Plzeň – 15. března
Po předloňském těžkém pádu se loni opět vrhnul do závodního kolotoče. Přes týden dopoledne práce, odpoledne technická a fyzická příprava a o víkendu tradá do ciziny. Právě zahraniční volné závody na dlouhé a trávě se staly hlavní náplní jeho závodnického kalendáře. Objevil se také v reprezentačních barvách a samozřejmě také na domácí půdě v Mariánských Lázních, by v tomto neskrývá z výsledku své zklamání. Klasickému speedwayi se věnoval jen okrajově. Nyní to chce změnit především kvůli podobnému stylu jízdy jako na travnatých drahách. O tom si samozřejmě můžete přečíst sami, protože Karel Kadlec poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. V něm odpovídá nejen na otázky šéfredaktora, ale i našich čtenářů, pro něž také podepsal své fotografie.
speedwayA-Z: „V srpnu 2005 jsi měl těžký pád v nizozemském Eenrumu. Zkomplikoval ti hodně přípravu na sezónu? A je dnes už všechno v pohodě?“
Karel Kadlec: „Zkomplikovalo docela hodně a ve víc věcech. Hlavně jsem přišel o všechny peníze. Pojišovna mi nedala nic. A řekla, že jsem si měl líp přečíst podmínky. Začal jsem s dluhem. Hned co mi sundali sádru, šel jsem do práce, abych neumřel hlady. Nemoh‘ jsem ani rehabilitovat. Teď teprve vidím, že po třech operacích jsem byl hodně unavenej. Letos se cítím dobře. Vyndání železa jsem odložil až na letošní podzim. Udělal jsem dobře. V minulý sezóně jsem byl zničenej a ani se netěšil na závody. Bylo to únavou, která se táhla od toho úrazu. V tejdnu chodím do práce, o víkendech závodím, takže jsem si ani neodpočinul. Dařilo se mi manažersky, ale s počtem závodů jsem to přehnal. A kvůli únavě se ani moc nepředved‘. Teď se cejtím dobře. Samozřejmě železo tam cejtím, šrouby tlačí, ale fakt se cejtím dobře. Letos to se závodama nechci tolik přehánět, i když je to příjemný bejt někde každej tejden. Určitě si budu víc vybírat. Hlavně dlouhou. Tam se projedeš, ta tráva je dřina.“
speedwayA-Z: „Nebýt oné nešastné události, doprovázel bys loni v zimě Antonína Švába na jeho cestě do Argentiny. Letos tě nějaké zimní turné nezlákalo?“
Karel Kadlec: „Určitě ne. Právě kvůli té celoroční únavě. Úplně jsem se modlil, aby sezóna už skončila. Každej den práce, odpoledne dělat motorky, v pátek jet tisíc kiláků třeba do Holandska, vrátit se v pondělí a hned zase do práce. A tejden, co tejden. Kde pak máš nějaký cvičení?! Chtěl jsem taky vyřídit dluhy, co se táhly, a udělat něco na baráku. A dát se do pořádku a připravit motorky. A když někam jedeš na dlouho, musíš mít kapitál. Aspoň 50 tisíc s sebou, aby ses tam dostal a žil. Možná se do Argentiny podívám příští rok. Seznámil jsem se s mistrem Argentiny. Jezdí na léto do Norska k Rokebergovi a měl by jet i v Mariánkách. Takže snad někdy v budoucnu. Možná zakončím v Austrálii, možná v Argentině s Rokebergem. Je to kamarád a je s ním sranda. I když ty podmínky v Argentině jsou docela pionýrský.“
speedwayA-Z: „První závod po tvém loňském comebacku bylo hned mistrovství světa. Ovšem pověstné slunné Francie ses v Morizes nedočkal…“
Karel Kadlec: „Mám vždycky v uvozovkách štěstí, že můj první závod po zimě je mistrovství světa nebo Evropy. A bez tréninku. Loni byla zima dlouhá. Měl jsem jeden trénink na krátký a hned do Francie. Když jsme odjížděli, bylo krásně. Čím víc na jih, tím se to zhoršovalo. V sobotu byla dráha mokrá, ale ještě sjízdná. Má asi pět set metrů a je to spíš delší krátká. Z kopce do kopce. Před první jízdou přišla průtrž mračen. Ale taková, že na dráze stála voda. Než jsi dojel na start, motorka byla úplně obalená blátem. Každej jel jednu stopu. Jak se odstartovalo, tak se dojelo. Jedině Tresarrieu závodil jako blázen, jinak nikdo na nikoho neútočil. Jak si nemůžu zazávodit, nebaví mě to. Byl jsem promočenej. Motorka nešla umejt. Úplná koule bahna, spojka zalepená.“
speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi absolvoval také semifinále evropského šampionátu na trávě v Gorredijku. Jaký to byl závod?“
Karel Kadlec: „Ten byl dobrej. Docela se mi poved‘. I když zase ta moje loni horší fyzička… Třeba tři jízdy mi opakovaly ve třetím kole. A pak jsem to už nezopakoval. Celkově jsem udělal asi sedm bodů, což je slušný. Tutyma opakovačkama mi ještě dva body unikly. Jenže ty body musíš uhájit ve finálový jízdě. Ale tam mě porazili klucí, co měli tři body. Já jel sedmou jízdu a už jsem nemoh‘. Potom jsem tak v celkovým pořadí byl hůř než v závodě. 
