Slaný – 16. září
Časový harmonogram byl jasný. Šestnáctého v šestnáct. Září a hodin. Slánský stadión měl v tu dobu patřit tréninku. Ohlásil se k němu také Lawson Black, který je na plochodrážní zkušené v Evropě. Australan vskutku dorazil, ale déšť byl rychlejší. V patnáct hodin začalo hustě pršet. Na ovál se nedalo vyjet, takže trávil čas v dílně u Daniela Halamky. Seljvák narušil rovněž plány Tomáše Kolaříka, jenž chtěl trénovat před sobotním českým šampionátem ve flat tracku ve Svitavách.
Pardubice – 14. září
Historický sál pardubické radnice utichl. Zlatým hřebem pondělní tiskové konference se tradičně stalo odhalení letošní zlaté přilby. Takového úkolu se nemohl zhostit nikdo jiný, než její tvůrce. Pavel Lejhanec přiblížil její design, který se má změnit až s jubilei závodu všech závodů v následujících letech.
Loading ...
„Mám stejný vztah ke Zlaté přilbě stejně jako Evžen Erban, vždy byla přítomna v naší rodině,“ říkal mistr klenotnický, když svou drahocennou trofej opatrně vyndával z černé krabice. Sál vmžiku oněměl a dychtil po podrobnostech.
„Má stejný tvar jako loni,“ popisoval Pavel Lejhanec své dílo. „Jen písmenka jsme roztáhli do šířky. Přilba váží necelá dvě kila, je z ryzího stříbra, galvanicky pozlacená, nápis a znak ze sterlingového stříbra. Nechybí samozřejmě ani šest granátů na paměť závodníků, kteří v závodě položili svůj život.“
Zlatá trofej má zprvu klidný život. Prezentuje se na různých akcích, ale vesměs se vystavuje na odiv ve výkladní skříni Lejhancova klenotnictví na pardubické Třídě Míru. V neděli dopoledne jí vypraví slavnostní kolonu do Svítkova jako opravdové královně. Podívá se na všechny rozjížďky a při vyhlášení jí mnohdy nastanou bouřlivé časy.
„Poskytujeme i servis ošetření po šampaňském,“ usmívá se pardubický klenotník. „Naposledy jsem takovou generálku dělal Jasonu Doylovi. Stavil se u mě do krámu.“
S největší pravděpodobností se tvar zlaté přilby změní za dva roky, kdy se pojede osmdesátý ročník závodu, který v další sezóně oslaví století od svého vzniku. „Na jubilea připravíme nový typ,“ slibuje Pavel Lejhanec. „Ale na zlatou přilbu je těžké něco vymyslet.“
Pardubice – 17. září
Prosluněná první říjnová neděle sedmnáctého roku. Celý svítkovský stadión je na nohou. Václav Milík po letu pásky neomylně míří do čela. Jako střela proletí první zatáčkou. A už jen odkrajuje zbývající kola do cíle. Sto čtyři sekund. A nějaká setinka k tomu. Je vítězem zlaté přilby města Pardubice. Publikum křičí, tleská, jásá, mává vlajkami a snaží se historický moment zachytit na své foťáky či mobily. Sekuriťáci jsou v ten moment malými pány. Diváci vtrhnou na ovál jako za časů triumfů Milana Špinky a Jiřího Štancla. Nikdo nemůže najít sebemenší kaz, jak se před ním píše nová kapitola české plochodrážní historie. Nikdo? Nikdo? Ale ano. Překvapivě sám Václav Milík o devět let později.
„Nikdy jsem neměl cíl, že bych se stal mistrem světa,“ svěřuje se Václav Milík. „Ale co se týče Zlaté přilby, byl jeden z největších snů, abych ji vyhrál aspoň jednou. Podařilo se, ale dost možná brzo. Trošičku jsem totiž ztratil cíle.“
Pro letošní sedmdesátý osmý ročník závodu všech závodů si priority vyjasnil. „Už mám jasno. Narodil se mi i druhý syn, chtěl bych jednu zlatou vyhrát také pro něho. Cítím se připravenej.“
Pardubický závodník se o říjnovém supervíkendu v Pardubicích předvede na ovále již v pátek. Od pořadatele dostal divokou kartu pro závěrečný podnik série evropského individuálního šampionátu. Vůči volbě východočeského klubu neměl výhrady ani promotér One Sport. Konec konců Václav Milík se kromě stříbrné a bronzové medaile může pyšnit i nejvyšším počtem jízd v SEC.
„Určitě bych chtěl za pátek poděkovat,“ netají se pardubický závodník vděkem. „Chybí mi, že už v SEC nejsem. Měl jsem zranění, pral se, abych se dostal zpátky do formy. Tenhle rok je fajn, myslím, že pár dobrejch jízd v Pardubicích zajedu.“
