Archiv autora: Antonín Škach

Adrian Rymel nahradí Bohumila Brhela

Pardubice – 26. července
Zraněného Bohumila Brhela v české sestavě pro úvodní závod světového poháru družstev ve Swindonu nahradí Adrian Rymel. Před koncem týdne přinese magazín speedwayA-Z článek, v němž reprezentační trenér osvětlí své nominační důvody a zhodnotí české šance.

Bohumil Brhel je hospitalizován v Benešově

Divišov – 25. července
Dle informací ze stránek SpeedwayInfo je Bohumil Brhel po svém sobotním pádu během šampionátu dvojic hospitalizován v benešovské nemocnici. Lékaři diagnostifikovali dvě zlomená žebra. Podezření na zlomený bederní obratel by však mělo odhalit až speciální vyšetření v motolské nemocnici. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!

Drymlům se o víkendu dařilo

Lonigo a Olching – uplynulý víkend
Bratři Drymlové zažili vcelku povedený víkend. V sobotu skončili v pořadí Aleš – Lukáš za vítězným Scottem Nichollsem v Golden Gala v Lonigu. A včera se výrazným způsobem podíleli na výhře Diedenbergenu v německé bundeslize. Aleš nasbíral třináct bodů, Lukáš o jeden méně.

Zdeněk Schneiderwind vybojoval titul

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 24. července
Čeští závodníci ovládli včerejší šampionát republiky na dlouhé dráze. Ve finále A odstartoval nejlépe zkušený matador Zdeněk Schneiderwind. Antonín Šváb jej pak celá čtyři kola vytrvale pronásledoval. Nevyšel mu ani závěrečný útok načasovaný do poslední zatáčky. A tak stále zůstává korunním princem této disciplíny. Na stupně vítězů se nakonec prosadil také Jaroslav Pták, který předjel Nora Kennetha Borgenhauga. Životní výsledek zaznamenal pátý Karel Kadlec. Pavel Ondrašík, obhájce loňského zlata, doplatil na technické problémy. Nakonec vyhrál finále B před Nynke de Jong.


Trable úřadujícího šampióna
Třetí ročník v obnovené historii českých šampionátů na dlouhé dráze přinesl evidentně nejvyrovnanější startovní listinu. V ní se nejen objevilo osmnáct jmen, ale dokonce i dříve nevídaný náhradník. Češi v ní však vůbec nehráli druhé housle.

Už v rozjížďce s číslem jedna měli domácí fanoušci v ochozech postaráno o důvod k radosti. Nejlépe odstartoval obhájce mistrovského titulu Pavel Ondrašík. Z prvního výjezdu jej sice střídal na čele Němec Martin Ernst, nicméně rychlejší druhá zatáčka vynesla Pavla Ondrašíka zpátky do čela. A v něm už navzdory chrchlajícímu motoru setrval až k šachovnicové vlajce.

Při svém druhém vystoupení však už tolik štěstí neměl. Z rozjížďky s číslem pět neabsolvoval ani jediné kolo. Ještě před jeho koncem musel bezmocně zarolovat se svým zadřeným strojem na zelený trávník. Za těchto okolností potřeboval každý bod jako sůl. V sázce totiž bylo finále A.


Osmá rozjížďka byla v tomto směru pro Pavla Ondrašíka poslední šancí. Zpočátku se zdálo, že stále ještě úřadující šampión nebude mít problémy s jejím využitím. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu. Na protilehlé rovince se však do čela prosadil Klaus Gerdemann. Pavel Ondrašík se však ještě v nájezdu do druhé zatáčky vrátil zpět.

Jenže finiš na konci úvodního kola posunul na vedoucí příčku opět Klause Gerdemanna. Pražský závodník na něho usilovně dotíral. Ovšem ve třetím kole se z jeho motoru začalo linout opět zlověstné prskání. Pavel Ondrašík se usilovně snažil jízdu dokončit. Nakonec se mu to povedlo, jenže v posledním kole jej na poslední chvilku o druhé místo připravil Marek Čejka.

S osmi nasbíranými body ve třech sériích nastal pro Pavla Ondrašíka skutečně vážný problém. Navíc jej na samotný závěr čekal Zdeněk Schneiderwind. A to byl soupeř k neporažení. A to tím spíše, že sám potřeboval po svém předchozí poruše body jako sůl. Pavel Ondrašík protnul metu jako druhý, jenže na finále A to tentokrát bylo málo.


Defekty rozhodly souboj českých es
Jak Zdeněk Schneiderwind, tak Antonín Šváb vypadli z loňského mistrovství republiky kvůli zranění. Letos však oba patřili k horkým favoritům na zisk mistrovského titulu. A hned v úvodních rozjížděk dali všem soupeřům jasně na vědomí, že mistrem bude s největší pravděpodobností jeden z nich.

Antonín Šváb vyhrál rozjížďku s číslem dva ve stylu start – cíl. A nakonec jej od druhého Nora Kennetha Borgenhauga dělila více než polovina dlouhatánské rovinky. Stejně jednoznačně dominoval rovněž šesté jízdě.

