Březolupy – 1. května
Bohyně Fortuna a paní Smůla si evidentně domluvily partii o titul šachové velmistryně při druhém díle české juniorky v Březolupech. Žádný závodníků se nehřál v přízni ani jedné z nich. První triumf v šampionátu bral Jan Hlačina, jenž se pouze v úvodní jízdě skláněl před Jaroslavem Vaníčkem. Pražan mířil za triumfem. Jenže v patnácté jízdě bojoval o vedení s Petrem Markem, až jeho soupeř na protilehlé rovince upadl. Stěžoval si na bolesti v ruce a na pomoc mu přijela rychlá sanitka z Uherského Hradiště. Jaroslav Vaníček byl diskvalifikován. Nakonec ale uspěl v epickém duelu rozjezdu o druhé místo s Karlem Průšou. Doprovodným mistrovských stopětadvacítkám vládl Jakub Hejkal.
Jaroslav Vaníček nechce prohrávat
Slunečný první máj lákal k líbání pod rozkvetlou třešní. Březolupy nabízely i další aktivity, jak si užít sváteční volno. Hasiči ve tři stavěli nefalšovanou májku. Na sousedním stadiónu odstartoval program již o šedesát minut dříve. Druhý díl české juniorky se nepyšnil hrdým označením Slovácký ovál. Přesto přitáhnul slušný počet diváků. Byť reprezentační povinnosti ve stejný den ze startovní listiny škrtly trojici es, lidé se domů vraceli nadšení.
Na nástupu se představila patnáctka juniorů. Dominik Hrbek jen pro formu po tréninkové fatální poruše motoru. Osm dalších se stopětadvacítkami, jejichž dvě úvodní rozjížďky program na slováckém oválu otevřely. Pak už mohl hlavní závod svým vítězstvím otevřít Jaroslav Vaníček. Neměl to snadné.
Dominik Hrbek líčí tréninkové patálie:
„Udělal jsem motor. Druhej nemám, taky se rozlít‘.“
Sice nejlépe odstartoval. Ale Jan Hlačina se skvěle trefil do nastavení. Nechybělo mnoho, aby v první zatáčce nepřevzal vedení. Snažil se až do cíle, ale nic naplat. Králem zůstal Jaroslav Vaníček. A to i nadále. Jan Hlačina se ovšem rád ujal role šéfa pronásledovatelů.
V tomto ohledu si ale nemohl nic vyčítat s Karlem Průšou. Žatecký závodník bez klubové příslušnosti si na úvod vykoledoval varování za ulitý start čtvrté jízdy. Hýbal se, hýbal. Musel couvnout, aby nenajel do pásky. Sudí Pavol Pučko ji raději zvednul. Diskvalifikace by totiž publikum ochudila o jednoho muže na startovním roštu. A rozjížďky by měly být se čtyřmi účastníky.
Karel Průša každopádně opanoval rozjížďku s číslem čtyři, byť si vstup do ní zkomplikoval. V sedmé jízdě jej očekával Jaroslav Vaníček. Od mantinelu odstartoval jako pánbůh. Karel Průša se navíc musel pustit do křížku s Matějem Frýzou. Třetí místo bylo Plzeňanovi málo, ale veškerá snaha mu tentokrát nebyla vůbec platná.
V posledním oblouku si jej Karel Průša ohlídal. Desátou jízdu vyhrál, byť jej v první zatáčce podjel Matěj Tůma. Jemu se ale povolil plyn a vedení neudržel. Vzápětí Jaroslav Vaníček bral s přehledem třetí trojku. A potom ve dvanácté jízdě Jan Hlačina třetí. Stejně jako prve v rozjížďce s číslem osm, i nyní byl start pardubického borce alfou a omegou. Ve druhém případě však musel odolat tlaku Petra Marka.
Patnáctá jízda hraje do karet Jana Hlačiny
Po třech pětinách vedl závod neporažený Jaroslav Vaníček. S odstupem jednoho bodu za ním byli Jan Hlačina a Karel Průša. Jeden další bodík postrádal David Hofman. Prozatím byl čtvrtý, ale patřil k většině, která by ochotně na margo dnešního závodu přivěsila pečeť ke stížnému listu.
Nepovedla se mu úvodní jízda. O to více ke zlosti, když pardubický závodník po hladkém triumfu v páté jízdě doslova vydřel další triumf v rozjížďce s číslem devět. Vedení se v ní ujal Petr Kvěch. Pouštěl se jej pouze nerad. Velice nerad. Musel, když se David Hofman okolo něho řítil ještě v prvním kole po vnější straně protilehlé rovinky. Petr Kvěch kontroval spodní stranou druhé zatáčky. Jenže Pardubičan mu vše oplatil i s úroky hned v dalším oblouku, kde svého soka podjel.
