Archiv autora: Antonín Škach

MČR Na ledové dráze

Antonín Klatovský úřadoval v Divišově

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 29. ledna
Antonín Klatovský nenašel přemožitele ani v jedné z rozjížděk sobotního šampionátu mistrovství republiky na ledové dráze. Po předlouhých osmi letech se tak stal prvním mistrem naší republiky v zimním odvětví ploché dráhy. A vedle titulu získal také nový motor, který jako hlavní cenu štědře věnovala divišovská Jawa. Na stupních vítězů se s ním sešli Stefan Pletschacher a Rene Stellingwerf. V konkurenci sedmi cizinců se neztratili ani zbývající čtyři Češi.


Všechny pochybnosti vzaly za své
Nedá se v žádném případě tvrdit, že by v Divišově byli zvyklí na nízké návštěvy. Nicméně jejich ledařská premiéra přesáhla svým významem hranice regionu. A tak v nejkritičtějším okamžiku sahala fronta automobilů odbočujících na parkoviště na poli u stadiónu až kamsi dolů na náměstí středočeského městečka. Tolik návštěvníků tady už hodně dlouho nepamatují. Diváci dokonce stáli i v první zatáčce a na protilehlé rovince, což je na škárových podnicích naprosto nevídaným úkazem.

Po spatření netradičního ledového zrcadla vytvořeného na ploše škvárového oválu nadšenci, kteří několik nocí téměř nespali, a ke všemu ještě chodili do práce, převládal u všech příchozích obdiv a úžas. Avšak na povrch se draly i pochybnosti. Především o kvalitě ledové plochy. Dráha je totiž přece jen klopená a při zaledňování voda stékala dovnitř. Tlouška ledu tak nebyla homogenní. Velkou neznámou také bylo, jak se na stadionu bude dát předjíždět.

Pochyby však velice rychle vzaly za své, i když první série přinesla tři vcelku jednoznačná vítězství. Nejprve Antonín Klatovský začal plnit roli favorita už při svém úvodním startu. Jan Pecina se soustředil na jistotu. Usadil se na druhém místě, které navzdory uraženému háku dokázal před německým Rusem Dmitrijem Čaščinem uhájit až do cíle. Klabo tým slavil další triumf ve stylu start – cíl už v následující jízdě. Jan Klatovský si totiž dokázal
permanentně dotírajícího Josefa Šišku udržet za svými zády. Jízdu s číslem tři pak ovládl Stefan Pletschacher. Když Rene Stellingwerf v prvém oblouku objel Jaromíra Lacha, bylo na stíhání Němce už pozdě.

Poklidnému průběhu závodu rázně učinila přítrž čtvrtá jízda. By se Stefan Pletschacher v prvním oblouku snažil objet staršího Klatovského, nepovedlo se mu to. A Antonín Klatovský se tak vydal na úspěšnou cestu za další trojkou. Co se dělo za jeho zády, však rozehřálo půl druhé tisícovky diváků víc než všechny kapaliny na bázi etanolu, hojně dostupné na divišovském stadiónu.

Stefanu Pletschacherovi totiž útok na vedoucí pozici nepřinesl žádný zisk, ale ztrátu. Vnější oblouk byl přece jenom pomalejší a ve výjezdu se tak na druhou příčku prosadil Jan Klatovský. A ke všemu se na jednoho z horkých favoritů začal zezadu tlačit Jaromír Lach. A když Němec ve druhé zatáčce třetího kola chytil pořádnou díru, byl rázem poslední.

Závěr jízdy patřil právě Jaromíru Lachovi. Ve čtvrtém kole se rázem objevil na druhé pozici. A by se Jan Klatovský nehodlal smířit s nečekanou ztrátou a na oba tvrdě tlačil i Stefan Pletschacher, kopřivnický matador dva body uhájil. V cyklistickém dojezdu na lokty nakonec Jan Klatovský protnul metu až jako poslední, když Němec byl o pár desetin sekundy rychlejší.


Další uchazeči o vavříny
Nečekaná a docela citelná ztráta Jana Klatovského a Stefana Pletschachera, dvou ze tří vítězů úvodní série, posadila na koně další borce. Nejprve Dmitrije Čaščina. Ten se dokonale řídil heslem, že kdo si počká, většinou se dočká. Celá tři kola číhal v závětří za zády Josefa Šišky, který mu v prvém oblouku sebral vedení. A ve čtvrtém kole náhle udeřil, aby to byl nakonec on, kdo připisoval tři body.

Zaváhání druhých chtěl ve prospěch svého bodového konta využít také Jan Pecina. Zatímco Rene Stellingwerf běžel do depa vyřešit mechanickou indispozici svého motocyklu zápůjčkou od Švýcara Heinze Göldiho, liberecký jezdec si na roštu povídal se spíkrem. A tak se diváci na rozdíl od klasické dráhy dozvěděli o jeho bezprostředních pocitech. „Jedu na vítězství,“ pochlubil se Jan Pecina Miloslavu Čmejlovi, před jehož výkonem museli všichni hluboce smeknout. V žádném případě se tentokrát nenechal zahanbit a při komentování nechal na dráze doslova duši.

Pecinova předpověď klapla na sto procent. Už po vylétnutí pásky ukázal nebezpečnému Rene Stellingwerfovi výfuk. O dvě jízdy později však divákům dopřál také více vzrušující akci. Odstartoval na druhém místě za Janem Klatovským. Nicméně odvážný předjížděcí manévr po levé straně jej na protilehlé rovince ve druhém kole posunul do čela.


A základ, aby se Jan Pecina stal mužem číslo dvě základní části závodu, byl položen. V rozjížďce s číslem jedenáct si však svou pozici poněkud zkomplikoval. Do prvé zatáčky vletěl při svém ataku na Stefana Pletschachera a Josefa Šišku tak vehementně, až se ocitnul na zemi. Motocyklu se však nestalo nic a také Milan Špinka v roli sudího byl celou sobotu nesmírně tolerantní, takže se Jan Pecina po pár sekundách znovu vrátil na startovní rošt.

Říká se, že život začíná až po čtyřicítce. V podmínkách motocyklových sportů však tohle většinou neplatí. Ovšem na ledové ploché dráze ano. A Jan Pecina se v letošní sezóně zařadil mezi úspěšné čtyřicátníky, jimž to v sedle ohřebovaného stroje náramně jde. Při repete jedenácté jízdy zopakoval svůj předchozí manévr. A tentokrát jej dotáhl až do konce. Josefa Šišku ve výjezdu předjel. A by jej táborský motokrosař ještě jednou dokázal vrátit za svá záda, druhé místo za vítězným Stefanem Pletschacherem nakonec patřilo Janu Pecinovi.