Zdeněk Schneiderwind na tom byl podobně. Na pohyb pásky ve třetí jízdě reagoval nejrychleji Karl Heinrich König, ovšem z prvního oblouku vyjel v čele zkušený harcovník pražského Olympu. A hned po přestávce už od startu ukázal, zač je toho loket Kennethu Borgenhaugovi.

Všichni proto s napětím očekávali rozjížďku s číslem sedm. V ní totiž na sebe narazili shodou okolností právě Antonín Šváb a Zdeněk Schneiderwind. Ze dvou doposud neporažených měl zbýt po čtyřech kolech jen jeden.

Ovšem jejich soukromý duel ještě neměl dojít svého vyvrcholení. Oba nejrychleji odstartovali, leč Antonín Šváb dojel kvůli defektu pouze na konec úvodní zatáčky. Zdeněk Schneiderwind zářil v čele jen na konec třetího kola. Pak zjistil, že mu spadl kryt řemenu.


Rozhodl se raději nepokračovat a vsadit svou finálovou účast na vabank svého závěrečného startu. Po odpadnutí českých favoritů tak spadlo vítězství do klína Holanďance Nynke de Jong. Svým způsobem za něj mohla poděkovat i Pavlu Váňovi.

Když jí sudí totiž podruhé za sebou vyloučil za najetí do pásky, mariánskolázeňský šéf Miroslav Musil se vydal před věž rozhodčího za sympatickou blondýnku orodovat. A Pavel Váňa potvrdil svou pověst člověka kontroverzních rozhodnutí. Na rozdíl od obvyklé praxe změnil svůj verdikt.

Deset bodů za dvě suverénně vyhrané jízdy Antonínu Švábovi a Zdeňku Schneiderwindovi na postup do finále A mohlo, ale nemuselo stačit. Jenže ani jeden z nich při své závěrečné rozjížďce nenechal prostor pro žádnou senzaci.

Zdeněk Schneiderwind odvedl Pavla Ondrašíka v rozjížďce s číslem jedenáct. A hned vzápětí Antonín Šváb vedl dvanáctou jízdu od pásky až k šachovnicové vlajce. A bylo jasné, že pokračování jejich souboje se bude ve finále A odehrávat v rámci boje o titul.

Další dva Češi do finále A
Po poruchách Antonína Švába a Zdeňka Schneiderwinda se tak nejlepším mužem základní části stal Jaroslav Pták. Do akce se poprvé dostal v rozjížďce s číslem dva. V jednu chvíli v ní zle zkracoval odstup od druhého Kennetha Borgenhauga, ale nakonec protnul metu jako třetí.


Pak se však dočkal vítězství. Už do první zatáčky páté jízdy najížděl v čele před Karlem Kadlecem a Pavlem Ondrašíkem. Pět bodů inkasoval rovněž za svůj výkon v rozjížďce s číslem devět, by mu tentokrát cestu do slova a do písmene křížil Karel Kadlec.

Na triumf myslel Jaroslav Pták dozajista i před svým čtvrtým startem. Po vylétnuté pásky se skutečně dostal rychle dopředu. Jenže v prvním oblouku jej podjela Nynke de Jong. Jaroslav Pták však měl dostatek bodů a tak raději neriskoval.

Na finále A mu totiž pohodlně stačilo i druhé místo. Mezi šesti nejlepšími se vedle Antonína Švába, Zdeňka Schneiderwinda a Jaroslava Ptáka objevili i Kenneth Borgenhaug a Klaus Gerdemann. Posledním šestým závodníkem se stal Karel Kadlec.

Nezničitelný Plzeňák se do sedla plochodrážního speciálu vrátil před pár lety s cílem jezdit veteránská klání. Nakonec se však dostal až do reprezentace a v neděli v Mariánských Lázních zaznamenal svůj životní výsledek v mistrovství republiky na dlouhé dráze.

Závod rozehrál třetím místem za vítězným Pavlem Ondrašíkem a Martinem Ernstem.
Ovšem vzápětí už kalil vodu. V páté jízdě vyjel z prvního oblouku hned za Jaroslavem Ptákem. Když Pavel Ondrašík ještě před koncem úvodního kola odstavil svůj zadřený motocykl, neměl Karel Kadlec se ziskem čtyř bodů výraznějších problémů.

V rozjížďce s číslem devět se krátce po startu razantně opřel do Jaroslava Ptáka. Jenže fyzický kontakt zkušeného karlovarského matadora nevylekal a tak se Plzeňák opět musel spokojit s druhým místem. Nicméně díky jedenácti bodům už měl na dosah neuvěřitelný postup mezi šestici nejlepších ve finále A.

Jak se však záhy ukázalo, Karel Kadlec ještě neměl vyhráno. A na dráze si ještě musel užít pořádné drama. Ve dvanácté jízdě odstartoval hned za létajícím Antonínem Švábem. Zdálo se být rozhodnuto, jenže někdy v předposledním kole zjistil Karel Kadlec defekt zadní pneumatiky.

