Mladá Boleslav – 15. září
Tento pátek není třináctého. Přesto český národní tým čeká náročný úkol. V prvním semifinále Speedway of Nations v Daugavpilsu změří své síly s Američany, Poláky, Dány, Slovinci, Švédy a Finy v boji o tři místa pro říjnové finále v Manchesteru. Ačkoliv sobotní semifinále přináší o poznání lehčí zadání postupové mise, Filip Šitera nevěší hlavu. A věří svému týmu, který vznikl na základě výsledků prvního českého finále v Plzni.

Tipujte:

 Loading ...

V první fázi mohly jednotlivé národní federace nominovat širší výběr skládající se ze tří seniorů a dvou juniorů. Při dlouhodobém vyřazení Eduarda Krčmáře zvolil Filip Šitera základní trojici Václav Milík, Josef Franc a Daniel Klíma a juniorský tandem Jan Kvěch a Petr Chlupáč.

Po zranění Jana Kvěcha krystalizovala česká sestava do trojice Václav Milík, Josef Franc a Petr Chlupáč. Hodnota startovního čísla na první pohled napovídá o statusu konkrétního závodníka. Jedničkou je kapitán, trojkou junior.

„Pepa s Vencou jsou momentálně dva naši nejlepší senioři,“ vysvětluje Filip Šitera, kterak dospěl k rozhodnutí o složení národního týmu. „Když se koukneš na výsledky mistrovství republiky v Plzni, vidíš, že jsem vzal to nejlepší.“

Avšak los nemohl postavit do cesty českým závodníkům těžší soupeře. „Při závodech se může stát cokoliv,“ připomíná reprezentační kouč. „Určitě jedeme bojovat. Los je těžkej, ale když chceš finále, musíš se tam dostat jakkoliv. A když bude štěstí…“

Ostatně sobotní termín by nevyhovoval Josefu Francovi, který v Mariánských Lázních bude usilovat o další zlatou medaili ve své sbírce titulů mistra republiky na dlouhé dráze. „Všichni jedeme po ose, akorát Pepa po závodech letí do Mnichova a pak do Mariánek,“ připomíná Filip Šitera obecně známou nechuť pražského závodníka vstoupit do dopravního prostředku, který se zvedne výš než metr nad zem. „Je hrozně nadšenej, že jsme mu umožnili cestovat letadlem.“

Semifinálové závody Speedway of Nations – Daugavpils:

Foto: Petr Dvořák a Karel Herman

Londýn – 20. srpna
Nepříliš velké nadšení vzbudilo v Čechách rozlosování semifinálových skupin Speedway of Nations, jehož úvodní fáze se uskuteční v půlce září v Daugavpilsu. Náš národní tým bude mít v boji o tři finálová místa za soupeře nejen Finy, Slovince a Američany, nýbrž zástupce plochodrážních supervelmocí Polska, Dánska a Švédska.

Semifinálové stadium Speedway of Nations v Daugavpilsu:

Foto: laskavostí Filipa Šitery

Mladá Boleslav – 21. října
Měl to být historický rekord. Ještě nikdy v historii mistrovství světa družstev nebyl šampión korunován již v prvních květnových dnech. Jenže koronavirus letos obrátil vzhůru nohama i jiné věci, než jsou plochodrážní termíny. Termín Speedway of Nations se posunul na sklonek října, posléze se dějištěm místo Manchesteru stal Lublin. A v tom si svatý Petr postavil hlavu a namísto dvoudenního klání se postaral o jinou statistickou lahůdku. Na určení pořadí totiž muselo stačit všehovšudy čtrnáct rozjížděk.

Déšť hraje klíčovou roli

„Počasí vůbec nepřálo,“ vrací se Filip Šitera k minulému pátku. „Mělo začít pršet až kolem osmý, devátý hodiny. Chtěli odjet aspoň čtrnáct jízda, ale začalo chcát už v šest. A hlavně předtím pršelo celej tejden. A tak jsme jen vyložili motorky a pak je zase naložili.“

Snaha konat závody již v pátek mělo i jeden praktický důvod. „V Polsku vydali nový opatření kvůli covidu,“ vysvětluje český reprezentační kouč. „Lublin se dostal do červenýho semaforu. V pátek mohli bejt diváci na tribunách, ale v sobotu se jelo bez nich.“

Ve vzduchu však stále visela dešťová hrozba, která mohla Speedway of Nations přesunout až na neděli. A případně ho i zrušit, což se v celé šedesátileté historii mistrovství světa družstev nikdy nestalo.

