Praha – 14. září
Memoriál Luboše Tomíčka se vrací do časů největší slávy a to hlavně díky skvěle startovní listině. Je to tradiční závod, a když jde o tradice, měly by se zachovávat co nejdůkladněji. Tomíčkův Memoriál je osudově spjat s pardubickou Zlatou přilbou, kde došlo v říjnu 1968 k oné tragické událostí, po níž rok co rok vzpomínáme nejenom na Luboše Tomíčka, ale na všechny plochodrážníky, co zanechali život na dráze.
Atmosféra včerejší tiskové konference
V letech největší slávy Jawy jezdci nejzvučnějších jmen přijeli na konec sezóny do Pardubic na Zlatou přilbu, druhý den se zastavili v Divišově, kde vrátili starou motorku a odvezli si novou i s náhradními díly na další sezónu. Byla to příležitost k rekapitulaci a tehdy to muselo byt rušno. Pak ti, co měli nejvíc štěstí v čele s čerstvým vítězem Přilby, odjeli nikoliv přímo domů, ale na pražskou Markétu na právě blížící se Memoriál. Vítěz z Pardubic měl zaručené místo na startovní listině. A kdokoliv se cítil zklamaný, dostal se taky na soupisku a pak měl příležitost odvety. Někdy se povedla, někdy nikoliv, ale světová elita se vždy sešla na Markétě.
Letos se pořadatelé přiblížili k tomuto ideálu nejvíce za poslední léta. Startovní listina se už objevila v předcházející zprávě magazínu speedwayA-Z, ale nelze pominout, že je vynikající a krásně navazuje na soupisku nedělní Zlaté přilby. V Praze, jako obvykle uvidíme některé jezdce, kteří v Pardubicích den předtím nebudou startovat.
A letos to nebude nikdo jiný než Greg Hancock. Soupeře mu budou mezí jinými Emil Sajfutdinov a letitý rival Nicki Pedersen. Nebude chybět domácí elita a nikdy nevadí zopakovat, že přijede i Václav Milík, který na Zlaté přilbě bude chybět i přes obrovské přání pořadatelé mít ho na startu domácího podniku. Před začátkem závodu diváci budou mít přistup do depa, takže příležitost vidět alespoň některé jezdce zblízka a ulovit fotku nebo autogram. Další příležitost bude na autogramiádě mezi 17:45 a 18:00.
Martin Smolinski řádil s Jawou v Teterowě
Aby toho nebylo málo, v rukou Martina Smolinskeho uvidíme stoprocentní Jawu – motor z Divišova v divišovském rámu. A že jde o konkurenceschopnou kombinaci svědčí hned dvě vítězství Němce v rozjížďkách nedávné SGP Německa. V té sedmnácté Martin Smolinski porazil dva mistry světa – Woffindena a Holdera, a to když jim šlo opravdu o každý bod. Že bychom se mohli těšit na oslavnou boxerskou složku, kterou Martin Smolinski zakončuje každé vítězství jako třeba na SGP Nového Zélandu 2014?
Závod se pojede dle toho nejlepšího možného rozpisu. Obvyklých dvacet jízd každý proti každému, pak pět nejlepších bez možnosti opravy v semifinále pojede o trofej na pět kol. S pondělí večer se máme na co těšit!
Gorzow – 27. srpna
Má skromná definice ideální plochodrážní rozjížďky by byla něco na tento způsob. Rovný start celé čtveřice jezdců, tlačenice na lokty v první zatáčce, jízda v kompaktní skupině celé první kolo, předjíždění v čele u lajny i po vnějšku. Nejlépe, když se útok povede z obou stran. A pak urputný boj o získání ztracené pozice. O takové jízdy nebylo nouze v Nordic SGP Gorzow včetně v té finálové. Dodejme k tomu opakované starty, ano i ve finále, dotek pásky, kuriózní vyloučení na startu a po pádu v jízdě. A musíme dojít k závěru, že GP Polska nejen připomněla o čem, že ta plochá dráha je, ale byla skoro dokonalým individuálním závodem.
