Slaný – 25. července 1996
Před dvaceti lety se domácí juniorský titul stal pro mnoho šikovných mladíků vstupenkou do britské ligy, která tehdy ještě bývala pupkem plochodrážního světa. Ti se pochopitelně domů nevraceli na každý závod. I bez největších českých hvězd ovšem mistrovství republiky juniorů netrpělo úbytěmi. Ba právě naopak, okolo půle sedmdesátých let spatřila světlo světa řada talentovaných plochodrážníků, díky čemuž se šampionát neuvěřitelně vyrovnal. Prim však přesto hráli dva závodníci. Nakonec Pavel Ondrašík podruhé předčil Roberta Krále a obhajobou zlaté medaile z předcházející sezóny napodobil kousek, který se tehdy povedl pouze Antonínu Kasperovi.
Být o čtyři, pět let starší, zažil by vyvrcholení žarnovické epochy na konci osmdesátých let. Blýsknul by se svým talentem, a než by se Československo rozdělilo na dva nezávislé státy, dostal by povolávací rozkaz na vojnu v pardubickém Racku či dokonce v pražské Rudé hvězdě. Jenže jeho sedmnáctiny se kryly s počátkem konce závodního týmu AMK Žarnovica pod křídly Preglejky. A tak jsme jej vídali závodit pouhé dvě sezóny. Marián Šebian ale od ploché dráhy neodešel, i když jeho blonďaté háro časem prořídlo a na stupních vítězů ho můžeme vídat coby kouče prvoligového žarnovického Speedway Clubu.
Niederau – 17. listopadu
Nezasvěcený pozorovatel by je mohl považovat za rodinku německých fanoušků, která dorazila na plochodrážní stadión o něco dříve. A tak před začátkem závodu ještě kempují. Manželé v nejlepších letech, tatínek Matthias, maminka Carmen, dospělý syn Ronny a jeho mladší sestřička Sindy. Nechybí ani pejsek. Takové zdání však bere rychle za své, když se dlouhovlasá dívka objeví v kombinéze, nasadí si přilbu na hlavu a v sedle závodní pětistovky vyrazí na závodní ovál. Fanouškům je však Sindy Weber dobře známá a to nejen v Čechách, protože se závodnice startující za Liberec magazínu speedwayA-Z svěřila, že dálnice je vlastně jejím druhým domovem.
Lysá na Labem – 11. listopadu
Svatomartinská vína již v naší zemi zdomácněla a bez nadsázky se dá konstatovat, že vytlačila i slavná francouzská beaujolais nouveau. Přehazovat ručně hromadu špuntů, které minulou sobotu opustily láhve letošního ročníku, by byl vskutku náročný víkend. Koštovalo se i na výstavišti v Lysé nad Labem. Sem ale lidé proudili i na výstavu Kola 2017 a její dvojče Rychlá kola 2017, kde si museli přijít na své rovněž příznivci ploché dráhy.
Praha – 11. listopadu
Na závěr letošní sezony jsem navštívil dvě motoristické výstavy. Nejdříve jsem si splnil dávný záměr podívat se do Milána na snad největší motocyklové expozice v Evropě EICMA a pak narychlo do Letňan na první ročník výstavy Racing Expo. V obojích případech jsem byl mezi jinými zvědav, jak bude zastoupena plocha dráha.
Bylo to, tuším v roce 1957. Už to dnes nevím přesně, ale ono je to úplně jedno. Narodil jsem se a bydlel v Polepech u Litoměřic, které se proslavily kvalitním chmelem a o nic horší plochou dráhou. Tam jsem se s ním poprvé setkal. Slavných jezdců u nás v té době hodně jezdilo. Luboš Tomíček, Jaroslav Volf, Jaroslav Machač, Karel Průša, František Ledecký, Antonín Šváb, Stanislav Svoboda, Pavel Mareš, Jan Holub,a další. Co jméno, to pojem. Každý z nich měl něco v sobě, co k plošině patřilo. Již tenkrát převyšoval ostatní Antonín Kasper. Až dnes si uvědomuji čím.
