Praha – 8. srpna
Lotyšsko je skvělá prázdninová destinace. Pro něho nepochybně, byť sem během dvou týdnů nejel na poznávací výlety. Vracel se naprosto spokojený. Jak by také ne. Bronzová medaile z evropských dvojic v Daugavpilsku a vítězná trofej z SGP2 v Rize hovoří za vše.

Lotyšsko, krásné Lotyšsko

„Evropa byla zásluha všech v týmu,“ říká Adam Bubba Bednář. „Povedlo se nám to, takže dobře. Zvláštní dráha, taková tvrdá. O tréninku to bylo měkký, ale pak to ztvrdlo. A byla pěkná dráha.“

A pak Riga, kam po úvodním závodě světových juniorů dorazil jako třináctý muž aktuální klasifikace. „Začátek byl jako v Malille,“ připomíná úvodní hubené skóre. „Takovej stejnej průběh. Ale všechno se to sešlo. Jak v depu, tak já se dal dohromady s hlavou a vyšlo to.“

Lépe to ani vyjít nemohlo. „Před závody jsem si říkal, kdybych se jen dostal do poslední šance…“ vzpomíná. „Samozřejmě, jak s řídká, s jídlem roste chuť.“

Plným právem, osm bodů na postup stačilo. „Když jsem byl v last chance, začal jsem si říkat, že by se mi líbilo finále,“ usmívá se nad výhrou, která jej vskutku mezi nejlepší čtyři dostala. „Když jsem byl ve finále, říkal jsem si, že by se mi líbilo pódium.“

 

Když se sejde úplně všechno

KO styl nadstavbové části šel pražskému závodníkovi k duhu. „V last chance bylo štěstí, že na mě zbyla čtyřka,“ pokračuje v líčení. „Materiál byl na venku. Rozjel jsem se a najel na prkna. A bylo finále.“

Takže ještě jedna jízda, ta poslední, nejdůležitější. „Když jsme jeli ve třech, řek‘ jsem si buď anebo,“ dostává se Adam Bubba Bednář k vyloučení Noricka Blödorna. „Neodjel jsem ze čtyřky nejlíp. Ale jak štěstí, tak můj nápad mi šly na ruku.“

Drama první zatáčky. „Zvenku jsem to stáhnul k lajně,“ zní recept na úspěch. „Parnickij zablokoval Przyjemskeho. Motorka fungovala, já fungoval, kluci v depu makali, takže to všechno se to sešlo.“

 

Za měsíc se pokračuje

Triumf katapultoval Adama Bubbu Bednáře na čtvrté místo aktuálního pořadí. „Samozřejmě vím, že mi chybí dva body,“ uvědomuje si. „Nejdřív jsem chtěl do top osmi. Ale s jídlem roste chuť…“

Jaké menu se tedy ve Vojensu v půlce září může servírovat? „Je možnost medaile,“ zamyslí se. „Půjdu do závod na sto deset procent. Stane se, co se stát má. Žádný tlaky, uvidíme.“