Pojďme si o libereckých závodech povídat trochu jinak

Liberec – 4. srpna
Příprava závodu šampionátu republiky dvojic byla velká výzva pro náš klub. Po červnovém mistrovství světa to byl start do druhé poloviny závodní sezóny. Chtěli jsme Liberečákům, co nám chodí fandit, za což jim patří díky, přivézt jak atraktivní závod. To, že přijela kompletní česká závodní špička, jen potvrdilo zájem o tyto závody.

Publikum nemohlo odcházet zklamáno

Jak to udělat?

V Liberci se bylo, na co dívat

Před závody se zrodil nápad, nasimulovat si závody při tréninku. Ve čtvrtek před závody se tak sešla parta jezdců, která si mohla vyzkoušet dráhu, ale hlavní cíl tréninku pro nás pořadatele bylo správné načasování.

Bavím se o kropení trati, úpravách a případné opravy mantinelu. Trénovat se začalo ve stejném čase jako byl závod a o počasí letos mluvit už mluvit je marné. Přímo strašné vedro, ale paradoxně bylo to co jsme potřebovali.

 

Začalo se počítat

Josef Franc (žlutá) v souboji s Hynkem Štichauerem

Bylo to jak v centru logistických příprav na start raketoplánu.

Jezdci dostali za úkol jezdit, na tom ba nebylo zase tak něco zvláštního.

ALE, pro všechny ostatní bylo úkolem sledovat pohyb závodní tratě, docela mě to i bavilo. Během trénování se nasbírala data a začala se zpracovávat.

 

Pátek – den před závodem

Startmaršál Roman Doleček diriguje Jana Kvěcha

Poháry, věnce a odměny pro jezdce jsou připraveny, pohoštění pro hosty se dodělává a vše se zdá být, jako by se nic zvláštního nedělo. Okolo osmnácté hodiny se však dává vše do pohybu.

Nejprve traktor připravuje podklad pro kropičku a následuje v přesně nastavený časech čarování s dráhou.

Úderem půlnoci končí první kolo a jde se na chvilku spát. Ono v tom vedru je snad lepší, ale zůstat venku.

 

Sobota – den závodu

Ondřej Smetana nechce věřit, že se se Zdeňkem Simotou na pódium dnes nevejde

Ranní vstávání, rychlá kontrola techniky a vše začíná nanovo. Traktor, kropička, košťata a narůstající teplota.

Postupně se schází i ostatní, aby doladili poslední věci a připravili se na příjezd závodníků. To bývá většinou první zátěžová zkouška. Vše vyložit na své místo, ukázat jim, kam zaparkovat a to tak, aby se u nás v Liberci cítili jako doma.

Václav Milík vyhrál české dvojice již popáté

Mezitím vrcholí alchymie okolo závodní trati. Liberecká dráha je hodně specifická svým rozměrem a tak se řeší opravdu každý metr. Po kontrole trati rozhodčím je plán závodu posunut ke startu.

Pozor, a teď to začíná a hlavně to mohlo i rychle skončit. Zapracovalo počasí a přehřátá elektrika začala dělat vrásky na čele našim technikům. Kouzlo našich kluků okolo pavlovické ploché dráhy je, že prostě umí. O to jsme se už několikrát přesvědčili, jen pár zasvěcených ví, co se stalo a drží pozice tak aby vše klaplo.

 

Závod

Václav Milík a Eduard Krčmář prožívali svůj duel v rozjezdu ještě v depu

Při tak vysokých teplotách, jaké panují, není vůbec sranda závodit a upravovat závodní trať. I přes počáteční nejistotu se podařilo nastavit rytmus úpravy trati a umožnit podání plného výkonu závodníkům.

To, co bylo k vidění v sobotu ve Starých Pavlovicích, byla ukázka vrcholné ploché dráhy. A diváci viděli špičkovou podívanou, kde se bojovalo až do posledních centimetrů. Děkuji tímto všem, co se podíleli na přípravě závodu a ukázali svou profesionální práci.

 

DÍKY

Liberec viděl skvělý závod

Foto: Petr Čunek

Josef Franc se radí s Tomášem Topinkou

Napsat komentář