Škoda, že mi uteklo finále B. A jako pokaždý v Holandsku se smůlou. Gorredijk je pěkná dráha. Sedí mně i poloměrama. Ale před závodama zase pršelo a já už ve svým věku nemám rád žádný extrémy.“
speedwayA-Z: „Na loňské Mariánské Lázně asi hned tak nezapomeneš. Hlavně kvůli té noční šichtě, kdy jsi s mechanikem Tyčkou měnil jednotku centrálního odpružení, která praskla o den dříve v Holandsku. Také sis stěžoval na slabší výkon motoru…“
Karel Kadlec: „Na Mariánky jsem se těšil. Poté, co jsem byl loni pátej ve finále, tak hodně. Měl jsem tři roky starej motor, tak nějak udělanej. Už měl něco od začátku sezóny najeto. Do Holandska jsem původně nechtěl jet. Ale ve čtvrtek zavolali, že je pět set euro startovný. Jak jsem říkal, moje finanční zabezpečení bylo nulový. A tak jsem to risknul. Při závodě mi prasknul ten tlumič. Celou noc jsme zpátky jeli v malým autě. Tady jsme museli umejt motorky, zajistit si novej tlumič a namontovat ho. O tréninku to vypadalo dobře. Starty jsem měl vynikající. Když jsem rok předtím odstartoval, nikdo mě už nepředjel. Ale teď? V první zatáčce jsem byl před nima. Neubral jsem ani na vteřinu a na konci rovinky mě předjeli už o délku dvou motorek. Nevymlouvám se na motorku, ale bylo to tak. Letos mi Venca Míka z Jawy pomoh‘ k novýmu motoru. A tak uvidím. Zatím jsem ho nezkoušel. Budu ho chtít dobře zajet. Nedělám si žádný iluze, ale určitě nechci před lidma dělat ostudu. A budu se snažit udělat nějakou legraci na dráze.“
speedwayA-Z: „Hlavní jezdeckou náplní se ovšem pro tebe staly zahraniční pouáky. Jaké to pro tebe bylo v tomto směru loni?“
Karel Kadlec: „Už jsem naznačil, že v tutom směru ji hodnotím na sto procent. Dá se říct, že všechno pokračuje. Už mám dost naplánovanejch a potvrzenejch závodů. Vypadá to, že nebude žádnej problém. Už jsem zajistil dva závody taky Jardovi Ptákovi a něco i Sjoerdu Rozenbergovi. Je to taková mezinárodní kooperace. Docela se mi líbily závody v Bavorsku. V Plattlingu je podivná dráha, ale mně sedí. Líbil se mi i Drammen v Norsku. Předjížděl jsem a bojoval. Je to šestistovka a má klopený zatáčky, takže trvalo, než jsem vychytal převod. Na trávě jsem moc nezářil. Když jsem se pak rozjel, na trávě ve Švédsku mě sundali. S kolenem jsem marodil celej rok, popálený ruce se mi hojily měsíc. Věřím tomu, že letos to bude lepší.“
speedwayA-Z: „Cestovat po Evropě od Francie a Nizozemí až po Švédsko či Norsko a hlavně Německo je bezesporu dost náročné. Prozradíš něco z logistické stránky věci?“
Karel Kadlec: „Začneme od dopravy. Jezdím pomalu s nejhorším autem. Moje Combo je už známý po celý Evropě. Všichni se vždycky diví, co z něho všechno vytahujeme. Pohodlný není, ale už nemám věk, abych si kupoval nový auto. V práci mi jeho půjčováním vycházejí 
vstříc. Servis je tak na režii firmy. Taky je mám zanešený jako sponzory. Logistický zabezpečení je, že mám všude kamarády. Většinou spím a jím u místních závodníků nebo mechaniků. Řeší i problémy. A je to v Anglii či v Norsku, stačí zvednout telefon a jsem tam jako na dovolený. Je to zase vykoupený mejma starostma o ně. Kdykoliv přijedou, můžou u mě bydlet. Taky neuplyne tejden, abych neměl telefon, sežeň mi závod, zajisti motor a tak podobně. Já to pro ně udělám a ty lidi mi to desetkrát vrátí. To dneska mladý neumí, což je škoda. Jinak by měli víc závodů.“
