšeno
9 Jakub Fabian, Praha
10 Jan Markvart, Plzeň
11 Martin Gavenda, Praha
12 František Liebezeit, Liberec
13 Pavel Pučko, Praha
14 Petr Babička, Slaný
15 Dominik Jech, Praha
16 Patrik Linhart, Slaný
17 Michal Dudek, Slaný
18 Matěj Veselý, Praha
19 Karel Kadlec, Plzeň
20 Jaroslav Slavata, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Na dlouhé dráze

Mariánské Lázně chtějí zvednout vlnu v FIM

Mariánské Lázně – 19. dubna
Nádherná tisícovka v Mariánských Lázních v minulosti prožívala oslnivá období stejně jako báječná léta. Na počátku milénia se už zdálo, že místo legendárních soubojů Ivana Maugera, Simona Wigga, Jiřího Štancla, Aleše Drymla a dalších hvězd nenávratně zmizí z povrchu zemského. Nicméně někdejší závodník Miroslav Musil dokázal dlouhodrážní tradici povznést z popela. Přespříští týden čeká jeho partu závod mistrovství světa, které se za českými diváky vrací poprvé po devíti letech. Tím však plány pořadatelů nekončí, jak zjistil magazín speedwayA-Z.


„Situace v této disciplíně byla u nás vždycky specifická,“ začíná zeširoka Petr Moravec, předseda VV SPD, své hodnocení na mariánskolázeňský comeback do dlouhodrážního světa. „Existoval jen jeden stadión zasazený v nádherném prostředí. Jsem rád, že nyní v Mariánských Lázních existuje tým pod vedením Míry Musila. Nejdřív obnovil závodní tradici pořádáním veteránských závodů. Pak si vzal větší krajíc v podobě mezinárodního mistrovství republiky. A nyní si ukrojili krajíc největší a Česká republika je tak třetí zemí mezi pořadateli světového šampionátu.“

„Spojil jsem dohromady lidi, co tradici Mariánek ctili,“ líčí svůj postup Miroslav Musil, šéf západočeského klubu. „Začal jsem u našich členů, pak nabíral další. A v roce 2003 se mi podařilo obnovit tradice mistrovství republiky. Celý areál byl zanedbaný. Staré vedení neprovádělo žádné investice.“

Někdejší klubový management zanechal svým nástupcům také další neblahé dědictví. Pošramocené image klubu, který neváhá zašmelit světové finále do Německa. Nebo nechat ležet ladem materiál na nové ohrazení, na nějž čerpal miliónovou dotaci od AČR. Miroslav Musil ovšem věří, že po čtyřech brilantních závodech leží nepříznivá nálepka už dávno stržená kdesi v koutě.

„Obnova se nám daří,“ říká. „Už jen tím, že nám byl přidělen závod mistrovství světa. Mám vizi, abychom tu samou vlnu zvedl na FIMu. A seriál světového šampionátu byl pořádán lépe. I v takovém Mühldorfu se bojí žádat o finále, protože je to stojí 80 tisíc euro. Tam je asi něco špatně. Proto bychom chtěli spolupracovat i s dalšími pořadateli v cizině.“

Dlouhá dráha se však netěší takové pozornosti závodníků jako před několika lety. Specializace pokročila a obojživelníků, kteří provozují současně klasický speedway a zároveň také dlouhou a trávu ubývá.

„Tato disciplína šla trochu níž,“ připouští Petr Moravec. „Je hlavně o zkušenostech. Málokdo se tam prosadil v mladým věku. Ani Aleš Dryml či Jiří Štancl. Ale třeba v Pardubicích stále ještě existují motocykly na dlouhou dráhu. Dlouhány najdete i v garáži u Drymlů. Ale všichni z těch mladších říkají, že na tuhle disciplínu mají ještě čas. Je pravda, že pro ni nelze mladé vychovávat, je to spíše o jejich přechodu z krátké.“

A nebo možná o počtu závodů. Stěží někdo investuje do technické vybavení, má-li jistý jediný podnik domácího mistrovství. VV SPD v současné době vyráží na cestu potírání jednodenních finálových závodů a podporuje dlouhodobé seriály. Nicméně dlouhá dráha se ho asi v nejbližší době nedočká.