Veškerá sranda jde stranou
Základní část nakonec vyhrál Antonín Klatovský. V sedmé jízdě se poprvé musel o vítězství poprat. Stefan Pletschacher mu totiž velmi toužil oplatit předchozí porážku. A start mu v tomhle ohledu dokonale vyšel. Rovněž tak průjezd první zatáčkou, kde se od našeho
závodníka nenechal po vnější straně předjet. Jenže tovární jezdec Jawy se v sídelním městě továrny toužil ukázat v nejlepším světle. Ve třetím kole se v prvém oblouku spodem protáhnul na první místo. A jeho čtvrtá jízda proti Rene Stellingwerfovi, Charlie Ebnerovi a Josefu Kreuzbergerovi se pro něj ukázala být formalitou. A to tím spíše, když Holanďana ve druhém kole opět nechal na holičkách motocykl.

Shodou okolností pouze Antonín Klatovský a Jan Pecina dosáhli dvouciferného skóre. Josef Šiška se o podobnou cifru připravil pádem v jedenácté jízdě. Jana Klatovského hodně přibrzdila zmiňovaná nula ze druhé série. Podobný problém měl i Stefan Pletschacher, jenž byl při stejné příležitosti o jedinou příčku lepší. Jaromír Lach bojoval s angínou a jeho výkon v rozjížďce s číslem čtyři pro něho byl vrcholem.

Nicméně součtem bodů po dvanácti rozjížďkách skončil původní závod a semifinálovým jízdami začal úplně nový podnik. Ten se ovšem netýkal Heinze Göldiho, Charlie Ebnera a Josefa Kreuzbergera. A konec konců také Andrease Rotha, pro něhož sobotní Divišov skončil vinou defektu už ve třetím kole jeho úvodní jízdy. Zbývající tři si to rozdali v umísovací jízdě o deváté místo.


Ta se stala jednoznačnou záležitostí Heinze Göldiho. Kvůli pádu jeho krajana Charlie Ebnera se musela dvakrát opakovat. Heinz Göldi se ukázal být nejlepší při obou startech, ale také ve čtyřech kolech opakované rozjížďky. Vskutku obdivuhodný výkon, uvážíme-li, že sympatický Švýcar nosí na levé noze protézu.

Obě semifinále potvrdily papírové ambice favoritů. V tom prvním triumfoval Antonín Klatovský ve stylu start – cíl. Za ním odjel Rene Stellingwerf, nicméně Josef Šiška ještě v průběhu úvodního kola předjel nejen Jana Klatovského, ale i Holanďana. Ten se však rychle vrátil zpět na druhou postupovou příčku. Semifinále číslo dvě vidělo velké sólo Stefana Pletschachera. Jen chvilku žila postupová naděje Jaromíra Lacha. Už před cílem prvního okruhu klesl na třetí místo za bojovného Jana Pecinu.

Rozjížďku s číslem šestnáct, de facto jakési finále B o páté místo, nejlépe rozehrál Josef Šiška. Jenže už v nájezdu do první zatáčky jej střídal Dmitrij Čaščin, pokropený živou vodou po vcelku nevýrazné úvodní části. Před Josefa Šišku se dostal také Jan Klatovský. Nicméně táborský motokrosař se nevzdával. Jeho útok v prvém oblouku druhého kola však skončil pádem mladšího Klatovského. A v kuloárech rozvířil zprávy, že šlo o nevyřízené účty s Klabo týmem za Šiškovo přehlédnutí při sestavování nominace na světový šampionát družstev, jenž měl v kompetenci otec Klatovský.


A tak, či onak, Milan Špinka Josefa Šišku z dalšího pokračování diskvalifikoval. Při opakování sice předvedl nejlepší start Jaromír Lach, ovšem do první zatáčky už vjížděl jako první Dmitrij Čaščin. A tak to zůstalo až k šachovnicovému praporku.

Velká show Antonína Klatovského pak vyvrcholila v poslední jízdě. Starší Klabo si nenechal skvěle rozjetý závod pokazit. Už po vylétnutí pásky ujel svým pronásledovatelům v čele se Stefanem Pletschacherem. Českou radost umocňoval Jan Pecina. Dlouho vzdoroval na třetím místě Rene Stellingwerfovi, ovšem ve druhé zatáčce mu podlehl.

Ledy v Divišově už ne?
Internetové stránky divišovského klubu tvrdí, že kdo v Divišově nebyl, měl rozhodně čeho litovat. Do jisté míry mají pravdu. Jenže v sobotu na jejich stadiónu nebyl vskutku jen málokdo. A v řadách diváků nechyběla celá plejáda škvárových závodníků a samozřejmě funkcionářů jiných klubů. Doufejme, že chodili s očima otevřenýma. Vedení divišovského klubu, jenže se ke kormidlu dostalo po předloňském fiasku staré garnitury s pořádáním závodu juniorského šampionátu, totiž připravilo všem další pořádnou lekci.

Nemožné se stalo možným. Upřímně řečeno, těžko si představit někoho, kdo by věřil, že po osmi letech absence se podaří odjet na území naší republiky ledařský závod. A že k tomu nebude potřeba ani žádný rybník. I když nás dozajista čeká ještě celá škála podniků
aspirujících na označení vrchol sezóny, jeden takový už máme za sebou. Kéž by tak divišovský čin roku našel další pokračovatele.

V této souvislosti se nabízí otázka, zda ještě někdy v Divišově uvidíme ledaře skládají své zubaté speciály do hlubokého náklonu. Za vše však hovoří komentář jednoho ze zasvěcených. „O ledech už nikdy nechci nic slyšet,“ řekl magazínu speedwayA-Z Stanislav Hlačina, který společně se svými přáteli zanechal na stavbě ledového zrcadla hektolitry potu. „Minimálně do příští zimy!“

Hlasy z depa
„Perfektní,“ vystihl své pocity pro magazín speedwayA-Z Antonín Klatovský, první motocyklový šampión republiky v tomto roce. „Spadla ze mě tréma. Je to druhá sezóna, co jezdím společně s bráchou. A často mám nervy i za něj. Ale i za ostatní Čechy, protože ledy jsou spíš takový rodinný. Už si však spíš uvědomuju, že musím jet sám za sebe.“ To se mu v sobotu podařilo. „Jezdím za Jawu,“ řekl náš nejlepší ledař. „A všichni si tady přáli, aby titul zůstal doma. Ten motor jako hlavní cena byl taky super. I když jsem letos přešel k týmu Beru, mám i český sponzory. Chtěl bych jim všem poděkovat a jsem rád, že to konečně mohli vidět i u nás na vlastní oči.“ A než Antonína Klatovského definitivně pohltil dav fanoušků žádající o autogramkartu s podpisem, čerstvý šampión stačil ještě stručně okomentovat ambice českého národního týmu v šampionátu družstev. „V Rusku to bude tvrdý!“