Tai Woffinden, Jason Doyle a Chris Holder na stupních vítězů
Kulisa na stadiónech v Polsku je neopakovatelná. Už cedulky na pokladnách, že lístky nejsou, tři hodiny před startem slibovaly speciální zážitek. Bylo vyprodáno a hluk, který dokážou běžně vytvořit tribuny v Gorzowě byl překonáván jenom ovacemi publika při vítězství domácího miláčka a místního odchovance Bartosze Zmarzlika. A věc nevídaná, Nicki Pedersen, jezdec kterého Poláci velmi rádi nenávidí, nebyl ani jednou vypískán. Dán se odvděčil velice solidním výkonem a neobvykle čistou jízdou po celý závod. Škoda, že neprošel semifinále. Nakonec, jediné, co chybělo, byl Polák na stupních vítězů, ale pak by nebylo, na co se těšit třeba za rok.
Jezdci
Jaroslav Hampel odstoupil z letošní SGP, přestože týden na to startoval v Polsku po dlouhém léčení úrazu z loňského SWC. Fredrik Lindgren se nechal slyšet, že udělá vše, aby využil nabídnutou šanci a zajistil si účast v SGP 2017. Po Gorzowě desátý ztrácí sedm bodů na první osmičku, ale postup si zazálohoval v sobotním challenge.
Fredrik Lindgren a jeho jedinečný motor dokončí sezónu coby náhradník za Hampela.
Divokou kartu dostal Krzyzstof Kasprzak
Po mizerné sezóně loňského seriálu SGP, kdy byl trvalým účastníkem, Polák jel jako znovuzrozený. Bylo vidět, že ho plochá dráha znovu baví a návrat do seriálu myslí vážně. Stal se obětí kuriózního vyloučení, kdy se na startu osmnácté jízdy pásky dotknul a byl vyloučen Peter Kildemand. Jenže Polák těsně předtím pohnul motorkou, měl defekt a taky se musel poroučet z opakované jízdy, kde startoval a získal bod první náhradník Daniel Kaczmarek. Jelo se pochopitelně ve třech.
Krzysztof Kasprzak vede na začátku páté jízdy. Nakonec ho Nicki Pedersen přece jen porazil.
Dva jezdci byli víc konsistentní než ostatní. Fredrik Lindgren zakončil všechny své jízdy základní části na druhém místě a dostal se do semifinále. Tam, přestože několik kol byl zase druhý, nakonec bohužel spadl na místo třetí. Bohužel, protože jsem si na něj znovu vsadil. Předvídatelný byl i Andreas Jonsson, který dosáhl čistou nulou. Ve své poslední jízdě si to málem pokazil, protože jel snad dvě kola třetí, ale pak ho předjel Chris Harris a bylo to.
Andreas Jonsson krátce jel před Chrisem Harrisem a na bod to nestačilo.
Poláci
Piotr Pawlicki měl na kontě tři vítězné jízdy
Vedli si statečně a podle očekávání. Podobně Varšavě nedosáhli na stupně vítězů, což byla škoda. Zmarzlik to dotáhl do finále, vedl si dobře, ale opakováný start nakonec vyšel všem a Polák skončil poslední. Kasprzak doplatil na defekt. Kouzlo Magic Janowskeho nezabralo.
Pawlicki přehnal, spektakulárně upadl v poslední jízdě základní série a po otřesu se v semifinále se už neprosadil. Třikrát ale vyhrál. Příště to může byt mnohem lepší.
Záda Zmarzlika viděla většina soupeřů. Ve finále ale vše bylo jinak
Pedersen
Nicki Pedersen svou práci udělal
Pečlivě sbíral body a skoro nikdo si nevšiml, jak se dostal do čela spolu s Chrisem Holderem po základní části. Ve dvacáté jízdě sérii ale dojel jen pro bod a jakoby vypustil i semifinále.
Překvapil mistrovskou velmi čistou jízdu a nebyla ani stopa po jeho obvykle nervozitě.
Nicki Pedersen svou práci udělal. Mohlo byt i lépe.
Hancock
Do dvacáté jízdy nastupoval se sedmi body a věděl, že do semifinále potřebuje minimálně dva a taky porazit Doyla. Pro jistotu rozjížďku vyhrál po tři plus čtyři kola trvajícím souboji právě s Doylem. Ano, celkem sedm kol, protože po pádu Pawlickeho se startovalo znovu a bojovalo se stejně neústupně. Pak Američanovi možná došly síly a v semifinále se z druhého místa propadl na třetí nepostupovou příčku. Přesto odcházel z Gorzowa spokojen. Solidní náskok má i nadále.
Hancock dlouho se nedostával před Doyla, a když ho předjel, vzadu upadl Pawlicki a vše začínalo znova. Dvacátou jízdu nakonec stejně vyhrál.
