Archiv autora: Antonín Škach

Jána Halabrína zastavily finance

Žarnovica – 19. května
V uplynulých dvou sezónách byli čeští diváci zvyklí vídat žarnovického mladíka Jána Halabrína. Letos však jakoby se po něm slehla zem. Nepřijel do Slaného na úvodní dějství českého juniorského šampionátu. A teď se omluvil FIM i ze sobotního mistrovství světa v Pardubicích, kde jeho místo zaujme Filip Šitera. Magazín speedwayA-Z pátral po podrobnostech a zjistil i další detaily ohledně slovenské jezdecké základny.


Bezvýchodná situace
Ján Halabrín se k ploché dráze dostal, když jezdil ze Žarnovice do blízké Voznice pomáhat sázet brambory k Jánu Danielovi. Tak se seznámil s bývalým žarnovickým jezdcem a posléze se dohodli, že společně s kamarádem Rudolfem Baniarim začnou s plochou dráhou.

Ján Daniel jim ze starých dílů poskládal dva stojáky. A první červencový den roku 2000 se Ján Halabrín poprvé posadil na plochodrážní speciál. Od té doby začal trénovat pravidelně a vzápětí i závodit. Jak říká, jeho největší smůlou byly poruchy a zadřené motory. Sám dodnes neví proč, vždy používal také nové součástky. K vzteku to bylo především, když přišly lepší výsledky a hned se mu na motorce něco pokazilo.

Problémem se však staly finance. Od AMK Žarnovica dostával minimum. Propláceli mu pouze cestovné, na němž dodnes vázne 10 tisíc slovenských korun. Dostával i metyl, avšak jedině na tréninky v Žarnovici. Více mu ho nechtěli dávat, protože si mysleli, že ho v Čechách dostává také a prodává ho. Při tom ho tankoval do nádrže pouze v rámci českých mítinků.

Žarnovický klub mu dal ještě dva oleje Castrol a to bylo v zásadě asi tak všechno. Ke všemu jej navzdory slibu do budoucna odmítl sponzorovat také jeho mecenáš z řad žarnovických fanoušků.

Takže Ján Halabrín v současné době nezávodí kvůli financím. Doma sice má dva motory, ale ty jsou rozsypané. Ján Daniel, který ho mezitím přestal trénovat, mu nabídl, že mu vše prodá za 12 tisíc českých korun. Slovenský jezdec však nechce svou kariéru vzdát. Doufá,
že by mohl nějakou finanční injekci sehnat a nastoupit do šampionátu juniorských družstev. Minulý měsíc v Žarnovici trénoval František Liebezeit a ten mu nabídl starší motocykl.

Ján Halabrín se na něm svezl a zdál se mu v pohodě. Rozhodl se, že ho koupí, pakliže sežene potřebný obnos. Jinak okolo ploché dráhy v současnosti nepodniká vůbec nic. Dění sleduje pouze přes internet. V Žarnovici chodí do školy na elektronika – mechaniky a dívá se na tréninky Martina Vaculíka a Rastislava Bandziho.

Jezdecká základna lepší než před pěti lety, ale…
Jediným aktivním slovenským závodníkem je tedy Martin Vaculík. Ten se minulý měsíc ve Slaném na první pokus kvalifikoval do hlavní části závodu juniorského šampionátu. Slibný junior však nemůže tuto sobotu v Pardubicích Slovensko reprezentovat, protože mu ještě není šestnáct.

V Žarnovici je však další začátečník. Jmenuje se Rastislav Bandzi. Otec mu na podzim koupil motorku od Roberta Krále. A hned se na ní začal vozit. Doslova jen vozit, protože ho nikdo netrénuje. Pouze s technikou mu poradí Rudolf Baniari a sem tam pomůže i Zdeno Vaculík. Peníze na metyl má zřejmě z vlastní kapsy a proslýchá se, že si jeho otec vzal mastnou půjčku. Řada lidí se domnívá, že to nemá žádnou budoucnost, nicméně nezapomínejme na příklady selfmademanů – nadšenců, kteří to na ploché dráze dokázali
dotáhnout pořádně daleko.

