Klidné a pohodové Vánoce nejen čtenářům magazínu speedwayA-Z, nýbrž i všem lidem dobré vůle.
Archiv pro měsíc: Prosinec 2025
Dvanáctá vyložila karty na stůl české sezóny 2026
Pardubice – 23. prosince
O termínovém kalendáři české ploché dráhy se jednalo v Praze již předminulý týden. Od té doby ladila sportovní komise jeho definitivní podobu až do dnešního dopoledne. Úderem dvanácté byl oficiálně zveřejněn. Plus jako bonus, že v pátek před Zlatou přilbou města Pardubice se ve Svítkově pojede rozhodující finále SEC. Jeho ostatní podniky slibuje promotér dodat těsně před koncem roku.
O mistra ve Svitavách
Podniků ranku mistrovství světa či Evropy nás čeká napřesrok, z toho sedm jich uspořádají v Pardubicích. O mistru republiky jednotlivců se rozhodne ve Svitavách. V jejich Cihelně se o šampiónu rozhodovalo naposledy v září 2009, kdy Lukáš Dryml srovnal tříbodový náskok Josefa France, aby jej nakonec porazil i v rozjezdu o zlato.
Svitavští plánovali finále i před šesti lety, jenže chodivá opatření byla proti. Nová parta má našlápnuto docela slušně a první Memoriál Erwina Tragatsche bude hlavní náplň oslav čtyřicetin jejich Cihelny. Původním termínem mistrovského klání měl být druhý květen.
Ovšem ve stejném dni pojede Rybnik domácí duel polské extraligy. Vyreklamovat Jana Kvěcha by bylo obtížné a jet o titul bez úřadujícího šampióna nepředstavitelné. Proto přišel srpen se svou polovinou. Český individuální šampionát proto nemůže poskytnout vodítko nominace pro mistrovství světa a Evropy. Všechno zlé je pro něco dobré, zkraje dubna na Markétě uvidíme nominační závod.
Revoluce v první lize
Extraliga se nemění, snad jen, že štafetu úvodního klání přebírají Pardubice. Ale první liga prošla další revolucí. Bude mít sedm závodů a sedm účastníků, přičemž každý z nich uspořádá svůj vlastní podnik. Ke slovu se dostane rozpis klasických dvojic, byť je povolen náhradník, ale na rozdíl od párových závodů budou jízdy bodovány dle klíče 3 – 2 – 1 a 0.
Hovoříme-li o dvojicích, velké se v tradičním červnu vrací do Slaného, juniorské se uskuteční v půli května v Liberci. Bohužel budou kolidovat s dlouhodrážním OPEN v Mariánských Lázních. Patnáctý den pátého měsíce je totiž jediný den sezóny, který se západočeskému klubu hodí.
Přebor o pohár AČR čeká sedm podniků. Začíná se v květnu ve Svitavách, končí se o sedm měsíců později v Divišově. Juniorka je čtyřdílná, šampióna korunují v září na Borech. Mezi volné mítinky se vrací Prague Open, díky němuž se celá sezóna otevře již v březnu. A zmiňovaný svitavský mezinárodní pouťák.
Menší kubatury mohou ztloustnout, ledy ostatně také
Dvěstěpadesátky česká jediný mistrovský závod. Prozatím. Může dojít k navýšení, pakliže bude pořadatelský zájem. Ale pozor, další závody musí být potvrzeny před začátkem šampionátu. Stejné opatření platí také pro stopětadvacíky. Jenže pouze na klasické dráze.
Jejich mistrovský seriál na minivoálech je pojaté jako turné po všech malých oválech, jimiž u nás disponujeme. A to včetně novostaveb ve Svitavách a Kopřivnici. Čeká nás opět skvělý rok, bude se na co dívat. Pokud ve výčtu postrádáte ledy, musíte se obrátit na vyšší instanci, než je plochodrážní šéf Petr Moravec. Únorový Hamr na Jezeře ale potvrdil, že zázraky se dějí, byť ve Vatikánu o nich nemají ani potuchy.
Češi a Slováci v akci 573
Týden, který před pár hodinami skončil, byl u nás z plochodrážního hlediska klidný jen zdánlivě. Ve Svitavách se makalo na vylepšení areálu. V Kostěnicích proběhla inspekce, jejíž výsledkem je, že by se zde ještě letos mohla nějaká hobby akce uskutečnit. Sportovní komise pracovala na finální podobě domácího termínového kalendáře na sezónu 2026. A Daniel Klíma v úterý prodloužil kontrakt v britském Championship v barvách Plymouthu.