„Každá disciplína je závislá, aby pořadatel dokázal zaplatit závodníka,“ komentuje Petr Moravec vizi dlouhodrážního seriálu. „U nás nemáme jiné pořadatele a jsme plně závislí, co Mariánské Lázně ekonomicky snesou. V tuto chvíli je to mistrovství republiky, evropská série veteránů a mistrovství světa. Hluboce se před nimi skláním. Za mistrovství republiky jsem jim vděčný. Pokud by jich chtěli víc, budeme jen rádi.“

A jaký je názor pořadatele? „Je to jak pan Moravec říká,“ souhlasí Miroslav Musil s názorem českého plochodrážního předsedy. „Je to především věc financí. Jeden závod v tomto podání vyjde asi na 150 tisíc korun. Kdyby se nám to povedlo dostat to do dvou, třech závodů, uvítal bych to. Ale na to musíme dát hlavy dohromady.“

Mariánské Lázně využívají servisu agentury Cerbiatto TV. A její šéf Martin Čepela si uvědomuje chybějící mediální podporu. „Dlouhá plochá dráha je popelkou,“ nezastírá. „Nikdo o ní nic neví. Musíme ji dostat víc mezi lidi. Už mizí z podvědomí i v Mariánkách. Dnes je přetlak zábavy a my se pereme o každého diváka. Seriál by byl fajn. Ale v letošním roce pořádáme tři závody v jednom. To je pro nás ekonomicky únosnější, než je rozdělit. Navíc na mistrovství republiky přispívá jen kraj a město. Velké peníze nesou kouzelná dvě slůvka. Mistrovství světa. Naším hlavním cílem je nyní dlouhou dráhu zviditelnit.“

MČR tříčlenných družstev

Liberec nepřipustil žádné diskuze

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 15. dubna
Liberecký tým splnil beze zbytku úlohu favorita dnešního úvodního kola přeboru tříčlenných družstev. Celá čtveřice závodníků se pravidelně střídala na dráze i v nadprůměrném bodovém zisku. Bitva o druhé místo nakonec vyzněla pro Březolupy, v jejichž řadách zářil Michael Hádek. Plzeňský junior zatížil konto moravského týmu hned sedmnácti body. Pardubice skončily třetí, když výtečně jedoucí Jaroslav Petrák upadl na velké kaluži. Domácí Slaný skončil čtvrtý. Vložený závod stopětadvacítek o Velkou cenu Královského města Slaný vyhrál Eduard Krčmář. Pouze v jedné z jízd dojel před ním do cíle Jakub Fencl, jenž se nakonec radoval z druhého místa.

Liberecký trhák
Vzhledem k různým absencím v ostatních klubech nastupoval liberecký tým v roli mírného favorita. A hned v úvodních jízdách ji začal plnit. V rozjížďce s číslem dvě triumfoval Matěj Kůs ve stylu start – cíl. Polák Dariusz Lowicki sice nestačil Martinu Málkovi, avšak Richardu Frištenskému ano. O dvě jízdy později upevnili vedení severočeského celku Matěj Kůs s Vladimírem Višváderem.

Matěj Kůs letěl v čele od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Zato Vladimír Višváder neměl vůbec na růžích ustláno. V první zatáčce objel Martina Málka. Leč březolupský závodník ne a ne povolit. Od druhého kola se rychle přibližoval. Avšak na začátku třetího okruhu ho Vladimír Višváder razantně zpacifikoval vyvezením na mantinel.

„To byla letos moje první jízda na škváře,“ říkal Vladimír Višváder, když se v depu chladil. „A perfektní. Z pohledu mý drahý polovičky Dany to byla první rozjížďka, na kterou se dalo koukat.“

Liberec ovšem drtil konkurenci i nadále. Pátá jízda přinesla první nasazení náhradníka Jakuba Hejrala. Rychle se dostal do čela, zatímco Dariusz Lowicki mu kryl záda. V první zatáčce třetího kola se však stal obětí Jaroslava Petráka. V rozjížďce s číslem sedm to však Liberečáci vrátili Pardubicím i s úroky. Matěj Kůs rychle sebral první příčku Pavlu Fuksovi. A ve druhém kole se přes něho dostal i Jakub Hejral.

Těsně před polovinou závodu měl Liberec na svém kontě už více než jednou tolik bodů co ostatní pronásledovatelé. V jejich vyrovnané partii se nejvíc dařilo Pardubicím. Východočeši začali remízou se Slaným, která jim doslova v úvodní rozjížďce spadla z nebes. Patrik Linhart celá čtyři kola vedl, ale motor mu vadnul. V poslední zatáčce toho Pavel Fuksa využil a urval vítězství.

„Ještě nevím, zjišujeme to,“ krčil Patrik Linhart rameny nad otázkou po příčinách ztráty prvního místa. „Přestávalo to jet. A ve velkejch intervalech to vynechávalo.“ Hned na to se rychle začal chystat na další start. Nevýhodou systému tříčlenných družstev je vždy start jednoho závodníka ob jízdu.

V rozjížďce s číslem tři úřadoval Patrik Linhart od startu až do cíle. Ale Jaroslav Petrák s Pavlem Fuksou zajistili remízu. Zatímco Pardubáky vzápětí brzdil Liberec, Petr Babička a Michal Dudek přišli o body s Březolupy. V osmé jízdě však Patrik Linhart odvedl Michaela Hádka a Martina Málka. V těch chvílích vedl Liberec (18 bodů) před Březolupy (11), Slaným (10) a Pardubicemi (9).

