Pardubice – 8. listopadu
V nejkrajnějším boxu svítkovského depa nemá čas ani na svou obligátní cigaretku. Přitom by nervy potřeboval uklidnit. O tréninku zadřel motor. Nyní se do jeho šasi montuje pohonný agregát na rychlo vypůjčený od Davida Hofmana. Čas ale pádí jako japonský šinkansen. Už se vracejí účastníci druhé rozjížďky dvěstěpadesátek. MACEC Cup startuje bez nástupu a startovní číslo tři musí do jeho první jízdy. Ale v pohodě. Mechanik Ondrej Kucharík, ho tlačí ze sjezdu na ovál. Lehké plácnutí. Všechno v cajku, kámo. Jaroslav Petrák se posléze vrací se dvěma body. Pak vítězí a říká si o stupně vítězů. Happy end ale plochodrážní závody nenabízí s lehkostí protřelého pojišťovacího agenta.
V jedenácté jízdě atakoval druhého Sebastiana Madeje, jenže na začátku posledního okruhu upadl. „Začlo mě to bavit,“ vrací se pardubický matador k poslednímu závodu své letošní sezóny. „Věřil jsem si. Říkal jsem si, že to tam nejde, ale stejně to vyjde. Otřel jsem se o nafukovačky,ale pořád jsem doufal, že to bude dobrý. Do posledního trojúhelníku, co mě odrazil, jsem se snažil opřít ramenem a odrazit se.“
Kdo krásnou předposlední říjnovou sobotu do Svítkova dorazil, ví, že extempore nedopadlo dobře. „Prostě to nešlo, i když jsem se to snažil vyrovnat,“ líčí Jaroslav Petrák. „Na jednu stranu jsem byl jako Bartek v polském finále, co se odrážel, od bariéry, ale dopadnul jsem jako Tai. Ale kdybych si nevěřil, nedám to tam, ale já si věřil. Ve svým věku nepotřebuju riskovat, ale já si věřil.“
Při vší úctě Jaroslav Petrák dopadnul před třemi týdny ve svém Svítkově lépe než Tai Woffinden na jaře v Krosně. „Jakoby jsem v pohodě,“ říká. „Ale rekonvalescence bude ještě dlouho trvat. Vyfouk‘ jsem si plíci. Nefungovala a zdeformovala se. Zlomil jsem si taky žebra. Plíce je v pohodě, s ní to není špatný. Ale žebra jsou běh na dlouhou trať.“
I když se minulou sobotu objevil na svitavské rozlučce, ani nápad, že by se pustil do ostrého zápolení v rámci Srandamače přeloženého z Kostěnic. „Tady Nikolas by chtěl jezdit,“ ukáže na jedno ze svých dvojčat, které se převléklo do závodní kombinézy. „Já při tom MACECU skončil desátej, nebyl jsem poslední. Sere mě to, ale aspoň mám motivaci na další rok. A jestli pojede Nikolas…“