speedwayA-Z: „Kromě Mariánských Lázní jsi v Čechách jel už pouze jediný mítink. Objevil ses v semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci. Co tě k tomu motivovalo?“
Karel Kadlec: „Účastním se toho každej rok. Když jsem po desetiletý pauze začínal, vrátil jsem se na krátkou. Plzeň jezdila první ligu a tam jsem se svez‘. Ale loni jsem na klasice jel jen dva závody. Jinak jsem ji vůbec nejezdil. Podle toho to vypadalo. Na nový liberecký dráze jsem byl poprvý. Nevešel jsem se tam a trápil se. Že jsem přestal jezdit krátkou, bylo znát na trávě. Dřív to bylo lepší.“
speedwayA-Z: „Loni to pro tebe byl jeden ze dvou startů na klasické dráze. Jak to s ní plánuješ do budoucna?“
Karel Kadlec: „Nějak moc neplánuju. Je tam hodně mladejch a já se nikam nevejdu. Koketovali jsme s Věroušem Kollertem, že mě dají na v Liberci na tříčlenný družstva. Když se podíváš na soupisku, je tam dvacet jinejch, co jsou lepší než já. Krátkou chci jako doplňkovej sport. Je to dobrý na styl a rovnováhu. A jak říkám, co jsem jí zanedbával, hlavně na trávě jsem to poznal.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Jiří Bayer: „Ahoj Karle, nejdřív bych ti chtěl popřát zdraví a sezónu jako hrom. Už se těším na Mariánky, koukej na tom pořádně ležet, a se maj‘ ty mladý, od koho učit. Já ti zase vyrobím nějaký ty fotky. Měl bych otázečku. Budeš se připravovat i na případný start v kvalifikaci MS? Jestli dobře počítám, měl bys nastoupit v Mariánkách jako náhradník. Je tu šance, že třeba nepřijede někdo z Ruska nebo Ukrajiny, tak by to snad mohlo vyjít a ty ses taky sklouznul. Tak se drž, budu ti fandit.“
Karel Kadlec: „Děkuji Jirko za přízeň. Samozřejmě, že o tutěch kvalifikačních kolech 
přemýšlím, ale musím počkat, až si vyberou kluci, co byli v mistrovství republiky přede mnou. Takže připadá v úvahu, jak náhradník v Mariánkách, tak i jezdec v Artigues de Lussac o týden později. Uvidíme, jak to dopadne.“
Roman Beneš: „Já jsem se dočetl, že jste jezdcem AMK Mariánské Lázně spolu s Jaroslavem Ptákem a Markem Čejkou. Co vám přináší členství v AMK, jaké výhody a jaké povinnosti, fungujete společně s oběma dalšími jezdci jako tým (společné tréninky, společná příprava)? Co chystáte za závody na letošní sezónu a kde se můžeme více seznámit s vašimi výsledky? Rád bych se dozvěděl víc o travnaté ploché dráze (kde se konkrétně jezdí, pravidla, technické pravidla pro parametry trati atd.), nevíte, kde je možné se to dozvědět, případně nepřiblížil byste nám to stručně? Děkuji, přeji mnoho úspěchů.“
Karel Kadlec: „Jsem stále na soupisce a členem klubu v Plzni. Ale s mariánskolázeňským klubem velmi úzce spolupracuji, hlavně z důvodu pomoci Mírovi Musilovi. Všechny problémy, který tam vznikají, jdou přes něj. Ten kluk dělá všechno sám. V čem můžu, se mu snažím pomoct. Proto jsem mu letos pomohl zajistit levnou mezinárodní účast, která by jinak přišla na daleko větší sumy. Poprosil jsem závodníky, jestli by se neuskromnili kvůli mistrovství světa. Spolupráce s Jardou Ptákem funguje. Jsme dlouholetý kamarádi. Když byl 
