Archiv autora: Antonín Škach

Speedway cestopisy

Filip Šitera se na Novém Zélandu nenudil

Mladá Boleslav – 15. března
Cestu Filipa Šitery na Nový Zéland mohli čtenáři magazínu speedwayA-Z sledovat doslova z první ruky. Díky moderní komunikační technice a spolupráci plzeňského juniora jsme přinášeli reportáže prakticky jen pár minut po skončení závodů. Ve chvílích závodníkova volna došlo i na klasické cestovatelské články. Nyní jsme proto požádali Filipa Šiteru spíše o nějaké zážitky a fotografie, na něž při obvyklém zpravodajství ze závodů není většinou čas.

Sám v horkém vánočním Aucklandu
„Hned vůbec první zážitek z Novýho Zélandu stál za to,“ směje se Filip Šitera při vzpomínce na své úvodní kroky u protinožců. „Přiletěl jsem do Aucklandu a na letišti na mě měl čekat promotér John McCallum.“

Aby to bylo ještě komplikovanější, Filip Šitera se s ním nikdy předtím nesetkal. „Neviděl jsem ho ani na fotce,“ líčí plzeňský junior. „Jen jsem věděl, že je to bejvalej policajt. Tak jsem si myslel, že bude vypadat jako z filmu. Ptal jsem se asi dvou lidí, are you John McCallum, ale každej mi řekl, sorry, nejsem.“

Nicméně každá situace má svoje řešení. „Našel jsem adresu, vzal si taxíka a jel k jeho baráku,“ vysvětluje svůj postup Filip Šitera. „Na letišti jsem nesehnal novozélandskou simku. Z český mi volat nešlo. Půjčil jsem si taxikářův mobil a namačkal Johnovo číslo. Zvednul to a já se zeptal, jestli je John McCallum. Když řekl, že je, já na to, že jsem Filip Šitera a jsem před jeho domem.“

Překvapený promotér vyšel ven na ulici. „Hned se mě ptal, co tady dělám,“ říká Filip Šitera. „Nechápal jsem, protože jsem mu předtím posílal mail, že jsem si přehodil letenku a budu v Aucklandu o den dřív.“

Filip Šitera se svým nečekaným příchodem trefil přesně do oslav anglosaských vánoc. „Šli jsme k němu domů,“ pokračuje ve svém vyprávění Filip Šitera. „Zrovna s manželkou vybalovali dárky a já jim povídám, že jim právě přišel další. A hned se vysvětlilo, proč o mně nevěděli. Johnova manželka řekla, že tejden nestahovali poštu.“

A tak se Filip Šitera ocitnul z chladné středoevropské zimy přímo uprostřed žhavého léta. „Tohle byl zážitek, na kterej se nezapomíná,“ netají se. „Byl jsem večer na večeři u Johnových rodičů. Vánoce v létě, když je večer venku pětadvacet nad nulou! Ani nestrojí vánoční stromečky. Rostou jim tam stromy, který se zrovna na vánoce zbarví do červena. Říkají tomu vánoční strom.“

Divoké jízdy na čemkoliv
Po nezbytné aklimatizaci čekala na závodnickou partu dlouhá cesta z Aucklandu až na nejjižnější výběžek Jižního ostrova. „Cestou jsme se stavovali na různejch místech,“ popisuje Filip Šitera. „Byli jsme i u jezera Taupo. Ze čtyřmetrový skály jsme skákali do vody. Měli tam takovou rozhlednu a tam se jezdilo s autíčkama dolů.“

A tady se projevila závodnická srdce. „Byl tam zákaz narážení do sebe a závodění, ale my jsme si to spolu rozdávali,“ směje se plzeňský junior, aby jeho další slova dala důkaz o urputnosti jejich počínání. „Harry Potterovi (přezdívka, kterou si Ital Matia Carpanesse vysloužil kvůli svým brýlím a částečné podobě s oblíbeným filmovým hrdinou – pozn. redakce) se chytlo o řidítko tričko a roztrhlo se. Barghie (Andrew Bargh – pozn. redakce) si zase odřel ruku, když se překlopil na bok.“

Plochodrážníci se však cítí jako ryby ve vodě především na dvou kolech. „V Christchurchi u mechanika Zera jsme myli motorky,“ otáčí tímto směrem Filip Šitera tok svého vyprávění. „A potom jsme mu udělali mini grass track show přímo na trávníku na zahradě. On to nakonec vyzkoušel taky. Jason Bunyan tam měl malou stopětadvacítku krosku a jezdili i na ní. To letělo!“