Jednoduše s plochou dráhu v Žarnovici je to bída. Ale pokud se týká jezdců, rozhodně lepší než před pěti lety. Čeští fandové asi nevědí, že v roce 2002 jsme na Slovensku měli ještě jednu „naději.“ Jmenoval se Michal Návarka a jeho otec byl podnikatel, takže ho mohl sponzorovat.

Michal Návarka dokonce startoval Zlaté přilbě SNP. Zoufalost a troufalost pořadatelů! Chlapec, který předtím trénoval jen asi dvě měsíce a neuměl ani projet celou zatáčku smykem, nastoupil v takovém prestižním podniku. I tohle svědčí o úpadku kvality závodů v Žarnovici. Jejich počet se od začátku devadesátých let prakticky nezměnil, nicméně aspoň Zlatá přilba bývala kvalitní. Vždy se jí pravidelně účastnili Lubomír Jedek, Petr Vandírek, Václav Milík, Andrea Maida, Franz Leitner, Eugeniusz Skupieň, Jozsef Petrikovics, Zoltan Hajdu, jednou i Armando Castagna, Jacek Rempala či Lászlo Bodi. Kdeže však loňské sněhy jsou…

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Druhá letošní Grand Prix, tentokrát ze Švédska

Eskilstuna – 14. května
Nádherný stadion kolem lesy, skaliska a krásná příroda. Ticho přeruší jen řev motocyklů, nadšený dav diváků a skvělý závod. Takto jde ve zkratce charakterizovat švédskou GP. Jezdci byli přivezeni na dráhu rovněž na motocyklech ovšem silničních, převažovaly Harleye. Každý z nich měl v ruce vlajku země, kterou zastupuje a po představení postupně odbíhali do depa, aby se připravili na samotný závod. GP se nezúčastnil Hampel, místo něj do závodu nastoupil Kenneth Bjerre, mimochodem veliké překvapení celé plochodrážní show.

Mazáci versus mladíci
Hned v první jízdě se nám všem představil úřadující mistr světa Jason Crump, který měl u pásky problémy se svým strojem a tak musel pomoci mechanik. Čas ubíhal a Jason zřejmě malou opravu stihl v časovém limitu.Od vnitřní dráhy s ním startoval Rune Holta, vedle něho se postavil Adams a Lee Richardson. Od startu bylo jasné, že si to spolu rozdají dva Australané. Do prvé zatáčky byli Adams i Crump naprosto vyrovnaní na rovince však byl Adams rychlejší a nadělil svému krajanovi půl rovinky. Tato jízda se odjela v naprosté pohodě, posty byly rozděleny až do cíle. Adams, Crump, Holta a bez bodíku dojel Richardson.

Druhá jízda a napětí pro domácí diváky. Plný stadion byl právě kvůli tomuto muži, Tonymu Rickarssonovi, který se představil ve třetí dráze. V první dráze byl připraven Nicki Pedersen, ve druhé Tomasz Gollob, který chtěl odčinit neúspěch z rodného Polska a ve čtvrté byl opět domácí jezdec Antonio Lindbäck.Tato jízda patřila k těm pohlednějším. Do čela se dostal Pedersen spolu s Gollobem. Skulinku mezi nimi objevil Rickardsson a protáhl se na druhé místo. Jenže pak přišel lišácky provedený tah od jeho učně Lindbäcka, který ho nádherně podjel těsně u lajny a odsunul ho na třetí místo. Rickardsson, který byl očividně překvapen a snad i šokován zaváhal a z druhé strany jel předjel Gollob. Překvapení bylo na světě, Rickardsson neměl ani bod. Plný počet bodů získal v této jízdě i když o pomyslný vous Pedersen před Lindbäckem, který měl body dva s jedním se musel spokojit Gollob.