zraněnej, dal mi svoje závody. Když já mám teď víc závodů, nabídnu je jemu. Je to druhej neprofesionál na dlouhý, tak se mu snažím pomoct. Snažil jsem se i u Marka Čejky, když jsem ho předloni vzal na mezinárodní závod do Německa. Byl plnej nadšení a elánu, ale bohužel, jak je to u něho typické, vše zase vyhaslo. Pak závody odřek‘, že to někdy zkusí, ale já tomu nevěřím. Letošní sezóna bude opět většinou na zahraničních oválech. Ale určitě se uvidíme v Mariánkách. Výsledky jsou většinou na speedwayA-Z. A k tý trávě, pravidla jsou jako na dlouhý. Jezdí se většinou v šesti až osmi lidech. Parametry drah, co jsem jel, jsou většinou od 400 do 1200 metrů.“
Radim Mach: „Karel, dá se objížděním zahraničních závodů na dlouhý a trávě uživit nebo je to ‚jen‘ luxusní koníček? Přeji hodně úspěchů jak závodních, tak soukromých.“
Karel Kadlec: „Uživí se jenom ti nejlepší. I když jsi na závodech, kterých se já zúčastňuju, a kde jedou i tři nebo čtyři mistři světa, v půlce výsledkový listiny, vyděláš tak akorát na zabezpečení těch závodů. Musíš zaplatit cestu, gumy, olej, jídlo, nocleh. Sice ti něco může zbýt, ale to musíš šetřit na generálku motoru. Jak víš, chodím do práce každej den. A mám i pár sponzorů, který mě podporujou. Spíš se přikláním, že je to luxusní koníček.“
Horác: „Zdravím, do sezóny přeju zdraví, bezporuchové motory, štěstí je taky nutný, takže samý úspěchy. Kdy jsi s travnatou dráhou začal? V říjnu 1990 se konalo MR na trávě, myslím, že tam jsi nestartoval. Jak jsi se k travnaté plošině dostal, nemá u nás takovou tradici, i když máme mistra Evropy. Kde tě můžou vidět naši diváci, tedy kromě zahraničí? Mariánky pořádají rozjížďku MS, z jakého klíče se vychází při nasazení jezdců?“
Karel Kadlec: „Děkuji za tvé přání. V roce 1990 jsem mistrák jet nemohl, protože v letech 1989 až 2002 jsem už pro stáří nezávodil. K první trávě jsem se dostal náhodně. Obstaral jsem si dlouhodrážní motorku do Austrálie na Maugerovo turné. Začal jsem na dlouhý trénovat. Trenér Josef Laštovka mě oslovil, jestli bych nechtěl jet rovnou na semifinále mistrovství Evropy ve Schwarme místo Tondy Švába. Pak jsem jel dvě trávy, kde se mi podařilo obsadit dvě třetí místa. A docela se mi to zalíbilo. Teď se tomu věnuju z toho důvodu, že v Německu a Holandsku se jede jednou tolik závodů na trávě než na dlouhý. A tím pádem se za sezónu může absolvovat víc závodů. Určitě se u nás zúčastním mistrovství republiky jednotlivců. Kde to bude, není zatím rozlosováno. Mistrovství světa jsem už zodpovídal. Je to podle Mariánek, kde jsem byl předloni pátej. Loni mě to neuspokojilo, takže musím čekat, až si vyberou kluci přede mnou.“
Michal Jirka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli ještě někdy zkusíte i klasickou plochou dráhu a jestli byste se na to musel dlouho připravovat nebo by šlo rovnou z dlouhý jít do závodu na klasický?“
Karel Kadlec: „Jak už jsem popisoval v předchozích odpovědích, chci se tréninkově i závodně krátký dráze opět věnovat víc. Protože způsob jízdy je přece jen v každý disciplíně odlišný. Přechod není problém, ale s jakýma výsledkama?!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