Malá motorka se ovšem dostala ke slovu i jinde. „Cestou do Invercargillu jsme jeli na pláž a kluci dostali nápad, že tam budeme jezdit na motokrosový motorce,“ vypráví Filip Šitera. „Asi po hodině ježdění jsme jeli na hotel. U nich je hodně oblíbenej sport kriket. Je to vlastně baseball, ale nahazovač to nahazuje o zem a odpaluje se do dálky.“

Už zřejmě tušíte průšvih. „Měli jsme kriketovou pálku a Jason nahodil Barghiemu,“ líčí plzeňský junior. „Ten to odpálil a udělal díru do okna u našeho vchodu. Poradil jsem jim, a tam daj‘ kytku a druhej den jsme v klidu odjeli.“

Zato za volantem na Novém Zélandu moc divočit nelze. „Cesty byly dlouhý,“ popisuje Filip Šitera. „Rychlost je omezená na sto kilometrů za hodinu. Musíš to dodržovat, protože tam jsou přísný policajti. Hned naše první cesta měřila 1700 kilometrů. A spali jsme asi jen dvě hodiny na lodi. Navzájem jsme se poznávali, protože jsme se nikdy předtím neviděli. S Italama jsem se učil anglicky. Já jsem něco uměl, ale Harry Potter neuměl ani slovo a Daniele Tessari hůř než já.“

Pro hamburger na plochodrážní motorce
Mezi sponzory, kteří závodění Evropanů na Novém Zélandě financovali, byla také sí restaurací rychlého občerstvení Burger King. „Když jsme pro ně při sponzorským dnu fotili, Jason udělal srandu,“ směje se Filip Šitera. „Přijel k McDrive na plochodrážce a začal si objednávat. Ale sponzoři měli nakonec radost, že mohli bejt u plochodrážní motorky vyfocený.“

Díky Burger Kingu si plochodrážníci dokonce zasáňkovali. „Dostali jsme od nich tácy na jídlo,“ vysvětluje záhadu zimních sportů v tropech plzeňský závodník. „John má u baráku kopec. Nikdy tam nemrzne, tak jsme natáhli hadici, pokropili to a dávali si závody ve sjezdu. Nehorší bylo, když se ti tác zaseknul a jel jsi půl kopce po zadku.“

Takový karambol však nebyl ničím ve srovnání s tím, co mohlo potkat Phila Morrise. „Ve Waikaraka Parku se divil, proč se mu klepe motorka,“ vypráví Filip Šitera další příběh. „Teprve po první jízdě za ním přišel Daniele Tessari, že má povolenou přední osu.“

Záhada měla prozaické pozadí. „Na přepravu jsme museli vyndávat z motorek přední kola,“ vysvětluje Filip Šitera. „Měli jsme osm motorek a ty by se nám nevešly do dodávky. A Phil si zapomněl dotáhnout matku.“

Ztroskotanec na banánu našel Klatovského leďák
Závodníci si samozřejmě dosyta užívali mořské pobřeží. „Na pláž jsme chodili často,“ netají se Filip Šitera. „Jason Bunyan tam měl vodní skútr. Na Zélandu je brzo tma, prakticky už v šest večer. A nejkrásnější bylo jezdit na skútru tak o půl osmý. Auckland je hrozně roztáhlej. A z moře bylo nádherný, když bylo město v noci osvětlený. A v tý tmě jsi ani neviděl, jestli neplave nějakej žralok, tak ses ani nebál (smích)!“

Jednou však noční jízda na vodním skútru přinesla Filipu Šiterovi ztroskotání. „Měli tam nafukovací banán a meloun pro děti na hraní do vody,“ popisuje hrdina našeho vyprávění. „Blbli jsme na tom. A mě napadlo uvázat lano od skútru za ten banán. A kluci, a jedu první.“

Slovo dalo slovo a Filip Šitera osedlal nafukovací banán. „Vzal jsem si rukavice a uvázal si lano kolem rukou,“ říká o svérázné noční projížďce. „Čím rychlejc jsi jel, řezalo to víc do rukou. Ujeli jsme asi kilák a byli asi tři sta metrů od břehu. A najednou se na banánu utrhla postranice.“