Prázdniny červených světel
V polovině mítinku ovšem nebylo rozhodnuto vůbec nic. Pardubice si totiž rázně vyšláply na Březolupy. Pavel Fuksa letěl dopředu současně s pohybem pásky. Před Martina Málka se dostal i Jaroslav Petrák, který vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění seděl na motocyklu vůbec poprvé. Ve druhém kole se sice Martin Málek vrátil zpět, avšak na konci třetího upadl. A Pardubice braly hned pět bodů.

V duchu zákonitostí rozpisu tříčlenných družstev se Březolupy a Pardubice střetly za dvě jízdy zase. Tempo udával Michael Hádek, ale Pavel Fuksa s Lubošem Velinským byli za ním. Remíza se však nekonala. Na protilehlé rovince druhého kola si Luboš Velinský zahrál s motocyklem děsivé panna – orel. Stroj zůstal ležet s běžícím motorem, ale před tím ve vzduchu strhnul jezdci přilbu. „Nemůžu moc chodit,“ stěžoval si závodník později v depu, který z celého extempore vyvázl jinak bez následků.

Smírného výsledku se dočkal i fenomenální Liberec. V rozjížďce s číslem deset stínoval Jakub Hejral vedoucího Matěje Kůse. Ve druhé zatáčce druhého kola se ovšem dostal ven z ideální stopy. Uklouzl a už byl na zemi. „Vyjel jsem tam a najednou jsem upad‘,“ nemohl svůj pád pochopit liberecký závodník.

V bojové vzdálenosti od Jakuba Hejrala jel Patrik Linhart. Už neměl šanci se padajícímu jezdci vyhnout. A tak raději volil dobrovolný pád. „Chtěl jsem Kubu objet,“ líčil situaci slánský závodník. „Viděl jsem, že jede k prknům. Bylo jasné, že bych se mu už nevyhnul.“

Pád dvou závodníků nechal nepochopitelně v klidu sudího Karla Voborníka. Kdo čekal, že učebnicový příklad skončí obvyklým rozsvícením červených světel, nedočkal se. Patrik Linhart se za své šlechetné gesto restartu nedočkal. Naštěstí spíkr Miloslav Čmejla inicioval divácký potlesk, který slánského jezdce částečně rehabilitoval.

Ten nakonec skončil jako druhý. Jeho kolegovi Petru Babičkovi vypověděl službu motocykl a musel si pro jeden bod doběhnout. Patrik Linhart nad arbitrovým verdiktem jen velkoryse mávnul rukou. „Viděl jsem, že se Kuba zvedá,“ říkal. „Tak jsem chtěl bejt rychlejší. Nenechal jsem nic náhodě, že to rozhodčí zastaví, a zved‘ se taky.“ Jakub Hejral však nepokračoval a odtlačil svůj motocykl z dráhy.

O dvě rozjížďky později byl Patrik Linhart opět v akci. Nejprve odstavil Vladimíra Višvádera, aby posléze až k metě proháněl Dariusze Lowického. Polák však první příčku udržel. A Liberec byl na 25 bodech, zatímco Březolupy s Pardubicemi na 16 a Slaný na 15.

Strhující koncovka
S blížícím se koncem závodu stále víc hasly slánské naděje na stupně vítězů. Petr Babička s Michalem Dudkem byli ve třinácté jízdě snadnou kořistí pro pardubické duo Jaroslav Petrák a Pavel Fuksa. O dvě jízdy později domácí remizovali s Březolupy, ale to už bylo pozdě.

Na smírným výsledkem stál pád Martina Málka. Březolupský borec tak v posledním kole přišel o druhé místo za Michaelem Hádkem. „Po dnešku toho mám chu nechat,“ lamentoval o chvilku později v depu. A proč vlastně upadl? „Zvedlo se mi to,“ odtušil. „Vůbec nevím, co čekat od dráhy. Nevím, jestli je chyba v kropičce nebo v počasí. Ale dráha nestačí vysychat.“

Málkův pád byl o to mrzutější, že se o jízdu dříve v roli taktické rezervy společně s excelentním Michaelem Hádkem postaral o jedinou porážku Liberce za celé odpoledne. Oba Březolupáci vystřelili po startu dopředu jako rakety. Avšak dravě jedoucí Vladimír Višváder se ještě v průběhu druhého kola dokázal vklínit mezi ně.

Březolupy však přesto dokázaly hájit druhou příčku. Osamocený Pavel Fuksa se snažil ze všech sil, leč na liberecké duo Jakub Hejral – Dariusz Lowicki v šestnácté jízdě neměl. Dvířka na druhou příčku mu otevřel až Polákův defekt ve druhém kole. A tím pádem srovnal krok svého týmu s Březolupy.

Definitivní rozuzlení jejich duelu měl přinést vzájemný souboj Pardubic a Březolup v sedmnácté jízdě. Pořadatelům se však kropení oválu vymklo z rukou. Přestože na dráze stály místy kaluže vody, Karel Voborník troubil dvouminutový signál.

