Pardubice – 12. ledna
Před rokem mu nebylo zrovna hej. Doma měl berle, podruhé operované koleno se nehojilo a kulatící se bříško jeho přítelkyně dávalo tušit, že brzy budou po tomto světě chodit ve třech. Pracovní nabídky se mu však vyhýbaly jako zapřisáhlý abstinent palírně. Až přišla jedna, které nešlo říct ne. Jenže časté cestování jej vedlo mimo startovní listiny plochodrážních mítinků. Na podzim měl takový plochodrážní hlad znásobený světovým dlouhodrážním stříbrem, že v individuálním šampionátu skočil z deváté příčky na čtvrtou. Jakoby nemohl přestat, popral se o vítězství i v Kostěnicích a zase naskočil do šroubkařského seriálu Drift-On-Ice. Ale Hynek Štichauer nám o tom všem bude vyprávět sám, jelikož poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Sezóna 2018 v tvém pojetí nebyla špatná. Jako náhradník dlouhodrážního mistrovství světa jsi skončil třináctý, v mistrovství republiky v Mariánských Lázních třetí. S Pardubicemi jsi vyhrál extraligu, s Václavem Milíkem dvojice, a byť jsi vynechal Plzeň, obsadil jsi sedmé místo v mistrovství republiky. Jak to, že se na jejím konci dostavil jakýsi splín?“
Hynek Štichauer: „Příčinou toho všeho bylo, že jsem si v létě v Pardubicích na přeboru zranil koleno. Sezóna dvacet osmnáct byla super. Dva tituly, vyhráli jsme extraligu, jel jsem tři závody grand prix na dlouhý dráze. Jak jsem si udělal to koleno vynechal jsem mistrák v Plzni a družstva na dlouhý. Utrh‘ jsem si čéšku na tom levým kde mi už sedm let chybí křížák. Sezónu jsem dojel, ale hned po posledním mistráku v Březolupech jsem šel na plastiku do Chrudimi. Přes zimu jsem se necejtil dobře, moc se to nehojilo. Víš, je ti jednatřicet, táhne ti na dvaatřicet. Máš doma těhotnou ženu, jsi o berlích, nevíš, jestli budeš moct dělat to, co doteďka, není to jednoduchý. Hlavně nic jinýho pořádně neumíš… To je realita, když celej‘ život závodíš, a když jediný, co umíš, je závodění, je těžký začít někde od nuly. V jiným oboru musíš začínat od dveří, jak se říká. To ale jde, když ti je dvacet. Ve dvaatřiceeti začínat od dveří není žádná legrace.“
speedwayA-Z: „Někdy zjara ses rozhodl jít do práce. Dostal jsi nabídku organizovat akce Rusty Pistons po celé Evropě. Přitom jsi vždy působil jako živnostník. Jak těžké bylo stát se zaměstnancem, když tě ke všemu časté cestování odvádělo od ploché dráhy?“
V souboji s Janem Kvěchem
Hynek Štichauer: „Začátek nebyl v Rusty. Byl jsem zvyklej‘ už někdy od roku 2014 si při ploché dráze přivydělávat většinou ve firmách, které mi pomáhaly sponzorsky. To je ideální, firma ti dá práci, ty ji odvedeš, a ta firma tě navíc podpoří při závodění, nebo tě alespoň uvolní na závody. Proto práce nebyla loni pro mě novinka. Nejdřív mi ale přicházely hodně špatný nabídky. Když přišla z Bikers Crown, ani jsem tam už nechtěl jet na pohovor. Ale nakonec to byla schůdná cesta, našel jsem se v tom, je to vlastně takovej‘ plochodrážní život bez závodění. Není to stabilní pracovní doba, mám velkou zodpovědnost, ale zase velkou volnost. Uděláme si svou práci a nikdo se do nás nesere a to mi vyhovuje. Je to v podstatě o dvou lidech. Bikers Crown je velká firma, kde dělá sto lidí, a Rusty Pistons je jen jedna značka, co vyvinuli. Já v týmu dvou, třech lidí stavíme expozice na velkých výstavách jako teď ve Veroně nebo na letních festivalech. Rusty Pistons je chopper hot rod style, takový ty poválečný americký padesátý léta. Je to v podstatě taková životní filozofie určité skupiny lidí. Docela jsem se v tom našel, i když bych byl nejradši u plochý protože tam se cítím jak ryba ve vodě.“
speedwayA-Z: „Do finále loňského mistrovství světa na dlouhé dráze jsi byl nominován jako náhradník, nakonec se z tebe stal dokonce první na seznamu náhradních jezdců. Nicméně jsi nestartoval ani jednou, ale kvalifikaci jsi absolvoval. Mariánské Lázně šestý, challenge ve Scheesselu jedenáctý. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
V akci na dlouhé dráze
