Stojíme na prahu nového světového poháru. Sestava Polska je již počtvrté bez Tomasze Golloba, který se v národním týmu objevil naposledy v sezóně 2012. Pro bílou orlici šlo o smolný ročník. Úvodní závod doma v Bydhošti skončil těsným triumfem Rusů, zatímco z race-off v Malille na polský úkor postoupili Dánové, pozdější mistři světa. Polská ikona se však loučila s národním týmem až letos, v neděli po polské Grand Prix na Stadionu Narodowym, který v květnu posloužil jako skvělá kulisa i pro duel Poláků se zbytkem světa.
Význam Tomasze Golloba pro polskou a světovou plochou dráhu je srovnatelný s Barry Briggsem, Ole Olsenem a Ivanem Maugerem. Nemuseli jste ho mít rádi v jeho nejlepších letech, ale neuznat jeho umění není možné. Tak jako například Nicki Pedersen i Tomasz Gollob má víc příznivců a nemálo kritiků, ale i on vždy vyvolává emoce. A o tom plocha dráha je.
Takže ponechme hodnocení kariéry Tomasze Golloba povolanějším a podívejme se s odstupem, co se odehrálo na stadiónu. Tím spíš, že Tomasz Gollob zatím nespěchá odcházet z polských ligových oválů. Dosáhl magické hranice šesti tisícovek extraligových bodů a doma je pořad k neporažení. Zeptejte se třeba Václava Milíka, ale i mistra světa Tai Woffindena.
Zápas Polska vs. Zbytek světa byl zamýšlen jako náplast za loni zpackané Grand Prix ve Varšavě. Lístky s minulého roku platily na nedělní závod. Loučení Tomasze Golloba měl být marketingový tah, který se evidentně povedl, protože přišlo přes 25 tisíc diváků.
Krátká a vkusná ceremonie se taky povedla. Tomasz Gollob udělal čestné kolo na motocyklu, předal své červenobílé rukavice svému nástupci Bartoszi Zmarzlikowi. A po dalším čestném kole v kabrioletu decentně odešel do útrob stadiónu.
Pak se ke slovu dostaly motory a týmy Marka Cieslaka a Ole Olsena. Svým způsobem českou účast zajistil tak nějak Martin Vaculík, jelikož je to bývalý mistr republiky, takže určiitě bylo komu fandit. Závody týmů na patnáct jízd nesporně mají své kouzlo a pokud jsou tvořeny vyrovnanými jezdci, je to velká podívaná.
A té v neděli po polské velké ceně nechybělo nic. Byl pád Martina Vaculíka v první zatáčce, předjíždělo se a bojovalo i všechna čtyři kola jízdy, opakovaly se starty pro netrpělivost závodníků a tak dále. Prostě vše co k ploché draze patři.
Tým Ole Olsena si zajistil v půlce až desetibodový náskok, který se záhy ztenčil na bodů šest, ale i ten už Poláci eliminovali až před samotným finále, a to na pouhé dva body. Ke zdramatizování přispěl defekt Jasona Doyla na startu čtrnácté jízdy, takže v té poslední domácí mohli jak vyhrát, tak přinejmenším remizovat.
Jenomže Zbytek světa měl Grigorije Lagutu. A ten nenosil číslo jedna jen na své vestě, ale byl opravdovým leaderem týmu. Ole Olsen si nemohl vybrat lépe. Na startu vyletěli oba Poláci, Janowski s Przedpełskim, ale Laguta dokázal toho druhého předjet.
Pak už se nepouštěl do pronásledování Janowskeho, ale chytře vytáhl za sebou Iversena a polské vyhlídky na třeba částečný úspěch byly ty tam. Proč BSI nedokáže přemluvit Lagutu k startům v SGP, zůstává záhadou?
Foto: Kiril Ianatchkov