Následky jeho lehkovážnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Jaroslav Petrák se dokázal po nepříliš povedeném startu posunout na druhé místo. V minimální vzdálenosti od vedoucího Martina Málka se začal rovnat do druhé zatáčky. Na kluzké dráze se ovšem neudržel v sedle. „Byla tam obrovská kaluž, nešlo to ustát,“ vysvětloval cestou zpátky do svého boxu.

Michael Hádek a Pavel Fuksa neváhali ani sekundu a sklouzli do bahna také. Tentokrát Karel Voborník jízdu zastavil. Vyloučený Jaroslav Petrák se musel cítit jako běžný řidič, když dostane pokutu za nehodu na náledí kvůli nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky. „Vůbec bych se nedivil, kdyby kluci na týhle dráze odmítli jet,“ netajil se svým názorem František Liebezeit, liberecký kouč.

O druhém místě Březolup už bylo rozhodnuto. Martin Málek zopakoval při repete svůj předchozí razantní start. V prvním oblouku ho na čele vystřídal Michael Hádek, který si právě tady vydláždil cestu na pomyslný piedestal nejlepší individuality závodu. Pavel Fuksa se nehodlal s porážkou smířit. Jenže upadl takřka na stejném místě jako prve Jaroslav Petrák.

Liberec už měl vítězství v kapse. A Slaný už mohl na stupně vítězů pomýšlet jen za předpokladu pětibodového zisku. Takové rozdělení sil panovalo před závěrečnou jízdou. Ze strkanice v první zatáčce vyjel jako první Patrik Linhart. Leč liberecké duo bylo ve střehu.

Patrik Linhart už skládal motorku do druhé zatáčky, avšak Vladimír Višváder jel stále rovně. Dokonale Slaňáka vylekal a ten se uklidil z vnitřní stopy. Toho využil nejen Vladimír Višváder, ale také Jakub Hejral. Ten se později svěřil, že se kousku svého kolegy musel pod přilbou nahlas smát až do cíle. Slánské boxy však jeho veselí nesdílely. Kdyby se pohledem dalo zabíjet, zbylo by z Vladimíra Višvádera jen ohořelé a zkrvavené torzo.

Hlasy z depa
„Jakž takž,“ řekl Jakub Hejral magazínu speedwayA-Z. „Mohlo to bejt lepší. To může bejt vždycky. Všechno fungovalo, akorát jsem jednou maličko upad‘. Musím toho ještě na motokrosu hodně najezdit. Teď ale v úterý nemůžu, protože je extraliga, takže jsem zklamanej (smích).“ Liberec dnes neměl konkurenci, ovšem Jakub Hejral je v prognózách dalšího vývoje šampionátu opatrný. „Uvidíme, jak to bude pokračovat,“ krčil rameny. „Ostatní týmy byly dnes oslabený. Ale my taky jeli bez Filipa. S ním nemůžeme mít konkurenci.“

„V půlce závodu, kdy mě odstavili, jsem tvrdil, že úroveň závodu bude špatná,“ hodnotil Vladimír Višváder. „A byla. Mladý nestačej‘ rutinérům. Ke konci se do ale rozjelo a byly dobrý jízdy.“ Vadilo libereckému jezdci delší přestávka mezi jeho jízdami. „Pořád je to stejný,“ smál se. „A v poslední jízdě jedu vždycky nejlíp, což bylo dnes vidět. Měli jsme vynikajícího klubového ducha. Dráha dnes byla divná. Děravá. Ale jak říká můj sponzor Saša Kopecký, pro všechny stejná.“

„Myslel jsem, že to bude horší,“ zářil Michael Hádek, se sedmnácti body vůbec nejlepší jednotlivec. „Myslel jsem si, že to po tý nule nezvednu. Dařily se mi však starty a snažil jsem se. Asi je to tím prostředím.“ Březolupy jsou v nejvýhodnější pozici pro útok na vedoucí Liberec. „Snad to bude i příště,“ řekl plzeňský junior. „Chtělo by to první místo…“

„Stálo to úplně za hovno,“ ulevil si Martin Málek od plic. „Fakt toho mám chu nechat. Byl to sice první závod, ale tak hrozný… Jestli se to nezlepší…“ Březolupský závodník se netajil kritikou dráhy. „Byla hrozná, ale zase pro všechny stejná,“ hodnotil závodní tra. „Já byl dneska hodně mimo. Doufám, že se to srovná. Další závod bude národní kvalifikace. Uvidíme, jak se mi bude dařit.“

„Skvěle jsem si zazávodil,“ pochvaloval si Pavel Fuksa. „Některý jízdy se mi líbily. Ale ta poslední mě štve. Bylo to nakropený jak sviňa. Nájezd byl úplně pod vodou!“ Třetí místo však stoprocentně nenaplňuje pardubické ambice. „Snad půjdem‘ ještě nahoru,“ naznačil Pavel Fuksa své přání. „Ve dvou jsme dělali čtyřiadvacet bodů.“