Holder
Ohlásil velký návrat do formy a ambice využit znalost dráhy v Gorzowě, což se mu částečně povedlo – v semifinále ještě v třetím kole byl za Lindgrenem, pak ho předjel. Ve finále pak skončil třetí a porazil favorita Zmarzlika. Celkově je čtvrtý.
Chris Holder splnil, co slíbil.
Woffinden
Pořád ztrácel body, ale v přímém souboji s Hancockem byl dvakrát úspěšný, s Doylem jednou zvítězil a dvakrát prohrál. Semifinále vyhrál z posledního místa, přitom jel v tom vyrovnanějším proti Hancockovi, Doylemu a skvělému Pedersenovi! Pak vypadal velice unaveně, anebo hodně otrávené. Těžko říct, získal pár bodů na Grega, ale ztratil druhé místo a má teď dalšího soupeře o titul.
Woffinden zabral, když musel, ale finále mu o kousek uteklo. O to víc ho mrzí, že byl poražen právě Doylem.
Rozhodčí
Rozjížďka s pořadovým číslem třináct. Matej Žagar (údajně) pomohl Janowskemu k pádu a Jim Lawrence ho vyloučil a uznal pořadí v okamžiku pádu. Jenomže se stalo ve třetím kole a jízda se měla opakovat. Být to fotbal, tak by neplatil výsledek celého zápasu pro formální chybu a hrálo by se znovu.
Navíc Poláci věřili, že opakovaná jízda by dopadla pro Janowskeho lepe, než třetí místo. Že by Magic začal uplatňovat finty Nicki Pedersena? Tentokrát mu kouzlo nevyšlo a do semifinále nenasbíral dost bodů.
Pawlicki padá v dvacáté jízdě a je po právu vyloučen.
Vylučovaní
Greg Hancock upevnil vedení
Trestalo se za dotek pásky, defekt v okamžiku zastavení jízdy, pády, za agresivitu. Bartosz Zmarzlik byl vyloučen při pádu Nielse Kristiana Iversena, aniž by se Dána dotknul, dokonce se mu ani nijak moc nepřiblížil.
Peter Kildemand roztrhl pásku. Na červeném poli ale defektoval Kasprzak a také byl vyloučen.
Ostatní
Začal dobře, porazil hned dva Poláky Pawlickiho s Kasprzrakem, ale na skvělý začátek už nenavázal. Po bodíku pak sebral Lindbäckovi a Jonssonovi. Lindbäck bojoval, jenže po prvním nezdaru začal vozit nuly. Udělal jich celkem tři. Iversen, Kildemand a Žagar nesplnili očekávání ani v nejmenším. Nasbírali minimum bodů, a i proto nakonec do semifinále ostatní potřebovali alespoň bodů devět.
Lindbäck neměl svůj den. Do formy z Cardiffu bylo daleko.
Semifinále
Trať byla po celou dobu závodu perfektní. Výhoda první volby startovního pole nakonec nehrála v semifinále žádnou roli. Nepostoupil nikdo jen z bílého pole, ale Lindgren, který z něj startoval, se dlouho držel na druhé pozice.
Greg Hancock proti Doylemu s Woffindenem. Přímý souboj vedoucí trojici šampionátu. Červená plus žlutá.
Woffinden vyhrál semifinále z posledního místa.
Ve druhém semifinále Zmarzlik, Holder. Žlutá a modrá.
Lindgren s Pawlickim do finále nepostoupili.
Finále
Doyle,Woffinden,Holder, Zmarzlik. Červená, bílá, modrá a žlutá.
Finále začínalo pádem. Opakovalo se a Holder už se nenechal srazit a dojel na pódium.
Woffinden nadzvedl přední kolo a v tu chvíli Doyle náskok soupeře smazal. Předjíždělo se dál, ale Australan nakonec zvítězil.