„Závod to byl pěknej,“ konstatoval Jan Pecina, čtvrtý nejlepší borec sobotního odpoledne. „Akorát ve finále jsem měl víc zabojovat. Ale musím se přeci taky šetřit na Rusko.“ Liberecký závodník se do sedla ledařského speciálu vrátil po několikaleté pauze. Co jej k tomuto rozhodnutí motivovalo? „Když před třema rokama získal Serenius titul, řekl jsem si, že nejsem nejstarší. Dva roky jsem se jen šmrdlal. Letos jsem se konečně chytil a jsou už výsledky.“ Jan Pecina bude příští týden reprezentovat naši zemi v šampionátu družstev. „Bude to těžký,“ komentoval české vyhlídky druhý nejúspěšnější Čech závodu. „Bylo by ale hezký udělat medaili. Škoda, že jede Honza Klatovský a ne Šiškin, protože ten má teď lepší formu.“

„Pro mě to byl dobrej trénink,“ svěřil se Jaromír Lach. „Třetí den už marodím s angínou. Ve Švédsku mi to docela šlo, ale dnes jsem od druhýho kola už neměl sílu. A taky mi nejdou starty. Mrzí mě to, nějak se s tím nemůžu domluvit. Něco je špatně.“ A co? „Buď je to tím, že letos jedu teprve třetí závod, když dvoudenní Bollnäs pokládám za dva závody,“ soudil kopřivnický závodník. „A nebo se věnuju moc enduru.“ Další ledařský podnik má Jaromír Lach ve svém diáři druhý únorový víkend, kdy jej čeká semifinále mistrovství světa. „Mám teď jen tu Ufu a problémem je, že jsem ještě nesehnal druhýho řidiče na tu cestu,“ konstatoval. „Ostatní pořadatelé mě odmítli s tím, že je přetlak jezdců a ani nemá cenu, abych tam jezdil na trénink.“ A jak se Jaromíru Lachovi závodilo v Divišově? „Dráha byla pěkná,“ pochvaloval si. „A nakonec to dopadlo dobře a na škváru jsme se neprohrabali. Škoda pro pořadatele, že nepřijelo víc cizinců. Mohl to bejt ještě hezčí závod.“

„Byl to dobrej závod,“ řekl Jan Klatovský. Předtím, než vyjádřil své pocity pro magazín speedwayA-Z si musel nechat ošetřit rozbitý nos po pádu v malém finále. „Suprový, že to bylo v Čechách. Já jezdím teprve dva roky a ještě jsem u nás nejel. Dráha byla skvělá. Hodně díků pořadatelům za ni.“ Nejmladší z ledařského klanu Klatovských bude třetím závodníkem trojlístku reprezentačního výběru pro světový šampionát družstev. „Rusko bude zajímavý,“ netajil se. „Zase další šance. Budeme se stoprocentně snažit něco ukázat.“

      SMF1 SMF2 FIN
1. Antonín Klatovský, Klabo Team 3 3 3 3 12 1.   1.
2. Stefan Pletschacher, D 3 1 2 3 9   1. 2.
3. Rene Stellingwerf, NL 2 2 3 E 7 2.   3.
4. Jan Pecina, Osečná 2 3 3 2 10   2. 4.
5. Dmitrij Čaščin, D 1 3 0 1 5   4. 1.
6. Jaromír Lach, Kopřivnice (SMF) 1 2 2 1 6   3. 2.
7. Jan Klatovský, Klabo Team 3 0 2 3 8 4.   3.
8. Josef Šiška, Tábor 2 2 1 F 5 3.   U
9. Heinz Göldi, CH 0 1 1 2 4     1.
10. Charlie Ebner, CH 1 1 1 2 5     2.
11. Josef Kreuzberger, A 0 0 0 1 1     3.
12. Andreas Roth, D E – – – 0     –

Foto: Pavel Fišer

MČR Na ledové dráze

Divišov zítra přepíše historii českých ledů

Divišov – 28. ledna
Další bezesnou noc prožijí mít členové divišovského Autoklubu. Stejně jako v mnoha předchozích případech, ji totiž stráví posledními úpravami ledového zrcadla, které na své škvárové ráze vytvořili. By startovní listina doznala některé citelné rány, vše nasvědčuje, že zítra krátce po poledni uvidíme historickou podívanou.

Ze startovní listiny bohužel vypadla obě největší esa. Franze Zorna vyřadila chřipka už minulý víkend ve Flimsu, takže i tento víkend si dává závodní pauzu. Güntheru Bauerovi bohužel umřel někdo v rodině. Neobjeví se ani Johnny Tuinstra, jenž má závazky vůči sponzorovi. Otazník visí nad Markusem Skabrautem, zatímco exotického Francouze Claude Gadeyna vyřadilo zranění ruky.

Pořadatelé ve spolupráci s VV SPD stále pracují na zalepení těchto děr. Jak magazínu speedwayA-Z řekl Petr Moravec, předseda VV SPD, jistý je už semifinalista mistrovství světa Dmitrij Čačin. V záloze je také připraven rozpis pro dvanáct závodníků, kdyby se nepodařilo naplnit startovní listinu šestnácti jmény. Své totiž může sehrát i počasí, protože se předpovídají sněhové kalamity.

A tak, či onak zítra budeme svědky historické podívané. Po dlouhých osmi letech se uskuteční boj o ledařského krále naší země. S největší pravděpodobností se vůbec poprvé v historii naší ledové dráhy pojede na škvárovém stadiónu. Tohle bude vskutku stát za to!

Foto: AK Divišov www.akdivisov.cz – fotografie byla zveřejněna se souhlasem klubu.