Třetí jízda a v ní došlo poprvé k vyloučení. Tím nešastníkem a potrestaným zároveň byl Nicholls, který najel a přetrhl pásku, nutno ovšem dodat, že páska byla držena příliš dlouho a Scott nebyl jediným jezdcem, kterému se tato nepříjemnost stala. Zároveň je třeba podotknout, že to byla jediná minusová záležitost celé GP. Dráha byla krátká, jak se jezdci svěřovali, přesto se na ní odehrávaly pěkné souboje s předjížděním a plochodrážníci měli poměrně dlouho vyrovnané svoje skóre.

Plný počet bodů, tentokrát neměl jediný z nich. Výborně jezdili staří mazáci Nicki Pedersen, Adams, Crump a ztrátu ze druhé jízdy dohnal i Rickardsson. Zdárně jim však sekundovali mladíci Lindbäck a hlavně Kenneth Bjerre, který jezdil s velikou chutí a svým vzorům to parádně nandával. Bylo na něm vidět, že si tento závod skutečně naplno užívá. Naopak opět jako v Polsku zklamali Poláci.

Velmi očekávaná byla jízda s číslem šestnáct. V ní se představil Andreas Jonsson, který do této doby neměl na svém účtu ani jeden bod, ve druhé dráze startoval Tony Rickardsson, který vlastnil bodů šest, třetí dráha patřila Jasonu Crumpovi se ziskem osmi bodů a ze čtvrté dráhy vyrážel na steč pětibodový Kenneth Bjerre. Tato nádherná jízda doslova zvedla diváky ze sedadel a prověřila jejich hlasivky. Po startu se do čela celé čtyřky dostal Bjerre a za ním bezbodový Jonsson, ten potřeboval konečně zabrat. Třetí jel Crump, kterého ve druhém kole podjel zatím beznadějně posledně jezdící Rickardsson, ale zázraky se teprve měly dít. Tony nasadil k obrovskému trháku a snad jen opravdový mistr světa dokáže předvádět to, co měli možnost vidět diváci na vlastní oči.

Na začátku třetího kola předjel Tony dalšího svého soupeře tentokrát jím byl Jonsson a v tu chvíli bral dva body. Proč by však bral dva, když se rozdávaly tři? Ve výjezdu do čtvrtého kola nádherně přinutil mladého adepta na titul mistra světa juniorů Bjerreho ke zpomalení a dostal se před něho elegantně s notnou razancí avšak v rámci všech pravidel. Ze čtvrtého místa Tony vyhrál. Crump tentokrát vyšel naprázdno.

Tony Rickardsson míří za šestým titulem
Semifinále jedna. První dráha Bjarne Pedersen, druhá dráha Antonio Lindbäck, třetí dráha Kenneth Bjerre a čtvrtá dráha Tony Rickardsson. Jdu za šestým titulem mistra světa, toto dal jasně najevo od prvních metrů všem svým kolegům právě Rickardsson.Všem překřížil dráhu a přestože ze čtvrté dráhy se starty téměř nedařily on nikoho nepustil před sebe a jako první dojel i cílem. Za ním jako druhý vyrazil Pedersen a v podstatě posty byly rozdány. Třetí příčku uhájil Lindbäck, ale zůstal před branami finále spolu s vynikajícím Bjerrem.

Leigh Adams, Jasson Crump, Hans Andersen, Nicki Pedersen, stanuli na roštu druhého semifinále. Po startu se vydává na první místo Crump a daří se mu nechat za sebou zbylé tři aktéry až do druhé zatáčky prvního kola. Potom své tažení o kterém si myslel, že by mohlo být vítězné musí přenechat Pedersenovi, který doslova kolem Crumpa přeletí a ujíždí s ohromným náskokem. Crump už je hlídá svoji postupovou pozici do finále a to se mu podaří. Nepostoupí Andersen a překvapivě ani Adams.

