Václav Milík se v pátek večer stal šťastným tatínkem synka, kterého přivedla na svět jeho přítelkyně Nikola, a jenž pochopitelně dostal jméno Václav. Včera už pardubický kapitán debutoval za Rybnik v polské extralize, kde v řadách soupeřů narazil i na Martina Vaculíka. Jan Kvěch byl v barvách Zielonej Gory na plzeňských Borech, avšak v roli diváka.
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Plzeň – 14. června
Jaroslav Hrubý toho pro plzeňský klub vykonal hodně. Speciální konexe musel evidentně získat i v nebíčku. Zatímco bouřky a neurvalé slejváky pustošily takřka celou zemi, druhému přeboru o memoriál zesnulého funkcionáře se až do večera deště vyhýbaly. Své pardubické vítězství zopakoval Eduard Krčmář, který se je před čtvrtečním pokračováním série na jeho domácím stadiónu na hrotu aktuální klasifikace bez ztráty květinky. Josef Franc skončil druhý a litoval pádu Václava Kvěcha v šesté jízdě. Červené vlajky v rukou traťových maršálů mu mávaly v ústrety, zrovna když vedl před slánským esem, jež vzápětí v repete vystřelilo dopředu jako raketa. V rozjezdu odstartoval Petr Chlupáč na Zdeňka Holuba, který v úvodní zatáčce druhého okruhu upadl. Sice se vrátil do sedla, avšak na dostižení svého klubového kolegy již pomýšlet nemohl. Doprovodné mistrovské stopětadvacítky se staly kořistí Vojtěcha Šachla, který se v závěru vyhnul rozjezdu s Matějem Frýzou.
Žarnovica – 14. júna
Slovenskí fanúšikovia plochej dráhy dlho očakávali správu o prvých tohtoročných pretekoch na žarnovickom ovále. Postupné uvoľňovanie obmedzujúcich opatrení, ktoré trvá už niekoľko týždňov, dovolilo aj v Speedway Clube Žarnovica myslieť na rozbehnutie plochodrážnej sezóny. A klub vôbec nečakal dlho.
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 13. června
Doruda spálenou kůži, těžké kusy bahnitých cejch všude po těle a nakonec promočené oblečení. Tohle všechno si kromě skvělých zážitků odnesli účastníci Velké ceny 2020 na malé Markétě. Pražští organizátoři dokonale napodobili organizační schéma Speedway Grand Prix. Jenže propracovanému časovému harmonogramu nešla na ruku příroda. Nepřirozené dusno věštilo pořádnou bouřku, která vskutku přišla v půlce základní části. Mraky s vodou naštěstí odešly a po půl hodině se pokračovalo v závodění. Dráha se však změnila k nepoznání a její kluzký povrch se stal příčinou mnoha pádů a to i na prvních příčkách. Klíčový moment přišel ve čtrnácté jízdě, kdy se Vojtěch Šachl neuvěřitelným manévrem dostal před Jaroslava Vaníčka. Jemu sebral jediný bod a sám skončil s maximem stejně jako Matěj Frýza. Plzeňan upadl v rozjížďce s číslem sedmnáct, přesto se ještě dokázal vrátit do čela a zvítězit. O pět jízd později jezdil za Adamem Bednářem, jenž vška uklouzl těsně před cílovou metou. K jeho smůle se vrátil strašlivý slejvák zrovna v okamžiku, kde se v depu losoval semifinálový pořád. Systém byl operativně změněn a bodové rovnosti byly vyřešeny dvojicí rozjezdů. Nejprve se Jaroslav Vaníček natáhl pro třetí příčku a vzápětí Vojtěch Šachl potvrdil svůj triumf na úkor Matěje Frýzy.
Chabařovice – 11. června
I když původní myšlenka byla uspořádat dva vzájemné mezinárodní tréninky mezi spřátelenými kluby Míšně a Chabařovice, nakonec se trénovalo jen u nás. Možná strach z koronaviru nebo obavy ze zranění před nedělním závodem v Plzni, mělo za důsledek českou absenci v Německu. Zato na ústeckém předměstí se sešlo hned třináct tréninkuchtivých závodníků.
Plzeň – 12. června
Normálně jsem ho poslal do prdele! Jo, přesně tam. Po zářijové divišovské juniorce jsem měl přes hodně psaní a moc toho nenaspal ani na levé přední sedačce fabie fotografa Karla Hermana cestou do Plzně. V klubovně na stadiónu jsem si chtěl vychutnat oběd a po něm poslední přebor. A on přišel, že jsem mu zasedl místo! Vědět, že jej vidím naposledy, vypadnul jsem z lavice jako blesk. Strčil bych si mezi lepící se oční víčka sirky a probral s ním řadu věcí z doby, kterou nepamatují ani nejstarší plochodrážní pamětnici. Na rozdíl od řady pseudohistoriků a takyspisovatelů totiž vypátral spoustu zapomenutých věcí i z předválečného období, jež mi pomohly v mé vlastní tvorbě. Nepochybně musí scházet i členům plzeňského klubu a to nejen kvůli hlubokému hlasu, jež se rozléval z ampliónů při všech podnicích v západočeské metropoli. Proč by se jinak nedělní přebor v Plzni konal jako Memoriál Jaroslava Hrubého?!