Rozhovory

Richard Wolff: „Jezdí se to doleva na čtyři kola, ale nikdy to není stejný!“

Praha – 19. ledna
Má za sebou sezónu, o které hovoří jako o období dešů. Vybral si v ní jistou dávku smůly, nicméně na druhé straně zaznamenal i pár životních výsledků. Jako jediný Čech dokázal postoupit do finále mistrovství Evropy jednotlivců, stal se klíčovou postavou pražských týmů v evropském poháru klubových družstev a také v českých ligách a s minimem startů na dlouhých a travnatých oválech dokázal se ctí reprezentovat rovněž v těchto specifických disciplínách. Ostřílený bojovník Richard Wolff se však v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z nesoustředí výhradně na popis závodů. Čtenáři se dozvědí mnoho ze zákulisí a jeho názorech na obecná témata a vedle odpovědí na své dotazy si přečtou třeba také bezprostřední dojmy z nedávného hokejového utkání plochodrážního družstva.

speedwayA-Z: „Začátkem měsíce se v Kolíně hrálo hokejové utkání týmu ploché dráhy s týmem Pneu Kalt. Co tě vlastně k hokeji přivedlo? A dá se porovnat soutěživost v této kolektivní hře, by na úrovni přátelského střetnutí, s plochodrážním závodem?“
Richard Wolff: „Je to dobrá kolektivní hra. Makáš a honíš tak fyzičku. Je to dobrá příprava na jakejkoliv jinej sport, kde potřebuješ kondici. Je výbušnej a musíš tam makat. Když ne, je to hned vidět. A tak musíš. Nejde prostě jen vlízt na led a jen se vozit. Ostatní z party ti to hned řeknou. Nezašiješ se. Honíš se za pukem, bruslení je na fyzičku, zpracování puku je na postřeh a při hokeji je i fyzickej kontakt. Máš třeba zápas, že se hraje hodně do těla. Sice to není nebezpečný, ale nesmíš se bát. Párkrát pukem dostaneš a to bolí. Společně se squashem je to však ta nejlepší příprava. Já už hokej hraju hodně let. Začal jsem z vlastní iniciativy s tátou a strejdama. Potom jsme si pronajali led a já přitáhnul lidi kolem plochý dráhy. Léta to vedl táta, teď to poslední dva roky zařizuju sám. Přípravný zápasy jsme dělali už loni. Kalt je po domluvě s Pepem. Začátkem ledna nás zase vyzvali. Moto utkání bylo, že jsem soupisku dělal z lidí, co mají co do činění s plochou dráhou. Nebylo to tak, abychom vyhráli. Samozřejmě o výsledek šlo taky, ale hlavně o to, aby si zahráli lidi kolem plochý dráhy. Ty tam byli, byli tam i moji stejdové. Když jsem šáhnul mimo plošinu, vzal jsem kluky, co s náma hrajou v Praze. Nominaci jsme dělali po konzultaci se hráčema ze Štvanice, a proto byla taková, jaká byla. Omlouvám se těm, co chtěli hrát a nevešli se do sestavy. Nešlo to. Podle neoficiálních výsledků to skončilo 7:1. Jako kapitán bych chtěl vyzvednout gólmana. Kompletní herní projev byl špatnej, jak jsme si pak sedli a popovídali si o tom. Naše řada, já, Štanclík a Pavel Ondrašík jsme tejden předtím na Slávii sehráli perfektní hokej. Ale teď v tom Kolíně to bylo něco jinýho. Obrana byla propadák a z toho padly čtyři góly. Když už si pak naši útočníci vytvořili tlak, gól jsme nedali. Přehráli nás bruslařsky a perfektně si dávali přihrávky. Ty jejich góly byly pěkný, z akce a nebylo to tak, že by měli štěstí. Vyvodíme z toho důsledky a sestava se změní, protože už teď se zaobíráme odvetou. Bylo by hezký hrát vyrovnanej zápas. Hokej a plochá dráha se porovnat nedá, to je jasný. Každej musí vědět, že jestliže to v tobě je a vyhledáváš adrenalin, jakejkoliv sport se snažíš dělat naplno. A nejen na plochý dráze. Jeli jsme třeba motokrosový závody, protože na Markétě máme spolu spoustu aktivit. Těší mě, že nejsme jenom zarytý plochodrážní jezdci a umíme se odreagovat a pobavit se jinde. Celej rok kromě ligy jedeme proti sobě a tak se snažíme vyniknout v motokrosu nebo hokeji. Jak jseš jednou závodník, závodíš ve všem, ta soutěživost v tobě je.“

speedwayA-Z: „A co jinak v zimních měsících děláš? Loni musela Markéta omezit počty zaměstnanců – závodníků. Je tomu tak i letos?“
Richard Wolff: „Letos nás zaměstnali na poloviční úvazek, takže půlku sportovní přípravy dělám kolektivně s Markétou a druhou individuálně. Hokej, squash, fotbal. Základ nám poskytuje ministerstvo vnitra, o další se staráme sami. Já třeba vlastně až do vánoc stavěl velkokapacitní stany u firmy MPM a jezdil po celý republice. Jak teď s nimi budu spolupracovat, ještě nevím, ale rýsuje se i další brigáda. Taky jsem si začal připravovat motorky. Od ledna na tom děláme s mechanikem Jiříkem Patlejchem. Uvrtal jsem se i do dalších aktivit. Ve volných chvílích se zaobírám stavbou ještě jinejch motorek než plochodrážních. Rozhodně se teda neflákám.“