S unikajícím vzduchem logicky klesala Plzeňákova rychlost. Třetí Robert Haupt vycítil příležitost a nebezpečně se začal přibližovat. V nájezdu do posledního kola byl rychlejší. I s hůře ovladatelným motocyklem se Karel Kadlec pokusil kontrovat. Sice neuspěl, ale i tři body za třetí místo mu na finále A nakonec stačily.


Zdeněk Schneiderwind nepřipustil ani náznak pochyb
Díky naplněné startovní listině se vůbec poprvé v historii mistrovství republiky mohla odjet všechna tři závěrečná finále.

Céčko se stalo kořistí Karla – Heinricha Königa, který po svém úvodním čtvrtém místě v dalším závodě už nestartoval. Z Čechů se tady prezentoval pouze Roman Tomany. Toho v jeho druhém závodě v kariéře přibrzdil nejen defekt, ale také diskvalifikace kvůli najetí do pásky. Za něho však před věž Pavla Váni nikdo orodovat nepřišel.

Svůj den blbec si výhrou ve finále B kompenzoval loňský šampión Pavel Ondrašík. Celá čtyři kola mu na výfuku visela Nynke de Jong. Na předjetí však nebyla dostatečně rychlá, i když jí v cíli zas až tolik nechybělo. Nejvíce však mátl třetí Roberto Haupt. I když startoval z dvojky, omylem si navlékl žlutočerný povlak. Rozhodčí však jeho chybičku nezaregistroval, takže se po kilometrovém ovále pohybovali hned dva žlutí závodníci.

Čtvrtý skončil Marek Čejka. Dříve jsme jej vídali i na krátké dráze, ale jeho letošní comeback je spojen výhradně s travnatými a dlouhými ovály. V závodě se rozhodně neztratil a blýsknul se druhým místem v osmé jízdě, v níž využil trablů Pavla Ondrašíka.

Všichni však s napětím očekávali především závěrečné finále A. A korunovaci jeho vítěze za nového mistra republiky. V postartovní tlačenici se nejlépe orientoval Zdeněk Schneiderwind. Do první zatáčky najížděl už jako vedoucí závodník pole šesti nejlepších borců.


Antonín Šváb však jel hned za ním. Ovšem za živého boha se nemohl před svého klubového kolegu dostat. Z vnější strany to prostě nešlo a Zdeněk Schneiderwind byl hodně rychlý. A navíc neudělal jedinou chybičku.

Svůj rozhodující útok si Antonín Šváb načasoval do poslední zatáčky. Z ní vyjížděli se Zdeňkem Schneiderwindem prakticky současně. Na rovince oba zalehli a s otevřeným plynem se řítili vstříc cílové metě. Zdeněk Schneiderwind však nezaváhal ani tady v rozhodující chvíli. Po pár sekundách projel pod šachovnicovou vlajkou jako mistr. A Antonín Šváb tak podruhé během víkendu zůstal těsně za korunou mistra naší země.

Třetí příčka nakonec patřila Jaroslavu Ptákovi. Startovní rošt opouštěl jako čtvrtý, ale vytrvale pronásledoval Nora Kennetha Borgenhauga. A jeho štvanice slavila úspěch ve třetím kole, kdy se v úvodním výjezdu dostal na třetí příčku. Česká republika tak na stupních vítězů měla plný zásah.


Karel Kadlec schytal pár bolestivých cejch. Přesto však celá čtyři finálová kola strávil na páté příčce. S pravděpodobností hraničí s jistotou se tak udržel v reprezentaci i pro příští rok. Ve dvaačtyřiceti a po dlouhé pauze skutečně úctyhodný výkon.

Z úhlu pohledu českého diváka tak víkend v Mariánských Lázních vyšel naprosto dokonale. A pakliže někdo něčeho litoval, potom pouze skutečnosti, že se na západě Čech závodí jen jednou do roka. I tohle by však pro mariánskolázeňský tým mohlo být minulostí. V kuloárech totiž zazněly úvahy o ještě jednom podniku v září…

Hlasy z depa
„Kdo vyhraje, většinou říká, že je to perfektní,“ komentoval skromně svůj titul Zdeněk Schneiderwind. „Za výhru jsem samozřejmě rád, ale iluze si nedělám. Když mi někdo říká, že jedu perfektně, já sám vidím, jaký to je. Vím, co tomu chybí. Musíš vařit z toho, co je. Snažím se, ale je to těžký. Chválím Jawu za motor. Kdyby na ní byl dneska dobrej jezdec, bylo by to
lepší.“ Na své cestě do finále A však musel jednou zastavit. „Spadl mi kryt řemenu,“ vysvětlil příčinu staronový mistr republiky. „Pak stačí jeden kamínek a rozbiješ motorku. Zůstat stát byl risk, protože mi pak mohly chybět body. Ale tenhle risk vyšel.“ A jak vnímal Zdeněk Schneiderwind rozhodující momenty ve finále A? „Počítal jsem, že Tonda odjede,“ svěřil se. „Kdyby si on nevzal tu šestku, vybral bych si ji já, protože bych mohl jet nad něj. Start se mi povedl. Pak jsem o něm věděl. Hlavně v poslední zatáčce. Jenže on neměl rychlost, aby mě vyhnal ven. A ještě bych chtěl říct, že je škoda, že se tady v Mariánkách nezávodí častějc. Sice jsem tady byl trénovat a ladit, ale závod je závod.“

