Praha – 10. října
Včera večer se vrátil ze Zielonej Gory,která se o jeho služby uchází. V závodě cyklu Rytíři speedway přišel o pódium až ve finálové jízdě. Na sklonku sezóny prožívá poměrně hektické období. Po pardubickém super víkendu nebude mít volno ani nyní. V neděli jej čeká pouťák v Olchingu, ale o den předtím bude v centru pozornosti v Březolupech. Na Moravě totiž vrcholí český individuální šampionát a Jan Kvěch stojí v klasifikaci jako druhý o pět bodů za vedoucím Václavem Milíkem.
Tipujte:
Loading ...Déšť kazí plochodrážní dílo již v pátek
V pátek velká část českých fanoušků proudících do ochozů svítkovského stadiónu ve skrytu svých dušiček věřila, že Jan Kvěch při vyvrcholení finálového juniorského mistrovství světa dokáže zopakovat güstrowské pódium. A on vskutku na začátku vyhnal své ambice až kamsi na hranice stratosféry.
Ve třech prvních sériích podlehl pouze s Robertem Lambertem v rozjížďce s číslem pět, jehož po svém slabším startu již nedokázal dohonit. „Vypadalo to zezačátku famózně,“ vypráví Jan Kvěch. „První tři jízdy jsme to měli naladěný dobře.“
Jenže déšť, který měl nazítří zrušit celý pardubický závodní program, si bral svou daň již v pátek. „Trošku zapršelo,“ pokračuje pražský junior. „Měli jsme hnout s tryskama, ale nedopasovali jsme to.“
Úvodní fůra bodů však stačila na postup do semifinále, které však tentokrát znamenalo konečnou. „Šlo by postoupit dál,“ přemítá Jan Kvěch. „Postoupit jde vždycky. Ale nedopasovali jsme to a dojel jsem až třetí.“
Slibný, leč marný útok na dědečkův rekord
Bilance Jana Kvěcha v jeho prvním finále juniorského mistrovství světa je přesto úžasná. V Lublinu i v Pardubicích se zastavil až v semifinále, v Güstrowě byl třetí. V závěrečném pořadí mu náleží šestá příčka. A to se ještě na konci května o jeho postupu do finále psalo jako o obrovském překvapení.
Triumf ve Zlaté stuze mu však stále uniká. „Sobota byla úplně nejlepší, ani jsme si nezašpinili motorky,“ žertuje na téma sobotních událostí. „Užívali jsme si to jako diváci, ale pak nám řekli, že je to zrušený. Ruku jsem měl staženou páskou, aspoň jsem si odpočinul.“
V neděli se na nebeské báni nad Svítkovem objevilo sluníčko a žhnulo samou zvědavostí, zda Jan Kvěch postupem do malého finále vyrovná poněkud fousatý rekord jeho dědečka Václava z dvaašedesátého. Málem se dočkalo, protože vnuk měl postup do semifinále na dosah své pochroumané ruky.
„Nepovedla se mi jedna jízda,“ vypráví o rozjížďce s číslem sedmnáct, druhé jízdě první čtvrtfinálové skupiny. „Byl jsem před Dudkem, on mě trošku poslal. Málem jsem spad‘, byl to tvrdší souboj. Už bych je nedojel, tak jsem se na to vykašlal.“
V boji o českého šampióna
Závěr jeho čtvrtfinálové skupiny se opakoval kvůli pádu Pontuse Aspgrena a Jan Kvěch při repete dojel druhý za Patrykem Dudkem. Porazil Mateje Žagara,ale do semifinále doprovodil Poláka a Tera Aarnia Slovinec. Janu Kvěchovi scházel bodík. V Březolupech, kam v sobotu dorazí jako muž číslo dvě aktuální klasifikace mistrovství republiky, mu jich na vedoucího Václava Milíka chybět však rovnou pět.
„Dá se všechno,“ uvažuje Jan Kvěch nad otázkou po svých šancích dostihnout pardubického kapitána. „Ale myslím, že to úplně nevyjde. Musel bych všechno vyhrát a on pokazit dvě jízdy.“
Při plochodrážních závodech se však může vskutku odehrát ledacos. Jenže i v opačném gardu. Václav Milík zatím nemá jistý titul, ale ani Jan Kvěch nemůže kalkulovat se stříbrem. O pouhé tři body za ním číhá Eduard Krčmář, po jehož skalpu zase s odstupem dalšího bodu šilhá Zdeněk Simota. Panečku, to bude zase finále jako řemen!
Plochodrážní zázraky se již staly:
Není možné, než souhlasit s Janem Kvěchem, že překonat pět bodů Václava Milíka bude na hranici reálnosti. Nicméně dlouhatánská historie plochodrážního mistrovství republiky podobné případy pamatuje. Ostatně i sám Václav Milík by mohl vyprávět.
V říjnu před pěti lety právě v Březolupech. Tříbodový náskok na druhého Matěje Kůse promarnil v rozjížďce s číslem dvanáct. Blížil se vstříc šachovnicové vlajce s obrovským náskokem a chtěl potěšit diváky efektním průjezdem cílem s motocyklem na zadním kole. Jenže o vteřinku později se již sbíral ze země.
Nakonec titul vyhrál, ale až po dvakrát zastaveném rozjezdu s Josefem Francem a Matějem Kůsem, jenž měl tehdy ke svému druhému mistrovskému primátu blízko jako již nikdy. A připravily jej o něj pády jiných soupeřů, protože se v opakovačkách nedokázal vrátit do čela.
Anebo Svitavy přesně před deseti lety. Sem přijel Josef Franc v roli leadera, přičemž druhý Lukáš Dryml ztrácel tři body. Pražan se pekelně soustředil, navíc ochotně využil nabídky svého kamaráda Adriana Rymela, ať jede trénovat místo něj ještě jednou. Proti jejich plánu se postavil bdělý předseda jury Petr Moravec.
Lukáš Dryml posléze svou ztrátu vygumoval a v klíčovém rozjezdu o titul Josefa France porazil. Pravda. Namítnete-li, že v obou případech šlo o ztrátu třech bodů. Jenže v Březolupech 2014 Václav Milík ztratil další s Martinem Málkem a nakonec pykal diskvalifikací za drsný nálet na Martina Gavendu.
Ale budiž, chcete-li jiný příběh, nemusíme opouštět březolupský stadión. Jen se po časové ose posuneme do roku 1974. Tehdy Jiří Štancl plnil do puntíku zdánlivě nemožné zadání. Vyhrál všechny tři závěrečné mítinky seriálu včetně toho úplně posledního právě na jihomoravském stadiónu. V systému tabulkových bodů potřeboval Milan Špinka stát v poslední trojce mítinků alespoň jednou na pódiu.
To se mu nepovedlo ani v Čakovicích, ani v Kopřivnici, ale v Březolupech byl blízko splnění podmínky. V rozjezdu o třetí místo vedl, ale Jan Verner ho přece jen překonal. A tak se Jiří Štancl stal popáté šampiónem, zatímco Milan Špinka se může chlubit titulem mistra světa, ale domácí mistrovství jednotlivců nevyhrál nikdy.
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív
