Milevsko – 7. února
Letos se vrtkavá paní Zima konečně zakoukala do ledové ploché dráhy. Závod stíhá závod, a že jsme minulý víkend neměli už potřetí za sebou sobotu a neděli zaplněnou závody, se postarali jen ubožáci, kteří zničili ovál v Nepomuku. Ledařskou kampaň anno domini 2017 lze přitom charakterizovat coby sezónu premiér. Vedle Opatovic nad Labem a Račic se první závod uskuteční také příští neděli v Soběslavi. Antonín Klatovský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by minimálně desátá jihočeská lokalita české ledařské historie, mohla odstartovat novou epochu zimního odvětví plochodrážního sportu.
Skvělá ledařská adresa
„Co mě k tomu vedlo?“ přemítá Antonín Klatovský nad otázkou, proč letos z rodinného KLABO klanu závodní pouze jeho mladší bratr Jan, aby ovšem jedním dechem našel pádné odpovědi. „Letošek jsem vynechal, dal jsem trošku přednost bráškovi. Ekonomika stagnuje, ale i já sám rád vynechám jednu sezónu a poladím věci, co jsem zatím jen hrnul před sebou.“
A pak se muž, jemuž jsme léta drželi palce na světovém kolbišti, stal duchovním otcem nedělního závodu v Soběslavi. „Led držel,“ vysvětluje Antonín Klatovský takovou proměnu. „Táta plánoval, že by udělal závody, ale odjížděl do Ruska. Jako první chtěl Malý Jordán v Táboře, ale to nešlo kvůli špatnýmu parkování. Mně se moc líbily Karvánky a s AMK Soběslav je úžasná spolupráce.“
Zatímco si Milloslav Čmejla vychutnával pořadatelské slasti a strasti na veslařském kanále v Račicích, jižně od starobylé Soběslavi vznikala dráha, která by měla být už desátou v jižních Čechách. Vůbec první ledy se v regionu konaly již v padesátém roce, kdy se v Třeboni radoval Karel Kadlec. Tehdy nemohl tušit, že mu sudičky dají do vínku syna, který pochopitelně dostane jméno po pyšném otci a dodnes bude křižovat plochodrážní ovály.
Nejvíce závodů v jižních Čechách viděl Tábor, svérázný primát drží i České Budějovice, které viděly ledy ve třech různých lokalitách. A samozřejmě Růžená se svým rybníkem Pařezitý, jenž se stal synonymem současné doby ledové u nás, kde se však žádné závody již čtyři roky nekonaly.
„Máme parametry jako na mistrovství světa,“ přibližuje Antonín Klatovský ovál v Soběslavi. „Sto metrů rovinka, vnitřní vingl má průměr padesát, pětapadesát metrů. Zatáčky jsou široký patnáct, rovinky dvanáct metrů. Je to velká dráha a co se týče diváků, uvidí ji celou. Je to deset metrů od břehu a můžou kolem dokola. Depo bude jako na dlani.“
Strádat se rozhodně nebude. „Je tam hospoda, kde bude teplo, jezdci budou mít teplý šatny,“ říká Antonín Klatovský. „Pro děti tam jsou prolejzačky. Parkování bude vevnitř kempu a hodně místa bude i venku. Bude to taková třešinka na konce sezóny, s přítelkyní a Petrem Mužů jsme do toho dupli a zorganizovali to.“
Fontána ledařských nápadů
Nicméně po lednových mrazivých dnech již od půlky minulého týdne sledujeme s napětím rtuť teploměru. Neposedné mršce se zalíbilo v kladných hodnotách stupnice, jíž používáme od půlky osmnáctého století díky Švédu Andersi Celsiovi. Antonín Klatovský však zůstává optimistou.