Grand Prix Polska převedlo to nejlepší, co plochá dráha nabízí. Podmínky pro jezdce byly ideální a publikum skvělé. Nejlepší je, že čtyři závody před koncem není zdaleka rozhodnuto ani o celkovém pořadí na pódiu, ani a první osmičce. Při trochu štěstí se dočkáme velkého finále u protinožců. Tak si přivstaneme.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov
Praha – 6. září
V březnu roku 1966 pár měsíců před finále mistrovství světa ve fotbale pořadatelé postrádali trofej Julese Rimetta pro vítěze turnaje. V podobné situaci jsou pořadatelé 68. Zlaté přilby města Pardubice, když unikátní šperk zatím není k dispozici. Na rozdíl od Britů v Pardubicích nebudou potřebovat služby psa Picklese, který slavnou Niké ve vzdáleném šestašedesátém vyčmuchal, protože velmi dobře znají osud letošního díla pardubického zlatníka Pavla Lejhance. Akorát v úterý po obědě ještě nebyla k dispozici na tiskové konference deset dnů před začátkem letošního pardubického plochodrážního víkendu.
Samotná zlatá přilba na úterní tiskovce chyběla
Teď, když jsem možná přilákal vaši pozornost, to podstatné. V pátek od devatenácti startuje druhé finále mistrovství světa juniorů. V sobotu pozor na netradiční začátek Zlaté stuhy. Kvůli televiznímu vysílání se začíná již pět minut před druhou. V neděli v poledne se pak začne odvíjet drama osmašedesáté Zlaté přilby města Pardubic.
Předběžná startovní listina má potvrzenou účast světových hvězd typu Emila Sajfutdinova, kterého letos nedokázali nalákat ani do SGP, dále trojnásobného mistra světa a pardubického vítěze Nickiho Pedersena, čí bývalého účastníka SGP Troy Batchelora. Další z vítězů je Jurica Pavlic, obhájce loňského primátu.
Naděje na účast Václava Milika údajně ještě úplně nezhasla
Kouzlo Zlaté přilby spočívá v zařazení jezdců zvučných jmen na poslední chvilky. Tradičně se termín kryje s období play-off silné polské ligy a mnohdy prostě nejde získat žádaného jezde. Loni tak chyběl Václav Milik, ani letos tomu není jinak. V případě miláčka pardubických ochozů přece jen není všechno uzavřené a pořád je malá naděje, že jeho polský tým, nepříliš úspěšný v semifinále v Gorzowě, ho přece jen na Zlatou přilbu uvolní.
Naproti tomu určitě nepřijede Greg Hancock, i když dle svých slov velice touží slavnou trofej vyhrát. Další z kandidátů a někdejší vítěz Andreas Jonsson sice ještě v úterý figuroval na seznamu jezdců, se kterými se stále vyjednává.
Jenže večer přišla správa, že si zlámal klíční kost a sezóna pro něj končí. Ve hře ale zůstávají další Švédové – Antonio Lindbäck, Fredrik Lindgren a Peter Ljung. Nakonec si ale stejně budeme muset počkat až do nedělního rána.
Zlatá přilba se opět vydá do Svítkova ve slavnostním aranžmá
V Anglii roku 1966 nakonec vše dopadlo dobře. Až na slavný gól ve finále, o kterém se dodnes vedou vášnivé diskuse. Nebude tomu jinak ani se 68. ročníkem Zlaté přilby. Trofej bude tradičně k vidění v centru města pár dnů před závodem. Pardubičtí nepřijdou ani o slavnostní průvod, který ji na stadion ve Svítkově přiveze. Od Lejhancova klenotnictví se vydá na cestu okolo půl jedenácté. A co by to byl za slavný závod, pokud dlouho po jeho zakončení nebude vyvolávat diskuse a spory mezi fanoušky?