„Trénovalo se mi dobře,“ smál se Jaroslav Petrák, jenž dnes letos poprvé usedl do sedla svého GM. „Až na ten pád. Byla tam obrovská kaluž. Nešlo to ustát. Zkoušel jsem to, ale prostě to nešlo.“ Pardubický rutinér patřil k nejvýraznějším osobnostem závodu. „Jsem spokojenej, nečekal jsem to,“ souhlasil Jaroslav Petrák. „Na to, že jsem jel naostro, to bylo dobrý. Vůbec netrénuju. Díky práci nemám čas. Někdy je to lepší, ale třeba teď bude v Pardubicích trénink a já ho nestihnu. A tak tam pojedu až závod po tři čtvrtě roce.“

„Na hovno,“ odpověděl Patrik Linhart na otázku, jak se mu dnes jelo. „Nevím proč, neumím to. Dráha byla hrozná. Včera byla hezká, ale zkazili ji.“

1. GRS – BM Liberec   36
Matěj Kůs 3 3 3 3 – – 12
Dariusz Lowicki, PL 1 1 – 3 0 1 6
Vladimír Višváder 2 – – 1 2 3 8(1)
Jakub Hejral 3 2 F 3 2 10(2)
 
2. AK Březolupy   28
Martin Málek 2 1 1 F 1 F 2 7(2)
Richard Frištenský F 2 1 1 – – 4(1)
Michael Hádek 0 3 2 3 3 3 3 17
 
3. ZP Pardubice   24
Pavel Fuksa 3 1 1 2 2 2 1 12(3)
Luboš Velinský 0 ex – X – – 0
Jaroslav Petrák 2 2 0 3 2 3 X 12
 
4. AK Slaný   20
Patrik Linhart 2 3 3 2 2 2 1 15
Petr Babička 1 1 1 0 1 1 5(3)
Michal Dudek 0 0 0 – F 0 0

Poznámka: Luboš Velinský byl v rozjížďce s číslem pět předjet o kolo.

Průběžná tabulka:

  malé body velké body
1. Liberec 36 4
2. Březolupy 28 3
3. Pardubice 24 2
4 Slaný 20 1

Velká cena Královského města Slaný v kubatuře 125ccm:

1. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 2 11
2. Jakub Fencl, Markéta Praha 3 2 2 3 10
3. Roman Čejka, Slaný 2 3 1 3 9+3
4. Tomáš Habada, Slaný 2 2 3 2 9+2
5. Michal Průcha, Slaný 1 1 2 2 6
6. Ondřej Veverka, Markéta Praha 0 1 – 3 4
7. Miroslav Machek, Markéta Praha E 3 F 1 4
8. Daniel Hádek, Plzeň 1 2 1 0 4

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Juniorů

Luboš Tomíček přišel, viděl a zvítězil

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 14. dubna
Před závodem Luboš Tomíček se smíchem tvrdil, že si už ani nevzpomíná na svůj poslední start v českém juniorském šampionátu. Alespoň pokud se týká těch podniků, které nebyly nutné pro nominaci pro mistrovství světa. Leč vzápětí šly veškeré žerty stranou. Pražský závodník hned v úvodní zatáčce rozjížďky s číslem jedna zaskočil nečekaným útokem Filipa Šiteru. Jeho cestu pak zkřížil až Matěj Kůs. V šestnácté jízdě ovšem před svým starším klubovým kolegou jezdil jen jediné kolo. Odměnou za suverénní výkon se Luboši Tomíčkovi stalo triumfální vítězství s patnácti body. Na dalších místech skončili Filip Šitera a Matěj Kůs. Dobrá zpráva pro soupeře a konec konců i pro Luboše Tomíčka by ovšem mohla být skutečnost, že Oxford neschválil Pražanovo zapůjčení na místo náhradníka do Poole, protože s ním počítá do své nové sestavy. Pokud tato alternativa dopadne, Luboš Tomíček se už v domácí juniorce zřejmě neobjeví.

Poprvé až nahoře
Luboš Tomíček debutoval v českém juniorském šampionátu ve svých patnácti v sezóně 2001. Tehdy střídavě kralovali Tomáš Suchánek a Miroslav Fencl. A ti na nejvyšší stupeň pouštěli někoho jiného jen velice neradi. Pražský junior se tu a tam na pódiu objevil, nicméně zlatý věnec mu stále unikal.

Předloni přišlo jeho celoroční angažmá v britských ligách. A Luboš Tomíček závodil v českém junioráku jen tam, kde musel splnit nominační kritéria pro mistrovství světa. To bylo dvakrát ze dvě sezóny. Svou sbírku obohatil o další dva vavřínové věnce, ovšem jako vítězové se do historie zapsali jiní.