„Má mrznout,“ tvrdí přesvědčivě. „Myslím až do neděle. Teď ve středu má bejt‘ mínus patnáct. I s takovým počasím, co bylo teď, by se dal závod odjet. Ledu je dost. Měřili jsme ho a je tam šestadvacet čísel.“
Jeden by podotknul, že ke šťastnému happy endu schází jenom zpráva, že se Antonín Klatovský sám v neděli posadí za řidítka jednoho z charakteristicky červených ohřebovaných motocyklů. „Chybí mi spíš Grand Prix, že člověk zapadne mezi to, co dělá,“ přemítá. „Ale řek‘ jsem, že letos nepojedu, tak to radši sleduju z druhý stránky, aby se pro ledy v republice něco udělalo.“
Soběslavský závod do této koncepce plně zapadá. „Chtěl jsem, aby byly závody v jižních Čechách,“ souhlasí Antonín Klatovský. „A soustředím se na příští rok, tréninkovej‘ kemp a závody na příští rok. Možná nepojedu mistrovství světa. Podívej se na bráchu, teď přejedou patnáct set kilometrů, pak poletí do Kazachstánu. Je to časově a hlavně finančně náročný, radši bych jezdil jen Evropu a družstva a potom tady.“
Pořadatelské ambice Antonína Klatovského rozhodně nejsou malé. „Bavil jsem se s Radkem Hutlů, že by se pořídily balíky a příští rok se každá dráha obehnala,“ svěřuje se. „A pak se třeba spojit s pořadateli a udělat i noční závod, aby se nemuselo závodit jen o víkendu. Organizačně se o to hodně starám, vezmi si Rakušáky a Němce. Mají to cenově jinde, u nás je to dražší a přitom udělají jen tři pouťáky. Tady jich je sedm.“
Pokud se Antonín Klatovský objevil na českých závodech, stal se terčem diváckého obdivu,ale on se netají stejným přístupem ve vztahu k ochozům. „Češi na ledy jsou a u nás jich chodí nejvíc,“ vysvětluje. „Těm divákům se musí poděkovat, že to drží nad vodou.“
Nedělní Soběslav bude na konci letošního šampionátu republiky družstev, přitom tady ovšem může spoustu nového odstartovat „Chtěl bych udělat základnu hobbistů,“ připomíná Antonín Klatovský gejzír nápadů. „Když se seženou takhle peníze ze vstupnýho, jsem ochotnej‘ postavit dvě motorky a udělat školu ledů. A třeba z toho vzejde mistr světa…“
Ledové dráhy na jihu Čech:
| město: | lokalita: | poznámka: |
| České Budějovice | rybník Bagr | první ledy v ČSSR od Holic 1966 měly mezinárodní rámec díky dvojici Rakušanů, vyhrál Antonín Šváb |
| Dlouhá Louka | první , a vedle třech závodů v Divišově z let 2005 a 2006 jediný závod na ledové dráze pořádaný na běžném plochodrážním stadiónu vyhrál v lednu 1971 Antonín Šváb, když o svém vítězství rozhodl porážkou Milana Špinky v poslední rozjížďce | |
| rybník Kamenný | podnik organizovaný Zdeňkem Simotou starším před zraky dvou tisícovek diváků v sobotu 18. února 2006 vyhrál Antonín Klatovský, když ve finálové rozjížďce za sebou nechal i Franze Zorna, aby se na chvíli stal majitel stříbrné přilby někdejšího Speedway Clubu České Budějovice | |
| Písek | ? | v lednu 1951 zde vyhrál Miloslav Špinka |
| Růžená | rybník Pařezitý | právě sem je třeba směřovat současnou ledovou renesanci, když zde 3. ledna 2009 Jan Klatovský získal první ze svých dosavadních čtyř titulů mistra republiky; byť spousta plánů včetně večerního závodu za umělého osvětlení vzala voda nejen doslova, ale i do písmene dohromady se zde konaly dva mistrovské závody jednotlivců a pět družstev – poslední v sobotu 23. února 2013, kdy se do seznamu českých šampiónů zapsali Němci Markus Jell a Thomas Wiest |
| Soběslav | ATC Karvánky | premiéra tuto neděli v podobě mistrovství republiky družstev |
| Tábor | Malý Jordán | první závod tady v sedmdesátém vyhrál Jaroslav Machač, se vznikem mistrovství republiky roku 1972 se tu konalo šest závodů, další v sezóně 1980, který ovšem neměl status mistrovství republiky; letošní comeback nevyšel kvůli horšímu zázemí |
| Třeboň | rybník Svět | dvaadvacátý lednový den roku 1950 zde triumfoval Karel Kadlec, který v sedle svého stroje JAP, dost možná z větší části vyrobeného ve své bolevecké dílně dosáhl na kilometrovém ovále rychlostní průměr 107 km/h; zajímavostí je šesté místo Václava Paruse sedlajícího ČZ 250, který o šest let později z Tourist Trophy do Československa přivezl první body ze silničního mistrovství světa, dnešního MotoGP |
| Veselí nad Lužnicí | ? | v neděli 14. ledna 1960 zde vyhrál Josef Kysilka |
| Vysoká v Pošumaví | Lipno | mistrovský závod dne 2. března 1975 přinesl triumf Zdeňku Kudrnovi |
Poznámka: exhibice Klabo Teamu se v letech 1995 – 2005 konaly na zimních stadiónech v Milevsku, Táboře a Českém Krumlově; Zdeněk Simota pořádal Rozbíjení ledu na hokejovém hřišti v Hluboké nad Vltavou v letech 2013 a 2014.
Foto: Antonín Klatovský, Pavel Fišer a archív autora