„Dnešní závod beru jako neúspěch,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z evidentně zklamaný Antonín Šváb. Během dvou dnů mu totiž protekl doslova skrz prsty druhý titul mistra republiky. „Chce se mi brečet vztekem. Nemůžu si přece říkat do nekonečna, že to vyjde příští rok. Možná to byla špatná taktika. Vzadu byla těžká dráha a nešlo ho předjet. Druhý místo beru jako neúspěch a momentálně nemám už vůbec chu do závodění.“


„Loni jsem měl pech, ale letos to bylo velmi dobrý,“ konstatoval Jaroslav Pták. „Dráha, počasí a všechno ostatní bylo super. Sešlo se tady osmnáct vyrovnanejch lidí. Všechno bylo špičkový.“ A jak Jaroslav Pták prožíval rozhodující boj o třetí příčku? „Ve finále rozhodoval start,“ vysvětlil. „Dlouho mi trvalo dostat se před Borgenhauga. A prohrát s Windem a Švabachem není ostuda. Já od rána do odpoledne chodím do práce a plochou dráhu dělám až pak. Ale chtěl jsem odvést maximum a to se povedlo.“ Jaroslava Ptáka nyní čeká hodně cestování. „Teď je tejden volna,“ odhalil své plány na nejbližší období. „Pak šestýho jedu ve Švédsku v Tibro a druhej den v Bavorsku. Pak další víkend Hertingen a Bad Waldsee.“

„Na to, jak to ve čtvrtek začalo, to bylo dobrý,“ bilancoval pozadí svého životního výsledku Karel Kadlec. „Ve čtvrtek jsem zadřel a tak jsem jel osm závodů starej motor. A vydržel. Od začátku jsem však měl jiný defekty. Dvakrát jsem dojel na prázdnejch gumách. Tu poslední jízdu jsem tak jel dvě kola, až jsem měl strach, že se svlíkne. Sice jsem ztratil body, ale myslím, že jsem ostudu neudělal.“ A jak plzeňský matador vnímal své účinkování ve finále A? „Škoda, mohlo to tam bejt lepší,“ odpověděl skromně. „Ale byly tam cejchy, až to bolelo. Jsem rád, že jsem zavřel hubu těm, co mě nemají rádi. A děkuju za podporu AK Plzeň.“

„Byl to pech,“ nechtělo se příliš do hovoru Pavlu Ondrašíkovi. „Měl jsem problém s karburátorem, pak jsem zadřel dvě motorky. Potom to už bylo dobrý, jenže to už bylo pozdě.“

1. Zdeněk Schneiderwind, Olymp Praha 5 5 E 5 15 1.
2. Antonín Šváb, Olymp Praha 5 5 E 5 15 2.
3. Jaroslav Pták, Mariánské Lázně 3 5 5 4 17 3.
4. Kenneth Borgenhaug, N 4 4 2 3 13 4.
5. Karel Kadlec, Plzeň 3 4 4 3 14 5.
6. Klaus Gerdemann, D 3 3 5 2 13 6.
7. Pavel Ondrašík, Olymp Praha 5 E 3 4 12 1.
8. Nynke de Jong, NL 1 T 5 5 11 2.
9. Roberto Haupt, D 4 4 E 4 12 3.
10. Marek Čejka, Mariánské Lázně 1 3 4 2 10 4.
11. Kim Mortensen, N 0 3 2 3 8 5.
12. Francesco Barbetta, I 2 2 4 2 2 6.
13. Karl – Heinrich König, D 2 – – – 2 1.
14. Rony Stüdemann, D 2 E 3 E 5 2.
15. Martin Ernst, D 4 2 E – 6 3.
16. Tim Korneliussen, DK 1 1 2 E 4 4.
17. Roman Tomany, Mariánské Lázně T 1 1 E 2 5.
18. Mathias Encke, D E 2 3 1 6
res Jürgen Juckines, D 0 1 1 1 E 3  

Pozn.: Nynke de Jong byla vyloučena za najetí do pásky také v rozjížďce s číslem sedm. Rozhodčí Pavel Váňa však vzápětí svůj verdikt na přímluvu ředitele závodu a publika v rozporu s řády změnil.

Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného důvodu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.

