Pardubice – 4. července
David Štěrovský se přijel do Chabařovic připravovat na ostrý začátek své půllitrářské kariéry pod vedením polského trenéra Jana Chudzikowskeho. Naneštěstí si při pádu zlomil ruku a ostrý debut při juniorských družstvech příští středu se musí odložit. Naneštěstí se však nic nejí tak horké, jak to při servírování vypadá.

„Doktor Brož a primář traumatologie doktor Carda se podívali na snímky z Ústí,“ svěřuje se Ladislav Štěrovský, závodníkův otec. „A rozhodující je, že se nebude operovat. Budou častý kontroly. Dnes se udělají další snímky, zhodnotí se to a sundá se sádra. Mohli by mu dát kratší sádru. Na můj dotaz o tom, zda by příští středu moh‘ David startovat, primář málem upad‘ ze židle a prohlásil, že kolem plochý dráhy jsou jen blázni. Škoda, těšili jsme se na to,měl to bejt‘ dárek k Davidovým patnáctým narozeninám, který měl ve čtvrtek.“

Ladislav Štěrovský nezapomíná na slova díků. „Chtěl bych poděkovat Janu Chudzikowskemu za péči v Chabařovicích,“ říká. „Ved‘ Davida k úspěchu a zlepšení stylu. A díky všem doktorům a sestrám v Pardubicích a celýmu týmu oddělení D2 v Ústí nad Labem.“

Foto: Eva Palánová

Těsně po závodech jsme si vyměnili korespondenci s vítězem Zlaté trofeje FIM v St. Macaire
Romano Hummelem. Pohotově nám poslal své upravené logo – Romano Hummel – Mistr světa 2011. Je tedy vidět jak vážně se berou tyto prestižní závody na západ od našich hranic a vítěz Zlaté trofeje FIM je pro Holanďany, Němce a Francouze zkrátka mistr světa.

Romano Hummel měl pro závody připravené dvě Shupy. První Shupa (modrá) je se starším typem zadní vidlice a kompletním motorem od našeho tunera Petra Schmída s červenými víčky na hlavě motoru. Druhá Shupa (černá) je již s novou zadní vidlicí a s motorem od konkurenčního tunera. Romano má své vlastní webové stránky www.romanohummel.nl, o které se mu stará jeho mamka.

Z jeho profilu na webu nás kromě jiného zaujala výška 141 centimetrů a váha 31 kilogramů. Když to porovnáme s našimi velikostí skoro už dospělými borci Michaelou Krupičkovou a Michalem Škurlou, tak nám přebývá takových třicet kilogramů, které naši závodníci museli dohnat bojovností a motocykly výkonem. O to více vynikne jejich úspěšný boj při samotných závodech.

Vůbec všichni naši účastníci zasluhují obdiv, protože tyto závody se u nás nejezdí a vlastně se porovnáváme s konkurencí, která je na těchto dlouhých travnatých drahách odrostlá.
Každopádně Romano Hummelovi gratulujeme a přejeme mu hodně dalších sportovních úspěchů.

Foto: AK Divišov

Mořina – 12. června
Druhého ročníku zlatého poháru FIM v kubatuře 250 ccm ve švédském Norrkoepingu ae příští měsíc zúčastní tři čeští závodníci. Zatímco Eduard Krčmář a Michal Průcha zažili už loňskou premiéru ve Slaném, Ondřej Smetana bude na slabším stroji závodit poprvé. Magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými dojmy.

Pražský závodník si dokonce vyzkoušel dvěstěpadesátku v přímé konfrontaci s půllitrem. minulou sobotu v Chabařovicích odvedl Dominika Hinnera. Při tréninku na pražské Markétě mu silnější stroje ujížděly po rovinkách, přesto jednou porazil Michala Škurlu.

„Pro závodníka je to úplně stejný styl jen s rozdílným výkonem,“ líčí rozdíly mezi oběma stroji. „Na dvěstěpadesátce si dovolím víc vjet do materiálu, hodně zasednout nebo jet kousek od prken. Asi největší rozdíl je ve startu. Na půllitru musím páčkovat, abych si to nehodil za ucho, ale na dvěstěpadesátce musím páčkovat, aby se to rychlejc´ rozjelo. Ta motorka nemá takovou sílu, na rovince a po startu je pomalejší než velká. Hodně mi ale pomohla. Za těch pár tréninků jsem se na ní hodně naučil, teď to jen všechno přenést na pětistovku a bude to super.“