Premiérový triumf Luboše Tomíčka v domácí juniorce přišel až nyní. Paradoxně v době, kdy by už v ní startovat nemusel. Dveře do reprezentace mu vzhledem k nové filozofii VV SPD otevřel už jeho loňský postup do finále v Terenzanu. Jenže se smlouvou s Oxfordem, ale bez místa v týmu mu každý závod navíc přijde vhod.

Diváci poprvé viděli modrého závodníka na charakteristicky modrozeleném motocyklu už v rozjížďce s číslem jedna. Rozpis závodu jej na roštu postavil až k mantinelu. Filip Šitera, suverén loňské juniorské sezóny v Čechách, stál přesně na opačné straně.

Nejlepší start měl právě úřadující mistr. Luboš Tomíček musel nejprve objet Pavla Fuksu, ale rázem zamířil i před Filipa Šiteru. Otázka, kdo první porazí plzeňského fenoména, byla vyřešena už v prvním výjezdu.

Filip Šitera však není zvyklý předčasně skládat zbraně. Visel na Pražanově výfuku, leč ten už pevně třímal tři body ve svých rukou. „Nečekal jsem ho tam,“ přiznal Filip Šitera, že ho Luboš Tomíček svým nekompromisním útokem v první zatáčce zaskočil. „První jízda a po venku! Nevěděl jsem, že to bude tak hluboký. Bylo to zvadlý, tak uvidíme dál.“

Na své další cestě za premiérovým vítězstvím vyhrál Luboš Tomíček dvakrát osmou jízdu. Za jeho zády totiž ve druhé zatáčce upadl Michael Hádek. A Adam Vandírek voli raději dobrovolný pád, aby svému soupeři neublížil. Pro Luboše Tomíčka to ovšem neznamenalo žádné potíže, pomineme-li nutnost předvést další brilantní start. Další snadné vítězství potom přišlo v rozjížďce s číslem dvanáct.

Teprve v šestnácté jízdě se na obzoru pražského fenoména objevila nová hrozba. Matěj Kůs vystřelil po vylétnutí pásky jako raketa. Luboš Tomíček ovšem takticky vyčkával. Prvním obloukem projel na druhém místě. Ovšem hned v další zatáčce vystrčil drápky. Naznačil útok zprava a po vnější straně projížděl také do druhého kola.

Když dostatečně tímto směrem upoutal pozornost svého klubového kolegy, v nájezdu do zatáčky navedl motocykl vlevo. Měl dost místa, aby se tudy protáhl do vedení. Pak už v poslední rozjížďce objel v půlce prvního oblouku Martina Vaculíka. A za necelou minutu mohl slavit premiérový triumf v českém junioráku.

Herxheim potvrzen
Slánský závod měl definitivně určit jméno čtvrtého českého reprezentanta pro mistrovství světa. Luboš Tomíček a Filip Šitera už měli své jisté na základě loňských výsledků. Stejně i Hynek Štichauer, jemuž však ještě nevypršel jeho distanc. Do Herxheimu vedla cesta jedině přes vítězství ve Slaném. Kdyby ovšem vyhrál už někdo z jistých reprezentantů, přišlo by ke slovu pořadí loňského mistrovství republiky. A to by zvýhodnilo Matěje Kůse.

Luboš Tomíček se svým suverénním účinkováním postaral, že se vrátka do juniorského mistrovství světa zavřela. Avšak Matěj Kůs se nespokojil s žádnou údržbářskou jízdou a zapojil se do hry o vavříny.

V rozjížďce s číslem tři odstartoval na Michaela Hádka a rozšířil tak seznam úvodních vítězů. Nicméně hned počátek další série mu přihrál do cesty Filipa Šiteru a Martina Vaculíka. Záhy bylo jasné, že slovenský závodník svou sbírku trojek už nerozšíří. Svůj deficit totiž spěchal napravit Filip Šitera. Z modré dráhy nemilosrdně odstavil oba své hlavní soky startující po jeho pravici.

Martin Vaculík ještě stačil uhlídat Matěje Kůse. Avšak ten udeřil na protilehlé rovině a posunul se na druhé místo. „Ze žlutý to stálo za hovno,“ líčil Pražan o chvilku později v depu. „A Mao byl pode mnou.“ Jemu však nebylo příliš do řeči. „Asi čtyřikrát se mi to zdvihlo,“ odtušil smutně rodnou slovenštinou.

Matěj Kůs a Filip Šitera se ziskem pěti bodů usadili za zády suverénního Luboše Tomíčka. A setrvali tam i po druhé sérii. Filip Šitera vyhrál devátou jízdu ve stylu start – cíl. O dvě rozjížďky později ho napodobil i Matěj Kůs, zatímco Martin Gavenda si na startu natloukl při spektakulární svíci.