Vložené jízdy britských veteránů:

William Haynes 5. 4. 3. 3.
John Freeman 4. 5. 4. –
Frank Yates 2. 3. 2. 2.
Chris Hendriksen 1. 1. – –
Maurice Jones 3. 2. 1. 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Věroslav Kollert pokřtil šampaňským novou dráhu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 23. července
Nová dráha v libereckých Pavlovicích se v sobotu odpoledne dočkala svého prvního závodu. Nejprestižnější finálovou jízdu, O pohár primátora města Liberce, vyhrál domácí Věroslav Kollert. Během čtyř kol porazil Němec Kevina Wolberta, Vladimíra Višvádera i Petra Vandírka, který byl jako obhájce vítězství z roku 1991 přímo dosazen. Krajský přebor stopětadvacítek ovládl slánský gang. Věnce si rozebral v pořadí Michal Dudek, Roman Čejka a Radmi Chod.


Společenská událost i kaskadérské kousky
Pauza, která nastala v pořádání závodů na pavlovickém stadionu byla ukončena. Již od čtvrtku mohl každý závodník vyzkoušet, jak se jezdí na nové dráze. Pátek už byl plný napětí, jak dopadne přijetí na radnici. Mnozí závodníci byli mile překvapeni přístupem, jakým se město ujalo spolupořadatelství.

Co však hodně znervózňovalo, bylo počasí. Přeháňky byly silnější a čím dál častější.
Pátek však pokračoval večer na zábavě u prasete a piva. Před slavnostním vylosování čísel závodníků se gratulovalo Zdeňku Šuranskému k jeho devatenáctým narozeninám, Věroslavům Kollertovým k svátku a Jiřímu Hejtíkovi, rozhodčímu závodu, k padesátce.
Losování startovních čísel pak ukončilo oficiální páteční program a závodníci s doprovodem plným douškem čerpali síly na sobotní závod.

Sobotní závod odstartovaly stopětadvacítky. Po čtvrté rozjížďce se závod přerušil a závodníci se šli představit divákům. Přišli s motocykly a po krátkém úvodu se pustili do bojů.
Počasí strašilo a chvíli to vypadalo dost špatně. Nakonec se však umoudřilo a závodní tra nepotřebovala větších úprav.


Domácího prostředí plně využil Věroslav Kollert, který proměnil všechny své starty ve vítězství. Liberecký junior se však nespokojil jenom se závodní jízdou, ale po finálových rozjížďkách bavil diváky jízdou pod motocyklem, na zadním kole a pozadu, kdy sedí na řidítkách.

Věroslav Kollert také dodržel slib divákům a ukázal další kaskadérskou premiéru na plochodrážním motocyklu. Nechal si přes ochranou přilbu nasadit neprůhledný pytel, který si předtím mohli diváci vyzkoušet. Pomalu se rozjel a pak dokázal ve slušném tempu obkroužit stadion s pytlem přes přilbu. Startovací zařízení sice bylo hodně blízko, ale dokázal to, co se ještě nikomu nepodařilo.

Dramata finálových jízd
Finále O Pohár města Liberce mělo jednu velkou raritu. Na startu se sešli čtyři závodníci ze
tří států a na třech různých značkách motorů. Věroslav Kollert sedlal GM, Němec Kevin Wölbert a obhájce z jednadevadesátého Petr Vandírek Jawu a Vladimír Višváder BM.

Systémem start-cíl zvítězil Věroslav Kollert, druhý byl Kevin Wölbert a třetí Vladimír Višváder. Čtvrtý Petr Vandírek jízdu nedokončil.

Alfavaria cup vyhrál Lukasz Kasperek, druhý byl František Liebezeit a třetí Tomasz Schmidt. Michael Möller jízdu nedokončil po pádu na startu.

V Kooperativa Cupu nejlépe odstartoval Martin Vaculík a zvítězil ve stylu start-cíl. Za ním o druhé místo bojovali Alexandro Novello s Adamem Vandírkem. Úspěšnější byl nakonec pražský junior. Alexandra Novella nakonec porazil i Zdeněk Šuranský, který si dojel pro třetí místo.

V Poháru ploché dráhy Pivovar Konrád zvítězil Jaromír Otruba. V něm nenastoupil Marcin Belkot kvůli naraženým zádům z předchozí jízdy a Jan Markvart vinou poruchy motocyklu.


Malé finále stopětadvacítek se jelo zpočátku ve třech. Pavel Pučko byl rozhodčím Jiřím Hejtíkem už předtím diskvalifikovaný do konce závodu pro nesportovní chování po pádu v semifinálové jízdě.

Vedl Jaroslav Slavata, než byla jízda přerušena. Petr Vaic se totiž srazil s Martinem Wasyliwem a oba spadli. Petr Vaic byl vyloučen a Martin Wasyliw pro zranění ruky nenastoupil. Takže v opakování jel jen Jaroslav Slavata.

Ve velkém finále bez problémů zvítězil dánský jezdec Lars Ravn Jensen. Za ním následoval Michal Dudek a až na cílovou rovinu bojovali Roman Čejka s Radimem Chodem. Úspěšnější byl Radim Chod.

