Žarnovica – 10. ledna
Dopadlo to předloni. Povedlo se to i loni. V obou případech v půlce října. A na domácí dráze před zraky fantastického publika, které žarnovický triumf v extralize přetřásalo ještě dlouho poté, co z městského stadiónu odjela dodávka posledního závodníka. S jídlem roste chuť, Speedway Club pojede letos o hattrick. Marián Šebian, jeho kouč, si dobře uvědomuje, že uspět není jednoduché. A přízeň Štěstěny vrtkavá, protože primární řetěz Brunovi Belanovi pokaždé prasknout nemusí.

 

Začátek s druhým místem

Oslavy prvního titulu Žarnovice v říjnu čtyřiadvacátého roku byly úžasné. Jenže se měnil letopočet. S novou sezónou zmizel Dynamax z názvu týmu, ale nejvyšší ambice zůstaly. Stejně tak základ sestavy na dubnový první závod v Praze. Martin Vaculík. Artjom Laguta. Jakub Valkovič. Plus Filip Kasan dospěl a jako druhý cizinec se objevil Mateusz Szczepaniak.

„Z Dynamaxu nám neprodloužili smlouvu,“ vrací se Marián Šebian takřka o rok nazpět. „Sponzorovali jen Martina, ale celou extraligu v takovém rozsahu už ne. Obhájit jsme samozřejmě chtěli. V první řadě se musel oslovit Martin Vaculík, bez něho bychom českou extraligu jezdit nemohli. Byli povoleni dva cizinci, letos budou už tři, ale jen jeden z polské extraligy.“

Kostra drnovické sestavy se prakticky nezměnila. „Artjom souhlasil už na podzim, že zase pojede,“ líčí žarnovický kouč. „Bartek Kowalski taky, ale toho nechtěli z Wroclawi pouštět. Mateusz souhlasil s finančními podmínkami, tak jsme ho dali na soupisku. Nejel Sebastian Kössler, už jsme na juniora nepotřebovali výjimku, řešili jsme to s Filipem.“

Bombastický start soutěže s hvězdami seriálu Speedway Grand Prix měla zažít Praha, ale duben dostál své deštivé pověsti. „Otáčeli jsme se od Pezinku,“ dozvídáme se. „Škoda, ta první extraliga mohla být zajímavá. Ale ty další byly taky.“

Sestava nahlášená pro Prahu zůstala i na pardubický závod v půlce června. Marián Šebian dosadil Artjoma Lagutu na post náhradníka. Prohrál jedinou rozjížďku s Danielem Bewleyem, jehož Praha kralovala. i právě tento bod, byť rozhodně nebyl sám, rozhodl o těsném triumfu Markéty nad Žarnovicou.

„Praha ovládla prvních pět jízd,“ vybaví si. „Ztráceli jsme osm bodů, tak jsem Artjoma dal na žolíka. Vyhrál, oplatil porážku Bewleymu. Jel z červený, startovala, lajna držela. Žolíka jsem využil na sto procent. Sbírali jsme body, na konci závodu jsem riskoval s nasazením Artjoma.“

Vabank byl třeba, Pražané stále tahali za delší konec provazu. „Luboš Šmondrk běžel za Artjomem, když se vracel z jízdy do depa, aby jel ještě jednou,“ usmívá se Marián Šebian. „Kdyby v rozjížďce s číslem dvacet vyhrál, byli bychom první. Jenže Honza Kvěch by musel skončit poslední, ale byl třetí.“

 

Tým funguje i v krizi

S triumfem ze Svítkova by se do extraligy 2024 vstupovalo lépe, ale Marián Šebian měl jistotu, že tým funguje skvěle. „Body kromě Artjoma dělali také ostatní,“ souhlasí. „Filipovi Kasanovi jsem říkal, musíš dojet až do cíle, nevzdávat se, to se nám pak hodilo v Žarnovici. S Prahou jsme o bod prohráli. Potvrdili jsme si, že tahle sestava může být vítězná. Neměl jsem nad čím spekulovat, dva jsou výborní, jeden z nich musí být náhradník, ať můžu střídat.“

Praha se nakonec po dohodě s ostatními soupeři rozhodla pro náhradní termín den po zářijovém slánském závodě. Na papíře se zdálo fajn, že Žarnovica ušetří hodně éček na cesťáky. Než se ovšem ozval Martin Vaculík, že jej chce Gorzow mít na tréninku před vrcholem polské extraligy. Šest let stará story z dob koalice s Vladimírem Vopatem jakoby ožila. Tehdy se také ve středočeském královském městě začal český trůn pod Slováky kymácet.