A tím pádem nebylo možné dopravit zpátky ani nafukovací hračku, ani jejího netradičního pasažéra. „Plaval jsem ve vodě,“ líčí Filip Šitera. „A Jason mi říkal, a tam pět minut počkám, že mi přiveze ten meloun. To už jsem měl ale zraněný to koleno, takže jsem chtěl radši zpátky hned.“

Své dozajista sehrála i nechu českého závodníka dostat se na menu nějakého mořského predátora. „Chytil jsem se za předek skútru,“ říká o své záchranné misi. „Jak jsme ale jeli, šly mi vlny přímo do obličeje. Chytil jsem se teda Jasona za nohy, ale zase jsem chytal vlny do motoru přímo na břicho. Málem jsem ztratil trenky, jak jsem musel jet s roztaženýma nohama.“

Vše naštěstí dobře dopadlo, z čehož mají dozajista radost také v Plzni a Mšeně. „Zážitků bylo mnoho,“ uzavírá toto téma Filip Šitera. A vzápětí přidává ještě jeden, v němž hraje úlohu naše země. „V Palmerstonu měli výstavu všech plochodrážních motorek od dvacátejch let. Bylo jich tam asi padesát. Ty první vypadaly jako kolo bez šlapek. A představ si, že mezi nima byla leďák od Klatovskejch! Teď jsem se jich na to v Budějicích ptal a oni mi řekli, že fakt tam jednu motorku nějakýmu sběrateli prodali.“

Foto: archív Filipa Šitery

Ostatní závody

Také Matěj Kůs zahájí sezónu v hale

Praha – 15. března
Krátce před startem letní sezóny chystají v Německu tuto sobotu další halový závod. Zatímco ve vestfálské Unně se pojede na šroubcích na ledě, ve Schwerinu připravují krátké kolečko ze speciální směsi hlíny a písky. V tamní veletržní a kongresové hale se představí úřadující mistr Německa Mathias Schultz. Soupeři mu budou další krajané, závodníci ze skandinávských zemí, Polska a pražský junior Matěj Kůs. S ním magazín speedwayA-Z v krátkosti hovořil.

„Vyrážíme v pátek v noci,“ svěřil se Matěj Kůs. „Pojedeme přes noc. Od dvou je trénink, od sedmi autogramiáda a v osm závod.“

A jak se pražský junior připravuje na svou letošní premiéru? „Dráha má prej stopadesát metrů,“ začal Matěj Kůs od technických parametrů. „Musím ještě přes tejden sehnat kolečko, abych doladil převody. Radil mi už pan Tomíček a Suchoš. Pojede se mnou Míra Mihule, Lubošův mechanik.“

Při nevídaně tuhé a dlouhé zimě půjde pro Matěje Kůse o první ostrou akci. „Už se do Schwerinu těším,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „Pauza byla dost velká. Měli jsme už dávno s panem Schneiderwindem jezdit, ale počasí nám nepřeje. Jsem ale už připravenej.“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Ostatní závody

Vladimír Višváder a Jakub Hejral se chystají na cestu za německým ledem

Živanice – 12. března
Bezprostředně po svém návratu z motokrosového tréninku v jižním Španělsku zamířil Jakub Hejral do východočeských Mělic. Ve vesnici poblíž Pardubic navštívil Vladimíra Višvádera, aby společně probrali podrobnosti své společné cesty do Německa. V pátek odpoledne vyrazí do Unny, kde je čeká halový mítink na šroubcích. Domů se vrátí oklikou přes berlínský Wilmersdorf, protože si nechtějí nechat ujít vystoupení našeho ledařského nároďáku v mistrovství světa. Protože bratři Drymlové předminulý týden Vladimíru Višváderovi přenechali řadu ojetých součástek, bude v Unně na předních dečkách motocyklů obou Čechů logo společnosti Aleše Drymla staršího.

„V pondělí jsem jezdil na rybníce v Mělicích,“ líčil Vladimír Višváder svou tréninkovou přípravu na sobotní halový mítink na vestfálském hokejovém hřišti. „Mám to hnedka za barákem. A když jsem šel dát slepicím, slyšel jsem, že tam někdo jezdí. Když jsem tam ale dojel, zbyly tam po něm už jenom stopy. A tak jsem jezdil sám.“

Vladimír Višváder je zaníceným vyznavačem šroubků. Na plochách rybníku v Mělicích a Hrádku obkroužil bezpočet kol a dokonce tento účinný způsob přípravy exportoval i do svého rodného Zohoru. Nicméně pokračování tréninku na ledě neměl už v plánu.

