Archiv pro štítek: 2013 SGP Praha

Josef Franc je už nabitý atmosférou velké ceny

Praha – 16. května
Během loňské Velké ceny České republiky dal jasně najevo, že se český borec může pustit do boje i ve vrcholném podniku. Rázem se stal miláčkem publika, které díky jeho třem vítězným průjezdům cílem zapomnělo na drahé vstupné. Divokou kartu obdržel také letos a před zítřejším závodem se cítí ve skvělé pohodě. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by se rozhodně nebránil zopakovat svůj loňský výsledek.

„Není co měnit,“ odpovídá Josef Franc na otázku o své přípravě na zítřejší závod. „Nemám potřebu vymejšlet ptákoviny. Pojedeme s tím, co máme. Buď to bude fungovat anebo nebude. Myslím, že bude. Těším se, jsem už tím vším nabitej‘!“

Loni rozjásal pražské ochozy trojicí vítězných rozjížděk, s jakými ambicemi vstupuje do vrcholného podniku letos? „Chtěl bych si zopakovat loňskej‘ výsledek,“ netají se se svým přáním. „Kdyby se to nepovedlo, nemůžu bejt‘ zklamanej‘. Jede tam patnáct světovejch‘ závodníků, se kterejma budu bojovat. Zkusím štěstí, uvidíme. Žádnej‘ stres.“

Foto: Miroslav Horáček

Václav Milík věří, že se mu prostor v Praze nabídne

Bernardov – 16. května
Má za sebou povedený týden. I když do kvalifikace světového juniorského šampionátu odjížděl bez jednoho motoru zadřeného při pardubické extralize, nakonec v Červenogradu hrál úlohu jediného suveréna. V neděli v Žarnovici byl nejlepším z českého týmu, který vyhrál ouverturu jadranského šampionátu družstev. Poslední nula šla na vrub zkratu v elektrickém okruhu. Včera ve Mšeně byl jedním z mála, kdo neláteřil na stav dráhy. By se mu v jednom případě nevyhnul pád, zatížil pardubické konto čtrnácti body. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil nejen se svou touhou po medailích v mistrovství světa juniorů, ale také s vírou, že mu zítřejší SGP České republiky poskytne jezdecký prostor.

„Silnice děravý a úplně na prd,“ svěřuje se Václav Milík se svými dojmy z Ukrajiny. Ovšem cestu do Červenogradu už důvěrně zná. Stejně jako místní ovál, což se dokonale projevilo rovněž v sobotu. „Po Evropě jsem věděl, jak nastavit motorky. Když přišly závody, dařily se mi starty. Ten den se mi chtělo závodit!“

Jeho bodové konto se radovalo nad maximálními příděly, jimiž ho pardubický závodník neúnavně zásoboval. „První dvě jízdy to bylo od startu do cíle,“ popisuje svá úvodní sóla. „Ve třetí jsem neodstartoval, ale Vladimira Borodulina jsem dojel v druhý zatáčce.“

Po třech sériích se devítibodovému Václava Milíkovi nemohl rovnat vůbec nikdo. „Ve čtvrtý jízdě to bylo taky dobrý,“ trošku bagatelizuje své další vítězství. „Až v poslední jízdě na mě odstartoval Andrzej Lebeděvs. Nešlo to dohnat. Byla to jednokolejka s jednou rychlou stopou. Nedalo se s tím nic dělat.“

Václav Milík je stejně jako loni jediným českým finalistou světového šampionátu, jehož po červnové ouvertuře v Pile čekají zastávky v Berwicku a Terenzanu. „Doufám, že se bude dařit i tam,“ přeje si. „Celková bedna je můj cíl. Už loni jsem poznal, že nejsou neporazitelný. A kdo odstartuje, vyhrává. Doufám, že se bude dařit a já na tý bedně budu.“

Zítra večer Václava Milíka očekává start v pražské velké ceně, kde se podruhé domácího publiku předvede v úloze prvního náhradníka. „Dneska si pojedu zatrénovat,“ říká. „Doufám, že se na to Nicki nakonec vyprdne (smích).“

Jenže dánský borec dává jasně najevo, že nastoupí i se zlomeným předloktím, na něž si pořídil speciální chránič. „Nějaká rozjížďka by mohla vyjít,“ komentuje Václav Milík situaci. „Hlavně ne poslední, když je člověk studenej‘, je to na prd.“

Úřadující český šampión se prozatím do světa velkých cen zapsal jedinou nulu. Zaznamenal ji loni na Markétě, když v rozjížďce s číslem nahradil Kennetha Bjerre, který kvůli poruše motocyklu pošvihnul dvouminutový limit.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Zdeněk Holub bere post náhradníka jako určitý stupínek své kariéry

Ústí nad Labem – 10. května
V polovině dubna 2010 usedl vedle svého otce, bývalého závodníka Chabařovic a SVS Pardubice, do bílé dodávky, která je dovezla do Prahy. Na malé dráze na pražské Markétě tehdy začínal třetí ročník Markéta Cupu stopětadvacítek. Zatímco Ondřej Smetana tehdy nepoznal hořkost porážky, on v sedmičlenném startovním poli debutoval pátým místem. Od té doby se jeho kariéra ubírala stále vzhůru, až se tři roky po své závodnické premiéře představí pražskému publiku jako druhý náhradník SGP České republiky.