Filipa Šiteru už do konce závodu čekaly lehčí rozjížďky. A dle všech předpokladů je proměnil ve vítězství. Nejprve ho ovšem potrápil Michael Hádek. Svého klubového kolegu potrápil několika ataky, avšak k žádné senzaci nakonec nedošlo. Tři body nad Martinem Gavendou tak Filipu Šiterovi definitivně nadělily stříbrný věnec.

Zatímco Filip Šitera jen vítězil, Matěj Kůs svedl svůj výše popsaný duel s Lubošem Tomíčkem. A jeho bodový zisk tím pádem srovnal Martin Vaculík. Po třetím místě z páté jízdy slavil jeden triumf za druhým. Nejprve v desáté jízdě zbavil Michaela Hádka vedení už v první zatáčce. A v další sérii provedl přesně to samé Adamu Vandírkovi.

„Stoprocentně to není na sto procent,“ říkal Martin Vaculík v depu během závěrečné úpravy dráhy. „Nevím, co to se mnou je. V pondělí jsem byl v Polsku nemocný a ještě dnes jsem nějaký nesvůj.“

Soukromý duel Martina Vaculíka s Matějem Kůsem o třetí místo začal osmnáctou jízdou. Pražan v ní nedal ani náznak šance Adamu Vandírkovi. A Martin Vaculík věděl, že jeho vyhlídka na rozjezd je už jen velice mizivá. V rozjížďce s číslem dvacet ho totiž u pásky očekával Luboš Tomíček. Start sice zvládl lépe Slovák, ovšem už od půlky první zatáčky jezdil v čele suverén celého závodu.

Za gangem čtyř
Po úvodním kole se zdá, že první housle v juniorském šampionátu sehraje čtyřka Luboš Tomíček, Filip Šitera, Matěj Kůs a Martin Vaculík. Další závodníci mají nesporné ambice do jejich bojů promluvit. Avšak ve Slaném se to ani jednomu nepovedlo.

Nejblíže k překvapení měl Michael Hádek. Že mu Slaný sedí, potvrdil už loni. Na úvod sice jen sledoval Matěje Kůse, ale o největší porci bodů přišel ve druhé sérii. Jeho duel s Martinem Gavendou však skončil pádem nejen jeho, ale i Adama Vandírka.

To nejlepší však měl plzeňský junior teprve předvést. Do konce závodu prohrál už jen s Lubošem Tomíčkem a Filipem Šiterou. A svého staršího kolegu notně potrápil. Ztráta ze zmiňovaný pád ho však poslala v závěrečné klasifikaci až za Adama Vandírka.

Také on ve Slaném pořádně vystrčil růžky. Litovat mohl prakticky jen prohraného duelu s Martinem Gavendou v opakované osmé jízdě. Březolupský odchovanec zase ztratil body, když mu fackovala motorka při pořádné svíci v rozjížďce s číslem jedenáct. Osud mu svou nepřízeň vynahradil vzápětí. Kvůli defektu zadní pneumatiky nepřišel o tři body. Standardně zajel Pavel Fuksa.

Hlasy z depa
„Byl to můj první mistrák mimo nominačních závodů po dlouhý době,“ řekl Luboš Tomíček před cestou na pódium. „A tak si připadám hodně starej, když se v junioráku plácám tak dlouho (smích). Úroveň závodníků je tady dobrá. Filip, Matěj, Martin Vaculík. To by byl dobrej základ pro mistrovství světa juniorskejch družstev.“ Nicméně Luboš Tomíček je dneska překonal všechny. Měl na své vítězné cestě nějaké potíže? „S Filipem to šlo,“ vypočítával ze svého krátkého seznamu. „Jedině s Matějem Kůsem jsem neodstartoval a musel ho honit. Slaný mám rád, dalo se tady závodit.“ V této chvíli ovšem nikdo netuší, zda se Luboš Tomíček bude objevovat v juniorském šampionátu také v dalších kolech. „Právě se rozhoduje o mém angažmá v Anglii,“ komentoval toto téma vítěz. „Ve hře je Oxford. Minulej tejden byla nabídka na rezervistu do Poole, ale z Oxfordu mě nepustili. To by mohlo znamenat, že se mnou počítaj‘. Ale to nemá cenu řešit. Už jsem si zvyk‘, že v Polsku a Anglii je to samý kdyby, kdyby, ale dokud nestojíš na pásce, nevěříš tomu.“

„V první jízdě jsem to měl zvadlý, motor se nevytáčel,“ ohlížel se Filip Šitera za svou jedinou prohrou. „Po neděli ve Wroclawi bych to nečekal. Luboš byl rychlej, jsem rád, že jsem se ho držel.“ Jako úřadující šampión se musel smiřovat s porážkou hned v úvodní rozjížďce. „Uvidíme, jak to bude probíhat,“ byl sám zvědavý na další kola šampionátu. „Konkurence je velká a tohle byl teprve první závod. V sezóně už budeme o sobě vědět víc.“ Ztráta jednoho bodu v průběžné klasifikaci není prozatím žádná katastrofa. „Kdybych ztratil jen jeden bod v Polsku, to by mě nevadilo,“ komentoval toto téma Filip Šitera. „Ale dnes mohlo bejt líp. Ve středu na tréninku tady byla jinačí dráha a já se dnes trefil s převodem až na druhou jízdu na Kůsáka.“