Hlasy z depa
Vladimír Višváder: „Krásná šou, takové jsou závody v Anglii, přitažlivé pro diváka, na tak malém oválu se stále něco děje.“

Petr Vandírek: „Závody byly dobrý, myslel jsem že dopadnu líp, dostal jsem ránu bahnem do brýlí, nic jsem neviděl, tak jsem jízdu skončil. S jízdou syna jsem spokojen, jsou to pro něho zkušenosti.“


František Liebezeit: „První dvě jízdy jsem jel jako trénink, protože netrénuju a než jsem se dostal do tempa, tak byl konec. Svými chybami a nevyježděností jsem se v závěru jízdy připravil o potřebné body, které mi pak chyběly. S průběhem závodu jsem spokojen, protože jsem stačil nejlepším – nebalím to, jedu dál. Závod v Liberci byl nejlepší, co jsem jel i viděl u nás v posledních letech, z organizačního hlediska výborně pojato. Hodně předních klubů by se mohlo učit, jak se dělá závod. Nikomu nevadilo počasí, ani jezdcům, ani dráze, ani divákům. Dráha super!“

Martin Vaculík: Krátky ovál, nie som zvyknutý na tak krátku dráhu. Prvýkrát v životě som šiel na tak krátkej dráhe. Skúšal som GM, ktorý mi požičal pán Kollert po dohode s pánom Kasperom. Šiel som hned ostrú rundu bez tréninku, je to lepšie ale chce to zvyknú si na tento motor.“

Adam Vandírek: Dráha je hezká, rychle jsem si na ni zvykl a sedla mi. Závody byly hezký, prvně jsem závodil proti tátovi – zatím je lepší.

Pořadí po základní části:

1. Věroslav Kollert, Liberec 3 3 3 3 3 15
2. Kewin Wölbert, D 3 2 3 3 3 14
3. Vladimír Višváder, Březolupy 2 3 2 3 2 12
4. Petr Vandírek, Plzeň 3 0 3 1 3 10
5. Michael Möller, D 0 1 3 3 3 10
6. Tomasz Schmidt, D 2 3 1 2 2 10
7. Lukasz Kasperek, PL 3 0 2 2 2 9
8. František Liebezeit, Mšeno 1 2 2 2 2 9
9. Adam Vandírek, Markéta Praha 2 3 0 2 1 8
10. Martin Vaculík, Žarnovica (SK) 1 2 1 1 1 6
11. Zdeněk Šuranský, Mšeno 2 1 0 1 1 5
12. Alessandro Novello, I 0 1 2 1 1 5
13. Jaromír Otruba, Mšeno 1 1 1 0 0 3
14. Petr Babička, Slaný 0 2 E 0 0 2
15. Marcin Belkot, PL 1 T 1 0 F 2
16. Jan Markvart, Plzeň F X – – – 0

Finálové umisovací rozjížďky:

Pohár primátora města Liberce:
1. Věroslav Kollert, Liberec
2. Kevin Wölbert, D
3. Vladimír Višváder, Březolupy
4. Petr Vandírek, Plzeň

ALFAVARIA Cup:

1. Lukasz Kasperek, PL
2. František Liebezeit, Divišov

3. Tomasz Schmidt, PL
4. Michael Möller, D

Kooperativa Cup:
1. Adam Vandírek, Markéta Praha
2. Martin Vaculík, SK
3. Alessandro Novello, I
4. Zdeněk Šuranský, Mšeno

Plochá dráha Pivovar Konrád Cup:
1. Jaromír Otruba, Mšeno
2. Petr Babička, Slaný
3. Marcin Belkot, PL – nestartoval pro zranění
4. Jan Markvart, Plzeň – nestartoval pro technické problémy

Přebor Libereckého kraje 125 ccm:
1. Michal Dudek, Slaný
2. Roman Čejka, Slaný
3. Radim Chod, Slaný
4. Jaroslav Slavata, Markéta Praha
5. Martin Wasyliw, Mšeno
6. Petr Vaic, Plzeň
7. Pavel Pučko, Markéta Praha
8. Jakub Fencl, Markéta Praha

Samostatně hodnocená kubatura do 85 ccm:
1. Lars Ravn Jensen, DK

Foto: Pavel Pučko

Veteráni vjeli na dráhu jako první

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 23. července
V sobotu se na mariánskolázeňském pískovém ovále uskutečnil podnik mistrovství Evropy plochodrážních veteránů. Diváci, kteří dali přednost tomuto závodu před Divišovem nebo Libercem, nemuseli litovat. Stali se svědky dvaceti skutku dramatických jízd, ve kterých mnozí z jezdců předvedli až nečekané nasazení a odvahu. Ve třídě dvouventilových strojů nakonec triumfoval Angličan Garry Smith před Němci Ernstem a Greiselem. Na stupně vítězů pro čtyřventily se vešli pouze jezdci hájící britské barvy. Zvítězil John Hartley před Paulem Evittsem a Maurice Jonesem.
Brány lehkým deštíkem zkrápěného stadionu přivítaly v časném sobotním odpoledni první návštěvníky. Těch pravda ze začátku nebylo mnoho, ale ještě v průběhu závodu se jejich počet o něco rozrostl, takže v konečném výsledku a s ohledem na ojedinělou termínovou kolizi a menší nepřízeň počasí se dalo hovořit o důstojné divácké kulise.

