Varšava – 14. května
Ještě v úterý se dráha na Národním stadiónu ve Varšavě testovala za zavřenými dveřmi juniorským závodem, avšak včera večer už nikdo z více než padesáti tisícovek diváků neměl sebemenší důvod vzpomínat na loňskou blamáž. Nejšťastnějším mužem byl ovšem Tai Woffinden, který s devíti body proklouzl do semifinále, kde podlehl Mateji Žagarovi. Ve finále však vyjel jako první na protilehlou rovinku a po pár minutách stál na nejvyšším stupni pódia. O společnost se mu postarali Greg Hancock a Matej Žagar, kteří si stejně jako on z polské metropole odváželi čtrnáct bodů. Na čele šampionátu je ovšem Chris Holder, ve včerejším finále čtvrtý, který si minimálně měsíc do Horsensu udrží post prozatímní světové jedničky.

„Těším se na zbytek sezóny, protože jsem šťastný, jako to všechno jde,“ svěřoval se na tiskové konferenci Tai Woffinden, v jehož boxu pobýval i legendární Peter Karlsson. „Dnes večer jsem se hodně naučil a hodlám si to vzít s sebou i dál. Tohle bude stejně dlouhá sezóna jako vždycky. Ale cítím, že máme zdroje udělat, co potřebujeme. Uvědomuji si chyby, které jsem dnes udělal, už je nebudu opakovat.“

Do dalšího závodu v Horsensu zbývá ještě prakticky celý měsíc. „O další Grand Prix jsem nepřemýšlel,“ říkal Tai Woffinden. „Ani jsem ve skutečnosti nevěděl, kde se vůbec jede, dokud jsem to před pár minutami neslyšel. To je způsob, kterým funguju. Čím míň myslím na plochou dráhu, tím lepší pro mě. Je hezké mít volnou neděli, protože se nejede polská extraliga, takže se můžu vrátit domů a relaxovat s Faye. Bude to hezký víkend!“

Poláci se netají svými ambicemi učinit z Varšavy obdobu britského Cardiffu. Že se jim to daří, svědčí i výpověď Grega Hancocka. Kdo jiný, než borec, který za více než dvě desítky let vynechal jedinou ze 194 velkých cen, by mohl být lepším soudcem?

„O dnešním závodě nemůžeme říct nic jiného než skvělé věci,“ vysekl Greg Hancock poklonu na tiskové konferenci. „Myslím si, že Varšava je na špičce, zvedla laťku nahoru. Ole Olsen vybudoval zatím nejlepší jednorázovou dráhu.  Opravdu nemůžu říct, že by jinde byla nějaká lepší. Viděli jsme mnoho závodění a předjíždění.“

Z nadšení, které je vlastní vítězům, nevybočoval ani Matej Žagar a po pohromě doma v Kršku nemohl s pohárem za třetí místo ani jinak. „To je prostě speedway,“ reagoval na otázku po příčinách takového jeleního skoku. „není žádné tajemství, abych byl upřímný. Vypořádal jsem se s nastavením motocyklů a můžu říct, že po závodě ve Slovinsku je to velká úleva.“

Průběžné pořadí seriálu:

1. Chris Holder 26, 2. Tai Woffinden 24, 3. Greg Hancock 24, 4. Peter Kildemand 21, 5. Maciej Janowski 20, 6. Antonio Lindbäck 20, 7. Fredrik Lindgren 19, 8. Jason Doyle 18, 9. Matej Zagar 18, 10. Bartosz Zmarzlik 18, 11. Nicki Pedersen 14, 12. Andreas Jonsson 14, 13. Niels-Kristian Iversen 12, 14. Piotr Pawlicki 12, 15. Patryk Dudek 8, 16. Chris Harris 6, 17. Denis Štojs 1, 18. Nick Škorja 1.

Foto: Kiril Ianatchkov

Krško – 30. dubna
Minulé úterý mohl Peter Kildemand skloňovat slovo smůla v nominativu a genitivu, které si moderní dánština zachovala ze svých původních čtyř pádů. Po těžkém pádu si poranil žebra ve svém rodném Esbjergu. Nicméně včerejší ouvertura letošního seriálu velkých cen jej zastihla na nejvyšším stupínku pódia, když ve finálové rozjížďce ve slovinském Kršku za sebou nechal australské duo Jason Doyle – Chris Holder a úřadujícího světového šampióna Tai Woffindena.

„Toto je nejlepší start do sezóny, který můžete mít,“ neskrýval dánský borec své nadšen na tiskové konferenci. „Jsme ještě na prahu sezóny a já musím hledět vstříc svému cíli a udržovat, aby se všechno pohybovalo tím správným směrem.“

Vítězství ve velké ceně je nicméně dobrým počátkem. „Právě teď jsem opravdu šťastný,“ pokračoval v superlativech. „Tohle je moje první sezóna, kdy jsem závodník SGP. Vyhrál jsem první kolo a vedu nyní mistrovství světa. To je velmi speciální pocit. Před sezónou bylo mým cílem bojovat o medaile a byl bych šťastný za třetí místo, až bude po sezóně. Nyní jsem na špici a potřebuji si to jen opravdu užít. Sezóna je dlouhá, budeme dělat, co můžeme, a nyní se zdá, že co děláme, je správná věc.“

Peter Kildemand připouští, že poraněná žebra mu v Kršku působila bolesti, ale vítězství účinkovalo jako nejlepší lék. „Právě nyní se cítím opravdu dobře,“ usmíval se. „Doktor mi říkal, že bych si měl vzít měsíc, měsíc a půl oddech. Dobrá věc je, že jsem to na dráze vůbec necítil. A právě teď jsem prostě šťastný.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)