„Asi už ne,“ odpověděl na dotaz magazínu speedwayA-Z, zda před svým odjezdem do Unny zamíří ještě za zamrzlé Mělice. „Jedině kdyby Kuba ve středu přijel…“ Mšenský závodník se však návrhu svého březolupského kolegy chytil. „To bych mohl,“ reagoval. „Aspoň si vyzkouším převody. A nechal bych si tady motor a v pátek si přivezl jenom motorku.“

Závod v Unně je především veliká show pro diváky. Tomu odpovídá i technická přejímka. Komisaři dbají pouze na funkční vypínač zapalování a nádobku na olej. V rámci férových podmínek pro každého, dodává kola se šroubky a bezpečnostní kryty pořadatel. Při svých předchozích čtyřech startech tady Vladimír Višváder osedlal hned několik strojů. „Byl jsem tam na sedmičce, Weslaku, BMku i ležáku Jawě,“ líčil.

Tomu odpovídají i ambice obou jezdců na letošní ročník. „Zablbnout si,“ stručně, leč výstižně komentoval své cíle pro Unnu Vladimír Višváder, aby jej žerty neopustily ani vzápětí. „Podívej se ven. Všude je pořád sníh. Tak třeba budeme takový show jezdit letos celou sezónu!“

„Já si jdu i zazávodit,“ svěřil se Jakub Hejral se svým názorem. „Ale nevím, jaký to tam bude…“ V tomhle ohledu však debutantovi závodu ve vestfálské hale mohl Vladimír Višváder účinně poradit. „Bude to na ledě a doleva,“ smál se.

A vzápětí vyrukoval s historkou ze svého vlastního debutu. „Kolem bariéry mají stavební izolaci. Něco jako Orsil. A já vždycky z prvního fleku spadnul a vyhazoval přitom tu skelnou vatu pět metrů do vejšky. V nájezdu všichni jezdili tak patnáctikilometrovou rychlostí, ale já tam měl čtyřicet. Jenže jsem byl jako Pendolino! Taky strašně rychlej a nikdy jsem nedojel do cíle.“

Protože závodníky bude doprovázet Zdeněk Flajšhanz, stálý spolupracovník magazínu speedwayA-Z, jemuž pořadatelé už potvrdili akreditaci, mohou se naši čtenáři těšit na zpravodajství z první ruky.

MMS foto: Antonín Škach

Rozhovory

Martin Vaculík: „Vždy môže by aj lepšie!“

Žarnovica – 25. marca
Martin Vaculík, nádej žarnovickej a zároveň aj slovenskej plochej dráhy má tento šport doslova v krvi. Meno Vaculík sa vo svete plochej dráhy objavuje po prvýkrát v roku 1931 na doteraz prvých zistených pretekoch plochej dráhy na Slovensku. Zástupcom tohto priezviska bol Bretislav z Košíc. Avšak pod¾a slov Zdena Vaculíka, medzi Vaculíkovcami v súčasnosti žijúcimi v Žarnovici a Bretislavom z Košíc, žiadna rodinná väzba asi nie je. Takže ďalším zástupcom tohto priezviska na plochej dráhe je Zdeno Vaculík. Tento bývalý pretekár Bratislavy, Pardubíc, Zohora a Žarnovice sa objavuje na dráhe po prvýkrát v roku 1972. Ďalším predstavite¾om tohto plochodrážneho rodu je jeho syn Martin. Ten po prvýkrát ochutnal krásu tohto športu aj súažne minulý rok, kedy odjazdil celý šampionát MČR juniorov a takisto aj juniorských družstiev. K tomu pridal aj nieko¾ko vo¾ných pretekov aj s medzinárodnou účasou. Tomuto a aj inému sa venuje nasledujúcich pár otázok aj odpovedí.