Hynek Štichauer: „Mariánky byla taková povinnost. Čekal jsem víc tím, že jsem tam předtím vyhrál mistrák, čekal jsem bedýnku. Ale předtím jsem upad‘ na extralize ve Slaným a byl jsem potlučenej‘. Je znát, když na motorce sedíš jednou za měsíc. Ale cíl jsem splnil a postoupil. Scheessel, tam jsem se odkopal. Tam je to fyzicky náročný i pro ty, který ruce normálně nebolej‘. Trénink ještě dobrý a pak už nemělo cenu se jít ani oblíkat. Tam se naplno projevil ten můj letošní poloviční amatérismus. Dnes už vím, jak bych měl věci dělat, ale je to těžký v mých podmínkách, proto jsem to finále mistrovství světa odmítnul. Za prvý jsem nemoh‘, musel jsem bejt‘ v práci, za druhý jsem neměl vidinu lepšího výsledku. Ze třech závodů to stejně nedáš do top sedmičky, aby ses třeba udržel na další rok a nic jiného pro mne nemělo z osobního hlediska cenu. V Scheesselu se to nepovedlo, a mrzelo mě to hodně. Kdybych měl trochu naježdíno, tak by to bylo asi jiný. Ale to jsou ty kdyby.“
speedwayA-Z: „Co však bylo naprosto úžasné, přišlo při Speedway of Nations ve Vechtě. V semifinále jste vyřadili Německo, ve finále měli na lopatě i Francouze a nakonec jste se domů vraceli s historickými stříbrnými medailemi. Jaké to bylo?“
Vicemistři dlouhodrážního světa: Filip Šitera, Michal Škurla, Hynek Štichauer, Martin Málek a Josef Franc
Hynek Štichauer: „Myslím, že na to mám podobný názor jako Marťas Málek. Vechta nám všem sedla. Pepek je dlouhodrážní ikona, jel s velkým sebezapřením, bolely ho záda po finále v Plzni a stejně tam byl z nás nejlepší. Vechtu mám rád, dobře jsem se vyspal a už na nástupu jsem před klukama řek‘, že do toho ten den dám všechno. Takže první jízdu jsem šel na držku a pak mi to začalo jít. Bejt‘ vicemistrem světa je krásný, akorát mrzí, jak to v Čechách vyznělo trošičku do autu. Systém závodu se změnil, hrálo nám to do karet. Mrzí mě, že mě ve finále Berge předjel ve druhým nájezdu do posledního kola. To byla ohromná škoda, byli jsme hodně blízko k titulu mistra světa. Zase ty ručičky, no… Pro takový závody to děláme. Člověk to musí brát s pokorou, je to krásnej výsledek.“
speedwayA-Z: „O tři roky dříve jste ve stejném složení byli v Mariánských Lázních bronzoví, nyní jste ještě o jedno místo poskočili. Co se od té doby změnilo kromě kouče, jímž se po Milanu Špinkovi stal Filip Šitera?“
Češi stojí na pódiu dlouhodrážního mistrovství světa družstev s Francouzi a Němci
Hynek Štichauer: „Kromě kouče asi nic. Jsme všichni starší, možná se nám ráno hůř vstává z postele, ale jinak nic novýho nebylo. Co se týče Filipa, byly to jeho první závody na dlouhý dráze. Možná to předtím ani neviděl. Zpočátku mrmlal, že je to všude daleko ale pak tomu přišel na chuť. Jako manažer byl super, rval se za nás. Když byl nějakej problém, třeba s metylem, tak to hned řešil. Byl jsem rád, že tam byl a těším se na další spolupráci. Byli jsme spolu velký rivalové v junioráku, konkurence mezi mnou, ním a Kusákem byla neustálá. Díky tomu jsme se zlepšovali. Znám ho odmlada, rivalita byla, on byl svýho času lepší než já. A teď je to člověk na svým místě a neviděl jsem za celou dobu, co jezdím, nikoho, kdo by sehnal do repre víc peněz. Je to daný i jeho původem, že je z plochodrážní rodiny, má kontakty a umí to. Já k plochý přišel ve dvanácti, a když se mě někdo ptal, kdo je Štancl, nevěděl jsem. Filip je člověk na svém místě a je určitě přínos pro plochou dráhu.“
speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi v Mariánských Lázních rozehrál skvěle. Po základní části ti z kompletu scházel jediný bod. Následovala výhra v semifinále a nakonec i v dramaticky zašmodrchaném finále. A tak jsi šampión republiky!“
Mistrovský doušek v Mariánských Lázních