„Před třemi léty by mě to určitě nenapadlo,“ usmívá se Zdeněk Holub při připomínce svých začátků na malé dráze za první zatáčkou pražské Markéty. „Myslím, že ani loni ne. Je to dobrej‘ pocit. Bude to super zážitek, doufám, že se svezu.“

A co účast ve velké ceně České republiky pro Zdeňka Holuba znamená? „Je to takovej‘ stupínek v kariéře,“ přemítá. „Chci se připravit dobře psychicky a fyzicky. Po technický stránce se to ještě doladí.“

Pražští závodníci drží primát i v rychlosti postupu mezi elitu:
Zdeněk Holub je prozatím nejmladším českým závodníkem, který na vlastní kůži pozná atmosféru velkých cen. Za tři roky od svého debutu se na post náhradníka dostal rovněž Matěj Kůs. Roku 2007 ovšem už slavil osmnácté narozeniny a oproti čtrnáctiletému Zdeňku Holubovi jel první závod se stopětadvacítkou v Pardubicích v dubnu 2004 těsně před svými čtrnáctými narozeninami.

Oba pražští závodníci se mezi elitu dostali z titulu nominace pořadatelem závodu. Česká plochodrážní historie ovšem může nabídnout příklady závodníků, kteří se do závodu o titul individuálního mistra světa probojovali v kvalifikačním procesu.

Jiří Štancl musel na konci šedesátých let musel na ostrý závodní debut čekat do svých sedmnáctin, které ovšem oslavil až v listopadu 1966. První závod jel na konci května 1967, kdy v ligovém utkání Poháru Světa motorů na Markétě proti Plzni vybojoval jeden bod. O čtyři roky později už byl účastníkem světového finále v Göteborgu.

Do té doby se mezi nejlepší šestnáctku světa z našich závodníků prokousali pouze Jaroslav Volf mladší (1964) a Luboš Tomíček (1965). Antonín Kasper měl roku 1963 plnit úlohu náhradníka, ale nakonec ve stejném termínu triumfoval ve Zlaté přilbě v Pardubicích.

Antonín Kasper mladší také slavil sedmnácté narozeniny během zimní přestávky. Regulérně začal závodit v sezóně 1980, aby jeho jméno v programu světového finále tisknuli už v Nordenu v září 1983. Nejmladším českým závodníkem, který se kvalifikoval do seriálu velkých cen, byl Lukáš Dryml. Pardubičan, jehož tady čekaly i stupně vítězů, poprvé bojoval s elitou světa v jednadvaceti v sezóně 2002. Prozatím zůstává rovněž posledním stálým českým účastníkem seriálu z roku 2008. Vedle Luboše Tomíčka, jenž měl postup na dohled zároveň s ním v challenge ve Vojensu, se nejblíže postupu ocitnul jeho starší bratr Aleš v Goričanu loni v září.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Miroslav Horáček

Josef Franc poslal vstupenky na pražskou velkou cenu do Frýdlantu

Pardubice – 8. května
Josef Franc při včerejší extralize ve Svítkově využil tréninkových možností naplno. Sotva se objevil na hraně kopečku depa, hned se sápal po svém druhém motocyklu, aby se záhy spustil dolů na dráhu vstříc dalším kolečkům. Ještě než se vydal se svým týmem na slavnostní nástup, coby majitel divoké karty na SGP České republiky vylosoval vítěze společné soutěže AK Markéta Praha a magazínu speedwayA-Z.

Soutěžní otázka byla vskutku ošidná, nicméně celá řada správných odpovědí dala jasně najevo, že si naši šikovní čtenáři dokázali se zadáním poradit také letos. Nicméně Josef Franc nad dotazem, v kolika případech projížděl český jezdec vítězně cílem rozjížďky GP České rameny jen zakroutil hlavou.

„Nevím,“ svěřil se, že si historické statistiky rozhodně nevede. Loňský ročník mu však nevymizel z paměti. „Já jsem vyhrál tři.“

Poté už sáhl do obálky s lístečky, jejichž čísla odpovídala správné odpovědi každého respondenta. V jeho rukou se objevila devítka, která patřila Ladislavu Hájkovi z Frýdlantu, který správně odpověděl, že oněch českých vítězství bylo prozatím jednadvacet. Za odměnu bude mít v race-office na pražském stadiónu od pátku do sobotu připraveny dvě vstupenky do sektoru J hlavní tribuny.