„V sobotu mělo pršet celej den,“ ujímá se slova opět Filip Šitera. „Závody se skutečně měly přeložit až na neděli. Nakonec ale jen mrholilo, tak se jelo. Dráha byla tvrdá, ale byly na ní tři místa, kde to bylo měkký. V obou nájezdech a pak v půlce.“

Proto přišel pokyn k tréninku. „Po něm usoudili, že by se to dalo jet,“ vypráví Filip Šitera. „Chtěli to odjet za každou cenu.“

Předčasný konec

Český tým vstoupil do hry ve druhé jízdě, v níž mu Rusové uštědřili maximální prohru 7:2. Poté Václav Milík porazil Švédy, ale Eduard Krčmář neviděl cíl. Na Angličany Filip Šitera místo něho nasadil Petra Chlupáče, čímž vyhověl reglementu o jednom povinném nasazení juniorského náhradníka. Nicméně na naše konto přibyly jen dva body. Nakonec v rozjížďce s číslem čtrnáct Václav Milík rozdělil Dány a Eduard Krčmář zaznamenal druhou poruchu.

„Venca jel dobře,“ bilancuje Filip Šitera. „Eda měl defekty. Chlupík jel jednu jízdu. Byly to jeho první velký závody. Byl nervózní a trošku zaspal na startu. Škoda, že jsme nedali Angličany…“

Na britský výběr nám scházel jediný bod, když přišel verdikt ukončit závod. „Dráha byla pořád stejná,“ přemítá český kouč. „V patnáctý jízdě měl pád Berntzon. Vlítnul do něj Wozniak, Lindgren to položil. A tak to zrušili. Byl to nešťastný pád, ale myslím, že se to dalo dojet. Ale najednou to zrušili. On se přetočil z výjezdu, ale dráha byla mokrá a on vyjel z ideální stopy. Mrholilo celou dobu, proto myslím, že se to dalo dojet.“

V poslední třetině by Čechy očekávaly výběry Polska a Austrálie. Papírově velká šance na progres ve výsledkové listině nebyla, ovšem plochá dráha se na kdyby nejezdí. Ale za těchto okolností se náš nároďák vracel domů se sedmou příčkou.

„Dobrý,“ odtuší Filip Šitera své oblíbené příslovce. „Ale smůla, že se Honza Kvěch zranil. Ale snažili se všichni. A hlavně doufám, že příští rok se pojede za normálních podmínek a odjedou se oba závody. Pojedeme semifinále, ale postup si vybojujem‘. Doufám.“

Lublin – 17. října
Déšť nedal pokoj Speedway of Nations ani ve druhém dni. Dovolil uskutečnit jen patnáct rozjížděk, nicméně do konečného pořadí se jich počítalo jen čtrnáct. V té chvíli totiž měly všechny týmy shodný počet výjezdů na ovál. České trio Václav Milík, Eduard Krčmář a Petr Chlupáč bylo v té chvíli sedmé o bod za Velkou Británií. Rusko se dělilo o první příčku s Polskem. Za bernou minci tím pádem musel posloužit vzájemný duel. Rozjížďku s číslem osm sice vyhrál Bartosz Zmarzlik, jenže Emij Sajfutdinov a Artjom Laguta v tuhé bitce za sebou udrželi Szymona Wozniaka. Díky tomuto triumfu 5:4 se Rusko potřetí v řadě stalo mistrem světa družstev.

Zmiňovaná rozjížďka s číslem osm nebyla jediným rozhodujícím momentem, u něhož byl Emil Sajfutdinov. V rozjížďce s číslem třináct se ruský kapitán protáhnul zdánlivě příliš úzkou skulinkou mezi Jasonem Doylem a rychle se blížícím mantinelem.

„Neviděl jsem, kudy mám jet,“ líčil Emil Sajfutdinov později. „Déšť mi padal přímo do brýlí. Na venku bylo hodně materiálu, nabral jsem rychlost a pak jsem už viděl, jak Jason jede rovnou k mantinelu. Našel jsem trochu místa a předjel ho. Jsem opravdu šťastný, že jsem to udělal, zůstal zdravý a získal užitečný bod.“

Právě ten měl cenu zlata, v ruském případě již třetího v řadě. „Jsme mistři světa,“ radoval se. „Na začátku závodu nebyly podmínky na trati dobré. Ale řekli ‚potřebujeme jet‘, byli jsme připraveni. Soustředili jsme se na své body a koncentrovali se na starty. Všechno fungovalo a jsme opravdu šťastní, že jsme opět šampióny.“

Foto: tiskový servis IMG

Lublin – 16. října
Česká trojka Václav Milík, Eduard Krčmář a Petr Chlupáč se dnes nedostala do akce na oválu v Lublině. První den Speedway of Nations byl totiž kvůli hustým slejvákům zrušen bez náhrady. O světových šampiónech družstev se rozhodne v jediném závodě zítra večer.

Foto: Filip Šitera