speedwayA-Z: „Při dlouhodobém trendu snižování jezdeckých míst pro mistrovství světa jednotlivců se také pro tebe stalo vhodnou příležitostí mistrovství Evropy. Jako jediný Čech jsi se kvalifikoval až do jeho finále. Jak na pou Mšeno – Stralsund – Holsted vzpomínáš dnes?“
Richard Wolff: „Jsem samozřejmě rád, že jsem si vyjel finále. Ve Mšeně se v tréninku vyskytly problémy a to kvalifikační kolo jsem odjel bez techniky. Měl jsem připravený dva motory. Jeden se zadřel na tréninku. A to byl ten, co vypadal nejlíp. Druhej nebyl ono, ale ten třetí byl sériovej. A to nešlo. Naštěstí jsem to však zvládnul i s jedním motorem. Nic se neexperimentovalo. První dvě jízdy to bylo v čudu. Nebylo co změnit. Pak jsem zabral a povedlo se postoupit. Bylo to však díky špatnýmu vstupu do závodu tip op. Trošku mi svazovala ruce technika. Na Stralsund jsem se připravoval s maximální pílí. Snažil jsem se hodně spát a odpočinout si. Bylo to turné třech závodů během třech dnů, protože ze Stralsundu byla Kopřivnice a pak Mšeno. Bylo to náročný na čas a tak jsme jeli s Pavlem Ondrašíkem dohromady. Před závodem tam dost hodně pršelo. Dráha nebyla perfektní, pak se však počasí umoudřilo a trénink proběhnul v pohodě. Jenže pak přišla zase průtrž a pršelo až do závodu. Nakonec ho se zpožděním udělali. Povrch nebyl jednoduchej, ale sedlo mi to perfektně. Měl jsem připravený dvě motorky. Před tímhle turné jsem totiž začal spolupracovat se dvěma ladiči, jak s Lubošem Tomíčkem, tak s Oldou Řezníčkem z Pardubic. Závody mi vycházely už od první jízdy. Vypadalo to dobře a byl jsem spokojenej. Po dvanácti rozjížďkách zase začalo pršet. Debatovalo se, že se to zruší, což by mi hrálo do karet. Ale pokračovalo se dál. Ve čtvrtý jízdě přišlo zaváhání. Po mačkanici s jedním Polákem nás oba
předjel Gafurov. V poslední jízdě to bylo zase v pohodě. Prostě, když pustíš páčku a jseš první, jedeš úplně jinak. V rozjezdu jsem si pak věřil. Věřil jsem, že to bude fungovat. Bedna byla milá, ale šlo hlavně o postup. Ve finále jsem byl už podruhý ve dvou posledních letech. Připravoval jsem se odpovědně. Měl jsem trojici motorů. Trošku byl problém s mechanikem. Jirka nemohl a také spousta dalších lidí neměla čas. Nakonec se mnou jel Květa Šebela, bejvalej závodník. Vytrhnul mi trn z paty. Odjezd po páteční večerní extralize byl hektickej. V Holstedu bylo špatný počasí. Pršelo fakt hodně. Dráha se však dala dohromady. Sobotní trénink proběhl perfektně. Vybral jsem si motor, kterej nebyl dělanej přímo na finále, ale byl dobře připravenej. Jenže jak se říká, dobrej trénink, špatnej závod. V neděli jsem nebyl schopnej pořádně závodit. Nevyšlo to vůbec. Nedařily se starty. A když jsem pak třeba v třetím kole někoho předjel, hned jsem dostal cejchu. Když jsem odstartoval, zastavili to. Den blbec! A dost velká hořkost. Hrozně jsem chtěl. Můj tajnej cíl bylo skončit do osmýho místa. Nemůžeš se však vymlouvat, že na závody byla dráha jiná než na trénink, ale součinitel neúspěchu to byl.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi se již tradičně objevil také v mistrovství světa na dlouhé a mistrovství Evropy na trávě. V prvém případě jsi z Vechty postoupil do semifinále v Parchimu, v tom druhém se pro tebe stalo konečnou již úvodní semifinále ve Folkestone…“
Richard Wolff: „Trénink ve Vechtě nebyl podle mejch představ. Nebyl to ono. Nemohl jsem se tam dopasovat. Odpoledne se při závodech nedařily starty, ale doháněl jsem to a předjížděl.
Až jsem po tom tréninku čuměl, jak hladce to šlo. Ve druhý jízdě, když už jsem začal myslet i na finále A, jsem někoho předjel a z druhýho místa se dostal na první. Ten boj trval asi dvě kola. Když jsem ho definitivně předjel, zadřel jsem motor. Měl jsem kliku, že mě netrefili. Stalo se to v nájezdu, kde všichni jedou jednu lajnu. Ve Vechtě jsem de facto prohrával jen s těma střelcema. A ani mě moc neujížděli. Na dlouhý, když je někdo rychlej, ujede ti ani nemrkneš. Ve finále B jsem si věřil, že vyhraju. S tím závodem jsem byl spokojenej. Byla sice trošku smůla, mohlo to bejt v klidu. Kdyby člověk měl velkou kliku, mohlo to klidně bejt na bednu. V semifinále v Parchimu jsem se mezi plejádou střelců neprosadil. Shodou okolností bylo snad na všech závodech MS a ME, který jsem jel, blbý počasí. Mám fotku, kde na dráze stálo dvacet centimetrů vody. Říkal jsem si, že se to snad ani nemůže jet. Vůbec mi to nešlo. Nevím, co k tomu říct. Půjčil jsem si motorku od Švabacha a neměl jsem to v ruce. Ve Folkestone všechno procházelo v pohodě. Jel jsem tam s předstihem. Ale v tréninku mi prasknul řetěz a rozsekal lepší motorku. Celý dopoledne jsem ji pak dával dohromady. Na trávě a dlouhý jsem jel třetí závod v sezóně. Myslel jsem, že v béčku bych mohl udělat výsledek. Kdybych zajel perfektně, vyhrál bych ho, ale skončil jsem jedenáctej.“

speedwayA-Z: „Pro nominaci na letošní mistrovství Evropy na trávě a s velkou pravděpodobností i na světový šampionát na dlouhé se bral v úvahu pouze domácí šampionát na rozmoklé dráze v Mariánských Lázních. Ty jsi z něho odstoupil kvůli tréninkovému pádu. Jak se z pozice reprezentačního náhradníka díváš na rozhodnutí VV SPD nevzít v úvahu dlouhodobější výsledky?“
Richard Wolff: „Určitě bych ten závod nesnižoval, protože někdo nemohl a někdo ho nejel. Zpochybňovat dokáží jen hlupáci. Že byla těžká dráha, je jedna věc, jsou to ale závody a navíc mistrovství republiky. Ten pád byl díky mojí blbosti. Na trénink jsem šel včas. Chtěl
jsem si dráhu osahat a využít na to celej možnej čas, protože kolikrát trénuješ a už víš, co budeš měnit. Pak ale přišla ta fatální chyba. Laxně jsem si zkoušel start a obrátil to na sebe. Bylo to vcuku letu. Do tý chvíle jsem nechápal, že na dlouhý to jde takhle otočit. Dopadlo to blbě pro mě i motorku. Z nevinnýho pádu jsem ji zvingloval do nepojízdnýho stavu. Navíc jsem si hnul zádama, který mám špatný. Nestěžuju si, vybral jsem si plochou dráhu, ale když jakýkoliv doktorce řeknu, že jsem vrcholovej sportovec, odpoví, že jsem se zbláznil. To asi poznám ve čtyřiceti, padesáti letech, co je to bolest zad. V Mariánkách jsem to měl bloklý a navíc jsem si skřípnul nerv. Doteďka mě ale mrzí, že jsem dal na radu doktora, že to nemám pokoušet. Jenže na dlouhý jsou ale velký rychlosti a představa, že by se mi to tam zablokovalo… Ty záda mě pak držely čtrnáct dnů. Mrzí mě, že díky jednomu podělanýmu startu jsem si to promarnil. Chtěl jsem to Pavlovi znepříjemnit. Navíc tam byla z posledních let největší šance udělat mistra, protože dva nejlepší byli marodi. A ta letošní nominace mě jen utvrzuje v tom, že je to někdy neprůhledný. Doufám, že se nikdo na mě nebude koukat přes prsty, a si však šáhnou na svý svědomí, jestli je to takhle správně. Ono to není ani přesně podle mistráku. Pavel je mistr a nevybíral si místo nasazení jako první.“