Oproti minulým ročníkům byla letošní jezdecká účast méně hojná. Startovní listina, která dříve čítala kolem padesátky jezdců, se letos smrskla na pouhých jednadvacet jmen. Nicméně z favoritů nechyběl prakticky nikdo, takže se tento fakt nikterak výrazně nepodepsal na kvalitě závodu. Na startu se neobjevil například Oswald Lasarzik, přestože jeho zelená Jawa stála v depu. Angličan Mick Cook s manželkou byli tentokráte v Mariánských Lázních pouze jako diváci a ve startovním poli chyběl i Rakušan Anton Wannasek. Přesto se parkoviště závodních strojů jen hemžilo známými tvářemi ostřílených harcovníků. Za pohled stála i burza starých plochodrážních speciálů a nezbytných náhradních dílů.

Když přišel na řadu slavnostní nástup, umoudřilo se i počasí a ze zamračeného nebe přestalo kapat. Stejně jako v loňském roce se závod musel obejít bez účasti českého jezdce. I když Němec Petr Dejmek, který jezdil dříve také pod rakouskou vlajkou, nemá do Čecha nikterak daleko. Jeho mluva je stejně česká jako jeho jméno.

Právě Dejmek se stal smutným hrdinou první jízdy kategorie dvouventilů. Porucha motoru na protilehlé rovince ho vyřadila nejen z této rozjížďky, ale rovněž definitivně ukončila jeho účinkování v celém závodě. “Je to v p…..! Zachrastilo v tom a byl konec. Hned v první jízdě!” znělo jeho vysvětlení vstříc přibíhajícímu mechanikovi. Do této úvodní jízdy, která se kvůli redukovanému počtu jezdců jela podle upraveného schematu o sedmi jezdcích, nejlépe odstartovala norsko-německá dvojice Jacobsen – Greisel. Jejich dominance však netrvala ani půl kola, když se kolem nich nádherným manévrem protáhl Angličan Garry Smith. Ten postupně zvětšoval svůj náskok a bez problémů si dojel pro šest bodů za první místo. Na čele druhé jízdy se po vyvedeném startu usadilo německé eso Hartmut Ernst, ale pak začal jeho motor stávkovat a veteránský exšampión se začal postupně propadat až na samotný chvost, který však k jeho štěstí představovala v této jízdě pátá příčka. Z vítězství se tak mohl radovat jeho krajan Jürgen Brückner.

Pak přišly na řadu čtyřventilové stroje. Po startu šel do čela velký favorit Angličan Maurice Jones. Tam však vydržel jen jedno kolo. Pak se přes něj přehnal jeho krajan a loňský vítěz Chris Hendriksen. Na třetí pozici projel cílem další z Angličanů Jahn Hartley. Jasným králem druhé jízdy se stal Paul Evitts, který rovněž hájil barvy britského království. O druhé místo svedli nádherný souboj Nor maďarského původu Miklos Nemeth a známý italský veterán Francesco Barbetta, který nakonec Nemethovi podlehl.

Po přestávce na úpravu dráhy vyjely na dráhu znovu dvouventilové stroje. Garry Smith opět nezaváhal a s obrovským náskokem si dojel pro dalších šest bodů. Na druhém místě dojel Greisel a po nádherném závěrečném útoku se na třetí pozici před svého krajana Briana Bassetta prosadil Brad Davis. V šesté jízdě se znovu potkali Ernst a Brückner. Zatímco se druhý jmenovaný pohodlně usadil na čele, musel se Ernst pracně probíjet přes dravého Jacobsena na druhou příčku. Ve třetí rozjížďce čtyřventilů na sebe narazili dva velcí kandidáti na vítězství Evitts a Hendriksen. Startovali vedle sebe a v nájezdu do první zatáčky se dostali do vzájemného kontaktu kolo na kolo. Uhnout nechtěl ani jeden. Hendriksen nakonec podržel plyn o něco déle a ve výjezdu ze zatáčky ukázal svému krajanovi záda. Na veterány to byl nevídaný souboj, do kterého nedokázal zasáhnout ani v cíli třetí Francesco Barbetta. V jízdě s číslem osm, tedy čtvrté jízdě čtyřventilů se odehrál další souboj v první zatáčce. V něm se ocitli Angličané Jones a Hartley. Starší Jones nakonec prokázal více dravosti a odvahy a z první zatáčky vyjížděl s mírným náskokem. Hartley byl však na rovinkách očividně rychlejší a ve druhém kole Jonese předjel.