Bjarne Pedersen, Tony Rickardson, Jason Crump a Nicki Pedersen. Takto jsou jezdci od vnitřní dráhy postaveni na start finálové jízdy. Nádherná jízda všem třem mistrům světa vytře zrak mladý Dán. Za ním je to tělo na tělo. Slovy pana Jiřího Hejtíka „neprotáhly by se kolem nich ani noviny“ve druhém kole se dostává na úroveň prvního místa Rickardsson a podaří se mu ujet. Ve třetím kole však Nicki Pedersen, který jezdil zatím na bronzové příčce, dost nevybíravým způsobem pošle svého jmenovce do prken a jízda se zastavuje. Nicki je vyloučen. Na dráhu přijíždí sanitka, to je vždy špatné znamení. Naštěstí po několika minutách odjíždí prázdná a Pedersen ač otřesen, nastoupí znovu na start opakovaného finále.

Ačkoli se finále nakonec jelo pouze se třemi jezdci, byla to jedním slovem paráda. Páska ještě není nahoře a Crump vyrobí letmák, může děkovat bohu, že nevlétl do pásky. Jezdci vyráží. Znovu je v čele mládí. Pedersen se s tím zkrátka nemaže. Jede první a bojuje. Jenže doma je tu Rickardsson a diváci ho doslova svým řevem tlačí dopředu. Ti dva si to tvrdě rozdávají a nedarují si ani metr. Ze zadu se na to asi nerad musí dívat Crump. Boj Pedersena s Rickardssonem je nádherný, jednou je první ten podruhé ten druhý. Na Crumpa snad zapomněli. Ten už nemá co ztratit. Zabere a oba předjíždí po venkovní dráze. Je v čele.

Za ním Pedersen. Rickardsson však nechce přijít o celkové vedení v celém seriálu. I on se nakonec dostane před Pedersena a je druhý. GP Švédska vyhrává Crump, domácí Rickardsson je druhý a bojovník Pedersen nakonec třetí, ale určitě je se svým umístěním náramně spokojen. Byla nádherná bojovná podívaná. Tak zase příště.

Startovní listina na Pardubice je kompletní

Pardubice – 18. května
V uplynulých dnech byla finalizována startovní listina kvalifikačního kola světového šampionátu juniorů, které se uskuteční v sobotu odpoledne v Pardubicích. Otazník zatím visí nad jménem druhého náhradníka, kterého Josef Laštovka určí po dnešním a zítřejším závodě našich mladíků v Polsku.

1 Zdeněk Simota, CZ
2 Maxim Kalimullin, RUS
3 Christian Hefenbrock, D
4 Karol Zabik, PL
5 Kjastas Puodžuks, LAT
6 Maxim Karajčencev, RUS
7 Luboš Tomíček, CZ
8 Mathias Schultz, D
9 Mateusz Szczepaniak, PL
10 Roland Kovacs, H
11 Anatolij Karpov, RUS
12 Chris Kerr, USA
13 Filip Šitera, CZ
14 Rene van Weele, NL
15 Mate Szegedi, H
16 Justin Boyle, USA
17 Antonín Galliani, CZ
18 bude stanoven po test matchích v Rybniku a Swietochlowicích.

Oficiální trénink začíná ve 12:00, nástup v 16:30 a první jízda v 17:00.

První říjen nebude pro Čechy snadný

Abensberg – 16. května
Premiérový závod nově vzniklého šampionátu juniorských družstev, semifinále 1, se konalo za účasti Švédska, Anglie, domácího Německa a kombinovaného týmu Slovinska a Maďarska v bavorském Abensbergu. Vzhledem k tomu, že vítězné družstvo postupovalo do říjnového finále v Pardubicích, nebylo jistě nezajímavé sledovat jednoho ze soupeřů našich mladíků. Rovnou lze konstatovat, že je na svítkovském oválu nečeká vůbec nic jednoduchého.
Hvězdný švédský kvintet v čele s pravidelným účastníkem Grand Prix Antonio Lindbäckem, předvedl famózní výkon, divákům připravil nádhernou podívanou a soupeřům dal jasně najevo, kdo, že na dráze panuje. O suverenitě mladých Skandinávců asi nejlépe svědčí fakt, že za celý závod ztratili jen čtyři body a nikdo ze sestavy nedojel hůře než na druhém místě.