„Přesně tak,“ přikývne Marián Šebian. „Na poslední jury v Pardubicích se to dohodlo. Víc nám vyhovoval dvojzávod Slaný – Praha, nemuseli jsme tolik cestovat tam a zpátky. A jezdci přespí na hotelu a nemusí tolik cestovat auty. Ale Martinův Gorzow prohrál s Czestochowou a už ho na českou extraligu nepustili.“

Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. „Bílou vlajkou jsme nemávali,“ souhlasí slovenský kouč českých mistrů. „Měli jsme Artjoma, Mateusze se zkušenostmi z druhé polské extraligy. Věřil jsem, že body získají také Jakub i Filip. Plochá dráha se přece jezdí na čtyři kola. Stát se může cokoliv. Třeba se roztrhne řetěz jako na Zlaté přilbě.“

A taky je třeba mít kliku, kterou Žarnovica ve Slaném měla jako od hangáru na třistaosmdesátky. „Artjoma jsem dal na žolíka, přivezl šest bodů,“ vzpomíná. „To bylo dobré. Škoda Jakuba, měl problémy s dodávkou, Filip byl vesměs na těch drahách poprvé a učil se. Letos se bude střídat s Aničkou Hajkovou, od léta bude moct jezdit také Marek Ziman. Máme mít ještě sezení, uvidíme, jestli pojede Jakub Valkovič, v lednu máme výroční schůzi, uvidí se.“

Co bude, bude. Ale nazpět do Slaného v září. Pardubice vyhrály. Tým Mariána Šebiana však uspěl v rozjezdu s Prahou. Kdo ale ví, kdyby se Adamovi Bubbovi Bednářovi v posledním kole nezadřel motor a nespadl by. Mateusze Szczepaniaka hodně proháněl. Nebyl risk neposlat do klíčové akce Artjoma Lagutu?

„Myslím si, že by Mateusze nepředjel,“ je si Marián Šebián jistý jako Belmondo v riskantním filmovém záběru. „Hlídal si Bubbu dobře. A Artjom? Ještě v úterý nevěděl, jestli vůbec pojede závod, ledoval si nohu a do rozjezdu nechtěl. Nebyla jiná volba než Mateusz. Nikdo moje rozhodnutí nechápal. Ale Artjom v pondělí jezdili s Danem Bewleyem na krosce. Spadnul a přicvaklo mu to nohu. Byl jsem za ním v depu, ale jet rozjezd prostě už nechtěl.“

 

Neklidné spaní v noci na nedělní ráno

Den po Slaném se pražská Markéta stala žarnovickým

Waterloo. Až třetí místo. Ale pořád nebyl důvod tisknout parte ambicím na druhý titul. Pardubice zopakovaly čtyřiadvacet hodin starý triumf ze Slaného, čímž vlastně přistřihli pražská křidélka místo slovenského družstva.

„Mateusz se mi omlouval, že neudělal víc bodů,“ usmívá se Marián Šebián se sebedůvěrou generála po bitvě, když už ví, že vyhrál.  „Byli jsme třetí. Škoda, že Kuba a náš juniořík nebodovali, neztráceli bychom tolik ve skóre. Já byl za třetí místo rád.“

Ostatně za daných okolností byly dva velké body do tabulky úspěchem. „V Žarnovici s tím nikdo nepočítal,“ zjišťujeme. „Měli jsme namále. Artjom jel taky žolíka, vyhrál, díkybohu. Jemu děkuju za celou extraligu.“

Hrot tabulky extraligy před říjnovým vrcholem v Žarnovici byl vyrovnaný jako elitní severokorejská vojenská jednotka na přehlídce před Kimem. Pardubice a Praha v čele se stejným počtem velkých a malých bodů, Žarnovici za nimi se ztrátou jednoho velkého a devíti malých bodů. Chuť na zlato měla všechna tři družstva.

„Byli jsme doma,“ přichází Marián Šebián s jedním ze svých trumfů. „Chtěli jsme vyhrát. Už jen kvůli těm lidem. K nám jich na stadión naštěstí chodí hodně. Víš, čekali jsme, jestli Martin opravdu pojede, měl v Polsku poslední kola extraligy. Gorzow se nakonec zachránil. Artjom byl jistý, jenže Bartek Kowalski odcestoval do USA. Potřebovali jsme dalšího silného závodníka.“

Martin Vaculík svůj tým ve štychu nenechal. „Maťo oslovil Emila Sajfutdinova,“ potvrzuje jeho slovenský kouč. „Souhlasil, ale čekalo ho ještě finále britské ligy. Doufal jsem, že se mu nic nestane. Víš, jaké ovály jsou v Británii i Dánsku, nikdy netušíš, zda se odtamtud vrátíš zdravý.“

Zadání bylo prosté. Vyhrát. O deset bodů před Prahou nebo Pardubicemi. Jenže takové rozdíly na prvních příčkách české extraligy bývají stejně časté jako devětadvacátý únor v kalendáři. Když se Marián Šebian onu říjnovou neděli probudil, nenapadlo se obrátit na vyšší instanci?

„Do kostela nechodím, ale náš předseda se za mě pomodlil,“ reaguje se smíchem. „Já do rána moc nespal. Nervozita, nervozita. Věděl jsem, že vyhrajeme. O to jsem se nebál, ale stáhnout deset bodů, byl problém. Kuba Valkovič byl smířený, že nepojede, já chápal, že žolíka, ani taktickou rezervu potřebovat nebudu.“

 

Extraliga století

I když je české lize sedmdesát, poslední závod vyšší divize si bezesporu zaslouží označení extraliga století, protože nikdo neví, zda se tak strhujícího dramatu ještě někdy dočkáme. Rozhodoval každý jediný bod a třeba i přetržený řetěz Bruna Belana, byť Slaný neměl na medaile šance.