speedwayA-Z: „Martin, si synom bývalého vynikajúceho pretekára, ktorého meno stojí za mnohými dobrými výsledkami. Ako sa to prejavovalo u teba ešte pred pretekaním? Motivovalo a to nejako ku rozhodnutiu preteka? Opíš nám trochu tvoje začiatky.“
Martin Vaculík: „Ani nie. Nevnímal som to tak. Oco ma brával na preteky už od malička, hádam ešte aj s kočíkom (smiech). Bavilo ma chodi po depe, obzera si motorky. Už ako päročný som behal na bicykli okolo domu a hral som sa na pretekára. Neskôr sme aj s kamarátmi chodili na štadión a na dráhe sme hrali preteky. Bola to sranda, každý si dával meno nejakého ob¾úbeného pretekára a samozrejme, že mne ostávalo to moje, Vaculík. Ako deväročnému mi oco zohnal starú Jawu pästovku stojáka, tuším to bolo od Vlada Višvádera zo Zohora. Na nej som sa začal vozi a v desiatich rokoch som prešiel prvýkrát celú zákrutu na šmyku. V tom období som mal aj prvý pád, keď som narazil chrbtom do mantinelu a od
vtedy s ním mám trochu problémy. V jedenástich som prešiel už celé kolo. Ako dvanásročný som dostal po Andrejovi Niederlandovi Jawu ležáka. Po prvýkrát som stál na páske až ako štrnásročný na pretekoch veteránov v Žarnovici s Hynkom Štichauerom a Janom Halabrínom. Samozrejme, že som prehral. V tom roku som bol aj na prvom tréningu mimo Žarnovice, bolo to v Březolupoch. Vlani som mal svoj prvý pretek, boli to MČR juniorov v Slanom.“

speedwayA-Z: „Ako si spomínaš na svoj prvý pretek?“
Martin Vaculík: „Ako som už spomenul prvý pretek som išiel v Slanom. Pred pretekmi som si samozrejme pozrel s ocom dráhu, bol som úplne k¾udný, žiadna nervozita ani tréma, nič. Na
dráhe a ani v depe som nemal pred ostatnými žiadny prehnaný rešpekt. V podstate väčšinu som už poznal. Po postupe z kvalifikácie som bol úplne happy. Avšak hlavný závod, to bolo hrozné. Ve¾mi ma mrzel ten jeden bod. Mohol som získa aspoň tri, neby môjho zbytočného pádu, keď som mal isté druhé miesto. Čo neprišlo cez pretek, zastihlo ma po ňom. V aute, keď sme odchádzali domov mi ostalo zle, prišlo chvenie, nervozita a až vtedy som si uvedomil „veď som išiel prvý pretek“. Ďalšie preteky už boli OK. Žiadna nervozita, všetko v pohode a ak bola, tak len minimum. Možno by som mal by nervózny, neviem.“

speedwayA-Z: „Ako by si zhrnul svoje účinkovanie v MČR juniorov a družstiev?“
Martin Vaculík: „Na prvú sezónu to bolo celkom v pohode. Mohlo by aj lepšie, vždy môže by aj lepšie… V šampionáte boli všetci starší. Ja som sa snažil ich drža a keď to šlo aj
predbehnú. Som rád, že sa mi to celkom darilo. Čo sa týka družstiev, najlepšie sa mi jazdilo s Filipom Šiterom a s Paom Linhartom, ale aj s inými to bolo dobré. Smola bola v tom, že za Žarnovicu som bol sám a nemal som stálu dvojičku. Na začiatku sezóny sme sa snažili dohodnú s Matejom Kůsom, ale keď prišlo konečne k dohode na pretekoch v Prahe, práve v nich sa zranil.“

speedwayA-Z: „Ktorý výsledok a najviac potešil? A čo tvoje meranie si síl na medzinárodnej úrovni?“
Martin Vaculík: „Tak určite si najviac cením druhé miesto v družstvách v Žarnovici, keďže to bolo pred domácim publikom a ja som chcel da do toho všetko. Ešte super sa mi išlo v Divišove s Paom a vo Mšene s Pavlom Fuksom. Čo sa týka medzinárodných pretekov, tak
moje prvé preteky v Lipsku boli hrozné. Hrozná dráha, ktorá bola raz príliš prašná raz príliš mokrá a zákruty som musel jazdi na tri časti. Aj Divišov mi mohol vyjs lepšie. V prvej jazde som spravil Petráka a Paa Linharta, ale vo svojej druhej jazde sme sa s Kollertom ukli a bol z toho pre mňa hrozný pád a rozbitá motorka. Takisto Liberec mi ve¾mi nevyšiel. Ale mal som ís lepšie, sám som si na chybe.“