Startovní listiny k úterku:
Zlatá stuha:
1 Alex Schreiner (A), 2 Rasmus Hojmark (DK), 3 Fredrik Jacobsen (DK), 4 Adam Ellis (GB), 5 Jack Smith (GB), 6 Zach Wajtknecht (GB), 7 Hannes Gast (D), 8 Steven Mauer (D), 9 Mark Helmhout (NL), 10 Adrian Cyfer (PL), 11 Daniel Kaczmarek (PL), 12 Marcin Nowak (PL), 13 Nick Škorja (SLO), 14 Michal Tomka (SK), 15 Jakub Valkovič (SK), 16 Joel Andersen (S), 17 Viktor Trofimov (UA), 18 prozatím neobsazeno, 19 Zdeněk Holub (CZ), 20 Eduard Krčmář (CZ), 21 Patrik Mikel (CZ), 22 Josef Novák (CZ), 23 Ondřej Smetana (CZ), 24 Michal Škurla – náhradníci Adam Fencl (CZ) a Filip Hájek (CZ)
Jawa Cup:
Česká republika – 1 Petr Chlupáč, 2 Jan Kvěch, další týmy Velká Británie, Dánsko, Německo, Polsko a jeden další
Zlatá přilba:
potvrzení závodníci: Jurica Pavlic (CRO), Troy Batchelor (AUS), Nicki Pedersen (DK), Anders Thomsen (DK), Tobias Busch (D), Christian Heffenbrock (D), Mathias Schultz (D), Norbert Magosi (H), Alessandro Milanese (I), Emil Sajfutdinov (RUS), Matic Ivačič (SLO), Nick Škorja (SLO), Jacob Thorsell (S), Andrej Kobrin (UA), 31 Aleš Dryml, 32 Josef Franc, 33 Zdeněk Holub, 24 Eduard Krčmář, 35 Tomáš Suchánek, 36 Hynek Štichauer, R1 Jaroslav Petrák, R2 Ondřej Smetana; závodníci v jednání a s nabídkou kontraktu: Max Fricke (AUS), Rohan Tungate (AUS), Kenneth Bjerre (DK), Lasse Bjerre (DK), Timo Lahti (AUS), Adam Ellis (GB), Chris Harris (GB), Martin Smolinski (D), Rune Holta (PL), Piotr Pawlicki (PL), Andreas Jonsson (S), Antonio Lindbäck (S), Fredrik Lindgren (S), Peter Ljung (S), Magnus Zetterström (S)
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Eva Palánová
Gorzow – 27. srpna
Australané Jason Doyle na prvním místě a Chris Holder na třetím stanuli na pódiu MIB Nordic Gorzow FIM SGP. Společnost jim dělal Tai Wofinden, který v Austrálii vyrůstal. Jako ve Varšavě se Poláci se na stupně vítězů nedostali, ale přivedli vyprodaný stadión do varu. Skvělý závod, který ještě víc srovnal čelo tabulky. SGP je letos velká cena od velké ceny lepší.
Tai Woffinden, Jason Doyle a Chris Holder na stupních vítězů
1. Jason Doyle, AUS
16
2. Tai Woffinden, GB
15
3. Chris Holder, AUS
15
4. Bartosz Zmarzlik, PL
14
5. Nicki Pedersen, DK
12
6. Greg Hancock, USA
11
7. Fredrik Lindgren, S
11
8. Piotr Pawlicki, PL
10
9. Krzyzstof Kasprzak, PL
7
10. Maciej Janowski, PL
6
11. Niels Kristian Iversen, DK
5
12. Antonio Lindbäck, S
4
13. Matej Žagar, SLO
4
14. Chris Harris, GB
4
15. Peter Kildemand, DK
3
16. Daniel Kaczmarek, PL (res)
1
17. Andreas Jonsson, PL
0
18. Pawel Przedpelski, PL (res)
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 94, 2. Jason Doyle 87, 3. Tai Woffinden 86, 4. Chris Holder 77, 5. Bartosz Zmarzlik 75, 6. Maciej Janowski 70, 7. Antonio Lindbäck 64, 8. Piotr Pawlicki 60, 9. Nicki Pedersen 55, 10. Fredrik Lindgren 53, 11. Peter Kildemand 50, 12. Niels-Kristian Iversen 46, 13. Matej Žagar 46, 14. Andreas Jonsson 39, 15. Chris Harris 27, 16. Patryk Dudek 8, 17. Daniel King 7, 18. Krzysztof Kasprzak 7, 19. Anders Thomsen 5, 20. Peter Ljung 4, 21. Václav Milík 3, 22. Denis Štojs 1, 23. Nick Škorja 1, 24 Daniel Kaczmarek 1.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Stojíme na prahu nového světového poháru. Sestava Polska je již počtvrté bez Tomasze Golloba, který se v národním týmu objevil naposledy v sezóně 2012. Pro bílou orlici šlo o smolný ročník. Úvodní závod doma v Bydhošti skončil těsným triumfem Rusů, zatímco z race-off v Malille na polský úkor postoupili Dánové, pozdější mistři světa. Polská ikona se však loučila s národním týmem až letos, v neděli po polské Grand Prix na Stadionu Narodowym, který v květnu posloužil jako skvělá kulisa i pro duel Poláků se zbytkem světa.