Vítězné rozjížďky při SGP ČR v podání českých závodníků:

závodník: rok: počet vítězství:
Antonín Kasper 1998 1x
  1999 4x
  2000 3x
  2001 1x
Bohumil Brhel 2001 2x
  2003 2x
  2004 1x
Lukáš Dryml 2002 1x
Tomáš Topinka 2003 2x
Matěj Kůs 2011 1x
Josef Franc 2012 3x

Foto: Eva Palánová

Čtenáři magazínu speedwayA-Z mohou mít jistotu dříve než Aleš Dryml

Pardubice – 5. května
Díky zranění Nicki Pedersena a Darcy Warda ve včerejší SGP Švédska se naskytla možnost pro Aleše Drymla, aby z pozice první kvalifikované rezervy naskočil v Praze do prestižního seriálu nejlepších plochodrážníků modré planety. Samotný pardubický závodník prozatím nemá žádné oficiální zprávy, ovšem čtenáři magazínu speedwayA-Z budou mít jasno, kdo z nich půjde na vrcholnou událost sezóny zadarmo, už ve středu. V ten den totiž proběhne losování vítěze soutěže o volné vstupenky. Jelikož je zadání přece jenom poněkud ošidné, rozhodli jsme se pro malou nápovědu.

„Žádné oficiální zprávy od BSI zatím nemám,“ svěřil se Aleš Dryml magazínu speedwayA-Z dnes v poledne. „Myslím, že se rozhodnou až těsně před závodem.“ Pardubický závodník však pro naši soutěž nemůže být nápovědou, jelikož v Praze nevyhrál ani jednu jízdu, i když roku 2004 byl stálým účastníkem seriálu a v letech 2002, 2003 a 2005 startoval v české metropoli na divokou kartu. A tak to vezměme od píky.

V sobotu 17. května se splnil sen mnoha generací českých fanoušků, aby se o titul mistra světa bojovalo u nás. Divokou kartu obdržel Tomáš Topinka, ale na vítězný průjezd českého závodníka cílem některé z jízd jsme si museli ještě rok počkat.

Prvním borcem, který to dokázal, byl Antonín Kasper, který proměnil v triumf svůj start v osmé jízdě. Na jeho štítě tehdy zůstali Bohumil Brhel, Jesper B. Monberg, ovšem ještě s příjmením Jensen, a Craig Boyce.

Aplaus pražské Markéty si Antonín Kasper užíval i roku 1999. V deštivém závodě triumfoval postupně ve třetí, sedmé a jedenácté jízdě, ale nejdůležitější vítězství přišlo v malém finále, protože ho poslalo na pátou pozici závěrečné klasifikace. V sezóně 2000 jel Antonín Kasper seriál velkých cen naposledy jako jeho regulérní účastník. Na Markétě vyhrál v rozjížďkách s čísly dvě, osm a šestnáct.

Roku 2001 se Antonín Kasper rozloučil s českou velkou cenou triumfem ve druhé jízdě. V rozjížďce s číslem jedna zaznamenal premiérové prvenství Bohumil Brhel, který se radoval ještě jednou v sedmé jízdě, čímž se kvalifikoval mezi hlavních šestnáct.

V sezóně 2002 začala prudce stoupat hvězda Lukáše Drymla, který z českých závodníků dokázal ve světě velkých cen doposud nevídané. Paradoxní ovšem je, že na Markétě triumfoval pouze v jednadvacáté jízdě. Dostal se do semifinálových jízd, avšak startmaršál Stanislav Klenovec jej už nikdy šachovnicovou vlajkou jako prvního neodmávnul.

Hrdinou Grand Prix České republiky v roce 2003 se stal Tomáš Topinka, který se sem dostal z pozice stále rezervy. Vyhrál už pátou jízdu, aby si vítězství zopakoval ještě v rozjížďce s číslem sedmnáct, což mu otevřelo brány semifinále a ke konečnému pátému místu. Roku 2003 dvakrát zvítězil i Bohumil Brhel. Stalo se tak v šesté a dvanácté jízdě.

Bohumil Brhel dokázal vyhrát i osmnáctou jízdu deštivého ročníku 2004. V následujícím roce se změnil rozpis, místo čtyřiadvaceti borců jich závodilo opět jen šestnáct a na triumf českého borce jsme museli čekat dlouhých sedm let. V květnu 2011 Matěj Kůs vyšperkoval čtyři nuly vítězstvím v rozjížďce s číslem devět před Jasonem Crumpem, Andreasem Jonssonem a Januszem Kolodziejem. Výčet českých vítězů české velké ceny uzavírá Josef Franc svými loňskými výkony.