speedwayA-Z: „Tvoj podpis najprv so Slaným a potom Krosnom znamenajú, že nastávajúca sezóna bude pre teba prelomová? Čo si od toho s¾ubuješ?“
Martin Vaculík: „To určite. V tejto sezóne by som sa chcel presadi hlavne medzi juniormi. Od svojho angažmá v Slanom a v Krosne očakávam samozrejme viac pretekov, viac
skúseností. Chcem zabodova. Za Slaný by som mal ís juniorské družstvá a prvú ligu. Krosno bude jasné už po dohode, na ktorú máme ís v najbližšom čase. Samozrejme, že počet pretekov tam, záleží na úspešnosti v pretekoch v Čechách ale aj inde.“

speedwayA-Z: „Ako to vyzerá s tvojou reprezentáciou a celkovo s tvojimi pretekmi v sezóne 2006?“
Martin Vaculík: „Jasné, že idem so slovenskou licenciou. Pre rok 2006 som stále pretekárom Žarnovice a ako hos v Slanom a v Krosne. Čo sa týka reprezentácie, tak idem ME juniorov v Togliatti. S MS juniorov je to dos komplikované. Totižto vo Swindone sa to ide 14.5., pokým Togliatti mám 21.5., čiže tých nieko¾ko tisíc kilometrov je prekážkou. Preto SMF poslala požiadavku na FIM o preloženie môjho miesta do Goričanu. To by bolo lepšie. To by som sa vrátil z Goričanu domov, zjedol kura a ak by tu nebola chrípka, išiel do Togliatti.
(smiech) Z Togliatti by som chcel postúpi do semifinále a mohol by vyjs postup aj do finále. Čo sa týka MČR juniorov, chcel by som skonči najhoršie do piateho miesta. V družstvách by to mohlo by prvé najhoršie druhé miesto. Rátam aj s nejakými vo¾nými pretekmi v Čechách a možno v Lipsku. A samozrejme Zlatá prilba v Žarnovici, kde by som chcel postúpi do finále. A ešte, aby som nezabudol, chcel by som urobi aj najlepší výsledok na ME jednotlivcov v Daugavpilse.“

speedwayA-Z: „Nechýba ti v Žarnovici nejaký konkurent? Ako vnímaš koniec pretekania Jána Halabrína?“
Martin Vaculík: „Vlani začal Raso Bandzi, ktorý sa postupne zlepšuje a dúfam, že v blízkej budúcnosti budeme na dráhe zvádza rovnocenné súboje. Ve¾mi ma mrzí Jano Halabrín, s ktorým by sme určite jazdili družstvá. Určite by sme boli vyrovnaná dvojica a bola by tam aj dobrá rivalita, ktorou by sme sa navzájom motivovali.“


speedwayA-Z: „A čo tvoj strojový park?“
Martin Vaculík: „Mám dve motorky a štyri motory: tri Jawy a jeden GM. Na GM som jazdil vlani v Liberci a išlo sa mi na ňom dobre. Tak sme sa ho rozhodli kúpi od pána Kollerta. Potom mi ho urobil Tony Kasper, no a uvidíme ako to pôjde v novej sezóne.“

speedwayA-Z: „Každý má svoj cie¾ svoj sen. Skús sa o ten svoj podeli s čitate¾mi speedwayA-Z.“
Martin Vaculík: „Tak určite by som chcel by úspešnejší než otec. Ešte v juniorskom veku by som sa chcel dosta do Anglicka. Želal by som sa prepracova čo najvyššie a samozrejme ako väčšina, chcel by som by najlepší. No môj najväčší sen je vyrovna rekord Tonyho Rickardssona-zbožné prianie (smiech). Ale nie, pre začiatok by stačili tie ciele, ktoré mám do budúcej sezóny.“


speedwayA-Z: „Kto je tvoj športový vzor a aké máš zá¾uby.“
Martin Vaculík: „Môj sport hero je môj otec, Tony Rickardsson, Valentino Rossi. Rossi hlavne kvôli svojmu vysoko profesionálnemu prístupu a príprave. Čo sa týka numer jedna je plochá dráha, ďalej štrikovanie, počúvanie vážnej hudby, zaoberanie sa otázkou svetového mieru, rád si zájdem do opery… (smiech, smiech) Ale nie. Moje hobby okrem plochej je hlavne bicykel, dobrý film, kamoši a samozrejme baby.“

speedwayA-Z: „Čo by si robil, keby si nejazdil plochú dráhu?“
Martin Vaculík: „Jazdil by som stále okolo domu na bicykli plochú dráhu (smiech). Ale nie. Asi by som sa venoval viac škole. Totižto ve¾mi sa mi páči práca právnika. Chcel by som by právnikom, pretože ma celkom bavia paragrafy. A bavilo by ma niekoho obhajova, argumentova… Možno by som jazdil súažne free style na bicykli. Neviem.“