speedwayA-Z: „Na pozadí extraligových vystoupení se řada lidí loni dívala na účast pražského Olympu v evropském poháru klubových družstev poměrně skepticky. Nakonec to vůbec nebylo špatné a vy jste čtvrtým místem nezklamali. A ty jsi byl s Bohumilem Brhelem bodově nejproduktivnějším závodníkem celku. Jaký to byl závod?“
Richard Wolff: „Když ses podíval na startovní listinu, bylo jasný, že favoriti nejsme. V extralize jsou jen dva hosti, což je dobrý, jenže tady jich můžeš mít, kolik chceš. Třeba
Lublaň měla jen jednoho vlastního závodníka. Pro všechny kromě Bogase to byla pomalu Grand Prix. Mělo to perfektní atmosféru. Fakt dobře obsazenej závod. Podle tréninku jsme na tom nebyli nejlíp. V pěti tam na krátkou dráhu bylo těsno, ale z dlouhý vím, co je jezdit v šesti. Problémem byl ale stav tý dráhy. Byla těžká a nebezpečná, což přineslo hodně pádů. Nálada v týmu byla perfektní. Všichni jsme si pomáhali. Z mechaniků tam byl jedině můj Jirka a Milan od Pavla Ondrašíka. Kdo ze závodníků měl jízdu až dál, pomáhal. Třeba Bogasovi, kterej letěl z Grand Prix, jsme dávali motorku dohromady. Hecovali jsme se a každej připsanej bod byl dobrej. Do půlky závodu jsme dokonce mysleli i na bednu. Zvrtlo se to až v závěrečnejch jízdách. Všichni pro to však udělali všechno. Bojovali jsme. Je mi líto, že jsme neudělali třetí místo. Tomu týmu, co jsme tam byli, bych to přál. Je možný, že tím dlouhým pobytem spolu, nám to pak trošku pomohlo i v závěrečný extralize. Už jsme si v ní vůbec nepřipouštěli, že bychom tu baráž vůbec jeli.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi byl na stupni vítězů divišovského semifinále. V Kopřivnici ti pak deset bodů paradoxně stačilo jen na sedmé místo. Určitě jsi pomýšlel výše. Ztrátu třech bodů, která tě dělila od finálové jízdy, bys připsal na vrub dráze, sobě a nebo také jisté smůle?“
Richard Wolff: „Už na začátku bych podotknul že tomu, že budu mít deset bodů a skončím sedmej, bych nevěřil. To se většinou motáš vejš. Pepe za mou měl sedm bodů, byl tam takovej skok. S Mirdou, kterej měl stejně jako já, rozhodlo jeho lepší skóre. Se svým celkovým umístěním jsem spokojenej nebyl, ale nikdo by mě neměl pomlouvat, protože jsem
skončil jen o bod za jedním z Drymlů. Sedmička u umístění je sice hrozný číslo, ale v týhle konkurenci a v Kopřivnici to bylo dobrý. Ale jseš závodník a jede se tam finále, tak tu dráhu musíš hodit za hlavu a zkusit to. A já jsem tam začínal. Líbí se mi tam ale perfektní atmosféra. To je super, je to jedna z drah, kde přijdou lidi. Neříkám, že ovál je podle mýho gusta. Ale pokud si budeš vybírat, nemůžeš závodit. Třeba loni, co jsem jel svět nebo Evropu, bylo špatný počasí všude. Největší zaváhání byla první jízda. Při tréninku jsem si odzkoušel něco, co bylo dobrý, a pak jsem to změnil. Podělal jsem to. Hlídal jsem si Drymla a opral nás Suchánek. A pak to nešlo dohnat, protože v Kopřivnici jsou mezi jezdci dlouhý vzdálenosti a já nebyl spokojenej s chodem motorky. Týhle jízdy lituju dodnes.“

speedwayA-Z: „Druhý den po Kopřivnici jste se však s Josefem Francem při šampionátu dvojic napili z poháru hořkosti plnými doušky. Místo úspěšně splněné role černých koňů jste vypadli po základní části. Co se dělo?“
Richard Wolff: „Každopádně rozhodl systém. S devatenácti body jsme nepostoupili. Svazovalo nám trošku ruce to, že se říkalo, že jsme černý koně, přestože jsme oba byli vyrovnaný. A vidíš, co udělá jeden pád a jeden prasklej řetěz. A že nás vykouřil Suchánek, to jsme podcenili. První dvě jízdy však svědčily, že do finále půjdem. Řetěz mi prasknul, když jsem jel první. V jízdě s Áďou a Polákem jsem já odstartoval a do druhý zatáčky najížděl jako první, si Pepa rozbil hubu. Jak to bylo nevím, dozadu nevidím. A když byl vyloučenej, věděl jsem, že už to nebude stačit. Odstartoval jsem špatně a nemohl Áďu předjet. Pak upadl a já se dostal na druhý místo, avšak to už nic neřešilo. Pomalu jsem brečel. Vůbec jsem netušil, že s Pepou nepojedeme ani semifinále. Doteď si myslím, že to byla moje největší prohra v sezóně. Když ti nevyjde něco, v co věříš, mrzí to. Jenže do řetězu nevidíš. Kdyby ta poslední jízda vyšla, bylo by to jiný. A že pak Pepe upadl, byl následek, že riskoval, aby napravil to předchozí. A ono to nevyšlo.“


speedwayA-Z: „V souvislosti ze závody dvojic mě napadá možná trochu kacířská myšlenka. S Josefem Francem jste sice kamarádi, ale nezvažoval jsi možnost jet šampionát republiky s Bohumilem Brhelem? Ambice takového spojení ukázal třeba váš triumf při říjnové Super Prix ve Mšeně.“
Richard Wolff: „Je jasný, že u Bogase tam je zkušenost. Na druhou stranu se mu ale nechci vnucovat. Pepa chce jet se mnou a já s ním. Kdyby Bogas se mnou chtěl jet mistrovství republiky, samozřejmě neřeknu ne. Párkrát jsem domlouval spolupráci s Milanem Kůsem (stavitelem páru Caffé Isis – pozn. redakce), teď třeba něco sežene Pepa. Nebo třeba nastoupím s Bogasem, když mě osloví. Super Prix jsem původně plánoval jet s Pepou, ale nevyšlo to. Hodně dlouho jsem netušil, s kým budu závodit. Měl jsem pár nabídek, ale když přišla ta z MPM, řekl jsem jo. A ani jsem nevěděl, že to bude s Bogasem. Jsem tád, že jsem to s ním vyhrál, protože on jel tenhle závod víckrát, ale nikdy nevyhrál. Letos je to otázka sponzorů a nabídek. Soupisky se dělají až měsíc předem. Je to tedy otevřený, necháme se překvapit. Nejde ani o finanční nabídky, ale za koho a s kým.“