„Řetěz nám pomohl, ten bod by nám chyběl,“ kvituje Marián Šebián nechtěnou pomoc slánského juniora, jež kdysi za jeho tým hostoval v první lize. „počítal jsem, že Artjom všechno vyhraje. V pátek měl závody, v sobotu taky, pak jel třináct set kiláků do Žarnovice. Je to dobrý chlap, v Praze jsme strávili čas ve městě s ním, Mateuszem Szczepaniakem a Lubošem Šmondrkem. Pokecali jsme, povyprávěli, dali si oběd.“

A pak nervák s páskou Adama Bubby Bednáře! Všichni činili závěry, přepočítávali tabulky. K nemnoha přítomným, kteří si uvědomili literu řádů, patřil i Luboš Šmondrk. Za najetí do startovacího zařízení se přece nevylučuje! Viník má druhou šanci z trestné čáry!

„Naštěstí tam byl ten mladičký Polák,“ uvědomuje si Marián Šebian, že pomoc nepřišla z nebes, ale podruhé ze slánských boxů, byť pochopitelně nechtěně. „Kdyby ho Bubba předjel, jela by Praha rozjezd s Pardubicemi o druhé místo v závodě. A jeho vítěz s námi další o titul.“

Adam Bubba Bednář ale Kacpera Witrykuse nepřelstil. „Ještě se vypracuje,“ říká slovenský kouč na adresu pražského mladíka. „Na ten jeho věk je to super. Topas má velkou výhodu, může jím nahradit i seniora. Doufám, že se na takovou úroveň vypracujeme i my v Žarnovici. Vidíš, Filip mě poslechl, nezabalil. A získal bod, co nám vyhrál extraligu.“

Ale to bychom v našem vyprávění předběhli tok událostí. Ani i s vítězstvím v závodě v kapse, nebyl titul doma v Žarnovici. O zlatu rozhodoval rozjezd. Jaroslav Petrák k němu nominoval Andrzeje Lebeděvse, Marián Šebian se rozhodl pro Artjoma Lagutu. Ale volba nebyla jednoznačná, v depu jakoby si žarnovická esa dávala přednost jako nesmělí mladíci v prvních tanečních.

„Artjom jet nechtěl,“ zjišťujeme. „Martin říkal, ať nastoupí on, že celou extraligu vyhrál. Emil se rozhodl, že se jim do toho nebude montovat. Nakonec šel Artjom, je to chlapík. Ani jsem celá čtyři nedýchal. Po startu mi nebylo všechno jedno. Ale on Lebeděvse předjel.“

 

S jídlem roste chuť

Artjom Laguta se po svém předjížděcím manévru stal pánem situace a Žarnovica obhájila primát z předchozího extraligového ročníku. „Předjel ho, ještě jedno kolo a další,“ zasní se Marián Šebian. „To bylo úžasné. Artjoma bych vyhodil do luftu i s motorkou. Všichni byli nadšení.“

Bodejť by ne, ten závěr se musel líbit i poraženým. „Ty lidi kolem,“ přikyvuje. „Ještě o týden později vyprávěli, že takový závod ještě neviděli. V poslední zatáčce poslední rozjížďky nikdo nevěděl, jestli vyhrajeme extraligu my, Praha nebo Pardubice. Sponzoři přišli, hned chtěli dávat peníze, museli jsme je klidnit, že se na všem teprve domluvíme. Každý z diváků se chtěl fotit s poháry, Bilko za mě musel uklízet depo, měl jsem dvě funkce, manažer a vedoucí depa. Když jsem přišel na Jednotu, kde jsme měli posezení, závodníci už byli pryč.“

A co takhle hattrick, pane mistře? „Lidi závod chválili, Tipos byl spokojený, musím jim poděkovat, máme od nich zase něco slíbeno na letošek,“ uznává. „Artjom říkal, že pojede zase, Martin určitě, bez něho by žarnovická účast v extralize postrádala smysl. Už máme svoje juniory, měnila se pravidla, budou tři cizinci. Martin osloví závodníky.“

Každopádně Žarnovica je již přihlášená. „V dubnu se jedou dvě extraligy, protože ještě není ani Švédsko, ani Dánsko, které mají všichni,“ zamýšlí se Marián Šebian. „V září s tím bude problém, možná na to Slaný cílí. My jedeme zase v říjnu, kdy je konec sezóny. Do třetice by to bylo krásný. Hlavně kvůli všem těm lidem, co se přijdou určitě zase podívat.“

 

---

Marián Šebian děkuje:

„Ještě jednou chci poděkovat všem jezdcům, co za nás závodili. A taky Luboši Šmodrkovi, mému asistentovi, hodně mi pomáhal.“

---