Otázky čitate¾ov magazínu speedwayA-Z:


Horác: „Zdravím Tě, jak se Ti daří stíhat závodění se školou? Podepsal jsi první ligu Krosnu, jezdíš ve Slaném. Musí to být časově náročné. Přibliž trochu situaci na Slovensku ohledně ploché dráhy. V Žarnovici se jezdí, co Zohor?
Přeju hodně sportovních úspěchů.“
Martin Vaculík: „Nazdar. Ďakujem za prianie. Zatia¾ ešte neviem. Ešte som s tým nemal problém. Zo základky to bolo jednoduché. Čo sa týka súčasnosti učím sa za mechanika-elektronika a hneď na začiatku som bol za pani riadite¾kou, dohodnú sa o púšaní zo školy. Dal som jej môj kalendár aj s tým, že mi ešte počas sezóny pribudnú preteky a ona mi vyhovela. Čo sa týka cestovania, už som si zvykol. Na Slovensku je to s plochou tak, že sa jazdí iba v Žarnovici. V Zohore sa išiel posledný pretek v 1992 a predtým len nejako v polovici osemdesiatich rokov. Ja som tam síce nikdy nebol, ale počul som, že tam na dráhe rastie iba tráva. Viac neviem.“


Wojta: „Ahoj, máš svoje www stránky? V kolika jsi začal jezdit plochou? Díky moc a moc moc moc stesti do sezóny“
Martin Vaculík: „Čauko. Internetové stránky zatia¾ nemám, ale do budúcna určite. Na motorke som sa sám zviezol prvýkrát ako deväročný a súažne vlani ako pätnásročný. A vďaka za to prianie, určite sa toho šastia bude hodi.“

Pavel Pučko: „Ahoj Martin, ako prebieha tvoja zimná príprava? Aké doplnkové športy cez zimu robíš? Ozvi sa niekedy na e-mail.“
Martin Vaculík: „Čau Pavol. Moja zimná príprava, to je hlavne chodenie do fitka (trikrát do týždňa) a dvakrát chodím beha a občas lyžujem. Určite sa ozvem.“

Terry: „Ahoj Martine, chtěla bych se zeptat, jestli neuvažuješ o sestavení dvojice s Vlado Višváderem a účasti na ME? Jinak hlavně zdraví a rychlé motorky. Díky.“
Martin Vaculík: „Ahoj Terry. O tej dvojici som rozmýš¾al, ale je to zložité z jeho strany. Sú
tam nejaké problémy s papiermi okolo štátneho občianstva. Musel by ma najmenej dvojaké a pokia¾ viem má len české. Do budúcna by som to určite chcel. Vďaka.“


HBC fans: „Ahoj Martine. Jaké byly tvoje plochodrážní krůčky až dosud? Kdo tě všechno podporuje a kam bys to chtěl jednou dotáhnout v tak kouzelném sportu jako levé zatáčky jsou! Hodne stěstí a úspěchů.“
Martin Vaculík: „Čaute HBC. Z bicykla to bola rovno pästovka, takže žiaden krôčik, ale krok (smiech). Podporujú ma hlavne moji rodičia a samozrejme moje sestry. Ďalej to sú moji sponzori. Dotiahnu by som to chcel určite čo najvyššie a jazdi aj do pädesiatky (smiech). Ďakujem.“

Antonín Vilde: „Ahoj Martine, chci se tě zeptat, jaké cíle si dáváš do letošní sezony a kam by si chtěl svoji kariéru nasměrovat. Také by mě zajímalo, zda kromě tebe se na Slovensku ještě někdo věnuje ploché dráze. Děkuji a přeji mnoho úspěchů.“
Martin Vaculík: „Dobrý deň. Ciele do sezóny, ako som už spomenul sú: postup do semifinále
ME juniorov, maximálne 5 miesto v MČR juniorov, 1-2. miesto v MČR juniorských družstiev… V súčasnosti je to okrem mňa už spomínaný Raso Bandzi.“

Michal Jirka: „Ahoj, chci se zeptat jestli pojedeš za Slovensko nějaký mezinárodní závody?“
Martin Vaculík: „Ahoj. Určite pôjdem. Okrem ME juniorov možno aj MS juniorov, ďalej ME jednotlivcov, ZP v Žarnovici, možno Lipsko a určite aj niečo iné.“

Martin Vaculík ďakuje:

„V prvom rade by som poďakoval svojim rodičom, ďalej firme TKC montované domy Miroslav Takáč, DARO kamiónová doprava Milan Vidiečan, CASTROL Slovensko Ing. Urbánek, Parkett Pluss, SMF, mestu Žarnovica, Titan pán Dubóczi. A také Vladimíru Dvořákovi a Antonínu Kasperovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz), Martin Búri a Juraj Pračko.

