Mariánské Lázně – 29. dubna
Po nápadu Míry Musila, Jirky Dubského a některých dalších kluků se v zimních měsících podařilo vybudovat v Mariánských Lázních malou plochou dráhu uvnitř té kilometrové. Brzy dojde k premiéře závodu na motorkách stopětadvacítek. O tom si ale počteme příště.

V sobotu 29. dubna automotoklub pořádal místo tradičního plesu slet čarodějnic. Ve dvacet hodin při začátku to vypadalo na debakl. Jenomže okolo půl deváté se začaly slétat. U šatny se to hemžilo košťaty různých kubatur. Od 125, přes 250 až po 500. Kolem jednadvacáté hodiny se sál rapidně zaplnil.

Bezva hudba brzy vytvořila tu správnou atmosféru, které pomohla i správná konzumace alkoholu. I když se zákaz pití alkoholu týká i čarodějnic při řízení košťat, všechny tento zákaz porušily. Ve dvaadvacet hodin si na podiu vzal slovo charismatický a neodolatelný šéf dlouhé plošiny Míra Musil.

Zavelel a všechny přítomné čarodějnice ho na slovo poslechly a dostavily se pod podium. Naštěstí bez košťat. Pořízená fotografie dokazuje, že tomu tak opravdu bylo. Donesl se do prostředku sálu stůl, na který si čarodějky postupně stoupaly, a začalo představování.
Nevěřili jsme, kolik krásných stvoření v Mariánkách a okolí existuje. Vystřídaly se snad všechny a vše bylo zdokumentováno.

A pak začalo to správné čoro moro. Tanec uchvátil všechny. Báječná atmosféra dokázala, že udělat akci 29. dubna byl vynikající nápad. Stmelil se a dobře pobavil celý kolektiv přítomných, a to byl ten hlavní důvod.

Nyní nás čeká příprava mistrovství světa na dlouhé dráze. To, že pořadatelský sbor umí závody připravit na jedničku, je již tradicí, stejně jako fakt, že se umí i dobře bavit. Držíme palce, ať vše dobře dopadne. Náš cíl je jediný, zachovat naši jedinou dlouhou plochou dráhu pro příští pokolení.

Často na plochodrážních závodech po celé republice patřilo mezi milé povinnosti  při moderování závodu  sdělení, že tam a tam stojí bílý stan s červeným nápisem DIGI FOTO. V něm hezká a velice  příjemná a usměvavá dáma, u které si diváci a fandové krásného sportu levých zatáček, mohli prohlédnout a zakoupit vše, co se ploché dráhy týká.

Bílý stan s Renatkou Fišerovou za pultem mi nějakou dobu chyběl, později jsem zjistil, že je vážně nemocná a jediné co jsem mohl udělat bylo, že jsem ji veřejně přes mikrofon pozdravoval a přál ji uzdravení. Občas jsem ji zavolal.

Stejně jako mnoho dalších lidí jsem věřil, že tento boj vyhraje.  Sobotní zpráva, že Renatka již není, na mě zapůsobila velmi těžce. To jsou přesně ty chvíle, kdy se ptám, proč právě ona. Byla to bezva holka, vždy jsem ji šel do stanu pozdravit. Nikdy nemluvím za jiné, ale jsem si jist, že se v tomto případě shoduji s ostatními, když řeknu ‚budeš nám chybět‘.

Čest Tvojí památce!