Vladimír Višváder se bavil ve vestfálské hale

Unna – 2. dubna
Březolupský plošinář Vladimír Višváder se po roční pauze opět zúčastnil tradičního závodu ve vestfálské Unně. Zajímavý podnik, jediný svého druhu v Německu, je jakýmsi přechodem ze zimní sezóny k letním bojům. Na zimním stadionu městečka vedle Dortmundu je dráha nalajnována uvnitř mantinelů hokejového kluziště a je tedy na plochodrážní poměry nezvykle krátká. Každý účastník absolvuje čtyři jízdy základního rozpisu, z něhož je oproti klasickému plochodrážnímu vyjmuta poslední série. Úspěšnější osmička pak jede semifinále a nejlepší kvartet finále. Body se jezdcům stále připočítávají, takže vítěz finálové jízdy nemusí být vždy totožný s celkovým vítězem závodu.

Každý účastník obdrží před tréninkem obě pneumatiky s již namontovanými šroubky a kvůli bezpečnosti i nástavce na blatníky. Z důvodu snahy o co největší rovnost podmínek totiž nejsou povolena vlastní kola, takže většina jezdců obvykle stráví dost času na korbě nákladního auta a vybírá tu nejvhodnější z nabízených možností. Letos však byl tenhle předzávodový rituál podstatně jednodušší a rychlejší, oproti minulým letům byla většina kol velmi kvalitní, bez vypadaných , nebo ubroušených šroubků.

Na podnik, kde víc než síla motoru rozhoduje umění, a nezřídka i trpělivost jezdců na zrádném povrchu, měl Vladimír Višváder připraven jediný stroj, starší typ BM se stojacím motorem. Trénink proto věnoval víceméně hledání převodů, stejně jako většina startovního pole.

Vlastní zahájení večerního závodu bylo pojato tradičně velkolepě – hra světel ve ztemnělé hale, ohňostroj v rámci omezených možností i pečlivé představování jednotlivých aktérů závodů. Pak už začal dramatický boj s mnoha souboji, kontakty a pády. Asi nejzajímavější duel předvedli v tomto směru Christian Hülshorst a Anders Nielsen hned v první sérii. Dán podjel domácího borce evidentně mimo vymezenou dráhu, ten mu o kolo později v tom samém místě oplatil stejnou mincí, Dán vzápětí podjel Hülshorsta opět mimo tra a tvrdý souboj na lokty skončil v poslední zatáčce pádem obou vyhecovaných aktérů. Rozhodčí pak navzdory Hülshorstovým protestům i bouřící hale vyloučil za jízdu mimo tra oba dva a hlavně místního matadora mohl tenhle okamžik při konečném sčítání bodů hodně mrzet. Právě tři body mu v závěru chyběly na vítězného Katta, který vedle rychlého a účelného stylu ukázal i dost rozvahy a jako jeden z mála nepoznal tvrdost ledové plochy při některém z pádů.

Podobně na tom byl i Steven van den Helm, kterému rozumný přístup pomohl ke třetímu stupínku. Naopak místní hvězdy Pingel, Schultz, nebo Janoschka nedokázali tlumit svůj závodnický elán a nasazení a po pádech, či kolizích končily v poli poražených.

Totéž bohužel platí stoprocentně i našem jediném zástupci. Ten sice zahájil nadějně, když v první sérii po třetím místě na startu udělal mladičkého Staneka a pak důrazně zaatakoval i vítězného Janoschku, jenže poté už na své konto nepřipsal ani bod. Nejprve prohrábl start a stíhání soupeřů přineslo jen dvojí přetočení motocyklu a konec nadějí. Třetí start byl dobrý, ale následovala drobná chyba ve výjezdu a propad na třetí místo. Při pokusu o stíhání ho jedna z kolejí natáhla a jen duchapřítomnost mladého Holanďana René van Weeleho zabránila pádu obou jezdců. Vladimír Višváder sice třetí místo udržel, ale těsně před cílem zaklapl a soupeře, který díky němu téměř zastavil, sportovně pustil. Ani v posledním vystoupení Vladimír Višváder zaplněnou halu nenudil. Z první zatáčky vyjel jako poslední, brzy potkal Angličana Colvina, pak odstavil místní hvězdu Krögera a v při útoku na první příčku ho důrazně vyšouchal Anders Nielsen. Toho využil Kröger a oba podjel, březolupský borec se pak v následujícím kole pokusil Krögera objet, ale hlubina ledové tříště na venkovním okraji oválu ho poslala do balíků slámy.

Slovensko – český hlas z depa
Vladimír Višváder: „Je to tu pořád stejné, spíš vyhrává ten, kdo jede opatrněji a vyčkává, ale to, jak jistě všichni vědí, není zrovna můj případ. Na druhé straně je to tady prima, show pro lidi, skvělá atmosféra a já si dobře zajezdím, nebo spíš zablbnu. První jízda byla O.K., ještě kolo a Janoschku bych asi udělal, druhou jsem prohrábl, ačkoliv jsem si dával majzla, pak mi to trochu natáhlo a tak jsem toho kluka pustil před sebe, on to skládal díky mně, za tohle se běžně vylučuje. V poslední jízdě jsem se dostal na venek a už jsem to neurval. Celkový dojem ale není špatný. Dobrý závody, jsem rád, že jsem tu jel a lidi si myslím, taky přišli na své.“