Švédsko se však kvapem blíží… „Už se připravujem´,“ reaguje Ondřej Smetana. „Jedeme tam ani ne za měsíc. převody a předstih jsme doladili v Chabařovicích, už to jede dobře. Necháváme dělat motory u Oldy Řezníčka, tak to pojede ještě líp. Už jsme skoro připraveni, jen se musím ještě pořádně naučit starty. Jedeme tam ve třech, já, Eda a Michal Průcha, snad uděláme dobrej´ výsledek. doufám, že vydrží motory, každej´ tam jedeme jen s jedním.“

A co nový tlumič výfuku na dvěstěpadesátce? „Podle mě tam není tak velkej´ rozdíl mezi výfukama oproti pětistovce,“ přemítá Ondřej Smetana. „Výfukem je to ještě horší, hodně se ty motory přehřejvaj´. Snad nebude v tom Švédsku takový vedro.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiřina Šifaldová

Pardubice – 7. června
Hynek Štichauer měl ve středu nastoupit za Pardubice ve druhém prvoligovém klání na plzeňských Borech. Avšak závodní comeback se odložil až do soboty, kde pardubický závodník skončil šestý v mezinárodním klání o Zlatý znak města Krška. A nyní má chu na šampionát Evropy v Braile a hned následující sobotu na mistrovství světa v Divišově.

„Vypadá to dobře,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z s aktuálním stavem svého ramena. „Nechci to zakřiknout , ale zatím drží. V Kršku jsem byl spokojenej‘. První závody od 16. dubna, co mi to vypadlo poprvé. Dobře jsem si zazávodil, vždycky je co zlepšovat, ale konkurence byla a já držel krok. První jízdu jsem odved‘ Adama Skornickeho a na Ulamka moc nechybělo. Pak jsem zase ztratil body se slabšími jezdci. Delší pauza byla znát a ke konci už trochu chyběly síly.“

Podmínky v Kršku ovšem nebyly zrovna optimální. „Dráha byla totál pod vodou, takže to bylo hlavně o startech a nechybovat,“ líčil Hynek Štichauer. „Takhle špinavou motorku jsem už dlouho neměl. Včera jsem to myl celej’ den, fakt pecka (smích). Jinak doufám, že zdravíčko vydrží. Mám zdravou chu do závodění a těším se o víkendu do Braily a další sobotu na Divišov!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Karlovy Vary – 28. května
Dva blázni v jednom domě být nemohou. Tuto větu pronesl Jaroslav Pták starší někdy v jednaosmdesátém. S érou nástupu silničních dvouválců nešlo skloubit rostoucí náklady s počínající synovou motokrosovou kariérou. Jaroslav mladší později přešel k plochodrážníkům. Když skončil, vrátil se otec do sedla silničního stroje, ale letos se za nešastných okolností role opět obrátily.

Jaroslav Pták mladší jel svůj poslední závod v sezóně 2007. Netrvalo dlouho a v rodinné garáži se objevila závodní stopětadvacítka ČZ ročníku 1966 od renomovaného konstruktéra Václava Pauera. Otec s ní záhy začal startovat v závodech veteránů, které u nás vrátily silniční závody na přírodní okruhy.

Po spoustě let se u Ptáků role obrátily. Syn se začal bát o závodícího otce. Jenže ten si za úzkými řidítky vedl jako zamlada a připravoval se na letošní sezónu. Leč mozková příhoda zjara učinila jeho plánům přítrž a do sedla krásné stopětadvacítky se posadí Jaroslav Pták mladší.

„Musel jsem si koupit boty a helmu,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z minulou sobotu v Mariánských Lázních, kde spolukomentoval šampionát republiky a evropskou sérii veteránů na dlouhé dráze. „Táta má menší nohu a větší hlavu. Kombinézu si nechám přešít z dlouhý dráhy. Koženou, kevlarka se nesmí jet.“

Jaroslav Pták nikdy nezapomene, jak silný adrenalinový zážitek mu ve čtrnácti letech přivodila závodní MZ 125, na níž ho otec nechal svézt na letišti ve Lnářích. A jaký závodní program ho čeká letos? „30. a 31. července v Nepomuku a pak 9. a 10. září Branná,“ vypočítává. „Tam táta loni vyhrál.“

Veškeré plány jsou ovšem závislé na zdravotním stavu Jaroslava Ptáka staršího. „Všechno je podmíněný, aby byl táta zdravej‘,“ říká jeho syn. „Je dobrej‘, ale čeká ho sedmnáctýho června operace, budou mu roztahovat krční tepny. Je mi to líto, šlo mu to.“

A tak se otec znovu vrací do role mechanika svého syna, by kulisou mu nebudou plochodrážní ale silniční depa. „Já za ty dva roky, co on závodil, zestár‘ o pět let,“ vzpomíná se Jaroslav Pták mladší na sezóny, v nichž to bylo přesně naopak. „Mechanikovat je horší než závodit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), archív autora a archív Jaroslava Ptáka