Žarnovica – 15. listopadu
Zvěsti, že v Žarnovici začíná trénovat syn Zdena Vaculíka, někdejšího žarnovického esa, se na západní stranu řeky Váh dostaly už před několika lety. A to tím spíše, pakliže se oba společně objevili na několika trénincích v Čechách. Letos jsme se dočkali Martina Vaculíka v ostré akci. Už při svém druhém startu v českém juniorském šampionátu dokázal vodit Filipa Šiteru. Nakonec skončil osmý, avšak v mistrovství juniorských družstev si poprvé vychutnal atmosféru stupňů vítězů. Patnáctiletého slovenského juniora budeme vídat také v příští sezóně, protože koncem minulého měsíce podepsal smlouvu se Slaným.
„Ani jsem se moc v otcových stopách nevydal,“ vysvětluje počátky své závodnické kariéry Martin Vaculík. „Od malička jsem chodil na plochou dráhu. A jednou jsem mu řekl, že chci jezdit. Už v devíti letech jsem měl půllitra. Jezdím doteď a baví mě to čím dál víc.“
Vzhledem ke skutečnosti, že na Slovensku se kromě Zlaté přilby nejezdí žádný jiný závod, hledal Martin Vaculík příležitosti hlavně v Čechách. „Začátek byl dobrý, ale ve třetí čtvrtině sezóny to už bylo rozpačité,“ shrnuje v kostce žarnovický junior svou první závodnickou sezónu.
Na libereckém setkání mistrů, které uzavřelo sezónu, se poprvé představil s italským motorem GM v rámu svého motocyklu. „Je o poznání lepší než já,“ líčí své první dojmy ze stroje z dílny legendárního Antonína Kaspera. „Nechci, aby to vypadalo, že hledám chybu v motoru. Ale GM vydrží jednou tolik než Jawa. A jede víc.“
Pro nadcházející sezónu má Martin Vaculík vskutku smělé plány. „Pojedu mistrovství světa a Evropy,“ těší se. Kromě toho si nadějného slovenského juniora vyhlédl středočeský klub Slaný. Ten letos shodou okolností poprvé od roku 1969 vybojoval titul v prestižní české extralize.
„Je to talentovaný kluk, kterého jsem měl delší dobu v hledáčku,“ vysvětlil Milan Mach, kouč AK Slaný, důvody angažmá patnáctiletého Slováka. „Jsem rád, že jsme se domluvili. Věřím, že půjde ve stopách svého otce Zdena. A očekávám, že to za pár let bude platný člen našeho extraligového družstva. Samozřejmě musí napřed nasbírat zkušenosti a vyjet se v první lize. Počítám s ním také do závodů juniorských družstev.“
Vzhledem ke vztahům Slovenské motocyklové federace s Autoklubem České republiky nejsou slovenští jezdci v Čechách pokládáni za cizince. „Budu jezdit i ostatní český mistráky,“ uvědomuje si Martin Vaculík svou šanci. „Chci se zlepšovat. S osmým místem v juniorském šampionátu jsem spokojený, ale za rok chci, aby to bylo lepší. Minimálně v první pětce. Juniorský dvojice budu jezdit s Patrikem Linhartem. Od toho si slibuji první nebo druhé místo. Patrik jede dobře, takže musím doladit i já, aby to bylo dobrý.“
A jak se na synovu kariéru dívá Zdeno Vaculík, někdejší eso žarnovického týmu? „Doteď nejsem pro to, aby jezdil,“ netají se svým názorem. „Nikdy jsem ho k tomu nevedl. Ale už jako malý chlapec měl všechny Grand Prix na videokazetách a znal je nazpamě. Kariéru začal celkem, i když je předčasné o tom mluvit. Já rozhodně nejsem z těch, že otec chce víc než kluk. U nás chce především on! Všechny peníze, co vyděláme, jdou do ploché dráhy. Nepláču, to je prostě dané.“
Poloha Žarnovice znamená, že otec a syn Vaculíkovi tráví hodně času cestováním. Stačí si vzít autoatlas a porovnat vzdálenosti jejich města od českých plochodrážních stadiónů. Navíc většina podniků se odehrává ve všední den. „Největší problém je nafta,“ líčí Zdeno Vaculík. „Její cena jde stále nahoru a my jezdíme ve vlastní režii. Uvidíme, jakou finanční pomoc budeme mít ze Slaného. Každopádně za ni budeme rádi.“
Protože Martin Vaculík nemá stále řidičský průkaz, veškerá doprava spočívá na otcových bedrech. „Řízení mi nedělá problémy,“ svěřuje se Zdeno Vaculík. „Nemám ani jiné východisko. Deset tisíc kilometrů jsme letos určitě najezdili. Většinou to jsou tisícikilometrové štreky tam a zpátky.“
A jak zvládá cestování samotný Martin Vaculík? „Do Březolup jsem vzhůru celou cestu,“ směje se. „Ale třeba Prahu spím tam i zpátky. Zpočátku mě cestování bavilo a díval jsem se na krajinu, ale teď už to znám. Ty dálky jsou nevýhoda. Už jen tím, že přijedu na závody a sem takový unavený. Nebo se stane, co v Chabařovicích. V kalendáři byla původně sobota. A když jsme tam přijeli, řekli nám, že je to až v neděli.“
Martin Vaculík děkuje:
„Za podporu děkuji Slovenské motocyklové federaci. Poděkování patří i reklamním sponzorům: TKC montované domy Miroslav Takáč, DARO autodoprava Milan Vidiečan, PARKETT PLUS, CASTROL Slovensko pan Urbánek, Firma TITAN pan Duboczi a městu Žarnovica.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
„U všech vyhlašování jsem s mikrofonem,“ řekl Miloslav Čmejla. „A tak mě napadlo, že by to mohlo bejt zajímavý, kdybych jako spíkr a bejvalej jezdec předal pohár.“ Chvályhodná myšlenka došla poprvé svého naplnění při chabařovické zastávce juniorského šampionátu. „V Chabařovicích jsem jezdecky vyrůstal a závodil za ně,“ vysvětlil Miloslav Čmejla. „Dal jsem pohár Martinu Málkovi, aniž bych tušil, že ho předávám pozdějšímu mistrovi.“
