Morizes – 1. září
Sobota ve francouzském Morizes patřila dvěma vrcholným podniků kalendáře FIM. Nejprve se ve světovém poháru stopětadvacítek rozhodlo o obdobě mistra světa kolibříků, aby posléze šest národních tymů bojovalo o vavříny v mistrovství světa dlouhodrážních družstev. V závodě stopětadvacítek stáli Jaroslav Vaníček a Bruno Belan na stupních vítězů, ve druhém případě bylo trio Josef Franc, Martin Málek a Michal Škurla páté. Pojďme se na obě klání podívat očima Zdeňka Schneiderwinda.

 

Nejen úspěch, ale i velká škola s profesorem Francem

„Kluci stopětadvacítkářský Jára Vaníček, Bruno Belan a Dan Klíma doslova nadchli svým výkonem všechny fanoušky,“ vypráví pražský trenér. „A první, třetí a šestý místo je prostě výbornej‘ výsledek. Spolupráce firmy Shupa a seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup přinesla úžasný výsledky v letošním roce. A všichni, říkám úplně všichni reprezentanti Český republiky ve stopětadvacítkách zaslouží velký obdiv, jak se vypořádali se závody v Morizes i po úspěchu v Divišově i s tlakem. Jejich výkony byly prostě úžasné.“

Výsledky z Morizes dostaly stopětadvacítky ještě do větší pozornosti než trojité medailové umístění v evropském poháru v Divišově. Nicméně přesto jsou poněkud přehlíženou disciplínou a to bohužel i v rámci českého plochodrážního prostřední jako takového.

„Spousta lidí řekne, že je to jen mládežnická kategorie,“ povzdechne si Zdeněk Schneiderwind, který sice stopětadvacítky nevymyslel, ale výrazně určil podobu jejich zápolení na malých oválech. „Ale já mám obrovskou radost, že je na čem stavět. Jen kluci si nesmí myslet, že to dál půjde samo. Ale jsem přesvědčen, že přímo na závodech vidí třeba Pepeho France a ten jim názorně ukazuje cestu. Stokrát to můžeš vykládat, ale sami na vlastní oči vidí, že Pepe má závody ve středu, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli a musí se do toho dostat a koncentrovat se, i když se nedaří. A to je pro ně obrovská škola.“

 

Francouzi jako přesvědčivý důkaz

Česká nominace pro dlouhodrážní mistrovství světa družstev vzbudila oprávněné ambice po medailích. Josef Franc, Hynek Štichauer a Martin Málek totiž během sezóny sklízeli vynikající výsledky. Nakonec pardubický vousáč musel svou účast s těžkým srdcem oželet kvůli zranění kolene. Náhradník Michal Škurla byl rázem v hlavní trojici. Užil si stresu, když jej zradila dodávka, nicméně byl to právě on, kdo jako první zatížil konto českého družstva pěti body.

„Michal Škurla se přesvědčil, že dlouhá dráha by cesta byla,“ přemítá Zdeněk Schneiderwind. „Ale hodně dlouhá a těžká. Martin Málek po tý cestě už úspěšně jde, ale sám ví, že sobota v Morizes nebyla zrovna nejvydařenější. Pepe bojoval, ale i on chtěl o malinkatý krůček více.“

Stokrát nic umořilo i slona a pro letošní český výsledek se toto pořekadlo hodí jako výstižné hodnocení. „Je to dost nevyužitá šance,“ komentuje Zdeněk Schneiderwind. „Jak Němci, tak Holanďani a potažmo i Angličani museli vedle svých stálých opor postavit i mladíky. A jim se to na rozdíl od nás povedlo hodně dobře.“

Nicméně Zdeněk Schneiderwind není pesimistou. „Jak říkám, jsou to závody,“ uzavírá svou bilanci francouzské soboty. „A jestli nám mladíci malinko nezpychnou, máme na čem stavět. Ta cesta jednoduchá není, ale Francouzi, kteří kdysi bývali outsideři a nyní jsou mistři světa, nám ji názorně ukazují. A když máme v Evropě prvního Járu Vaníčka, druhýho Bruna Belana a třetího Vojtu Šachla, ve světě prvního Járu, třetího Bruna a šestýho Dana Klímu, proč bychom nemohli touto cestou dál pokračovat.“

Foto: Alexandre Vasseur (speedalex), Jaroslav Šůs a Gabriela Vaníčková