„Trénoval jsem tady ve středu,“ svěřil se Matěj Kůs. „Jel jsem na jiným motoru. A bylo to takový… Blbnul mi karburátor. Musel jsem mít plnej plyn, jinak to prskalo i na startu. Jsem hlavně spokojenej za poslední flek do mistrovství světa, co na mě zbyl.“ Po třetím místě v úvodním klání je logicky třetí i v průběžné klasifikaci. „Prohrál jsem jen s Lubošem a Filipem,“ vypočítává. „Chtěl jsem je povodit, ale nevyšlo to. Změnil se systém junioráku. Je důležitej každej bod. To bude zajímavý. Vyhraje ten, kdo nebude mít defekty.“

„Celý závody jsem měl na hovno převod,“ láteřil Martin Vaculík. „Dobrý byl až na poslední jízdu. A bylo to hned vidět.“ Ale v ní ho předčil Luboš Tomíček… „Předjel mě,“ souhlasil slovenský závodník. „Předjel mě, ale šlo to lehčeji. Možná to chtělo menší předstih.“

„Mrzí mě ten pád,“ povzdechl si Michael Hádek na adresu svého jediného výpadku. Nebýt jeho, přiblížil by se stupňům vítězů ještě víc. „Lek‘ jsem se Martina Gavendy. Klap‘ jsem, dal to do suchýho a přetočil se.“ Plzeňský junior si nakonec ze Slaného odvážel šesté místo. „Jinak jsem spokojenej,“ netajil se. „Až na ty nájezdy.“

1. Luboš Tomíček, Markéta Praha 3 3 3 3 3 15
2. Filip Šitera, Plzeň 2 3 3 3 3 14
3. Matěj Kůs, Markéta Praha 3 2 3 2 3 13
4. Martin Vaculík, Slaný 3 1 3 3 2 12
5. Adam Vandírek, Markéta Praha 3 1 2 2 2 10
6. Michael Hádek, Plzeň 2 X 2 2 3 9
7. Martin Gavenda, Markéta Praha 2 2 F 3 2 9
8. Pavel Fuksa, Pardubice 1 3 2 1 2 9
9. Petr Babička, Slaný 0 3 1 E 1 5
10. Patrik Doubek, Markéta Praha 1 2 2 0 F 5
11. Dominik Jech, Markéta Praha 1 2 1 0 1 5
12. Michal Matula, Markéta Praha 1 0 1 1 1 4
13. Luboš Velinský, Pardubice 2 E – 1 E 3
14. Michal Dudek, Slaný E 0 F 2 0 2
15. Pavel Pučko, Markéta Praha 0 1 0 1 0 2
16. Jakub Fabian, Markéta Praha 0 1 0 0 – 1
17. Jaroslav Slavata, Markéta Praha (res) 1 0 1
res Matěj Veselý, Markéta Praha   DNR

Průběžný stav šampionátu:

  SLA TOTAL
  14.4.  
1. Luboš Tomíček, Markéta Praha 15 15
2. Filip Šitera, Plzeň 14 14
3. Matěj Kůs, Markéta Praha 13 13
4. Martin Vaculík, Slaný 12 12
5. Adam Vandírek, Markéta Praha 10 10
6. Michael Hádek, Plzeň 9 9
7. Martin Gavenda, Markéta Praha 9 9
8. Pavel Fuksa, Pardubice 9 9
9. Petr Babička, Slaný 5 5
10. Patrik Doubek, Markéta Praha 5 5
11. Dominik Jech, Markéta Praha 5 5
12. Michal Matula, Markéta Praha 4 4
13. Luboš Velinský, Pardubice 3 3
14. Michal Dudek, Slaný 2 2
15. Pavel Pučko, Markéta Praha 2 2
16. Jakub Fabian, Markéta Praha 1 1
17. Jaroslav Slavata, Markéta Praha 1-R 1
NC Matěj Veselý, Markéta Praha DNR –

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR tříčlenných družstev

Rovněž Slaný pojede bez náhradníka

Slaný – 14. dubna
Stejně jako Pardubice a Březolupy také domácí Slaný nastoupí v zítřejším úvodním kole tříčlenných družstev bez náhradníka. Michal Pospíšil si totiž nestačil včas vybavit licenci. Protože Miroslav Fencl laboruje s bolavým ramenem, domácí tým vyrazí do boje s Patrikem Linhartem, Petrem Babičkou a Michalem Dudkem. V plné síle tím pádem bude pouze GRS – BM Liberec.