Dojatý Tomasz Gollob
Význam Tomasze Golloba pro polskou a světovou plochou dráhu je srovnatelný s Barry Briggsem, Ole Olsenem a Ivanem Maugerem. Nemuseli jste ho mít rádi v jeho nejlepších letech, ale neuznat jeho umění není možné. Tak jako například Nicki Pedersen i Tomasz Gollob má víc příznivců a nemálo kritiků, ale i on vždy vyvolává emoce. A o tom plocha dráha je.
Takže ponechme hodnocení kariéry Tomasze Golloba povolanějším a podívejme se s odstupem, co se odehrálo na stadiónu. Tím spíš, že Tomasz Gollob zatím nespěchá odcházet z polských ligových oválů. Dosáhl magické hranice šesti tisícovek extraligových bodů a doma je pořad k neporažení. Zeptejte se třeba Václava Milíka, ale i mistra světa Tai Woffindena.
Zápas Polska vs. Zbytek světa byl zamýšlen jako náplast za loni zpackané Grand Prix ve Varšavě. Lístky s minulého roku platily na nedělní závod. Loučení Tomasze Golloba měl být marketingový tah, který se evidentně povedl, protože přišlo přes 25 tisíc diváků.
Čestné kolo velikána
Krátká a vkusná ceremonie se taky povedla. Tomasz Gollob udělal čestné kolo na motocyklu, předal své červenobílé rukavice svému nástupci Bartoszi Zmarzlikowi. A po dalším čestném kole v kabrioletu decentně odešel do útrob stadiónu.
Pak se ke slovu dostaly motory a týmy Marka Cieslaka a Ole Olsena. Svým způsobem českou účast zajistil tak nějak Martin Vaculík, jelikož je to bývalý mistr republiky, takže určiitě bylo komu fandit. Závody týmů na patnáct jízd nesporně mají své kouzlo a pokud jsou tvořeny vyrovnanými jezdci, je to velká podívaná.
Ve vítězném týmu nechyběl ani Martin Vaculík
A té v neděli po polské velké ceně nechybělo nic. Byl pád Martina Vaculíka v první zatáčce, předjíždělo se a bojovalo i všechna čtyři kola jízdy, opakovaly se starty pro netrpělivost závodníků a tak dále. Prostě vše co k ploché draze patři.
Tým Ole Olsena si zajistil v půlce až desetibodový náskok, který se záhy ztenčil na bodů šest, ale i ten už Poláci eliminovali až před samotným finále, a to na pouhé dva body. Ke zdramatizování přispěl defekt Jasona Doyla na startu čtrnácté jízdy, takže v té poslední domácí mohli jak vyhrát, tak přinejmenším remizovat.
Jenomže Zbytek světa měl Grigorije Lagutu. A ten nenosil číslo jedna jen na své vestě, ale byl opravdovým leaderem týmu. Ole Olsen si nemohl vybrat lépe. Na startu vyletěli oba Poláci, Janowski s Przedpełskim, ale Laguta dokázal toho druhého předjet.
Pak už se nepouštěl do pronásledování Janowskeho, ale chytře vytáhl za sebou Iversena a polské vyhlídky na třeba částečný úspěch byly ty tam. Proč BSI nedokáže přemluvit Lagutu k startům v SGP, zůstává záhadou?
Praha – 25. června
Minulou sobotu vyprodaná Markéta tleskala dvěma vítězům dvacátého vydání SGP České republiky. Jeden, Jason Doyle kroužil na plochodrážním speciálu, dalšího Tomáše Topinku si všimnul málokdo za volantem kropičky, kterou před třemi lety natřeli v souvislosti se světovým pohárem do barev sponzora GP Monster. Avšak dovolím si tvrdit, že o kvalitní podívanou se více zasloužil ten druhý. Například stříbrný Greg Hancock zdůraznil výjimečnou kvalitu dráhy ihned na začátku svého závěrečného televizního rozhovoru z depa.
Dvacátá pražsá velká cena se jela před vyprodaným hledištěm
Pánové, jezděte trénink!
Václav Milík nemohl chybět na autogramiádě před závodem
Trať v Praze má po léta má jednokolejky, kde se nedá předjíždět. Dojíždí se podle toho, jak jezdci odstartuji, pokud někdo neudělá hrubou chybu. V sobotu v podvečer tomu bylo tak jen v prvních čtyřech jízdách. Ale ani tehdy neplatilo, že určitá pozice na startu předznamenala úspěch čí prohru.