speedwayA-Z: „Extraliga 2004 se proměnila v černý sen pražských fanoušků, který ne a ne skončit. Teprve až v posledním klání ve Slaném jste odvrátili hrozící riziko baráže. V minulosti Olymp tu a tam nějaký ten smolný den už prožil, jenže tentokrát to byla téměř nekonečná šňůra. V čem byl ten zakopaný pes?“
Richard Wolff: „Jede to pět závodníků a bylo to kompletně celým týmem. Není to jen jedinec. Jde o to udělat nějaký body, a když se to pak sečte, je výsledek. Jenže nikdo z nás neměl
dvouciferný skóre. Nikomu se nedařilo a atmosféra byla špatná. Když se nedaří dvěma, ještě to jde, ale teď se nedařilo nikomu. Už to tak chodí, můžeš mít v tejdnu tři závody, jeden se povede a dva třeba ne. To fanoušci ještě nechápou. Nemůžeš dělat pořád patnáct, patnáct a patnáct. Může to bejt deset, deset nebo taky dva. Olymp ani neměl kam sáhnout jezdecky. Áďu pustili do Mšena. Kdyby byl, postaví se on. Když se nedaří, mají se udělat změny, jenže nebylo jaký. Švabach kvůli zranění vůbec nenastoupil ani do jedný extraligy. Už dva roky nazpátek to bylo, že jsme jeli pod tlakem. Není to nic příjemnýho, ale nepřipouštěli jsme si to. Karta se nakonec obrátila a byla tam i troška štěstí. Jsou to závody. Jezdí se to doleva na čtyři kola a dvacet jízd. A nikdy to není stejný. Kdyby bylo, nikdo to nebude jezdit a nikdo na to nebude chodit.“

speedwayA-Z: „Během prvoligových klání jsi pokaždé ze sebe vydal úplně všechno. A to nejen na dráze. Vzpomínám, že jsi třeba jezdil zabalený do ručníků, když sis doma zapomněl chrániče. Často jsi však ve svém úsilí zůstal osamocen. Myslíš si, že je dobré dávat za každou cenu takovou šanci mladým, a to třeba i na úkor výsledku?“
Richard Wolff: „Určitě něco pravdy na tom je. Nevím, jestli bych se pustil do spekulací, ale když to jedu já nebo Pepa, jedno místo nikomu nic neubere. A dávat mladejm zelenou, když si to nezaslouží? To je na trenérech. Mladý se mají co učit, a už je to o technice nebo přístupu. Můžou hodně odkoukat, avšak dávat je tam za tu cenu, že je tam místo, je hloupost. Závody jsou za odměnu, jsou pro nás, abychom jeli za tým, ne za trest, jak jsem někde zaslechl. Hodně dlouho mě mrzelo, když se to předloni zhatilo naše vítězství až v posledním závodě. A když jsem byl v Anglii, přesto jsem naši první ligu sledoval. Markéta si zakládá na výchově nových závodníků. Ti by si ale neměli myslet, že jet první ligu je samozřejmost. Tou by však mělo bejt, že děláš co nejvíc bodů. Každopádně jezdím pro Markétu s tím, abych byl nejlepší a ne se tam někde plácal. A jak bych mohl bejt někomu vzorem, kdybych dělal sedm bodů?!“


speedwayA-Z: „A jak vnímáš své vystoupení ve volných závodech na konci sezóny – Zlaté přilbě, Tomíčkově memoriálu, Slováckém oválu a Super Prix? Myslíš, že idea bodovaných tréninků často prezentovaná VV SPD dokáže nedostatek pouáků kompenzovat?“
Richard Wolff: „Slovácký ovál se mi nepovedl. Bolely mě záda, chtělo to delší dobu. To byl jeden ze závodů, co jsem měl odvolat za zdravotních důvodů. Přilba byla poznamenaná počasím. Zase po letech, kdy jsem ji jel, pršelo. Jak už jsem řekl, celá má loňská sezóna byla ve znamení dešů a hroznejch drah. Znáš to, jaký to je, když se ráno probudíš a prší. V sobotu jsem si to dobře rozjel. Ale v druhý jízdě jsem pak neodstartoval. Věřil jsem, že to napravím. Chybělo mi však štěstí. Zlatá přilba byla dost náročná a hodně těžká. Ta druhá jízda byla moje jezdecká chyba, ale stačilo trošku štěstí při tý poslední. S Tomíčkovým memoriálem jsem byl hodně nespokojenej. To bylo fiasko. Nepovedlo se to, tím se omlouvám fanouškům. Ale Super Prix byla dobrá. Bodovanej trénink určitě nedokáže nahradit závod, ale je to nejlepší trénink. Neřeší však situaci, že pro seniory je málo závodů. Pokud si je neseženeš venku, nemáš z čeho uhradit ty náklady. A ty jsou čím dál vyšší. Není to tak jednoduchý, jak to vypadá z pohledu diváka. Pořád se třeba ptají, co s těma motorkama pořád děláme. Je to prej jen pár trubek a to musíme mít hned… Ale často jsem třeba v dílně šest hodin, ani nevím jak. A třeba na mistrovství světa nebo Evropy trvá příprava několik dnů.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Jiří Benda: „Chtěl bych se zeptat, jak u vás osobně letos dopadá souboj techniky Jawa proti GM. Přeji hodně zdaru, držím palce.“
Richard Wolff: „O GM jsem dost přemejšlel. Ale je to o financích, takže jsem nakonec předělal Jawy. Dokončil jsem na nich sezónu a ke konci byl s nima spokojenej. A protože mám dost motorů Jawa, zaobírám se jejich vyladěním a na GM nemyslím.“