O jakési vyrovnanosti se ještě dalo uvažovat po první sérii, kdy díky výhrám Smolinskeho a Schultze ztráceli domácí na Švédy jediný bod. Ve té druhé je ale hlavně zásluhou dvou výher Daniel Kinga, který startoval jako rezervista, dotáhli Angličané a pozdější vítězové odskočili na šest bodů. Tento rozdíl pak v dalším průběhu už jen pravidelně narůstal, protože v posledních třech sériích odmávl startér pokaždé jako vítěze pouze borce ve žlutomodré švédské vestě.

Zajímavost byla k vidění ve třetí sérii, kdy jízdy končily jak přes kopírák: za vítězným Švédem dojel německý závodník, pak Angličan a poté někdo z družstva Slovinsko/Maďarsko, obvykle se značnou ztrátou. Kombinovaný celek nahradil původně přihlášené Američany a říct, že jejich účast nebyla velkým přínosem je ještě mimořádně shovívavé. Za vše nejlépe mluví fakt, že nikdo z družstva neporazil jediného soupeře, tři získané body padají na vrub defektům a vyloučení ostatních.

V druhé polovině závodu už jen Švédové vesele zvyšovali náskok a domácí navzdory pádu Schultze a vyloučení Smolinskiho za najetí do pásky poměrně brzy získali navrch před Angličany, od kterých se určitě čekalo víc. O vyvrcholení závodu se potom v předposlední jízdě postarali Eric Andersson a Martin Smolinski. Dravý Němec, kterého si můžeme pamatovat z loňského finále Zlaté přilby, byl asi jediný, kdo dokázal na jednokolejné dráze útočit i vnějškem. Se svým severským soupeřem se několikrát vystřídali na čele, aby Andersson přece jen o malý kousek uhájil svoji neporazitelnost. Oba se vzápětí dočkali zasloužených ovací slušně zaplněných tribun.

Už první závod nově vzniklého šampionátu ukázal jeho životaschopnost, ale i kvalitu. Umění mladých jezdců, umocněné jejich dravostí a elánem jsou určitě dobrým předpokladem toho, abychom 1. října viděli v Pardubicích další skvělý plochodrážní zážitek. Ten by si rozhodně žádný správný fanoušek sportu levých zatáček neměl nechat ujít. A určitě i proto, že nemá příliš moc šancí pomoci svými hlasivkami českým závodníkům v boji o světovou medaili.

1. Švédsko 56
Antonio Lindbäck 15
Sebastian Alden 7
Fredrik Lindgren 11
Jonas Davidsson 11
Eric Andersson 12
 
2. Německo 33
Martin Smolinski 8
Christian Hefenbrock 6
Mathias Schultz 8
Thomas Stange 8
Tobias Kroner 3
 
3. Anglie 24
Tommy Allen 1
Edward Kennett 4
Christopher Schramm 4
Richard Hall 6
Daniel King 9
 
4. Maďarsko – Slovinsko 3
Matič Voldrih 0
Maks Gregorič 1
Mate Szegedi 0
Roland Kovacs 0
Jozsef Tabaka 2

Patrik Linhart vyráží do Polska v motokrosové botě

Mšené Lázně – 18. května
Slánský závodník Patrik Linhart si minulý čtvrtek při svém účinkování v prvoligové farmě nechal nohu pod svým vlastním hákem. Markétu sice opouštěl za pomoci berlí, nicméně magazínu speedwayA-Z řekl, že jeho zranění nakonec není vážné. A tak se dnes objeví v Rybniku v test matchi našich juniorů proti výběru Polska, by si obuje netradiční obuv.

„V pondělí jsem byl trénovat,“ svěřil se Patrik Linhart. „Ale musím mít motokrosovou botu, jinak to bolí. Všichni říkali, že je ježdění s takovou botou špatný, ale mně se to nezdá. A dnes jedu do Polska. Minimálně ten jeden závod pojedu, druhý zatím nevím.“

Takže lékařské vyšetření neodhalilo žádný problém? „Je to prasklý,“ posteskl si slánský junior. „Mám odštíplej taurus, ten drží vazy. Je to však stará záležitost, asi loni ze Mšena. Doktor říkal, že žádný riziko nehrozí.“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)