Posuďte sami. Dvakrát vítězilo pole bílé, dvakrát modré. Jedině pole žluté přineslo dvě třetí a dvě poslední místa. Nakolik to bylo obecně delším dojezdem do první zatáčky anebo stavem povrchu, těžko říct. Rozhodně se ale na trati toho dělo mnohem víc, než kdykoliv dřív v posledních možná i těch dvaceti letech.
Při nástupu se v sedle motocyklu dostala na ovál také sestra divoké karty Iveta
Pátečního tréninku před velkou cenou se nezúčastnili Nicki Pedersen a Antonio Lindbäck, kteří jenom přihlíželi. Nicki Pedersen letos navíc nepřijel ani na extraligu, ani na Prague Open na rozdil od předchozích let, kdy většinou využil možnost připomenout si specifika pražské dráhy. Oba borci nebyli moc úspěšní, přestože se Dán dostal alespoň do semifinále, kde skončil poslední. Porazili je Topinka a neúčast v tréninku?
Karma zasáhla, Chris Harris skončil na zemi za zády Nicki Pedersena, Jasona Doyle a Peter Kildemanda, avšak nakonec stál na stupních vítězů
Pravda, v pátek natrénovaná jízda po zadním pak byla k něčemu jen Gregu Hancockovi, když Tai Woffinden s Chrisem Holderem poněkud zklamali, popřípadě uspěli jen částečně, rozhodně ne na oslavu. Jezdci ale musí byt připravení vždycky!
Například Chris Harris sotva počítal s umístěním na bedně a nevěděl si rady s oslavou, která byla upřímná, ale přece jen zmatená. Dostal se do semifinále jako jediný se sedmi body, kde po vyloučení Woffindena v opakovaně jízdě porazil bojovného Bartosze Zmarzlika.
Vítězové a poražení
Na Chrise Harrise zbývaly v nadstavbové části jen žluté dráhy
Grega Hancocka možná zařadit jak mezi vítěze jeho druhým místem, tak mezi poražené, protože vyhrál základní část a semifinále. Do finále šel s šestnácti body a vybíral startovní pozici jako první. Z ní odstartoval nejlépe a vedl až do konce prvního kola.
Pak ale skvěle připravená trať dovolila Jasonu Doylovi odvážný manévr u vnitřního okraje, kde Američana předjel a vedení už nikomu nepřenechal. Když už jsme u finále, kousek dál za vedoucí dvojicí neméně urputně bojovali Niels Kristian Iversen s Chrisem Harrisem.
Brit se držel těsně za zády Dána, když ten malinko zaváhal. Kousíček se mu zvedlo přední kolo po té, co vjel do snad jediné dírky na celém oválu, a Chris Harris to okamžitě využil. Chybujícího Nielse Kristiane Iversena porazil, aby vystoupil na třetí stupínek. Nebylo to ale náhodou. Bomber, jak se Angličanovi přezdívá podle stejnojmenného velitele bombardovacích sil za druhé světové války, tento týden už jednou Iversena porazil na jeho trati v King‘s Lynn, kde hostující Coventry vyhrálo 41:49.
Jason Doyle v Praze vyhrál svou první velkou cenu
Mezi poražené radno zařadit polské jezdce, kterým letos už tradičně nevyšel úvod závodů. Dařilo se jen Bartoszi Zmarzlikovi, ale ten promarnil skvělý bodový zisk ze základní série, když prohrál opakované semifinále právě s Chrisem Harrisem. Po vyloučení vždy nebezpečného Tai Woffindena muselo být velké zklamání skončit na posledním třetím místě! Maciej Janowski s Piotrem Pawlickim po lepší druhé polovině závodu nastoupili spolu do sedmnácté jízdy se stejným bodovým ziskem pěti bodů. Vítězství by je určitě posunulo do semifinále, ale k velkému smutku přítomných polských fanoušků skončili na posledních dvou místech. Výhra v Polsku nepopulárního Nickiho Pedersena přidala trochu víc soli do otevřené rány.
Greg Hancock byl na Markétě vítězem, ale i prvním poraženým
Nedařilo se ani Skandinávcům. Švédi Fredrik Lindgren, Andreas Johnsson a Antonio Lindbäck a Dánové Niels Kristian Iversen, Nicki Pedersen a Peter Kildemand dopadli více či méně neslavně. Niels Kristian Iversen chyboval alespoň až ve finále, Nicki Pedersen se dostal do semifinále stylem Grega Hancocka, když musím vyhrát poslední jízdu, tak ji vyhraju, ale pak stejně přišel konec.