Hynek Štichauer: „Je to kus štěstí. Bylo to jako před třemi lety na mistrovství světa družstev. Zmatek a únava. Asi to tak potřebuju. Prostě to vyšlo, ale byl tam i kus štěstí. To si uvědomuju. Jsem rád, že se mi to podařilo je v základní části porazit. Kdybych od nich dostal napráskáno, bral bych to jako náhodu, ale takhle mi přijde že si ho opravdu zasloužím. Nehledě na to, že jsem měl k titulu blízko už v Kopřivnici, kde mě Pepa porazil ve finále. Přitom jsem vůbec nemusel startovat. Mechanici Jarda Petrák a Jirka Havlíček mi ve tři ráno volali, že moje auto nejede. Vděčím za titul i jim. Když jsem jim do telefonu říkal, ať na to kašlou, že mistrák nepojedu, neposlechli mě, a auto opravili.“
speedwayA-Z: „Naproti tomu extraliga… V české historii se ještě nikdy nestalo, aby úřadující šampión sjel v tabulce až na úplné dno. Co se dělo?“
V loňské extralize neprožívaly Pardubice ideální časy
Hynek Štichauer: „V prdeli prostě… Začíná se projevovat to, co je v Pardubicích problém dlouhá léta. Nemáme závodníky. Venca je taky jenom člověk, nemůže dělat celou sezónu maxima od jara do podzimu. Já jel poloviční body než v roce 2018. Chodil jsem do práce a nebyl rozjetej‘. Páťa měl taky smůlu a moc se mu ta sezóna nepovedla. To už jsou tři ze čtyř, a když k tomu přidáš hosta, kterému to taky nejde, tak je to hotový. Že jsme byli poslední, v globálu nic neznamená. Mělo by nám to naopak pomoct, abychom se koukali, co bude v budoucnosti. Ne, ať jsme nejlepší teď, ať jsme mistři teď, ať to stojí co to stojí…“
speedwayA-Z: „Zato v mistrovství republiky se ti povedl obrovský skok. V Praze jsi dost smolně vypadl o jeden bod. Divokou kartu od komise jsi však zužitkoval náramně. V Plzni ses do elitní osmičky vrátil a po Březolupech ses dostal na čtvrté místo. Přitom na třetího Jana Kvěcha ti chyběly jen tři další body…“
Hynek Štichauer využil divoké karty beze zbytku
Hynek Štichauer: „Pro mě nečekanej‘ úspěch. Zase ale můžu mluvit o štěstí, mezi čtvrtým a šestým bylo taky jen pár bodů. Dobrý, asi jsem si to zasloužil. Zainvestoval jsem a nechal jsem si udělat na konec roku novej‘ motor. Ostatní kluci asi už na konci sezóny byli takoví jaloví. V říjnu už máš plochý dráhy plný zuby, když jedeš sedmdesátej‘ závod. Na druhou stranu já závodit chtěl. Jsem rád a teď mě třeba na starý kolena ještě potká nějaký kvalifikační kolo na krátký.“
speedwayA-Z: „V sezóně jsi musel dost závodů vynechat, ale po jejím konci jakoby sis chtěl závodní půst vynahradit. Na minioválku v Kostěnicích jsi při rozlučce dominoval hned ve dvou závodech, nyní máš za sebou již dva mítinky šroubkařské série Drift-On-Ice. Co tě k účasti v takových akcích motivuje?“
Hynek Štichauer si v Kostěnicích sám připravuje svačinu
Hynek Štichauer: „Protože mám rád plochou dráhu, mám rád závodění. Neštítím se jet závody na poli, přijde mi to jako super věc a velká legrace. V Kostěnicích je spousta fajnovejch lidí, se kterýma si rozumím. Jsou tam mladý kluci. Uvědomuju si, že potřebujou nějakýho staršího, s kým se tam budou pasovat. A já se s nima konfrontuju rád. Ronny Weis dělá super podniky, chodí mu dost lidí a je to takový nízkonákladový závodění stejně jako ty Kostěnice. Nemusíš mít nový gumy, super spojku a naladěnej‘ motor. Je to o tom, že si tu motorku musíš nastavit a ukázat svoje kvality, který jsou podpořený něčím jiným než bankovkama. Nemusíš mít ani žádnou licenci. Je to určitě z lásky ke sportu.“
speedwayA-Z: „Naznačoval jsi, že se ti tvé účinkování v Rusty Pistons zamlouvá, a nepadlo jediné slůvko o výpovědi. A tak se tedy dá vydedukovat, že sezóna 2020 se ve tvém pojetí bude loňskému roku podobat jako vejce vejci?“
Hynek Štichauer v dlouhodrážní akci
Hynek Štichauer: „Jak to bude vypadat, se ještě moc neví. Všechno se bude odvíjet od mýho pracovního kalendáře. Hned po konci sezóny jsem udělal vše proto abych mohl závodit dál a třeba i víc než letos. Něco se povedlo, něco ne. HT kovo a VPS mi pomohou to kolo z jara roztlačit a pak se uvidí. Byl jsem také na školení na trenérskou licenci. Zatím pouze C, ale chci se dál věnovat pardubickým juniorům.“
Hynek Štichauer děkuje:
Na mistrovském titulu měli velký podíl také Jiří Havlíček a Jaroslav Petrák