Začátek třetí série připomínal úvodní jízdu závodu. Start se opět nejlépe povedl Jacobsenovi s Greiselem, ale za nimi jedoucí Smith si v nájezdu do druhé zatáčky vyšlápl nejdříve na Greisela a v tomtéž místě o kolo později i na Jacobsena. Ten nakonec ještě podlehl na cílové čáře útočícímu Greiselovi. Desátá jízda opět nepřinesla mnoho štěstí Ernstovi. Po nádherném startu si vypracoval velký náskok, který mu vydržel téměř celá čtyři kola. Leč v poslední zatáčce před cílem ho znovu zradil jeho motocykl. Zklamný německý jezdec nakonec za velkého aplausu diváků dotlačil svůj stroj do cíle a získal alespoň cenné dva body. V další jízdě se znovu utkali Jones a Hartley. Tentokrát měl lepší start Hartley, ale Jones se vnějškem dostal na první pozici, kterou před dotírajícím reprezentačním kolegou uhájil až do cíle. Chris Hendriksen si v další rozjížďce zopakoval své vítězství nad Evittsem.

Jízda s číslem třináct, která vloni připravila Hartmuta Ernsta o účast ve finále, mu letos přinesla o něco více štěstí v podobě hladkého triumfu nad Angličanem Haynesem a Franzem Greiselem. Garry Smith, který byl bezesporu nejvíce předjíždějícím jezdcem závodu, potvrdil toto pravidlo i v další jízdě, když ve druhé zatáčce podjel Brücknera a dostal se tak na první místo. Se čtyřmi triumfy ze čtyř jízd se stal nejlepším jezdcem ve své kategorii. O svou neporazitelnost přišel v patnácté jízdě Chris Hendriksen. Odolal sice mohutnému útoku Barbetty ve výjezdu z první zatáčky, ale o kolo později na tom samém místě už nečekaně rychlému Italovi podlehl. Ke konci jízdy mu ještě začal vypovídat službu motor a musel tak přepustit druhou pozici Johnu Freemanovi. V poslední rozjížďce základní části se počtvrté a ne naposledy utkali John Hartley a Maurice Jones. Hartley byl rychlejší a svého staršího kolegu porazil. Třetím místem si bez většího úsilí jistil finále Paul Evitts.

Po další úpravě dráhy přišly na řadu finálové jízdy A a B. Nejprve se jelo dvouventilové béčko. V něm triumfoval s obrovským náskokem Angličan Frank Yates před svým krajanem Davisem, skotským horalem Blackwoodem a dalším Britem Gommem. Slabou účast mělo finále B mezi čtyřventily. Po výjezdu z depa zhasl Nemethovi motor a i přes usilovnou snahu se ho už mechanikům nepodařilo nahodit. Jelo se tak pouze ve třech. Zvítězil John Freeman před Jürgenem Juckniesem, který se v posledním kole dostal přes Fuchse. Walter Fuchs je na dráze výraznou personou. Ne snad svými výkony, ale spíše svou postavou, která nabývá zejména v břišních partiích neplochodrážních parametrů torpéda. Přesto nikdy neošidí své jezdecké nasazení a na rovinkách předvádí nádherný předpisový styl jízdy.

Velice dramatické bylo finále A dvouventilové kategorie. Nejlepší start měl tradičně Jacobsen, ale vnějškem se přes něj přehnal Ernst a s nádherným stylem se usadil na čele. Do stíhací jízdy se za ním pustil Garry Smith a ve druhém kole jej na protilehlé rovince předstihl. V posledním kole se ještě Greisel posunul na třetí místo před Brücknera.

Mezi čtyřventily se nejlepší start povedl Jonesovi, ale za ním jedoucí Hartley nabral na rovince obrovskou rychlost a v nájezdu do druhé zatáčky Jonese doslova převálcoval. Na druhé místo se před Jonese ještě stačil prosadit Paul Evitts. Potvrdil tak jednoznačnou dominanci britských barev v letošním ročníku veteránů.

V rámci udělování cen vítězům na které dokonce vysvitlo slunce, předal ještě Jaroslav Juhan Garry Smithovi Zlatou přilbu Franty Juhana, jako vítězi memoriálu tohoto nezapomenutelného jezdce.

Zbývá jen dodat, že se letos Automotoklubu Mariánské Lázně opět podařilo uspořádat vynikající závody, které si na zdejším nádherném pískovém ovále již vybudovaly úspěšnou tradici. Těm k dokonalosti chybí snad jen účast českých barev, ale neopakovatelná atmosféra a množství ostrých soubojů na dráze byly dozajista dostatečnou odměnou pro věrné diváky a fanoušky.

Foto: Jiří Bayer


Dvouventily:
1. Gary Gerard Smith, GB
2. Jürgen Bruckner, D
3. Franze Greisel, D
4. Hartmut Ernst, D
5. Brad Davis, GB
6. William Haynes, GB
7. Jan Jacobsen, N
8. Tom Blackwood, SCO
9. Brian Baset, GB
10. Frank Yates, GB
11. Roy Gamm, GB

Čtyřventily:
1. John Hartley, GB
2. Paul Evitts, GB
3. Maurice Jones, GB
4. Chris Hendriksen, GB
5. Francesco Barbetta, I
6. John Freeman, GB
7. Jürgen Juckneis, D
8. Walter Fuchs, D
9. Mikols Nemeth, H