Bouřka se slejvákem se naštěstí objevila nad Prahou jen dvě hodiny před závodem
Peter Kildemand v páté jízdě sundal jedoucího na druhém místě Chrise Harrise, byl po právu vyloučen a už se nevzpamatoval. Mimochodem Chris Harris v opakování už na dva body nedosáhl, tak se zřejmě Karma postarala, aby postoupil do semifinále jen se sedmi body. A o finále a bedně už byla řeč.
Fredrik Lindgren měl deset bodů ze základní části a znovu jakoby se lekl otevřené cesty do finále a vypadl. Antonio Lindbäck třikrát dojel jako poslední, a kdoví, jak by to bylo, kdyby se býval zúčastnil tréninku. Andreas Jonsson dovezl jen dvě nuly a se šesti body neměl nárok.
Zachráněný světový šampión
Václav Milík se na Markétě ukázal ve skvělém světle
Tak jsme se dostali k Václavu Milikovi. Dodržel slib i předpověď a tvrdě bojoval. V první jízdě z nevděčného žlutého startovního pole proti exmistrům světa Gregu Hancockovi a Nicki Pedersenovi a do té doby ve skvělé formě v SGP Antonio Lindbäckovi papírově moc dobré vyhlídky neměl.
Přesto zabojoval a bod dovezl. Obral o něj Antonio Lindbäcka. Pak porazil Chrise Holdera, který letos hlásí útok na titul, takže znovu bod. Další přišel ihned ve třetím startu tentokrát proti Bartoszi Zmarzlikovi s Nielsem Kristianem Iversenem. Poražen byl Piotr Pawlicki!
Pak ale následovala nula, když Václav Milík prohrál s vítězem z Horsens Maciejem Janowskim. Paradoxně v jízdě, kde dobře bojoval s Matejem Žagarem a Chrisem Harrisem a předpokládalo se, že by proti nim mohl byt i stoprocentní. Nebyl.
Skvělý souboj v podání Macieje Janowskeho (modrá), Grega Hancocka (žlutá), Bartosze Zmarzlika (bílá) a Taie Woffindena (červená)
Nejlepší jízdu po stránce emocí a bojovnosti převedl Václav Milík v poslední rozjížďce. Po tři kola celá čtveřice jezdila v těsném závěsu a ze zatáček pokaždé byl v čele někdo jiný. Pak Peter Kildemand s Fredrikem Lindgrenem poodjeli a Tai Woffinden měl, co dělat aby se alespoň držel Václava Milíka.
Václav Milík (bílá) se statečně pere s Matejem Žagarem (modrá), Maciejem Janowskim (žlutá) a Chrisem Harrisem (červená)
Čech nepouštěl plyn až do poslední zatáčky, kde Tai Woffinden musel zachraňovat náraz do mantinelu a hodně pozvednuté přední kolo. Ustál to bravurně a navíc Václav Milík o něm věděl. Takže až nečekaný defekt či zaklapnutí těsně před páskou dovolilo Britovi proklouznout do semifinále pomoci bodu, který sebral svému týmovému kolegovi z Wroclawi.
Tai Woffinden se zachránil, až když předjel českého mistra
Přes minimální počet třech bodů, i když kdo by mu v ochozech nepřál alespoň deset, které dobyl v neděli před pražskou velkou cenou v polské extralize, Václav Milík ukázal, že má na to bojovat s těmi nejlepšími nejenom v Polsku, ale i na domácí půdě v Praze. Momentálně nemáme lepšího jezdce přes velmi dobré výkony některých českých plochodrážniků právě v soubojích s Pardubičanem.
Jason Doyle (modrá) sebral triumf Gregu Hancockovi (červená)
Takže je třeba věřit, že mu forma vydrží do příští sezóny a snad se zlepší natolik, že vybojuje stálou účast v elitním seriálu. Pak na začátku třetí desítky českých velkých cen bychom mohli porovnat výkony v mistrovství světa alespoň dvou českých plohodrážníků. Letos se nikdo pásky nedotkl, takže náhradníci se na startu neobjevili.
Vyprodaná Markéta a výborně připravený závod si souboj o nejlepšího českého účastníka jako další bonus určitě zaslouží! Uvidíme za rok, za dva?