Oba stále pomýšleli na pódium. Matěj Tůma už to měl horší. V rozjížďce s číslem deset měl na lopatě Karla Průšu, ale nakonec byl rád za poslední bod. Petr Marek zase po trojce skončil v pásce. Po vítězství ve druhé jízdě se Matěj Frýza nedostal dvakrát výš než na třetí příčku. Jenže právě plzeňský závodník hned po třetí přestávce zamíchal vývojem závodu.
Matěj Tůma popisuje své patálie v desáté jízdě:
„Povolil se mi šroubek na rychlopalu. Udržel jsem to a dojel.“
Ve třinácté jízdě měl Matěj Frýza nejlepší start. David Hofman po něm vytrapoval v první zatáčce, ale sám se stal obětí Matěje Tůmy. Rozjížďka s číslem patnáct ovlivnila závod ještě více. Jaroslav Vaníček vystřelil dopředu. Cestu za čtvrtou trojkou mu chtěl zkomplikovat Petr Marek.
V první zatáčce jej podjel. Když Pražan na protilehlé rovince kontroval, okamžitě kontroval. Jenže záhy skončil v kotrmelcích. Svítila červená světla, praporkáři mávali, závodníci stáli a na pomoc vyrazila sanitka. V péči její posádky zůstal, dokud se nepřiřítila rychlá ambulance z Uherského Hradiště. A nevzala s sebou závodníka se zraněnou levačkou.
„Byl jsem první a volil jsem si stopu, taky jsem málem spadnul, mám úplně ohnutej hák,“ odmítal Jaroslav Vaníček svou vinu. Pavol Pučko zastával opačný názor. Repete o půl hodiny později se obešlo bez něho. Tři body bral tentokrát Marián Jirout.
Do pozice leadera se stylizoval Jan Hlačina. V šestnácté jízdě kraloval před zraky Karla Průši. A s dvanácti body osaměl na hrotu aktuální klasifikace. Vyhráno zatím neměl. Na ovále jely stopětadvacítky. U startu vyměnili pásku, kterou v euforii svého čestného kola přetrhnul vítězný Jakub Hejkal.
V rozjížďce s číslem sedmnáct David Hofman odvedl Karla Průšu. K velké radosti Jaroslava Vaníčka, který s žateckým soukromníkem srovnal krok v devatenácté jízdě. Díky perfektnímu startu se do cíle přiřítil coby vítěz. Mohl stále doufat, že závěr Janu Hlačinovi nevyjde.
Jenže vyšel. Marek Ziman byl se svou stopětadvacítkou rychlý, Kryštof Kubal při svém debutu s půllitrem vyhrál jednu jízdu, ale ambice pardubického závodníka nemohl ohrozit ani jeden. Vyhrál. A nechal jet své pronásledovatele rozjezd o druhé místo.
Jaroslav Vaníček si vylosoval vnitřní pozici. Odstartoval z ní lépe, ale v úvodním výjezdu jej zvenčí minul Karel Průša. Do cíle bylo zatím přece jen daleko. Pražan útočil a v první zatáčce druhého kola svého protivníka podjel. A pak pádil vstříc šachovnicové vlajce.
Jakub Hejkal úřaduje
Stopětadvacítky měly ve startovní listině deset míst. A devět jmen. Původní rozpis byl změněn. Aby rozjížděk nebylo tolik, mělo na startu každé z nich stát pět závodníků. Jenže nakonec se nedostavil Denis Cioclei.
Formule mítinku se již nezměnila. Jen pátý závodník si vzal povlak barvy místo nepřítomného rumunského borce. Na úvod triumfoval Ondrej Trník, vzápětí jej ve stejně velkém stylu napodobil Jakub Hejkal. Na začátku druhé série se postavili proti sobě.
Slánský borec exceloval hned od startu. S Ondrejem Trníkem se potkal zase v rozjížďce s číslem pět. V ní měl Slovák pohotový start. Jenže Jakub Hejkal jej předčil ještě v první zatáčce. Co víc, pro druhé místo se natáhnul Vít Kubal.