Kostěnice se chystají na sváteční ježdění
Kostěnice – 21. prosince
Oválek u drážního tělesa prvního železničního koridoru vinou dešťů přišel o svou tradiční říjnovou rozlučku. Nicméně dnes se zde sešla plochodrážní parta. Stačí trošku úsilí a mohla by se sem vrátit silvestrovská tradice.
Hobík Ladislav Dopita zde ladil svůj motocykl, v čemž mu asistovali David Hofman a Filip Hromas, kteří stabilně hrají nedělní hokej v Chrudimi. Nechyběl ani Josef Dvořák a Luboš Velinský. Plán svézt se ještě před koncem roku se dostal blíže realitě.
Pakliže se na stranu spolupracovníků postaví mráz, který meteorologové slibují na Štědrý den. Vnější strana oválku je v dobré stavu, na vnitřní straně se musí ještě zapracovat. Termín bude stanoven záhy. S největší pravděpodobností nepůjde o samotný Silvestr, nýbrž o nějaký den mezi svátky.
Ve Svitavách se stále maká
Svitavy – 20. prosince
Cihelna ve Svitavách je poslední velká plochodrážní novostavba na našem území. Po letech pauzy po zavření staré trati U Tabačky, jež ustoupila městskému koupališti, se její brány prvně otevřely divákům v sobotu osmadvacátého června 1986. Lidí dorazila spousta. A v nedaleké Březové nad Svitavou rozhodně neželeli, že svůj tradiční sajdkárkros raději přeložili na neděli, aby se termínově nebili s Dunajským pohárem, který novou kapitolu sportu levých zatáček ve Svitavách otevíral.
Čtyřicet let je pěkné jubileum. Nová svitavská parta pod taktovkou Milana Moravce je chce náležitě oslavit. Jejich plány odhalí český plochodrážní kalendáře, jehož kompletní zveřejnění se očekává v průběhu příštího týdne.
Každopádně prosincové počasí za okny nepřeje milovníkům zimních sportů, ale stavebním pracím ano. Makalo se i v Cihelně. Nový, vyšší val pro diváky je hotový. Stejně tak se o patnáct metrů rozšířilo depo. A doplnil se materiál na novou dráhu.
Pracovnímu úsilí není konec, mezi svátky je v plánu další brigáda.
Jan Hlačina chce překvapovat nejen sám sebe
Divišov – 19. prosince
S českou dlouhou dráhou je to jako na sinusoidě. Hlavně v posledních letech. Sviští se to nahoru. Vozí se medaile, českému národku dokonce proklouznou mezi prsty zlaté medaile určené pro mistry světa. A pak zase šup dolů. Závodit se nedá do stovky. Ani v longtracku, kde jsou zkušenosti alfou i omegou úspěchu. Čas od času se nějaký mladý Čech v Mariánských Lázních objeví v domácím šampionátu. Jan Hlačina to ale s dlouhou myslí vážně. Nejen proto, že je stálým náhradníkem finálové části mistrovství světa na příští rok.
Prsty v tom má otec Jan, Josef Franc i Stanislav Diatka
Stopětadvacítku odložil poměrně rychle na rozdíl od svých vrstevníků. Přesně ve chvíli, kdy ho táta posadil na dvěstěpadesátku. Mohl to být ten moment, který byl prvopočátkem jeho záliby v dlouhých oválech?
„Nemyslím si, že to vzniklo proto, že jsem začal dříve jezdit na dvěstěpadesátce,“ bourá šmahem odvážně klenutou klenbu žurnalistických hypotéz. „Spíš to bylo, že taťka jezdil jako mechanik s Pepou Francem na dlouhou plochou dráhu. Zeptal se mě, jestli bych ti to nechtěl taky zkusit.“
To jsou ale otázky. „Zalíbilo se mi to, tak jsem souhlasil,“ pokračuje junior pardubické Zlaté přilby. „Domluvili jsme se s Jawou. Tehdy ještě patřila panu Diatkovi, jestli by neměli nějakého dlouhána. On řekl, že jednoho má, a že nám ho daruje. Daroval, my ho dali dohromady. A vyrazili to zkusit. Dlouhá mě hned chytla, takže velké poděkování panu Diatkovi.“
Mariánské Lázně jsou klenotem dlouhých drah. Jan Hlačina po zdejším kilometru vodil svou dvěstěpadesátku mimo soutěž už roku 2020. Loni se vrátil. Už jako regulérní účastník. Číslovka věku se totiž neustále mění. Šlo vlastně o dvojí comeback. V květnu závod uplaval, v srpnu debutant skončil sedmý.