MS Na ledě

Nikolaj Krasnikov obhájil titul bez ztráty kytičky

Assen – 12. března
Nikolaj Krasnikov završil dnes odpoledne svou úžasnou misi. Vyhrál také čtvrtý závod finálové části ledařského mistrovství světa a svůj titul obhájil s maximálním počtem bodů. Druhý skončil Michail Bogdanov, který tak v průběžné klasifikaci přeskočil Vladimira Lumpova a získal celkový bronz. Titul vicemistra připadl Juniru Bazejevovi, jenž dneska skončil pátý. Primátem se může pochlubit také Rakušan Franz Zorn, který v poslední velké ceně dobyl třetí příčku. Stal se jediným závodníkem, pro něhož není mateřským jazykem ruština, jenž se letos stanul na stupních vítězů. Antonín Klatovský byl dneska dvanáctý a celkově mu náleží třináctý post.

1. Nikolaj Krasnikov, RUS 13
2. Michail Bogdanov, RUS 14
3. Franz Zorn, A 11
4. Antti Aakko, FIN 11
5. Junir Bazejev, RUS 10
6. Ilja Drozdov, RUS 10
7. Stefan Svensson, S 9
8. Dmitrij Bulankin, RUS 8
9. Per Olof Serenius, S 7
10. Maksim Zacharov, RUS 8
11. Vladimir Lumpov, RUS 5
12. Antonín Klatovský, CZ 5
13. Harald Simon, A 2
14. Robert Eibl, D 4
15. Vjačeslav Nikulin, D 1
16. Andrej Šišegov, RUS 1
res Tommy Flyktman, S (SML) DNR
res Markus Skabraut, A DNR

Průběžné pořadí po třech velkých cenách:

  Saransk Saransk Assen Assen TOTAL
  25.2. 26.2. 11.3. 12.3.  
1. Nikolaj Krasnikov, RUS 25 25 25 25 100
2. Junir Bazejev, RUS 20 20 16 14 70
3. Michail Bogdanov, RUS 14 18 12 20 64
4. Vladimir Lumpov, RUS 16 16 18 8 58
5. Franz Zorn, A 12 13 13 18 56
6. Ilja Drozdov, RUS 6 14 14 13 47
7. Maksim Zacharov, RUS 11 7 20 9 47
8. Antti Aakko, FIN 9 10 9 16 44
9. Stefan Svensson, S 10 12 7 12 41
10. Dmitrij Bulankin, RUS 13 6 10 11 40
11. Andrej Šišegov, RUS 18 11 8 3 40
12. Per Olof Serenius, S 7 8 11 10 36
13. Antonín Klatovský, CZ DNR 9 5 7 21
14. Vjačeslav Nikulin, D 8 5 4 4 21
15. Harald Simon, A 5 4 DNR 6 15
16. Tommy Flyktman, S (SML) 3 DNR 6 DNR 9
17. Robert Eibl, D DNR 3 DNR 5 8
18. Johnny Tuinstra, NL 4 DNR 3 – 7
NC Markus Skabraut, A – – – DNR –
Servis

Zima trápí také Martina Vaculíka

Žarnovica – 12. března
Nevídané haldy sněhu komplikují přípravu také slovenskému jezdci Martinu Vaculíkovi. Původní plán zúčastnit se s Pražany soustředění v Goričanu nevyšel. Žarnovický junior tak bude čekat, zda se do Chorvatska pojede v pondělí, v úterý, někdy jindy a nebo vůbec. Na dráhu by se však každopádně měl dostat koncem března, kdy jeho polský klub Krosno organizuje tréninkový kemp v Maďarsku. S názory Martina Vaculíka se čtenáři magazínu speedwayA-Z budou moci seznámit v exkluzivním rozhovoru, který vyjde dnes o půlnoci.