Milan Kůs: „Okomentuj pro širší veřejnost, s jakou technikou a jak často jezdíš závody na dlouhé a travnaté dráze. Porovnej výsledky své i ostatních jezdců v loňském roce. Odrazem čeho je nominace na tento rok do ME na trávě? Přeji úspěšnou sezónu.“
Richard Wolff: „Když řeknu, že mám dva pět let starý stroje, který restauruju a udržuju a jen to stojí desetitisíce, nejde to srovnat, když špičková motorka stojí statisíce. Je to jasný, kam to směřuje. Je to hlavně věc financí. Ty peníze prostě nemám a sedmdesát procent musím dát do krátký. A pokud na dlouhý a trávě odjedu v sezóně čtyři nekompletní závody, a čtenáři posouděj, co je větší prioritou. Samozřejmě bych rád zainvestoval a obměnil park na dlouhou dráhu, ale jen tak tak pokreju rozpočet na krátkou, natož abych dával statisíce do dlouhána. Od srovnávání výsledků jsou tady jiný. Trenéři. A každej má svůj názor, takže si může udělat obrázek. A ta nominace? Postup z prvního kola do semifinále MS, jedenáctý místo semifinále ME. A se podívají, kdo tam byl přede mnou. Vždycky jen Wind nebo Šváb. A smolný mistrovství republiky nejde srovnávat. Oni byli marod a já upadl. Do té doby to šlo srovnávat, pak ne. Proto s nominací tiše nesouhlasím.“


Petr Horáček: „V rozhovoru s panem Schneiderwindem tento závodník popisoval rozdíly mezi dlouhými a travnatými a krátkými drahami. Jak tento fakt vnímá Richard Wolff? A jsou pro něho tak důležité jako speedway? Děkuji za odpovědi a přeji hodně úspěchů, a a mu to vyjde i s tou Anglií.“
Richard Wolff: „Určitě to jsou dvě rozdílný disciplíny a v posledních letech je znát, že se mění. Dlouhá začíná bejt náročná stylově. Jestli chce člověk bejt rychlej, musí mít styl. Přechod z krátký na dlouhou mi dělá problém. Jsem radši, když je dlouhá dráha kratší. Obráceně z dlouhý na krátkou to snáším líp. Ale vždy se snažím si zatrénovat, jedeš to jinak stylově. Není to jako skok z ferrari do stodvacítky, ale svý specifika to má. Proto je pro mě lepší si zatrénovat a sklouznout se. Rozdíl je, že na dlouhý jezdím MS a tam nejsou žádný ořezávátka. Nebojuješ s dráhou, ale se super jezdci. Půlka startovky jsou profíci na dlouhou, obojetnejch spíš ubejvá. Při krátký je vyrovnanější pole, takže se můžeš zabejvat dráhou i konkurencí. Pro mě je důležitý, když se někam nominuju, že chci výsledek. Když nepřijde, člověk je naštvanej. Dlouhá a tráva se mi líbí, ale problém je, že tam jezdíš s dobrejma. Kdybych tam byl s vyrovnanejma a vyhrával, těšilo by mě to víc. Nicméně v Mariánkách nebo jiný dlouhý je pěkný svezení. Je to velkej frmol. Horší pak je, když tam jedeš v šesti a máš vedle sebe Tatuma, Risse a tak.“

Richard Wolff děkuje:
„Určitě děkuju za pomoc rodičům za finanční nebo všeobecnou pomoc. A manželce, že mi to toleruje. A Šébovi, že jel se mnou na finále ME a nenechal mě ve štychu. Mechanikovi Jirkovi Patlejchovi, že si sám vyřknul nad sebou ortel, když přešel ke mně. Samozřejmě oběma ladičům, Luboši Tomíčkovi a Oldovi Řezníčkovi. Všem fanouškům ploché dráhy a to zejména HBC Fans! Milanu Kůsovi za účast v M ČR dvojic a firmě MPM za nasazení v Super Prix. A všem, co mají co do činění se mnou.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Rozhovory

Zeptejte se: Vladimíra Višvádera

Živanice – 28. ledna
Ve svých Kristových letech by mohl být vděčnou předlohou pro pořádně tlustý román. A to nejen po sportovní stránce své kariéry. Plochodrážní bacil jej nakazil již v dětství v západoslovenském Zohoru. Než však dospěl, tamní stadión zavřeli. V osmnácti odešel za plochou dráhou z domova. Přes Žarnovicu a Pardubice, kde po vojně zůstal žít natrvalo, zakotvil v Březolupech. Vedle svých kmenových klubů však oblékal také vesty Chabařovic, Plzně a Mšena. Slovensko – český plochodrážní světoběžník Vladimír Višváder přislíbil magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, do něhož může svými dotazy přispět také kdokoliv z vás.

„Moc to nepočítám,“ odpověděl Vladimír Višváder na dotaz, zda z hlavy ví, kolikátou sezónu bude letos usedat do sedla plochodrážních strojů. „Žádnou evidenci si nevedu, ale zhruba bych si na většinu svých závodů vzpomněl. Ten první jsem jel v roce 1987. S věkem si však vůbec starosti nedělám. Třiatřicet není ani žádnej věk!“

A co kmenový závodník moravských Březolup právě dělá? „Chystám s Matesem Hlaváčkem motorku na šroubky,“ prozradil. „Konečně pořádně přituhlo a tak už v pátek budeme blbnout na rybníku. Bude tam i Partyzán (přezdívka Pavla Fuksy – pozn. redakce). Ten se taky potřebuje vyjezdit. A fyzičku piluju taky každou středu. Chodím s Pardubákama hrát fotbálek.“

Otázky na Vladimíra Višvádera můžete od této chvíle vkládat do komentáře tohoto článku. Rozhovor je naplánován na neděli 6. února a uzávěrka vašich příspěvků bude v pátek 4. února ve 12:00.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Rozhovory

Zeptejte se: Josefa France

Kutná Hora – 27. ledna
Menší postavou, ale o to větší svým závodnickým srdcem. Tak jej znají nejen u nás, nýbrž také ve Velké Británii. Také loni proložil závody za pražský Olymp a britský Berwick reprezentačními starty. Druhé divoké karty na Grand Prix se sice nedočkal, nicméně do hledáčku Josefa Laštovky pro místo ve světovém poháru družstev se zase dostal. Josef Franc je dalším plochodrážníkem, který magazínu speedwayA-Z přislíbil exkluzivní rozhovor. A také tentokrát do něho svými dotazy mohou přispět rovněž naši čtenáři.

„Na příští víkend plánujeme hokejovou odvetu s družstvem Pneu Kalt,“ svěřil se Josef Franc, jak si užívá letošní zimu. „V Anglii jsem byl až do konce roku, takže teď hodně dělám s motorkama v dílně. Do práce letos nechodím, na dva měsíce to nemělo cenu. A potřeboval jsem se vrhnout na techniku. A připravit se fyzicky. Byli jsme s Prahou na Zadově na lyžích. A teď se samozřejmě v sobotu pojedu podívat na ledy do Divišova.“

Máte-li na Josefa France nějakou otázku, vložte jí formou komentáře k tomuto článku. Můžete tak učinit od této chvíle až do příštího pátku, tedy 4. února do 12:00. Rozhovor je domluven hned na druhý den.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)