„Hodně se mi to líbilo,“ vrací se ve vzpomínkách o pět let zpátky. „I když to bylo vlastně takové napůl. Bylo to na dvěstěpadesátce a ta je přece jen pomalejší. Ale byly to moje úplně první jízdy na dlouhé, takže jsem si je maximálně užil.“
A tak se šlo dál. „Rozhodli jsme se, že zkusíme závody,“ přikyvuje Jan Hlačina. „A v Česku kromě mistrovství republiky nic jiného není, takže jsme se dohodli, že pojedeme. První závod byl dobrý. Nedalo se čekat nic velkého, protože to byla naše úplně první zkušenost. Sbírali jsme poznatky. I tak jsme si to užili. Rozdíl mezi klasickou plochou a dlouhou tam určitě je. Ale ni, na co by se nedalo zvyknout.“
Ostřílený dlouhodrážní holobrádek
Během letošního roku na dlouhých tratích načerpal spoustu zkušeností. Český dlouhodrážní OPEN mu přinesl spíše pech, pravda. Podruhé však jel světový pohár třiadvacítek. Prvně Long Track of Nations, evropský šampionát na trávě, pír pouťáků.
„Letos jsme v Mariánkách měli smůlu,“ povzdechne si Jan Hlačina. „Hned v první jízdě nám pral řemen a to mě stálo postup do semifinále. Ano, jeli jsme také svět do třiadvaceti let. Tam se nám docela dařilo. Dokázal jsem vybojovat sedmý místo. Dál jsem se zúčastnil evropského šampionátu na trávě.“
Na závod ve Werlte nikdy nezapomene. „Bylo to dost divoké,“ usměje se. „Byla to totiž naše první tráva a nevěděl jsem, co od toho čekat. Navíc dráha byla jedno velké oraniště, takže nic moc. Pak jsme na trávě odjeli pár pouťáků. I na klasické dráze, to už bylo lepší, byl jsem víc rozježděný a víc si na motorce věřil. Všechny tyto závody mi přinesly spoustu zkušeností.“
Nyní je Jan Hlačina náhradníkem světového šampionátu. Přitom se traduje, že dlouhá a tráva jsou spíše pro starší a zkušenější borce. Nicméně zeptejme se na názor raději přímo samotného aktéra.
„Ano, na sezónu 2026 jsem se dostal do finále mistrovství světa jako čtvrtý náhradník,“ souhlasí. „Jsem za to strašně rád. I když je škoda, že až jako čtvrtý. Ale i tak je to skvělé a doufám, že alespoň nějaký závod pojedu.“
Až mu narostou vousy jako dědovi Stanislavovi? „Jo říká se, že to jsou disciplíny pro ostřílené jezdce, ale já se za ostříleného jezdce beru,“ rozesměje se. „Ne, vážně, dlouhá i tráva jsou hlavně o znalostech, zkušenostech a naježenosti na dráhách. Jde o to být na motorce co nejčastěji a poznat, jak se bude chovat. A jak ji správně nastavit. Jak tenhle příběh bude pokračovat, vlastně nevím ani já, takže se necháme všichni překvapit.“
Mamka zaslouží metál
Konec konců holobrádci pod taktovkou maršála Dauna již svého času poblíž Kolína zachránili monarchii pro Marii Terezii. A nikdo neví, co se stane na oválech. Až možná na jednu věc. Jana Hlačinu budeme vídat i na klasických tratích.
„Konec s klasikou zatím v plánu nemám,“ rozvíjí své plány. „Letošní sezóna byla hodně divoká, jednou nahoře, jednou dole. Na začátku sezóny jsem jezdil na tréninky a závody jen s mamkou, protože taťka byl nemocnej. Strašně moc bych jí chtěl poděkovat, že to se mnou celé objížděla. Bez ní bych začátek sezóny ani nestihnul.“
Všechno zlé přináší začátek něčemu dobrému. „Taťka už byl v pořádku, jezdil se mnou a potom se to postupně zlepšovalo,“ pokračuje Jan Hlačina. „Ke konci sezóny jsem byl spokojený i sám se sebou.“
K tomu by se hodil happy end… „Myslím, že Divišovu nikl titul už loni,“ vytuší otázku. „Také se rozhodovalo v posledním závodě. A nedopadlo to. Stejně jako letos. Doufáme, že příští rok už to k titulu konečně dotáhneme.“
Či k medaili v juniorském šampionátu? „Letos jsem vynechal juniorku v Březolupech,“ zamýšlí se. „Kryla se se závodem v Mariánkách. Vyhodnotil jsem, že pojedu mistrák na dlouhé, protože ten je jen jednou za rok. A hlavně jsem chtěl sedět na dlouhánovi.“
Jan Hlačina děkuje:
„Rád bych poděkoval celé své rodině, která mě ve všem podporuje. Také děkuju Mariánovi Jiroutovi, který mi přes zimu připravil motorky. A samozřejmě děkuji všem lidem, kteří mě v tomto sportu podporují.“