Chleba se ale lámal až ve finálové jízdě. Jakub Hejkal k ní vykročil čtvrtým triumfem v sedmé jízdě. Opět před zraky Ondreje Trníka, který si celkovými osmi body pojistil účast mezi čtveřicí nejlepších. Za soupeře měli konzistentního Víta Kubala. A lepší kritéria při patu s Domenem Gračnerem poslala do boje o pódium Denese Tarcsafalviho.
Jakub Hejkal neuhnul z triumfální dráhy ani ve finále. Po vylétnutí pásky se ujal vedení a po třech kolech slavil vítězství. Ondrej Trník si poradil s Vítem Kubalem, jenž si dorazil pro třetí pozici.
Hlasy z depa
„Bylo to dobrý,“ svěřoval se Jan Hlačina. „Jako ani jsem to nečekal, že to dopadne, ale dopadlo to nad očekávání. Bylo to moje první vítězství i první stupínek v junioráku. Bylo to fakt dobrý. Už od první jízdy bylo dobrý nastavení.“
„Na začátku závodu jsem jel podle plánu,“ vyprávěl Jaroslav Vaníček. „Bohužel ve čtvrtý sérii jsme jeli s Péťou vedle sebe. Mám za to, že jsem tam byl dřív. Bohužel neubral, skončil v sanitce, což mě mrzí. Na konci rozjezd, který se mi podařilo vyhrát. A celkově druhý místo.“
„Na to, kolik mám závodů s půllitrem, docela dobrý,“ pochvaloval si Karel Průša. „Dotáh‘ jsem to až na bednu. V rozjezdu to bylo nakropený. Nechci se vymlouvat, přetočil jsem se a stálo mě to výsledek.“
„Dobrý,“ odtušil David Hofman. „Škoda tý první jízdy ze žlutý. Nevyšel mi start a už mi chyběly body. Škoda. Dobrý závody, jelo se mi dobře. Jen se startovním číslem jedna jsem jezdil pořád na mokrým blátě.“
„Jsem nadšenej, nečekal jsem to,“ jásal Matěj Tůma. „Škoda, že se mi povolil ten rychlopal.“
| 1. Jan Hlačina, Pardubice | 2 3 3 3 3 | 14 |
| 2. Jaroslav Vaníček, Praha | 3 3 3 U 3 | 12+3 |
| 3. Karel Průša, tč. bez klubové příslušnosti | 3 2 3 2 2 | 12+2 |
| 4. Matěj Frýza, Plzeň | 3 1 1 3 3 | 11 |
| 5. David Hofman, Pardubice | 1 3 3 1 3 | 11 |
| 6. Petr Kvěch, Svitavy | 2 3 2 1 2 | 10 |
| 7. Marián Jirout, Pardubice | 1 1 1 3 2 | 8 |
| 8. Marek Ziman, SK – Žarnovica (250 ccm) | 2 2 2 0 2 | 8 |
| 9. Matěj Tůma, Praha | 2 2 1 2 1 | 8 |
| 10. Petr Marek, Praha | 3 T 2 F/R – | 5 |
| 11. Kryštof Kubal, Plzeň | 1 0 0 3 1 | 5 |
| 12. Jaroslav Novotný, Praha | 0 1 2 2 X | 5 |
| 13. Matyáš Ryska, Slaný | 0 2 1 0 1 | 4 |
| 14. Jaroslav Bartek, Praha | 0 ex 0 1 0 | 1 |
| 15. Dominik Hrbek, Pardubice | – – – – – | DNR |
Poznámka: Dominik Hrbek zadřel motor při tréninku a odstoupil; varování za startovní přestup Petr Marek a Kryštof Kubal ve třetí, Karel Průša ve čtvrté jízdě; Jaroslav Bartek byl diskvalifikován z rozjížďky s číslem pět, v níž dojel druhý, pro ztrátu výfuku
MR 125 ccm:
| TOT | FIN | ||
| 1. Jakub Hejkal, Slaný | 3 3 3 3 | 12 | 1. |
| 2. Ondrej Trník, SK – Žarnovica | 3 2 1 2 | 8 | 2. |
| 3. Vít Kubal, Plzeň | 2 3 2 3 | 10 | 3. |
| 4. Denes Tarcsafalvi, H | 1 1 3 2 | 7 | 4. |
| 5. Domen Gračner, SLO | 2 2 2 1 | 7 | |
| 6. Vojtěch Stachník, Kopřivnice | 0 1 1 0 | 2 | |
| 7. Nikolas Pergl, Slaný | 1 0 0 1 | 2 | |
| 8. Velen Kocián, Slaný | 0 F 0 0 | 0 |
Poznámka: z původně přihlášených nepřijel Denis Cioclei (ROM)
